Svĕt Práce, červenec-prosinec 1969 (II/26-52)
1969-12-03 / No. 48
\ (r» \ 1 PIRÁTI V OBLACÍCH - ZAČÁTEK SERIÁLU SIS 48 svet práce V PRAZE DNE 3. PROSINCE 1969 ROČNÍK II. (VI.) CENA VÝTISKU 1,50 Kč* STR.3 MILIÓNY HA KONTĚ 888 PETŘVALD NECHCE KOPÍROVAT OBIEVY ' BEZ KONCE křestními otci rackové DOVEDETE ” SE ZRAŇOVAT? O ŽÁRLIVOSTI V MANŽELSTVÍ HÍNSNÍUDE MĚSTA PRAŽSKÉHO POKRAČOVANÍ PRVNÍHO PŘÍBĚHU STR. 20 JIŘÍ CYSAŘ Jde o výsledky Celá naše společnost prochází hlubokými změnami a není divu, že 1 odborové hnutí hledá východisko pro pozitivní práci ve prospěch svých členů. Tak jako nedávná i dávnější minulost zanechala své stopy na socialistickém vývoji země, tak i v odborech se vyskytlo nemálo chyb a nedostatků. Vedle úspěchů v oblasti sociálních, pracovněprávních otázek, na úseku mzdovém 1 v účasti na řízení výroby došlo i k mnoha nesprávným činům, které odcizovaly odborovou organizaci lidem. Bylo třeba hledat nápravu. A v tomto hledání sebe sama se dopustili někteří funkcionáři i orgány menších či větších chyb. Byli takoví, kteří ze situace chtěli pouze vytěžit pohodlnější a výnosnější místečko, ale většina chtěla skutečnou nápravu chyb a širší prostor pro rychlejší zvyšování životní úrovně. Právě těm druhým patří slova předsedy OR CS ROH Karla Poláčka, pronesená na adresu těch, které z odborů chtěli učinit jen pasivní „převodovou páku“: „Je třeba již jednou skoncovat s neustálým osočováním, pletichařením a politikařením jednotlivců a skupinek, jež odváděli ROH od plnění správných závěrů VII. všeodborového sjezdu a jež ztěžovali a a oddalovali řešení potíží a problémů, které pracující již dlouho pálí. K tomu, abychom mohli postupovat rychleji kupředu a semkli k jednotnému postupu všechny zdravé síly, je třeba udělat pořádek nejprve ve vlastních řadách.“ V tom také byl smysl čtvrté plenární schůze Gstřední rady Čs. odborů, která minulý týden jednala po dva dny v Praze. Vedle kádrových změn podrobila kritickému hodnoceni dokumenty VII. všeodborového sjezdu i sjezdů českého a slovenského odborového hnutí a také usnesení sjezdů odborových svazů. Podmínkou, aby se lidé mohli mít lépe, není a nemůže být pouhé jednostranné vytyčování požadavků. Odbory musí mít zájem na tvorbě zdrojů v závodech, podnicích a v celé společností, aby pak mohly s větší odpovědností prosazovat oprávněné potřeby pracujících. Tyto dvě stránky jedné mince nelze rozdělovat. A v tomto smyslu by se měla ubírat politika odborů v dalším období, f Lidé si chtějí v každé době vydělat t mít možnost si koupit co potřebují. Cl to také jde odborům, jak to vyplývá z přijatých usnesení. Odbory iudou podporovat iniciativu pracujících, ale na druhé straně nebudou ínlčet k věcem, které tuto poctivou Snahu lidí budou mařit, je třeba na pováženou, že právě letos, kdy je na tuhu nedostatek masa. bylo za tři čtvrtí roku vyvezeno 27 000 tun masa mimo republiku. Tento a ještě řada jiných faktů bylo uvedeno v hlavním referátě, ale i v diskusi. Ukazují na snahu odborů řešit véänqu situaci v ekonomice, potvrzují vědomí spoluodpovědnosti za shav na vnitřním trhu a dokumentují