Týdeník Aktualit, červenec-prosinec 1970 (III/27-52)

1970-08-07 / No. 32

Rád bych zdůraznil, že všichni s kým jsme se sešli, výborně chápali dnešní situaci v Českoslo­vensku a vyjadřovali pevné pře­svědčení, že komunistická strana a československý lid dokáží pře konat dnešní obtíže, které ještě mají na cestě k úplné konsolida cl naší společnosti a brzy vyřeší všechny dosud otevřené problé­my. Ke třetímu úkolu, který jsme sl vytkli — zkoordinovat pracov­ní plán na budoucí rok — mohu říci, že jsme dohodli perspektivy a směr naší práce. A nyní po návratu do Prahy musíme v nej­­bllžší době přistoupit ke kon­krétní' realizaci toho, co jsme do­mluvili. Otázka: Co nám můžete říci o přátelských stycích mezi našimi zeměmi? Nemohl byste uvést při­klad takových styků, řekněme mezi okresy nebo jednotlivými podniky a pracovními kolektivy? Odpověď: Prosím. Přátelské styky mezi našimi zeměmi se uskutečňují na všech úrovních. Například velmi těsné styky úrovních jsou mezi pracujícími Středo­českého kraje a Moskevskou ob­lastí. Přátelská výměna zkušeno­stí, která nebyla přerušena ani v těžkém období 1968—69, byla navázána mezi textilními podni­ky těchto oblastí. Výměna po­znatků a pokrokových zkušeno­stí je vůbec nejplodnější forma styků, která pomáhá oběma part­nerům řešit úkoly, které před nimi stojí. V CSSR se nyní dokončuje proces obnovy okresních výborů Svazu československo-sovětského přátelství. Chaos, který vládl v naší společnosti, pocítil ve zvý­šené míře také Svaz přátelství. Musili jsme vykonat velký kus práce pro očistění našich řad od lidí. kteří ztratili právo nazývat se internacionalistv a přáteli So­větského svazu. V poslední době okresní výbo­ry Svazu vyvíjejí opět intenzivní činnost. Jejímž hlavním úkolem je propaganda leninských idejí. Bylo uspořádáno mnoho předná­šek na téma »Lenin a vedoucí úloha strany«, »Lenin a diktatu­ra proletariátu«, »Lenin a pro­blémy umění«, apod. Velkou úlohu sehrály masové akce a ve­řejná shromáždění, organizovaná Svazem na počest 100. výročí narození V. I. Lenina. Současně Svaz rozvinul širo­kou propagační kampaň k příle­žitosti 25. výročí osvobození Československa Sovětskou armá­dou, která byla provedena ve zvláště širokém měřítku ve dnech podepsání nové sovětsko-česko­­slovenské spojenecké dohody, když se v Praze nacházela so­větská stranická a vládní dele­gace. v čele s generálním tajem­níkem OV KSSS L. I. Brežně­­vem. Brzy budeme vzpomínat nové­ho slavného výročí, které jako pochodeň osvětluje naší společ­nou cestu a to 50. výročí zalo­žení Komunistické strany Česko­slovenska. Další závažnou udá­lostí bude XXIV. sjezd KSSS. Svaz československo-sovětského přátelství je sl vědom toho, že jedním z hlavních úkolů v této době bude osvětlování úspěchů Sovětského svazu, kterých dosáhl v období mezi XXIII. a XXIV. sjezdem KSSS a potom též usne­sení XXIV. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu. Pokud se týče konkrétních forem a metod práce, budou ur­čovány tím plánem, který vypra­cujeme po svém návratu do Prahy. Již nyní mohu říci, že připravujeme sborník dokumen­tů, odhalujících význam sovět­­sko-českbslovenské spolupráce ve dnech války i v poválečném ob­dobí. V závěru naší rozmluvy bych chtěl ještě jednou poděkovat vašim soudruhům, se kterými jsme se setkali v Sovětském svazu, za jejich srdečné přijetí. Tato setkání znovu potvrdila, že v Sovětském svazu máme spole­hlivého, upřímného a věrného přítele. Pavel RANOV BUD TAM, KDE JE TE TŘEBA Činnost odbočky SCSP na ONV v Uherském Hradišti ustala v roce 1965, jak tomu bylo u všech od­boček Svazu na závodech. Členové odbočky byli převáděni do odboček ve svých bydlištích. Popravdě ře­čeno bylo dosti takových, kteří se sami do místních odboček nepřihlá­sili, nebol jim takový převod vyho­voval k tomu, že se od SCSP »od­poutali«. To byli takoví členové, kteří k SCSP asi nikdy