Tribuna, leden-červen 1986 (XVIII/1-25)
1986-01-02 / No. 1
NOVOROČNÍ PROJEV GENERÁLNÍHO TAJEMNÍKA ÚV KSČ A PREZIDENTA ČSSR SOUDRUHA GUSTAVA HUSÁKA (Dokončení ze str. 1) úkoly. Právem můžeme říci, že základní tendence politického, hospodářského a sociálního vývoje jsou příznivé. I při náročnějších podmínkách zajišťujeme dynamiku hospodářského růstu. Podle předběžných údajů se splní základní úkoly plánu loňského roku i celé sedmé pětiletky. Do užívání byly dány další významné výrobní a energetické kapacity, které zvyšují náš ekonomický potenciál. Posílilo se mezinárodní finanční postavení našeho státu a naší měny. Jménem nejvyšších stranických a státních orgánů i svým jménem chci dnes upřímně poděkovat vám všem, dělníkům, rolníkům, inteligencí, ženám, mládeži, příslušníkům ozbrojených sil a dalším, za přínos k dosaženým výsledkům. Všem, kdo přispěli ke splnění úkolů v průmyslu, v zemědělství a v ostatních odvětvích národního hospodářství, ve službách a ve zdravotnictví, ve vědě, ve školství a v kultuře i na dalších úsecích, patří uznání naší společnosti. Zvláště si vážíme splnění socialistických závazků jednotlivců a kolektivů a nových pracovních iniciativ na počest XVII. sjezdu KSČ. Plody společné práce se odrážejí v politické, sociální a ekonomické stabilitě našeho státu, v jeho pevném a uznávaném mezinárodním postavení. Promítají se v růstu životní úrovně, osobní a společenské spotřeby obyvatelstva. I když víme, že v některých oborech jsou ještě nedostatky, které je nutno energicky odstraňovat, je možné říci, že se celkově zkvalitnilo zásobování vnitřního trhu, zejména v potravinách. Zlepšení životních podmínek slouží početná nová zdravotnická, školská, kulturní a obchodní zařízení, další kilometry dálnic a pražského metra. Kolem půldruhého miliónu občanů se v posledních pěti letech nastěhovalo do nových moderních bytů. Pokroku jsme dosáhli i na dalších úsecích. Za hlavní výsledek naší práce, naší politiky považujeme, že lidé u nás mohou žít v jistotě, dobře a spokojeně, bez obav před zítřkem. Tyto vymoženosti socialistického zřízení znamenají mnoho, zvláště v dnešním světě, ve kterém milióny lidí trpí nezaměstnaností, bídou, bezprávím a ztrátou životní perspektivy. Vykonanou práci přitom hodnotíme střízlivě. Víme, že některé kolektivy vstupují do nového roku s nesplněnými úkoly. Otevřeně kritizujeme slabiny a nedostatky, které se na různých místech stále vyskytují. Při jejich překonávání musíme a budeme postupovat s ještě větší rozhodností. Je to v zájmu celé společnosti i každého občana. Drazí spoluobčané, soudružky a soudruzi, letošním rokem vstupujeme do významného období v životě našeho lidu. V březnu se bude konat XVII. sjezd Komunistické strany Československa. Zhodnotí výsledky práce za pět let od XVI. sjezdu a vytyčí program dalšího všestranného rozvoje naší společnosti na druhou polovinu 80. let s výhledem do roku 2000. Návrh směrnic pro vypracování 8. pětiletky, který sjezd projedná, bude v krátké době publikován, aby se k němu naše veřejnost mohla vyjádřit. Ke sjezdu jdeme s dobrou bilancí a jasným programem, který vyjadřuje zájmy lidu, odpovídá na nové potřeby společenského rozvoje. Proto věříme, že jej přijme za svůj celá Národní fronta. S tímto společným programem a poctivými účty z vykonané .práce předstoupíme ve volbách koncem května před naše občany v naději, že mu dají svou podporu. Chceme-li dále zvyšovat životní úroveň lidu