Týdeník Aktualit, červenec-prosinec 1975 (VIII/28-52)
1975-07-07 / No. 28
APN komentuje ..............'*■■■■ Nový stupeň INTEGRACE lak jsme již psali, v Budapešti nedávno skončilo 29. řádné zasedání Rady vzájemné hospodářské pomoci, které mělo mimořádný význam. Během roku, uplynulého od 28. zasedání, došlo v socialistických zemích k mnoha důležitým událostem. Nejvýznamnější jsou právem oslavy 30. výročí vítězství nad fašismem, jak se konstatovalo v komuniké: »Jubilejní oslavy v členských zemích RVHP vyústily ve výraznou manifestaci vynikajících výsledků, jichž národy - těchto zemí dosáhly ve všech sférách hospodářského, politického a kulturního života, jejich sílící jednoty a semknutosti.« Nejdynamičtější část světa Uplynulý rok byl pro bratrské země úspěšný. Národní důchod, který je celkovým ukazatelem hospodářského rozvoje kteréhokoli státu, se v členských zemích RVHP ve srovnání s rokem 1973 zvýšil průměrně o 6,4 procenta a ve srovnání s rokem 1970 o více než 29 procent. Průměrný roční přírůstek v mnoha zemích byl přitom vyšší, než předpokládaly státní pětileté plány. Účastníci zasedání vytyčili cesty dalšího sjednocování národních zásob a koordinaci národohospodářských plánů. Důležité je, že nynější koordinace plánů byla zahájena již v roce 1972, což přispělo k předběžnému schválení vzájemných dodávek zboží, které budou základem při přípravě dvoustranných obchodních smluv na léta 1976 až 1980. Připomeňme, že obrat zboží mezi bratrskými zeměmi se má v příštím pětiletém období zvýšit o 50 procent v porovnání s dosavadním. Základ nového programu Nejdůležitější zvláštnost koordinace plánů rozvoje národního hospodářství členských zemí RVHP na léta 1976 až 1980 spočívá v tom, že poprvé byl vypracován návrh schváleného plánu mnohostranných integračních opatření. Předseda rady ministrů SSSR A. Kosygin na závěrečném zasedání zdůraznil, že takovýto plán, který je novinkou v naší spolupráci, je základem výjimečně důležité práce při sjednocování našich snah a zdrojů pro řešení takových klíčových otázek, jako je rozvoj energetiky, hutnictví železa a neželezných kovů, strojírenství, zajištění všech socialistických zemí potravinami a další zemědělskou produkcí. Schválený plán zahrnuje největší mnohostranná opatření, jejichž celková společná hodnota přesahuje devět miliard převoditelných rublů. Zvlášť důležitá je výstavba objektů, kterou uskuteční společnými silami zainteresované země. Podle schváleného programu budou uskutečněna opatření k perspektivnímu rozvoji mezinárodní specializace a kooperace výroby, především ve strojírenství a chemickém průmyslu. To zajistí podstatný růst vzájemných dodávek výpočetní techniky, technických prostředků pro kontejnerovou dopravu, zařízení pro atomové elektrárny, barviv, vrtných souprav atd. Ke schválenému plánu patří také 16 vědeckotechnických problémů, předpokládajících vypracování pokrokových technologií, vysoce výkonných strojů a mechanismů. Počítá se mj. s rozpracováním nových metod přeměny sluneční, chemické, větrné a geotermální energie v elektrickou, tepelnou a mechanickou a s vytvořením hospodárných zařízení na tomto základě. Společnou záležitostí odborníků ze zemí RVHP bude vědecké zkoumání nových a zdokonalování existujících a metod a prostředků při průzkumu a využívání ropných plynových ložisek, nalezení nových prostředků k ochraně kovů před korozí, racionální využívání lesních zásob, vytvoření biolékařských přístrojů a aparatur. Energetický kruh RVHP Delegace vyslechly s velkým zájmem referát o dalším rozvoji palivově energetické