Týdeník Aktualit, červenec-prosinec 1969 (II/27-52)

1969-11-21 / No. 47

budou I kroužky mladých jaderných fyziků a pionýrů-ponorkířů i kyber­netiků. . . — Mimochodem řečeno, napadlo mne jeitě k těm bicepsům... Na co budeme ve věku kybernetiky potře­bovat sílu? — Duševní přetíženi bude muset být kompenzováno fyzickou náma­hou. Jen tehdy bude organismus vy­rovnaný a zdraví pevná. Podivej se kolem sebe. Už sl pomalu odvykáme chodit, pohybovat se. Vlude je met­ro, automobily. — Máš něco proti tomu? — Jsem pro. To je nutné, čas je dražší. Jenže my za ušetřený čas mu­síme platit. Sport musi být každoden­ním zaměstnáním. Jinak se pokrok změní v nesmysl. — V tomto smyslu mají tréninky kosmonautů zřejmě více sportovní charakter? — Trénink to není přesné slovo. To je práce. Pracujeme na zemi a pouze výsledky sbiráme ve vesmíru. Jako herec při zkoušce a poté při předsiaveni, jako inženýr za rýsova­­cím stolem a poté v cechu. Stává se sice, že i pozemský »výkres« je sám o sobě vysokým výsledkem. Napří­klad práce prováděná našimi chlapci v hermeticky uzavřené kabině během celého roku. To víš, ne? To je hrdin­ství! Rozhovor se postupně přenesl do technické sféry. — Jak se prováděj! zkoušky systé­mů lodí? — Po zhotovení lodi na závodech se provádí seřízení všech systémů. Mimochodem, čelní kryt. Je ho po­třebí pouze na aktivním úseku letu, potom musi být shozen. Na tom, jak se podař! kryt shodit, závisí úspěch dalšího letu. Tak na zemi se prová­dějí několikanásobné odstřely krytu a přístroje zaznamenávají výsledky. Prověřuje se rozevření panelů slu­nečních baterii afd. .. Potom začínají letové zkoušky. — Co spadá do programu leto­vých zkoušek? — Prověrka letu na různých úse­cích: vstup do atmosféry, řízený sestup, práce záchranných systémů, měkké přistání. .. Mimochodem, pro­vádějí se také mořské zkoušky pro případ, že by se přístroj dlouho na­cházel ve vodě. (Takový případ není vyloučen.) Proto se přístroje spouští na vodu. Uvnitř je posádka a nacvi­čuje opatření, která jsou nutná v mořských podmínkách: způsob opouštění přístroje, pobyt ve vodě a evakuaci pomoci vrtulníků a lodí. — Co znamená řízený sestup? — Sestup na Sojuzu připomíná řízené sklouzáváni. Forma spouštěcí­ho přístroje připomíná kužel. Při průletu atmosférou vzniká tlak způ­sobený různou rychlosti oblétajících proudů. Pomoci speciálních motorů je možno loď při sestupu otočit ko­lem podélné osy. Tím se mění délka letu, zmenšuje se přetížení na trajek­torii a zajišťuje se vysoká přesnost přistání. — Samotný start a doba vyvedeni lodi na oběžnou dráhu — to je zřej­mě jeden z nejodpovědnějších úseků letu. Kdyby byla loď nevím jak spo­lehlivá, přesto se může lecos stát: odklonění rakety od určené dráhy, selhání motorů, přetížení, požár, vý­buch. ... Co bude v takovém přípa­dě s posádkou? — Posádka bude zachráněna. Na kosmických lodích Sojuz jsou insta­lovány speciální prachové komory. V případě hrozícího nebezpečí od­dělují kabinu a odvádějí ji od rake­­tonosiče. Potom kabina sestupuje na padácích a uskutečňuje měkké při­stání. Přichází doba loučení. Ještě několik posledních otázek letci kosmonautu SSSR, Hrdinovi So­větského svazu, plukovníku Borisů Volynovi v souvislosti s jeho návště­vou v Československé socialistické republice. — To je tvá první návštěva v Čes­koslovensku? — Ano. Cekám na setkání s Pra­hou s velkou netrpělivostí. — Kdo byl tvým prvním Cechem nebo Slovákem? — Nesmrtelný Josef Švejk. Sezná­mil jsem se s ním ještě v dětství a dodnes ho považuji za svého pří­tele. — Co víš o Československu? O této překrásné zemi mi vyprá­věli mí přátelé kosmonauté Jurij Ga­garin a Georgij Beregovoj, který se za války zúčastnil osvobozování Prahy. A jak vítalo Československo Gagarina, na to nikdy nezapomene­me. Pro Jurku to byly velmi sváteční dny. .. . Boris KOZLOV ceshosiovenského