Učitelské Noviny, červenec-prosinec 1953 (III/26-52)

1953-07-01 / No. 26

/. Července 19SS VCitelski noviny našich školských pracovníků v SSSR dového vzdělání, ve vědeckých pedagogických institutech jsme se přesvědčovali o tom, že komunistická výchova je cele a plně založena na vědě, že z ní vychází, k ní směřuje, o ní se opírá, jí se řídí. Každý pedagog, každý učitel, se kterým jsme se v SSSR setkali, je veden snahou vyzbrojit sovětské děti pravdivým vědeckým poznáním, dát jim pevné základy těch věd, které se nezastaví před žádnou záhadou, před věcmi dosud nepoznanými, těch věd, které jsou naplněny optimismem objevování nových a nových pravd, aby sloužily člověku, aby sloužily lidské společnosti. Stačí vzít do rukou sovětské učebnice, abychom poznali, že jestliže buržoasní výchova v západních kapitalistických státech mate děti, ohlupuje je skreslenými polopravdami a nepravdami v zájmu svých nelidských cílů, září jako neuhasitelné světlo z obsahu sovětské Školy světlo čisté pravdy, poslední výtěžky vědy. Komunistická výchova však nesměřuje jeo k tomu, aby žáci ovládli základy věd, aby se naučili, jak se tyto základy uplatňují ve výrobě, v životě, ale ona sama se řídí vědou, stále více a lépe je organisována v souhlase s poznanými pedagogickými zákony, v souhlase s poznanými zákonitostmi komunistické výchovy. Komunistická strana Sovětského svazu a sovětská vláda věnují veliké prostředky na rozvoj pedagogických véd. Podobné jako ostatní sovětské vědecké instituce rozvíjí se i středisko vědecké práce v oblasti pedagogiky — Akademie pedagogických věd RSFSR. Od r. 1948, kdy jsme byli v SSSR po prvé, byly vytvořeny nové věiecko-výzkumné pedagogické ústavy, takže Akademie nyní sdružuje -9 těchto vědecko-výzkumných ústavů; ústav theorie a historie pedagogiky, leningradský vědecko-výzkumný pedagogický ústav, ústav psychologie, vyučovacích method, národnostních škol, Lesgaftův státní přírodovědný ústav v Leningradě, ústav tělesné výchovy a školní hygieny, estetické výchovy a defektologie. K Akademii patří pedagogická knihovna Ušinského, vědecko-výzkumný archiv, museum lidového vzděláni atd. Pedagogické vědy se ovšem pěstují nejen v Akademii, ale i n? katedrách pedagogických učitelských institutů, zárodky těchto věd zraji na každé sovětské škole, v každém výchovném zařízení. Za soudružské pomoci pedagogů z RSFSR rozvíjejí se vědecká pedagogická zařízeni i v ostatních svazových republikách. Tento nezadržitelný kvantitatívni růst vědecko- pedagogického bádání je ovšem neoddělitelně spojen s kvalitativním růstem sovětské pedagogické vědy. A je to právě tato kvalitativní stránka, která především charakterisujg sovětskou pedagogiku jako skutečnou vědu o výchově, jako zcela zřetelný a konkrétní projev i významný nástroj socialistického humanismu a optimismu. Hlubokou lidskostí a optimismem je posvěcena sama thematika pedagogického bádání. Ve vědeckovýzkumných úst-avech, které jsme navštívili, pracuje se na theoretickém prooracování tak velevýznamnýrh úkolů, jež nyní po XIX sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu a po poslední Stalinově práci o ekonomických problémech socialismu v SSSR stojí před sovětskou školou Jde o zavedení všeobec-* něho středoškolského vzdělání (desetiletka) pro všechnu sovětskou mládež, o všeobecné polytechnické vyučování, o všestranné vzdělání, všestranný rozvoj všech dětí bez rozdílu. To jsou úkoly nejen přímo obrovské, ale naplňují pýchou a radostí každého poctivého pedagoga, každého poctivého učitele. Sovětští pedagogičtí a školštj pracovníci, sovětští učitelé jsou při uskutečňování těchto úkolů nejen nanlněni city opravdové lásky k dětem.