základny. Ministr energetiky a elektrifikace SSSR, předseda Stálé komise RVHP pro elektrickou energii Petr Něporožnyj na zasedání hovořil o plánovaných nových elektrických linkách a elektrárnách, jejichž společné používání bude ekonomicky velmi účinné. Potvrzují to dlouholeté zkušenosti energetické soustavy MIR, jež sdružuje energetické systémy Bulharska, Československa, Madarska, NDR, Polska, Rumunska a Sovětského svazu. Centrální dispečerská organizace propojených energetických soustav v Praze řídí práci 21 linek elektrického vedení — tj. 17 až 18 miliard kilowatt mezistátní výměny ročně. Významným přínosem pro rozvoj jednotné energetické soustavy bude řada velkých atomových elektráren, jejichž souhrnná kapacita (bez SSSR) v roce 1980 dosáhne 7 280 000 kilowattů. Spolupráce v rámci soustavy MIR je pouze první stupeň integrace energetických podniků. Vlády Bulharska, Československa, Maďarska, NDR, Polska a Sovětského svazu udělaly nový krok na této cestě v únoru 1974. Dohodly se, že společně vybudují a budou používat vysoce efektivní linky elektrického vedení střídavého proudu o napětí 750 kilovoltů z Vinnice (SSSR) do Albertirsy (MLR). Tato první linka bude začátkem formování sítě mohutných linek, které spojí energetické kapacity evropské části SSSR a ostatních zainteresovaných evropských zemí, členů RVHP. Země RVHP a Jugoslávie tak vybudují v nejbližších letech energetický komplex, který vytvoří podmínky pro další všestranný rozvoj národních ekonomik členských zemí RVHP. PAVEL ŠINKARENKO V širokém boji za odzbrojení, který vede Sovětský svaz důsledně a neochvějně po celých třicet poválečných let, se otevírá nový významný směr. Generální tajemník ÜV KSSS Leonid Brežněv přednesl ve svém předvolebním projevu návrh na zákaz vývoje nových druhů zbraní hromadného ničení a nových systémů těchto zbraní. Tato iniciativa Sovětského svazu vyvolala ve světě živý ohlas. Americký senátor J. Pell prohlásil: »Je to návrh, který Spojené státy musí vřele uvítat. Zavřít Pandořinu skříňku, tj. zakázat vývoj nových strašlivých zbraní, je v zájmu nejen sovětské vlády nebo ruského lidu, ale odpovídá to zájmům amerického lidu a všeho lidstva.« Další americký senátor W. Hataway v souvislosti s tímto iniciativním návrhem Leonida Brežněva zdůraznil: »Nesmíme promarnit žádnou možnost k omezení dalšího horečného zbrojení... Generálnímu tajemníkovi ÚV KSSS mohu proto vyjádřit jedině své uznání.« Široký, ve své většině pozitivní ohlas je dokladem, jak aktuální je úkol zákazu vývoje nových druhů zbraní hromadného ničení. Všichni víme, že úroveň soudobé vědy a techniky je dnes taková, že tu vyvstává vážné nebezpečí vývoje daleko smrtonosnějších zbraní, než jsou zbraně jaderné. List Washington Post například píše o praktické možnosti výroby zbraní, které mohou narušit ovzduší a které by mohly vyvolat hromadnou zkázu táním ledovců, umělými záplavami, zamořením atmosféry nebo narušením teplotního režimu. Reálný fakt současného života však spočívá v tom, že rozum a svědomí lidstva diktují nutnost postavit těmto zbraním do cesty hráz. Leonid Brežněv prohlásil: »Tento úkol samozřejmě vyžaduje úsilí širokého okruhu států, především velmocí. Soudíme, že k tomu by mohly Sovětský svaz a Spojené státy významně přispět, budou-li postupovat společně.