Svět Hospodářství, 1969 (X/1-78)
1969-01-16 / No. 6
POTÍŽE V MĚNOVÉ OBLASTI Pravidelná měsíční schůzka guvernérů Ústředních bank deseti hlavních kapitalistických států na půdě Banky pro mezinárodni platby v Basileji, která se konala minulou neděli, nepřinesla v podstatě nic nového. Podle dostupných zpráv patrně nejvíce času věnovalo jednání o návrhu guvernéra italské ústřední banky dr. Guido Carliho, aby jako obranné opatření proti spekulativnim převodům kapitálu (jaké loni v listopadu ohrozily postavení francouzského franku) byl zaveden systém automatického vracení provedených převodů do země původu. Ze západoevropských zemí nesouhlasí s tímto plánem především Německá spolková republika a Švýcarsko. NSR poukazuje na to, že není možno požadovat, aby na inflační politiku některých států doplácely jiné země. Nadto je prý prakticky nemožné identifikovat zdroje, z nichž pramení příliv spekulačních (tzv. horkých) peněz, jakož i rozlišovat tyto peníze od normálních transferů. Podobným způsobem argumentuje Švýcarsko, přičemž také podtrhuje, že země s chronicky deficitní platební nebo obchodní bilancí by z nového systému mohly těžit. Kromě toho vyjádřili někteří z přítomných j značné pochybnosti, zda by uskutečnění návrhu přineslo žádoucí výsledky. Vycházejí ze zkušeností ze swapových dohod USA, jejichž hodnota činí přes 7 mld dolarů, ale v době spekulačních nákupů zlata za dolary (loni na jaře) nebyly velkou pomocí. Pokud jde o USA, jejich stanovisko k navrhovanému systému je od počátku nezúčastněné, neboť uzavřené swapové dohody odpovídají vcelku jejich potřebám. Na druhé straně se bývalý americký ministr financí Fowler aktivně podílel na přípravě návrhu. Ačkoli někteří zpravodajové soudí, že Carliho návrh byl nyní v Basileji de facto již s konečnou platností odmítnut jako prakticky neproveditelný, potvrdili po konferenci podle zprávy tiskové agentury Reuter jak Sir Leslie O'Brien, guvernér Anglické banky, tak dr. Karl Blessing, guvernér ústřední banky NSR, že se o věci bude dále jednat. V tom případě by bylo nutno dohodnout základní pravidla pro postup podle navrhovaného systému. Především by se musela stanovit horní hranice pro částky, které by se automaticky vracely do země původu, a také časový limit pro provedení této transakce. Mezinárodní systém záruk by musel chránit zemi vrocejíci spekulativní peníze v případě, že by se tyto peníze nakonec du země původu nedostaly. Vrácení spekulativních peněz by bylo přirozeně záležitostí země, kde se shromáždily, přičemž země, která dostane své peníze zpět, by byla zavázána vůči druhé straně k přednostnímu vyrovnání. Vzhledem k tomu, že hromadné mezinárodní měnové spekulace se od loňského listopadu neopakovaly, bude se otázka preventivního nebo obranného prostředku proti nim projednávat bez ukvapenosti. Pokud jde o otázku ceny zlata, která je rovněž otevřená, blíží prý se doba uzavření dohody s jihoafrickou republikou. V tomto směru však nebude učiněn žádný závažný krok dopředu, dokud v USA nenastoupí nová vláda. Očekává se, že president Nixon učiní brzy po své inauguraci jednoznačné prohlášení o zachování nynější oficiální ceny zlata na úrovni 35 dolarů za unci. Podle zprávy uveřejněné v britském listu The Times došli guvernéři ústředních bank na schůzce v Basileji k závěru, že není třeba jakkoli se odchýlit od propozice z října minulého roku, tj. aby Jihoafrické republice bylo dovolena prodávat zlato v zájmu své platební bilance -za oficiální cenu, jestliže jeho kurs na volném trhu by klesl pod 35 dolarů za unci. Jihoafrická republika se k této propozici ještě nevyjádřila. sh 16.1. 