Stadión, leden-červen 1970 (XVIII/1-26)

1970-03-26 / No. 13

2 TY, MRTVÝ, LEŽ ... Aby nepřišli o ligový fotbalový zá­pas, vysílaný rozhlasem, nechali dva lékaři noční pohotovostní služby v Ja­nově zemřít muže, stiženého srdeč­ním záchvatem. Píše o tom „Giornale ďltalia". Žalobu na ně podali za­městnanci záchranné služby. Když přivezli 61letého Cania Centoducatti­­ho na ambulanci, nemohli nikoho najít. Sami dopravili nemocného na sál, a teprve po dlouhém hledání objevili dva lékaře s tranzistorovými přijímači na uších. Odmítli zřízence, že přijdou o několik minut později. Přišli však příliš pozdě — muž byl mrtev. GLOSY OHLASY CITACE NEBEZPEČNÝ SPORT? Lukostřelba se považuje v Austrálii' za nebezpečný sport. Proto se ne­směji na střelnicích objevit závod­nici mladší dvanácti let. Výjimkou je sedmiletý, mimořádně nadaný David Manuel. Odbornici v něm spatřují příštího šampióna. Poněvadž je luko­střelba v Austrálii velmi populárni, uchází se o pořadatelství mistrovství světa v roce 1975. V té době bude Davidovi dvanáct let a bude se moci zúčastnit soutěží. Mnozí věří, že má schopnosti stát se nejmiadšim světo­vým šampiónem v historii lukostřelec­­kého sportu. HOVOŘÍ STARÝ TRENÉR «Štafetový běh s olympijským ohněm je už neoddělitelnou součástí olym­piád," řekl starý trenér. „Pochodeň dvacátých her má dorazit do Mni­chova v sobotu 25. srpna 1972 ve 21 hodin, přesně osmnáct hodin před slavnostním zahájením soutěží. Před­pokládám, že to uvidíme i v barevné televizi." Doufám — přidal jsem se. „Pochodňová komise organizačního výboru her jednala minulý týden na Saarstrasse v Mnichově. Určila si závěr běhu, schválila také, že oheň bude zapálen, jako vždy, ve staro­řecké Olympii slunečními paprsky a pomocí zrcadla, ale hlavní problém zatím není vyřešen." Který? — zeptal jsem se. „Cesta z Řecka do Mnichova. Zas poprvé od roku 1936 nebude muset oheň buď na loď, nebo na letadlo. Ponesou jej běžci. Každý poběží kilo­metr a dostane za to diplom. Cesta potrvá několik týdnu, s pochodní bu­dou cestovat filmaři a televizní ka­meramani, ale —" Copak? — pobídl jsem staříka. „V Mnichově a v Bonnu je totiž sportovním i politickým náčelníkům jasné, že olympijský oheň 1972 ne­může probíhat západoevropskými stá­ty. Dokonce prohlašují, že uvítali, aby trať směřovala územím Maďar­ska, SSSR, Polska a NDR. Ale sou­časně se toho bojí." Aha — řekl jsem. „Na jedné straně by rádi uctili olympijskou myšlenku, jež má sjed­nocovat národy, na druhé straně však nevědí, jak rozhodnou olympijské vý­bory zemí, s nimiž nemá NSR míro­vou smlouvu. Co když např. olympij­ský výbor Polska řekne: ano, ale trať pochodně povede Osvětimí a ohňové poselství uctí památku umučených. A olympijský výbor NDR třeba po­vede trať přes Buchenwald. To jsou věru nepříjemné úvahy pro některé kruhy mnichovských olympijských her." To určitě jsou - kývl jsem. „Do her je sice ještě daleko, ale or­ganizační výbor už musí nyní poslat žádosti olympijským výborům zemí, jejichž teritoriem povede trať ohně. Ze západního Německa často slyší­me, že politika do sportu nepatří. Snad je teď úvaha o trati olympij­ského ohně přivede k jinému názoru." Snad — řekl jsem. PŮL TUNY LÁKÁ Hranice 500 kg ve vzpěračském troj­boji už není, zásluhou Pražana Pav­­láska, nijak vysněnou hranici našich vzpěračů. Však bylo na čase, vždyť světová špička už dospěla na šest set kilogramů. Mužem, který má stále těch pět metráků před očima, je i další náš vzpěrač Oldřich Lexa. Nedávno se rozloučil se svými druhy v Baníku Ostrava a přešel do malého Sokola Třebovice v ostravském před­městí. Tady, v oddíle, který před léty zakládal, chce dosáhnout svého cíle. Měl k němu už před třemi roky hod­ně blízko. Tenkrát se mu nezdály plány trenéra Drešla právě nejlepši a šel svou vlastní cestu. Kdož ví, kdyby býval poslechl, možná že dnes už ne­musel o té půltuně jen snít. Ale stejně věříme, že se Lexa dočká. Bu­deme mu držet palce I Šťasten je