Svoboda, únor 1971 (LXXX/26-49)

1971-02-25 / No. 47

* * Proletáři všech zemí, spojte se! VOBODA ČTVRTEK 25. ÚNORA 1971 • CENA 50 HALÉŘŮ • ROČNÍK LXXX • ČÍSLO 47 Lidové milieo RtrozlučnŠ spjaty s Vítězným únorem LM—ozbrojená pěst dělnické třídy PRAHA (nov) — Vpředvečer slavné dějinné události se včera odpoledne konalo v pražském Mánesu slavnostní setkání příslušníků jednotek Lidových milicí Středočeského kraje к 23. výročí Února s představiteli krajských poli­tických a státních orgánů. Setkání bylí přítomni soudruzi ve­doucí tajemník středočeského KV KSC Václav Hájek, předseda středo­českého KNV Adolf Holý, předseda KV NF Josef Kopecký, předseda Kraj­ské odborové rady Miroslav Skácel, tajemník sovětského velvyslanectví A. M. Korotkov, zástupci Střední sku­piny vojsk Sovětské armády a další hosté. Soudruh Václav Hájek ve svém pro­jevu řekl mimo jiné: »Vzpomenout 23. výročí Vítězného února znamená oslavit 50 let hrdinné, obětavé práce revoluční dělnické strany. Kořeny února 1948 tkví již v roce 1921 — v době založení Komunistické strany Československa, jejím dlouholetém boji za vítězství dělnické třídy, za od­stranění vykořisťování člověka člově­kem, za svržení vlády kapitálu nad pracujícími lidmi. V padesátileté historii strany byly úspěchy, ale také krize a porážky. Vždy však zůstávalo hlavní: Strana jako celek se nikdy nezpronevěřila svému poslání — vést dělnickou tří­du к vítězství nad buržoazií a vlád­nout v duchu nejušlechtilejších myš­lenek socialismu. Boj za tyto ideály a docílené vítězství nebyly zadarmo. Strana i dělnická třída platily cenu nejdražší — svobodou 1 životy svých členů. Nikdy nesmíme zapomenout, že v době fašistické okupace ztratila KSC přes 30 000 svých nejlepších čle­nů a národní oběti dosáhly 200 000 padlých. Nemůžeme zapomenout ani na to, že к tomu, aby byl Vítězný únor 1948, padly milióny sovětských lidí.« Po ukončeném projevu vedoucího tajemníka KV KSČ přednesli zástupci vedení Střední skupiny sovětských vojsk a tajemník sovětského velvy­slanectví A. M. Korotkov krátké pro­slovy. V závěru slavnostního setkání bylo předáno vysoké státní vyznamenání Ža zásluhy o výstavbu soudruhovi (Pokračování na str. 2.) ■ ÚSMĚVAVA A SKROMNÁ, jak ji známe z první návštěvy Československa v létě roku 1963, přicestovala viera dopoledne do Prahy hrdinka vesmíru, před­sedkyně Výboru sovětských žen Valentina Vladimirovna Nikolajevová-Těreš­­kovová. První kosmonautku světa, která je dnes t významnou představitelkou sovětského a mezinárodního ženského hnutí, pozvala к týdenní návštěvě naší republiky Československá rada žen. Její pobyt v naší vlasti předznamenává letošní oslavy bojového svátku všech pokrokových žen — MDZ. IKONÍKA dni PRVNÍ TAJEMNÍK ÜV KSC soudruh Gustáv Hiusátk přijal včera к přátel­skému rozhovoru mimořádného a zplnomocněného velvyslance Polské lidové republiky v CSSR Wladzimíerze Janiurka v souvislosti s jeho defini­tivním odjezdem z naší republiky. PRESIDENT REPUBLIKY udělil na návrh vlády člence Národního divad­la Lídě Plaché Rád práce. Na včerej­ší malé slavnosti na ministerstvu kul­tury převzala umělkyně toto vysoké státní vyznamenání z rukou ministra kultury CSR dr. Miloslava Brůžka, CSc. MINISTR ZDRAVOTNICTVÍ CSR doc. dr. Jaroslav Prokopec, CSc., přijal včera při příležitosti 23. výročí únoro­vého vítězství delegaci zdravotníků štábu Lidových milicí hlavního města Prahy a setrval a nimi v přátelské a soudružské besedě, v níž vysvětlil mj. zásady politické koncepce ve zdra­votnictví. Zástupci štábu při té příleži­tosti blahopřáli