Svět Hospodářství, 1970 (XI/1-78)
1970-03-26 / No. 38
óh. ekonomika Produktivitu práce do souladu se mzdami Objem vyplacených mezd za leden 1970 je o 0,1 % nižší než ve srovnání se stejným obdobím loňského roku. Vyplývá to z dosud zpracovaných výsledků hospodaření ministerstvem práce a sociálních věcí. Příčinou je nižší poCet pracovníků a velká nemocnost způsobená chřipkovou epidemií, která je zároveň hlavním Činitelem celknvéhu růstu sociálních příjmů o 10 •/». Průměrná mzda v průmyslu dosáhla 1931 KCs. Méně uspokojivý byl vývoj mezd ve vztahu k produktivitě práce, které vzrostla v celém průmyslu pouze o 1,1 •/«. Podstatný vliv na to měl pokles produktivity práce v potravinářském průmyslu o 7 %. Naproti tomu produktivita znaCná předstihla růst průměrných výdělků v odvětvích paliv, chemie, strojírenství a hutnictví neželezných kovů. Ještě příznivější byl vývoj ve stavebnictví, kde při 0,3 •/» růstu průměrných mezd vzrostla produktivita práce o 9,7 %. Pokud jde o vývoj obou stěžejních ekonomických ukazatelů v národních republikách, byl vývoj průměrných mezd v podstatě shodný na rozdíl od vývoje produktivity práce, která se v SSR zvýšila o 4,7 % a v ČSR prakticky stagnovala. Zvlášť výrazný růst produktivity práce na Slovensku byl ve stavebnictví. Lednové výsledky ukazují, že začínají působit regulaCní upatření vlády, která usilují o růst průměrných mezd v souladu s růstem produktivity práce. Kritická situace na trhu pracovních sil Během dvaceti let vzrostla v Československé socialistické republice zaměstnanost o 1,25 miliňnu osob a stupeň ekonomické aktivity obyvatelstva v produktivním věku dosáhl již 90,8 %. Vznikla tak velká nerovnováha na trhu pracovních sil, která je výsledkem především extenzívního rozvoje našeho národního hospodářství a rozpadu systému regulace pracovních sil v posledních letech. V roce 1968 se zaCalo hospodařit se mzdovými prostředky bez kontroly a v celém hospodářství vznikala tendence zcela uvolnit trh pracovních sil, Podniky získávaly pracovníky nezákonným způsobem, byla velká nabídka pracovních příležitostí a v důsledku toho vznikla i špatná pracovní morálka. Okresní národní výbory upustily od ledna 1969 od regulace náboru pracovníků. Fluktuace se ta r zvýšila oproti 9,1 % z r. 1967 na 9,6 % v r. 1969. Nejhorší byla situace u dělníků v průmyslu, kde z 26,1 % v r. 1967 vrostla fluktuace v r. 1969 na 28,3 %. Přitom 80 % odchodů dělníků byly odchody povolené podnikem. Vina jednotlivých podniků na současném stavu je tedy značná. Zatímco se měnila skladba fluktuace — ze stavebnictví a velkých průmyslových závodů odcházeli pracovníci do různých družstev a přidružených výrob JZD — pohyb pracovních sil byl ze 70 % v rámci okresů. Mezi výrobami docházelo k přesunům pracovních sil, klesal počet pracovníků v zemědělství — z 26 % v r. 1960 na 18 % v r. 1970, malý nárůst pracovníků byl v průmyslu — ze 45,6 % v r. 1960 na 46,5% v r. 1970 a v terciárním sektoru se naopak procento zaměstnanosti zvýšilo — z 27,5 % v r. 1960 na 35,2 % v r. 1970. V roce 1969 bylo v ČSSR přijato do zaměstnání 561 780 pracovníků, z toho 48 % žen. Je to o 29 647 více než v r. 1968. Fluktuace jenom za ČSR vzrostla o 20 00’0. Neobsazeno zůstalo koncem roku 1969 87 000 míst. Z toho 50% pomocných dělníků (44 00Ú mužů a 15 000 žen) a 42% odborně vyučených pracovníků (37 tisíc mužů a 6000 žen). Nyní je situace taková, že disponibilní zdroje jsou prakticky vyčerpány. Zatímco v dřívějších letech se pracovní síly získávaly zejména zapojováním žen z domácností, je nyní jediným zdrojem populační přírůstek. Je tedy nutné omezit další tempo růstu zaměstnanosti proti dosavadnímu vývoji (v letech 1960—1966 to bylo 140 až 170 tisíc osob ročně) téměř na polovinu. Již v roce 1969 byla provedena řada