Týdeník Aktualit, červenec-prosinec 1969 (II/27-52)
1969-11-21 / No. 47
budou I kroužky mladých jaderných fyziků a pionýrů-ponorkířů i kybernetiků. . . — Mimochodem řečeno, napadlo mne jeitě k těm bicepsům... Na co budeme ve věku kybernetiky potřebovat sílu? — Duševní přetíženi bude muset být kompenzováno fyzickou námahou. Jen tehdy bude organismus vyrovnaný a zdraví pevná. Podivej se kolem sebe. Už sl pomalu odvykáme chodit, pohybovat se. Vlude je metro, automobily. — Máš něco proti tomu? — Jsem pro. To je nutné, čas je dražší. Jenže my za ušetřený čas musíme platit. Sport musi být každodenním zaměstnáním. Jinak se pokrok změní v nesmysl. — V tomto smyslu mají tréninky kosmonautů zřejmě více sportovní charakter? — Trénink to není přesné slovo. To je práce. Pracujeme na zemi a pouze výsledky sbiráme ve vesmíru. Jako herec při zkoušce a poté při předsiaveni, jako inženýr za rýsovacím stolem a poté v cechu. Stává se sice, že i pozemský »výkres« je sám o sobě vysokým výsledkem. Například práce prováděná našimi chlapci v hermeticky uzavřené kabině během celého roku. To víš, ne? To je hrdinství! Rozhovor se postupně přenesl do technické sféry. — Jak se prováděj! zkoušky systémů lodí? — Po zhotovení lodi na závodech se provádí seřízení všech systémů. Mimochodem, čelní kryt. Je ho potřebí pouze na aktivním úseku letu, potom musi být shozen. Na tom, jak se podař! kryt shodit, závisí úspěch dalšího letu. Tak na zemi se provádějí několikanásobné odstřely krytu a přístroje zaznamenávají výsledky. Prověřuje se rozevření panelů slunečních baterii afd. .. Potom začínají letové zkoušky. — Co spadá do programu letových zkoušek? — Prověrka letu na různých úsecích: vstup do atmosféry, řízený sestup, práce záchranných systémů, měkké přistání. .. Mimochodem, provádějí se také mořské zkoušky pro případ, že by se přístroj dlouho nacházel ve vodě. (Takový případ není vyloučen.) Proto se přístroje spouští na vodu. Uvnitř je posádka a nacvičuje opatření, která jsou nutná v mořských podmínkách: způsob opouštění přístroje, pobyt ve vodě a evakuaci pomoci vrtulníků a lodí. — Co znamená řízený sestup? — Sestup na Sojuzu připomíná řízené sklouzáváni. Forma spouštěcího přístroje připomíná kužel. Při průletu atmosférou vzniká tlak způsobený různou rychlosti oblétajících proudů. Pomoci speciálních motorů je možno loď při sestupu otočit kolem podélné osy. Tím se mění délka letu, zmenšuje se přetížení na trajektorii a zajišťuje se vysoká přesnost přistání. — Samotný start a doba vyvedeni lodi na oběžnou dráhu — to je zřejmě jeden z nejodpovědnějších úseků letu. Kdyby byla loď nevím jak spolehlivá, přesto se může lecos stát: odklonění rakety od určené dráhy, selhání motorů, přetížení, požár, výbuch. ... Co bude v takovém případě s posádkou? — Posádka bude zachráněna. Na kosmických lodích Sojuz jsou instalovány speciální prachové komory. V případě hrozícího nebezpečí oddělují kabinu a odvádějí ji od raketonosiče. Potom kabina sestupuje na padácích a uskutečňuje měkké přistání. Přichází doba loučení. Ještě několik posledních otázek letci kosmonautu SSSR, Hrdinovi Sovětského svazu, plukovníku Borisů Volynovi v souvislosti s jeho návštěvou v Československé socialistické republice. — To je tvá první návštěva v Československu? — Ano. Cekám na setkání s Prahou s velkou netrpělivostí. — Kdo byl tvým prvním Cechem nebo Slovákem? — Nesmrtelný Josef Švejk. Seznámil jsem se s ním ještě v dětství a dodnes ho považuji za svého přítele. — Co víš o Československu? O této překrásné zemi mi vyprávěli mí přátelé kosmonauté Jurij Gagarin a Georgij Beregovoj, který se za války zúčastnil osvobozování Prahy. A jak vítalo Československo Gagarina, na to nikdy nezapomeneme. Pro Jurku to byly velmi sváteční dny. .. . Boris KOZLOV ceshosiovenského přátelství Stále