69 K SITUACI NA TRHU KAUČUKU Začátek letošního roku byl ve znamení podstatně vyššího kursu přírodního kaučuku v porovnání s lednem 1968, kdy cena klesla na nejniží úroveň za posledních deset let. Současné denní kursy znamenané v Londýně pro pohotový kaučuk č. 1 RSS se pohybují zhruba kolem 21 pencí/lb, což je přibližně o 5 pencí vyšší cena než v druhé polovině minulého roku. Trh se vyvíjí zatím klidně a nic nenasvědčuje tomu, že by mohlo dojit k nějakému prudšímu poklesu, ještě před několika málo měsíci se objevily chmurné prognózy o cenovém zlomu v roce 1969, zatímco nyní jsou odborné kruhy toho názoru, že pevnější kurs se může udržet i nadále. Podle zpráv je na trhu nedostatek prakticky všech typů přírodního kaučuku s výjimkou č. 1 RSS, jehož nabídka je postačující. Tato skutečnost částečně zavinila snížení tržní ceny z přibližných 22 d/lb znamenaných v prosinci 1968. Malajsijská produkce přírodního kaučuku má letos padle předpovědi poprvé překročit hranici 1 mil. dl. t. Do konce října m. r. se vyprodukovalo o 67 000 dl. t větší množství než za stejnou dobu roku 1967, tj. celkem 636 000 dl. t. Připočte-li se roční produkce zhruba 50 000 dl. t ze Saravaku a Sabahu, je zřejmé, že loni se v této oblasti vyrobilo rekordních 984 659 dl. t. Přes růst produkce činily zásoby přírodního kaučuku v západní části Malajsie koncem října 90 880 dl. t, čímž byly asi o 16 500 dl. t nižší než před 12 měsíci; v Singapuru klesly na konci listopadu- téměř o 5000 dl. t na 45 tis. 236 dl. t. Export malajsijského kaučuku za minulý rok dosáhl podle odhadu nového vrcholu 1,5 mil. dl. tun v porovnání s 1,3 mil. v roce 1967 (uvedené množství zahrnuje i dovážený kaučuk, např. z Indonésie, který se «»exportovali. **> «• !• 08 imnmsn i O Č N I K & 6 16. LEDNA 1 969 CENA 2,50 KCs VYDÁVÁ ČESKOSLOVENSKÁ TISKOVÁ KANCELÁŘ Letos vysoké zásoby pšenice Pět největších exportérů pšenice — USA, Kanada, Austrálie, Argentina a Francie — budou na začátku nové sezóny disponovat pravděpodobně 4Š mil. dl. tun pšenice, čili asi o 20 % vyššími zásobami než při zahájení současného sklizňového roku. Předvídaný prudký -vzestup převodních zásoo na ko-nci nynější sezóny (30. 6. 1969) má být důsledkem ochromení světového obchodu pšenicí vinou stávky v amerických docích. V posledním čísle odborného časopisu „Grain Bulletin“ vydávaného sekretariátem Commonwealthu se uvádí, že celková nabídka pšenice v uvedených pěti hlavních zemích převyšovala na začátku běžného sklizňového údobí 130 mil. díl. tun; poptávka na domácích trzích těchto producentů se odhaduje přibližně na 40 mil., takže exportní přebytek by činil 90 mil. dl. tun (1 dl. t=1016 kg). V roce 1967/68 dodaly USA, Kanada, Austrálie, Argentina a Francie do zahraničí více, než 40 mil. tun, zatímco jejich vývoz v dosud uplynulém údobí sezóny 1968/69 nedosahuje srovnatelné úrovně; v příštích měsících se však «čekává podstatné oživení obchodu (vzhledem k pravděpodobné poptávce po pšenici k mletí), které se má obrazit zejména v dodávkách Kanady a Austrálie a pravděpodobně 1 Argentiny. V citovaném pramenu se předvídá, že objem exportu