Technické Noviny, 1959 (VII/1-52)

1959-01-07 / No. 1

Ka/endář 8. ledna 1934 byla v mosteckém revíru generální stávka v den pohřbu tragicky za­hynulých horníků na dole Nelson. 9. ledna 1899 se narodil dr. Jan Baštecký, rentgenolog. — 1874 se narodil inž. Ferdi­nand Moravec, český chemik. 1Ó. ledna 1899 se narodil inž. dr. Ladislav Čepek, geolog (geologické mapování ČSR, výzkum ložisek užitkových nerostů aj.). 11. ledna 1946 byla vyhlášena Albánie li­dové demokratickou republikou. 12. ledna 1954 byla zahájena činnost vě­decké rady ministerstva spojů. — 1849 se narodil inž. Ladislav Hajhiš, spisovatel, za­sloužil se o propagaci technického pokroku. 14. ledna 1899 se narodil dr. Otakar Ma­toušek, český přírodovědec, profesor Karlovy university v Praze. Co kde bude V PRAZE VTS pro h u.t n i c t v f a sléváren­­s t v í 12. 1. v 9 hod. na fakult# matematiky, Praha-Albertov (velká posluchárna) zahájení kursů měničů iontů v analytické chemii. VTS pro stavebnictví 12. 1. v 16 hod. v přednáškovém sále VTS- Stavba budovy čs. velvyslanectví v Pekingu (inž. Z. Piehar). VTS pro strojnič tví .14; 1. v 8.30 hod. v přednáškovém sále VTS Vliv oteplení provozní kapaliny na práci hydrostatického pohonu (inž. J. Prokeš), Příklad výpočtu hydro­statického pohonu poloautomatické brusky (inž. Bílek). VTS pro vodní hospodářství "Ořádá ve dnech 17. až 19. února ve velkém sále Slovanského domu v Praze IX. seminář pro zdravotně vodohospodářské pracovníky, na téma Vodárenské nádrie s exkursemi dó vo* dárny v Praze-Podolí, na stálou*, vodárenskou výstavu v Praze 1 a do vodárny Klíčava. Při­hlášky nejpozději do 20. ledna na adresu: Se­kretariát IX. semináře pro zdravotně vodohos­podářské pracovníky, Praha 1, Na příkopě 29. Dům kultury pracujících ve strojírenství, Praha-Smíchov, Zborov­ská 7, dne 13. 1. ve 14 hod. Základy nové metodiky plánování (J. Volf). V BRNĚ VTS pro stavebnictví 12. 1, v 15 hod, v Uměleckoprůmyslovém muzeu, Brno, Husova 14, Nektoré problémy zakladania ob­jektov a hrádzí vodného diela na Dunaji (doc. inž. J. Peter). VTS pro průmysl s i 1 i k á t ů 13. 1. ve 14 hod. v Učitelském domě, Brno, Leninova 34, Těžba a úprava štěrkopísků (Ludvik Kett­­ner), Nové směry při úpravě drceného kame­nica (Inž. Otakar Holec). VTS pro energetiku 16. 1. v 15 hod. v technickém kabinetu KOŘ, Brno, Mali­novského nám. 4, Uzpůsobení expanzních vn vypínačů pro opětné zapínání (inž. Frant. Houšť). Nejluxusnějsí četba Není jí Hemingway, Saganová s vě­nováním autorů, ani Hanzelka a Zik­mund na pergamene; jsou jí na první pohled nenápadné československé, nor­my. Věříme sice pevně, že ČSN má ně­jaký důvod к tomu, aby její útlé bro­žurky normující náš život byly bezmála vyvažovány zlatém, ale přece se nám jejich cena ?dá zbytečně vysoká. Výtisk Technických novin by byl v tomto po­měru za 10 Kčs a mnohdy tu není ani rozdíl v papíru (viz 2. vydání ČSN 73 0760). Knihy, za které jsme zvyklí dát 10 Kčs, stály by nás více než 60 korun. Je to tedy doopravdy drahá knižnice, která jen dík tomu. že její prodejna mění svoje prostory rychleji, než si to mohou koupěchtiví uvědomit, je ještě nezruinovala. Nešlo by proto, alespoň pro posluchače škol technického směru snížit cenu norem o 50 %; jak tomu bylo před lety? Inž Radomil Šolc Na počest Loňského roku byl v