Týdeník Aktualit, červenec-prosinec 1970 (III/27-52)
1970-08-07 / No. 32
Rád bych zdůraznil, že všichni s kým jsme se sešli, výborně chápali dnešní situaci v Československu a vyjadřovali pevné přesvědčení, že komunistická strana a československý lid dokáží pře konat dnešní obtíže, které ještě mají na cestě k úplné konsolida cl naší společnosti a brzy vyřeší všechny dosud otevřené problémy. Ke třetímu úkolu, který jsme sl vytkli — zkoordinovat pracovní plán na budoucí rok — mohu říci, že jsme dohodli perspektivy a směr naší práce. A nyní po návratu do Prahy musíme v nejbllžší době přistoupit ke konkrétní' realizaci toho, co jsme domluvili. Otázka: Co nám můžete říci o přátelských stycích mezi našimi zeměmi? Nemohl byste uvést přiklad takových styků, řekněme mezi okresy nebo jednotlivými podniky a pracovními kolektivy? Odpověď: Prosím. Přátelské styky mezi našimi zeměmi se uskutečňují na všech úrovních. Například velmi těsné styky úrovních jsou mezi pracujícími Středočeského kraje a Moskevskou oblastí. Přátelská výměna zkušeností, která nebyla přerušena ani v těžkém období 1968—69, byla navázána mezi textilními podniky těchto oblastí. Výměna poznatků a pokrokových zkušeností je vůbec nejplodnější forma styků, která pomáhá oběma partnerům řešit úkoly, které před nimi stojí. V CSSR se nyní dokončuje proces obnovy okresních výborů Svazu československo-sovětského přátelství. Chaos, který vládl v naší společnosti, pocítil ve zvýšené míře také Svaz přátelství. Musili jsme vykonat velký kus práce pro očistění našich řad od lidí. kteří ztratili právo nazývat se internacionalistv a přáteli Sovětského svazu. V poslední době okresní výbory Svazu vyvíjejí opět intenzivní činnost. Jejímž hlavním úkolem je propaganda leninských idejí. Bylo uspořádáno mnoho přednášek na téma »Lenin a vedoucí úloha strany«, »Lenin a diktatura proletariátu«, »Lenin a problémy umění«, apod. Velkou úlohu sehrály masové akce a veřejná shromáždění, organizovaná Svazem na počest 100. výročí narození V. I. Lenina. Současně Svaz rozvinul širokou propagační kampaň k příležitosti 25. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou, která byla provedena ve zvláště širokém měřítku ve dnech podepsání nové sovětsko-československé spojenecké dohody, když se v Praze nacházela sovětská stranická a vládní delegace. v čele s generálním tajemníkem OV KSSS L. I. Brežněvem. Brzy budeme vzpomínat nového slavného výročí, které jako pochodeň osvětluje naší společnou cestu a to 50. výročí založení Komunistické strany Československa. Další závažnou událostí bude XXIV. sjezd KSSS. Svaz československo-sovětského přátelství je sl vědom toho, že jedním z hlavních úkolů v této době bude osvětlování úspěchů Sovětského svazu, kterých dosáhl v období mezi XXIII. a XXIV. sjezdem KSSS a potom též usnesení XXIV. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu. Pokud se týče konkrétních forem a metod práce, budou určovány tím plánem, který vypracujeme po svém návratu do Prahy. Již nyní mohu říci, že připravujeme sborník dokumentů, odhalujících význam sovětsko-českbslovenské spolupráce ve dnech války i v poválečném období. V závěru naší rozmluvy bych chtěl ještě jednou poděkovat vašim soudruhům, se kterými jsme se setkali v Sovětském svazu, za jejich srdečné přijetí. Tato setkání znovu potvrdila, že v Sovětském svazu máme spolehlivého, upřímného a věrného přítele. Pavel RANOV BUD TAM, KDE JE TE TŘEBA Činnost odbočky SCSP na ONV v Uherském Hradišti ustala v roce 1965, jak tomu bylo u všech odboček Svazu na závodech. Členové odbočky byli převáděni do odboček ve svých bydlištích. Popravdě řečeno bylo dosti takových, kteří se sami do místních odboček nepřihlásili, nebol jim takový převod vyhovoval k tomu, že se od SCSP »odpoutali«. To byli takoví členové, kteří k SCSP asi nikdy neměli zcela