Technický Týdenik, červenec-prosinec 1964 (XII/27-52)
1964-07-01 / No. 27
Technický týdeník ROČNÍK XII - V PRAZE 1. ČERVENCE 1964 - CENA 80 HAL. - A# Welcome to the Delegates to the 17th Annual Assembly ol the IIW/IIS. The Czechoslovak technical public received with a great pleasure the decission that the 17th Annual Assembly ot the IIW should be held in Prague. We esteem it an honour to be able to offer at this occasion the prominent welding specialists from all over the world the traditional hospitality and friendship of the Czechoslovak people and demonstrate, at the same time, the success in welding achieved by the Czechoslovak industry. We believe that the extensive programme of professional excursions to our Research Institutes and plants and the sightseeing of Prague’s characteristic spots as well as the Czechoslovak landscape will satisfy all participants of this important international encounter. We beg to wish all delegates to have a very nice sejourn in our country, establish new friendly contacts with our welding experts and fulfil all working objectives of the 17th Annual Assembly. Josef Vrbenský, Engineer, Chairman of the Organizing Committee of the IIW/1964. Bienvenu aux participants de la XVIIěme assemblée annuelle de ÍTIS Les technicians tchécoslovaques ont retail avec satisfaction la nouvelle que la XVIIěme assemblée annuelle de ÍTIS aura lieu á Prague. Ils conslděrent comme honneur qu’ ä cette occasion ils pourront offrir aux spécialistes d’importance dans le domaine du soudage du monde entier ľhospitalité et ľamitié traditionelle du peuple tchécoslovaque et ä la fois documenter les succěs achevés dans le développement du soudage dans l’industrie tchécoslovaque. Nous sommes convaincus que le riche programme ďexcursions spécialisées aux instituts de recherche et aux usines, des visites aux curiosités historiques et architectoniques de Prague et aux beautés naturelles de la Tchécoslovaquie gagneront ľadmiration méritée de touš les participants de cette importante rencontre internationale. Nous leur souhaitons «n séjour agréable, ľétablissement de nouveaux liens amicaux avec nos soudeurs et beaucoup de succěs dans la realisation de buts de travail de la XVIIěme assemblée annuelle de ÍTIS. Josef Vrbenský ingénieur, president du comité ďorganisation de ľ IIS/1964. ripuBeTCTByeM yqacTHHKOB aaceaaHus 17-oh roaoBiquHbí MeaayHapouHoro HHCTuryTa cBapKH. TexocjioBaqKas .xexHHBecKas nôiueriBOHHocTB c yaoBaeTBopPHueM npuBercTBOBajia H3ßecrne o 17-om . roanunoM riaeeAAHiic MHC b npare. CuHTaeM sjib' ce6a vecTbio HMeTB »03- MO/KHOCTB II pil 3 TOM npOSBHTb BBIAaiOIUHMC» cneqna.THCTaM Bcero MHpa Tpa- BHUHOHHoe rocTenpHHMCTBO n apy*ecKoe pacno.iožKeHHe Bcery vexocjioBauKoro Hapo.ia h o a h o b p e Me h h o AOKyMeHTiipoBaib ycnexu b pa3BHTHH CBapHBaHHS b uexo- CJIOBaiIKOň npOMMUIJieHHOCTH. HaaeeMCH, vto oßinapHaa nporpaMMa cneqHaxbHbix 3KCKypcHii b HccjieaoBaTejib- CKne KucTUTyrhi h aaBoabi, noceuteHiie npaatcKux BOCTonpuMeuaTejibHOCTeH n npupOAHblX KpaCOT TexOCJIOBaKHH — CHHCKaiOT 3acjiy»teHHoe ripiiaiianHC Bcex yuaCTHHKOB stoh BHaaiomeňca MeacayHaponHOH BCTpevH. >KejiaeM BceM npuHTHoro npeóbiBaHHB, a TaK*e bo3mp*hocth HaBaaaTb HOBbie apysKecKHe cbh3h c HauiHMH csapmuKaMH h ycneuiHoro BbinojiHeHUH miaHupoBaH- hoíí paSoveň nporpaMMbi 17-ro rouHVHoro coópaHua MHC. Hh*. Hocuf BpSeHCKué, IIpeaceaaTexb opraHH3aunoHHora KOMHTeTa MHC/1964 Stáři Rekové byli nakloněni tomUj označovat se za vynálezce různých technologií a nástrojů. Díky této jejich národní mánii bychom podle Herodota měli věřit, že svařování železa (siderů collesis) vynalezl v 7. století před n. 1. Glaukos z ostrova Chios. Spolehlivěji a průkazněji než starověké- literární autority, jako byli Homér, Herodot a Plinius starší, nás o velmi dávném uplatnění