předposledním čísle Technických novin uveřejněn člá­nek o kolektivní smlouvě národního podniku Svit v Gottwaldově. Pracující se však nespokojili pouze s touto dob­rou kolektivní smlouvou, ale na počest IV. všeodborového sjezdu jako jed.ni z prvních uzavřeli socialistický závazek přinášející více než 12 miliónů Kčs zisku. .Ve svém závazku se zaměřuji na zvý­šení výroby, především zboží, jehož je na trhu určitý nedostatek. Tak v nad­­plánu vyrobí 750 000 párů letni obuvi, z toho polovinu již v prvním .čtvrtletí. Ženy s radostí přivítají výrobu 40C 000 párů přezůvek z PVC, které jsou tak vkusně řešeny, že se mohou uskladnit v kabelce. Pro milovníky luxusní obuvi se vyrobí 200 000 párů z tzv. bruselské kolekce. Ve svém závazku Gottwaldovští počí­tají také na další zvyšování produkti­vity práce, které přinese úsporu 125 pracovních sil. Na úspěšném plnění to­hoto závazku budou mít pochopitelně velký podíl i zlepšovatelé a vynálezci, kteří v letošním roce chtějí překvapit řadou význačných návrhů v hodnotě 14,5 mil. Kčs. Pracující Svitu nezapomněli ani na další snižováni vlastních nákladů. Vě­říme. že podle jejich přikladu budou uzavírány i další socialistické závazky, nejen v závodech spotřebního průmyslu, ale i v dalších odvětvích. Jan Zich 2 TECHNICKÉ NOVI NY Veta к věcem Často vidíme, jak špatně lidé hos­podaří s materiálem, s věcmi, se stroji a nástroji. Má to mnoho příčin Jednou i: nich - daleko ne jedinou - je ne­úcta к věcem. Starší lidé tvrdí, že za jejich mladých let to bylo daleko lepší. Nebylo to jistě tím, že za těch starších času byli lidé lepší. Mělo to i svoje pří­činy hospodářské. Suroviny a věci dnes dqcela běžné byly před lety vzácnější. Železo, které dávají vysoké pece po statisících a miliónech tun, bylo ve starověku tak vzácně, že vítězové na olympiádách dostávali jako čestné uznání také kutr železa Nemusíme však chodit tak daleko. Ještě v minulém století schovávali lidé na vesnici každý kus železa, aby bylo po ruce, až se pojede к vesnickému ko­váři. Ruční výroba, malovýroba byla tehdy pomalá, drahá — a to se přená­šelo i na výrobky. Dnes hutě a pily, cementárny a papírny, slévárny a sklár­ny a tisíce jiných továren chrlí celé vlaky surovin, strojů., nástrojů. Mnozí si říkají: Je-li výroba tak snadná, proč máme úzkostlivě šetřit s každým kous­kem? Proč bych měl šetřit, když ve skladu je toho někdy víc než dost? Vše, co kdokoliv vyrobí, je výsledkem práce. Práce udělala člověka člověkem, prací člověk žije. Je potřebí jít dále. Vážit si nejen práce, ale i toho, co je jejím výsledkem — výrobek, at už je to hotový stroj, nástroj, at je to su­rovina, polotovar, at je to kterákoliv věc, kterou potřebujeme doma, v to­várně, v dopravě nebo na poli. Nejen к lidem, ale i к věcem je nutno mít úctu. Václav Gutwirth Panelu jsou na byty Jaké potěšení pohledět na rozvíjející še bytovou výstavbu po všech koutech republiky, která dnes nepřestává ani v zimě! Věříme, že ve­doucí udělali již dávno všechna opatření, která zajisti to nejrovnoměr­nější plnění plánu i v těch nepříjemných měsících, kdy se dříve zednický lid oddával nedobrovolnému zimnímu spánku. Jaké potěšení pohledět na rodící se staveniště, jemuž vévodí nebetyčný jeřáb! A byť jsme neviděli po řadu týdnů na vlastní stavbě ni­žádný pokrok, přece má, řekněme