-ale i hlubokým optimismem, že se podaři všechny děti bez rozdílu vychovat ve všestranně vzdělané a rozvinuté budovatele nové společnosti. S hrdostí a optimismem nám referovala o tomto úkolu sovětské školy náměstkyně ministra školství RSFSR s. Dubrovina Ředitelka 175. dívčí střední školy v Moskvě nám na konkrétním oříkladu žákyně, která dostála dvojku z anglického jazyka, referovala, iak učitelský sbor spolu s komsomolskou organisací přispěchaly na pomoc, aby si žákvně zleošile prospěch, aby nezaostávala ve vzdělání. Jak přímo dominuje, jak září hlubokou lidskostí sovětský optimistický názor na možnosti rozvoje všech dětí, na jejich vzdělavatelnost ve srovnání s nelidskými tbeoriemi a praxj buržoasni výchovy především amerického směru, jež i u nás zapustily kořeny a jež znamenají skepsi, nevíru, pesimismus ve věcech výchovy a vzdělávání našich dětí. Sovětská pedagogická věda řeši tedy na posicích socialistického humanismu a optimismu základní praktické úkqly sovětské Navštívili jsme Sovětský svaz v epoše, která se vyznačuje nikdy v historii nevídaným, bouřlivým a stále se zrychlujícím rozvojem výrobních sil a z toho vyplývající stále_ vyšší životní úrovně sovětského lidu, v ohdobi, které se vyznačuje neustálým vzestupem vzdělanosti a kultury všech vrstev sovětské společnosti. Není náhodou, že komunistická strana a sovětská vláda přikládá tak velkou váhu a věnuje tak výjimečnou pozornost a péči kulturnímu povznesení, vzděláni a výchově mládeže a lidu. Obrovská výstavba země, veliké stavby komunismu, přeměna přírody, vysoce mechanisované zemědělské i průmyslové závody, to vše je dílo lidí a nikoliv snad vyniškoly. Proto v plánech vědecko-výzkumných ústavů nacházíme themata jako učební plán desetileté školy, učební osnovy, učebnice, otázky methodiky polytechnického vyučování, tnethodiky vyučování základům věd, práce o dosažení dobrého prospěchu žáků, učebnice pedagogiky a historie pedagogiky pro pedagogické instituty, práce o systému učebně výchovné práce v 1., 5., 8. tř. všeobecně vzdělávací školy a o-všestranném rozvoji žáků, výzkumy o vzájemné součinnosti slova a názoru v učebně výchovném procese, které všechny řeší sovětští pedagogové s dlouhodobou perspektivou. V souvislosti s řešením těchto otázek směřuje sovětská pedagogická věda k objevování zákonnitostí výchovného procesu, k formulování pedagogických zákonů, aby — jak řekl ředitel vědecko-výzkumného ústavu theorie a historie pedagogiky B. P. Jesipov — nebylo v učebnicích pedagogiky, že učitel musí, je povinen učinit to neb ono, ale aby pedagogika nejen odkrývala zákonitosti socialistické výchovy, ale i ukazovala, jak má učitel těchto poznaných zákonitostí využívat ve své praxi, aby mu zdůvodňovala vyučovací a výchovný postup. Sovětští pedagogové řeší všechny tyto otázky spolu s učiteli na školách, začleňuji do vědecké pedagogické práce stále větší počet učitelů. Sovětská pedagogická věda je tedy co nejtěsněji spjata s praxí, a to nejen svou thematikou, ale i tím, že se s posic marxisticko-leninské me'-hodologie ubírá cestou zevšeobecňování zkušeností škol a učitelů, že provádí pokusy na školách atd. Sovětští učitelé stále lépe ovládají pedagogickou vědu a řídi se jí při všem svém počínáni. Pokládám právě poměr sovětských učitelů k vědě o výchově (podobně je tomu v ostatních oborech života Sovětského svazu ve vztahu k vědám vůbec) za jeden z nejsilnějších dojmů z SSSR. Ředitel 315. chlapecké střední školy v Moskvě nám hned v úvodu k naši besedě řekl, hovořit o práci jeho školy znamená hovořit o sovětské pedagogice. A ve svém výkladu byl skutečně na výši sovětské pedagogické vědy, stejně jako ředitel 157. chlapecké střední školy v Leningradě atd. Sovětští učitelé stejně jako všechen sovětský lid nastoupil vítězný pochod do vědy. Na každé škole řada učitelů na dálku studuje na učitelských a pedagogických institucích, na universitách marxismu-leninismu, pracují v methodických komisích učebních předmětů počátečních škol atd. Studují však i pracovníci ministerstva školství, oblastních a jiných orgánů lidového vzdělání, konají aspirantské zkoušky, pracují na disertačních pracích atd. Setkali jsme se s řadou význačných sovětských pedagogických vědců, se