Svĕt Práce, leden-červen 1975 (VIII/1-26)
1975-01-02 / No. 1
Konec roku starého a začátek roku nového s sebou pra videlně přinášejí vzpomínky i plány — a ve Světě práce zna menají už tradiční anketu. Někteří naši přední umělci a kulturní činitelé v ní opět odpovídají na známé otázky: 1. Co vás v minulém roce nejvíc zaujalo? 2. Co vás nejvíc pobavilo nebo potěšilo? Nár. um. JAROSLAV GRUS, malíf 1. Krajina, do niž tvořivě aasáhl Člověk našich dnA: zdánlivě odpoetizovanfi, ale o to víc lidsky pravdivá. Jezdil jsem v létě autem po asfaltových silnicích pod Krušnými horami a nacházel nedávno ještě netušené motivy zvláštního seskupení moderních sídlišť, dolů, velkolomů a továren. Svou architekturou, barevnou skladbou a umístěním v krajině byly přesně rozrůzněné, působily na mě hned poklidem, hned zase dramatickým napětím. A právě ten jejich aktuální obsah mě zaujal, neboť jsem pocítil, že tohle nelze jednoduše umělecky reprodukovat, že s takovým tématem se musím pořádně utkat. Příbuzné náměty jsem potom objevil i na Berounsku a na dalších místech v Cechách: proto se ve svém malování — opět a rád — dostávám k průmyslové krajině. 2. Letos v dubnu jsem měl výstavu v Curychu. Neobešlo se to samozřejmě bez různých oficiálních setkání. Konala se tedy i slavnostní večeře, jíž se mimo představitele veřejného a uměleckého života zúčastnili také někteří novináři z ústředních a kantonálních listů. Dva mladí redaktoři se stejně starou kolegyní využili pohotově situace a ještě při večeři se pustili do práce: zda mě prý mohou požádat o malý interview. Ani jsem nestačil projevit souhlas — a už padaly otázky. Mezi jinými jedna podšitá: jaký prý má na obraze význam barva. Konkrétně rudá barva na obraze ,.Červená cesta“ z roku 1968, který byl také reprodukován na plakátě k výstavě. Bylo mi hned jasné, kam míří a přímo jsem se zeptal: „Myslíte jistě politicky — nikoli výtvarně?“ Nastalo ticho, tvářili se na mou otevřenost ne právě chytře. Já se však bavil: „Trochu se divím, že podobné otázky kladou,“ tady jsem jim učinil zdvořilou poklonu, „tak zkušení a renomovaní žurnalisté, ale zároveň se i nedivím, neboť v propagačním úmyslu se dá využít každé odpovědi. A abyste s tím neměli trápení, pak si klidně poznamenejte, že svůj význam zde ta červená barva má. Jako konečně každá barva a na každém obraze.“ Další otázky už neměli. 3. Především mnoho konkrétní práce a to je dobře: obrazy s novými motivy, rád bych se vrátil aspoň na chvili i k figurálním námětům, ale především chci malovat proměny naší současné krajiny. V tom vidím i smysl svého skromného přínosu k 30. výročí vítězství nad fašismem a osvobození Československa Sovětskou armádou. Náročná jistě bude v jubilejním roce i činnost našeho Svazu. A nač se těším? Na co se asi může těšit malíř, který už dávno pochopil, že život je vývoj, nekonečný pohyb? Přirozeně na to, co udělá: na své příští obrazy. 1. Míla faem letos velkou příležitost — rozjet se do Finska. Samozřejmí jsem toho využila profesionální, chodila jsem pilní do divadel, vlriíla jsem dost finských filmfl a taky jeden laponský, jmenoval se Zemí Je hříšný zpiv a nesmírní mne zaujal. Ale co mne nejvíc zaujalo v zemi jezer, to byl trh, který se konal každý den v přístavním zálivu v Helsinkách před prezidentským palácem. Na Stáncích a na lodlfikách, které sloužily jako stánky, byly stovky různých druhů ryb, od najmenších po nejvítšl, od dračích až po nejkrásnéjžl, ele to se v této zemi dá předpokládat. Překvapilo mna [Pokračování na stráni i) Pocta poezii „A co jste ml vlastně přivezli?