přátelství Stále lépe se poznávat V rámci Měsíce sovětsko-česko­­slovenského přátelství se v So­větském svazu koná kromě mno­hých shromážděni a setkáni řada přednášek, literárně uměleckých večerů, večerů české a slovenské hudby, poezie, široce se promitaji československé filmy. Sovětští lidé chtěj! co nejvíce poznat bratrské Československo. Mimo jiné bylo 15. listopadu v Moskvé uspořádáno odpoledne o životě a dile Jana Svermy za účasti generála Korovjakina a přímého svědka posledních dnů Švermova života, generála Asmo­­lova. V současné době se také konají Intenzivní přípravy k zahájení výstavy z díla zasloužilého uměle« E. Famíry. * Návštěva odboráři Mezi delegacemi z Českosloven­ska, kieré přijíždějí do Sovětského svazu byl I vlak družby, jímž na po­zvání Všesvazové ústřední rady so­větských odborových svazů přijelo na 300 československých odborářů. Při své návštěvě se seznámili s vý­robou, prací a životem dělníků na řadě velkých moskevských závodů I s činností odborových organizací. Všude se uskutečnila vřelá setkáni. Vedouc! delegace tajemník Űstfed­­nf rady československých odborů M. Kimlfk byl na přátelské besedě přijat členem politického byra 0V KSSS, předsedou VCSPS A. Seljepl­nem. Na besedě se jednalo o dalším rozvoji a upevňování bratrských vztahů mezi odbory obou zemi. V rozhovoru s našim zpravodaiem M. Kimlík uvedl, že na celou dele­gaci i na něho osobně učinily ne­zapomenutelný dojem oslavy 7. lis­topadu. Pro nás I pro celý socialistic­ký tábor je Sovětská armáda spoleh­livou zárukou bezpečnosti a míru, ochrankyni socialismu. Oslavy Října ukázaly pracovní nadšení sovětských lidí, nerozbornou jednotu lidu, strany a vlády. V této jednotě je síla socia­lismu, sila lidi práce, uvedl M. Kim­lík. Vlak družby s československými odboráři navštívil rovněž Leningrad a Kyjev. Přátelská setkání U příležitosti 52. výročí Velké říjnové socialistické revoluce přijelo do Sovětského svazu na dva tisíce československých obča­nů. V Měsíci sovětsko-českoslo­­venského přátelství přijížděj! další delegace z Československa, představitelé mládeže, SCSP, odborů, vlaky družby, aby blíže oznali Sovětský svaz a na esedách a setkáních se seznámili se životem a práci sovětských lidi. Měsíc sovětsko-československé­­ho přátelství se zároveň stává nástupem k oslavám stého výročí narození V. I. Lenina a 25. výročí osvobozeni Československa So­větskou armádou. Mezi jinými v Sovětském svazu pobývalo 50 českosloven­ských aktivních rozšiřovatelú so­větského tisku. Na závěr jejich pobytu se konalo slavnostní roz­loučeni, jehož se spolu s českoslo­venským velvyslancem V. Kouc­­kým účastnil předseda Společ­nosti sovětsko-československého přátelství, hlavní redaktor Prav­dy M. Zimjanin, předseda vedeni Tiskové agentury Novosti B. Bur kov a další. Českoslovenští sou druzi, kteří v těžkých nedávných dobách rozšiřováním sovětského tiskn napomáhali k tomu, aby českoslovenští pracující poznali skutečnou pravdu, se zavázali, že i nadále budou svou činnosti aktivně působit k upevňování a rozšiřování sovětsko-českosloven ských vztahů. Jim patří i staré verše československého básníka JIŘÍHO TAUFRA: Sonet o příteli v kožené čapce Zasloužil by sl epos. Jednou bude I o něm. Kolportoval noviny. Skotačil s vrabci přes kalužiny v deštivých ránech. Tahal vždy a všude svou aktovku. A nebyl jediný v těch dnech, kdy Rudé právo bylo chudé, kdo ml je — vybílené, ale rudé — do okna vkládal mezi květiny. Pro poštu běžet. Stoupat do schodů. Stát v jitřní mlze u vrat závodů (co jen těch podrážek se rozedere!