Týdeník Aktualit, červenec-prosinec 1975 (VIII/28-52)

1975-07-07 / No. 28

APN komentuje ..............'*■■■■ Nový stupeň INTEGRACE lak jsme již psali, v Budapešti nedávno skončilo 29. řádné zasedání Rady vzájemné hospodářské pomoci, které mělo mimořádný význam. Během roku, uplynulé­ho od 28. zasedání, došlo v socialistických zemích k mnoha důležitým událostem. Nejvýznamnější jsou prá­vem oslavy 30. výročí vítězství nad fašismem, jak se konstatovalo v komuniké: »Jubilejní oslavy v členských zemích RVHP vyústily ve výraznou manifestaci vynika­jících výsledků, jichž národy - těchto zemí dosáhly ve všech sférách hospodářského, politického a kulturního života, jejich sílící jednoty a semknutosti.« Nejdynamičtější část světa Uplynulý rok byl pro bratrské země úspěšný. Národní důchod, který je celkovým ukazatelem hospodářského rozvoje kteréhokoli státu, se v členských zemích RVHP ve srovnání s rokem 1973 zvýšil průměrně o 6,4 procen­ta a ve srovnání s rokem 1970 o více než 29 procent. Průměrný roční přírůstek v mnoha zemích byl přitom vyšší, než předpokládaly státní pětileté plány. Účastníci zasedání vytyčili cesty dalšího sjednocování národních zásob a koordinaci národohospodářských plánů. Důležité je, že nynější koordinace plánů byla za­hájena již v roce 1972, což přispělo k předběžnému schválení vzájemných dodávek zboží, které budou zá­kladem při přípravě dvoustranných obchodních smluv na léta 1976 až 1980. Připomeňme, že obrat zboží mezi bratrskými zeměmi se má v příštím pětiletém období zvýšit o 50 procent v porovnání s dosavadním. Základ nového programu Nejdůležitější zvláštnost koordinace plánů rozvoje ná­rodního hospodářství členských zemí RVHP na léta 1976 až 1980 spočívá v tom, že poprvé byl vypracován návrh schváleného plánu mnohostranných integračních opatření. Předseda rady ministrů SSSR A. Kosygin na zá­věrečném zasedání zdůraznil, že takovýto plán, který je novinkou v naší spolupráci, je základem výjimečně důležité práce při sjednocování našich snah a zdrojů pro řešení takových klíčových otázek, jako je rozvoj energetiky, hutnictví železa a neželezných kovů, stro­jírenství, zajištění všech socialistických zemí potravi­nami a další zemědělskou produkcí. Schválený plán zahrnuje největší mnohostranná opa­tření, jejichž celková společná hodnota přesahuje devět miliard převoditelných rublů. Zvlášť důležitá je výstavba objektů, kterou uskuteční společnými silami zaintereso­vané země. Podle schváleného programu budou uskutečněna opa­tření k perspektivnímu rozvoji mezinárodní specializace a kooperace výroby, především ve strojírenství a che­mickém průmyslu. To zajistí podstatný růst vzájemných dodávek výpočetní techniky, technických prostředků pro kontejnerovou dopravu, zařízení pro atomové elektrár­ny, barviv, vrtných souprav atd. Ke schválenému plánu patří také 16 vědeckotechnic­kých problémů, předpokládajících vypracování pokroko­vých technologií, vysoce výkonných strojů a mecha­nismů. Počítá se mj. s rozpracováním nových metod pře­měny sluneční, chemické, větrné a geotermální energie v elektrickou, tepelnou a mechanickou a s vytvořením hospodárných zařízení na tomto základě. Společnou záležitostí odborníků ze zemí RVHP bude vědecké zkoumání nových a zdokonalování existujících a metod a prostředků při průzkumu a využívání ropných plynových ložisek, nalezení nových prostředků k ochraně kovů před korozí, racionální využívání lesních zásob, vytvoření biolékařských přístrojů a aparatur. Energetický kruh RVHP Delegace vyslechly s velkým zájmem referát o dalším rozvoji palivově energetické základny. Ministr