Technické Noviny, 1959 (VII/1-52)
1959-01-07 / No. 1
Ka/endář 8. ledna 1934 byla v mosteckém revíru generální stávka v den pohřbu tragicky zahynulých horníků na dole Nelson. 9. ledna 1899 se narodil dr. Jan Baštecký, rentgenolog. — 1874 se narodil inž. Ferdinand Moravec, český chemik. 1Ó. ledna 1899 se narodil inž. dr. Ladislav Čepek, geolog (geologické mapování ČSR, výzkum ložisek užitkových nerostů aj.). 11. ledna 1946 byla vyhlášena Albánie lidové demokratickou republikou. 12. ledna 1954 byla zahájena činnost vědecké rady ministerstva spojů. — 1849 se narodil inž. Ladislav Hajhiš, spisovatel, zasloužil se o propagaci technického pokroku. 14. ledna 1899 se narodil dr. Otakar Matoušek, český přírodovědec, profesor Karlovy university v Praze. Co kde bude V PRAZE VTS pro h u.t n i c t v f a slévárens t v í 12. 1. v 9 hod. na fakult# matematiky, Praha-Albertov (velká posluchárna) zahájení kursů měničů iontů v analytické chemii. VTS pro stavebnictví 12. 1. v 16 hod. v přednáškovém sále VTS- Stavba budovy čs. velvyslanectví v Pekingu (inž. Z. Piehar). VTS pro strojnič tví .14; 1. v 8.30 hod. v přednáškovém sále VTS Vliv oteplení provozní kapaliny na práci hydrostatického pohonu (inž. J. Prokeš), Příklad výpočtu hydrostatického pohonu poloautomatické brusky (inž. Bílek). VTS pro vodní hospodářství "Ořádá ve dnech 17. až 19. února ve velkém sále Slovanského domu v Praze IX. seminář pro zdravotně vodohospodářské pracovníky, na téma Vodárenské nádrie s exkursemi dó vo* dárny v Praze-Podolí, na stálou*, vodárenskou výstavu v Praze 1 a do vodárny Klíčava. Přihlášky nejpozději do 20. ledna na adresu: Sekretariát IX. semináře pro zdravotně vodohospodářské pracovníky, Praha 1, Na příkopě 29. Dům kultury pracujících ve strojírenství, Praha-Smíchov, Zborovská 7, dne 13. 1. ve 14 hod. Základy nové metodiky plánování (J. Volf). V BRNĚ VTS pro stavebnictví 12. 1, v 15 hod, v Uměleckoprůmyslovém muzeu, Brno, Husova 14, Nektoré problémy zakladania objektov a hrádzí vodného diela na Dunaji (doc. inž. J. Peter). VTS pro průmysl s i 1 i k á t ů 13. 1. ve 14 hod. v Učitelském domě, Brno, Leninova 34, Těžba a úprava štěrkopísků (Ludvik Kettner), Nové směry při úpravě drceného kamenica (Inž. Otakar Holec). VTS pro energetiku 16. 1. v 15 hod. v technickém kabinetu KOŘ, Brno, Malinovského nám. 4, Uzpůsobení expanzních vn vypínačů pro opětné zapínání (inž. Frant. Houšť). Nejluxusnějsí četba Není jí Hemingway, Saganová s věnováním autorů, ani Hanzelka a Zikmund na pergamene; jsou jí na první pohled nenápadné československé, normy. Věříme sice pevně, že ČSN má nějaký důvod к tomu, aby její útlé brožurky normující náš život byly bezmála vyvažovány zlatém, ale přece se nám jejich cena ?dá zbytečně vysoká. Výtisk Technických novin by byl v tomto poměru za 10 Kčs a mnohdy tu není ani rozdíl v papíru (viz 2. vydání ČSN 73 0760). Knihy, za které jsme zvyklí dát 10 Kčs, stály by nás více než 60 korun. Je to tedy doopravdy drahá knižnice, která jen dík tomu. že její prodejna mění svoje prostory rychleji, než si to mohou koupěchtiví uvědomit, je ještě nezruinovala. Nešlo by proto, alespoň pro posluchače škol technického směru snížit cenu norem o 50 %; jak tomu bylo před lety? Inž Radomil Šolc Na počest Loňského roku byl v