to obrazně, plné ruce práce: koldokola, kam až dosáhne jeho. desetimetrová paže, jsou jím narovnány staveništní prefabrikáty vyráběné u jeho paty. Ale není potěšením pohledět na ně­kolik všedních drobností, které nám ce­lou radost kazí: panel se třeba nepo­vedl, dělali jej za příliš silného mrazu a škvárobeton se drolí. Nu, stalo se, stalo. Ale je nutno jej pohodit na sta­veništní „hřbitov" i s tou ocelovou zá­rubní, která se pádem pokrout! a zničí I; nepotřebě, ačkoliv stačilo několik ran palicí a mohla být osvobozena z hro­mádky betonu a výztuže a použita zno­vu? Nebo druhý postřeh od jeřábu: Je nutno toporně zvedat panel, vlastně páčit jej, za úchytky umístěné v části jeřábu protilehlé, aby se prefabrikát lámal, namísto jej lehce pozvednout za úchytky vhodně umístěné? Hynek Bárta Šetřit i na ustájení Jedním z problémů, který je probí­rán v předsjezdově diskusi IV. sjezdu JZD — je otázka rentabilnosti země- I dělských staveb. Dosa­vadní zkušenosti, které ■ mají družstevníci se stav­bami zejména společných ^ ustájení, nejsou dobré. Drahé stavby prodražují ustájení jedné dojnice. A přece jsou zkušenosti . z mnoha JZD i státních - , , * statků, že ^e dá posta­vit účelná stáj s malým finančním ná­kladem. Na státním statku v Tachově při stavbě nové farmy Vítkov byla posta­vena volná stáj pro sto dojnic se skla­dištěm pro seno. S komorami pro si­lážní krmivo a včetně nezbytné mecha­nizace přišla na 178 000 Kčs. Tedy ná­klady na jednu ustájenou dojnici — 1780 Kčs. Objekt je jednoduché kon­strukce, v minimální míře bylo použito těžkých stavebních hmot. Přesto je stavba účelná a prospěšná rozvoji ži­vočišné výroby. • Bylo by třeba, aby se zkušenosti z takové výstavby více zevšeobecňovaly a pomáhalo se neustále snižovat ná­klady na zemědělské stavby. Miroslav Dražil Americké obavy „V budoucích pěti až sedmi letech dozná technika v obuvním průmyslu takový rozvoj, jaký nebyl za posledních MRto.41 ‘?ÍCet let'“ ,T8k PÍŠe °d' borný redaktor americ­kého časopisu Boot and Shoe Recorder Wiliam A. Rossi. Dovolává se rych­lého vývoje obuvniho prů­myslu USA v současné době, kdy se zkracují jednotlivé výrobní postu­py a některé se úplně ruší. Jestliže pro zhotovení obuvi z klasických materiálů bylo třeba 150 až 200 různých výrobních operací, od­padá již nyní při vulkanizaci 40 ope­rací a na minimum se krátí výrobní procesy při vstřikování surové gumy. Při výrobě obuvi z plastické hmoty se­stává celý výrobní proces* jen ze 3 až 5 operací, přičemž výrobní čas jednoho páru je přibližně 30 vteřin. Autor vyjadřuje obavy nad dalším osudem obuvních závodů v USA, kde bylo v roce 1946 ještě 1400, dnes pouze 900, a tento počet má v nejbližších le­tech' klesnout na 750 závodů. Ještě větší lítost však projevuje autor nad tím, že se to musí odrážet i v cenách obuvi, a to oni samozřejmě nemohou potře­bovat! ..Oni", to znamená svaz obchod­níků obuvi v USA, jehož je časopis mluvčím. V USA za posledních 25 roků stoup­la produktivita v obuvním průmyslu o plných 110%! Mzdy za stejnou dobu jen nepatrně, ale zato dnes klesla hod­nota dolaru proti roku 1938 pa 48 %. Americký spotřebitel musí tedy zaplatit dvojnásobně za stejné množství zboží. Jaroslav Mevald Praha se mění Nej význačnější událostí spadající do celého třičtvrtě století trvání Národního