člověk, jehož varuje cizí chyba. J. Á. KOMENSKÝ místě je zatím Laver se ziskem 19 005 dolarů. Ovšem ten má nahos­­podařeno z minulé sezóny, kdy dru­hým „Grand slamem" a úspěchy v dalších turnajích nahospodařil 123 000 dolarů. Mezi nejlépe doto­vané patřilo březnové střetnutí Emer­son—Gimeno v Brisbane. Na vítěze čekala odměna 10 000 dolarů. TO BY NEŠLO? Vyprávěl nám ligový rozhodčí Sláma po úvodním jarním ligovém kole: „Přišel za mnou v Gottwaldově brněnský televizní režisér, abych si vzal na krk přenosný mikrofon a umožnil tak divákům vyslechnout mé rozhovory s hráči. Copak, nápad to není špatný, ale musel jsem odmít­nout. Představte si, že by se z te­levizorů třeba rozezněly příjemnosti, jimiž se častovali domácí Juran s Horváthem a že by bylo slyšet, jak oběma domlouvám. Nejen že se v po­dobných případech nehovoří právě salonní češtinou, ale navíc by se možná o dialogy zajímala i discipli­nární komise. Tak jsem televizní mik­rofon odmítl a zájemci si budou mu­set na podobnou zvukovou kulisu asi ještě nějaký čas počkat." My k tomu jen dodáváme: škodaI Bylo by oprav­du zajímavé být jednou při všem tak blízko, jak nemůže být ani divák v hledišti. ROZHODNÝ ROZHODČÍ Kravály na fotbalových hřištích jsou v posledních letech velkým problé­mem anglické kopané. Rvačky v hle­dištích, zásahy policie, ale také vy­tlučené výklady a poničené vlakové soupravy jsou už téměř běžným důka­zem o tradičním „klidu Angličanů". Při nedávném pohárovém utkání Carl­isle United—Chelsea hodil některý z návštěvníků kamenem po londýn­ském brankáři Bonettim. Rozhodčí Kevin Howley okamžitě přerušil hru a šel k mikrofonu: „Nepřeruším zá­pas, nikoliv, ale dokončím ho před zcela prázdným hledištěm, jestliže nenastane na tribunách naprostý klidí" Stalo se něco nečekaného: pan Howley sklidil potlesk a 30 000 diváků se chovalo naprosto vzorně. Pochvalu mu udělil sám britský mi­nistr sportu Denis Howell. EMERSON VYDĚLÁVÁ Říkávalo se, že řemeslo má zlaté dno. Dnes to platí o profesionálním tenisu. Australan Emerson vyhrál v letošním roce už 27 275 dolarů, čtyřicetiletý Gonzales vydělal s ra­ketou v ruce 23 275 dolarů. Na třetím MEXICKÉ OZVĚNY Po výhrách nad NSR a Itálií hovořil španělský svazový trenér L. Kubala: „Čekám netrpělivě na odpověď z Lon­dýna. V zápase s mistry světa by­chom chtěli dokázat, že to není se španělskou kopanou tak zlé a že cestu do Mexika nám uzavřela jen mimořádná a opravdu přechodná indispozice." Joao Saldanha hodnotil vítězství Brazilců nad Argentinou: „Zahráli jsme tak vynikající fotbal, jako nikdy předtím!" Uruguayci věří na „kulatá léta". Poprvé dobyli titul mistrů světa v roce 1930, druhý v ro­ce 1950. „Co nám zbývá v roce 1970 jiného, než znovu být mistry světa," řekl trenér Uruguayců světoběžník Hohberg. V NÁRUČI MISTRA V Gottwaldově z toho byla velká slá­va. Členka jejich lyžařského oddílu Slávka Žikovská se objevila v náruči čerstvého mistra ČSSR v trojkombi­naci Milana Pažouta. A nad hlavami mladých a šťastných novomanželů se objevil celý les lyží. Snad jako při­pomínka oběma mladým, že se od nich v našem lyžařském sportu ještě mnohé čeká. A za mnohé se i děkuje. v '-v?. TOMU UŽ SE ŘEKNE POCHOPENÍ! Sportovní novináři celého světa sdruženi v Mezinárodni organizaci (AIPS) vysílají rok co rok své dele­gáty na pracovní kongresy. Loni bylo takové setkání' v ČSSR, letos jsou hostiteli sportovní novináři Jugoslávie a místem konáni kongresu je Dub­rovník. Náklady spojené s uspořádá­ním takovéto akce nejsou právě malé. A tak se stalo, že čelné ju­goslávské fotbalové kluby podaly no­vinářům ruku: sehraji mezinárodní utkání a čistý výnos si rozdělí na polovinu s novináři (ačkoliv ti je svou kritikou běžně vůbec nešetří) I A nebudou to zápasy jen tak leda­jaké: Dynamo Zagreb—Benfica Lisa­bon. Hajduk Split—Palmeiras, Želez­ničář Sarajevo—Wolwerhampton, Voj­vodina Novi Sad-Ujpest Dósza. Na­víc si to spolu rozdají ve prospěch novinářského kongresu