Tvorba, červenec-září 1970 (XXXV/26-39)
1970-07-01 / No. 26
Koupené doinóní Popsané listy kulturních stránek buržoazního tisku se předhánějí ve vychvalování filmové adaptace výpo vědi Arthura Londona rou pod tímto názvem Doznáni, kteznají i naši čtenáři. zi, Filmová propaganda nešetří penějen aby získala návštěvníky. Zpravidla tak činívá v naději, že se jí několikanásobně vrátí investované prostředky. Tentokrát kupodivu sleduje asi jiné cíle, jako by snad ani o peníze nešlo. Západoevropské biografy oznamují, žě se film promítá někde čtyři, jinde i šest týdnů. Našinec je nebývalým zájmem o českou problematiku stržen a jde si honem koupit lístek, a to s obavami, aby ho dostal, jenže štěstí mu přálo. Lístků bylo dost. Za několik minut zjišťuje, s že sedí v hledišti zcela opuštěn jen pěti či šesti stejně postiženými. Vydrží-li do konce, nechá se překvapit ještě jednou. Biograf opouští méně lidí, než jich na počátku vstoupilo. Zůstane-li ve městě ještě několik týdnů, objeví za čas před kinem novou tabulku: »Pro mimořádný úspěch prodlouženo o další týden.« Nezbývá už nic jiného než si položit otázku: Kdo platí tento mimo řádný, ale předstíraný úspěch? Tentokrát to určitě nebyl divák! Mlčeni -mVNejde teď o stejnojmenný dráždivý Bergmanův film, ale o zcela jiný, ale stejně dráždivý případ. O činnost Svazu architektů v souvislosti s výstavbou pražského metra. Nechci zkoumat nesrovnalosti ve finančních částkách vybraných formou honorářových záloh na projekty — to spadá pod pravomoc kontrolních orgánů či prokuratury. Myslím na diskusi, která byla příčinou zdržení počátku výstavby a později stále neujasněné koncepce: zda se má budovat podpovrchová tramvaj, jejíž technologie předpokládá otevřenou výstavbu (shora), nebo metro, jehož výstavba se děje výlučně pod zemí, až na nějaké to nezbytné povrchové narušení pro odvoz zeminy či dovoz materiálu a strojů. — k Ředitelským starostem — bychom však přesto rádi pár slov dodali. Natáčeli jsme tento film s vědomím, že jen část závad, k nimž například v minulém roce docházelo při porušován! cenových předpisů, lze prokázat k osobní tíži těch nebo oněch pracovníků v podnicích. Většina padá totiž zcela jasně na vrub neuvěřitelnému chaosu, který se před dvěma lety podařilo rozpoutat v naší ekonomice. S tímto vědomím také účastníci filmu dobrovolně »nesli svou vlastní kůži na trh«. Proto jsme je také, pochopitelně, nearanžovali pro potřeby jakéhokoli panoptika, ale pokusili jsme se zcela seriózně hledat cesty k rychlé nápravě, snažili jsme se objevit odvahu k sebekritice a vůli k disciplíně, k poctivosti, k jednotnému a organizovanému postupu, neboť bez těchto hodnot — byť nějaký čas vysmívaných — se žádné hospodářství neobejde a integrovaná socialistická ekonomika je bez nich dokonce ne Zátiší vpravdě kulturní Nu vysvětlenou Nebývá zvykem, že se autoři prací posuzovaných uměleckou kritikou vyjadřují k názorům recenzentů. Ani my nehodláme toto pravidlo porušit. A navíc — proč bychom to zapírali — nás upřímně těší příznivé přijetí dvou červnových filmů televizní publicistiky, které pod titulkem První vlaštovky? recenzovalo 25. Číslo Tvorby. K jednomu z nich Dokončení ze str. 1 publikum po přistání Apolla 11 na Měsíci ztratilo o lety do kosmu zájem. A to ohrožovalo výši finančního přídělu NASA, která by musela propustit další zaměstnance. Potřebuje tedy reklamu, potřebuje se prodávat, aby Kongres koupil její další plány. K tomu je nutná podpora lhostejné veřejnosti, která chce jen senzace . .. Sovětům, kterým je vlastní přijít až s hotovou věci, je tento druh reklamy cizí — nepotřebují jej. Ten, kdo vše pečlivě