Svět v Obrazech, leden-červen 1971 (XXVII/1-26)

1971-01-26 / No. 4

r* 2 K ZAMYŠLENÍ Čelem k masám S letošním novým rokem vstu­pujeme současně do nové etapy, v níž se opět komunistická stra­na obrací čelem k masám. Těs­né spojení strany s lidem se stává s jedním z nejzákladněj­ších principů politiky tohoto no­vého období. Strana, která pro­šla v uplynulých létech svou „křížovou cestou“, se obrací ke společnosti, aby ji získala k pod­poře a spoluúčasti na uskuteč­ňování své politiky. Je to tedy veliký úkol, který stojí před stra­nou i společností po období, v němž se oportunistické a kon­­trarevoluční síly snažily očernit a zdiskreditovat nejen komunis­tickou stranu a její politiku, ale i celé dvacetiletí socialistické výstavby, tedy i poctivou práci všech, kteří tak věrně po celá dvě desetiletí přikládali ruku k dí­lu. Boj o politické a společen­ské vědomí lidí není snadnou záležitostí, i když se už celá společnost mohla od dubna 1969 přesvědčit o tom, že to byla komunistická strana a samozřej­mě především zdravé síly v ní, které dovedly vyvést společnost z bouřlivých dob destrukce a dezorientace. Uplynulé období od dubna 1969 nepochybně posílilo obecnou důvěru v politiku ko­munistické strany. A v nemalé míře k tomu přispělo i poslední zasedání pléna ÚV KSČ, které přijalo něktéré základní — a za­jisté lze říci i historicky důležité — dokumenty, které mají orien­tovat nejen členské masy, ale i celóu společnost v některých základních postojích k uplynu­lému období a které jsou i po­učením pro společnou další ces­tu. Komunisté, jak z těchto prin­cipiálních, vskutku leninsky po­jatých, poctivých dokumentů vy­plývá, postavili před sebe uply­nulé roky, pohlédli poctivě jeden druhému do očí, rozpoznali své chyby a sebekriticky se k nim postavili. Zejména v tomto po­stoji k vlastním chybám se pro­jevila veliká morální síla, s níž dovedou jen komunisté objektiv­ně a nekompromisně své chyby odhalit, poučit se z nich a na­pravovat je. V jaké jiné než so­cialistické společnosti lze najít obdobu takovéto morální síly? Strana prošla martýriem posled­ních let, dovedla se vypořádat se svými vnitřními i vnějšími ne­přátelí, dovedla se očistit od ba­lastu a znovu pevně stanout v če­le celé společnosti, aby nesla za její socialistický rozvoj odpověd­nost. Nebylo to lehké období, bylo třeba nejednoho bolestivé­ho, chirurgického zákroku, bylo třeba se rozejít s lidmi, kteří zklamali — a to není nikdy leh­ké. Tímto svým sebekritickým pří­stupem, očistou svých vlastních řad před očima celé společnosti, podařilo se komunistům oriento­vat masy, aby mohly správně po­chopit vše, co se u nás v posled­ních letech událo. Poučení z kri­zových let od XIII. sjezdu je takovou poctivou přímou a jas­nou orientací, jež vrací mno­hým popřeným hodnotám jejich váhu a smysl, jež vyjasňuje zá­kladní pojmy a sjednocuje v ná­zoru na klíčové body a události uplynulého vývoje. Stojíme-li tedy na prahu nové etapy v níž komunistická strana volá všechny poctivé lidi ke spo­luúčasti na výstavbě a rozvoji socialistické společnosti, pak se před nás staví s novou naléha­vostí některé základní otázky, bez jejichž principiálního řešení si nelze další pozitivní vývoj dobře představit. Jednou z těch­to základních otázek je princip spoluúčasti pracujících lidí na politice a na řízení. Jde nepochybně o zásadní otázky so­cialistické demokracie a není po­chyb o tom, že pravicové síly, které byly u nás poraženy a zba­veny moci, budou jinými pro­středky než v minulosti usilovat 0 výklad této otázky tak, aby diskreditovaly všechno pozitivní úsilí strany a poctivých socia­listicky myslících lidí vůbec. Vý­klad pravičáků a jejich chápání demokracie známe, nebof měli dost příležitosti v letech 1968—69 je celé společnosti prezentovat a v nemalé míře ji i dezoriento­vat. Jejich pojetí demokracie v zásadě neznamenalo nic jiné­ho, než uvolnění cesty k návra­tu — proti směru historického vývoje — zpět k maloměšfácké, buržoázni demokracii, jejíž me­chanismus nebyl ničím jiným než mocenským nástrojem vykořisťo­vatele vůči vykořisťovaným. Naše pojetí demokracie, socialistické demokracie, vychází především ze základního faktu, tj. ze skuteč­nosti, že tato společnost jest socialistická, že se sjednotila již před desítiletími na rozhodnutích vybudovat v Československu so­cialismus. Z tohoto faktu vychází komunistická strana, když formu­luje svůj program a svou politi­ku v další etapě. My víme, že v létech 1968—69 došlo k dest­rukci, která málem obrátila vše, co bylo touto společností