energeti­ky a elektrifikace SSSR, předseda Stálé komise RVHP pro elektrickou energii Petr Něporožnyj na zasedání hovořil o plánovaných nových elektrických linkách a elektrárnách, jejichž společné používání bude ekono­micky velmi účinné. Potvrzují to dlouholeté zkušenosti energetické sou­stavy MIR, jež sdružuje energetické systémy Bulharska, Československa, Madarska, NDR, Polska, Rumunska a Sovětského svazu. Centrální dispečerská organizace propojených ener­getických soustav v Praze řídí práci 21 linek elek­trického vedení — tj. 17 až 18 miliard kilowatt mezi­státní výměny ročně. Významným přínosem pro rozvoj jednotné energetic­ké soustavy bude řada velkých atomových elektráren, jejichž souhrnná kapacita (bez SSSR) v roce 1980 do­sáhne 7 280 000 kilowattů. Spolupráce v rámci soustavy MIR je pouze první stu­peň integrace energetických podniků. Vlády Bulharska, Československa, Maďarska, NDR, Polska a Sovětského svazu udělaly nový krok na této cestě v únoru 1974. Dohodly se, že společně vybudují a budou používat vy­soce efektivní linky elektrického vedení střídavého proudu o napětí 750 kilovoltů z Vinnice (SSSR) do Albertirsy (MLR). Tato první linka bude začátkem formování sítě mo­hutných linek, které spojí energetické kapacity evrop­ské části SSSR a ostatních zainteresovaných evropských zemí, členů RVHP. Země RVHP a Jugoslávie tak vy­budují v nejbližších letech energetický komplex, který vytvoří podmínky pro další všestranný rozvoj národ­ních ekonomik členských zemí RVHP. PAVEL ŠINKARENKO V širokém boji za odzbrojení, který vede Sovětský svaz dů­sledně a neochvějně po celých třicet poválečných let, se ote­vírá nový významný směr. Ge­nerální tajemník ÜV KSSS Leo­nid Brežněv přednesl ve svém předvolebním projevu návrh na zákaz vývoje nových druhů zbra­ní hromadného ničení a nových systémů těchto zbraní. Tato iniciativa Sovětského sva­zu vyvolala ve světě živý ohlas. Americký senátor J. Pell prohlá­sil: »Je to návrh, který Spojené státy musí vřele uvítat. Zavřít Pandořinu skříňku, tj. zakázat vývoj nových strašlivých zbraní, je v zájmu nejen sovětské vlády nebo ruského lidu, ale odpovídá to zájmům amerického lidu a všeho lidstva.« Další americký senátor W. Hataway v souvis­losti s tímto iniciativním návr­hem Leonida Brežněva zdůraz­nil: »Nesmíme promarnit žád­nou možnost k omezení dalšího horečného zbrojení... Generál­nímu tajemníkovi ÚV KSSS mo­hu proto vyjádřit jedině své uznání.« Široký, ve své většině pozitiv­ní ohlas je dokladem, jak ak­tuální je úkol zákazu vývoje nových druhů zbraní hromadné­ho ničení. Všichni víme, že úro­veň soudobé vědy a techniky je dnes taková, že tu vyvstává vážné nebezpečí vývoje daleko smrtonosnějších zbraní, než jsou zbraně jaderné. List Washington Post napří­klad píše o praktické možnosti výroby zbraní, které mohou na­rušit ovzduší a které by mohly vyvolat hromadnou zkázu táním ledovců, umělými záplavami, za­mořením atmosféry nebo naru­šením teplotního režimu. Reálný fakt současného života však spočívá v tom, že rozum a svědomí lidstva diktují nut­nost postavit těmto zbraním do cesty hráz. Leonid Brežněv pro­hlásil: »Tento úkol samozřejmě vyžaduje úsilí širokého okruhu států, především velmocí. Soudí­me, že k tomu by mohly Sovět­ský svaz a Spojené státy vý­znamně přispět, budou-li postu­povat společně.