Svĕt Práce, leden-červen 1978 (XI/1-26)

1978-01-04 / No. 1

Rytíř naděje Pod tímto Jménem ho zná lid vlastni země 1 celé Latinské Ame­riky. Na toto Jméno napsali bás­nickou zdravici Pablo Neruda a Jorge Amado životopisný román. Patři generálnímu tajemníkovi ústředního výboru Brazilské ko­munistické strany Lulsl Carlosu Prestesovl. V těchto dnech (3. led­na) nám Je připomněly osmdesá­té narozeniny tohoto velkého bo­jovníka za práva brazilského li­du, jemuž zasvětil svůj dlouhý a dramatický život. Řádky životopisu prozrazuji, Jak byl plný boje: v letech 1924—1927 Prestes stoji v íele povstalecké­ho praporu, který v brazilském vnitrozemí, na cestě dlouhé 26 ti­síc kilometrů, zapaluje oheň hně­vu proti Bernadesově diktatuře. Po porážce povstání odchází tento li­dový generál do emigrace, pobývá v Bolivii, Argentině a Uruguayl, poté v Sovětském svazu. V roce 1934 se Ilegálně vrací do vlasti, kde organizuje protifašistické a prottlmperialistlcké povstání, avšak vojska diktatury, tentokrát Varga­­sovy, nabývají vrchu a Prestes )a odsouzen ke 46 letům vězeni. Me­zitím však skončila světová vál­ka a Mas brazilské veřejnosti mu otevírá cestu ke svobodě. Krátké období lefgálnl politické práce — Luis Carlos se dostává do čela strany Jako Její generální tajem­ník — se střídá s léty ilegali­ty. Tam odchází Prestes naposle­dy v roce 1964, přičemž vojenský brazilský soud ho v nepřítomnos­ti odsoudil ke 14 letům vězeni. „Rytíř naděje“ navštíví mezi­tím několik socialistických zemí. Nalézáme ho opět u přátel v Moskvě, kde se mu před pěti lety dostalo za jeho vynikající re­voluční činnost vysokého vyzna­menáni — Rádu Říjnové revolu­ce, a také v Praze, mezi delegá­ty XV. sjezdu KSČ. Daleko od své vlasti bojuje za lepši zítřek bra­zilského lidu. tkni) Národní galerie 1978 Tvrdlvá se, že papír unese všechno, Nevím, jak je to prav­da Jindy, ale ty žluté, cyklosty­lované listy, které redakce dosta­la z Národní galerie, nesou úcty­hodný náklad. Obsahuji totiž vý­hledový plán výstav NG Praha na rok 197B. Do jeho čela patří si­ce až podzimní, ale přece Jen Událost: reinstalovaná stálá expo­zice francouzského a evropského uměni 19. a 20. století ve Štern­berském paláci. K 30. výročí Úno­ra a současně k 25. výročí zalo­ženi regionálních galerii se při­pravuje výstava Českého malířství 20. století ze sbírek českých ga­lerii. Jízdárnu Pražského hradu čekají v roce 1978 dvě velké vý­stavy — Mikoláš Aleš a Josef Ča­pek. Vybrané práce Adolfa Kašpa­ra uvidíme v paláci Kinských, ve Valdštejnské jízdárně zas výbor z dila Jiřího Trnky. Vzpomínko­vý ráz mají připravované výstavy Odkaz Jana Zrzavého Národní ga­lerii a Josef Sudek a výtvarné umění. U příležitosti světové fila­telistické výstavy se milovnici drobného uměni vyprav! do Bel­vedéru na výstavu Umění a poš­tovní známka, zatímco ctitelé sta­rých řeckých a římských mistrů ve Valdštejnské jízdárně zhlédnou Antické uměni z československých sbírek. Po návratu z Vidně naše veřejnost spatří ve šternberském paláci také soubor děl rakous­kých barokních malíři! ze sbírek NG, A výstavy ze zahraničí? Uměni Thrákft — z pokladů bulharských muzei si dá ujit asi málokterý ctitel výtvarného kumštu stejně jako Francouzské středověké umě­­nf. Památky neolitu ze srbského územf, Evropská a maďarská kres­ba ze sbírek