neměli zcela upřímný vztah. Není proto divu, že po změnách, které nastaly v dubnu 1969 v OV KSC, kdy nové vedeni strany nastoupilo důslednou cestu k pro­vedeni konsolidace celého našeho veřejného života a kdy volalo k aktivní spolupráci všechny poctivé občany, kteří zůstali v předchá­zející době věrni zásadám sociali­stického vlastenectví a proletářské­­ho internacionalismu, bylo dosti dlouho otáleno s obnovením od­bočky SCSP na našem ONV. K obnovení došlo až v závěru roku 1969. Přímý impuls vyšel z jednáni členské schůze ZÔ KSC na ONV. Do nově zvoleného výboru od­bočky, který se dal s etanem do práce, se doslali li pracovníci ONV, kteří v těžkých podmínkách uply­nulého období se plně osvědčili, ani v nejmenšim nezakolísali a jimž sovětští vojáci, kteří k nám přišli v roce 1945 i v srpnu 1968 byli opravdovými přáteli. Prvním úkolem nového výboru bylo vypracování plánu činnosti odbočky. Ze se tento úkol podařil, o lom svědčí již- .řada zdařilých akci, které odbočka v prvním polo­letí tohoto roku uskutečnila. Tak např. k 100. výročí narození V. /. Lenina zorganizovala výstav­ku fotografií z jeho života, organi­zovala společnou návštěvu svých členů sovětského filmu »6. čer­vence«, uskutečnila besedy s účast­níky zájezdu do SSSR s promítá­ním barevného filmu, řada členů společně navštívila tradični»Slav­­nost družby a míru« v Brně-Ušni. V druhém pololetí tohoto roku připravuje se odbočka k uvítání sovětských turistů, hodlá navázat přímý kontakt s okresním městem Ostrogorsk ve Voroněžské oblasti, pro zájemce se chystá ustavení kroužku ruského jazyka, kromě řady dalších kulturních akci, které budou soustředěny do Měsíce československo-sovětského přá­telství. Výbor je si plně vědom, že SCSP není organizaci čistě výběrovou, ale v jejich řadách nemohou mít rozhodně místo ti, kteří svým jed­náním v uplynulém období si neza­slouží důvěry, aby se nazývali čteny SCSP. Přihláška a členství ve Svazu není pracovní knížkou (jak si snad někteří myslí). 1 ve Svazu, tak jako ve straně piati zá­sada, že každý bude pracovat na tom úseku práce, kde ho společnost potřebuje. Uplynulé období života odbočky SCSP i když poměrně velmi krátké ukázalo, že na ONV v Uherském Hradišti má Svaz dosti přátel a to v řadách členů strany i u bezpartij­ních, kteří společně vyvinou to nej­větší úsilí ke konsolidaci našeho života, poněvadž jim Gottwaldovo heslo »Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak« není pouhou frázi, ale bratrskou zárukou a záštitou štastného života pracují­cích naši socialistické vlasti. Bohuslav POSPtSIL, Uherské HRADIŠTĚ NIKDY JINAK V spomínali jsme stého výročí narození V. /. Lenina a výročí našeho osvobozeni Rudou armádou od nacistických uchvatitelů. Těmito vzpomínkami.žila celá naše vlast-— vzpomínali jsme na ně i u nás v Ostrově. Stého výročí narození V. /. Lenina jsme vzpomněli na slav­nostním večeru v Domě kultury, kde byl těž promítán film o Leni­nově životě. Uvítali jsme zde so­větské hosty a naši mládež, která zaplnila balkon kinosálu. Velmi zdařilá byla beseda se sovětskými přáteli z Poltavy. Pio­nýři 2 Lidově školy uměni zhotovili pro sovětské hosty různé dárečky. Pionýři v rudých šátcích přišli při­vítat sovětské přátele a předali jim květy, zdravici a poděkování za naše osvobozeni. V plně obsazené kavárně Domu kultury byli sovětští přátelé přijati jako naši rodní. Česky a rusky se hovořilo o osob­ních zážitcích z dob osvobozeni Československa. Pak přišli na řadu známé ruské i naše písničky, které zpívali všichni společně při dopro­vodu harmoniky. Nálada byla tak radostná a nelíčená, že jsme od­sunuli stoly a pustili jsme se pří harmonice do improvizovaného tance. Již dlouho jsme nezažili lak štastné a prijemné chvíle. Také oslavy 1. máje se nám v Ostrově vydařily a zúčastnilo se jich až nečekané množství Udí. Vyvrcholením připravovaných akci bylo vystoupeni sovětského mládežnického souboru písni tanců KOLOS z Kirovogradu. Di­a vadelní sál Domu kultury byl plně obsazen a ostrovská veřejnost při­jala vystoupeni sovětského souboru s nadšeným uznáním. To se také projevilo v květinových darech, které se před přestávkou objevily na jevišti. Večer vyzněl jako marii­­/ estace československo-sovětského přátelství. Diváci povstali ze sedá­­dadel a volali: »At žije Sovětský svaz!