regulačních opatření, která sledovala obnovení plánovité regulace pohybu pracovních sil v souladu s potřebami rozvoje národního hospodářství. Aby byl likvidován nezákonný obchod s pracovními silami a obnoven pořádek v odměňování pracovníků, provedly se na celém území ČSR rozsáhlé zákroky. ONV kontrolovaly, přešetřovaly a likvidovaly nezákonosti při zneužívání přidružených výrob JZD, hospodářských zařízení společenských organizací a drobných provozoven národních výborů. Tak např. v loňském roce pracovalo na území ČSR v různých přidružených výrobách JZD 12 200 pracovníků ze Slovenska. Po rozhodných zásazích bylo uvolněno 10 400 pracovníků, kteří pak přéšli do různých podniků jak v ČSR tak i SSR. KNV byly vyzvány, aby obnovily regulační pravomoc. Již v loňském roce tak učinily Severomoravský a Jihomoravský KNV a od 1. ledna t. r. byla obnovena regulace pohybu pracovních sil v obvodech všech ONV na území ČSR. Jenom pro první kvartál t. r. přišly podniky s požadavkem 194 000 pracovníků. ONV redukovaly tento počet na 136 000. Zatímco vě většině měst a závodů v ČSR je situace poměrně vyrovnaná, zůstává největším problémem hlavní měs*o Praha. Důvodem je nerealizovaný plán z roku 1962/63 o vymístění některých výrobních programů z Prahv. Bude třeba takovýto závazný program pro další léta vypracovat. Dalším opaiřením vlády je stanovení maximálního limitu zaměstnanosti pro letošní rok v každém výrobním odvětví. Jednotlivá odvětví tyto limity rozepsala na podniky a ty mají za úkol konfrontovat je s ONV podle zdrojů v jednotlivých krajíctt. Byla přijata ještě řada dalších kroků: novelizace kodexu práce, zákon o přečinech, kontrola nemocnosti, nábor pracovních sil pro preferovaná odvětví, úprava náborových příspěvků, plán rozmístění patnáctileté mládeže, nová opatření ve mzdové regulaci aj. Byly také prověřeny nové investiční akce a v některých případech, kdy nebyl předpoklad dostatku pracovních sil jak pro výstavbu, tak i pro budoucí chod závodu, byly zastaveny V 36 vybraných klíčových podnicích, které si stěžovaly na nedostatek zaměstnanců, byla provedena kontrola, která měla za úkol zjistit, zda se jejich požadavky kryjí se skutečným stavem. Ve 12 podnicích byly zjištěny vážné problémy — chybí zde 300 až 500 pracovních sil. Jde o podniky s počtem zaměstnanců od 5 do 15 tisíc. Nejhorší je situace v ČKD Praha — kompresorový závod, který běží pouze na 60 %. Chybí tu 400 pracovníků Dalším problémem je otázka dorostu. Jeho rozmísťování není v souladu se společenskou potřebou. 30 % mladých lidí pracuje v jiných profesích, než v jakých byli vyučeni. Podniky se musí starat o to, jak mladé pracovníky udržet. Při získávání dorostu je situace poměrně dobrá ve stavebnictví, ale v hornictví a hlavně zemědělství se neustále zhoršuje. Aby byli získáni další mladí lidé do těchto preferovaných odvětví, limitovala vláda plán rozmístění dorostu, tzn. že počet jak chlapců, tak i děvčat nesmí být v jednotlivých závodech překročen. Současně se tím částečně řeší i otázka nechuti mnoha podniků k přijímání děvčat do učení. Jediným faktickým klíčem k řešení nedostatku pracovních sil a fluktuace, je využívání rezerv ve výrobě. S ničím jiným v současné době nelze počítat. Zásadní obrat přinesou pouze dlouhodobá opatření v souvislosti s pětiletým plánem. Bude vypracován tzv. tvrdý plán, který bude základním faktorem pro vytvoření tlaku na využívání pracovních sil. Dále se připravují návrhy na vyšší zdanění pracovní síly (dosud byla pracovní síla zdaněna 25 % oproti 40 % dani z techniky), aby tak byl vytvořen i ekonomický tlak na podniky. Hlavním úkolem pětiletého plánu v tomto směru bude racionalizace práce a řízení. -jm NOVOU STŘEŠNÍ KRYTINU KREGON1T vyrábějí v Severočeských papírnách ve Stětí nad Labem. Ide