odhodlání odborů učinit co nejvíce pro zlepšování • životních podmínek. Rozhodující však pro celé další ob dobí budou výsledky. Podle nich bu dou členové posuzovat, iak jsou závěry posledního pléna OR ČS ROH spojeny s životními potřebami nejširších vrstev dělníků, techniků i ostatních pracovníků. ZÁBÉR Z HOKEJOVÉHO STRETNUTÍ ČSSR—KANADA; NA SNÍMKU B. NOVOTNÉHO BRANKÁR M. LACK? PRl ZMĚNÉ STRAN TISÍC ŽIVOTŮ ROČNĚ ARNO BĚLOHLÁVEK Ano. minimálně tisíc lidí umírá každoročně na otravu svítiplynem v domácnostech. Jejich počet s přibývajícím počtem spotřebitelů bude ještě stoupat. Nejméně do roku 1973, kdy definitivně, v celé rozvodné síti, má být snížen podíl kysličníku uhelnatého v plynu na pět procent. Cóž se prý považuje za světovou normu pro detoxikaci plynu. Při detoxikaci na p£t procent se pravděpodobně omezí počet náhodných otrav. Velmi pochybuji, že se sníží počet sebevražd plynem. Neboť pět procent kysličníku uhelnatého nijak nevylučuje možnost sebevraždy při přímé inhalaci plynu. Nicméně by navržená detoxikace znamenala velký pokrok. Dnes se udává jedovatost plynu v našich rozvodech přibližně na dvacet procent kysličníku uhelnatého. Nebylo tomu tak dříve. Svítiplyn získávaný karbonizací uhlí v plynárnách předválečného typu měl 7—8 procent jedovatosti, přibližně stejné procento jako při procesu zplyňování v koksárňach. Teprve nová -technologie výroby, moderní technologické postupy, zejména tlakové zplyněni uhlí, které byly u nés zavedeny až po válce, zvýšily obsah kysličníku uhelnatého na oněch nebezpečných dvacet procent. Přičinily se o to hlavně nové plynárny Most, Užín, Vřesová. Na heslo „vše pro člověka“ jsme u plynu jaksi pozapomněli. Ted budeme dohánět to, co se mělo řešit okamžitě při zavádění nové technologie. Je-li pravdivý údaj o tisíci mrtvých ročně (a nemám důvodu o něm pochybovat, neboť jej uvádějí nejen lékaři," ale i plynárenští odborníci), stálo nás zavedení nové technologie již nejméně 20 000 mrtvých, čili počet lidí. odpovídající středně velkému městu. Jako omluvu — pokud vůbec omluva je možná — lze uvést, že proces detoxikace v tak velkém měřítku bude řešen světově poprvé. Nikde jinde se totiž v tak velkém měřítku již nezpracovává uhlí při výrobě plynu. V jiných státech podobné problémy vůbec neznají. Souvisí to s bohatstvím uhlí a nedostatkem zemního plynu u nás Čtenáří pravděpodobně nevědí, že problém vysoké toxikace plynu ie hlavně v historických zemích, v Čechách a severní polovině Moravy. Není tomu tak jíž na Slovensku a jižní polovině Moravy, kde jsou rozvody nyní přímo napojeny na dálkový plynovod ze Sovětského svazu. A zemní plyn, jak známo, není jedovatý. Detoxikace si vyžádá investiční ná klad asi půl miliardy Kčs. Cenově se promítne tato investice obnosem 2—3 haléře na kubíku plynu v kalkulaci pro spotřebitele. Návrh však předpokládá, že úhradu nebudou platit spotřebitelé, že se úhrada najde ze společenských zdrojů. Prototypově bude řešena detoxikace již v roce 1970 na plynárnách Užín a Dolní Suchá. Po provozních zkouškách by se měla detoxikace vyřešit celostátně v roce 1973. Nechci být