sleduje, dobře ví, že ani jedna strana sl dnes nemůže hrát na schovávanou a zatajovat své neúspěchy. Družice, tl nenápadní zvědové, zjistí vše Tady jde pouze o přístup k věci daný snad i mentalitou obou stran. -sk |ó o voze... ... on o koze, dodával můj dědeček. Obyčejně tehdy, když vám vyprávěl o setkání s některým ne příliš chápavým sousedem. Ještě dnes vidím dědečkův důtklivě zdvižený prst: »Nemyslete si,« říkával, »on je vlastně Franta filuta. Před měsícem jsem mu půjčil v hospodě dvacku; když jsem o ní včera začal mluvit, to byste neřeklí, jak hned začal převádět řeč na fotbal. Má to ale marné, já mu ji stejně nedaruju!« Jako kluk jsem si nikdy nemyslel, že onen »Franta« může v jiné podobě zasáhnout i do mezinárodní politiky. Z omylu mne vyvedla nedávná zpráva slovutné tiskové agentury Associated Press. Dozvídáme se z ní, že na pět »Čechoslováků«, kteří se podíleli na všeobecně známém únosu letadla ČSA do Německé spolkové republiky, byla uvalena vazba. Informace pokračuje: ačkoli prý »pražská vláda žádala okamžité vydání únosců, německé úřady neodpověděly zřejmě proto, že mezi oběma zeměmi nejsou diplomatické styky«. Ze otázka vydání nebezpečných pirátů s diplomatickými styky takto nesouvisí? Ze ve světě existují — stejně jako mezi slušnými lidmi — pravidla, podle nichž je možné tento »problém« bez průtahu vyřešit? To zřejmě autora citované zprávy nezajímá. Nemůžeme se proto divit lidem, když si myslí něco o nepřímých formách vydírání. Vždyť jde o víc než o »legendární Frantův dluh«. V takovýchto případech můj dědeček zavrtěl hlavou — a rychle odešel; jeho okolí ztichlo, dobře vědělo, že tentokrát s ním už nebude žádná legrace. S nepodařenými vtipy by u něj neobstála ani světoznámá tisková agentura; jaká škoda, že se s ňím autor její zprávy z Norimberku neznali -pk- 2 tvorba Zlí jazykové tvrdí, že při otevřeném budování podpovrchové tramvaje lze zároveň dělat něco, co u metra nejde — rekonstrukci objektů po obou stranách takto otevřené trasy. A to může znamenat velký »job« pro architekty. Není v tom logický kořen všech diskusí 0 koncepci výstavby? Zajímavé je, že diskuse probíha1 la mimo Svaz architektů. Využilo se protisovětských nálad k nákupu strojů potřebných pro budování podpovrchové tramvaje ze států, jejichž odborníci jezdili a jezdí do SSSR pro zkušenosti. A tak se začalo s výstavbou podpovrchové tramvaje. (Nikoliv tedy proto, jak uváděly západní tiskové agentury, že ČKD Praha postavil svůj výrobní plán na dodávkách dopravních jednotek pro pražskou podzemní dráhu.) Po nekompromisním rozhodnutí přistoupit k poMtické a hospodářské konsolidaci se diskuse o pražské podzemní dráze uzavřela. Praha bude mít metro nejen názvem, ale i formou výstavby. A Svaz architektů o svém podílu na zmatcích ve výstavbě metra mlčí. Cítí se bez viny, nebo se nevyjadřuje proto, že »mu nelze nic dokázat«? kh myslitelná. Za tento díl osobní statečnosti svým spolupracovníkům také děkujeme. Jestliže recenze oceňuje i citlivý přístup k lidem, chceme pouze dodat, že renesance této hodnoty je podle našeho názoru rovněž krajně nezbytná. Odstřelování a odsuzování šmahem bylo taky dost. Samozřejmě nekvalifikovaného, krátkodechého. Citlivost k lidem je však typická i pro stát, který prostřednictvím cenových orgánů zkoumá a posuzuje cenové přestupky s potřebným politickým i odborným nadhledem. Je mnoho zajímavého, o čem se dnes člověk může přesvědčit, nahlédne-li trochu blíž k probíhajícím složitým ekonomickým procesům. Už jen ty jmenované střípky mohou z naděje činit jistotu, že konsolidační úsilí povede rychle od vykonstruovaného ke skutečnému