o čs. patent vynálezců ing. J. Wetzlera ze Severočeských papíren g J■ Bláhy ze závodu Dehtochema v Bělé pod Bezdězem. Krepový sulfátový papír se zvláštní nosnou vrstvou vyniká pevností a zaručuje stálost střešní krytiny i při změnách teplot. Na snímku výrobní zařízení, které letos vyrobí 1 milión m2 nosné vrstvy pro střešní krytinu. Snímek ČTK — O. Holan Konference o otázkách hospodářského práva I Dokončení ze str. 2/ spěla ke třem významným závěrům. Zaprvé, že je nezbytné posílit komplexnost pojetí hospodářskoprávního zákonodárství, vycházejícího ze základního předpisu, který by zahrnoval nejenom otázky závazkových vztahů mezi socialistickými organizacemi, ale také základní principy vytváření socialistických organizací, plánování a plánovitého řízení ekonomiky. Zadruhé, že je zapotřebí velmi uvážlivě přistupovat ke změnám, k novelizaci, případně k rekodifikacl hospodářského zákoníka. I když je všeobecně pociťována potřeba určitých dílčích úprav, konference dost důrazně odmítla snahu po urychlené komplexní novelizaci hospodářského zákoníka, a to proto, že hospodářské právní vztahy, stejně jako ekonomické vztahy, nejsou dostatečně stabilizovány, aby taková úprava mohla mít trvalejší platnost. A zatřetí se ukázala velmi výrazná potřeba přispět i pomocí hospodářského práva k vybudování určitého systému hmotného zásobování v naší ekonomice, protože v tom směru rozpad, který u nás trvá už takových šest let, je nejbolestivější pro všechny podniky. V tomto směru ovšem je nutné hledat řešení především ve výrobě — hospodářské právo tu může sehrát jenom určitou pomocnou rolí. Ano a podle mého soudu přitom ani nejde o nějaké obnovení systému hmotných bilancí, rozepisovaných na podniky, ale jde o vytvoření systému a vzájemných vazeb mezi plánováním, vlastním uskutečňováním odbytu a zásobováním a o stanovení určitých právních zábran proti zneužívání monopolního postavení na trhu. Chtěl bych to uvést na příkladu. Jedna velká odbytová organizace plánuje na rok 1970 při uvažovaném odbytu 2,6 mld Kčs zásobování ve výši asi 4,2 mld Kčs. Přitom jenom z dovozu chce nakoupit výrobků za 2,1 mld Kčs. Kdyby se tento plán odbytu a plán zásobování splnil, vznikly by, do značné míry z dovozu, obrovské nadnormativní zásoby, prakticky postačující na celý další rok činnosti této organizace. Co vyvolává takové nesladění hospodářského plénu v rámci jedné organizace? Vyvolává to zostřený tlak na trh, pocit absolutního nedostatku věcí, kterých třeba je i dost, nebo které by aspoň, při rozumném systému hmotného zásobování, mohly být rozdělovány a opatřovány bez větších obtíží. Vzniká psychóza, která vlastně poptávku násobí. Přirozeně, že hospodářské zákonodárství tento stav odstranit nemůže. Může však vytvořit určité zábrany proti-neodpovědnému plánování, může vytvořit určité právní vazby mezi dodavateli a odběrateli. Podobné závěry platí 1 pokud jde o neuzavírání hospodářských smluv nebo o jejich malou spolehlivost. I zde bych mohl uvádět mnohé příklady. Je třeba důsledně prosadit do praxe novelizované ustanovení § 82 odst. 4 vládního nařízení č. 100, které umožňuje dost výrazně postihnout dodavatele, kteří se uzavírání smluv vyhýbají a vynucují sí tak různé úlevy nebo výhody. Nejde totiž jenom o to, aby se úkoly, vyplývající z dodavatelsko-odběratelských vztahů a obchodních vztahů, plnily, ale jde i o to, aby s tímto plněním mohly organizace napevno počítat ve své hospodářské činností. To je smysl a účel hospodářských smluv. Zpracování všech těchto a dalších výsledků a podnětů konference samozřejmě nemůže být jen záležitostí našich výzkumných prací, ale zejména také legislativy a rovněž praktického rozhodování. Chtěli bychom vám položit ještě jednu otázku, která s tématem konference souvisí jenom