Svět v Obrazech, leden-červen 1977 (XXXIII/1-26)
1977-01-01 / No. 1
Vítězství mezinárodní solidarity - LUIS CORVALÁN na svobodě Zásluhou mohutného hnutí solidarity národů Sovětského svazu, lidu ostatních zemí socialistického společenství a celé široké pokrokové mezinárodní veřejnosti s chilskými vlastenci a demokraty, byla Pinochetova fašistická junta donucena koncem druhé prosincové dekády propustit z vězení vynikajícího představitele chilského i mezinárodního komunistického a dělnického hnutí, generálního tajemníka Komunistické strany Chile, soudruha Luise Corvalána. Zprávu o osvobození soudruha Corvalána, který využil pozvání Komunistické strany Sovětského svazu a sovětské vlády a po svém propuštění z vězení chilských fašistů přicestoval 23. prosince 1976 do Moskvy, uvítala celá pokroková světová veřejnost se spontánním nadšením. Mezi četnými blahopřáními, které po svém propuštění tento hrdinný syn nepokořeného chilského lidu obdržel, je i pozdravné poselství od generálního tajemníka ÚV KSČ a prezidenta ČSSR Gustáva Husáka. Zdůrazňuje se v něm, že českoslovenští komunisté a všechen náš lid přijali s nesmírnou radostí zprávu o osvobození soudruha Corvalána, které je pro celé pokrokové a mírumilovné lidstvo především mohutným podnětem k dalšímu vystupňování zápasu za osvobozeni všech politických vězňů v Chile, za plné obnovení základních lidských práv, bezohledně porušovaných fašistickou vojenskou juntou. Soudruh Husák současně vyjádřil přesvědčení, že lid Chile svůj spravedlivý boj proti fašismu dovede do vítězného konce. Zdůraznil, že spo lu s pracujícími zemí socialistického společenství a demokratickou veřejností celého světa bude lid socialistického Československa i nadále stát v tomto boji pevně po boku chilských vlastenců a demokratů. Osvobození Luise Corvalána lze hodnotit jako výrazné vítězství antifašistického boje chilského lidu a velkého mezinárodního hnutí solidarity s chilským lidem. Jasně dokumentuje, že solidarita je důležitým a účinným faktorem v boji za svobodu a lidská práva v Chile. Více než tři roky svého života musel strávit v žalářích a koncentračních táborech Pinochetovy fašistické junty generální tajemník Komunistické strany Chile Luis Corvalán (vpravo na archívním snímku z roku 1974 při věznění v koncentračním táboře na ostrově Dawson). Ani v nejkrutějších podmínkách fašistického žaláře neztratil důvěru a jistotu ve vítězství spravedlivé věci chilského lidu, dal skvělý příklad vytrvalosti, osobní odvahy a oddanosti věci míru, humanismu a společenského pokroku. Jméno Luise Corvalána se stalo symbolem hrdinného boje chilského lidu proti krvavé Pinochetově juntě. Politika Pinochetovy fašistické junty přivedla Chile na pokraj hospodářského bankrotu: v zemi je na 800 000 nezaměstnaných, což představuje dvaadvacet procent veškerých pracovních sil, soustavně se zhoršují životní podmínky lidových vrstev. Na bídu nejvíce doplácejí chilské děti, v poslední době mezi nimi stále roste procento těch, které jsou nuceny — aby se alespoň trochu najedly — sbírat na tržištích odpadky (na snímku vpravo). Propuštění Luise Corvalána se stalo mohutným impulsem k dalšímu zintenžívnění boje celé pokrokové světové veřejnosti proti krvavému teroru, který v Chile nastolila Pinochetova fašistická junta. Na snímku vlevo záběr z přivítáni soudruha Luise Corvalána a je ho manželky moskevskými pracujícími. Snímek přeplněné věznice nejlépe charakterizuje život latinskoamerického Chile po více než třech letech vlády Pinochetova vojenského režimu. Fopravy, mučení a věznění poctivých vlastenců se neustále stupňují. Přestože tisíce a tisíce nejlepších synů a dcer chilského národa zmizely beze stopy v žalářích a koncenliačních táborech fašistické junty, všelidový odpor proti vládnoucí fašistické klice v zemi neustále sílí. Ve svém spravedlivém zápase se chilští demokraté opírají o podporu národů zemí socialistického společenství a poctivě smýšlejících lidí všech pěti kontinentů. . ’ & Na snímku nahoře generální tajemník ÚV KSSS Leonid Brežněv a soudruh Luis Corvalán při setkání ve čtvrtek 23. prosince v Moskvě. DO NOVÉHO ROKU Když se zamýšlíme nad rokem 1977, jaký bude a co nám přinese, obzvláště při tom vyniká rozdil mezi kapitalistickým a socialistickým zřízením. Tak v Bruselu vyšla zpráva, že k 15. prosinci 1976 je v devíti zemích EHS přes pět miliónů nezaměstnaných. Třetinu tvoří mladí lidé do 25 let. Nikdo jim nedává záruky, že se to v tomto roce zlepší. Ale existenční starosti mají i pracující, kteří jsou zaměstnáni. Například ocelářští dělníci. Vytváří se nový ocelářský kartel pod vedením západoněmeckých hutních magnátů. Netají se tím, že jejich cílem je podstatně omezit i konkurenci francouzských, britských, lucemburských a italských ocelářských monopolů. Jak toho chtějí dosáhnout? Útokem na mzdy ocelářských dělníků. Už dnes se ruší pracovní místa a krát! se pracovní doba. Nikdo z 15 000 dělníků nemá záruku, že nebude propuštěn. Tento rok tedy pro ně znamená tuhý a těžký boj, v jehož čele budou komunisté Francie, Lucemburska, NSR a Belgie. Kapitalisté jdou dravě a bezohledně za svým cílem. Vzpomeňme si na nedávné zasedání NATO v Bruselu, o kterém International Herald Tribune prozradil, že se připravují nové vojenské projekty, které budou stát milióny dolarů. Kdo na tom bude vydělávat je jasné. Vojenskoprůmyslový komplex. Pracující budou tedy muset zesílit politický boj, protože nejde jen o chleba, ale i o neodpovědné hazardování se životy miliónů.. Víme, co čeká nás v naší socialistické společnosti v tomto roce. Usnesení pátého zasedání ÚV KSČ ke státnímu plánu rozvoje národního hospodářství na rok 1977 jasně říká: „Dosažená úroveň hospodářského rozvoje umožňuje dále prohlubovat stupeň uspokojování potřeb obyvatelstva, upevňovat jeho životní a sociální jistoty." Usnesení ukazuje také cestu k řešení některých problémů. Jsou to tvůrčí starosti, jak lépe naplňovat program XV. sjezdu KSČ a 6. pětiletky. Rok 1976 byl dobrý. Obohatil nás nejen hmotně, ale dal nám též řadu zkušeností, jak rozvíjet účinně iniciativu na všech stupních. O úspěchu roku 1977 bude rozhodovat plodná, kvalitní a efektivní práce. Fodívejme se na svět! Kde mají pracující tyto možnosti? Jedině v zemích socialismu. To je pro nás také závazkem, neboť jsme součástí opory všech mírumilovných a pokrokových sil pro jejich boj za lepší rok 1977 a celou budoucnost, ADOLF GINTER