předposledním čísle Technických novin uveřejněn článek o kolektivní smlouvě národního podniku Svit v Gottwaldově. Pracující se však nespokojili pouze s touto dobrou kolektivní smlouvou, ale na počest IV. všeodborového sjezdu jako jed.ni z prvních uzavřeli socialistický závazek přinášející více než 12 miliónů Kčs zisku. .Ve svém závazku se zaměřuji na zvýšení výroby, především zboží, jehož je na trhu určitý nedostatek. Tak v nadplánu vyrobí 750 000 párů letni obuvi, z toho polovinu již v prvním .čtvrtletí. Ženy s radostí přivítají výrobu 40C 000 párů přezůvek z PVC, které jsou tak vkusně řešeny, že se mohou uskladnit v kabelce. Pro milovníky luxusní obuvi se vyrobí 200 000 párů z tzv. bruselské kolekce. Ve svém závazku Gottwaldovští počítají také na další zvyšování produktivity práce, které přinese úsporu 125 pracovních sil. Na úspěšném plnění tohoto závazku budou mít pochopitelně velký podíl i zlepšovatelé a vynálezci, kteří v letošním roce chtějí překvapit řadou význačných návrhů v hodnotě 14,5 mil. Kčs. Pracující Svitu nezapomněli ani na další snižováni vlastních nákladů. Věříme. že podle jejich přikladu budou uzavírány i další socialistické závazky, nejen v závodech spotřebního průmyslu, ale i v dalších odvětvích. Jan Zich 2 TECHNICKÉ NOVI NY Veta к věcem Často vidíme, jak špatně lidé hospodaří s materiálem, s věcmi, se stroji a nástroji. Má to mnoho příčin Jednou i: nich - daleko ne jedinou - je neúcta к věcem. Starší lidé tvrdí, že za jejich mladých let to bylo daleko lepší. Nebylo to jistě tím, že za těch starších času byli lidé lepší. Mělo to i svoje příčiny hospodářské. Suroviny a věci dnes dqcela běžné byly před lety vzácnější. Železo, které dávají vysoké pece po statisících a miliónech tun, bylo ve starověku tak vzácně, že vítězové na olympiádách dostávali jako čestné uznání také kutr železa Nemusíme však chodit tak daleko. Ještě v minulém století schovávali lidé na vesnici každý kus železa, aby bylo po ruce, až se pojede к vesnickému kováři. Ruční výroba, malovýroba byla tehdy pomalá, drahá — a to se přenášelo i na výrobky. Dnes hutě a pily, cementárny a papírny, slévárny a sklárny a tisíce jiných továren chrlí celé vlaky surovin, strojů., nástrojů. Mnozí si říkají: Je-li výroba tak snadná, proč máme úzkostlivě šetřit s každým kouskem? Proč bych měl šetřit, když ve skladu je toho někdy víc než dost? Vše, co kdokoliv vyrobí, je výsledkem práce. Práce udělala člověka člověkem, prací člověk žije. Je potřebí jít dále. Vážit si nejen práce, ale i toho, co je jejím výsledkem — výrobek, at už je to hotový stroj, nástroj, at je to surovina, polotovar, at je to kterákoliv věc, kterou potřebujeme doma, v továrně, v dopravě nebo na poli. Nejen к lidem, ale i к věcem je nutno mít úctu. Václav Gutwirth Panelu jsou na byty Jaké potěšení pohledět na rozvíjející še bytovou výstavbu po všech koutech republiky, která dnes nepřestává ani v zimě! Věříme, že vedoucí udělali již dávno všechna opatření, která zajisti to nejrovnoměrnější plnění plánu i v těch nepříjemných měsících, kdy se dříve zednický lid oddával nedobrovolnému zimnímu spánku. Jaké potěšení pohledět na rodící se staveniště, jemuž vévodí nebetyčný jeřáb! A byť jsme neviděli po řadu týdnů na vlastní stavbě nižádný pokrok, přece