vzdáleněji. Je to otázka úlohy hospodářských právníků a jejich postavení v dnešni hospodářské praxi. To je otázka dost složitá a dost bolestivá. Víme všichni, že úloha hospodářského právníka velmi úzce souvisí s dodržováním principu socialistické zákonnosti v hospodářství. Velmi často dochází k nezákonnostem v oblasti hospodářství a tedy také v oblasti vzájemných vztahů socialistických organizací právě pro nekvalifikovanost lidí, kteří uskutečňují hospodářskoprávní úkony. Státní arbitráž před časem prosazovala přijetí normativního aktu o postavení hospodářských právníků. Asi v první polovině roku 1967 bylo od toho upuštěno, protože se předpokládalo, že hospodářská reforma si bude vynucovat kvalifikované jednání a velmi dobré znalosti právě v oblasti hospodářského práva při navazování obchodních vztahů, což zvýší samo o sobě úlohu hospodářských právníků. Praxe je ovšem poněkud jiná, Úloha hospodářských právníků není doceněna nejen v oblasti odměňování, ale ani v oblasti jejich faktického postavení v podniku, jejich podřízenosti: právník se stále ještě nestal právním poradcem ředitele. Zdá se, že se budeme muset k pojetí zvláštní normativní úpravy postavení hospodářského právníka vrátit. Karlovarské konference se zúčastnil také vědecký sekretář Všesvazového vědeckovýzkumného ústavu sovětského zákonodárství při právní komisi rady ministrů SSSR, soudruh V. V. Tišenko, který nás informoval o tom, že v jejich ústavu se právě zpracovává rešerše o postavení podnikového právníka ve všech socialistických a i v některých kapitalistických zemích. Dohodli jsme se na výměně tohoto materiálu za některé naše a pokusíme se jeho výsledky v praxi využít Z toho, co jste nám už řekl, je zřejmé, jaký význam karlovarská konference měla pro práci Gstavu hospodářského práva, pro rozvoj vědeckovýzkumné činnosti, i jako podnět pro hospodářskoprávní legislativu. Zbývá otázka, jaký může mít tato konference význam pro praxi v oboru hospodářského práva? Podle mého názoru konference přinesla pro praxi dvě věcí — tak to aspoň hodnotili i sami účastníci. Jednak informaci o tom, co se v oblasti hospodářského práva uvažuje, jakým směrem se pohybuje myšlení teoretické fronty, které je přece jen poněkud jiná než u pódnítasvých právníků, a za druhé, umožnila, vzhledem k výběru účastníků, setkání lidí, kteří obětavě a přes překážky na úseku hospodářského práva již řadu let pracují. Působí přitom v různých resortech, v různých podnicích a neměli zatím ani základnu k tomu, aby se setkali. Ani tento výsledek konference, navázání osobních styků, nelze podceňovat, protože tím se vytvářejí vztahy, které jinak, zvláště setkávají-li se tito lidé spíše jako odpůrci v arbitrážním řízení apod., nebývají vždy nejlepší. A počítáte do budoucna s podubnými akcemi? Počítáme, Že bychom takové konference dělali, podle toho, jak bude vypadat situace v našem ústavu, asi tak jedenkrát ročně. Příští konferenci bychom chtěli uspořádat počátkem příštího roku k vůbec nejzávažnější Otázce, kterou se ústav zabývá: jaká je úloha a možnosti práva v řízení hospodářství. Anketa mezi účastníky konference ukázala značný zájem o podobná setkání, speciálněji zaměřená, a třeba i v užších kolektivech Zejména bylo navrhováno uspořádat konferenci ke složité a aktuální problematice investiční výstavby. 