“ zeptal se nás hned po příjezdu na venkov tříletý kluk, syn mého bratrance. Za jeho stoprocentní věcnosti pokulhávala padesátiprocentní artikulace, ale to se časem spraví. Ananas mu moc nechutnal, je zVyklý na hrušky. Zato ho zaujal obrázek na plechovce. Pak mě vodil po hospodářství, ukazoval krávy ve chlévě a bylo při tom zřejmé, že není navyklý na žádné zdrobnělinky, protože když jsem mluvila o kravičce, díval se dost nechápavě. Od svého táty a strýce v mladých letech se lišil tím, že své sympatie a nadšeni věnoval kombajnu a traktorům, nikoli koním. Ostatně jsem tam za těch pár dni koně vlastně ani neviděla. Možná, že se na ně budou děti z vesnice jezdit dívat do zoologické zahrady. V mámině kuchyni ml ukázal skříň s robotem a otevřel ledničku, abych se podívala, co v nl je. Když Jsem se tímto originálním způsobem dověděla. co můžeme čekat k večeři, začal se plést babičce v chlévě, rozehnal se za Alíkem, který už je tak prokřlžený, že vypadá Jako čistokrevná liška, zkrátka — rozcapoval se, jak se tu v kraji říká. Byla jsem velmi rozněžnělá, když jsem se s ním usadila na stoličku u umyvadla a začala mýt jeho nožky. Byly to šlapky jako peřinka, protože kluk neví, co je to lítat bos. Je to vlastně škoda, víme, co radí ortopéd, ale tato rada sem asi zatím nepronikla a mně se nechtělo v tu chvíli být prorokem ve věci správně vyvinuté klenby chodidla. Po večeři následovala televize za aktivní účasti rozdováděného andílka. V tátově domácnosti je jeden aparát, u babičky o jedny dveře dál další, dokonce s větší obrazovkou, protože děda už tak dobře nevidí. Na programu bylo něco zdaleko ne určeného dětem a babička chtěla odvést pozornost od dění na obrazovce. Vzpomněla sl na pohádku o Karkulce, ale vnouček nevěděl, jak to začíná, tak ml místo toho chraptivým hláskem vyřval říkanku, jejíž pointa byla v tom, že na konci se rýmovalo slovo, na němž sl už minulé generace ověřovaly, zda zvládají výslovnost hlásky r. To ml seděl na klíně a díval se vesele očima vyformovanýma podle Jiřího Trnky. Vyburcovala jsem z paměti veršíčky o ztraceném kuřátku od Hrublna. Kluk seděl tiše, poslouchal, z oči mu vypadlo pár slziček, a když jsem skončila, řekl: ,,Eště.“ A to je ta pocta poezii. (ev) Zlepšují rekreaci ROH Loni skončila více než 1,5 roku trvající rozsáhlá rekonstrukce zotavovny ROH Brigáda v Jánských Lázních. Brigáda omládla, skrásnela a poskytuje pracujícím prvotřídní podmínky k rekreaci. Její jídelna se může měřit s interhotely. Nadmíru spokojeni byli i lázeňští hosté, kteří tu bydlili v podzimní mezisezóně. Kolektiv této odborářské zotavovny vypomáhal Státním lázním, kde mají rekonstrukci penziónu Evropa. Odborářská zotavovna Brigáda si získala v janských Lázních oblibu a velmi dobrou pověst. Například nádherná horská kavárna má při lehavý název Domov a je široko daleko známá příjemným prostřer dim, cukrářskými specialitami, večery u krbu s elektrofonickou hudbou atd. Na spokojenosti hostů má zásluhu celý kolektiv pod vedením správ ce Zdeňka Cejnara. Je jedním 7, nejstarších v odborářské rekreaci, letošní zimní sezóna už bude padesátá. Jeho žena pracuje v re kreaci už 18 roků. Jsou to lidé zkušení, plní nápadů a chutí zlepšovat. A ani na zotavovnách to nemají snadné, když se pustí do rekonstrukcí a zdokonalování. Chce to velikou vytrvalost a opravdové nadšení. Také Lyžařská chata na hřebenech Krkonoš hodně vylepšila. Stálo to 200 000 Kčs, hodně shá nění, námahy a starostí. Správce Stanislav Šimeček se stejně jako Cejnar stará o zotavovnu velice pečlivě. Počasí se ovlivnit nedá. Stanislav Šimeček tedy ovlivňuje alespoň prostředí chaty. Tato vysokohorská zotavovna má také vyhlášenou kavárnu s krbem, vlastní lyžařský vlek a řadu dalších věcí zvyšujících úroveň