Svět Motorů, červenec-prosinec 1969 (XXIII/27-52)
1969-11-21 / No. 47
CO-KDY-KDE-IAK • VÝSTAVY • K Měsíci čs. sovětského přátelství byla v Rytířském sále na Staroměstské radnici v Praze otevřena dne 12. listopadu výstava Země Leninova — země turistiky. Na výstavě, která potrvá do konce listopadu, je možno obdržet prospekty a zhlédnout propagační a obrazový materiál ze všech míst SSSR. O možnostech návštěvy Sovětského svazu automobilem v rámci nové dohody o bezvízovém styku jsme již naše čtenáře informovali. • KURSY # Automotoklub při pražském středoškolském podniku STOP organizuje akci na pomoc začínajícím jezdcům. Jde o KURSY TERÉNNÍ JÍZDY, ve kterých se mladí jezdci připravuji pro aktivní sportovní činnost. V jednoměsíčních kursech pod dohledem zkušených jezdců projdou nováčci tvrdou terénářskou školou, několika kontrolními závody a složí závěrečnou zkoušku. Při sportovních podnicích skýtají vyškolení jezdci větší záruku bezpečnosti. Pomůže to pořadatelům a uklidní obavy rodičů, kteří se mohou sami přijít podívat na tréning v terénu. Zájemci o tento kurs, který bude zahájen 1. 3. 1970, se sejdou na první schůzce 7. ledna 1969 v zasedací síni Svazu pražských středoškoláků a učňů v Praze 1, Senovážné 2 v 17.00 hod. Informace na tel. 37-14-52. • PROHLÁŠENI Redakce Světa motorů a redakční rada se zabývaly hodnocením práce redakce za uplynulá dvě léta. Při důkladném rozboru došla redakce k závěru, že + Svét motorů se snažil zachovat si svůj seriózní obsah i střízlivou graiickou úpravu, přesto však podobně jako ostatní hromadné sdělovací prostředky byl ovlivněn celkovou atmosférou té doby, což se projevilo zvláště v postoji časopisu k živelné kampani za vytvoření nezávislého samostatného Autoklubu, + nevyhnul se v jednotlivých případech ani tendenčnímu psaní k problémům, o nichž neměl patřičné informace a hlubší znalosti. To mrzí redakci dvojnásob, neboť její zásadou bylo a je publikování jen dobře ověřených údajů a informací, a jen takové kritiky, která napomáhá rozvoji motorismu, ♦ byť jen v ojedinělých případech, bylo v mototuristické rubrice použito nevhodných citátů, + sledovala vždy výhradně prospěch a rozvoj motorismu, a jestliže někdy nerozeznala včas správnou cestu k tomuto cíli a dotkla se svým postojem některých funkcionářů automotoklubů či organizací Svazarmu, kteří jinými cestami hledali a hledají stejný cíl, pak tu nebyl zlý úmysl, ale ne zcela správné pochopení jejich postoje. Pokud se v této souvislosti redakce někoho dotkla nebo jeho činnost znevážila, upřímně toho lituje, ♦ za více než 20 let existence Světa motorů redakce poznala, kolik nezištné, obětavé a houževnaté práce udělali funkcionáři i aktivisté pro motorismus, těší se nejen na další spolupráci s nimi, ale chce také přinášet materiály, které budou přispívat k jejich všestrannému růstu a tím i k růstu celé naší motoristické organizace, ♦ je si vědoma, že žijeme v době, kdy motorismus již dávno není jen zájmovou činností, ale oborem, který hluboce zasahuje do politického a hospodářského života našeho státu, a proto je pevně rozhodnuta účinně přispívat k uskutečňování prohlášení ÜAMK CSSR, formulovaného v dopise ústřednímu výboru KSC. REDAKCE CO VY NA TO Někdo za volantem vždycky zneklidní, zvýší se mu tep a orosí čelo. Jiný zase naopak hledá v jízdě uklidnění a po nějakém pracovním „nerváku" je mu nejlíp, když sedne za volant