s. Kairovem, Melnikovem, Solověvem. Jesipovem. GončaroVem. Ogorodnikovem. Boldyrevem, Šatkou, Koreněvskim, Ananěvem, Bušljou, Djačkovem a Monoszonem. Jako všichni sovětští lidé, i tito vědečtí pracovnici, pokud jsme se s nimi pracovně setkali, besedovali s námi v duchu radostného soudružství, věnovali nám mnoho svého času, sdíleli se s námi nezištně o všechny zkušenosti ze své práce. A pokud jsme s některými mohli podrobněji rozprávět, radovali 1=me se z jejich velikého zájmu o naši republiku, o našj školu a pedagogiku. Zvláště nás potěšilo, že skupina mladých pedagogických pracovníků se začne učit česky, aby se mohit ještě oodrobněji seznamovat především s dílem našeho velikého pedagoga J. A. Komenského. Vrátil jsem se ze Sovětského svazu s hlubokým přesvědčením, že cesta, kterou jsme nyní pod vedením naší strany a vlády novým školským zákonem nastoupili, cesta stále hlubšího poznávání zkušeností sovětské školy a stále těsnějšího přibližováni se jejímu velikému příkladu, je dobrá, šfastná cesta pro naši republiku, pro všechen náš lid, pro naši mládež i učitelstvo. Bude ien třeba, aby u nás nebylo jednoho učitele. jediného školského a pedagogického pracovníka, který by pečlivě nestudoval zkušenosti sovětské školy, který by neznal základy skutečné vědy o komunistické výchově, sovětskou pedagogiku, a který by toto poznáni neuváděl denně v život na našich školách, v školských institutech, v odborných pedagogických pracovištích. A bude třeba, abychom i mv. pedagogičtí' pracovnici, rozvíjeli československou pedagogickou vědu a vyzbrojovali jí všechny naše učitele, všechny školské pracovníky A ovšem a především bude třeba, abychom všichni, kteří vychováváme naši mládež, stáli tak pevně a neochvějně, stejně jako našj soudruzi v SSSR, na posicích socialistického h um anismu a optimismu, jež tak významně charakterisují právě i Gottwaldovu epochu budování socialismu v naší vlasti. kajících jednotlivců, ale společné dílo milionových mas dělníků, rolníků a inteligence. Toto vše mohou uskutečňovat jen lidé vysoce uvědomělí, vysoce vzděláni a kulturní. Soudruh Stalin v „Ekonomických problémech socialismu v SSSR” obrátil významnou měrou pozornost na otázku vzdělanosti jako jednoho ze základních činitelů, podmiňujících postupný přechod od socialismu ke komunismu. V duchu veliké ideje soudruha Stalina se XIX. sjezd usnesl na opatřeních nesmírného revolučního významu: uskutečnit ve dvou etapách všeobecné středoškolské vzděláni veškeré sovětské mládeže a zavést na středních školách polytechnickou výchovu. Když jsme se loni na podzim seznamovali s výsledky XIX. sjezdu, uvědomili jsme si, co tento krok bude znamenat. Na jakou úroveň se povznese práce, ať v průmyslu, ať v zemědělství, ať v kterémkoli jiném oboru hospodářství, když každý chlapec a každé děvče bude chodit do školy do sedmnácti let, bude absolventem desetiletky! Jak se povznese veškeren kulturní a společenský život! Skutečný dosah těchto historických usnesení XIX. sjezdu jsme si však uvědomili teprve v Sovětském svazu, když jsme poznávali mládež vycházející z desetiletek. Jaká je to mládež, jaký rozsah a hloubka znalostí! Zastihli jsme ji už při zkouškách, ale i tak jsme si udělali představu — vždyť zkoušky jsou zhodnocením předchozího vyučovacího a výchovného procesu. Byl jsem na příklad přítomen zkouškám z literatury. Dívky 175. střední školy v Moskvě hodnotily díla předních ruských klasiků i význačných sovětských spisovatelů. Podávaly výklad o jejich výchovné nodnotě, o jejich ideovosti i o jejich uměleckém zpracováni. Na novějších dílech objasňovaly základní rysy socialistického realismu. Zdůrazňovaly pravdivost, typičnost, zákonitý vývoj jednotlivých románových postav. Bylo zřejmé, že ve škole podrobně rozbíraly referát soudruha Malenkova na XIX. sjezdu a učily se z něho. Zejména si všímaly těch postav a hrdinů uměleckých děl, které jsou vzorem sovětské mládeži a sovětskému lidu vůbec. Rozbíraly