a upevnit postavení Československa ve světě, vyžaduje to urychlit dynamiku sociálně ekonomického rozvoje naší společnosti. Hlavní cestu k tomu vidíme především v daleko Intenzivnějším uplatnění výsledků vědeckotechnického pokroku, v širokém zavádění špičkové techniky a progresivních technologií. Velké možnosti v tomto směru nám otevírá urychlení postupu mezinárodní socialistické integrace se Sovětským svazem a dalšími socialistickými státy. Upřímně vítáme výsledky mimořádného zasedání RVHP, které v minulých dnech v Moskvě přijalo Komplexní program vědeckotechnického pokroku členských zemí do roku 2000. K tomu, abychom splnili cíle 8. pětiletky, je třeba — stručně řečeno — všude kvalitněji pracovat, lépe řídit a dobře hospodařit. To závisí především na lidech, na jejich odpovědnosti a aktivitě, na jejich tvůrčím pracovním zaujetí. Proto má takový význam, abychom všude vytvářeli tvořivé ovzduší, podporovali nové přístupy a překonávali rutinu a setrvačnost, dbali o dobrou organizaci práce a její spravedlivé odměňování, o dodržování socialistických zásad, o disciplínu a pořádek. Již zítra začneme uskutečňovat záměry prvního roku 8. pětiletky. Mimořádně důležité bude, aby se na všech pracovištích plnily úkoly plánu od samého počátku a rovnoměrně. Náročná práce, která nás čeká, bude prací pro rozkvět naší vlasti, pro lepší život našeho lidu. V rozvoji života naší společnosti přikládáme rovněž velký význam dalšímu zdokonalování našeho politického systému Národní fronty, prohlubování socialistické demokracie, zvyšování účasti lidí na řízení a na správě. Státní orgány na všech stupních musí ve své činnosti plně vycházet z toho, že pracují s lidmi a pro lidi. Více se s nimi radit, opírat se o jejich zkušenosti a náměty — to patří k základním rysům socialistického zřízení. Drazí spoluobčané, stejně jako všechny národy světa považujeme za nejdůležitější otázku dneška zachování světového míru. Spolu se státy socialistického společenství vedeme v současné době houževnatý zápas za odvrácení válečné hrozby, za zastavení horečného zbrojení na Zemi a proti jeho přenesení do kosmu, za návrat k uvolňování napětí. To je hlavním smyslem a cílem mírové politiky socialistických zemí i naší. Znovu to potvrdily návrhy a iniciativy, přijaté na zasedání politického poradního výboru států Varšavské smlouvy v Sofii. Nové možnosti a perspektivy pro rozvoj dialogu a pro řešení nejnaléhavějších mezinárodních otázek současnosti otevřely výsledky jednání na nejvyšší úrovni mezi SSSR a USA. S vřelým ohlasem se u našich občanů setkalo konstruktivní úsilí, které v zájmu míru vynaložil v Žeijeyě generální tajemník ústředního výboru .KSSS soudruh Michail GorbaČov' Stanoviska a postup sovětské deíégacé jisíhe ýysoce ocenili a jednoznačně podpořil" spolu s nejvyššími představiteli dalších bratrských socialistických zemí na nedávném setkání v Praze. Budou-lí stejně odpovědně jako Sovětský svaz a socialistické země postupovat i Spojené státy a další západní země, umožní to ozdravit mezinárodní situaci, řešit naléhavé mezinárodní problémy, které dnes tak znepokojují lidstvo. Víme, že to nebude lehké." Bude to vyžadovat ještě velký .zápas, překonání mnoha překážek, jsme však přesvědčeni, že mírová politika Sovětského svazu, socialistického společen ství, rostoucí úsilí mírumilovných a realisticky uvažujících lidí ve svět? umožní uchovat mír pro současn i příští generace. Československo se