a jezdi jen tak nazdařbůh. Já se považuji za celkem průměrně klidného řidiče, ale mám-li být upřímný, kdykoliv přejíždím železniční koleje, vždycky je mi tak nějak beznadějně. Říkám si: hochu, máš to marný, mezi nebem a zemí jsou věci, na které jsi krátký, a vyrazí-li teď z té zátočiny rychlík, nepomůže ti ani přídavná raketa nebo forsáž. Abyste rozumněli: projel jsem už dvakrát před přijíždějícím vlakem jen tak na fous: jednou to nebyly stažené závory na přejezdu u Rudné, podruhé pro změnu nefungovalo světelné signalizační zařízeni kdesi u Olomouce. Kdybych byl pověrčivý, tak jsem určitě začal věřit na nějakou pomstu bohů nebo nepřející sudičky. Ovšem když jsem si zjistil, že v naší republice existuje 15 630 přejezdů a že už letos do srpna opět projely vlaky ve 181 případě při otevřených závorách, zjišťuji, že mám vlastně,náramné štěstí. Přestal jsem věřit světlům, závorám či osobám s praporky na kolejišti. Věřím jen a jen sobě. Někde lze zahlédnout vpravo či vlevo delší úsek koleji, ovšem je řada míst, kdy na metr nevidíte pro husté stromy, domek závoráře či omamně vonici keře šeříku. Dovedu se vžít do pocitů řidiče autobusu s přívěsem, který podle předpisu před kolejemi zastaví a potom se zvolna rozjíždí. Objeví-li se v zátočine vlak, pak nemůže už nic dělat. Mám takový dojem, že tenhle předpis, pokud vím ojedinělý ve světě (kromě nás jej má jen NDR), je dnes nikoliv přínosem k bezpečnosti v dopravě, ale její brzdou. Je přece velké množství přejezdů kde je dobrá viditelnost na obě strany. Tady je zbytečné, aby autobusy stavěly, naopak čím rychleji na přejezd vjedou, tím zmenšují počet risikových vteřin. A tam, kde je přejezd nepřehledný, tam by mohla být umístěna „stopka". Cožpak nás řada těžkých havárií na přejezdech nepoučila? AD. KUBA V posledních měsících dostáváme mnoho dotazů našich čtenářů — majitelů automobilů, týkajících se bezpečnostních pásů. Není divu, vždyť podle vyhlášky ministerstvo dopravy č. 139 ze dne 17. 10. 1968 jimi mají být od 1, 1, 1970 vybavena všechna vozidla uvedená do provozu před 1. 1. 1969, pokud je výrobce opatřil kotevními úchyty. Pro vozidla novější platí tato povinnost od 1. 1. 1969 a mají být opatřena pásy již při prodeji. Ačkoli znění vyhlášky je stručné a jasné, objevila se při realizaci jejích ustanovení řada potíží. Především ne všechna vozidla na našem trhu jsou pro montáž bezpečnostních pásů úplně připravena tak, aby stačilo pásy do příslušných míst jen přišroubovat. Navíc některá vozidla mají kotevní úchyty mezinárodně nenormalizované, takže montáž většiny dostupných pásů do nich je nemožná. Jejich majitelé se až dosud marně obraceli na opravny a servisní dílny s žádostí o příslušnou úpravu vozidel, umožňující montáž pásů. Tak, jak se blíží den „D“ - 1. 1. 1970 — projevovala se v jejich dotazech rostoucí nervozita, celkem pochopitelná, poněvadž ač se jich, resp. jejich vozidel vyhláška týká, nemohli jí vyhovět. Obrátili jsme se proto jejich jménem na příslušné organizace, zejména na ministerstvo dopravy, n. p. Mototechna a na našeho největšího výrobce bezpečnostních pásů - n. p. Moravan Otrokovice s žádostí o informaci, jaká opatření byla uskutečněna, aby vyhláška nezůstala jen kusem papíru, ale aby všechna vozidla, jichž se týká, mohla být vybavena bezpečnostními pásy, aniž by to pro jejich majitele znamenalo vynaložení nepřiměřeného a často marného úsilí. Věříme, že následující souhrnná informace, již nám poskytl pracovník n. p. Mototechna v Praze pan Josef Balík, uspokojí všechny majitele automobilů a bude i odpovědí desítkám tazatelů, jimž se omlouváme, že jsme jim nemohli, z pochopitelných důvodů, odpovědět hned a jednotlivě. Ministerstvo dopravy stanovilo vyhláškou č. 139 ze dne 17. 