upřímný vztah. Není proto divu, že po změnách, které nastaly v dubnu 1969 v OV KSC, kdy nové vedeni strany nastoupilo důslednou cestu k provedeni konsolidace celého našeho veřejného života a kdy volalo k aktivní spolupráci všechny poctivé občany, kteří zůstali v předcházející době věrni zásadám socialistického vlastenectví a proletářského internacionalismu, bylo dosti dlouho otáleno s obnovením odbočky SCSP na našem ONV. K obnovení došlo až v závěru roku 1969. Přímý impuls vyšel z jednáni členské schůze ZÔ KSC na ONV. Do nově zvoleného výboru odbočky, který se dal s etanem do práce, se doslali li pracovníci ONV, kteří v těžkých podmínkách uplynulého období se plně osvědčili, ani v nejmenšim nezakolísali a jimž sovětští vojáci, kteří k nám přišli v roce 1945 i v srpnu 1968 byli opravdovými přáteli. Prvním úkolem nového výboru bylo vypracování plánu činnosti odbočky. Ze se tento úkol podařil, o lom svědčí již- .řada zdařilých akci, které odbočka v prvním pololetí tohoto roku uskutečnila. Tak např. k 100. výročí narození V. /. Lenina zorganizovala výstavku fotografií z jeho života, organizovala společnou návštěvu svých členů sovětského filmu »6. července«, uskutečnila besedy s účastníky zájezdu do SSSR s promítáním barevného filmu, řada členů společně navštívila tradični»Slavnost družby a míru« v Brně-Ušni. V druhém pololetí tohoto roku připravuje se odbočka k uvítání sovětských turistů, hodlá navázat přímý kontakt s okresním městem Ostrogorsk ve Voroněžské oblasti, pro zájemce se chystá ustavení kroužku ruského jazyka, kromě řady dalších kulturních akci, které budou soustředěny do Měsíce československo-sovětského přátelství. Výbor je si plně vědom, že SCSP není organizaci čistě výběrovou, ale v jejich řadách nemohou mít rozhodně místo ti, kteří svým jednáním v uplynulém období si nezaslouží důvěry, aby se nazývali čteny SCSP. Přihláška a členství ve Svazu není pracovní knížkou (jak si snad někteří myslí). 1 ve Svazu, tak jako ve straně piati zásada, že každý bude pracovat na tom úseku práce, kde ho společnost potřebuje. Uplynulé období života odbočky SCSP i když poměrně velmi krátké ukázalo, že na ONV v Uherském Hradišti má Svaz dosti přátel a to v řadách členů strany i u bezpartijních, kteří společně vyvinou to největší úsilí ke konsolidaci našeho života, poněvadž jim Gottwaldovo heslo »Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak« není pouhou frázi, ale bratrskou zárukou a záštitou štastného života pracujících naši socialistické vlasti. Bohuslav POSPtSIL, Uherské HRADIŠTĚ NIKDY JINAK V spomínali jsme stého výročí narození V. /. Lenina a výročí našeho osvobozeni Rudou armádou od nacistických uchvatitelů. Těmito vzpomínkami.žila celá naše vlast-— vzpomínali jsme na ně i u nás v Ostrově. Stého výročí narození V. /. Lenina jsme vzpomněli na slavnostním večeru v Domě kultury, kde byl těž promítán film o Leninově životě. Uvítali jsme zde sovětské hosty a naši mládež, která zaplnila balkon kinosálu. Velmi zdařilá byla beseda se sovětskými přáteli z Poltavy. Pionýři 2 Lidově školy uměni zhotovili pro sovětské hosty různé dárečky. Pionýři v rudých šátcích přišli přivítat sovětské přátele a předali jim květy, zdravici a poděkování za naše osvobozeni. V plně obsazené kavárně Domu kultury byli sovětští přátelé přijati jako naši rodní. Česky a rusky se hovořilo o osobních zážitcích z dob osvobozeni Československa. Pak přišli na řadu známé ruské i naše písničky, které zpívali všichni společně při doprovodu harmoniky. Nálada byla tak radostná a nelíčená, že jsme odsunuli stoly a pustili jsme se pří harmonice do improvizovaného tance. Již dlouho jsme nezažili lak štastné a prijemné chvíle. Také oslavy 1. máje se nám v Ostrově vydařily a zúčastnilo se jich až nečekané množství Udí. Vyvrcholením připravovaných akci bylo vystoupeni sovětského mládežnického souboru písni tanců KOLOS z Kirovogradu. Dia vadelní sál Domu kultury byl plně obsazen a ostrovská veřejnost přijala vystoupeni sovětského souboru s nadšeným uznáním. To se také projevilo v květinových darech, které se před přestávkou objevily na jevišti. Večer vyzněl jako marii/ estace československo-sovětského přátelství. Diváci povstali ze sedádadel a volali: »At žije Sovětský svaz!