ministrovi к jeho jme­nování do vysoké státní funkce. »Reakce, která chystala a připravovala právě v této době roz­hodný úder proti našemu lidově demokratickému řádu, byla sama odražena a poražena. Bdělost, ostražitost a pevná bojová vůle našeho lidu způsobily především tuto porážku reakce. Jednota našeho lidu, jednota dělnické třídy, jednota dělníků, rolníků, živnostníků a inteligence to byla, která našemu národu dala dostatek sil, aby v zárodku, během několika málo dnů, zma­řil úklady a spiknutí reakce. Nyní, kdy každý útok reakce je odražen, vrátíme se opět ke své práci, ke své budovatelské práci na splnění dvouletky, ve které práce bude o to radostnější, že již tam budou v míře daleko menší, než tomu bylo dosud, rozvratnické a sabotážnické živly. Je třeba, soudruzi a soudružky, nyní, když vůle našeho lidu byla tak slavně prosazena, znovu se semknout v mohutné pracovní úsilí, abychom překonali veškeré obtíže, které před námi stojí, a aby­chom vybudovali z naší republiky, oproštěné od reakcionářů, šťastný domov všeho pracujícího lidu.« Z projevu Klementa Gottwalda na manifestaci pražského lidu na Václavském náměstí v Praze 25. února 1948 Dál cestou třídního boje Historický prapor Jednotkám Lidových milicí KLADNO (hl). Sál Lidového domu v Kladně se včera zaplnil do posledního místečka účastníky okresního aktivu předsedů základních organizaci KSČ a příslušníků Lidových milicí, který svolal OV KSČ spolu se štábem okresního velitele LM u příležitosti 23. výročí Vítězného února. Aktívu se zúčastnila soudružka MUDr. Soňa Pennigerová, předsedky­ně Sněmovny lidu, zástupci Sovětské armády major Zacherčenko, major Žirnov, nadporučík Jeldějev a starši­na Smirnov, zástupce čs. armády pplk. Novotný. V předsednictvu dále usedli vedoucí tajemník OV KSČ sou­druh Václav Státek, předseda ONV Karel Jakoubec, zástupci OV SČSP sou­druzi Brábník a Nezdara, za okresní štáb LM soudruzi John, Hlinka a Břeh, za OV SSM předseda Václav Vlček, předváleční členové KSČ a další hos­té. Hlavní referát к 23. výročí vítěz­ství pracujícího lidu nad reakcí v únoru 1948 pronesla soudružka Pen­nigerová. Připomněla v něm, že to­hoto vítězství jsme mohli dosáhnout proto, že jednota strany nebyla jen heslem, ale skutečností, že všichni její členové se účastnili práce. Dále pak připomněla události roku 1968 a 1969, kdy jsme museli znovu od­rážet kontrarevoluci. К těmto udá­lostem mohlo dojít také proto, že jsme zapomněli na slova soudruha Gottwalda, že naše cesta po únoro­vém vítězství zůstává i nadále cestou třídního boje. Nepřítel neskládá zbra­ně. Mnohé chyby, které naše strana udělala, mu ještě nahrávaly. Byli jsme málo bdělí a ostražití. "Reakce změnila formy boje, nové formy ideo­logické diverze a vnitřního rozvratu. V průběhu aktivu dostaly za vzor­né plnění úkolů v bojové a politic­ké přípravě čestné uznání KV KSČ závodní jednotky Lidových milicí ČSD Kladno, Dolu Gottwald 1 a Kablo Kladno. Vyznamenání Za zásluhy o Li­dové milice II. stupně obdrželi sou­druzi: Oldřich Braganola, Karel Čer­mák, Jindřich Juránek, František Jed­lička, Karel Pagáč a) Václav Teplý. Vyznamenání Za zásluhy o obranu vlasti dostal Věroslav Svoboda. Jed­notkám LM kladenského okresu byl na závěr aktivu předán historický prapor a čestný odznak SČSP II. stup­ně. Sovětská známková tvorba PRAHA (čtk). Zajímavou filatelistic­kou expozici — Sovětská poštovní znám­ka — otevřeli včera v pražském Slovan­ském domě a příležitosti XXIV. sjezdu KSSS. ]eji návštěvníky upoutají vybrané ko­lekce sovětské známkové tvorby od rokn 1945, které