Muzea krásných umě­ni v Budapešti, sochy 1 kresby a grafika Fritze Cremera z NDR, o dalších výstavách se dosud jed­ná. Žádné maličkosti tedy, samé poklady. A vešly se [spolu s ně­kolika dalšími, menšimi výstava­mi) na pouhé dva listy — a teď na pouhých několik řádek. Tak se tedy těšmel (ps) Noa márnivá, Jak lest — a příběh skončeného dne. Strom omrzlými větvemi sotva dýchá. Světlo studené tíká ne, Ještě ne. • i A: dočkej — zjara budeš zase kvést. Snímek BOHUSLAV HARTMAN Text JOSEF SCHNABEL Zlepšovák č. 1 Výrobci bot Jsou zřejmě toho názoru, ž.e má-li muž nohu větší než č. 44 a žena 39, patří do temnice, kde na eleganci bot ne­záleží. Jak Jinak by se mohlo stá­le stejně opakovat to smutné prázdno v policích samoobsluh, které nejlépe usvědčuji výrobce z nepravdy, tvrdl-li, že bot vel­kých velikosti se vyrábí řada vzo­rů „v pestré škále barev“. Aby věc nezůstávala v rovině nerespektované kritiky, potřebuje poněkud rozsáhlejší objektivní zá­zemí než dosud. Při sčítání lidu zjišťujeme, jak jsou vybaveny by­ty, a tak víme, kolík je u nás v domácnostech ledniček, televizo­rů atd. Kolik bytů má a nemá koupelnu apod. Počítače to všech­no statistikům snadno předloží. Postupně se budou zpracovávat další údaje. Proč by sčltacl arch nemohl mít okénko pro velikost nohy? Věk každého sčítaného 1 Informace, zda je rodu mužského čl ženského, už tam stejně jsou. Takže by výrobci bot 1 výbory li­dové kontroly (aby se výrobci ne­mohli vymlouvat) měli po ruce data, jak to v celém státě ve všech věkových kategoriích s ve­likosti nohou vypadá, a odpadly by zbytečné polemiky. Lidé, kteří chodí na větších no­hou, by neztráceli spousty času sháněním bot. (lčř Zbytečné mrzutostí Taky se vám už stalo, že jste Sekali na peníze, které mály při­jít, a ony nepřiSly? Třeba to byla jenom stovka půjčená kamarádo­vi. Spolehli jste se, že dodrží slo­vo a vrátí ji tak, jak slíbil; už jste měli spočítáno, na co peněz použijete — a ono nic. Pokud je to jenom nějaká menží částka, dá se to vydržet. Horší je, když nastanou komplikace s jedi­ným příjmem, na nějž je člověk odkázán — s důchodem. Kolik mrzutosti, rozčilování a zlosti vy­volá takové opožděná vyřízení žá­dosti o důchod nebo změny v jeho výši či výplatě, to si dovede před­stavit jen ten, kdo to zažil už na vlastní kůži. A přece výčitky a lamentace padají často na hlavu nepravého viníka. Žádost o starobní důchod se­pisuje zaměstnavatel. Závodní vý­bor ROH — obvykle funkcionář komise národního pojištění — má ověřit údaje a okresní národní vý­bor zkontroluje jejich správnost. Pokud tyto tři složky splní svo­je povinnosti, je žádost o důchod vyřízena v zákonné lhůtě a do měsíce od jejího podání podepíše novopečený důchodce listonoši po­prvé převzetí důchodu. Pracovníci (Jřadu důchodového zabezpečení vám však potvrdí, jak často jsou podpisy na těchto žá­dostech formální: ohybějí doklady o počtu odpracovaných let a tzv. náhradních dobách, nesouhlasí údaje o výdělku v posledních le­tech, bez nichž nelze důchod vy­počítat. To všechno má za násle­dek, že se řízení o důchod pro­táhne. Trvá pak dva měsíce a ně­kdy i déle, než jsou všechny sku­tečnosti řádně doloženy. Ořad dů­chodového zabezpečení nenechá samozřejmě občana na holičkách, poskytne mu zatím alespoň zálo­hu v předpokládané výši důchodu. Ale nejistota