ekonomickému pokroku. V. NEPEŘIL SVETOOBČANA NEEXPORTOVALI pracovníci Čs. filmexportu, jak chybně napsal Josef Sobotecký na šestnácté straně 25. čísla Tvorby. Filmexport sice v oné době měl a stále má v Paříži svého zástupce, ale A. J. Liehm byl tzv. »zástupce Čs. filmu« v Paříži, kterého tam vyslal bývalý ředitel Poledňák. Ředitel Čs. filmexportu S. Kvasnička nám v dopise z 24. června dokonce napsal, že jeho podnik byl »proti jmenování A. J. Llehma nejvíce angažován«. Přečetli jsme si opis dopis , kterým Alois Poledňák druhdy jmenoval A. J. Liehma »zástupcem Československého filmu při delegatuře v Paříži«, a dodáváme, že jsme nechtěli obvinit nikoho, kdo je ve věci nevinně. V příslušné pasáži článku J. Soboteckého šlo o to, ukázat, jaké přátele měl světoobčan A. J. Liehm v Československu. Prosíme Filmexport, aby údaj považoval za omyl, a čtenáře, aby si dosadili správnou informaci, která na podstatě věci nic nemění, ba spíše působí ještě přesvědčivěji. red. Z OPRAV ASI NEVYJDEME. Ve festivalovém sloupku O půl kubíku v minulém čísle Tvorby už nechybělo jen písmeno, jako obvykle, ale dokonce — celá věta. Smysl odstavce tak byl hrubě zkreslen, neboť po větě: Filmaři už v dobách dřevních tomu říkali »rostoucí palmy« mělo správně následovat tvrzení: Naši tvorbu naštěstí ta móda zatím ještě nezachvátila. Ukázaly to nejen hrané soutěžní pořady, ale i předvedená kolekce nové televizní tvorby . .. Pozornější čtenář z porušené souvislosti zajisté pochopil, že něco není v pořádku. Všem postiženým — hlavně však Čs. televizi — se omlouváme; stejně jako národní umělkyni Jiřině Sejbalové, v níž se v následujícím Článku Televizní pocty stala 1 nám neznámá česká herečka Schejbalová. DEFA natáčela v Praze. Viz poznámka na str. 12 Reklama ve vesmíru 'malý fejeton 0 POP-FILOSOFII Mnoho se dozvíš a ani se nemusíš ptát, nasloucháš-li některým populárním zpěváckým pořadům nebo čteš-li příslušnou magazínovou tvorbu. Je neuvěřitelné, jak rádi a s Jakým apetitem filosofují hvězdičky a polohvězdičky pop-music, královny krásy, herci a herečky pátého až osmdesátého řádu. S jakou smělostí se pouštějí před zraky veřejnosti do řešení otázek o smyslu lidského života, do problematiky psychologické, filosofické a tu a tam i sociologické. Konečně na to má přece každý právo — totiž právo myslet si něco o svém myšlení. Pak už jde jen o to, zda se právě tomuto »nejkvalifikovanějšímu« filosofování dostane publicity či nikoliv. A ono se většinou dosta le. U nás je v tom dokonce zavedena už slušná tradice a mnoho reprodukčních umělců se tváří, jako by uměli myslet a pozorovat jako Miroslav Horníček, abychom uvedli odpovědné příklady, nebo jako by měli tolik životních zkušeností jako Jan Pivec. Smůla je jen v tom, že právě to každý reprodukční umělec neumí, a ten, který ano, pak k tomu potřeboval léta zrání a životních zkušeností. A tak nám je dáno naslouchat a číst názory na svět, život a lidi od .»vyzrálých« devatenáctiletých slečen, které určitě hodně pamatují, dává-li jim světová i naše publicistika takový prostor, jakého se nedostane třeba za celý život často ani těm nejkvalifikovanějším filosofům nebo historikům. Ti přece — navíc — mají jakési záhadně problémy se společenskou a profesionální odpovědností. Mám vůbec dojem, že tohle všechno je věc prostě a nepřesně řečeno »smělosti«: čím »smělejší« například pěvec, tím i »smělejší« jeho veřejné filosofování, protože každý přece ví, jak velká je konkurence a podbízivost právě v oblasti toho nejrozmělněnějšího umění a tvorby vůbec. Těžko tu obstojí někdo, kdo si neumí dělat působivou reklamu —- a právě k té (po vzoru vyzkoušené