kovářského svařování poučují archeologické nálezy, které u nás naposled shrnul a zhodnotil Radomír Pleiner v knize Staré evropské kovářství (NCSAV, 1962). Vrcholem řemeslného umění starých kovářů bylo sváření měkkého železa s velmi tvrdou ocelí při výrobě řezných nástrojů a zbraní, které znali i kováři Velkomoravské říše, jak se přesvědčíme na výstavě Velké Moravy pořádané od příštího týdne na Pražském hradě. Až do XIX. století bylo kovářské sváření jediným způsobem, jak spojit dvě nebo více ocelových částí v jeden homogenní celek. Od slavného železného sloupu v indiCr ké Dilií z 10. století před n. 1. svařovaného z malých kousků železa vede neřetržijá, byť úpadkem jednotlivých národů i celých civilizací často přerušovaná cesta až do XIX. století, kdy princip svařování v plastickém stavu byl nezbytnou operací při výrobě měkké svářkové oceli, jež byla materiálovou základnou průmyslové revoluce. Nahlíženo z těchto tisíciletých perspektiv, je nýtování plechů a nosičů jen krátkou odbočkou v období prvního rozmachu ocelových konstrukcí, ať již byly ze svářkové oceli, jako třeba ještě Eiffelova věž 1889 nebo z oceli plávkové až do let nedávno minulých. Ale povědomí vytvořené tisíciletými zkušenostmi o dokonalosti. svarového spoje bylo tak silné, že vedlo velmi brzo potom, kdy byla Bessemerem vynalezena roku 1855 výroba oceli ve zcela roztaveném svaru, i k prvním pokusům o tavné svařované oceli. Vždyť Slavjanov se pokusil o obloukové svařování oceli ocelovým drátem už roku 1882 a Jottrand o svařování kyslíkovodíkovým plamenem r. 1894. Co bylo na těchto pokusech zcela nové, zcela odlišné od všeho, co se dosud znalo, byly prostředky, kterých se k místnímu roztavení oceli použilo. Svařování se jimi stalo aplikací nejvýznamnějších vědeckých poznatků fyziky a chemie na přelomu XIX. a XX století Stačí si jen všimnout, jak málo let bylo zapotřebí od Moissanovy přípravy karbidu vápníku r. 1892, od Le Chatelierových studií kyslíkoacetýlénového plamene r. 1894 a od začátků 1 průmyslové výroby kyslíku (Lindě 1898 a Claude 1902) k rozvoji svařování kyslíkoacetylénovým plamenem. V prvních desetiletích našeho století se rozpoutala úplná řetězová SVAŘOVANÍ jeho minulost přítomnost a budoucnost reakce. Úspěchy kyslíkoacetylénQvého svařování, ale také jeho technické a ekonomické problémy vedly k rychlému rozvoji obloukového svařování, které začalo studietn hoření oblouku v podmínkách svařováni. Když Kjellberg 1908 obalil elektrodu, usiloval tím o stabilizaci střídavého oblouku a teprve další poválečné období ve vývoji svařování ukázalo na metalurgický význam obalu. To už je období, jehož mnozí z nás jsou přímými pamětníky. V něm se především ukázalo; že obloukové svařování není jen doménou elektrotechniků. kteří i tu bojovali pod prapory střídavého a stéjnosměrného proudu, jehož přívrženci u nás svařovali rámy Železničních Dieselových motorů ještě roku 1934—1935 holými dráty, aby se do půl roku přesvědčili o zhoubném vlivu dusíku. Tyto varovné neúspěchy vedly všude k rychlému ocenění prací těch badatelů, jako bylí např. Portevin a Seférian, kteří ve svařovacím pochodu viděli především složitý hutnický mikroproces, v němž je třeba roztavenou ocel chránit před působením atmosféry, v němž dochází k ovladatelným reakcím mezi struskou a lázní, v němž okolí svaru je místěn) složitých, ale určitelných cyklů tepelného zpracování se všemi důsledky, na vlastnosti svarového spoje. Díváme-li se na pracovní program některých komisí IIW, pak vidíme, že tyto problémy jsou neustále živé, protože se neustále zvětšuje počet druhů svařovaných oceií Gesta od svařování měkkých uhlíkových ocelí k svařování ocelí o vyšší pevnosti, oceli žárupevných nízkolegovaných i austenittckých' se razí především studiemi hutnického charakteru, na kterých se práčovi níci našich