divadla je bezesporu soutěž řešící jeho ________okolí. Stavební změny se budou týkat prostoru vymezeného Národní tří­dou, Ostrovní ulicí a Vor­­šilským klášterem. A vzá­pětí přijde na řadu i vlastní divadlo: jeho stro­jovny. šatny, jeviště, or­chestr, kanceláře atd. Všechny provozy, které nebudou bezpodmínečně nutné k chodu představení, se odstěhují „přes ulici". Pokud se týká první etapy, za čtvrt roku se dozvíme její výsledek a uvi­díme, jak se těm devadesáti architek­tonickým skupinkám podařilo zvládnout obtížný úkol, o kterém sýčkové prohla­šovali, že je nad sily současných pro­jektantů. Program je velmi rozsáhlý, a dnes už se konečně začínají bourat staré domy na Národní třídě i Divadelní ulici — zatím na papíře, aby uvolnily okolí naší první scény a zároveň jí poskytly nové pomocné plochy. .J4ejjednodušší by ovšem bylo pod­sklepit přilehlé okolí, jak to například provedli v Berlíně, kde. si za 150 000 000 Kčs velkoryse přizpůsobili barokní di­vadlo dnešním požadavkům. Bohužel, hydrogeologické poměry Národního di­vadla jsou tak nevhodné, že souvislé podsklepení by nepříznivě zvedlo hla­dinu spodní vody Starého Města. Vý­sledek soutěže ukáže, jak bude tato otázka řešena u nás. Zároveň se Praha konečně zbaví ohyzdného sloupu dýmu, kterým di­vadlo dávalo celému městu na vědomí, že se v jeho útrobách začíná něco dít: nová kotelna bude na plyn. Milovníky divadla bude nejvíce zajímat nové je­viště, někde na místě Chourových do­ mů, které bude sloužit zkouškám baletu a opery a večer se otevře i pro 400 diváků. - Karel Vykusa Ryby v přehradách Na cestě lodí z Moskvy přes Rybinsk, Gorkij, Kazan, Stalingrad do Rostova neušly naší pozornosti četné rybářské kolchozy, z nichž mnohé ’ vznikly na místech obcí zatopených přehradami. Ruské přehrady, jejichž počet zatím stoupl-ňa 58, neslouží toliko energe­tickému využití, retenzi a závlaze, ale mnohé z těch­to umělých jezer se stá­vají výnosnými rybnými rezervátory. V dosahu budoucího Sta­­lingradského moře se počítá s násadou 250 000 kapříků pro příští 4 roky. Tato oblast má v budoucnu krýt téměř 40 % výlovu kaprů v SSSR. Před nedávném jsem pozoroval ryby v jednom laloku Oravské přehrady u Námestova. Tam se starají o vhodné zarybnění naší nesporně nejčistší pře­hrady. Na Ostravsku se vybudovalo, staví a projektuje šest přehrad. Měly by nahra­dit úbytek ryb ostravských řek, které se v dosahu revíru změnily v odpadní sto­ky splaškových a průmyslových vod. Výhodná poloha dosavadních i bu­dovaných přehrad rozptýlených na jih ostravskokarvínského revíru umožní snadný i rychlý dovoz ryb к centru spo­­třebiště. Inž. dr. Romuald Drlík Pomocná ruka Na pomoc zlepšovatelům-železničá­­řůrn. byla zřízena v jednotlivých dra­hách vývojová střediska. Mezi nej- Ш 0 Щ mladší patří středisko (f Plzeňské dráhy se sídlem Ц v Českých Budějovicích, “ kde přes některé tech­s' nické a provozní obtíže dosahují pozoruhodných výsledků. Do vínku si tu dali pěkný závazek, že totiž r/> \ J к realizaci zlepšovacích námětů budou využívat především sta­rého materiálu. Proto je tak často vi­dět oba pracovníky střediska na cestě do českovelenických dílen nebo na slo­­žiště Kovošrotu, kde vyhledávají po­třebný materiál. Jakost provedení svých námětů hod­notí velmi kladně sami zlepšovatelé, kteří dávají často i