má, řekněme to obrazně, plné ruce práce: koldokola, kam až dosáhne jeho. desetimetrová paže, jsou jím narovnány staveništní prefabrikáty vyráběné u jeho paty. Ale není potěšením pohledět na několik všedních drobností, které nám celou radost kazí: panel se třeba nepovedl, dělali jej za příliš silného mrazu a škvárobeton se drolí. Nu, stalo se, stalo. Ale je nutno jej pohodit na staveništní „hřbitov" i s tou ocelovou zárubní, která se pádem pokrout! a zničí I; nepotřebě, ačkoliv stačilo několik ran palicí a mohla být osvobozena z hromádky betonu a výztuže a použita znovu? Nebo druhý postřeh od jeřábu: Je nutno toporně zvedat panel, vlastně páčit jej, za úchytky umístěné v části jeřábu protilehlé, aby se prefabrikát lámal, namísto jej lehce pozvednout za úchytky vhodně umístěné? Hynek Bárta Šetřit i na ustájení Jedním z problémů, který je probírán v předsjezdově diskusi IV. sjezdu JZD — je otázka rentabilnosti země- I dělských staveb. Dosavadní zkušenosti, které ■ mají družstevníci se stavbami zejména společných ^ ustájení, nejsou dobré. Drahé stavby prodražují ustájení jedné dojnice. A přece jsou zkušenosti . z mnoha JZD i státních - , , * statků, že ^e dá postavit účelná stáj s malým finančním nákladem. Na státním statku v Tachově při stavbě nové farmy Vítkov byla postavena volná stáj pro sto dojnic se skladištěm pro seno. S komorami pro silážní krmivo a včetně nezbytné mechanizace přišla na 178 000 Kčs. Tedy náklady na jednu ustájenou dojnici — 1780 Kčs. Objekt je jednoduché konstrukce, v minimální míře bylo použito těžkých stavebních hmot. Přesto je stavba účelná a prospěšná rozvoji živočišné výroby. • Bylo by třeba, aby se zkušenosti z takové výstavby více zevšeobecňovaly a pomáhalo se neustále snižovat náklady na zemědělské stavby. Miroslav Dražil Americké obavy „V budoucích pěti až sedmi letech dozná technika v obuvním průmyslu takový rozvoj, jaký nebyl za posledních MRto.41 ‘?ÍCet let'“ ,T8k PÍŠe °d' borný redaktor amerického časopisu Boot and Shoe Recorder Wiliam A. Rossi. Dovolává se rychlého vývoje obuvniho průmyslu USA v současné době, kdy se zkracují jednotlivé výrobní postupy a některé se úplně ruší. Jestliže pro zhotovení obuvi z klasických materiálů bylo třeba 150 až 200 různých výrobních operací, odpadá již nyní při vulkanizaci 40 operací a na minimum se krátí výrobní procesy při vstřikování surové gumy. Při výrobě obuvi z plastické hmoty sestává celý výrobní proces* jen ze 3 až 5 operací, přičemž výrobní čas jednoho páru je přibližně 30 vteřin. Autor vyjadřuje obavy nad dalším osudem obuvních závodů v USA, kde bylo v roce 1946 ještě 1400, dnes pouze 900, a tento počet má v nejbližších letech' klesnout na 750 závodů. Ještě větší lítost však projevuje autor nad tím, že se to musí odrážet i v cenách obuvi, a to oni samozřejmě nemohou potřebovat! ..Oni", to znamená svaz obchodníků obuvi v USA, jehož je časopis mluvčím. V USA za posledních 25 roků stoupla produktivita v obuvním průmyslu o plných 110%! Mzdy za stejnou dobu jen nepatrně, ale zato dnes klesla hodnota dolaru proti roku 1938 pa 48 %. Americký spotřebitel musí tedy zaplatit dvojnásobně za stejné množství zboží. Jaroslav Mevald Praha se mění Nej význačnější událostí spadající do celého třičtvrtě století trvání Národního