« a »Družba!« Přesvědčili jsme se, že u nás trvalé hoři ryži cit přátelství k sovětskému lidu. Jeho pochodeň ponesou dále naši synově a dcery —• na věčné Časy! Jan SUDA, Marie KRIZOVÁ, OSTROV n. OhH dlouhá léta snažit se vyhledávat tato jména? V Brněnském muzeu dělnického hnutí je několik ruliček filmů, natočených v dubnu 1945 sovětskými kameramany. Je zde zachycen boj při nástupu na Brno i v samém městě. Otok hitlerovských jednotek. Záběry vyprávějí o masovém hrdinství a obětavosti sovětských vojínů v Hodinách, které do konce války byly již sečtěny, kdy s měšláckého hlediska nejrozumnějšl by bylo chránit si vlastní hlavu pro tak již blízký mírový život a ne jít do útoku a ohně a ještě k tomu v cizím, nikoli rodném městě. To vše viděl Jan Jaška v oněch letech na vlastní oči. Tehdy ještě nebyl učitelem, ale dělníkem v továrně na cukrovinky v předměstí Brna. To bylo pro něho názornou lekcí proletárske solidárnosti, Internacionálního bratrství ve společném boji. Tuto lekci si zapamatoval na celý život. A proto v roce 1948, společně s ostatními dělniky stejného smýšlení, sociálními demokraty, hlasoval navzdory plánům stranických bonzů za sjednocení s komunisty a sám vstoupil do Komunistické strany Československa. Již ne příliš mlád šel studovat, aby se stal učitelem a mohl předávat jako štafetu mladším to, co sám se dozvěděl, prožil, pochopil. Vštěpoval svým žákům úctu k hrdinům svého pokolení a věrnost společné věci, za kterou oni položili životy. Chtěl vidět své chovance také tak odvážné, nebojácné, áby byli připraveni jit na pomoc třídnímu bratru a nelitovali svůj život. Ale byli i jiní »učitelé«, kteří v letech, kdy Jan Jašek se svou třídou 5. B nosil květy na hroby padlých, sé zamýšleli nad tím, jak svést Československo ze socialistické cesty. V Mnichově i v Bonnu, v New- Yorku i Londýně sestavovali odpovídající recepty. »V politické propagandě... má rozhodující význam využití takových psychologických stavů, jako prvobytné naděje, strach, atavistické rysy lidstva, které se zesilují ve stavu vzrušeni na základě probuzeni úzkých citů a instinktů« — poučoval budoucí organizátor antisovětských kampaní — jeden z takovýchto vychovatelů. A. Sturminger ve své knize »3 000 let politické propagandy, »vydané v Mnichově a ve Vídni. »Vášeň a zanícení je možno přeměnit ve zlost, nedorozumění, v nedůvěru, předsudky — ve zběsilost. Psycholog toho dosáhne tím, že vyvolává podvědomé city lidí« — přizvukoval mu P. Lieneberger z New Yorku v »práci« o psychologické válce. Když nadešla doba zkoušek v roce 1968 právě tato metodika byla vzata jako zbraň anfisocialistických sil v Československu, jež vyzývaly »k úzkým citům a instinktům«, zasévaly zlo, nedůvěru, zuřivost ke všemu co bylo spjato se Sovětským svazem a Sovětskou armádou. — A přece se moji žáci nedali, řiká Jaška. A přece i 7. listopad 1968, kdy nejvice zuřila antisovétská hysterie jsme si v naší třídě zazpívali Hymnu Sovětského svazu, vyprávěli jsme si o Velikém říjnu. Na svém malém účastku, ve své třídě, učitel komunista Jan Jaška vyhrál tehdy boj s největšími mistry ideologického balamuceni. Po této události musel ze školy odejít. A opravdu, bylo to uděláno tím »nejdemokratičtějšim způsobem«: Ne na přání ředitelství, ale: »Na žádost rodičů«. M yní tyto osobní útrapy Jana Jaška patří již minulosti. Opět se vrátil do školy, zase vyučuje. Připravuje úplný seznam všech sovětských vojínů, kteří