a průtahy lidem na spokojenosti nepřidají. A pak — každé takové další šetření zname­ná 42 administrativních úkonů na­víc. Kromě časové ztráty přísluš­ných pracovníků je to vyjádřeno v korunách zvýšení správních ná­kladů zhruba o 180 korun — a to není v této částce obsažena amor­tizace složité výpočetní techniky, která dnes pronikla už i do ob­lasti důchodového řízení. Na tyhle zbytečné mrzutosti by tedy měli myslet členové závod­ních výborů ROH, než připojí svůj podpis na žádost o důchod. (vm) Nad horkou, vonnou kávu v světě není a cukr Bridž je sladký jako políbení... Nemylte se, prosím, nejde o re­klamu, zato o novoroční předse­vzetí. Zní vám to podivně? Inu, to byste se museli v tom nejvy- PlatěJSím předvánočním mumraji ocitnout se mnou v samoobsluze Včely na začátku ďáblického síd­liště a tam tuhle veršovánku spat­řit. Fixem na zadní straně Jaké­hosi kartónového víka v regálu se zmíněným cukrem. A kolem uspěchané, uštvané lidi. přemýšle­jící, vybírající, nadávající, tlačí­cí se. Lidi, kterým se najednou ve tváři objevil úsměv. Zaznamenala jsem i paní, která přešla, teprve o několik kroků dál se nevěřícně zastavila, zadumala a vrátila. Ano, všimla si dobře, i když málem to minula. Cukr si nevzala, kdo tam ty řádky psal a dal, z tohoto fak­tu třeba nebude mít radost, ale spíš bude. Protože i já ho pode­zřívám z toho, ie tak neučinil kvů­li cukru, ale právě kvůli těm úsměvům. Kvůli lidem, kteří vy­cházeli maličko Jiní, než přišit. Asi čtyřicetiletý muž ml dokonce ve dveřích dal přednost, což se ml nepřihodilo, už ani nepamatu- Ju. Jistě, mému nákupu tím ne­ubylo kilogramů a ruku bych dál potřebovala Ještě Jednu navíc, ale zas těch kilogramů Jako by ubylo a ruka tolik nechyběla. S úsmě­vem na tváři je leccos snadnější a dřina jaksi přestává být dřinou. A Jsme právě u předsevzetí, doce­la nejkrásnějšlho předsevzetí do nového roku, Jaké znám. Pokusit se o ten úsměv na tváři co nej­­častěji Jchápu totiž, že vždycky tam skutečně být nemůže), i když se to zdá tak těžké, aspoň každý, kdo kolem vánoc byl aspoň v jed­nom obchodě, to dosvědčí, af už tam kupoval nebo prodával. A pře­ce to šlo, přece to Jde, vykouzlit úsměv. Koneckonců, záleží to Je­nom na nás — máme *takříkajíc za jedny peníze, Jestli se mračíme nebo usmíváme. Tak nezapomeňte, až vám bude ouvej: Nad horkou, vonnou kávu v světě není a cukr Bridž je sladký jako políbení. (MP) Bubeník už nestačí Není to tak dávno, kdy po ves­nicích chodíval bubeník a s tímto nástrojem v ruce upozorňoval ob­čany na důležité události, příka­zy i oznámeni. Bubeníka před lé­ty většinou vystřídal místní roz­hlas, který umožňuj« pružnější a pohotovější Informace. Jenže ani ten už dneska nestačí. Pro úspěš­né řízeni velkých Jednotných ze­mědělských závodů Jsou nutné krátkovlnné vysílačky, které zrych­li činnost lidi 1 pohotově umožni přesun strojů podle okamžité si­tuace, zajisti včasné nutné opravy. Když však dělali poslanci Fede­rálního shromážděni průzkum nt vybraných okresech ve všech kra­jích republiky, shodil se, že tyto vysílačky, bez nichž se těžko řidl zemědělská velkovýroba, chybějí. V Tesle Pardubice se pak ukázalo, že tyto vysílačky Jsou sice vyvinu­ty, ale Jejich výroba nebyla včas zajištěna, takže ještě asi dva ro­ky bude třeba Improvizovat, než zemědělci dostanou nejmoderněj­­šl techniku. Jenže pracující velko­výroby se právem ptají: „Bude ta­to technika pak Ještě opravdu nej­­novějšl a nejprogreslvnějšl, neza­stará zatím?