odborářské rekreace. Však sem každý, kdo to tu zná, velmi rád jezdí. V poslední době se tato zotavovna ROH stává dostaveníčkem předních sportovců: například našich i zahraničních cyklistů (soudruh Šimeček býval kdysi mezi naší cyklistickou špičkou), v současné době hostí chata naše lyžařské běžecké reprezentanty. (val) 3. Co vás čeká a nač se těšíte letos? MÍLA MYSLÍKOVÄ, herečka Snímek BUHUM11. NuVuirsV Méně prostoru nepoctivcům Nejčastějšlm hospodářským trestným činem je rozkrádáni majetku v socialistickém vlastnictví. Podstatná část objasněných případů jde na vrub vlastních pracovníků poškozených organizaci, kteří k trestné činnosti zneužívají svého postaveni na pracovišti a zmocňuji se věci nebo peněz. Nelze ovšem podceňovat ani škody, které vznikají prostým vynášením součástek, materiálu a nářadí z pracoviště, jeden elektrikář tak vynesl za 150 000 Kčs materiálu, který pak jeho manželka, vedoucí prodejny elektropotřeb, zpeněžila. Druhou skupinu útoků proti majetku v socialistickém vlastnictví představuje rozkrádání, jež mají na svědomí vnější pachatelé. Využívají toho, že obchody, provozovny a Jiné objekty jsou někdy nedostatečně chráněny před návštěvami nepoctlvců. To jsou problémy, které se nedají vyřešit někde nahoře u zeleného stolu, ale jež lze zvládnout jedině za spoluúčasti osazenstva jednotlivých pracovišť. (vs) „Český ústřední výbor se již nyní zabývá úkoly z období po spartakiddí, protože naši tělesnou výchovu není možná vidět pouze přes Strahov, ale musíme naopak vidět spartakiádu dole, v hnuti v místech a okresech a vůbec nezapomínat na pravidelnou tělovýchovnou íinnost, gymnastiku, turistiku a sport všedního dne.“ BA0I|0AA0|3 33B3J)|3 IJ03PP as vět ráče ddech ekreace ělovýchova WM Dr. MIROSLAV HLAVAČEK na tiskové besedě ČŮV ČSTV §8 Partyzáni „Záře“ Partyzánský oddíl zvláštního určení „Síře“ pod velením kapitána P. V. Fjodorova-Faustova přepadl 1. ledna 1945 železniční stanici Žďár nad Sázavou. Tato akce, která sice nebyla velká svým bezprostředním účinkem, byly tu zničeny čtyři lokomotivy a zapáleny výtopny, měla velký politický význam svým nadšeným ohlasem v širokém okolí. Přepad sám o sobě byl dobrou odpovědí na „zimni ofenzívu“ gestapa proti partyzánskému hnuti v českých zemích. Tři dny poté 4. ledna zničili partyzáni „Záře“ železniční trať a vykolejili vlak n Rozsochatce mezi Havlíčkovým Brodem a Skutčí. V dalších dnech vykonali partyzáni mnoho agitačnich návštěv v různých obcich, mimo jiné i ve Ždáru. Svou agilnostf si jednotka v době prvniho úderu „zimni ofenzivy“ vybojovala místo hlavní sily partyzánského hnuti na české straně Vysočiny a tím i v celých Čechách; do konce války pak už zůstala „Záře“ učitelkou partyzánského odboje pro české lidi a pro všechny ostatní partyzánské jednotky. Pod vlivem „Záře“ dokázaly se aktivizovat — přes těžké podmínky — i další partyzánské jednotky; proto skončila první etapa fašistické akce proti nim nezdarem. (ký) Od Bezovky ke Strahovu Ze žižkovské Bezovky musíte na Strahovský stadión téměř přes celou Prahu. Tramvají a autobusem to trvá skoro hodinu. Od prvního veřejného vystoupeni Dělnických tělovýchovných jednot, v listopady roku 1899 ve dvoraně Bezovky na Zítkově, je cesta k Československé spartakiáde 1975 podstatně delší. Žižkovská tělovýchovná akce se tehdy konala dva roky po založení první DTJ. Byla prakticky vyvrcholením činností jednoty v době, kdy naše dělnické hnutí převzalo tělocvičnou sestavu dr. Tyrše. S velkým zájmem se zde setkaly skladby na nářadí. Největší úspěch u diváků, převážně dělníků z velkých pražských závodů, měla ale prostná mužů. Pro dělníky to bylo něco nového. 