za celou sezónu by mohl. dosáhnout »přibližně 45 mil. dl. tun; přes toto zlepšení v porovnání s výsledky roku 1967/68 lze počítat s růstem převodních zásob v pěti uvedených státech až na zmíněných 45 mil. dl. tun. V pozadí tohoto vysokého vzestupu přebytečného množství pšenice je samozřejmě další přírůstek světové produkce. Jen v pěti hlavních exportujících zemích vzrostla o 11 °/o, přičemž celosvětová sklizeň pšenice v běžné sezóně 1968/69 se nyní odhaduje na rekordní množství 285 mil. dl. tun. V roce 1967/68 činila 266 mil. a„ v sezóně 1966/67, kdy byla zaznamenána dosud nejvyšší úroveň produkce, dosáhla 279 mil. dl. tun. Zdá se nicméně, že spíše než množství je v běžné sezóně problematická v některých zemích kvalita pšenice, neboť např. sklizeň v rozsáhlých oblastech Evropy a Kanady byla ovlivněna vlhkým počasím. V USA naproti tomu se dosáhlo dosud nejlepší sklizně. Konečný objem americké produkce se odhaduje na rekordních 42,8 mil. dl. tun, tj. o 5 % více než v -minulé sezóně. Navíc průměrné výnosy stouply dík všeobecně příznivým vegetačním podmínkám o 1Ô °/o na 15 cwt z akru, což více než kompenzuje omezení osevních ploch o 5 %. Jak uvádí časopis „Grain Bulletin“, rovněž v SSSR dosáhla produkce pšenice dostatečně vysoké úrovně 80 mil. dl. tun v porovnání se 76 mil. v minulé 9ezóně a rekordními 99 mil. dl. tun v roce 1966/67. Pokud jde o Kanadu, poškodilo sice vlhko sklizeň obilnin, avšak přesto se podařilo v převážné části prérijních oblastí zvýšit proti předchozím létům průměrné výnosy přibližně o 10 °/o, čímž byl pokles osevních ploch o 2 °/o více než vyrovnán. Kanadská produkce pšenice je odbornými kruhy odhadována na 17,4 mil. dl. tun, což by bylo o 10 °/o více než činil konečný výsledek z minulého sklizňového roku. Poslední prognózy pro západní Evropu počítají s celkovou sklizní zhruba 46 mil. dl. tun, tj. o 1 % méně proti roku 1967/68. Rozloha půdy oseté pšenicí byla v této oblasti omezena asi o 2 °/o. Země EHS jako celek vyrobily však asi o 2 % více pšenice proti uplynulé sezóně, a to 31,7 mil. dl. tun. Ve Francii, na níž připadají více než 2/5 z celkové produkce pšenice v EHS, stoupla sklizeň o 3 % na nový rekord 14,6 mil. dl. tun; přírůstek souvisel s rozšířením osevní plochy o 4%, výnosy byly nepatrně nižší. Rovněž NSR zvětšila plochu osetou pšenicí, jejíž celková sklizeň stoupla o 5 % na 6,1 mil. dl. tun. V Itálii naproti toňiu trvající sucho anulovalo rozšíření osevní plochy o 5 %, takže produkce zůstala objemem 9,4 mil. dl. tun na úrovni předchozího roku. Výnosnost 1 kvalita britské pšenice utrpěly nepříznivými povětrnostními podmínkami. Přestože byla osevní plocha zvětšena o 5 °/o, klesla sklizeň ve srovnání s rokem 1967/68 přibližně o 6% na 3,6 mil. tun. Výrazně rozsáhlejší plochy pro osetí pšenicí byly plánovány v zemích východní Evropy, avšak úrodu poškodila sucha zejména v jižních zemích této oblasti. Přestože konečné údaje o sklizni neměl zatím sekretariát Commonwea-lthu k dispozici, usuzují západní odborníci, že došlo proti sezóně 1967/68 k poklesu asi o 5 %. Celkové vyhlídky na sklizeň pšenice na jižní polokoulí jsou neobyčejně příznivé. Mrazivé počasí zavinilo sice určité škody v části Západní Austrálie, avšak přesto se počítá s velmi vysokou produkcí. Běžně se australská sklizeň pšenice odhaduje na 12,2 mil. dl. tun v porovnání se 7,4 mil. v roce 