“ (grs) 4. LEDNA 1908 + VILÉM HES, český operní pěvec, basista, který na scéně Národního divad­la nazpíval řadu roli českého 1 světového repertoáru: Kecal v Prodané nevěstě, Mefisto ve Faustovi, Sarastro v Kouzel­né flétně a další. (»3. 7. 1860.) 8. LEDNA 1838 * MAX BRUOH, němeoký hudební skladatel a dirigent, stoupenec berlín­ské skupiny novoromantlsmu. Věnoval se hlavně drobným útvarům hudby nástro­jové a vokální tvorbě. Jeho nejsilnějšlm dílem Je houslový koncert g moll a ně­kolik drobných skladeb pro violoncello, klavír a některé z písni. ( + 2. 10. 1920.) 8. LEDNA 1913 * EDWARD GIEREK, polský stranic­ký a státní činitel, tajemník ústředního výboru Polské sjednocené dělnické stra­ny. V roce 1931 vstoupil ve Francii (kam se po smrti otcově s matkou přestěhoval) do řad Francouzské komunistické stra ny a podílel se na třídních bojích francouzského proletariátu. Za tuto svou pokrokovou činnost byl vězněn a vypo­vězen z Francie. Za okupace se účastnil Vů/wtí ’tAjdíle boje proti nacismu. Od roku 1946, kdy se definitivně vrátil do vlasti, pracuje ve státních a stranických funkcích. Je nositelem Rádu praporu práce 1. stup­ně, sovětského Leninova řádu a mnoha dalších polských a zahraničních vyzna­menání. 7. LEDNA 1878 t NIKOLAJ ALEXEJEVIC NÉKRASOV, veliký básník ruské revoluční demokra­cie. Po celý život byl mluvčím ruské chudiny a ve svých dílech se tematic­ky zabýval sociálními kontrasty. Spolu s kritikem V. G. Bělinským vydával ča­sopis Sovremennlk, založený A. S. Puš­klnem. Byla zde publikována díla I. S. Turgeněva, I. A. Gončarova, L. N. Tol­­stého. Za svého působeni v Sovremennl­­ku vyrostl v největšího básníka své do­by. Jeho revoluční básně recitovaly a zpívaly nejšlršl vrstvy národa. Hl. dílo: Život a příhody Tlchona Trostnlkova, Básník a občan, Pláč děti, Rytíř na ho­dinu, Ruské ženy, Železnice, nedokonče­ná poéma Kdo žije šťastně na Rusi aj. (*10. 12. 1821.) 9. LEDNA 1908 f WILHELM BUSCH, německý bás­ník a kreslíř. Vytvořil osobitý typ ka­rikaturisty německých postaviček Maxe a Moritze. (• 15. 4. 1832.) 10. LEDNA 1913 • GUSTAV HUSÁK, slovenský poli­tik a státník, generální tajemník UV KSC a prezident CSSR. Za okupace patřil k předním vůdcům Slovenského národ­ního povstání, zastával řadu funkci. Za své nekompromisní stanovisko byl v 50. letech vězněn, a v roce 1963 stranicky, občansky 1 právně rehabilitován. Bohaté zkušenosti z politické práce, zásadovosť a čestnost jednáni ho právem postavily do čela strany 1 státu. PŘED NÁMI 1978! Před týdnem jsme uveřejnili celou dvoustranu určitého přehledu o tom, co významného a zajímavého se stalo v roce, který právě skončil. Podíváme-li se na tuto chro­nologii, zjistíme, že většina loňských událostí nebyla zda­leka jeveni izolovaným, nějakou kometou, která přeletěla v roce 1977 náš politický, ekonomický či sociální obzor. Svět se stal v tomto století něčím, co předtím ve své his­torii snad nikdy nebyl: jedním celkem — a tak i udá­losti přesahují svým významem a důsledky z jedné části zeměkoule do ostatních a z jednoho roku na roky další. jestliže jsme loni spolu se Sovětským svazem a ostatní­mi socialistickými zeměmi