2 SV©t 26. bfezna J970 hospodářství Seznam obcí na území CSSR vydá Ústřední správa železnic s platností od 1. dubna 1970. Obsahuje obce a místa na celém území ČSSR a určuje jejich příslušnost k železničním stanicím, které isou oprávněny pro příjem a výdej kusových zásilek a které zabezpečují svoz kusových zásilek z domu odesílatele a dovoz kusových zásilek do domu příjemce. Dále jsou to obce, které v systému soustředěné nakládky a vykládky vozových zásilek provádějí podle sjednaných dohod za přepravce nakládku a vykládku vozových zásilek. Seznam je velmi důležitou pomůckou zejména pro všechny přepravce a lze sl jej objednat u Nakladatelství dopravy a spojů v Praze. Návrh programu státní technické politiky SSR v zemědělství a výživě se orientuje na ty úseky vědeckotechnického rozvoje, kde výzkum, vývoj a aplikace v praxi může nejvýrazněji přispět k řešení problémů racionální výživy obyvatelstva. Vědeckovýzkumná základna na Slovensku bude řešit přiměřenou část výzkumu celostátního charakteru a přitom se zaměří na řešení specifických národních úkolů. Mezi ně patří především vytvoření předpokladů pro maximální využití přírodních a ostatních výrobních zdrojů, hlavně se zaměřením na zvýšení intenzity a produktivity zemědělské výroby a potravinářského průmyslu. V zájmu řešení nejnaléhavějších problémů bude zapotřebí rozšířit vědeckovýzkumnou základnu a zabezpečit ji kvalifikovanými kádry i technickým vybavením. Dnes je 18 samostatných zemědělských výzkumných ústavů podřízeno Slovenské zemědělské akademii. Potravinářská část výzkumu je téměř . celá - včleněna do hospodářské sféry. Proti dnešnímu stavu do roku 1980 vzroste počet výzkumných pracovníků o více než 50 procent, tedy přibližně o 1500 pracovníků. Plány práce výborů České národní rady. Výbor pro národní výbory a národnosti se zabývá úkoly národních výborů v roce 1970 a jejich zabezpečením rozpočtovými prostředky, dále realizací investic a využitím vládní rozpočtové rezervy na rozvoj pohraničí. 0 Kulturní a školský výbor sít tuací ve vydavatelské oblasti a návrhem zásad vydavatelského zákona a zákona o české kinematografii. 9 Zdravotní a sociální výbor bude projednávat problematiku rozmisťování patnáctiletého dorostu, vývoj pracovní neschopnosti pro nemoc a úraz včetně péče o bezpečnost a ochranu zdraví při práci a hodnocením problematiky českých státních lázní a jejich aktivní úlohou ž hlediska společenské potřeby. Q Výbor pro právní ochranu občanů bude v červnu projednávat povinnosti obchodu a služeb při zabezpečování práv spotřebitelů. 9 Výbor pro plán a rozpočet bude hodnotit dosažené výsledky a účinnost provedených regulačních opatření v oblasti investic a zkušenosti z uplatňování zákona o podnikových daních a příspěvku na sociální zabezpečení. % Výbor pro zemědělství a výživu se zabývá mechanizací zemědělské výroby a jejím zajištěním technikou a náhradními díly, dále institucionálním uspořádáním odvětví ministerstva zemědělství a ^výživy a ministerstva lesního a vodního hospodářství, koncepcí rozvoje české vesnice a pohraničí. £ Výbor pro obchod, dopravu, pošty a telekomunikace průběžně kontroluje situaci v zajišťování dodávek zboží z výroby a 1 dovozu pro tržní fondy, výstavbu metra a přestavbu celého pražského dopravního systému. V květnu bude projednávat zabezpečení nejnaléhavějších akcí k rozvoji obchodu a cestovního ruchu, dále postup mechanizace poštovní přepravy a výstavbu a údržbu silnic prostřednictvím silničního fondu O Průmyslový výbor hodnotí činnost pracovních skupin pro zabezpečení technického rozvoje v textilním průmyslu, stavební keramice a chemickém průmyslu, dále rozvoj motorismu a opravárenství. K problematice kontroly cen v potravinářském průmyslu V 34. čísle Světa hospodářství se nám do článku pod stejným titulem vloudila nemilá chyba. Prosíme proto čtenáře, aby si opravili třetí odstavec od konce, který správně zní: „Tak např. podniky masného průmyslu odvedly do státního rozpočtu za rok 1969 na základě této dohody Kčs 10,355 mil., podniky mlýnsko-pekárenské a těstárenské výroby řízené OŘ Mlýny a pekárny Praha Kčs 1,908 ulil., podniky pekárpnsko-cukrářské výroby, řízené KNV, Kčs 9,887 mil., podniky mlékárenského průmyslu Kčs 2,482 mil., atd.“.