padli v bojích za osvobozeni jeho rodného města a jejichž jména se mu podařilo vyhledat. -Jan Jaška pomocí »Rudého práva« a »Učitelských novin« se obrátil na všehny československé žáky s výzvou, aby udělali totéž ve svých městech a vesnicích a potom za pomoci Svazu československo-sovětského přátelství vydali celkový seznam padlých jako dárek sovětskému lidu. On si je vědom toho, že žádné seznamy v archivech nikdy nevrátí ty, kteří se nedožili Vítězství, do naší velké lidské rodiny. Ale když mluví o památce padlých, on ji nechápe jen jako památku, ale chce uchovávat od pokolení k pokolení úctu a lásku k hrdinům a vychovávat v mladých vědomí, že oběti a hrdinské činy přinesené národy i lidmi nebyly zbytečné, že np nadarmo padli smrtí chrabrých všichni ti dosud neznámí bojovníci. Chce vést mládež k lomu, aby pokračovala v dile, jež nestačili dokončit ti co odešli, aby i naše děti a vnukové pokračovali v tom, co nestačíme udělat my. V tom vidí smysl své práce — jako komunisty, jako učitele, jako prostého čestného člověka. — Dnes si napíšeme diktát, říká učitel.., Za šelestu papíru se ofvirá třicet sešitů, třicet per pečlivě píše slova: »Na Ústředním hřbitově v Brně je pochováno více než 2000 sovětských hrdinů, našich osvoboditelů. Mezi nimi je i gardový poručík Boris lljič Mišenkov, který zemřel po těžkém zranění v boji při osovobozování našeho města«. — Stačíte psát?. . . Učitel dále diktuje. Vzpomíná na Fučíka, který již odsouzen k trestu smrti, ve své »Reportáži psané na oprátce« napsal těsně před popravou, že nejfragičtějši bude osud toho vojáka, který padne výstřelem poslední fašistické kulky. Jan Jaška vypráví o tom, že Boris Mišenkov byl jednim z těch vojáků nejtragičtějšího osudu. Zemřel v brněnské nemocnici »U svaté Anny« 13. května 1945, kdy celý svět již čtvrtý den oslavoval Vítězství nad fašismem. »Kdyby takto padl tvůj otec nebo bratr, diktuje dále učitel, ty bys pečoval o jeho hrob s láskou a úctou a nezapomínal bys tam nosit květiny. Budeme se chovat k památce sovětských vojáků tak, jak bychom se chovali k památce svých blízkých. Dávno již neduní a nehřmi boje za osvobození našeho města, ale my budeme věčně vzpomínat s láskou a vděčností na hrdinský čin sovětských vojáků a nikdy na ně nezapomeneme.« T ehdy v roce 1967 když jsme pátrali po hrobu jednoho z 120 000 sovětských vojínů, kteři padli v bojích za osvobození Československa, pomysleli jsme si, ne bez hořkosti, že čas a s časem i lidé, aniž by tak chtěli, zahalují minulost prchavou mlhou, v níž še rok za rokem více rozplývají hrdinské činy, jména, konkrétní lidské obličeje, zůstává pouze žula a mramor památníků a trpká, hrozná čísla nenávratných ztrát. Ale to není pravda. V těžkých chvílích vstanou ze záhrobí bojovníci minulých let, aby pomohli svým dnešním spolubojovnikům, vstanou, jestli je pozveš a pomohou slovům vrátit jejich skutečný smysl, pojmům — hodnotu, dějinám — pravdu. A. DIDUSENKO přátelství lan Jaška žije v Brně 7. srpna 1970 • 3 SOVĚTSKÝ ŘÁD RUDÉHO PRAPORU PRÁCE ČESKOSLOVENSKÉMU NOVINÁŘI Za zásluhy o rozvoj a upevnění přátelsiví mezi sovětským a československým lidem byl presidiem Nejvyššího sovětu SSSR vyznamenán československý novinář Jiří LUKÁŠ Řádem Rudého praporu práce. □ Kolektiv novinářů Týdeníku aktualit a celý kolektiv Tiskové agentury Novosti přátelsky, srdečně zdraví soudruha Jiřího Lukáše u příležitosti vysokého vyznamenáni, které mu udělilo presidium Nejvyššího sovětu SSSR za zásluhy o rozvoj a upevněni přátelství mezi sovětským a československým lidem. Novináři Tiskové agentury Novosti znají Jiřího Lukáše jako srdečného člověka a výborného přítele, který věnuje veškeré své sily, znalosti a talent publicisty ušlechtilé věci upevněni československo-sovětského přátelství. Pozdravujeme Tě, milý příteli, s udělením vysokého vyznamenáni! ( J