« a »Družba!« Přesvědčili jsme se, že u nás trvalé hoři ryži cit přátelství k so­větskému lidu. Jeho pochodeň po­nesou dále naši synově a dcery —• na věčné Časy! Jan SUDA, Marie KRIZOVÁ, OSTROV n. OhH dlouhá léta snažit se vyhledávat tato jména? V Brněnském muzeu dělnického hnutí je několik ruliček filmů, na­točených v dubnu 1945 sovětskými kameramany. Je zde zachycen boj při nástupu na Brno i v samém městě. Otok hitlerovských jednotek. Záběry vyprávějí o masovém hrdin­ství a obětavosti sovětských vojínů v Hodinách, které do konce války byly již sečtěny, kdy s měšláckého hlediska nejrozumnějšl by bylo chránit si vlastní hlavu pro tak již blízký mírový život a ne jít do úto­ku a ohně a ještě k tomu v cizím, nikoli rodném městě. To vše viděl Jan Jaška v oněch letech na vlastní oči. Tehdy ještě nebyl učitelem, ale dělníkem v to­várně na cukrovinky v předměstí Brna. To bylo pro něho názornou lekcí proletárske solidárnosti, Inter­nacionálního bratrství ve společném boji. Tuto lekci si zapamatoval na celý život. A proto v roce 1948, společně s ostatními dělniky stejného smýšlení, sociálními demokraty, hlasoval navzdory plánům strani­ckých bonzů za sjednocení s komu­nisty a sám vstoupil do Komuni­stické strany Československa. Již ne příliš mlád šel studovat, aby se stal učitelem a mohl předávat jako šta­fetu mladším to, co sám se dozvě­děl, prožil, pochopil. Vštěpoval svým žákům úctu k hrdinům svého pokolení a věrnost společné věci, za kterou oni položili životy. Chtěl vi­dět své chovance také tak odvážné, nebojácné, áby byli připraveni jit na pomoc třídnímu bratru a nelito­vali svůj život. Ale byli i jiní »učitelé«, kteří v letech, kdy Jan Jašek se svou třídou 5. B nosil květy na hroby padlých, sé zamýšleli nad tím, jak svést Československo ze socialistické cesty. V Mnichově i v Bonnu, v New- Yorku i Londýně sestavovali odpoví­dající recepty. »V politické propagandě... má rozhodující význam využití takových psychologických stavů, jako prvo­bytné naděje, strach, atavistické rysy lidstva, které se zesilují ve stavu vzrušeni na základě probuzeni úz­kých citů a instinktů« — poučoval budoucí organizátor antisovětských kampaní — jeden z takovýchto vychovatelů. A. Sturminger ve své knize »3 000 let politické propagan­dy, »vydané v Mnichově a ve Vídni. »Vášeň a zanícení je možno přemě­nit ve zlost, nedorozumění, v ne­důvěru, předsudky — ve zběsilost. Psycholog toho dosáhne tím, že vy­volává podvědomé city lidí« — přizvukoval mu P. Lieneberger z New Yorku v »práci« o psycholo­gické válce. Když nadešla doba zkoušek v roce 1968 právě tato metodika byla vzata jako zbraň anfisocialistických sil v Československu, jež vyzývaly »k úzkým citům a instinktům«, zasé­valy zlo, nedůvěru, zuřivost ke vše­mu co bylo spjato se Sovětským svazem a Sovětskou armádou. — A přece se moji žáci ne­dali, řiká Jaška. A přece i 7. listo­pad 1968, kdy nejvice zuřila anti­­sovétská hysterie jsme si v naší třídě zazpívali Hymnu Sovětského svazu, vyprávěli jsme si o Velikém říjnu. Na svém malém účastku, ve své třídě, učitel komunista Jan Jaška vyhrál tehdy boj s největšími mistry ideologického balamuceni. Po této události musel ze školy odejít. A opravdu, bylo to uděláno tím »nejdemokratičtějšim způso­bem«: Ne na přání ředitelství, ale: »Na žádost rodičů«. M yní tyto osobní útrapy Jana Jaška patří již minulosti. Opět se vrátil do školy, zase vyučuje. Připravuje úplný sez­nam všech sovětských