Svět v Obrazech, leden-červen 1977 (XXXIII/1-26)

1977-01-01 / No. 1

Vítězství mezinárodní solidarity - LUIS CORVALÁN na svobodě Zásluhou mohutného hnutí solidarity národů Sovětského svazu, lidu ostatních zemí socia­listického společenství a celé široké pokrokové mezinárodní veřejnosti s chilskými vlastenci a demokraty, byla Pinochetova fašistická junta donucena koncem druhé prosincové dekády propustit z vězení vynikajícího představitele chilského i mezinárodního komunistického a dělnického hnutí, generálního tajemníka Ko­munistické strany Chile, soudruha Luise Cor­­valána. Zprávu o osvobození soudruha Corvalána, který využil pozvání Komunistické strany So­větského svazu a sovětské vlády a po svém propuštění z vězení chilských fašistů přicesto­val 23. prosince 1976 do Moskvy, uvítala celá pokroková světová veřejnost se spontánním nadšením. Mezi četnými blahopřáními, které po svém propuštění tento hrdinný syn nepo­kořeného chilského lidu obdržel, je i po­zdravné poselství od generálního tajemníka ÚV KSČ a prezidenta ČSSR Gustáva Husáka. Zdůrazňuje se v něm, že českoslovenští ko­munisté a všechen náš lid přijali s nesmírnou radostí zprávu o osvobození soudruha Corva­lána, které je pro celé pokrokové a mírumi­lovné lidstvo především mohutným podnětem k dalšímu vystupňování zápasu za osvobozeni všech politických vězňů v Chile, za plné ob­novení základních lidských práv, bezohledně porušovaných fašistickou vojenskou juntou. Soudruh Husák současně vyjádřil přesvědčení, že lid Chile svůj spravedlivý boj proti fašismu dovede do vítězného konce. Zdůraznil, že spo lu s pracujícími zemí socialistického společen­ství a demokratickou veřejností celého světa bude lid socialistického Československa i na­dále stát v tomto boji pevně po boku chil­ských vlastenců a demokratů. Osvobození Luise Corvalána lze hodnotit jako výrazné vítězství antifašistického boje chilské­ho lidu a velkého mezinárodního hnutí soli­darity s chilským lidem. Jasně dokumentuje, že solidarita je důležitým a účinným faktorem v boji za svobodu a lidská práva v Chile. Více než tři roky svého života musel strávit v žalářích a koncentračních táborech Pinoche­­tovy fašistické junty generální tajemník Ko­munistické strany Chile Luis Corvalán (vpravo na archívním snímku z roku 1974 při věznění v koncentračním táboře na ostrově Dawson). Ani v nejkrutějších podmínkách fašistického žaláře neztratil důvěru a jistotu ve vítězství spravedlivé věci chilského lidu, dal skvělý příklad vytrvalosti, osobní odvahy a odda­nosti věci míru, humanismu a společenského pokroku. Jméno Luise Corvalána se stalo symbolem hrdinného boje chilského lidu proti krvavé Pinochetově juntě. Politika Pinochetovy fašistické junty přivedla Chile na pokraj hospodářského bankrotu: v zemi je na 800 000 nezaměstnaných, což představuje dvaadvacet procent veškerých pracovních sil, soustavně se zhoršují životní podmínky lidových vrstev. Na bídu nejvíce doplácejí chilské děti, v poslední době mezi nimi stále roste procento těch, které jsou nuceny — aby se alespoň trochu najedly — sbírat na tržištích odpadky (na snímku vpra­vo). Propuštění Luise Corvalána se stalo mohut­ným impulsem k dalšímu zintenžívnění boje celé pokrokové světové veřejnosti proti krva­vému teroru, který v Chile nastolila Pinoche­tova fašistická junta. Na snímku vlevo zá­běr z přivítáni soudruha Luise Corvalána a je ho manželky moskevskými pracujícími. Snímek přeplněné věznice nejlépe charakte­rizuje život latinskoamerického Chile po více než třech letech vlády Pinochetova vojenského režimu. Fopravy, mučení a věznění poctivých vlastenců se neustále stupňují. Přestože tisíce a tisíce nejlepších synů a dcer chilského ná­roda zmizely beze stopy v žalářích a koncen­­liačních táborech fašistické junty, všelidový odpor proti vládnoucí fašistické klice v zemi neustále sílí. Ve svém spravedlivém zápase se chilští demokraté opírají o podporu národů zemí socialistického společenství a poctivě smýšlejících lidí všech pěti kontinentů. . ’ & Na snímku nahoře generální tajemník ÚV KSSS Leonid Brežněv a soudruh Luis Corva­lán při setkání ve čtvrtek 23. prosince v Moskvě. DO NOVÉHO ROKU Když se zamýšlíme nad rokem 1977, jaký bude a co nám přinese, obzvláště při tom vy­niká rozdil mezi kapitalistic­kým a socialistickým zřízením. Tak v Bruselu vyšla zpráva, že k 15. prosinci 1976 je v devíti zemích EHS přes pět miliónů nezaměstnaných. Tře­tinu tvoří mladí lidé do 25 let. Nikdo jim nedává záruky, že se to v tomto roce zlepší. Ale existenční starosti mají i pracující, kteří jsou zaměst­náni. Například ocelářští dělníci. Vytváří se nový oce­lářský kartel pod vedením západoněmeckých hutních magnátů. Netají se tím, že jejich cílem je podstatně omezit i konkurenci fran­couzských, britských, lucem­burských a italských ocelář­ských monopolů. Jak toho chtějí dosáhnout? Útokem na mzdy ocelářských dělníků. Už dnes se ruší pracovní místa a krát! se pracovní doba. Nikdo z 15 000 dělníků nemá záruku, že nebude pro­puštěn. Tento rok tedy pro ně znamená tuhý a těžký boj, v jehož čele budou komunisté Francie, Lucemburska, NSR a Belgie. Kapitalisté jdou dravě a bez­ohledně za svým cílem. Vzpomeňme si na nedávné zasedání NATO v Bruselu, o kterém International Herald Tribune prozradil, že se při­pravují nové vojenské projek­ty, které budou stát milióny dolarů. Kdo na tom bude vy­dělávat je jasné. Vojensko­­průmyslový komplex. Pracující budou tedy muset zesílit po­litický boj, protože nejde jen o chleba, ale i o neodpo­vědné hazardování se životy miliónů.. Víme, co čeká nás v naší so­cialistické společnosti v tomto roce. Usnesení pátého zase­dání ÚV KSČ ke státnímu plánu rozvoje národního hos­podářství na rok 1977 jasně říká: „Dosažená úroveň hos­podářského rozvoje umožňu­je dále prohlubovat stupeň uspokojování potřeb obyvatel­stva, upevňovat jeho životní a sociální jistoty." Usnesení ukazuje také cestu k řešení některých problémů. Jsou to tvůrčí starosti, jak lépe na­plňovat program XV. sjezdu KSČ a 6. pětiletky. Rok 1976 byl dobrý. Oboha­til nás nejen hmotně, ale dal nám též řadu zkušeností, jak rozvíjet účinně iniciativu na všech stupních. O úspě­chu roku 1977 bude rozhodo­vat plodná, kvalitní a efektiv­ní práce. Fodívejme se na svět! Kde mají pracující tyto možnosti? Jedině v zemích socialismu. To je pro nás také závazkem, neboť jsme součástí opory všech mírumilovných a pokro­kových sil pro jejich boj za lepší rok 1977 a celou bu­doucnost, ADOLF GINTER

Next