výzkumných ústavů v mezinárodním měřítku významně podílejí. Zvětšuje se však neustále i tloušťka stěn a namáhání svařovaných konstrukcí, zejména u vysokotlakých nádob, což sebou nese zcela nové problémy pro teoretickou 1 experimentální nauku o tuhosti a pevnosti. Pro začátky vývoje svařování u nás mělo zcela mimořádný význam, že po první světové válce přišla do tehdejší Škodovky v Plzni mladá pokroková generace, která v čele s Františkem Faltusem prosazovala svařování ocejo-: vých konstrukcí právě na základě moderních výpočtů a zkoušek svarových spojů. Tam je třeba hledat začátky pozdějších úspěchů praktických 1 literárních, jak je známe z nových prací, mladší generace. Tam je však třeba také hledat domácí počátky péče o výchovu svářeče a jeho odpovědností,' která je u nás na vysoké úrovní. To je důležité, neboť svářeč i v budoucnosti, kdy se ještě mnohem více zvětší ‘ podíl automatizovaných svařovacích pochodů, nepřestane spolurozhodovat o úspěchu svařování. V domácím poválečném úsilí o pokrok ve svařování a uplatnění svařování jako pokrokové metody bylo zvlášť významným krokem založeni Výzkumného ústavu svářečského v Bratislavě. U jeho kolébky stálo poznání, že svařování se í dále může vyvíjet jen na základě aplikací nových poznatků velmi různých vědních oborů tak, jako tomu bylo v novodobém svařování od jeho , začátků na konci XIX’. století. Na růstu ústavu jako největšího výzkumného pracoviště u nás se užitečně tříbily názory na důležitost problémů nejrůznějšího druhu i na jejich řešení, stejně jako na otázky forem spolupráce výzkumu a praxe na nejrůznějších stupních. Vklad vložený do VÚS na hmotných prostředcích a na výchově tvořivých sil — a na těch především — je velký. Na tom, jak rychle se zúročí, jak se ho bude využívat, záleží mnoho nejen pokud jde o budoucnost našeho svařování, ale 1 pokud jde o správnou orientaci naší strojírenské technologie vůbec. Základním vybavením nové ústřední svařovny ZPS v Gottwaldově je stroj na odporové svařování VÚS 1000. Nelze v této souvislosti nepřipomenout, že tento stroj byl vystaven s velkým úspěchem v Brusselu už r. 1958 Proč tato aplikace až nyní a proč je jich u nás tak poměrně málo? Chtějme na ústavu a našich svářečích, aby bojovali za co nejširší uplatnění svařování a vytvářejme všechny předpoklady, aby V boji za uplatnění svařování se střetávali v oblasti výzkumu a vývoje se zastánci jiných technologií, které se svařováním soupeří. Dnes je např. možné menší zalomený hřídel nejen vykovat z oceli nebo odlít z různých slitin železa, nýbrž 1 odporově svařit z yýválků, právě na stroji VÚS 1000. Není věcí jen svářečských výzkumníků, aby předložili co nejobjektivnější studie o technických výsledcích i ekonomických možnostech té které metody. Budoucnost svařování není v tom, abychom svařovali všechno, co vůbec je možné svařit, nýbrž aby nám svařování bylo zdrojem průmyslového pokroku sdružujícího v sobě prvky lepší jakosti i hospodárnosti. V tomto směru má svařováni neobyčejné možnosti jednak přímo, jednak nepřímo jako katalyzátor pokroku v jiných odvětvích, které svou dynamičností ohrožuje. Naši svářeči už dříve konfrontovali své výsledky s výsledky zahraničními na konferencích ve Smolenicí. Výroční zasedání IIW konané poprvé v Československu dává našim svářečům mimořádnou příležitost, aby konfrontovali své představy o budoucím vývoji svařování s představami zahraničními ve zvlášť rozsáhlé míře. Je to příležitost, které musí být plně využito. LADISLAV JENIČEK UKÁZKA SVÁŘEČSKÉHO UMĚN!: celosvařované koleso rýpadla K 10U0 o průměru 6,5 m a váze 11 tun. Nosná konstrukce kolesa je z válcovaných profilů, na které byly privarený krycí plechy, jež slouží k dopravě zeminy. Ve svařeném stavu vytvářejí plechy skříňovou konstrukci, vyztuženou nosnou kostrou. IIW-IES International Institute of Welding a v druhé své jednací řeči ITnstitut International de la, Sondure je mezinárodní organizace vedeckých a technických institucí zabývajících se svařováním. Už před druhou světovou válkou existovaly v západních zemích organizace národního charakteru; které sě staraly o- rozvoj svařování.