divadla je bezesporu soutěž řešící jeho ________okolí. Stavební změny se budou týkat prostoru vymezeného Národní třídou, Ostrovní ulicí a Voršilským klášterem. A vzápětí přijde na řadu i vlastní divadlo: jeho strojovny. šatny, jeviště, orchestr, kanceláře atd. Všechny provozy, které nebudou bezpodmínečně nutné k chodu představení, se odstěhují „přes ulici". Pokud se týká první etapy, za čtvrt roku se dozvíme její výsledek a uvidíme, jak se těm devadesáti architektonickým skupinkám podařilo zvládnout obtížný úkol, o kterém sýčkové prohlašovali, že je nad sily současných projektantů. Program je velmi rozsáhlý, a dnes už se konečně začínají bourat staré domy na Národní třídě i Divadelní ulici — zatím na papíře, aby uvolnily okolí naší první scény a zároveň jí poskytly nové pomocné plochy. .J4ejjednodušší by ovšem bylo podsklepit přilehlé okolí, jak to například provedli v Berlíně, kde. si za 150 000 000 Kčs velkoryse přizpůsobili barokní divadlo dnešním požadavkům. Bohužel, hydrogeologické poměry Národního divadla jsou tak nevhodné, že souvislé podsklepení by nepříznivě zvedlo hladinu spodní vody Starého Města. Výsledek soutěže ukáže, jak bude tato otázka řešena u nás. Zároveň se Praha konečně zbaví ohyzdného sloupu dýmu, kterým divadlo dávalo celému městu na vědomí, že se v jeho útrobách začíná něco dít: nová kotelna bude na plyn. Milovníky divadla bude nejvíce zajímat nové jeviště, někde na místě Chourových do mů, které bude sloužit zkouškám baletu a opery a večer se otevře i pro 400 diváků. - Karel Vykusa Ryby v přehradách Na cestě lodí z Moskvy přes Rybinsk, Gorkij, Kazan, Stalingrad do Rostova neušly naší pozornosti četné rybářské kolchozy, z nichž mnohé ’ vznikly na místech obcí zatopených přehradami. Ruské přehrady, jejichž počet zatím stoupl-ňa 58, neslouží toliko energetickému využití, retenzi a závlaze, ale mnohé z těchto umělých jezer se stávají výnosnými rybnými rezervátory. V dosahu budoucího Stalingradského moře se počítá s násadou 250 000 kapříků pro příští 4 roky. Tato oblast má v budoucnu krýt téměř 40 % výlovu kaprů v SSSR. Před nedávném jsem pozoroval ryby v jednom laloku Oravské přehrady u Námestova. Tam se starají o vhodné zarybnění naší nesporně nejčistší přehrady. Na Ostravsku se vybudovalo, staví a projektuje šest přehrad. Měly by nahradit úbytek ryb ostravských řek, které se v dosahu revíru změnily v odpadní stoky splaškových a průmyslových vod. Výhodná poloha dosavadních i budovaných přehrad rozptýlených na jih ostravskokarvínského revíru umožní snadný i rychlý dovoz ryb к centru spotřebiště. Inž. dr. Romuald Drlík Pomocná ruka Na pomoc zlepšovatelům-železničářůrn. byla zřízena v jednotlivých drahách vývojová střediska. Mezi nej- Ш 0 Щ mladší patří středisko (f Plzeňské dráhy se sídlem Ц v Českých Budějovicích, “ kde přes některé techs' nické a provozní obtíže dosahují pozoruhodných výsledků. Do vínku si tu dali pěkný závazek, že totiž r/> \ J к realizaci zlepšovacích námětů budou využívat především starého materiálu. Proto je tak často vidět oba pracovníky střediska na cestě do českovelenických dílen nebo na složiště Kovošrotu, kde vyhledávají potřebný materiál. Jakost provedení svých námětů hodnotí velmi kladně sami zlepšovatelé, kteří dávají často i během výroby