špatným prorokem, ale komplikace při realizaci nelze nikdy podceňovat. Nikoli z hledisek technických, ale spíše ekonomických. Přesto věřím, že k realizaci dojde. Dvacet tisíc lidských obětí je číslo příliš vysoké. A půl miliardy Kčs je ve srovnání s hekatombou mrtvých obnos vlastně směšný. Od spalování uhlí nebudeme ještě asi dlouhou dobu moci ustoupit. Ve výrobě plynu z uhlí budeme nesporně pokračovat. Tím spíše, že technologie, použitá ve Vřesové, umožňuje zpracovávat veškeré méněhodnotné uhlí ze Severočeské uhelné pánve. Jde ovšem o uhlí přebohaté na síru ... A opět životní prostředí Podle plynárenských odborníků ne uniká ve velkokapacitních plynárnách kysličník siřičitý do vzduchu, jak se děje u velkoelektráren. Při čištění plynu se kysličník siřičitý zachytí a odstraní, takže velkoplynárny nezhoršují prý ani ovzduší, ani odpadní vody. Odpadá i spad pevných součástí popílku. Při výrobě plynu je totiž postup výroby opačný než v elektrárnách. Brikety a elektrická energie jsou pouze vedlejším produktem vý roby. Světový trend se však zatím ubírá zcela jiným směrem. Světové plynárenství využívá hlavně zemní plyn a pro jeho skladování se budují velkokapacitní podzemní skladiště. Zdá se, že ve vývoji jsou nejdál v USA a Velké Británii. Mezitím se však obje vily velké zásoby zemního plynu v Alžíru a Libii. Prakticky celá Sa hara a Arabský poloostrov jsou gigantickými zásobárnami plynu. Ohromné podzemní skladiště na skladování miliardy tun plynu je postaveno již v Alžíru. Dvě, ještě větší, podzemní skladiště se stavějí v Lybii. Také Sovětský svaz uvažuje o výstavbě gigantických podzemních skladišť na Sachalinu. V tomto případě má jít o sklady na tekutý plyn. Čtenáři si možná vzpomenou, že přibližně před dvěma roky proběhla tiskem zpráva o našem dovozu zkapalněného plynu z Alžíru. Šlo o dovoz jedné až dvou miliard tun, neboť menší množství by se ekonomicky nerentovalo. Dovoz se neuskutečnil. Československý průmysl nebyl schopen vytvořit podmínky pro úspěšný export do Alžíru. Prostě nebyli jsme schopni pojmout do plánu vývozu další zboží jako protihodnotu za alžírský plyn. Proč jde vývoj směrem uplatnění zemního plynu a proč se ustupuje od umělé výroby z uhlí? Rozhodují zde nejen momenty hygienické (jedovatost uměle vyráběného svítiplynu) ale i mompnty ekonomické. Velký rozdíl je například v nárocích na dopravu tuny uhlí a tuny plynu. Doprava potrubím nezatěžuje železnice, nepotřebuje překládat: potrubím je možné dodávat plyn až ke spotřebiteli. Uhlí jako tepelný zdroj je ekonomicky po všech stránkách zcela nevýhodné. Velký odpad a zamořování ovzduší jsou důvody nejpodstatnější. Budoucnost patří proto plynu a tekutým palivům. Bezprostřední současnost Znáte přece ta podzimní rána nad našimi městy, kdy kouř se hromadí pod mraky a dusivá mlha se valí průmyslovými centry a spad popílku, poháněný větrem, se usazuje v černých závějích Naše poznatky, bohužel, musíme korigovat realitou 7. hlediska hygienického víme, co natropí nedokonalé (PokraCouánl na 4. struně/ VÝROBA SVÍTIPLYNU KARBONIZACÍ ČERNÉHO UHLÍ — PEClSTĚ SVISLÝCH KOMOR