Týdeník Aktualit, leden-červen 1971 (IV/1-26)

1971-01-01 / No. 1

. ........................................................................... Náš komentář Pevným krokem Současná sovětská ekonomika ]e mohutný, vy­spělý, dynamický organismus plný tvůrčí energie. Domnívám se, že nejpřesvědčivější jsou tato po­rovnání: plánovitě se rozvíjející sovětská ekonomi­ka vyrábí za pět dní více průmyslové produkce než vyráběly všechny továrny a závody v carském Rusku za rok dohromady. Uvedu ještě jedno přirovnání: průmyslová pro­dukce dosažená v roce 1970 je vyšší než ve všech předválečných pětiletkách. Jen samotný přírůstek výrobních fondů národního hospodářství překročil za uplynulých pět let objem všech výrobních fon­dů SSSR koncem roku 1955. V posledním roce os­a mé pětiletky bylo dosaženo největší sklizně obilí bavlny v celé historii sovětského zeměděl­ství. Úspěšně se rozvíjí sovětská věda, technika a kultura Vzrostla obranná moc Sovětského sva­zu. Současně bylo dosaženo velkých úspěchů ve zvýšeni životní úrovně lidu. XXIV sjezd KSSS, který se bude konat v roce 1971, zhodnotí výsledky činnosti strany a lidu za poslední období a nastíní další perspektivy komu­nistické výstavby. Určí rovněž program výstavby na příštích pět let. Nedávno schválený plán na rok 1971 bude součástí deváté pětiletky, její první etapou. Jaké jsou tedy jeho hlavní úkoly? Zvyšování efektivnosti společenské výroby, dal- Sí upevňování materiálně technické základny ze­mědělství, urychlování vědeckotechnického pokro­ku a na tomto základě zajištění rychlého rozvoje všech odvětví národního hospodářství a zvyšování blahobytu sovětského lidu. K dalšímu zlepšování hlavních proporcí a struk­tury sovětské ekonomiky v roce 1971, na němž zá­visí růst efektivnosti výroby, přispěje rychlý růst zemědělství, investic do příbuzných odvětví a zvý­šení dodávek strojů a minerálních hnojiv do země­dělství. Na základě dalšího rozvoje těžkého prů­myslu se plánuje další rychlý růst výroby spotřeb­ního zboží. Počítá se i s velkými investicemi do odvětví zajišťujících růst efektivnosti výroby. Neirvchieji se budou rozvíjet elektronika, plyná­renský, chemický a petrochemický průmysl a strojírenství. Plán a rozpočet prvního roku 9. pětiletky orien­tuje sovětský průmysl, zemědělství, stavebnictví, dopravu a ostatní výrobní odvětví nejen na kvan­titativní, ale také na kvalitativní růst, na intenzi­fikaci a zdokonalování techniky a organizace a na jejich lepší řízení. Tyto požadavky se zvlášť silně projevily v tom, že plán věnuje největší pozor­nost růstu produktivity práce jako rozhodujícímu faktoru při zvyšování ekonomické síly. V roce 1973 se na základě produktivnější práce plánuje 87 % přírůstku průmyslové produkce, 91 % sta­vebních a montážních prací, veškerý přírůstek pře­pravy nákladů po železnici. V zemědělství se po­čítá s přírůstkem výroby zboží ve výši 4,6 miliardy rublů snížením počtu pracovníků o 250 000 osob. Efektivnost společenské výroby je určována také účelným a úsporným využitím surovin, materiálu, paliva a elektrické energie a zvyšováním kvality výrobků. Proto se v plánu a rozpočtu na rok 1971 počítá se závažnými opatřeními zaměřenými na úsporu hmotných zdrojů, omezení jakýchkoliv xtrát a neproduktivnlch výdajů. Národohospodářský plán na rok 1971 stanoví rychlejší výrobu v průmyslu spotřebního zbožt. Vzrůstá obrat zboží; obyvatelům bude prodáno zbo­ží v hodnotě o 1.1,4 miliardy rublu více než letos. Obchod a veřejné stravování dostane mnoho no­vých zařízení, zavádějí se moderní metody tech­nologie a organizace obsluhy. Poptávka obyvatel po různých druzích zboží však neustále roste. Pro­to v roce 1971 podstatně vzroste