10. 1968, aby osobni automobily uvedené do provozu po 1. 1. 1969 byly vybaveny na předních sedadlech bezpečnostními pásy s tříbodovým uchycením (kombinované pásy břišní a ramenní). Bezpečnostní pásy musí být montovány do vyhovujících a odzkoušených kotevních míst v karosérii těchto vozidel šrouby se závitem 7/16" (pozn. redakce: závit M 10 je dovolen výjimečně jen u starších vozů Škoda 1000 MB, Tatra 603 a u některých dovážených automobilů). Pro držitele osobních automobilů uvedených do provozu před 1. 1. 1969 platí povinnost opatřit je bezpečnostními pásy nejpozději do 1. 1. 1970, pokud jsou ovšem vybaveny kotevními úchyty. N. p. Mototechna jako distributor automobilů, náhradních dílů a příslušenství provedl již v minulém roce řadu opatření, aby pro motoristy, jichž se vyhláška týká, zajistil dostatek bezpečnostních pásů. Zejména požádal domácí výrobce pásů, tj. n. p. Moravan Otrokovice, družstvo Drupol Praha a družstvo Mlaď Handlová o maximální využití výrobních kapacit, aby mohlo být dodáno na trh co největší množství tohoto zboží. Současně navrhl n. p. Moravan, jako největšímu výrobci a dodavateli bezpečnostních pásů; a) uspořádat společně školení zaměstnanců opraven a repasních středisek n. p. Mototechna o montáži bezpečnostních pásů do automobilů tuzemské i zohroniční výroby; b) vydat instrukční materiál pro opravny a repasní střediska a zvláště pro prodejny n. p, Mototechna, ve kterém by byly kromě písemných návodů i podrobné kresby usnadňující montáž bezpečnostních pásů; c) zajistit pro všechna dovážená vozidla, jejichž kotevní úchyty neodpovídají československému provedení resp. mezinárodní normě, takové úpravy kotevních úchytů, aby montáž bezpečnostních pásů byla proveditelná v termínu stanoveném vyhláškou. Jelikož výrobci některých dovážených vozidel nesdělili Mototechně potřebné technické údaje o kotevních úchytech, byly vzorové karosérie podrobeny homologačním zkouškám jak pevnosti kotevních úchytů, tak i bezpečnostních pásů. Pro uvedené skutečnosti bylo odsunuto navržené školení opravářů a vedoucích prodejen na začátek listopadu 1969. Vzhledem k popsaným potížím technického rázu udělilo ministerstvo dopravy, odbor silniční a městské dopravy, výjimku z vyhlášky č. 139/68 Sb. a povolilo, aby vozidla Moskvič 408, Volga, GAZ 21 S a GAZ 22 G, převzatá v roce 1969, byla opatřena bezpečnostními pásy až od 1. 1. 1970. Zatímco u nás jsme se konečně dočkali prvních krůčků v masovějším zaváděni bezpečnostních pásů, v zahraničí jsou již podstatně dále. V Anglii například se s úspěchem zavádí nová koncepce pásů, které nemají břišní kovové nebo plastické spony a vylučuji tak jakékoliv nebezpečí břišního zranění právě o tuto sponu. Pásy jsou zapínány do zvláštního zámku mezi sedadly, který mimo jiné umožňuje při přirozených pohybech řidiče uvolňováni pásů, například při nakláněni, ovšem při nepřirozeně rychlém pohybu (prudkém zabrzděni nebo havárii vozu) tento zámek nedovolí jakékoliv uvolnění. Pás se velmi snadno rozepíná pouhým stisknutím knoflíku. BEZPEČNOSTN