« Západoněmecký list General- Anzeiger zdůraznil význam no­i vé iniciativy Sovětského svazu ostatních sovětských návrhů na omezení horečného zbrojení a uvedl, že je to další důkaz, že »SSSR kráčí v čele zápasu za odzbrojení«. Činnost Sovětského svazu v tomto směru a ostat­ních zemí socialistického spole­čenství, provázená úsilím všech mírumilovných sil, přinesla své výsledky. Dnes je v platnosti sedm mnohostranných meziná­rodních dohod vztahujících se k opatřením odzbrojení. K nim se řadí další dvoustranné sovět­­sko-americké dohody o omezení strategických zbraní a odvráce­ní nebezpečí jaderné války. V těchto dnech byla v Ženevě obnovena jednání delegací SSSR a USA, které mají vypracovat konkrétní smlouvu o omezení strategických útočných zbraní, platnou do 31. prosince 1985. Povinností obou delegací je ří­dit se »vladivostockým mandá­tem« — zásadní úmluvou dosa­ženou koncem roku 1974 za schůzky Leonida Brežněva a Ge­ralde Forda o úrovni strategic­kého arzenálu svých zemí, kte­rou se obě mocnosti zavazují nepřekračovat. Tento souhlas za dnešních podmínek odráží na­nejvýš přesně a spravedlivě po­žadavek parity a zaručuje stej­nou bezpečnost obou stran. Sovětský svaz prosazuje ne­ochvějně a bezvýhradně řešení problému omezení strategických zbraní v duchu vladivostockého ujednání. Také vláda Spojených států prohlašuje, že je rozhod­nuta usilovat o »brzdění soutěže ve strategickém zbrojení«. Je však třeba konstatovat, že nezahálejí ani odpůrci sovětsko­­amerického ujednání. Pochybná čest vůdce v tom náleží skupi­ně senátora H. Jacksona, která — jak svědčí americký tisk — »podniká vážné pokusy o nátlak na vládu«, aby dosáhla revize vladivostockého ujednání a zma­řila vypracování smlouvy. Představitelé Sovětského sva­zu však soudí, že v nejbližší budoucnosti mohou být docela dobře podniknuty další význam­né a reálné kroky ke stabilněj­šímu a trvalému míru v Evro­pě a na celém světě. Týká se to rovněž vídeňského jednání o sní­žení stavu ozbrojených sil a vý­zbroje ve střední Evropě, jehož úspěšný průběh vyžaduje, aby západní země upustily od snah využít tohoto fóra jako nástro­je k upevnění vlastních vojen­ských pozic. Sovětská strana přistupuje k vídeňskému jednání se vší vážností, jak to zasluhuje velký a důležitý úkol omezení vojen­ského soupeření uprostřed ev­ropského kontinentu. Sovětský svaz spolu s NDR, Polskem a Československem předložil již mnoho návrhů otevírajících ces­tu k dosažení dohody bez po­škození bezpečnosti kteréhokoli ze států. Poslední takový návrh byl předložen v březnu tohoto roku. Je důkazem ochoty pružného hledání vzájemně vy­a hovujících řešení. Reakce Zápa­du však zůstává nadále nega­tivní. Ve stanovisku delegací členských zemí NATO se proje­vuje tendence neakceptovat do­hodnuté stěžejní zásady, tj. vzá­jemné snížení bez jednostran­ných vojenských výhod. Situace na vídeňském jednání je tedy taková, že záleží jedině na zá­padních delegacích, jak bude dále probíhat jednání o závaž­né otázce odzbrojení. Vojenské výdaje Severoatlan­tického paktu se v posledních dvaceti letech zdvojnásobily. V roce 1974 vydaly členské ze­mě NATO na vojenské účely ob­rovskou částku — 132 miliardy dolarů. V některých západních státech vojenské rozpočty dále rostou »Sovětský svaz soudí,« prohlá­sil Leonid Brežněv, »že vývoj by měl být opačný. Jsme pro snížení vojenských rozpočtů a vyzýváme k tomu ostatní vel­moci. Naše země byla a zůstává pevným stoupencem omezení a snížení zbrojení, stoupencem od­zbrojení.