|. Jak anonymní střelec z barikád nehledal slávu. Nechtěl vynikat. Zljei-II, buď ml zdráv, můj kolportéra! ♦ Týdeník a aktualit 11. listopadu 1969 Hovoří sovětská matka Při procházce po Moskvě jsun. mluvila s mnohými Moskvany V obchodním domě Dětskij mir nám prodavačka při nakupo vání velmi ochotně radila. Po chvíli se s úsměvem ptala: Po­­žalujsta — vy Poljaki? Net my z Československa — odpovídám svou ruštinou. A tu jsem zpozo­rovala, že jí úsměv zmizel z tváře. — Vy Cechoslovaki? Nu, kak sičas poživajetě u vas? — Nyní už lépe, — říkám zase já. SOVETSTI. . . VOJÁCI BYLI VŠICHNI MILÍ, DOBR!, SPRÁVNÍ Dostal jsem vái dopis, děkuji a sděluji, že jsem stálým odběratelem vašeho časopisu. Líbí se nám a doporučuji jej při každé vhodné příležitosti. Dlouho jsem přemýšlel, zda je vhodné napsat vám něco o tom. jak jsme poznali asi v polovině záři sovětské vo-jáky u nás, kteří přišli, aby se naše země nedostala pod vlivem neodpovědných politiků do područí západních nám nepřá­telských zemi a aby u nás dál mohl být rozvíjen socialismus. Ano styděl jsem se tenkrát do hloubi duše za chování našich lidí k spřá­Slovo dalo slovo a velmi sympatická Ruska, matka tří synů se rozhovořila. — My tady v Sovětském svazu si velmi vážíme a máme rádi lidi z Československa. Obdivujeme jejich kulturu. Byli jsme hrdi. že naše slovanské národy tvoří jeden pevný celek. Přišel rok 1968. Vaše strana začala napravovat a odstraňovat nedostatky. To bylo správné í my v naší zemi usilujeme o odstranění nedostatků. . . Ještě jsem u vás v Československu nebyla, ale mnozí moji známí chválí vaši zemi. vaši techniku Měla jsem z toho radost jako kdyby to byly naše úspěchy Najednou jsme četli a slyšeli, že ve vaší zemi nejde jen o od straňování nedostatků, ale že hrozí nebezpečí pro socialismus.. Přišel srpen, bylo třeba pomo­ci. Sil naši synové — ano šli — vždyť jejich otcové osvobodili tuto zem od fašismu a mnozí tam položili i své životy. Je to naše internacionální povinnost — šel i můj syn. dodala a rozhovořila se dále. Já vás neznám, nevím, kdo jste. ale prosím vás i jménem teleným vojákům. Styděl jsem se za pomluvy, které o nich šířili někteří naši občané a byli to i lidé vysoce vzdělaní. Tenkrát jsem myslel, že jsou tak naivní, dnes jsem přesvědčen, že to činili s konkrétními úmysly. Vyvracet jsem tyto nepravdy a rozešel jsem se s leckterým svým bývalým přítelem. Naše bývalé politické vedeni dalo těmto silám volnou ruku. bylo těžko tenkrát u nás rozeznat, kdo je pro socialismus a kdo není, kdo to myslí dobře a kdo ne. Chtěl jsem proto poznat ty vojá­ky a alespoň trochu, pokud to bude v mých silách, jim ukázat, že všich­ni Češi nejsou takoví, že nepodají ani kapku vody. že všichni nejsou proti nim. Byla ale taková doba, že v tomto snažení se těžko získávali další. Jel jsem jednou vozem s manželkou na projiždku a jel jsem tam. kde vaši vojáci měli tábor. U silnice stál obrněný transportér a u něho voják. Bylo k večeru a pršelo. Když jsem zastavil nenami­­řil na mně samopal, jak psaly tenkrát některé naše noviny, že prý to sovětští vojáci dělají. Dali jsme se do hovoru a voják zavolal veli­tele Byl to poručík, příjemný, usmě­vavý člověk. Slovo dalo slovo a přišli jsme za dva dny znovu. Už tam transportér nabyl, ale stál tam gazík a z něj vystoupil náš poručík a mladý kapitán. Tam jsme stáli na silnici a povídali, moje žena dostala voňavku a já jsem daroval košík švestek, které jsem měl sebou. Za pár dnů jsme přijeti znovu, pozvali nás do tábora, bylo to v lese. ale nám tam bylo dobře. Přišli další vojáci, udělal se oheň a nakonec jsme s nimi povečeřeli. Bylo to pěkně a budu na to do smrti vzpo­mínat. Všichni byli milí, dobři, správní. Od kapitána, jmenoval se Ánatol, jsem dostal na památku kapesní nůž. Byl jsem rád. že jsem v nich poznal správné zásadové lidi, které jistě nic nemůže odvrátit od jejich povinnosti Byli si vědomi proč přišli a byl jsem rád, že jsou takoví. Bylo mi nedobře, když jeden mladý poručík asi dvacetiletý řekl. že jeho otec v roce 1945 osvobozo­val Prahu a že tenkrát je tam jinak vítali než dnes, kdy po nich i ka­meny házeli. Byl bych ho