i bělehradské kluby Partizan a Zvezda! Nu, jugo­slávští kolegové si opravdu nemohou naříkat na nepochopení své práce ze strany sportovních funkcionářů a fot­balistů . . . VELKÁ VODA VOLÁ Ve sportu už je opravdu málo bílých míst, nezmapovaných našimi sportov­ci. Brzy zmizí další dvě. Už jsme psali o přerovském plavci F. Venc­­lovském, který chce letos v létě pře­plavat lamanšskou úžinu. Moře láká i dalšího našeho sportovce, šestadva­cetiletý Richard Konkolský z bohu­­mínského závodu Lachema se chce jako první Čechoslovák zúčastnit v roce 1972 čtvrtého ročníku závodu plachetnic z anglického Plymouthu do severoamerického New Portu. Plavba přes celý Atlantik. Konkolský si staví jachtu sám, zkušenosti zís­kává na polském Baltu. Ví, že mezi nejzkušenějšími mořeplavci bude out­siderem, ale 3000 námořních mil dlou­há trať neodolatelně láká. A čím více překážek, tím větší chuť zkusit vše­chno na vlastní kůži . . . Zkrátka i v tomto směru se dostá­váme zvolna sice, ale jistě na svě­tovou úroveň. USMĚVAVÁ REKORDMANKA Na první pohled je zřejmé, že tato pohledná dívka není žádným škraro­­hlidem. Na vysoké židličce u baro­vého pultu se zřejmě cítí docela dobře. Přinejmenším stejně spokoje­ně, jako ve vodě. Šestnáctiletá Ka­ren Morasová, kterou tímto předsta­vujeme, navázala po delší době na vynikající tradice australského pla­­vectví překonáním světového rekordu Američanky Debbie Meyerové. Plava­la 800 m v. zp. v čase 9:09,1 min., tedy o 1,3 vt. rychleji, než Meyerová, nejrychlejší plavkyně olympijských sou­těži v Mexiku 1968. KRÁL PRALESA Španělský rohovnik José Urtain, který bude letos bojovat o titul mistra Evropy v těžké váze se západním Němcem Weilendem si zřejmě s pří­pravou na utkání nedělá mnoho sta­rostí. Nedávno skončil práce na filmu Johny Weissmůllera vytvořil roli Tar­zana. Dala prý mu vynikající šanci, aby se pochlubil divákům se svými svaly. Film je hotov a běží v Madri­du současně v šesti kinech. LYŽE A MÓDA „Bílé opojeni" je stále pestřejší, ale také - dražší. Nedávná výstava ly­žařské výstroje v Mnichově, nazvaná „Ispo", byla lyžařským veletrhem, kterého se zúčastnilo 850 vystavo­vatelů ze 24 zemí. Byly tu boty z pestrobarevné kůže i plastiku, vět­rovky v moderních tónech lila a oran­žovém, kompletní lyžařské úbory z lastexu v červené, černé, ultrama­rínové a žluté. V jedné hale bylo shromážděno 1300 (i) různých typů lyži. Francouzská firma předváděla nejdelši lyže světa — 6 metrů dlou­hé. Ale pozornost návštěvníků byla soustředěna na normální lyže, z nich pak na výrobky z kovu, kombinova­ného s umělou hmotou. Ředitel vý­stavy řekl v závěrečném proslovu: „Za čtyři až pět let budeme vyrábět lyže jen z kovu a plastiku. Dřevité jádro přestane existovatI" I S „LEGIONÁŘI" Není žádným tajemstvím, že rakouská kopaná nemá ustláno na růžích. Klu­by jsou silně zadluženy, mnohdy ne­mají ani na gáže hráčů a ti odchá­zejí za štěstí do světa. V rakouském tisku se těmto fotbalovým emigran­tům říká „legionáři*. Pro zápas s Československem 12. dubna v Prát­ru povolává rakouský svazový kapitán, bratislavský L. šťastný, čtyři posily z ciziny: Freydla z Herthy Berlín, Pumma z Bayern Mnichov, Hofa z Hamburger SV a Pirknera ze Schal­ke 04. PRAHA MOTORISTŮM Já vím, řeknete si, že především by měla Praha obnovit motoristům vo­zovky, zle pošramocené letošní ne­milosrdnou zimou. Ale na to všechno přijde a jistě to nebude tak dlouho trvat. Dnes bychom vás chtěli infor­movat, co chystá hlavní město repub­liky motoristům, kteří přijedou v let­ních měsících. Budou to užitečné služ­by v sedmi dobře vybavených auto­­kempech. U nejkomfortnějšího z nich, v motolském autokempu Slavie VŠ, se dokonce buduje plavecký bazén. TARZAN SE VRACÍ Nejpopulárnějši plavec dvacá­tých a nejúspěšnější filmový Tarzan třicátých tet - Johny Weissmüller, který při OH v Me­xiku ještě udivoval svou svě­žestí, se vrátí na filmové plátno. Byla mu svěřena hlavní role JHX 1138“.

Next