vojínů, kteří padli v bojích za osvobozeni jeho rodného města a jejichž jména se mu podařilo vyhledat. -Jan Jaška pomocí »Rudého práva« a »Učitel­ských novin« se obrátil na všehny československé žáky s výzvou, aby udělali totéž ve svých městech a vesnicích a potom za pomoci Svazu československo-sovětského přátelství vydali celkový seznam padlých jako dárek sovětskému lidu. On si je vědom toho, že žádné se­znamy v archivech nikdy nevrátí ty, kteří se nedožili Vítězství, do naší velké lidské rodiny. Ale když mluví o památce padlých, on ji nechápe jen jako památku, ale chce uchová­vat od pokolení k pokolení úctu a lásku k hrdinům a vychovávat v mladých vědomí, že oběti a hrdin­ské činy přinesené národy i lidmi nebyly zbytečné, že np nadarmo padli smrtí chrabrých všichni ti do­sud neznámí bojovníci. Chce vést mládež k lomu, aby pokračovala v dile, jež nestačili dokončit ti co odešli, aby i naše děti a vnukové pokračovali v tom, co nestačíme udělat my. V tom vidí smysl své práce — jako komunisty, jako uči­tele, jako prostého čestného člověka. — Dnes si napíšeme diktát, říká učitel.., Za šelestu papíru se ofvirá třicet sešitů, třicet per pečlivě píše slova: »Na Ústředním hřbitově v Brně je pochováno více než 2000 sovětských hrdinů, našich osvoboditelů. Mezi nimi je i gardový poručík Boris lljič Mišenkov, který zemřel po těžkém zranění v boji při osovobozování našeho města«. — Stačíte psát?. . . Učitel dále diktuje. Vzpomíná na Fučíka, který již odsouzen k trestu smrti, ve své »Reportáži psané na oprátce« napsal těsně před popra­vou, že nejfragičtějši bude osud toho vojáka, který padne výstřelem po­slední fašistické kulky. Jan Jaška vypráví o tom, že Boris Mišenkov byl jednim z těch vojáků nejtragič­tějšího osudu. Zemřel v brněnské nemocnici »U svaté Anny« 13. květ­na 1945, kdy celý svět již čtvrtý den oslavoval Vítězství nad fa­šismem. »Kdyby takto padl tvůj otec nebo bratr, diktuje dále učitel, ty bys pe­čoval o jeho hrob s láskou a úctou a nezapomínal bys tam nosit květiny. Budeme se chovat k památce sovět­ských vojáků tak, jak bychom se chovali k památce svých blízkých. Dávno již neduní a nehřmi boje za osvobození našeho města, ale my budeme věčně vzpomínat s láskou a vděčností na hrdinský čin sovět­ských vojáků a nikdy na ně neza­pomeneme.« T ehdy v roce 1967 když jsme pátrali po hrobu jednoho z 120 000 sovětských vojínů, kteři padli v bojích za osvobození Československa, pomysleli jsme si, ne bez hořkosti, že čas a s časem i lidé, aniž by tak chtěli, zahalují mi­nulost prchavou mlhou, v níž še rok za rokem více rozplývají hrdinské činy, jména, konkrétní lidské obli­čeje, zůstává pouze žula a mramor památníků a trpká, hrozná čísla nenávratných ztrát. Ale to není pravda. V těžkých chvílích vstanou ze záhrobí bojov­níci minulých let, aby pomohli svým dnešním spolubojovnikům, vstanou, jestli je pozveš a pomohou slovům vrátit jejich skutečný smysl, pojmům — hodnotu, dějinám — pravdu. A. DIDUSENKO přátelství lan Jaška žije v Brně 7. srpna 1970 • 3 SOVĚTSKÝ ŘÁD RUDÉHO PRAPORU PRÁCE ČESKOSLOVENSKÉMU NOVINÁŘI Za zásluhy o rozvoj a upev­nění přátelsiví mezi sovětským a československým lidem byl presidiem Nejvyššího sovětu SSSR vyznamenán českoslo­venský novinář Jiří LUKÁŠ Řádem Rudého praporu práce. □ Kolektiv novinářů Týdeníku aktua­lit a celý kolektiv Tiskové agentury Novosti přátelsky, srdečně zdraví soudruha Jiřího Lukáše u příležitosti vysokého vyznamenáni, které mu udělilo presidium Nejvyššího sovětu SSSR za zásluhy o rozvoj a upevně­ni přátelství mezi sovětským a če­skoslovenským lidem. Novináři Tiskové agentury Novosti znají Jiřího Lukáše jako srdečného člověka a výborného přítele, který věnuje veškeré své sily, znalosti a talent publicisty ušlechtilé věci upevněni československo-sovětského přátelství. Pozdravujeme Tě, milý příteli, s udělením vysokého vyznamenáni! ( J

Next