Učitelské Noviny, leden-červen 1954 (IV/1-25)

1954-01-06 / No. 1

S důvěrou do novélio roku Ve čtyřech odpovědích předsedy Rady mi­nistrů Sovětského svazu G. M. Malenkova ře­diteli americké tiskové agentury Kingshurry Smithovi je vyjádřena převážná část součas­ných palčivých mezinárodních problémů. Po loňském roce, v němž došlo ke zmírnění napětí, začíná nový rok vyjádřením spontánní vůle so­větského lidu a sovětské vlády, »podnikat vše, aby národy žily v míru a aby se vytvořily nor­mální vztahy mez; státy«. Neusilovali jsme na­darmo o soužití národů. Světové hnutí obránců miru neposílalo bílé a modré Picassovy holu­bice za všechna moře zbytečně. Po všech ze­mích se rozlila řeka vůle a tužeb národů, pra­covat v klidu a v míru pro budoucnost děti a rodin. Dnes už si netroufá americký generál či senátor rozšiřovat temné plány na svrženi atomové či vodíkové bomby na Moskvu, Prahu nebo Pekin. Naopak, slovo míru se šíří. Soudruh Malenkov, věren stalinským zása­dám realistické politiky SSSR, odpověděl Kings­hurry Smithovi na jeho otázku, co považuje za nejdůležitějši krok, který by mohl být v r. 1954 učiněn v zájmu míru na celém světě: »Takovým krokem bylo by uzavřeni dohody mezí státy, podle které se účastníci této dohody slavnost­ně a bez výhrad zavazují nepoužívat atomové ani vodíkové zbraně, ani jiné zbraně masového ničení. Takováto dohoda by umožnila dohod­nout se o plném zákazu atomové zbraně a o zří­zení mezinárodní kontroly nad dodržováním zá­kazu použití atomové energie k vojenským účelům. Současně s tím by sovětská vláda po­važovala za nutné dohodnout se o značném snížení všech ostatních druhů zbraní a po­četního stavu ozbrojených sil. To všecko by bez­pochyby snížilo státní výdaje na vojenské po­třeby a usnadnilo hospodářskou situaci oby­vatelstva.* Pět let se z bohatých dolarových dotaci roz­víjela ve všech formách studená válka. Pět let Ji sytili lží všech stupňů a odstínů a nakonec se dožila nejhoršiho odsouzeni v očítíh národů. Nebylo možno přesvědčit svět o tom, že sovět­ský lid chová nenávist k lidu Ameriky. Soudruh Malenkov také nyní projevil vřelé přání, aby americký lid žil ve štěstí a v míru. Sovětská vláda pak považuje za jednu z hlavních cest k trvalému míru ve světě'zlepšení vztahů mezi USA a SSSR a obnoveni tradičních svazků mezi lidem obou největších velmoci světa. Cestná a smířlivá, vpravdě mírová slova upřímného přání, aby dôšlo k dalšímu zmírnění napětí ve světě, přišla ze všech zemi, kde vládne lid. Krok za krokem jdeme bezpečně cestou budo­vání. Došlo k zakončeni války v Koreji, je roz­vinuto úsilí o mir ve Vietnamu, sejde se kon­ference čtyř velmocí, která bude koncem ledna v Berlíně jednat především o Německu. Došlo 1 k novým projevům pro postavení Cíny na misto, které jí patří mezi národy. Z boje o ne­závislost Francie vyšel zákonitě úporný boj proti zhoubné ideji tak zvané evropské armá­dy. To jsou obrovské a nesmírně cenné úspě­chy, které zakotvuji myšlenku dorozumění, jednání a dohody mezi národy hluboko v srd­cích lidí. Avšak tohoto vítězství nebylo dosaženo, lehce. Bylo ho dosaženo tvrdou prací a také odříká­ním, oběťmi a uskrovňovéním budovatelů — 1 našeho lidu. S hrdostí jsme letos naslouchali novoročnímu projevu našeho presidenta, sou­druha Antonína Zápotockého. Naše cesta pěti let, v nichž jsme uskutečnili závratné dílo první Gottwaldovy pětiletky, jsou ukázkou, jak se dobývá mírového vítězství. »Uzavírajíce dnes bi­lanci našeho pětiletého snažení o výstavbu no­vého hospodářského života naši země, můžeme se odvolávat na to, že jsme nikdy nestavěli vzdušné zámky, nikdy jsme neklamali náš lid nesplnitelnými sliby, bláhovými sny a naděje­mi. Vždycky jsme zdůrazňovali, že cesta k bla­hobytu a k radostnému žití je cestou tvrdé, usilovné práce, při níž se vyskytují i překážky, svízele a obtíže, které je nutno vlastni usilov­nou prací a někdy i oběťmi přemáhat,« Slyší­­me-li dnes z nejpovolanějšiho místa, že směle a hrdě můžeme přehlížet nynější bilanci, jsme si vědomi, že pro to máme pevné podklady. Vždyť také naše republika vyhrála na frontě miru tento svůj veliký zápas. Nebylo málo ne­­nepřátel. Agenti kapitalismu nás ohrožovali, podporovali zrádce vlasti za hranicemi, jen aby podkopali náš řád. Stokrát se pokoušeli zastavit naše národy hrozbami, i. hrozbami války, tisíc­krát prorokovali krach našemu budováni, A náš lid zvýšil za pět let průmyslovou výrobu na dvojnásobek proti předválečné době a na Slo­vensku o 350%, sto tisíc rodin získalo nové byty, učinili jsme veliký pokrok V přestavbě