výroba domácích potřeb. Ve značné míře se zvyšuje též kvalita, spo­lehlivost a životnost strojů, zařízení a ostatních výrobků. Rok od roku vzrůstá množství výrobků nejvyšší kvality. Minulá pětiletka tiyla bohatá na různé novinky v organizaci socialistické výroby. Všechny se na­dále rozvíjejí a jako štafeta přecházejí do deváté pětiletky. Mezi dosaženými úspěchy je na předním místě uskutečňování hospodářské reformy. Desetitisíce výrobních kolektivů v SSSR pracují dnes novým způsobem, stovky ostatních experimentují a zabez­pečují tak další rozvoj reformy. Chozrasčotní způsob řízení je dnes rozšířen na všechna odvětví národního hospodářství: průmysl, stavebnictví, dopravu a obchod. Upevňuje se ohoz­­rasěot také v sovchozech a koichozcch. Sám život nutí k vypracování zásad chozrasčotu podle povahy výrobních sdružení, jež vznikla jako výsledek ry­chlého zespmlečenštění výroby v podmínkách vě­deckotechnické revoluce. Osmá pětiletka se stala etapou praktického vy­užití celé řady základních vzorů automatizova­ných systémů řízení sovětskými závody a techno­logickými procesy. Rozvíjejí se automatizované systémy řízení odvětví národního hospodářství. V deváté pětiletce se počítá s tím, že bude ně­kolikanásobně zvýšen rozsah systému řízení zá­vodů, technologických procesů a jednotlivých od­větví. Tento úkol je nesmírně složitý a vyžaduje vysokou organizaci práce v celé zemi. KSSS a bratrské strany se při vypracování tak­tiky a strategie řídí tím, že boj o vědeckotechnic­ké prvenství se stal Jedním z nejdůležitějších zá­kladen soutěžení dvou protichůdných systémů, že je nejen hlavním ekonomickým, ale také velmi dů­ležitým politickým úkolem. L. I. Rrežněv zdůraznil ve svém projevu 13. dubna 1970 v charkovském závodě na výrobu traktorů prvořadou úlohu vě­deckotechnického pokroku, když řekl: »Základní otázky vědeckotechnické revoluce, rychlého roz­voje vědy a techniky budou i nadále středem po­zornosti strany a vlády. Je to velmi významný úkol naší ekonomiky nejen pro tento rok, ale ta­ké na celé delší období rozvoje strany.« Sovětský stát věnuje na rozvoj vědy a techni­ky obrovské částky. V roce 1971 budou činit cel­kové výdaje na vědeckovýzkumnou činnost 13 mi­liard rublů a vzrostou o 8,3 % v porovnání se závěrečným rokem osmé pětiletky. Zavádění nové techniky do národního hospo­dářství umožní v roce 1971 dosáhnout ekonomic­kého efektu ve výši téměř 1,4 miliardy rublů a snížit potřebu pracovních sil o více než 400 000 osob. Současný rozsah sovětské ekonomiky, vysoká náročnost její realizace, objektivní potřeba per­spektivního plánování, všechny tyto faktory úzce souvisejí s vědeckotechnickým pokrokem, posilují tendenci, která bude nepochybně příznačnou ta­ké pro devátou pětiletku, tendenci k centraliza­ci procesů řízení, ke zvýšení úlohy socialistické­ho státu. Státní řízení opírající se o využití ekonomic­kých zákonů socialismu je nutným a mohutným faktorem rozvoje národního hospodářství. SSSR současně zajišťuje široký rozvoj iniciativy závodů v zá*mu celé společnosti, vede boj proti tzv. své­volným rozhodnutím. Růst a zdokonalování sovětské ekonomiky, zvy­šování její efektivnosti naleznou společné vy­jádření v tom, že se má národní důchod země v prvním roce nové pětiletky zvýšit o více než šest procent. Počítá se přitom s důsledným usku­tečňováním politické linie strany v dalším zvyšo­vání hmotného blahobytu pracujících. V národním důchodu vzroste podíl spotřebního fondu. Plánuje se zvýšení státních investic do bytové výstavby, Vzrostou reálné příjmy na jednoho obyvatele. Zkrátka, také plán a rozpočet na rok 1971 pře­svědčivě hovoří o tom, že Sovětský svaz se jed­noznačně a důsledně