během výroby pro­totypu souhlas к dalšímu zlepšení. Přepravce bude jistě zajímat, že tu byl dokončen posunovací mechanický sochor, který bez námahy umožní po­sun se 2 až 3 vozy, přičemž zaměst­nanec jde zpříma po stezce podle vozu. Dále tu byl zhotoven zvedák na ná­razníky, který odstraňuje dřinu se 120 kg váhou a urychluje práci. Dobrá práce českobudějovického vý­vojového střediska, iniciativa a nezišt­nost jeho pracovníků by mohla být pří­kladem i pro jiná podobná zařízení. František Me jda FRANTIŠEK JÍLEK: Budiž Stalo se to tehdy hned na samém počátku. Ještě nebylo vůbec nic. Jenom země, a ta prý byla nesličná a pustá. Kromě toho byla ještě nad propastí tma. A nad vodami se vznášel duch boží. / řekl v tu chvíli ten duch boží: „Bu­diž světlo'." I bylo světlo. Jen aby tohle byla pravda. Mně, pro mou osobu, se tomu nechce věřit. Jestli si to ten, co to napsal, jen nevymyslil! Já vím, oni mu to pak otiskli v bibli, ale mně se to stejně nezdá. Nějak to tomu duchu šlo příliš od ruky. Neříká se tu. jak se vznášel nad těmi vodami, aby z toho bylo světlo. Nemůže se to vyzkoušet. Chybí návod. Pro praxi je to к ničemu. Proto vlastně je tu ta výstava. A lidí tolik, že jim koukáš jen do zad, když tam vpředu ten bělovlasý padesátiletý mladík začne spouštět ty své bagry a pochodující roboty. Proti té bibli na první pohled poznáš, že tohle světlo dá o trochu víc fušky. Kdepak nějaké vznášení se! Samá ma­šina, beton a turbina. Tady se muselo pracovat s hezky výkasanými rukávy. Ale zato je to gruntovnější a čpí to člověčinou. Zádně čáry. Každý vidí, jak se takové světlo dělá, a když chceš, na­učíme tě tomu také. Tohle není zázrak. To je velkovýroba zázraků! Ukáží ti na téhle výstavě, jak se roz­svítila šestina světa. Tam v čele stojí se vztyčenou rukou ten, který za to bojoval. Lenin. A za ním ti, co mu vě­řili. Nekonečné zástupy. Sovětský lid. Přijeli nám povědět, jak provedli elektrizaci své země. Ukazují fotogra­fie, mapy, grafy a hlavně živé modely přehrad, elektráren, propustí, kanálů, jeřábů, a lanovek. Putničky tu plavou po skleněně hladině, poslouchají čer­vená a zelená světýlka jako na . křižo­vatce, vklouznou do zdymadla, vrata se uzavřou, a už voda stoupá o poschodí výš. Všechno se tu hýbe, točí, zvedá, klesá, rozsvěcuje a ujíždí. Jen tak tak, že uhneš, když se ti otáčející jeřáb sápe po brýlích na nose. Lidé se, nevím proč, smějí. Hle, polytechnická výchova v praxi! Ten název před Národním technickým museem je trochu úřední: „Hydroener­getická výstavba v SSSR." Ale kolem se to hemží mládeží a vtáhne tě dovnitř. Vida, přece se to světlo dělá z vody. To je nějakých řek všude kolem na stěnách, malé říčky, tak trochu sou­sedské a hned vedle obři mezi řekami, veletoky a moře na souši. Z toho by se dělala náramná potopa, kdyby se ty všechny přehrady najednou probouraly! Ale kdepak; stoji jako hory a drží ve svém náručí nejdelší řeky Evropy a Asie. A nepustí je dál, dokud z nich nevyždímají průchozí daň. Jen račte, vodstva, do turbíny a pak si spánem­­bohetn pelášejte dál, dokud vás neza­staví sesterská přehrada o kus cesty do/й к moři. A za ní hned další a další. Říká se tomu kaskáda. Ale já vám po­vím, že ty řeky už vůbec netečou. Ty chodí po schodech. Taková je to zubatá šňůrka přehrad jedna za druhou. Mys­lím, že se ty