lépe se poznávat V rámci Měsíce sovětsko-československého přátelství se v Sovětském svazu koná kromě mnohých shromážděni a setkáni řada přednášek, literárně uměleckých večerů, večerů české a slovenské hudby, poezie, široce se promitaji československé filmy. Sovětští lidé chtěj! co nejvíce poznat bratrské Československo. Mimo jiné bylo 15. listopadu v Moskvé uspořádáno odpoledne o životě a dile Jana Svermy za účasti generála Korovjakina a přímého svědka posledních dnů Švermova života, generála Asmolova. V současné době se také konají Intenzivní přípravy k zahájení výstavy z díla zasloužilého uměle« E. Famíry. * Návštěva odboráři Mezi delegacemi z Československa, kieré přijíždějí do Sovětského svazu byl I vlak družby, jímž na pozvání Všesvazové ústřední rady sovětských odborových svazů přijelo na 300 československých odborářů. Při své návštěvě se seznámili s výrobou, prací a životem dělníků na řadě velkých moskevských závodů I s činností odborových organizací. Všude se uskutečnila vřelá setkáni. Vedouc! delegace tajemník Űstfednf rady československých odborů M. Kimlfk byl na přátelské besedě přijat členem politického byra 0V KSSS, předsedou VCSPS A. Seljeplnem. Na besedě se jednalo o dalším rozvoji a upevňování bratrských vztahů mezi odbory obou zemi. V rozhovoru s našim zpravodaiem M. Kimlík uvedl, že na celou delegaci i na něho osobně učinily nezapomenutelný dojem oslavy 7. listopadu. Pro nás I pro celý socialistický tábor je Sovětská armáda spolehlivou zárukou bezpečnosti a míru, ochrankyni socialismu. Oslavy Října ukázaly pracovní nadšení sovětských lidí, nerozbornou jednotu lidu, strany a vlády. V této jednotě je síla socialismu, sila lidi práce, uvedl M. Kimlík. Vlak družby s československými odboráři navštívil rovněž Leningrad a Kyjev. Přátelská setkání U příležitosti 52. výročí Velké říjnové socialistické revoluce přijelo do Sovětského svazu na dva tisíce československých občanů. V Měsíci sovětsko-československého přátelství přijížděj! další delegace z Československa, představitelé mládeže, SCSP, odborů, vlaky družby, aby blíže oznali Sovětský svaz a na esedách a setkáních se seznámili se životem a práci sovětských lidi. Měsíc sovětsko-československého přátelství se zároveň stává nástupem k oslavám stého výročí narození V. I. Lenina a 25. výročí osvobozeni Československa Sovětskou armádou. Mezi jinými v Sovětském svazu pobývalo 50 československých aktivních rozšiřovatelú sovětského tisku. Na závěr jejich pobytu se konalo slavnostní rozloučeni, jehož se spolu s československým velvyslancem V. Kouckým účastnil předseda Společnosti sovětsko-československého přátelství, hlavní redaktor Pravdy M. Zimjanin, předseda vedeni Tiskové agentury Novosti B. Bur kov a další. Českoslovenští sou druzi, kteří v těžkých nedávných dobách rozšiřováním sovětského tiskn napomáhali k tomu, aby českoslovenští pracující poznali skutečnou pravdu, se zavázali, že i nadále budou svou činnosti aktivně působit k upevňování a rozšiřování sovětsko-českosloven ských vztahů. Jim patří i staré verše československého básníka JIŘÍHO TAUFRA: Sonet o příteli v kožené čapce Zasloužil by sl epos. Jednou bude I o něm. Kolportoval noviny. Skotačil s vrabci přes kalužiny v deštivých ránech. Tahal vždy a všude svou aktovku. A nebyl jediný v těch dnech, kdy Rudé právo bylo chudé, kdo ml je — vybílené, ale rudé — do okna vkládal mezi květiny. Pro poštu běžet. Stoupat do schodů. Stát v jitřní mlze u vrat závodů (co jen těch podrážek se rozedere!