- Ve ’Francii to byl a -je dodnes například Institut Frangais de la Soudure, který sice Vznikl že snahy podporovat ’ rozvoj svařování plamenem, ale' rychle Vyrostl ve výzkumnou organizaci velkého vědeckého významu s Vysokou svářečskou školou a s bohatou publi-. kační Činností. V Americe, se o koordinaci vývoje’ svařování nejvíce zasloužila Americká svářečská společnost, vydávající známý časopis Welding. Journal. . ; Už ve třicátých ietech vzrůstala potřeba mezinárodni výměny zkušeností,, rlebot to byla pejen doba 'mohútpého rozmachu svařování, nýbrž i prvních vážných neúspěchů, jako bylo například zřícení mostu přes Albertův kanál v Belgii -a -popraskání, železničního mostu v Zoologické zahradě v Berlíně. Proto se témata ze svařování objevovafa stálé častěji na různých mezinárodních kongresech, ale teprve po druhé světové válce došlo k vytvořeni dobrovolného mezinárodního svářečského orgánu. Jeho charakter le značitě odlišný od Mezinárodního -sdružení slévárenských spolků, ■ které. u nás pořádalo švů] 30. kongres loni. Tam je každá členská země zastupováná jediným, národním slévárenským spolkem, zde z každé /země může být 'členů několik. Vždy to však musí být organizace bez .výrobních a obchodních zájmů, -takže členy jsou buď výzkumné ústavy,, vysoké: školy, nebo vědecko-i technické společnosti. Tak například Sovětský svaz je : zastoupen Ústředním výzkumným ústavem strojírenství (CNIITMAŠ) v Moskvě, Patonovým ústavem elektrického svařování v Kyjevě, Hutnickým ústavem AVSSSR •v..Mosk.v-ě. Z- Československa je členem jen Výzkumný ústav sváračský v Bratislavě. Těžiště práce IIW je v komisích. Je jich šestnáct a většinou mají subkomise. Tak třeba, komise II (Obloukové svařováni) má čtyři pracující subkomise (Účinek vodíku ve svařovaném kovu, zkoušení zařízení pro obloukové jsvařování, zkoušeni svarového kovu, klasifikace elektrod). IV. komise TDokumentace) vydává například péčí vydavatelstva Publication de la Soudure autogene v Paříži referátmi) časopis s 2 500 odkazy ročně, ,u příležitosti výročních zasedání, pořádá výstavy literatury. Významné normotvorné postavení má komise V (Zkoušení svarů) pro svou iniciativu v ISO (Mezinárodní normalizační organizace) stejně jako komise VII (Normalizace). Komi..se nebo subkomise se scházejí až ľkrát ročně, pravidelně vždy na výročním zásedání, některé z nich i ke společným zasedáním T,ak například v Praze se koná- ještě před zahájením 17. kongresu IIW-/Ve, dnech 3,, a ,41 ijervence společné zasedáni komise IX (Vlastnosti kovů■' při sváření ) a komise X (Zbytkové pnuti),:na které.je přihlášeno 16 referátů, z nichž tři od nás. Už- z ...toho -je. vidět.-bohaté- odborné členění práce IIW které se projevuje i při vlastním - kongresu, jehož těžiště je vždy v -jednání, jednotlivých komisí. Ale i plenární zasedám, jako je slavnostní zahájení ( ti nás v • 'pondělí 6. července), je‘spojeno’s odbornou přednáškou. Veřejné jednám,.-které pořádající země’-nemusí uspořádat, v Praze bude a má vždy specializované téma. “ V -Praze -je jím Svařovaní zařízeni pro elektrárny s 22 referáty předem, vydanými, takže je ve třech skupinách shrnou 'tři zpravodajové, aby' zbylo co néjvíce. času na diskusi ' / - • Z tohoto .stručného . přehledu o činnosti IIW nejlépe vidíme, (jak mnohoznačný význam má v angličtině 1 fiančtině slovo Institute. Nejde v tomto případě o žádný, ústav, nýbež o Instituci, která bude i nám tím prospěšnější a užitečnější, čím více se v ni .uplatníme.;'’1 ’ ’ 1'1 ‘ i' < 4 J 1 ' ’