charakter Taťany z Puškinova Oněgina, matky ze stejnojmenného Gorkého románu, Pavla Gorčagina, hrdiny Mladé gardy, a další a další. Jako je odstrašujícím příkladem zrádce Stachovič, tak jsou vzory sovětských mladých lidí Zoja, Oleg Koševoj, Pavlík Morozov, náš Julius Fučík. Jejich osudy sovětská mládež hluboce prožívá. ’ Pečlivě jsme si všímah chlapců a děvčat, jak reagují a jak se chovají při divadelních nebo filmových představeních. Dlouho budeme vzpomínat na některé dojmy, které jsme prožili v moskevském dětském divadle. Tak na příklad při představení „Helgoland volá” se dostává skupina hrdinné a vlastenecké německé demokratické mládeže před okupantský soud. Kolektiv mladých lidí se chová neohroženě a statečně. Až vás zamrazí, jaké vzrušení, ižas a zároveň odpor zachvátil všechny přítomné mladé lidi, celý divadelní sál, když jeden ze skupiny souzené mládeže počal zrazovat. Někdo by se mohl domnívat, že Krasnodonští, Zoja, Matrosov a jiní byli ojedinělé případy hrdinství. My jsme se přesvědčili o opaku, že všechna sovětská mládež je vychovávána k hrdinství v míru i ve válce. Nejsou to ojedinělé případy, je to celý systém výchovy. Který je hlavní článek, hlavní moment ve výchově dětí a mládeže? Na prvním místě se vždy zdůrazňuje poměr k práci, k učení, ke studiu. Bojuje se za dobrý prospěch. Vše ostatní z toho vyplývá. Ptáte se, jak dosahuje sovětská škola vynikajících výsledků v učení a ve výchově charakteru mladých lidí. Především je to výsledek práce učitelů. Sovětský učitel není jako mnohdy ještě u nás zábavnou figurkou, požívá vysoké a přirozené autority, je příkladem v plnění povinností, příkladem vysoké ideovosti v každém svém jednání a vystoupení, je příkladem svým lidským poměrem k dětem. Jeho autorita je dána širokým vzděláním. Učitelé se opírají o žákovské kolektivy. Velmi málo by dokázal sám učitel bez pomoci komsomolské a pionýrské organisace, které vychovávají děti ke kolektivismu, k nezištné vzájemné podpoře a pomoci. Vynikající žák je chloubou kolektivu, jako zase neúspěch jednotlivce je neúspěchem celé organisace. Je nám známa reprodukce obrazu „Projednávání dvojky”. Rješetnikova Tento obraz je hluboce pravdivý. Vyprávěli nám na sovětských školách, že výbor komsomolské organisace okamžitě zasedá, dostane-li některý žák špatnou známku nebo někdo z pionýrů zaostává v učení. Výbor se ihned ptá: v čem to je, jaký je tvůj poměr k učení, jak si organisuješ čas, jak dodržuješ denní pořádek, jaké máš doma podmínky k učeni. Kolektiv nenechá nikoho zaostávat. Obklopí svého kamaráda, sevře se kolem něho, nedá mu padnout, ale pozvedne jej a znova vynese. Tak v soustředěném úsilí učitelů a účinné podpoře komsomolské a pionýrské organisace i dalších ještě složek na škole je^ klič, že jen nepatrné procento dětí propadá, že se sovětské škole daří vychovat mladé, čestné, radostné hochy a děvčata sp všemi dalšími vlastnostmi lidí nové, socialistické epochy. Často se u nás opakuje heslo „Sovětská škola — náš vzor”. Co znamená toto heslo? Jaký je jeho obsah? Máme nový školský zákon, přejali jsme v podstatě sovětskou školskou organisaci. V Sovětském svazu jsme se; přesvědčili a též velmi radovali z toho, jak správně rozhodla naše strana a vláda. Připra-. víme na základě sovětských poznatků naše nové osnovy a učebnice. Už v tom je naše nesmírná výhoda, ale toto vše jsou jen podminky. Půjde o to, naplnit naše školy sovět-i ským duchem, dokázat, aby z našich škol vy-i cházela taková mládež jako ze škol sovět-i ských. Sovětská škola nás nutila srovnávat? Je nutno potvrdit, že též my máme četné vynikající učitele, inteligentní mládež, hmotné podmínky a mnoho krásných školních budov? A přece má naše škola ještě mnoho vážných nedostatků. V červnových dnech se na příklad někteří naši mladí lidé ze závodů, ze státních učilišť, státních pracovních záloh i ze škol dali strhnout různými nepřátelskými živly přímo k protistátním projevům. Tito mladí lidé