1967/68 a rekordními 12,5 mil. dl. tun v roce 1966/67. Druhý oficiální odhad argentinské plochy oseté pšenicí uvádí 16,3 mil. akru, což je o 5 % větší rozloha než činil průměr za posledních pět sezón. Sklizeň má podle neúředních prognóz dosáhnout kolem 8 mil. dl. tun proti 7,3 mil. v uplynulé sezóně. Pokud jde o sklizeň v sezóně 1969/70, usuzuje se, že se na severní polokouli loni na podzim osely pšenicí menší rozlohy než v předchozím údobí. Jsou zároveň obavy z nadměrných dešťových srážek, zejména v západní Evropě, a z pozdních mrazů, které by mohly citelně poškodit mladé kultury. sh 16.1.69 Změny v maďarské úvěrové politice Počátkem letošního roku vstupují v Maďarské lidové republice v platnost nové zásady úvěrování. Jejich zavedení má zajistit zvýšení rentability hospodářské činnosti, urychlení obratu vlastních i zápůjčních prostředků, jakož i zpomalit hromadění zásob zboží a materiálů v podnicích. Úvěrování podniků se bude provádět v závislosti na výsledcích jejich hospodářské činnosti. Omezuje se p-o-skytování půjček na investice. Proto se objem úvěrů na investiční vklady má v roce 1969 pohybovat na úrovni předchozího roku. Při poskytování úvěrů na tyto účely mají přednost vysoce efektivní investice s rychlou návratností. Dlouhodobé úvěry na investice (s lhůtou přes tři léta) jě povoleno poskytovat pouze na efektivní a rentabilní investice. Střednědobé úvěry* (do 36 měsíců) se udělují především na dokončení objektů, které jsou rozestavěny, a na doplnění prostředků, jež podniky určují na investice. Značná pozornost se věnuje rentabilitě investičních nákladů. Tak například dlouhodobé úvěry na investice se poskytují pouze za podmínky, zajistí-li budované objekty po uvedení do provozu nejméně 7 forintů zisku na každých 100 forintů Investovaných prostředků. U opravárenských podniků a provozoven pro poskytování služeb činí normativní rentabilita 5 °/n Maximální lhůta, na níž může být poskytnut úvěr, je stanovena na 10 let. Podobné úvěry se udělují přednostně pro výstavbu objektů těžebního průmyslu, na rozšíření chladíren a skladového hospodářství v obchodě a na rozvoj sítě služeb poskytovaných obyvatelstvu. Za výhodných podmínek budou poskytovány úvěry na rozvoj exportní výroby. K těmto účelům bude banka každoročně rezervovat až 10 % celkového fondu prostředků vydělených na úvěrování investic. Maximální lhůta splatností u těchto úvěrů je stanovena na 12 let a úroková sazba na úrovni 6 % ročně. Úvěry na rozvoj zemědělství budou poskytovány za výhodnějších podmínek. Tak například dlouhodobé půjčky zemědělským družstvům budou udělovány na 10—15 let a střednědobé na 48 měsíců. Zemědělským družstvům s nízkou rentabilitou budou úvěry poskytovány ze zvláštního fondu ve formě hospodářské pomoci. Maximální lhůta krátkodobých úvěrů je stanovena na 12 měsíců. Od 1. ledna má banka úrokovat úvěry poskytnuté na dobu do tří měsíců 7 % namísto dřívějších 8 %. Při del. ším použití půjček se tato sazba bude zvyšovat o 1 % za každé následující tři měsíce. Předvídá se, že objem úvěrů poskytnutých obyvatelstvu se v letošním roce zvýší v průměru o 16 %, z toho úvěrů na bytovou výstavbu o 22 °/o a na nákup zboží o 15 %. Úroky poskytované bankou podnikům za dlouhodobá depozita se zvyšují z 0,5—4 % na 3—7 % v závislosti na délce úložní doby. Má to zvýšit zainteresovanost podniků na ukládání existujících peněžních přebytků v bance. sh 16.1. 