nejraději odprosil Pak jsme pozvali ještě naše známé manželé a jezdili spo­lečně. Nakonec jsme pozvali našeho poručíka i kapitána k nám domů. Byl to pěkný večer, dívali jsme se na televizi a pili čai. Krůtce nato byl tábor zrušen a vojáci odjeli Moje žena. která prodává v obcho­du s oděvy a kam také chodili někteří sovětští důstojnici naku­povat. dostala vzkaz, ze odjíždějí Tak jsme se přijeli rozloučit. Slibi­­li. že budou psát. náš poručík napsal jednou a náš kapitán vůbec ne. Tak rádi bychom věděli, jak se dostali domů, zda jsou zdrávi c vůbec co je s nimi. Dnes jsme zase jeli těmi místi jako tenkrát, to mně vlastně př vedlo k napsáni tohoto dopisu. Končím a jsem se srdečným pc zdravém J. GOBY, C. VELENICL dalších matek povězte vašim mat­kám. otcům a zejména vašim mladým, že my nejen mluvíme, ale ze srdce milujeme váš lid, že jsme poslali naše syny bránit to, co jejich otcové vybojovali živo­tem. Bylo však pro mne strašné, když jsem se dozvěděla, že mému synovi u vás nepodali vodu, ne­dovolili mu nakupovat a nazývali ho okupantem... Řekněte mi drahá soudružko, že to byl jen ojedinělý případ, že se ke všem íak nechovali, že ne všichni lidé cakto smýšleli a Jednali? — Ne všichni tak smýšlejí a dělají — váš syn byl ojedinělý případ, — řekla jsem se sklope­ným zrakem Jak mi však bylo nelze ani popsat, neboť, když jsem sl v tom okamžiku vzpomněla na »legální« rozhlasovou mašinérii, která několik dnf nenávistně chrlila pomluvy, otupovala lid a davy, jako posedlé plnily jejich rozkazy za pomoci západních agentur — bylo mi strašné lhát upřímné prodavačce, že to byl jen ojedinělý případ... Věřte, bylo ml v tu chvíli velmi smutno. Anna ISTVANCINOVA VEČER DRUŽBY MOSKEVSKÝCH A MOHELNICKÝCH PRACUJÍCÍCH Městská organizace SCSP v Mo­helnici dne 30.9. tr. hostila naše nejvěrnějši internacionální přáte­le — sovětské turisty, kteří byli u nás v republice na autokarovém zá­jezdu. Vzhledem k tomu, že se jednalo o pracovníky moskevských závodů a několik jich bylo přímo ze závodu Dynamo, který vyrábí elektromotory, členové výboru SCSP požádali vedeni národního podniku MEZ Mohelnice o exkurzi závodu. Při jednání s podnikovým ředitelem soudr ing. Ry golem, vyvinul maximálni úsilí, aby so­větští přátelé byli spokojeni. Po krátkém uvítáni a seznámeni s historii závodu včetně malého občerstveni, neb sovětští turisté měli za sebou dlouhou cestu, byli rozděleni do tři skupin. Jedna sku­pina odjela na blízký Mirov, kde se poklonili památce umučerých so­větských občanů v době fašistické okupace Druhá skupina — samé ženy — si prohlédla v závodě zdra­votní středisko, jesle a školku. Třetí skupina, která se skládala ze zaměstnanců moskevského závodu Dynamo si prohlédla jednotlivé provozy od výroby dílců až po celkovou montáž motorů. Tuto sku­pinu doprovázel přímo podnikový ředitel, který na základě velkého zájmu ze strany sovětských přátel o technologii a podnikovou orga­nizaci vyvinul veškeré úsilí k tomu, aby si odnesli nejen dobré vzpomín­ky na pobyt v Mohelnici, ale aby mohly různé technologické a orga­nizační prvky uplatnit i ve svém závodě. Po skončeni prohlídky závodu a ostatních zařízeni, byla za pomoci podnikového ředitele uspořádána beseda na Bonzově které se zúčastnili i zástupci po­bočky SCSP Mirov. Beseda probíha­la v přátelském ovzduší a byla nazvána účastníky — večerem druž­by moskevských a mohelnických pracujících. Skoda, že ten večer byl tak krátký, totiž sovětští turisté museli odjet do Hrace Králové, kde měli zajištěný nocleh našim Čedo­kem. Zůstaly však všem nezapo­menutelné krásné vzpomínky. včetně výměny adres a malých dárků. Loučeni skončilo voláním sovět­ských turistů na shledanou v Mosk­vě a mohelnických přátel voláním do svidanija v Mohelnici Vladislav DOLEŽEL. Mohelnice, okr. Šumperk DOPISY ČTENÁŘŮ 0 DOPISY ČTENÁŘŮ 0 DOPISY ČTENÁŘŮ

Next