|. Jak anonymní střelec z barikád nehledal slávu. Nechtěl vynikat. Zljei-II, buď ml zdráv, můj kolportéra! ♦ Týdeník a aktualit 11. listopadu 1969 Hovoří sovětská matka Při procházce po Moskvě jsun. mluvila s mnohými Moskvany V obchodním domě Dětskij mir nám prodavačka při nakupo vání velmi ochotně radila. Po chvíli se s úsměvem ptala: Požalujsta — vy Poljaki? Net my z Československa — odpovídám svou ruštinou. A tu jsem zpozorovala, že jí úsměv zmizel z tváře. — Vy Cechoslovaki? Nu, kak sičas poživajetě u vas? — Nyní už lépe, — říkám zase já. SOVETSTI. . . VOJÁCI BYLI VŠICHNI MILÍ, DOBR!, SPRÁVNÍ Dostal jsem vái dopis, děkuji a sděluji, že jsem stálým odběratelem vašeho časopisu. Líbí se nám a doporučuji jej při každé vhodné příležitosti. Dlouho jsem přemýšlel, zda je vhodné napsat vám něco o tom. jak jsme poznali asi v polovině záři sovětské vo-jáky u nás, kteří přišli, aby se naše země nedostala pod vlivem neodpovědných politiků do područí západních nám nepřátelských zemi a aby u nás dál mohl být rozvíjen socialismus. Ano styděl jsem se tenkrát do hloubi duše za chování našich lidí k spřáSlovo dalo slovo a velmi sympatická Ruska, matka tří synů se rozhovořila. — My tady v Sovětském svazu si velmi vážíme a máme rádi lidi z Československa. Obdivujeme jejich kulturu. Byli jsme hrdi. že naše slovanské národy tvoří jeden pevný celek. Přišel rok 1968. Vaše strana začala napravovat a odstraňovat nedostatky. To bylo správné í my v naší zemi usilujeme o odstranění nedostatků. . . Ještě jsem u vás v Československu nebyla, ale mnozí moji známí chválí vaši zemi. vaši techniku Měla jsem z toho radost jako kdyby to byly naše úspěchy Najednou jsme četli a slyšeli, že ve vaší zemi nejde jen o od straňování nedostatků, ale že hrozí nebezpečí pro socialismus.. Přišel srpen, bylo třeba pomoci. Sil naši synové — ano šli — vždyť jejich otcové osvobodili tuto zem od fašismu a mnozí tam položili i své životy. Je to naše internacionální povinnost — šel i můj syn. dodala a rozhovořila se dále. Já vás neznám, nevím, kdo jste. ale prosím vás i jménem teleným vojákům. Styděl jsem se za pomluvy, které o nich šířili někteří naši občané a byli to i lidé vysoce vzdělaní. Tenkrát jsem myslel, že jsou tak naivní, dnes jsem přesvědčen, že to činili s konkrétními úmysly. Vyvracet jsem tyto nepravdy a rozešel jsem se s leckterým svým bývalým přítelem. Naše bývalé politické vedeni dalo těmto silám volnou ruku. bylo těžko tenkrát u nás rozeznat, kdo je pro socialismus a kdo není, kdo to myslí dobře a kdo ne. Chtěl jsem proto poznat ty vojáky a alespoň trochu, pokud to bude v mých silách, jim ukázat, že všichni Češi nejsou takoví, že nepodají ani kapku vody. že všichni nejsou proti nim. Byla ale taková doba, že v tomto snažení se těžko získávali další. Jel jsem jednou vozem s manželkou na projiždku a jel jsem tam. kde vaši vojáci měli tábor. U silnice stál obrněný transportér a u něho voják. Bylo k večeru a pršelo. Když jsem zastavil nenamiřil na mně samopal, jak psaly tenkrát některé naše noviny, že prý to sovětští vojáci dělají. Dali jsme se do hovoru a voják zavolal velitele Byl to poručík, příjemný, usměvavý člověk. Slovo dalo slovo a přišli jsme za dva dny znovu. Už tam transportér nabyl, ale stál tam gazík a z něj vystoupil náš poručík a mladý kapitán. Tam jsme stáli na silnici a povídali, moje žena dostala voňavku a já jsem daroval košík švestek, které jsem měl sebou. Za pár dnů jsme přijeti znovu, pozvali nás do tábora, bylo to v lese. ale nám tam bylo dobře. Přišli další vojáci, udělal se oheň a nakonec jsme s nimi povečeřeli. Bylo to pěkně a budu na to do smrti vzpomínat. Všichni byli milí, dobři, správní. Od kapitána, jmenoval se Ánatol, jsem dostal na památku kapesní nůž. Byl jsem rád. že jsem v nich poznal správné zásadové lidi, které jistě nic nemůže odvrátit od jejich povinnosti Byli si vědomi proč přišli a byl jsem rád, že jsou takoví. Bylo mi nedobře, když jeden mladý poručík asi dvacetiletý řekl. že jeho otec v roce 1945 osvobozoval Prahu a že tenkrát je tam jinak vítali než dnes, kdy po nich i kameny házeli. Byl bych ho