69 Úspěšná bilance ocelářství v Itálii Uplynulý rok se vyvíjel pro italský ocelářský průmysl velmi uspokojivě. Produkce surového železa stoupla zhruba o 7,3 °/o na 7,8 mil. tun, oceli se vyrobilo přibližně 17 mil. tun, čili proti roku 1987 o 7,6 % více. O pozitivní výsledek se nejvíce zasloužily závody státního koncernu Finsider, které dodaly na trh 7,4 mil. tun surového železa (+8%) a 10,1 mil. tun oceli (+9,l°/o); přitom jen na novou huť v Taraotu připadlo z uvedeného množství 2,3 mil., resp. 2,7 mil. tun. Na celkové italské produkci železa a oceli se skupina Finsider podílela 94,6 °/o a 59 %. Spotřeba oceli v Itálii se za loňský rok zvýšila o 6,1 % na 17,3 mil. tun, což odpovídalo v přepočtu na 1 obyvatele 330 kg proti 312 kg. v roce 1967. Vzestupná tendence poptávky ‘ po» oceli vyplynula především z aktivnější výstavby bytů, dalšího oživení stavební dinnoeU v« uařejném selstoru, dobré situace v automobilkách a v průmyslu vyrábějícím elektrické přístroje, jakož i z uspokojivého vývoje v italských loděnicích. Pozoruhodným byl přitom pokles dovozu ocelí z 3,8 mil. tun v roce 1967 na loňských 3,5 mil. při současném růstu vývozu italské oceli o 18 % na 3,3 mil. tun. Enormní potřeba oceli pro mechanizaci zemědělství, uskutečňování industrializačních programů na italském jihu ď všeobecně vzestupná tendence životního standardu italského obyvatelstva slibují i perspektivně zvyšování poptávky po ocelářských výrobcích; odborné kruhy předvídají, že spotřeba oceli na jednoho obyvatele Itálie dosáhne v roce 1972 400 kg, což by odpovídalo celkové spotřebě zhruba 21 mil. tun. Státní ocelárny Finsider zamýšlejí rozšířit v příštích třech až čtyřech létech výrobní kapacity na více než 12 mil. tun. sh 16.1.69 STRUČNÉ INFORMACE FRANCOUZSKA OBCHODNÍ BILANCE za rok 1968 skončila deficitem 6,59 mld Ffrs proti 5,05 mld Ffrs před rokem. Vývoz se zvýšil o 11,2 % na 62,56 mld Ffrs a dovoz o 12,7 % na 69,15 mld Ffrs. RAKOUSKÉ STROJÍRNY Steyr-Daimler-Puch uzavřely dohodu s ” maďarským závodem na traktory Dutra o kooperaci v produkci těžkých kolových traktorů s motory nad 100 k. MINISTŘI FINANCÍ a guvernéři cedulových bank členských států EHS, kteří jednali ve dnech 13. a 14 .ledna v Garmisch-Partenkirchen, vzali se „zadostiučiněnjm“ na vědomí uklidnění měnové situace po listopadové krizi. Přesto většina zúčastněných považuje za nutné, aby jednotlivé členské státy více koordinovaly vývoj národního hospodářství. MAĎARSKO SOVĚTSKÝ OBCHOD dosáhl loni hodnoty 1,2 mld rublů. Proti roku 1967 se vzájemná výměna zboží zvýšila o 18 %. Letos sé očekává další vzestup. KONFERENCE ARABSKÝCH ODBORNÍKU PRO ROPU, zahájená v Káhiře 11. ledna, skončila. Hlavní problém, ustavit společnou arabskou organizaci se jí nepodařilo vyřeš-it a delegace se o něm budou radit se svými vládami. PLYNOVÉ TURBÍNY PRATT AND WHITNEY (řady PT6/ST6) bude v licenci United Aircraft of Canada vyrábět západoněmecká firma Man pro pohon malých letadel, vrtulníků, užitkových automobilů a železničních souprav. ODBYT OCELI V USA má být v prvním čtvrtletí 1969 asi o 10 % vyšší (celkem 21 mil. t) než v posledních třech měsících m. r. Lednové dodávky spotřebitelům převýší prosincovou úroveň přibližně o 5—10 °/o. S rostoucí poptávkou se pro první čtvrtletí počítá zejména v automobilovém a stavebním průmyslu. sh 16.1. 69