nejen dokumentují oejvý­­znamnějši události tohoto důležitého ob­dobí vývoje Sovětského svazu, ale za­ujmou i svou pestrou obsahovou kvalitou a grafickou úrovni. Výrazné místo mezi souborem 50(10 zná­mek zaujímají především kolekce věno­vané dilu a životu V. I. Lenina, ke sjez­du KSSS a dalším rozhodujícím událos­tem v životě sovětských národů. ŠLI BY ZNOVU Jaroslav Hejtík pracoval v únoru 1948 v kolínské Frigeře. Těžko se po tolika letech vybavují podrobnosti, ale vzpomínky na tak bouřlivou dobu jsou nevymazatelné. »Nejdříve jsme hlídali objekt Frige­­ry. Pak jsme měli přidělen Státní sta­tek Votěleš. Nálada a chuť do všeho byla tenkrát ohromná a naším jedi­ným přáním bylo, aby do čela přišli naši lidé. Kdyby tenkrát došlo к nej­horšímu, šil jsmu do toho. Tenkrát to bylo bud1, anebo. Cesta mezi tím ne­existovala. My jsme byli nadšeni, a přitom to vůbec nebyla žádná rekreace. Volno v té době nebylo téměř žádné. Pama­tuji se, že jsme neznali nic jiného než pracovat a sloužit. Ve dvě hodiny od­poledne jsme končili a zároveň na­stupovali. Ani jsme tenkrát služby nějak neurčovali. Kdo mohl a nechtěl vystřídat, držel stráž dál, protože nás bylo málo. To byl náš koloběh. Do práce a po práci s buchtami od man­želky rovnou do služby. Vzpomínám si, jak jsme hlídali sta­tek Votěleš. Dva chodili po obvodu, ostatní odpočívali. Najednou po půl­noci přiběhla spojka, že někdo skočil do jámy na řízky. Protože to byla jáma na volném prostranství, museli jsme se tam plížit. Skutečně tam škodná byla i s ukradeným šrotem. Nebo jsme hledali po stodolách zbra­ně, přehazovali jsme slámu a pod ní se objevil traktor. Vypátrali jsme i o mastek schovaný v rybníku. To byl náš život. Tloukli jsme se po vesnicích, hlídali kulaky, pomáhali za­kládat JZD, žili jsme pro mladou re­publiku. A najednou přišel rok 1968 a my jsme dělali všechno špatně. To bych býval až brečel, když jsem to viděl a slyšel. Zbývalo než věřit, že se strana opět vrátí na správnou lin­ku.« V Tatře se sešlo pár komunistů, vy­typovali mezi sebou další. Nikdo nic nevěděl a najednou se v závodě obje­vilo jádro jednotky LM. Přibývali к němu další, kteří nosili barety a na rukávech pásky, po pracovní době se učili pochodovat, zacházet se zbraní, hlídat továrny a statky a mezitím opět pilovali výcvik a domů chodili ještě méně než na návštěvu. Je možné to­hle zahodit, zapomenout? »Ne, to ne­ní možné,« říká Josef Bartůněk. »Té­měř dva měsíce jsme spali v závodě, na stolech, na židlích. Jednotka se rozšiřovala, dostávali jsme kromě ostrahy továrny i úkoly venku.« A opět to byly statky, stodoly, vep­říny. Vystaveni nepohodě, vystaveni zákeřným nepřátelům Onora. »Jed­nou po práci jsme byli odveleni na Skalku u Ltbenic, do místa častých sabotáží. V noci jsme byli v místnosti s ponocným, na němž bylo vidět, jak se nás bojí. Jeho chování bylo stále víc nápadné. Na naše hlášení pak byla u něj vykonána prohlídka. Po­­nocný byl ozbrojen a byl to bývalý nacista. Přesto ale těch nocí a nedělí nelituji a kdyby bylo potřeba, šel bych zase.« Tak zaznamenávali naši redaktoři vyprávění těch, kteří v únorových dnech čtyřicátého osmého roku šli proti reakci v třídním boji. Byli to dělníci ze závodů, ti, kteří v těch dnech rozhodovali spolu s pracujícími rolníky a pracující inteligencí o dal­ším osudu naší země. Šli tehdy a šli by dnes zase. Na páté straně dnešní Svobody vy­právějí další soudruzi o vítězství děl­nické třídy. (Pokračování na str. 5.) ■ (EDNA Z MNOHA HODIN, ve které milicionáři získávali znalosti v bojové i politické přípravě.

Next