orientuje na mírový hospo­dářský a kulturní rozvoj. Státní plén na rok 1971, který se stal zákonem, je prvním krokem SSSR do nové, deváté pětilet­ky, jímž vykročila sovětská ekonomika do osmé pětiletky. Zkušenosti kolektivů stojících v čele všelidového soutěžení k XXIV. sjezdu KSSS jsou _ pak zárukou úspěšného splnění pětiletého plánu. Jurij BEREŽNOJ, ekonomický pozorovatel APN V předveěer nového roku mé­mu chuť nahlédnout do bu­doucnosti, uhodnout, co nám uchystal zítřek. To, co spatříme oknem do bu­doucnosti, závisí do značné míry na našem vlastním světovém ná­zoru. Někteří lidé jako by si nasadi­li tmavé brýle. Přes ně vidí v bu­doucnu odlesk termonukleárního výbuchu, hekatomby »demogra­fické exploze«, přeměnu naší pla­nety v rumiště po úplném zne­čištění okolního prostředí, dusi­vou atmosféru postupujícího to­­talitarismu nebo souhrn všech negativních vedlejších důsledků pokroku, které učiní budoucí ži­vot nesnesitelným. Jejich stav charakterizoval americký novi­nář Alvin Toffler jako »šok z bu­doucnosti«. Právě tak nazval Toffler svou knihu věnovanou novým problémům, které přines­la kapitalistickému světu nynější vědeckotechnická revoluce. Jiní si zase nasazují růžové brýle. Vidí v budoucnu pohádko­vé bohatství a blahobyt, harmo­nii společnosti a přírody, mírový atom a dokonce osvobození člo­věka od břemene lidských vášní. Různým lidem se budoucnost jeví různě. Navíc její obrysy zá­visí do jisté míry nejenom na na­šich dnešních skutcích, ale i na našich dnešních představách o zítřku. Dokonce sama předpověď se stává způsobem přeměny. Věří­­me-li v něco, podle toho také jed­náme a tím zvyšujeme vyhlídky na realizaci vlastních předpově­dí. Studium problémů budoucnos­ti se dnes stává v mnoha zemích samostatným vědním oborem, fu­­turologií. Vydávají se vědecké práce o metodách sociálního pro­­gnózování i zcela nevědecké úvahy o rozplynutí společensko­­politických rozdílů ve všeobec­ném proudu vědeckých objevů UOKNA odnášejících lidstvo do »postin­­dustriální civilizace«. Svolávají se mezinárodní futurológiáké sjezdy a konference. Podílel jsem se na jednání jedné z nich — v Kjotu v dubnu roku 1970. Mluvilo se tam o tom, že pod­stata problému budoucnosti spo­čívá ve volbě mezi žádoucími a nežádoucími technickými objevy a vynálezy. Af je tomu jakkoli, obě volby navzájem souvisí. Dnes je strom vědy a techniky bohatě rozvětven. Některé větve jsou jedovaté nebo zvláště nebez­pečné, například oblast jader­ných nebo chemických a bakte­riologických zbraní. Některé jsou nebezpečné pro společnost, roz­­bují-Ii se jako rakovina, třeba automobil ve městech. Tokio se už dnes zalyká a hrozí mu úplné ochromení. Některé větve slibují hojné ovoce, ale nikdo o ně ne­ ■ Volíský automobilový závod v městě Togliatti je jednou z nej­větších nových staveb v Sovětském svazu. V loňském roce vyšly z tohoto závodu první tisíce automobilu značky Ziguli. Plánovaná kapacita závodu je 660 tisíc vozů za rok. Na snímku je hlavni do­pravní pás závodu. Co ukázal proces v Leningradě »Dověděli jsme se o proce­su v Leningradě proti skupi­ně osob, které se pokoušely unést sovětské dopravní le­tadlo. Někdo řiká, že jde o pronásledováni židů v So­větském svazu. Je to prav­da?