prototypu souhlas к dalšímu zlepšení. Přepravce bude jistě zajímat, že tu byl dokončen posunovací mechanický sochor, který bez námahy umožní posun se 2 až 3 vozy, přičemž zaměstnanec jde zpříma po stezce podle vozu. Dále tu byl zhotoven zvedák na nárazníky, který odstraňuje dřinu se 120 kg váhou a urychluje práci. Dobrá práce českobudějovického vývojového střediska, iniciativa a nezištnost jeho pracovníků by mohla být příkladem i pro jiná podobná zařízení. František Me jda FRANTIŠEK JÍLEK: Budiž Stalo se to tehdy hned na samém počátku. Ještě nebylo vůbec nic. Jenom země, a ta prý byla nesličná a pustá. Kromě toho byla ještě nad propastí tma. A nad vodami se vznášel duch boží. / řekl v tu chvíli ten duch boží: „Budiž světlo'." I bylo světlo. Jen aby tohle byla pravda. Mně, pro mou osobu, se tomu nechce věřit. Jestli si to ten, co to napsal, jen nevymyslil! Já vím, oni mu to pak otiskli v bibli, ale mně se to stejně nezdá. Nějak to tomu duchu šlo příliš od ruky. Neříká se tu. jak se vznášel nad těmi vodami, aby z toho bylo světlo. Nemůže se to vyzkoušet. Chybí návod. Pro praxi je to к ničemu. Proto vlastně je tu ta výstava. A lidí tolik, že jim koukáš jen do zad, když tam vpředu ten bělovlasý padesátiletý mladík začne spouštět ty své bagry a pochodující roboty. Proti té bibli na první pohled poznáš, že tohle světlo dá o trochu víc fušky. Kdepak nějaké vznášení se! Samá mašina, beton a turbina. Tady se muselo pracovat s hezky výkasanými rukávy. Ale zato je to gruntovnější a čpí to člověčinou. Zádně čáry. Každý vidí, jak se takové světlo dělá, a když chceš, naučíme tě tomu také. Tohle není zázrak. To je velkovýroba zázraků! Ukáží ti na téhle výstavě, jak se rozsvítila šestina světa. Tam v čele stojí se vztyčenou rukou ten, který za to bojoval. Lenin. A za ním ti, co mu věřili. Nekonečné zástupy. Sovětský lid. Přijeli nám povědět, jak provedli elektrizaci své země. Ukazují fotografie, mapy, grafy a hlavně živé modely přehrad, elektráren, propustí, kanálů, jeřábů, a lanovek. Putničky tu plavou po skleněně hladině, poslouchají červená a zelená světýlka jako na . křižovatce, vklouznou do zdymadla, vrata se uzavřou, a už voda stoupá o poschodí výš. Všechno se tu hýbe, točí, zvedá, klesá, rozsvěcuje a ujíždí. Jen tak tak, že uhneš, když se ti otáčející jeřáb sápe po brýlích na nose. Lidé se, nevím proč, smějí. Hle, polytechnická výchova v praxi! Ten název před Národním technickým museem je trochu úřední: „Hydroenergetická výstavba v SSSR." Ale kolem se to hemží mládeží a vtáhne tě dovnitř. Vida, přece se to světlo dělá z vody. To je nějakých řek všude kolem na stěnách, malé říčky, tak trochu sousedské a hned vedle obři mezi řekami, veletoky a moře na souši. Z toho by se dělala náramná potopa, kdyby se ty všechny přehrady najednou probouraly! Ale kdepak; stoji jako hory a drží ve svém náručí nejdelší řeky Evropy a Asie. A nepustí je dál, dokud z nich nevyždímají průchozí daň. Jen račte, vodstva, do turbíny a pak si spánembohetn pelášejte dál, dokud vás nezastaví sesterská přehrada o kus cesty do/й к moři. A za ní hned další a další. Říká se tomu kaskáda. Ale já vám povím, že ty řeky už vůbec netečou. Ty chodí po schodech. Taková je to zubatá šňůrka přehrad jedna za druhou. Myslím, že se ty vody