« B. DMITRfJEV Požadavek rozumu a svědomí lidstva Pojízdné školy na cestách Když jí obyvatelé uviděli poprvé, vzbu­zovala údiv, dnes se stala běžným zjevem a vítaným pomocníkem. Několik náklad­ních automobilů se skládací výstavkou různých technických pomůcek, vztyčená plachta mezi dvěma vozy, židle, tabule s prospekty, grafy či výkresy, malá pro­mítací plocha a je tu škola v přírodě. Takové pojízdné školy sovětských závo­dů mají v Československu už svou tra­dici a pomáhají především pracovníkům v zemědělství. Loni se podobná škola velmi osvědčila při zaškolování traktoristů, kteří pracují s výrobky Volgogradského traktorového závodu. Jen v Boskovicích se v ní vyško­lilo 60 posluchačů třetího ročníku země­dělského odborného učiliště — oboru opravář a automechanik. Jiná pomáhala připravovat kombajnéry a opraváře no­vých sovětských kombajnů. Letos působila v CSSR tři týdny po­jízdná škola, která seznamovala s obslu­hou sovětských obilních kombajnů SK 6 Kolos téměř pět set kombajnérů a opravářů. československých (j) ■ »Škola na kolech« zastavila v Račíně, okres Zďár nad Sázavou. Ředitel školy a pracovník ministerstva traktorového a zemědělského strojírenství SSSR Oleg Voro­nov seznamuje úěastníky kursu s funkcí kombajnu SK 6 Kolos. 2 TÝDENÍK AKTUALIT / 28 Červencový SPUTNIK Sedmé číslo ilustrovaného magazínu Sputnik přináší množství zajímavých ma­teriálů věnovaných vědě. Ve chvílích, kdy se ke společnému le­tu připravují sovětští a američtí kosmo­­nauté, zaujme článek Vlajková loď kos­mické flotily. Na počátku kosmické éry se v prostorách světového oceánu obje­vil nový typ lodí. Jsou to lodi kosmické flotily, určené především k pozorování umělých družic Země a jejich řízení bě­hem letu. O první z těchto obrovských lodních laboratoří hovoří uvedený článek. Vědou se zabývá i článek Slovo na obranu chemie, v němž akademik S. Volf­­kovič odpovídá na otázku, zda lidské zdraví ohrožují chemické prostředky k ochraně rostlin před škůdci, choroba­mi a plevely. O problému, zda existuje antisvět, hovoří známý filozof, fyzik, ma­tematik a historik akademik Gustav Naan v interview nazvaném Rukavice naruby. Stať Věda a literatura — nepřá­telé či partneři? obsahuje úvahy, jak da­lece se vědeckotechnická revoluce dotýká samé podstaty umění. V červenci uplyne třicet let od postu­­pimské konference. Tomuto výročí jsou věnovány výňatky ze sborníku Teherán —Jalta—-Postupim uveřejněné pod ná­zvem Zásady Postupimi a jejich realizace. V době, kdy kapitalistický systém je otřásán krizí, zaujme čtenáře řada pří­spěvků srovnávajících stav hospodářství socialistických zemí se stavem hospodář­ství kapitalistického. Interview náměstka předsedy rady ministrů SSSR a předsedy Státního plánovacího výboru při radě ministrů N. Bajbakova se týká hospodář­ských výhledů na léta 1976—1980, jejich zvláštností a vlivu na růst životní úrovně. Socialistickým a kapitalistickým systé­mem, jejich současným stavem i perspek­tivami jejich vývoje se zabývá článek Rubl a dolar očima ruské hospodyně. Kromě toho přináší první prázdninové číslo Sputniku řadu článků o umění, li­teratuře, zábavné hudbě, turistice a na závěr úryvek z románu J. Korince Tam v dáli za řekou. (vt) Společenské vědy v SSSR Vychází třetí číslo časopisu Společen­ské vědy v SSSR, které otevírá stať sovět­ského autora A. J. Medunina pod názvem Společenské vědy stojí v čele věd. Časo­pis uveřejňuje studie o problematice dru­hé světové války, jako například rozhovor Pavla Žilina, který odpovídá na otázky o příčinách a charakteru druhé světové války, o historickém poučení, které si z ní národy vzaly. Další články se zabý­vají řešením národnostní otázky v SSSR. M. Lisenkov nazval svou stať Mírová ko­existence a otázka kulturních vztahů me­zi státy s různým společenským zřízením, M. P. Kim píše o kultuře jako předmětu historického studia, Sionismus jako zbraň antikomunismu se jmenuje studie V. Ki­­selova. Časopis Společenské vědy v SSSR otiskuje ještě mnoho dalších zajímavostí.

Next