nejraději odprosil Pak jsme pozvali ještě naše známé manželé a jezdili společně. Nakonec jsme pozvali našeho poručíka i kapitána k nám domů. Byl to pěkný večer, dívali jsme se na televizi a pili čai. Krůtce nato byl tábor zrušen a vojáci odjeli Moje žena. která prodává v obchodu s oděvy a kam také chodili někteří sovětští důstojnici nakupovat. dostala vzkaz, ze odjíždějí Tak jsme se přijeli rozloučit. Slibili. že budou psát. náš poručík napsal jednou a náš kapitán vůbec ne. Tak rádi bychom věděli, jak se dostali domů, zda jsou zdrávi c vůbec co je s nimi. Dnes jsme zase jeli těmi místi jako tenkrát, to mně vlastně př vedlo k napsáni tohoto dopisu. Končím a jsem se srdečným pc zdravém J. GOBY, C. VELENICL dalších matek povězte vašim matkám. otcům a zejména vašim mladým, že my nejen mluvíme, ale ze srdce milujeme váš lid, že jsme poslali naše syny bránit to, co jejich otcové vybojovali životem. Bylo však pro mne strašné, když jsem se dozvěděla, že mému synovi u vás nepodali vodu, nedovolili mu nakupovat a nazývali ho okupantem... Řekněte mi drahá soudružko, že to byl jen ojedinělý případ, že se ke všem íak nechovali, že ne všichni lidé cakto smýšleli a Jednali? — Ne všichni tak smýšlejí a dělají — váš syn byl ojedinělý případ, — řekla jsem se sklopeným zrakem Jak mi však bylo nelze ani popsat, neboť, když jsem sl v tom okamžiku vzpomněla na »legální« rozhlasovou mašinérii, která několik dnf nenávistně chrlila pomluvy, otupovala lid a davy, jako posedlé plnily jejich rozkazy za pomoci západních agentur — bylo mi strašné lhát upřímné prodavačce, že to byl jen ojedinělý případ... Věřte, bylo ml v tu chvíli velmi smutno. Anna ISTVANCINOVA VEČER DRUŽBY MOSKEVSKÝCH A MOHELNICKÝCH PRACUJÍCÍCH Městská organizace SCSP v Mohelnici dne 30.9. tr. hostila naše nejvěrnějši internacionální přátele — sovětské turisty, kteří byli u nás v republice na autokarovém zájezdu. Vzhledem k tomu, že se jednalo o pracovníky moskevských závodů a několik jich bylo přímo ze závodu Dynamo, který vyrábí elektromotory, členové výboru SCSP požádali vedeni národního podniku MEZ Mohelnice o exkurzi závodu. Při jednání s podnikovým ředitelem soudr ing. Ry golem, vyvinul maximálni úsilí, aby sovětští přátelé byli spokojeni. Po krátkém uvítáni a seznámeni s historii závodu včetně malého občerstveni, neb sovětští turisté měli za sebou dlouhou cestu, byli rozděleni do tři skupin. Jedna skupina odjela na blízký Mirov, kde se poklonili památce umučerých sovětských občanů v době fašistické okupace Druhá skupina — samé ženy — si prohlédla v závodě zdravotní středisko, jesle a školku. Třetí skupina, která se skládala ze zaměstnanců moskevského závodu Dynamo si prohlédla jednotlivé provozy od výroby dílců až po celkovou montáž motorů. Tuto skupinu doprovázel přímo podnikový ředitel, který na základě velkého zájmu ze strany sovětských přátel o technologii a podnikovou organizaci vyvinul veškeré úsilí k tomu, aby si odnesli nejen dobré vzpomínky na pobyt v Mohelnici, ale aby mohly různé technologické a organizační prvky uplatnit i ve svém závodě. Po skončeni prohlídky závodu a ostatních zařízeni, byla za pomoci podnikového ředitele uspořádána beseda na Bonzově které se zúčastnili i zástupci pobočky SCSP Mirov. Beseda probíhala v přátelském ovzduší a byla nazvána účastníky — večerem družby moskevských a mohelnických pracujících. Skoda, že ten večer byl tak krátký, totiž sovětští turisté museli odjet do Hrace Králové, kde měli zajištěný nocleh našim Čedokem. Zůstaly však všem nezapomenutelné krásné vzpomínky. včetně výměny adres a malých dárků. Loučeni skončilo voláním sovětských turistů na shledanou v Moskvě a mohelnických přátel voláním do svidanija v Mohelnici Vladislav DOLEŽEL. Mohelnice, okr. Šumperk DOPISY ČTENÁŘŮ 0 DOPISY ČTENÁŘŮ 0 DOPISY ČTENÁŘŮ