vzpomínali 60. výročí Velké říj­nové socialistické revoluce, pak ne proto, že tato udá­lost, jež původně převratně změnila život v jedné zemi, má za sebou už šest desítek let a že je tedy z hlediska lidského života stará, ale proto, že po těch šedesáti letech prokazuje stále sílu mládí, že její vliv se z jedné země rozšířil a zasáhl celý svět, polovinu ho změnil a neodola­telně působí i na polovinu druhou. Stát, který na zákla­dě socialistické revoluce vznikl před šedesáti lety v Rus­ku, se stal za dobu své existence, přes mnohdy ozbrojený a doslova zuřivý odpor starých sil kapitalismu, světovou autoritou, jež se rok od roku výrazněji prosazuje na me­zinárodním dějišti jako základní síla při tvorbě trvalého světového míru a přátelství mezi národy. Sovětská iniciativa zaměřená v minulých letech na pro­hloubení a upevnění míru, na uvolňování mezinárodního napětí byla v minulém roce zaostřena zvláště na rozho­vory s americkou stranou o omezení vývoje, výroby, skla­dování a případného použití útočných strategických zbra­ní. jak řekl koncem roku L. I. Brežněv, je Sovětský svaz připraven dovést tyto rozhovory úspěšně do konce. Bude tedy rok 1978 rokem nové sovětsko-americké dohody v tom­to směru? Výhledy prý nejsou špatné, přičemž dohoda by byla velkou a dobrou věcí, jak pro USA a SSSR, tak i pro mír na celém světě. Rozhovory v oblasti odzbrojení, jichž se na několika mís­tech zúčastňují nejen zástupci SSSR a USA, ale i mnoha jiných zemí, zahrnují širokou řadu otázek. Letos by se však mělo přejít od rozhovorů o odzbrojení k reálným krokům, jež by se staly faktickým začátkem odzbrojení. To by pak skutečně odpovídalo tužbám národů, které chtějí trvalý mír a dávají, mnohde velmi dramaticky, najevo svůj od­por proti rozhodnutím a akcím, jež mohou rozpoutat další horečné zbrojení a zvyšují nebezpečí nové světové války. Jednou z takových akcí bylo loni oznámení o vývoji a možnosti výroby neutronové bomby v USA. Tato zbraň, 0 níž bylo za loňského půl roku tolik napsáno proti, ale 1 pro, není samozřejmě zbraní zázračnou, ani pro pro­tivníka nepřekonatelnou. Nejde také jen o její „humánnosť1, či nelidskost. Podstatou odporu proti ní by měl být fakt, že ti, kdo ji propagují, se snaží jejím prostřednictvím se­třít rozdíl mezi konvenční a jadernou zbraní; veškerý po­válečný odpor proti jaderné zbrani, který se projevil ve všech zemích světa, by měl být jaksi povalen: neutronová bomba je totiž jaderná zbraň a ti, kdož ji propagují, by se právě jejím prostřednictvím — snaží se ji zařadit jako malou zbraň, taktickou, do normální konvenční vý­zbroje — chtěli chopit v případné válce jaderné zbraně tak, aby to národy ani nepozorovaly. Protože však i na tuto zbraň je již známa odpověď (ale akce a protiakce by vyvolala nové zesílení horečného zbro­jení), navrhl Sovětský svaz koncem minulého roku ústy L. I. Brežněva dohodu o vzájemném zřeknutí se výroby neutronové pumy. Tento návrh získal okamžitě v celém světě mnoho přívrženců. Najde v roce 1978 pozitivní ohlas i u příslušných činitelů USA? Celý loňský rok se vyvíjela složitá situace na Blízkém východě. Sílil tlak — i vnitřní — na izraelskou vládu, aby upustila od svého agresivního, okupačního postoje vůči sousedním arabským zemím i Palestincům. Dlouhou dobu se všechno vyvíjelo kladně a zdálo se, že