před dvěma třemi léty opustili naše školy. Učitelé si musí klást otázku, jaký je náš podíl na těchto výstražných zjevech. Učinili jsme vše, aby po sovětském vzoru byl postoj naší mládeže ke státu, poměr k našemu no-; věrnu zřizení u veškeré naši mládeže samozřejmý a jednoznačný? Když se nás sovětští lidé ptali na naši československou školu, lézali se nejdříve, jaké máme učitele. Petvrdilo se nám, a ještě jasněji jsme si uvědomili, jak mnoho záleží právě na učitelích, jak mnoho záleží na tom, aby; především učitel byl politicky a ideově pevný. V sovětské škole si nedovedou představit a také jsme se nesetkali s „nepolitickým” učitelem, s typem učitele, který by žh sám sobě, který by nežil tim, čím žije celá nesmírná sovětská země, to jest další bouřlivou socialistickou výstavbou sovětské velmoci a dnes na příklad radostí z prvních úspěchů veliké mírové ofensivy, jíž v čele stojí sovětská vláda. Sovětský učitel je vzorem politického a ideového veřejného činitele, který každému svému výkladu dává správné politické zaměření, který každým svým vystoupením a projevem _ klade jako kámen ke kameni základy jediného marxisticko-leninského světového názoru. Sovětští učitelé jsou přesvědčenými atheisty. Nemůže tomu být ani jinak u lidí, kteří si osvojili, ovládli přírodní vědy, darwinismus, Pavlovovo, Mičurinovo, Lysenkovo učení, u lidí svobodných, zbavených pověr a předsudků, přesvědčených o síle lidského rozumu, o poznatelnosti světa, o možnosti předvídání budouciho vývoje. Zde právě při srovnávání nejvíce nám vynikl kontrast, když jsme ^ si připomněli některé naše učitele, kteří ještě vědomě posílají své děti do vyučování náboženství. Sami potvrdíte, co nás zde ještě čeká práce. Ukázalo se při měnové reformě, jak řada učitelů zakolísala. Stejně tak stále cítíme, jak je třeba z našich učitelských sborů vymýtit falešnou kolegialitu, smířlivost k nedostatkům, někdy dokonce smířlivost k učitelům, kteří do naší školy nepatří a kazí dobré jméno pokrokových a čestných pedagogů. Bude jedním z prvnich a hlavních našich úkolů, abychom po sovětském vzoru rozvinuli všestrannou péči a pomoc učitelům ve zvyšování politické a odborné úrovně. Učitelé by však neměli čekat, ale řídit se příkjadem pedagogů sovětských, kteří soustavně a denně studují. Znalost ruského jazyka by měla být otázkou cti našich učitelských kolektivů. Další výtěžek z našeho zájezdu je, že budeme muset také velmi rychle a účinně pomoci našim mládežnickým a pionýrským organisacím na školách. Pro naše školy platí totéž co v Sovětském svazu. Není možné dosáhnout úspěšných výsledků v socialistické výchově mládeže bez vydatné podpory ČSM a pionýrských organisací. Povedeme ještě lépe stranické organisace na školách, aby byly centrem ideového života a ruchu, aby sladily činnost všech složek působících ve škole za jediným cílem: vychovat mládež, jakou potřebuje naše lidově demokratická republika, v duchu odkazu našeho velkého presidenta Klementa Gottwalda. Soudružky a soudruzi, čekají nás veliké úkoly. My se jich nebojíme. Sovětští lidé posílili naši víru a přesvědčení, že nedostatky překonáme. Překonáme je proto, že se ve své práci řídíme učením, na jehož základě je budován Sovětský svaz. Půjdeme kupředu, protože nám pomáhá Sovětský svaz. Půjdeme vítězně kupředu, protože nás vedou spolupracovníci soudruha Gottwalda, představitelé strany a vlády věrní věci komunismu, zkušeni a zocelení v bojích, v čele se soudruhem Antonínem Zápotockým. Jak se na sovětských školách uskutečňují usnesení XIX. sjezdu KSSS Z projevu BOHUMILA MUCHY, vedoucího odboru školství, věd a umění aparátu ŰVKSC Na obrázku u predsedníckeho stolu zleva: náměstek ministra Or V. Kfístek, ministr školství a osvěty K. Sýkora, předsedkyně KV SZS Z. Sandholzová, náměstek ministra Dr J. Novotný, 1 vedoucí odboru škclství, véd cn umění v aparátu OV KSC B. Mucha, pracovníci MŠO K. Stand a J. Popovňák, u mikrofonu hovoří ředitel VUP Dr B. Ku jal.