« Západoněmecký list General- Anzeiger zdůraznil význam noi vé iniciativy Sovětského svazu ostatních sovětských návrhů na omezení horečného zbrojení a uvedl, že je to další důkaz, že »SSSR kráčí v čele zápasu za odzbrojení«. Činnost Sovětského svazu v tomto směru a ostatních zemí socialistického společenství, provázená úsilím všech mírumilovných sil, přinesla své výsledky. Dnes je v platnosti sedm mnohostranných mezinárodních dohod vztahujících se k opatřením odzbrojení. K nim se řadí další dvoustranné sovětsko-americké dohody o omezení strategických zbraní a odvrácení nebezpečí jaderné války. V těchto dnech byla v Ženevě obnovena jednání delegací SSSR a USA, které mají vypracovat konkrétní smlouvu o omezení strategických útočných zbraní, platnou do 31. prosince 1985. Povinností obou delegací je řídit se »vladivostockým mandátem« — zásadní úmluvou dosaženou koncem roku 1974 za schůzky Leonida Brežněva a Geralde Forda o úrovni strategického arzenálu svých zemí, kterou se obě mocnosti zavazují nepřekračovat. Tento souhlas za dnešních podmínek odráží nanejvýš přesně a spravedlivě požadavek parity a zaručuje stejnou bezpečnost obou stran. Sovětský svaz prosazuje neochvějně a bezvýhradně řešení problému omezení strategických zbraní v duchu vladivostockého ujednání. Také vláda Spojených států prohlašuje, že je rozhodnuta usilovat o »brzdění soutěže ve strategickém zbrojení«. Je však třeba konstatovat, že nezahálejí ani odpůrci sovětskoamerického ujednání. Pochybná čest vůdce v tom náleží skupině senátora H. Jacksona, která — jak svědčí americký tisk — »podniká vážné pokusy o nátlak na vládu«, aby dosáhla revize vladivostockého ujednání a zmařila vypracování smlouvy. Představitelé Sovětského svazu však soudí, že v nejbližší budoucnosti mohou být docela dobře podniknuty další významné a reálné kroky ke stabilnějšímu a trvalému míru v Evropě a na celém světě. Týká se to rovněž vídeňského jednání o snížení stavu ozbrojených sil a výzbroje ve střední Evropě, jehož úspěšný průběh vyžaduje, aby západní země upustily od snah využít tohoto fóra jako nástroje k upevnění vlastních vojenských pozic. Sovětská strana přistupuje k vídeňskému jednání se vší vážností, jak to zasluhuje velký a důležitý úkol omezení vojenského soupeření uprostřed evropského kontinentu. Sovětský svaz spolu s NDR, Polskem a Československem předložil již mnoho návrhů otevírajících cestu k dosažení dohody bez poškození bezpečnosti kteréhokoli ze států. Poslední takový návrh byl předložen v březnu tohoto roku. Je důkazem ochoty pružného hledání vzájemně vya hovujících řešení. Reakce Západu však zůstává nadále negativní. Ve stanovisku delegací členských zemí NATO se projevuje tendence neakceptovat dohodnuté stěžejní zásady, tj. vzájemné snížení bez jednostranných vojenských výhod. Situace na vídeňském jednání je tedy taková, že záleží jedině na západních delegacích, jak bude dále probíhat jednání o závažné otázce odzbrojení. Vojenské výdaje Severoatlantického paktu se v posledních dvaceti letech zdvojnásobily. V roce 1974 vydaly členské země NATO na vojenské účely obrovskou částku — 132 miliardy dolarů. V některých západních státech vojenské rozpočty dále rostou »Sovětský svaz soudí,« prohlásil Leonid Brežněv, »že vývoj by měl být opačný. Jsme pro snížení vojenských rozpočtů a vyzýváme k tomu ostatní velmoci. Naše země byla a zůstává pevným stoupencem omezení a snížení zbrojení, stoupencem odzbrojení.