bude na tomto zápase nadále aktivně podílet. Bude rozvíjet živé mezinárodní styky se státy všech světadílů na základě vzájemné výhodnosti a rovnoprávnosti, usilovat, aby co nejvíce přispělo věci míru a pokroku. Posíláme srdečný novoroční pozdrav lidu Sovětského svazu a ostatních socialistických zemí, všem lidem dobré vůle, s kterými nás sjednocuje úsilí o svět beze zbraní a válek. Soudružky a soudruzi, drazí spoluobčané, s nadějí a optimismem hledíme vstříc příštím dnům. S důvěrou ve své síly, v Jednotě strany a lidu, v těsném svazku s našimi spojenci a přáteli budeme obětavě pracovat pro rozkvět naší socialistické vlasti. Ještě jednou vám všem, drazí spoluobčané, přeji, abyste nový rok prožili v míru, ve zdraví a pohodě. Ať se nám společná práce daří, ať i v letošním roce je život našeho lidu šťastný a spokojený. 2tribuna 1/1986 VYKROČIT A JÍT M y, lidé, si hodné potrpíme na mezníky a tradice. Takže i když se zeměkoule otáčí kolem dokola za čtyřiadvacet hodin celkem fádně a neměnné po tisíciletí, vybrali jsme si jeden den za přelom. Za konec starého a začátek nového. Slavíme, hodujeme a veselíme se, slibujeme sobě i druhým. Těžko říci, zda je to zvyk dobrý nebo směšný, jedním dnem totiž nemůžeme nic vážného a opravdového začínat či končit snad kromě života, smrti a lásky. Ale nakonec podle něčeho roky počítat musíme. Skutečné přeměny ve společnosti i u jednotlivce nejsnn záležitostí hodin, nýbrž měsíců, let, desetiletí. Každá závažná myšlenka musí uzrát a v pravý čas se převtělit v čin. Proto i zásady vytčené na 15. zasedání ústředního výboru'strany o novém myšlení, odpovědnějším vztahu k práci a životu, tvůrčí iniciativě potřebují nějakou dobu k tomu, aby došly pochopení a samozřejmě pak nskntečňování. A do hloubky chápat nové starým způsobem je nesmírně obtížné, prakticky to snad ani nejde. Chceme-li tedy žít se svou dobou, neztratit krok ani dech, něčeho prospěšného dosáhnout, uplatnit se, podílet se na společenských změnách, musíme najít každý sám za sebe i za kolektiv způsob, j a k jinak myslet. Já vím, ono so lehce řekne a hůř udělá. Kde hledat v tomto směru správný návod, poučení, zkušenost a příklad? Kde jinde než kolem sebe! Na každém pracovišti, ať j8 to dílna, kancelář, prodejna nebo teletník, se najde takzvaný rejpal nebo »blázen« (tím nemyslím toho, kdo kritizuje vždy a všechno), který běhá za mistrem a vnucuje mu své nápady, má připomínky k formálnímu závazku a s ředitelem si to rozházel proto, že upřímně řekl názor na organizaci práce a řízení. Takoví lidé jsou vesměs neoblíbeni. Stále by chtěli zavádět nějaké novoty, pořád jsou nespokojeni s tím, co je, všude strkají nos a také přes něj pěkně dostávají nebo si ho natlučou o stěnu bohorovného klidu a lhostejnosti. Jen výjimečně »trhne takový člověk za sebou pracovní kolektiv, protože snadnější je dělat tak, jak jsme zvyklí, vyčkávat, necpat se dopředu, nebýt nápadní. Průměrnost a pohodlnost je největším nepřítelem tvůrčího myšlení. Proč se odlišovat od ostatních ve výrobě, studiu, jednání či oblékání? Průměr není přece špatný... Ovšem ani dobrý. Průměr je málo! Vždycky je a bude něčím prostředním, nedotaženým, nanicovatým. A právě z osobní pohodlnosti, abychom měli svátý pokoj, mávneme nad mnohými záležitostmi rukou a stáhneme se k obligátní zlaté střední cestě, je proš’apaná a bezpečná, není třeba se rozhlížet. Ovšem chuť a snaha se rozhlédnout je prvním předpokladem pro nalezení