jednou vzbouří. Ale pak na mě nechoďte! Nepomůže ani Noe. Nevím, proč jsem si dosud myslel, že automatizace je, když něco nefunguje. Snad ze zkušenosti s automaty. Už si to nemyslím. Zde je automatizováno přenášení celých zemí a moří. Mechanizace stvoření. Vtrhli sem roboti a vyhnali člověka od lopat a krumpáčů, aby mačkal knoflíky a tahal za páčky. A vymýšlel nové roboty. Jen jedno ten člověk ještě neumí. Vymýšlet jména pro ty své roboty. Na tohle by měli být angažováni básnici. Podívejte se, takový ES 14-65. Vždyt je to div divoucí, vidíte ho tu v kouzelném modelu až hříšně obživlém a věčně fungujícím. Jen к němu kleknout, až se nikdo nebude koukat, a hrát si. Říkám vám, ve skutečnosti to musí být víc než sto gotemů dohromady, jak se tak klátivě valí na těch svých trochu nemotorných chůdách a požírá zem. Dokázal by do té své lžíce nabrat dům d přehodit si ho přes záda. Zatočila se mi hlava, když mi to řekli, jako by nic: pracuje za 8 tisíc lidí. Ale ustrnul jsem, co že mu to udělali, tnráz mi běhá po zádech. Pokřtili ho. Krácivé velkorypadlo! Nechtěl bych do nikoho rýpat. Ale tady už jde o osobní čest. Dal bych to к soudu. Tuhle je piapa. Ani celá stěna nestačí, taková je to dálka od jednoho konce Ruska na druhý. Půl zeměkoule. A rozsvěcují se tu světýlka, jak se dotkneš knoflíku. Každá žárovička představuje jednu elektrárnu. Jedna elektrárna představuje milión žárovek. Zatlačíš puntík a po té širé zemi se to zatřpytí světýlky, jako bys rozhodil zrní. Ale není to zrní, jsou to hvězdy. A svítí lidem. Ten první puntík, to byl plán Goelro. Tohle všechno chtěli vystavět, když se pustili do díla. Mezi námi, bylo ' to dobrodružsl ví. Fantazie. „Prosím, soudruhu Skorniakove, zmačkněte druhý knoflík!" Stalo se. Tady máte skutečnost do roku 1940. To už není mapa. Je to obloha, pohasl den a na nebi se rozsvěcuje Mléčná dráha. Ten и knoflíku se usmívá: „Sít našich elektráren do začátku války!" Ti lidé jsou zvyklí, že život poráží jantazii deset nula. Pak zmačkne znovu. Ted to jistě všechno zhasne. Válka. Ničení. Opět ta tma nad propastí. Ale tovaryš Skorniakov jen na mžik oka posmutní: „Vajna," řekne tiše a sevře pěsti. *Ale na mapě už vyšlehl gejzír jisker, jako když vybuchne, A do toho vpadá hrdý hlas: „Rok 1957." Celá země svítí, od elektráren běží tepny na všechny strany a pulsují živou vodu energie do středisek průmyslu i do ozářených domovů. Ta záře přitahuje jako maják. Z druhé strany mi pevně hledí do očí nějaké ošlehané tváře z fotografií. Tak tohle jsou chlapi, hrdinové práce! Strojník jeřábu Kormin, svářeč Ulesov, potápěč Mileant. A z druhého kouta akademik Kržižanovskij, zasloužilý vědecký pracovník Morozov a akademik Graftio. A řada dalších bohatýrů. Chtěl jsem jim potřást rukou a rozběhl jsem se za nimi. Ale vtom zmáčkl soudruh Skorniakov poslední knoflík. Světlušky srší a přelětají z té mapy na celý svět. „Projekt nových elektráren. Zítřek!" Jen na chviličku jsem se otočil a už jsem běžel za těmi svými hrdiny. Ale zmizeli. Místo každého z nich jen malá cedulka: „Přijdu hned. Jsem na stavbě." Asi také uviděli ten projekt. Nevydrželi tu tak stát, jak je svrběly ruce. Sli tvořit světlo. Loudal jsem se pomatu za nimi. Kreslila Drahomíra Baruchová R O Č N Í K VII. - Č Í S L O 1 Л 9 5 9