1 tady, na cvičišti, st uvědomovali svojí vlastní sílu pramenící z jednoty. Pak přišel rok 1921 a s ním spartakiáda v Praze na Maninách. Revoluční tradice prvního masového tělovýchovného vystoupení byly zdůrazněny l vlastním názvem — spartakiáda. J. F. Chaloupecký, který název navrhl, vycházel z tradice velkého povstání otroků, vedeného Spartakem ve starověkém Římě [73—71 př. n. 1./. Spartakovská tradice se stala proletariátu symbolem boje. Klement Gottwald v roce 1921 byl Iniciátorem vydávání časopisu SPARTAKUS. V jeho prvním čísle, určeném příslušníkům revoluční dělnické tělovýchovy na Slovensku, čteme: ,,Jsme Spartak o v cl! Naším dílem je osvobodit proletariát z jařma kapitalismu." Tento úkol splnily ušechny spartakiády a veškerá tělovýchovná vystoupení revoluční dělnické tělovýchovy. Na ně naše soclaltsttcká tělesná výchova navazuje. DNEŠNÍ BEZOVKA Od listopadu roku 1899 se dvo rana Bezovky pořádně změnila Stoji tu nová a modernější bud' va se strohým nápisem v průče — TJ TESLA ŽIŽKOV. V každ denní 1 večerní době je tu živo Děcka, . která ještě nechodí d( školy, se střídají s těmi větším!. Večer přicházejí dospěli a ruch utichá až před půlnoci. MOC NÁS TO BAVÍ U vchodu mě uvítala svižná hudba z magnetofonu, kterou za chvíli vystřídal klavír. Před pětadvaceti děvčaty stéla vedoucí nácviku starších žákyň Blanka Janouchová a předváděla jeden z dynamických prvků první části skladby. Pak zapnula magnetofon a tělocvična se rozvlnila ladnými pohyby dívčích těl, zvýrazněnými cvičením s bílými tyčkami. Rytmické pasáže se střídaly s pulsováním, přecházely do čtvrťových a osminových taktů a jejich variaci. Před sálem se už scházely ženy se svými kužely a čekaly, až cvičeni žákyň skonči, aby mohly nastoupit. Magnetofon na chvíli zmlkl. Děvčata se pomalu rozcházela. Jedné z nich v tmavomodrém tričku, které cvičila s velkým zaujetím 1 temperamentem, jsem se zeptal, jak se dostala ke cvičení na spartakiádu. „My sem do tělocvičny chodíme už tři roky,“ začala třináctiletá Hanka Buriánová. „Ještě s kamarádkou Maruškou děláme sportovní gymnastiku. Letos na městském přeboru jsme obsadily čtvrté místo těsně za družstvem Hloubětína. Teď nacvičujeme na spartakiádu. Zatím dvakrát týdně, v pondělí a ve čtvrtek. Je to málo, tak sl někdy cvičíme l doma. Ve škole chodíme do kroužku lidových tanců a ještě zpívat v souboru. Letos jsme už měly šest vystoupeni, moc nás to baví.“ DOBRÝ NÁPAD Mezitím spustil» hudba ke cvičeni žen s kužely. Na schodech nás zastavila cvičitelka nejmladšího žactva Llsbetha Altová, jinak hospodárka z gymnázia na Sladkovského náměstí: „Měli jste tady být odpoledne, cvičili jsme skladbu s rodiči a dětmi. Je jednoduchá a přístupná, každý do cvičení lehce zapadne. J«k jsme z ní měli nejdříve obavy s obsazením, tak se teď bojíme, aby se nám sem všichni vešil. Takový zájem jsme prostě nečekali. Cvičím se svou sedmiletou vnučkou Ivankou. Nedá pokoj, že prý chce cvičit také, tak mi nic jiného nezbývá.“ V tělocvičně Tesly se na spartakiádu nacvičují téměř všechny skladby Výjimku snad tvoři jen vojáci, svazarmovci a dorostenky. Ty poslední zase nacvičuji o kousek dál, v tělocvičně TJ Spoje Praha. Svazarmovci se na svoji skladbu připravuji na hřišti střední průmyslové školy zeměměřické a v nácviku sl z pražských celků vedou nejlépe. Maji už secvičenou celou skladbu a teď jen „pilují“. Spartakiáda — to není jen Strahov v červnu letošního roku. Už vlastně dávno začala. Turisté měli desítky srazů. Loni v říjnu na vrcholcích hor zaplály spartakiádní vatry. Od ledna jsou připraveny stovky sportovních soutěži a vrcholových závodů ... Zkrátka při spartakládě si každý může přijít na