způsobu jak. Tvůrčí myšlení však nelze vztahovat jen k práci nebo pouze k soukromému koníčkovi. Není jednostranné, rozškatulkované či omezené. Opravdové tvořivé myšlení je neoddělitelnou součástí osobnosti a prolíná vším, celým životem v jeho různorodosti. O to složitější je se O čem přemýšlíme k němu prokutat a osvojit si ho. Při trošce fantazie lze použít příkladu věčného zápasu dobra a zla v člověku, i když v našem případě proti sobě nebojují tak ostře odlišné protiklady. Spíš se jedná o střety potřeb a zájmů jednotlivce ve společnosti brané z různých úhlů, o utkání sama se sebou. Nalezneine-Ii v sobě sílu zdvihnout hlavu od šlápot těch před námi, do nichž opatrně vkládáme své kroky a zvědavě se porozhlédneme, byť za cenu klopýtání, pádů a odřenin, musíme ještě získat druhý předpoklad. Tím, že odhodíme do škarpy zátěž sobectví. Jen tak budeme moci lehce podepřít druhé. Myslet však v intencích individuálních je v genech dáno každému, pud sebezáchovy funguje takřka neomylně. Lze získat zdravou rovnováhu a souhru svého já s kolektivním my? Ano, samozřejmě. To je jeden z důležitých záchytných bodů socialismu, jedna z hlavních zásad komunismu. Zdaleka ne všichni jsme očkováni duchem budoucnosti, odpovědnos- W za kolektiv. Odpovědnost má různé podoby, ale vychází z jednoho základu. Mít rád. Své děti, partnera, povolání, svůj závod, místo, kde žiji, svou vlast. Ale milovat se vším všudy, s přednostmi i nedostatky, milovat naplno rozumem i srdcem mnohdy bolí. Ne jako zub nebo žaludek, ale tak, jako by buňky celého těla chtěly splynout v jednu podávanou na otevřené dlani. Láska je totiž především dávat to nejdokonalejší, co v nás je. Odpovědnost je tedy věnovat svůj rozum, síly, práci, nejlepší vlastnosti kolektivu, společnosti. Možná to na první pohled vypadá poněkud přitažené za vlasy nebo nesouvisející jedno s druhým, jak může třeba láska dvou lidí nebo rodičů k dětem ovlivnit celospolečenské dění? Velmi podstatně! Připomeneme-li si třeba rozvodové statistiky a za nimi děti vyrůstající v neúplných rodinách. Vztahy osobní vždycky ovlivňují přímo i nepřímo vztahy společenské a je tedy jen na nás, jak se s nimi naučíme zacházet. A to je ten třetí předpoklad nového způsobu myšlení. Chtít rozvíjet svou odpovědnost v zájmu společnosti, iniciativně hledat, pracovat, myslet. Doposud často si iniciativu pleteme s povinností nebo obětavostí, jestliže pracující podniku, který neplní plán, nastupují na mimořádné a osobní směny, není to iniciativa, ale obětavost lidí. Jestliže technici chodí pomáhat do výroby, je to velký nepořádek v řídící a organizátorské práci vedoucích hospodářských pracovníků. A jestliže se kolektiv zaváže ke kázni, disciplíně, šetření atd., zapomněl na to, co je jeho základní povinností. Iniciativa pomáhá urychlovat rozvoj společnosti, proto musí být mimo rámec běžných povinností, mimo zvyklosti a navyklé myšlení. My, lidé, přestože si hodně potrpíme na mezníky a tradice, nejsme jimi vázáni. Naopak, vycházíme z nich, využíváme je a obohacujeme. Jsme sice více či méně konzervativní, ale připouštíme a víme, že společnost postavená na nových principech zákonitě vytváří i nového jedince. Přechod k důsledně tvořivému myšlení je tedy zcela zákonitým procesem, jemuž se nevyhne nikdo, je naším prvotním zájmem kvůli dnešním a budoucím potřebám společnosti začít co nejdřív, když už to nebylo včera, tak zítra nebo s novým rokem. VÄCLAVA VLADYKOVA