« B. DMITRfJEV Požadavek rozumu a svědomí lidstva Pojízdné školy na cestách Když jí obyvatelé uviděli poprvé, vzbuzovala údiv, dnes se stala běžným zjevem a vítaným pomocníkem. Několik nákladních automobilů se skládací výstavkou různých technických pomůcek, vztyčená plachta mezi dvěma vozy, židle, tabule s prospekty, grafy či výkresy, malá promítací plocha a je tu škola v přírodě. Takové pojízdné školy sovětských závodů mají v Československu už svou tradici a pomáhají především pracovníkům v zemědělství. Loni se podobná škola velmi osvědčila při zaškolování traktoristů, kteří pracují s výrobky Volgogradského traktorového závodu. Jen v Boskovicích se v ní vyškolilo 60 posluchačů třetího ročníku zemědělského odborného učiliště — oboru opravář a automechanik. Jiná pomáhala připravovat kombajnéry a opraváře nových sovětských kombajnů. Letos působila v CSSR tři týdny pojízdná škola, která seznamovala s obsluhou sovětských obilních kombajnů SK 6 Kolos téměř pět set kombajnérů a opravářů. československých (j) ■ »Škola na kolech« zastavila v Račíně, okres Zďár nad Sázavou. Ředitel školy a pracovník ministerstva traktorového a zemědělského strojírenství SSSR Oleg Voronov seznamuje úěastníky kursu s funkcí kombajnu SK 6 Kolos. 2 TÝDENÍK AKTUALIT / 28 Červencový SPUTNIK Sedmé číslo ilustrovaného magazínu Sputnik přináší množství zajímavých materiálů věnovaných vědě. Ve chvílích, kdy se ke společnému letu připravují sovětští a američtí kosmonauté, zaujme článek Vlajková loď kosmické flotily. Na počátku kosmické éry se v prostorách světového oceánu objevil nový typ lodí. Jsou to lodi kosmické flotily, určené především k pozorování umělých družic Země a jejich řízení během letu. O první z těchto obrovských lodních laboratoří hovoří uvedený článek. Vědou se zabývá i článek Slovo na obranu chemie, v němž akademik S. Volfkovič odpovídá na otázku, zda lidské zdraví ohrožují chemické prostředky k ochraně rostlin před škůdci, chorobami a plevely. O problému, zda existuje antisvět, hovoří známý filozof, fyzik, matematik a historik akademik Gustav Naan v interview nazvaném Rukavice naruby. Stať Věda a literatura — nepřátelé či partneři? obsahuje úvahy, jak dalece se vědeckotechnická revoluce dotýká samé podstaty umění. V červenci uplyne třicet let od postupimské konference. Tomuto výročí jsou věnovány výňatky ze sborníku Teherán —Jalta—-Postupim uveřejněné pod názvem Zásady Postupimi a jejich realizace. V době, kdy kapitalistický systém je otřásán krizí, zaujme čtenáře řada příspěvků srovnávajících stav hospodářství socialistických zemí se stavem hospodářství kapitalistického. Interview náměstka předsedy rady ministrů SSSR a předsedy Státního plánovacího výboru při radě ministrů N. Bajbakova se týká hospodářských výhledů na léta 1976—1980, jejich zvláštností a vlivu na růst životní úrovně. Socialistickým a kapitalistickým systémem, jejich současným stavem i perspektivami jejich vývoje se zabývá článek Rubl a dolar očima ruské hospodyně. Kromě toho přináší první prázdninové číslo Sputniku řadu článků o umění, literatuře, zábavné hudbě, turistice a na závěr úryvek z románu J. Korince Tam v dáli za řekou. (vt) Společenské vědy v SSSR Vychází třetí číslo časopisu Společenské vědy v SSSR, které otevírá stať sovětského autora A. J. Medunina pod názvem Společenské vědy stojí v čele věd. Časopis uveřejňuje studie o problematice druhé světové války, jako například rozhovor Pavla Žilina, který odpovídá na otázky o příčinách a charakteru druhé světové války, o historickém poučení, které si z ní národy vzaly. Další články se zabývají řešením národnostní otázky v SSSR. M. Lisenkov nazval svou stať Mírová koexistence a otázka kulturních vztahů mezi státy s různým společenským zřízením, M. P. Kim píše o kultuře jako předmětu historického studia, Sionismus jako zbraň antikomunismu se jmenuje studie V. Kiselova. Časopis Společenské vědy v SSSR otiskuje ještě mnoho dalších zajímavostí.