reklamy americké) patří rozšafně, leč i směle veřejně filosofovat o základních otázkách života ... A. tak nám ten americký mrav svědčí a meteorický prach hvězdného nebe pop-music i jiných pop-oblastí utváří velice autoritativním způsobem světonázorové postoje naší mladé a nejmladší generace ... Abychom se ale bez varování nedotkli cti některého z našinců, ale přitom použili tuzemského tiskového zdroje: můžeme si například přečíst názor tvůrčí osobnosti filmové a televizní italské herečky M Mediciové — na mládí a stáří. Podle jejího názoru se lidé rozdělují na mladé a na staré, přičemž mladí jsou dobří a inteligentní a staří hloupí a sobečtí. Komentátoři k tomu podotýkají, že toto svoje rozdělení lidstva neabsolutizúje (což je vlastně velké štěstí pro střední generaci!, protože uvažuje existenci i dvacetiletých starců a šedesátiletých mladíků. Samozřejmě bychom si vůbec nedovolili zeptat se, zda tohle celé filosofování není přílišným empirismem spíše rázu materialísticko-senzualistického. nebýt ovšem dovětku, který teprve vnáší jasnější světlo do celého procesu metodologie a postupu abstrakce: Mediciová je totiž (při konkrétní aplikaci!] přesvědčena, že Sophia Lorenová a Gina Lollobrigida jsou herečky němého filmu ... Z tohoto věkového zařazení pak ovšept vyplývají některé nezbytné a hodnotící důsledky, právě podle ' Mediciovél . Je vidět, že pop-filosofie skýtá netušené aplikační možnosti. A dozajista neuškodí ani v budoucnosti se jí věnovat a upozorňovat na její nejnovější výdobytky. Ale to už z bohaté domácí provenience i s odkazem nejen na autory samé (nebol ne každý ví, co činí, otevírá-li hlasitě ústa do mikrofonu), ale zejména s upozorněním na duchovního otce této nepostradatelné publicity. -Jas Schůzka socialistické kultury Ve dnech 2b. a 30. června se v karlovarském hotelu Pupp sešli ministři kultury Sovětského svazu Polska, NDR, Maďarska, Bulharska, Rumunska a ČSSR V posledních dvou letech je to už druhé setkání — první se uskutečnilo v roce 1968 v Bulharsku — a ministři kultury se v Sofii i v Karlových Varech radili o společných zájmech socialistické kultury. Společné zájmy a poslání socialistické kultury nevylučuji rozmanité národní formy její existence, ale zároveň také její aktivní účast na formování nového pokolení daleko překračuje hranice jedné země: proto podobná setkání i v budoucnu budou nutná, a to nejeň na nejvyšší úrovni. -mV Chcete znát Prahu? V letních měsících chce většina Pražanů načerpat na zdravém vzduchu. Je však mnoho těch kteří v Praze zůstávají. Pro ně vychází poprvé v rozšířené a barevné úpravě čtvrté číslo měsíčníku Praha ’70, které radí, jak naložit s volným časem v letní Praze: od plánků pražských a středočeských koupališť, rekreační dopravy, informací o pražských parcích i kulturních podnicích po přehled známých 1 neznámých stylových hospůdek na Malé Straně. Měsíčník Praha ’70 je určen pro všechny, kteří se chtějí dozvědět o hlavním městě více, než je v denním tisku — ať jde o Pražany nebo o návštěvníky. Přesvědčte se! Kreslil JAROSLAV POP TVORBA — týdeník pro politiku, vědu a kulturu. Šéfredaktor dr. Jiří Hájek. Zástupce šéfredaktora Vladimir Rašín. Grafická úprava Miloš Vrbata. Adresa redakce: Praha 1, Na poříčí 30, telefon 24 75 51—3; Bratislava, Šmeralova 10, telefon 316 57, 330 00; Ostrava, Puchmajerova 1. Nevyžádané rukopisy a fotografie se nevracejí: Vydává Rudé právo. Rozšiřuje Poštovní novinová služba. Cena 2 Kčs. — 1. července 1970. Objednávky a předplatné vyřizují pošty 1 doručovatelé, do zahraničí: PNS, odd. vývozu tisku, Praha 1, Jindřišská 14. Předplatné na čtvrt roku 26 Kčs.