vody jednou vzbouří. Ale pak na mě nechoďte! Nepomůže ani Noe. Nevím, proč jsem si dosud myslel, že automatizace je, když něco nefunguje. Snad ze zkušenosti s automaty. Už si to nemyslím. Zde je automatizováno přenášení ce­lých zemí a moří. Mechanizace stvoře­ní. Vtrhli sem roboti a vyhnali člověka od lopat a krumpáčů, aby mačkal knof­líky a tahal za páčky. A vymýšlel nové roboty. Jen jedno ten člověk ještě neumí. Vymýšlet jména pro ty své roboty. Na tohle by měli být angažováni básnici. Podívejte se, takový ES 14-65. Vždyt je to div divoucí, vidíte ho tu v kou­zelném modelu až hříšně obživlém a věčně fungujícím. Jen к němu kleknout, až se nikdo nebude koukat, a hrát si. Říkám vám, ve skutečnosti to musí být víc než sto gotemů dohromady, jak se tak klátivě valí na těch svých trochu nemotorných chůdách a požírá zem. Dokázal by do té své lžíce nabrat dům d přehodit si ho přes záda. Zato­čila se mi hlava, když mi to řekli, jako by nic: pracuje za 8 tisíc lidí. Ale ustrnul jsem, co že mu to udělali, tnráz mi běhá po zádech. Pokřtili ho. Krácivé velkorypadlo! Nechtěl bych do nikoho rýpat. Ale tady už jde o osobní čest. Dal bych to к soudu. Tuhle je piapa. Ani celá stěna nestačí, taková je to dálka od jednoho konce Ruska na druhý. Půl zeměkoule. A roz­svěcují se tu světýlka, jak se dotkneš knoflíku. Každá žárovička představuje jednu elektrárnu. Jedna elektrárna představuje milión žárovek. Zatlačíš puntík a po té širé zemi se to zatřpytí světýlky, jako bys rozhodil zrní. Ale není to zrní, jsou to hvězdy. A svítí lidem. Ten první puntík, to byl plán Goelro. Tohle všechno chtěli vystavět, když se pustili do díla. Mezi námi, bylo ' to dobrodružsl ví. Fantazie. „Prosím, soudruhu Skorniakove, zmačkněte druhý knoflík!" Stalo se. Tady máte skutečnost do roku 1940. To už není mapa. Je to obloha, pohasl den a na nebi se roz­svěcuje Mléčná dráha. Ten и knoflíku se usmívá: „Sít našich elektráren do začátku války!" Ti lidé jsou zvyklí, že život poráží jantazii deset nula. Pak zmačkne znovu. Ted to jistě všechno zhasne. Válka. Ničení. Opět ta tma nad propastí. Ale tovaryš Skor­­niakov jen na mžik oka posmutní: „Vajna," řekne tiše a sevře pěsti. *Ale na mapě už vyšlehl gejzír jisker, jako když vybuchne, A do toho vpadá hrdý hlas: „Rok 1957." Celá země svítí, od elektráren běží tepny na všechny stra­ny a pulsují živou vodu energie do středisek průmyslu i do ozářených do­movů. Ta záře přitahuje jako maják. Z druhé strany mi pevně hledí do očí nějaké ošlehané tváře z fotografií. Tak tohle jsou chlapi, hrdinové práce! Strojník jeřábu Kormin, svářeč Ulesov, potápěč Mileant. A z druhého kouta akademik Kržižanovskij, zasloužilý vě­decký pracovník Morozov a akademik Graftio. A řada dalších bohatýrů. Chtěl jsem jim potřást rukou a roz­běhl jsem se za nimi. Ale vtom zmáčkl soudruh Skorniakov poslední knoflík. Světlušky srší a přelětají z té mapy na celý svět. „Projekt nových elektráren. Zítřek!" Jen na chviličku jsem se otočil a už jsem běžel za těmi svými hrdiny. Ale zmizeli. Místo každého z nich jen malá cedulka: „Přijdu hned. Jsem na stavbě." Asi také uviděli ten projekt. Nevy­drželi tu tak stát, jak je svrběly ruce. Sli tvořit světlo. Loudal jsem se pomatu za nimi. Kreslila Drahomíra Baruchová R O Č N Í K VII. - Č Í S L O 1 Л 9 5 9

Next