vybu­dováno — v sutiny. Mnohé bylo skutečně rozbořeno a od dubna 1969 muselo být tedy rekonstruo­váno. Současně však víme, že již dlouho před lednem 1968 na­še společnost stagnovala, jak v oblasti hospodářské, tak přiro­zeně i politické, a že tedy po nutném úklidu sutin nastává 1 úkol analyzovat příčiny stagna­ce v letech před lednem, nalézt chyby, poučit se z nich a neopa­kovat je. Na tuto cestu vykročilo nové vedení strany již v dubnu, když si určovalo krátkodobé po­stupné cíle, orientovalo stranu i celou společnost tak, aby se opřela vždy do několika základ­ních klíčových bodů a aby bylo takto dosaženo rychlé nápravy. Komunisté při formulaci nových úkolů vycházejí přirozeně i ze základních úvah o samotném systému řízení společnosti. To je nepochybně nezbytné, proto­že bez takto dialekticky chápa­ného vývoje a určováni jeho smě­ru i povahy by nebylo možno se dopracovat pozitivních výsledků. Jenomže celý problém netkví je­nom v této poloze problému. Má­li se všechno u nás rozběhnout správným směrem — skutečně rozběhnout — není to jen otáz­ka systému řízení, ale i otázka společenské morálky, otázka ob­čanského postoje. Všichni víme a mohli jsme se o tom na vlastní kůži mnohokrát přesvědčit, že již po dlouhou dobu byla u nás le­galizována nezodpovědnost, a to na nejrůznějších vyšších i niž­ších úrovních řízení práce. Proti tomuto vleklému nešvaru je nut­no vést neúprosný boj. Strana povede důsledně své členy k to­mu, aby stáli v čele tohoto boje, aby nesli za něj odpovědnost, aby usnadňovali a otvírali cestu všem poctivým občanům k ná­pravě všech nepořádků, neodpo­­vědnosti a nešvarů. Zde se otví­rá široké pole možností občan­ské spoluúčasti na politice strany a uskutečňování programu socia­listického rozvoje. Každý na svém pracovišti, ve svém bydlišti, v okruhu své společnosti může přiložit ruku k dílu, pronést svůj názor, a prosazovat jej. V tom je nepochybně zásadní prvek so­cialistické demokracie, ale sou­časně velmi názorně ukazuje, že socialistická demokracie nejen poskytuje právo spolurozhodovat, ale od každého vyžaduje i po­vinnost spolurozhodovat. Tedy angažovat se. Toto spojeni práva a povinnosti vytváří kodex socia­listické společnosti, jenž bude v nové etapě mít nový, určující, protože klíčový význam. Zde už však nejde jen o bezbřehou dis­kusi. Je nepochybně správné každý úkol, každý problém nále­žitě prodiskutovat a ujasnit si. Nemá-li však být diskuse jen ne­konečným žvaněním, jež se stále hlouběji vzdaluje samotné realitě, musí jednou skončit a dojít k ře­šení. Neoddělitelným principem demokracie potom je nezbytná disciplína, jež vede lidi od shora dolů, aby přijaté řešení důsledně realizovali, ftíkáme-li, že bez dis­ciplíny je nemyslitelná demokra­cie, pak nemáme na mysli něja­ké slepé komando. V socialistic­ké demokracii jde o uvědomělou disciplínu od shora dolů, závaz­nou pro každého, protože vše ostatní by byla anarchie. Stojime-li tedy dnes na prahu nové etapy, v níž dobře celá po­lovina nejzákladnějších a exis­v tenčně nějdůležitéjších úkolů je ekonomice, stojíme všichni společně i každý zvlášť tváří v tvář svému údělu, své části úkolu, který musime vzít na sebe a splnit. V čele tohoto boje o šťastný zítřek stojí naše komu­nistická strana, znovu očištěná, zocelená a moudřejší, jež celou svou politikou usiluje o důvěru širokých mas pracujících lidí. VLADIMÍR RAŠÍN zástupce šéfredaktora TVORBY \ MOSKVA A MOSKVANÉ MALAJSKO cestou nazdařbůh ČESKOSLOVENSKÝ FILM K 50 LÉTŮM KSČ OSTROV, kde zemřel NAPOLEON ZUB SPOJUJE SVĚTADÍLY Nález kosterních zbytků lystrosaura v Antarktidě na­značil, že jižní polárni oblast tvořila kdysi celek s Afri­kou a Amerikou. Je to pravda? JOVAN DEZORT, fotoreportér ČTK a spolupracovník Světa v obrazech, získal v mezinárodni soutěži mos­kevské Pravdy první cenu za seriál fotografií TAH VÁNOČNÍ A SILVESTROVSKÉ EX — SPORTKY TO VŠECHNO-A NEJEN TO, NAJDETE V PŘÍŠTÍM ČÍSLE SVO NASHLEDANOU ZA TÝDEN! SVĚT V OBRAZECH © obrázkový týdeník, ^ Praha 1. Národní třida 17, f telefon 24-69-51-4. Zástupce šéfredaktora: Věra Heliová. Grafická úprava: Antonín Baudyš a Václav Rytina. Vydává Svaz čes­kých novinářů ve vydavatelství Novinář, Praha 1, Pa­řížská 9. Tiskne Polygrafia n. p. závod 2, Praha 5, Grafická ul. 1. Cena 3,— Kčs, celoroční předplatné Kčs 156,—. Rozšiřuje Poštovní novinová služba. Infor­mace podá a objednávky přijímá každý poštovní úřad a doručovatel. Nevyžádané rukopisy se nevraceji. Zahubí nás kouř? Ustoupíme odpadkům? Ubráni se lidstvo špíně, otrávené vodě a ovzduší?

Next