« napsali nám čtenáři Marie Kubíčková, Adolf Kaš­­tánek a Jiří Simon. Skutečně někteří izraelští stát­níci, ba i izraelský parlament při­řadili obviněné k »bojovníkům za pravdu židů«, k »obětem antisemi­tismu v Sovětském svazu«. Tento pokřik propukl dlouho předtím, než byli obvinění přivedeni do síně le­ningradského městského soudu. V protisovětském orchestru hrají prim zace. a militantní sionistické organi­především takzvaná »Liga na obranu židů«, která má blízkb ke krajní izraelské reakci. Přestože čs. tisk již uveřejnil in­formace o leningradském procesu, požádali jsme naše zpravodaje o podrobnosti z průběhu soudního přelíčení. řed soudem stanula dosti pestrá skupina. Byli v ní nosti. i příslušníci židovské národ­Skupina byla obviněna z pokusu o ozbrojený útok na ci­vilní letadlo, aby je unesla do za­hraničí. Z vyšetřovacího materiá­lu si lze učinit představu o hlav­ních účastnících hanebného kom­plotu. Anatolij Altman: Před zatčením šmelinařil s použitím falšovaných dokladů. Několik dní před poku; sem o únos letadla (operace byla nazvána »Svatba«) se Alt­man přeškolil. Před soudem se ho prokurátor otázal: »Jaký vám byl určen úkol při přepadení posádky letadla?« Altman: »Měl jsem se zúčastnit přepadení prvního pilota, proto jsem si včas připravil oprátku, udělal jsem několik smyček...« Prokurátor: »Ale to je přece těžký zločin!« Altman: »Já jsem se o mravní stránku věci nezajímal.« Eduard Kuzněcov: »Věčný« stu­dent, člověk bez zaměstnání, pro­puštěný před třemi roky z vězení, ochotně svolil zúčastnit se nové­ho zločinu a zatáhl do něho i své přátele. Vlastnoručně vyrobil bo­xerský prsten a obušky. Iosif Mendělevič, Lejba Chnoch a Menděl Bodná: Dosud nebyli trestáni ani souzeni. Spojilo je něco jiného: všichni tři mají sluš­né vzdělání a povolání, ale pocti­vou práci považovali za nevýnos­nou. Zato úlohu, která jim byla přidělena při únosu letadla, při­jali bez výhrad. Předem se vy­zbrojili obušky, roubíky a oprát­kami. Se zhotovením této »gent­lemanské kolekce« měli co dělat obvinění Sylva Zalmansonová a její bratr Izrail. Před soudem Syl­va s některými závěry vyšetřová­ní nesouhlasila a prohlásila: »Formu pro odlévání boxerských prstenů nepřipravil můj manžel Kuzněcov, ale udělala jsem to sama podle manželova nákresu.« Jurij Fjodorov: Člověk s krimi­nál nickou minulostí. Už za vě­zeňskými mřížemi se sblížil s Kuz­­rtěcovem a ten ho ocenil po zá­sluze: V zápase s posádkou le­tadla měl právě Fjodorov použít revolveru. Boris Penzou: Při vyšetřování dělal ze sebe naivku: »Odhodlal jsem se k tomuto zločinu z leh­komyslnosti.« Prohlásil to recidi­vista, který si už dříve odpykal dlouholetý trest vězení pro po­kus o znásilnění. Alexej Murenko: Podle posud­ku správy věznice, kde si Muren­ko nepříliš dávno už odbyl trest, choval se i tam jako příživník. »Chtěl jsem mít sladký život, hodně peněz, hodně potěšení,« řekl před soudem Murenko. »Pro­to jsem opustil rodinu a manžel­ku v nejtěžší situaci...« Hlavní postavou v operaci »Svatba« je Mark Dymšic. Je to bývalý letec. Měl se ujmout říze­ní uneseného letadla. Dymšic Je člověk chorobně ctižádostivý. Když nedosáhl u letectva posta­vení, s jakým počítal, posedla ho nenávist k jeho druhům. Když se připravoval ke zločinu, zhotovil si sám revolver a měl jej stále u sebe. »Dymšic je ve své rodině diktátorem,« říkali o něm známí. Do zločinného dobrodružství za­pletl dokonce i své nezletilé dce­ry. (Obě jeho dcery byly propuš­těny hned v prvních hodinách po zatčení skupiny.) Pohlaváři bandy se na svůj zlo­čin připravovali dlouho, asi dva roky. Jak vysvítá z vyšetřujících materiálů, s přípravou zločinu měly co dělat jisté zahraniční kruhy, které gangsterům' posky­tovaly hmotnou pomoc prostřed­nictvím britské firmy Donnerman. Zločinci nejdříve zkoumali mož­nost zmocnit se tryskového do­pravního letadla ve vzduchu. Po­tom, když poznali, že takový zá­měr není reálný, rozhodli se unést malé letadlo A 2 po při­stání. Po průzkumných letech Dymšice, Kuznecova a Fjodorova po linkách Aeroflotu nakonec uzrála poslední varianta, pojme­novaná »Svatba«. Všichni účast-P 2 TÝDENÍK AKJUALIT / 1

Next