situace směřuje k obnově mírové ženevské konference. Přispělo k tomu i společné úsilí SSSR a USA, spolupředsedů této konference, vyjádřené v oficiálním dokumentu. Kancem roku se však situace opět značně zkompliko­vala. Egyptský prezident zahájil separátní jednání s Izrae­lem, které se projevuje jednostrannými ústupky Egypta, zvláště pokud jde o skončení izraelské okupace území pat­řících arabským státům a o problém Palestinců. Separátní egyptsko-izraelské rozhovory vedly zatím k vážnému roz­kolu v arabském světě, oslabily jeho pozici vůči Izraeli a světovému sionismu a oddálily svolání mírové ženevské konference. Jsme, podobně jako SSSR a ostatní socialistické země, stoupenci celkového urovnání v této části světa za účasti všech zainteresovaných stran. Doufáme proto, že po zklamání, jež přinášejí separátní egyptsko-izraelská jednání, zesílí v letošním roce volání po ženevské kon­ferenci; mělo by však být vyloučeno, aby se tato kon­ference změnila v pouhou zástěnu, za níž by se skrylo separátní paktování poškozující zájmy Arabů a překáže­jící zajištění spravedlivého a trvalého míru v této oblasti. Po několikaměsíčním jednání a vánočně novoročním pře­rušení bude v Bělehradě pokračovat schůzka představitelů signatářských zemí helsinské dohody o míru a spolupráci v Evropě. Nutno říci, že snaha některých vlád přeměnit tuto schůzku v tribunál odsuzující socialistické země ve věci „lidských práv“, vyšla naprázdno. Ukázalo se, pokud šlo o toto téma, že západní propagandistické omezení „lidských práv" na pouhý zlomek tohoto pojmu nebere světová veřejnost vážně, a naopak reálně posuzuje neval­nou situaci lidských práv v kapitalistických zemích. V zá­padním tisku se o tom objevil nespočet důkazů. V Bělehradě však jde o víc. Závěrečný akt z Helsink má několik zásadních bodů a těch se týkalo na 100 návrhů, které budou v Bělehradě projednávány. Doufáme, že neje­den z návrhů se týká základní otázky, pro niž byla svo­lávána helsinská konference: totiž míru a bezpečnos­ti na evropském kontinentě, to znamená věcí spojených s vojenským uvolněním. A nelze také pominout plný obsah druhé části názvu helsinské konference: spolu­práce, potřebné jak socialistickým, tak i kapitalistickým zemím evropského kontinentu, Spojeným státům I Kana­dě. Nutno oslabit a odstranit překážky v obchodu, v hos­podářské, kulturní a sociální spolupráci. Vždyť ve vyspě­lých kapitalistických zemích je dnes 17 miliónů nezaměst­naných. Nepotřebuje snad tato krizová situace řešení? A není snad toto řešení aspoň částečně také ve větší, sil­nější spolupráci s druhou, socialistickou částí světa? V této souvislosti nelze nepřipomenout událost, kterou očekáváme v první polovině letošního roku: Světový od­borový kongres. Loni se ukázal význam odborů pro socia­listické země na všedborových sjezdech ve většině zemí našeho společenství. Zkušenosti a závěry těchto sjezdů se bezpochyby projeví na Světovém odborovém kongresu jako kladný přínos k celoevropské a celosvětové spolupráci odborářů, pracujících. V současné situaci světa je to potřebné, ba nutné. Přes v podstatě pozitivní vývoj světa musí i rok 1978 přispět ke stmelení všech pokroko­vých sil proti snahám vrátit celý svět do oblasti nadvlády monopolů, na cestu agresivních válek, do situace třídní nespravedlnosti.

Next