své. (vrn) Využíváme čas k dílu? Odpovědět na tuto otázku nelze tak jednoznačně, jak by se na první pohled zdálo a chtělo. Zkušenosti ukazují, že čas od času je účelné prověřit i takové samozřejmosti, jako je správné využívání pracovni doby. Nedávno se takovouto kontrolou zabýval Výbor lidové kontroly CSSR. I když se celkově využívání pracov ni doby lepši, byla zjištěna řada ne dostatků, v jejichž důsledku dochází ke snižováni efektivnosti, zvyšování růstu požadavků na další pracovní sily i k růstu přesčasové práce. Právem se lze ptát, v čem jsou příčiny těch to nedobrých jevů. Odpovědět lze po měrně stručně: příčiny spočívají především v dosud neodpovídajíci úrovni řídicí a kontrolní práce vedoucích pracovníků jednotlivých stupňů řízení a, mírně řečeno, v neuspokojivém dodržování státní a pracovní disciplíny. Jistě, nedůsledné využíváni pracovni doby k skutečnému dilu umožňuji především a zejména nedostatky v řízení a skutečnost, že někteří vedoucí hospodářští pracovníci zanedbávají výchovnou činnost. Tito „hodni“ nad řízení často toleruji nekázeň, bene volentně uvolňuji zaměstnance k vy řizování soukromých záležitostí v pra covnf době, bezdůvodně povoluji výjimky z pracovni doby a nevyvozují důsledky z porušování pracovní káz ně. Touto líbivou politikou však po škozitjí nejen podnik a celou společ nost, ale v konečných důsledcích vlastně i ty pracovníky, jimž přizná vajf uvedené neoprávněné výhody Ovšem s nimi poškozuji i ostatní děl niky a pracující dodržujíc! pracovní dobu správně. Různé ty „výlety“ v do bě, kdy by se mělo pracovat, přece zpomaluji tempo tvorby hodnot, z nichž pramení růst naši živntni úrovně. Nelze přehlédnout, že na využívání pracovni doby nepříznivě působí také skutečnost, že v orgánech štátni správy a ve službách není stanovena pracovni doba tak, aby umožňovala vyřizování záležitostí občanů v zása dě v mimopracovní době. Projevuje se i nízká náročnost ekonomických podmínek, které nenutí organizace lépe hospodařit s pracovními silami a in (enzívněji využívat pracovni dobu. V podnicích, kde se prověrka pro váděla, přijali pochopitelně vedouc! pracovníci ve své pravomoci konkrétni opatřeni k odstranění zjištěných nedostatků. V řadě podniků byly vyvozeny i příslušné sankce. Avšak výsledky prověrky by měly přinést ještě něco navic. Všem. jichž se to týká, by měl; důrazně připomenout, že je třebí důsledně trvat na dodržováni plat ných předpisů a vládních usneseni směřujících k využívání pracovni do by a prováděním soustavné kontrol; působit na upevnění štátni a práčovo discipliny. Znamená to zaměřit se ní snižování neomluvené absence, od straňovat pozdni příchody a předčas né odchody z práce. Je také plni oprávněná větši přísnost vedoucíct při uvolňováni pracovníků k obstarávání soukromých záležitosti v pracovni době. Skoncovat s překračováním přestávek na svačinu či oběd na druhé straně je v moci opravdu každého dělníka či zaměstnance. Bude jisté zapotřebí v příslušných ústředních orgánech a národních výborech zhodnotit rozloženi pracovní doby a začit konečně plnit již dřivé přijatá usneseni o tom, aby podniky poskytující služby i nejrůznější úřady a dalši instituce měly takovou pracovni dobu, aby si pracujici své soukromé záležitosti mohli převúžně vyřizovat v mimopracovní době. V neposlední řadě pak bude Jistě správné vůči odpovědným vedoucím pracovníkům, kteři trpí pracovni nekázeň, zejména nedodržováni pracovní doby, neoprávněné proplácení neodpracované doby a porušováni předpisů o práci přesčas, vyvozovat sankce podle ustanovení § 77 zákoníku práce. Přisná důslednost v tomto směru je koneckonců ve svém reálném efektu v zájmu každého z nás. (mj)