naší společnosti. Tisíce našich dělníků a rol­níků získaly vysoké vzdělání, lidé se vžili do závratných úkolů pětiletky i celkových úko­lů socialismu. A co hlavního, položili jsme na stůl pracujících daleko víc než před válkou, a budeme mít stéle vice. Naše děti už mají dnes vpravdě šťastný život. Poznali jeme, že blaho­byt národa nelze měřit tím. jsou-li tresory plny zlata, ale tim. jak žije lid. President republiky nám tu ukázal sprévnou a spravedlivou cestu míru. Starostlivě jako dobrý hospodář ukázal i nedostatky a cestu, jak se jich zbavit. A tu jsme si uvědomili, jak hlu­boká 1e souvislost mezi jeho slovy a děním ve světě. Vždyť každý krok, který uděláme do­­y předu, vede spolehlivě k té sile, jíž Zastavil Sovětský svaz nápory útočnosti. V našem hos­podářství roste i síla mírů, světová sila, jež rozbíjí plány podněcovatelfl války. Zmírnit mezinárodní napětí, snížit zbrojení, uzavřít dohodu mezi národy, atomovou energii dát do služeb věci míru, sjednotit Německo a dát mu demokracii, již bude bránit lid — to zůstává hlavním akčním programem meziná­rodních i našich sil. A je to reálný a uskuteč­nitelný program, za nějž budeme bojovat. Stoji to za to, protože zkušenost loňska mluví jas­nou řečí úspěchů. Za to stojí pracovat dělní­kovi, rolníkovi a vědci 1 vychovateli mládeže. Protože za plným vítězstvím Je Život krásnější bohatší i ušlechtilejší A v něm se dovrší historické poslání našich národů, které vždycky byly na stran? .spravedlností i míru. ff. SUBfľt Zkušenosti s řízením škol ve více budovách (K diskusi) Máme za sebou čtyři měsíce práce v nové ško­le. Není to sice dlouhá doba, ale přec? dostačuje, abychom mohli posoudit, do jaké míry plníme úkoly, které nám přinesla reorganisace školství. V učitelských kolektivech, pedagogických radách i provozních poradách můžeme hodnotit první výsledky práce. Je třeba, abychom k tomuto hod­nocení přistupovali bolševicky, abychom si pro drobné nedostatky a těžkosti nezakrývali velké a krásné perspektivy vývoje našeho školství, aby­chom však také, jak to dovedou sovětští lidé, do­vedli otevřeně přiznat chyby, kterých jsme se do­pustili, a abychom z niph dovedli vyvodit dů­sledky. O to se pokusili i ředitelé a zástupci ře­ditelů jedenáctiletých a osmiletých středních škol rumburského okresu na svém aktivu, konaném dne 9. prosince 1953 společně se zástupci Szš v Rumburku. Došli k mnoha kladným a radost­ným závěrům. Jedno se však projevilo nepří­znivě. Je to řízeni velkých škol ve dvou i více vzdálených budovách. Protože víme, že o této otázce se diskutuje velmi živě mezi školskými praktiky i v jiných okresech, navrhujeme, aby se stala předmětem diskuse učitelské veřejnosti. Sli­bujeme si od této diskuse, že nás buď vyvede z omylů, kterých jsme se dopustili, a ukáže nám lepší cestu, nebo náš názor ověří jako správný. Úvodem k předpokládané diskusi tedy zkuše­nosti z našeho okresu: Náš dosavadní školský systém měl tendenci zřizovat spíše větší počet menších škol. Podle to­ho byla vybudována 1 školní sit v našem okre­se. Protože nemáme velkých budov, do nichž by se vešel velký počet tříd, byly při reorganisaci spojeny většinou dvě školy sousední. Zřízení velkých jedenáctiletých a osmiletých středních škol přineslo mnoho kladů. Velké části mládeže školou povinné dostává ,se tím jednotné výcho­vy a na vyšších stupních můžeme mnohem lépe zajistit odbornost vyučováni. Je ovšem také faktem, že velké žákovské kolektivy se mnohem tíže organisačně i výchovně ovládají. To se pro­jevilo na příklad zhoršením kázně žactva. Jednotná škola má ředitele a zástupce, podle běžné praxe učí oba na vyšších stupních, zpra­vidla v budově bývalé střední školy. To zname­ná, Že v budově bývalé národní školy není po značnou část dne ani ředitel, ani zástupce. Jako ředitelé s jistou zkušenosti ve vedeni školy ví­me, že mnohé, co se od ředitele školy jako vedou­cí osobností na Škole požaduje, vykonáváme čas­to nenápadně denním stykem, s učitelským ko­lektivem, na který můžeme působit osobním pří­kladem a jehož práci můžeme všestranně kon­trolovat. Tento styk nahrazují na velkých ško-lách oficiální porady a hospitace. Má-li být hos­pitace skutečnou pomoci, musí být hoepitujíci na ni připraven, hospitovat celou vyučovací jednotku a pak provést důkladný pohovor. Praxe však uka­zuje, že ani ředitel, ani jeho zástupce nemohou věnovat hospitacím ve dvou nebo Více budovách tolik pozornosti a času, kolik by chtěli a kolik by bylo třeba. Ředitel je značnou část dne za­městnán otázkami hospodářskými, administra­tivou školy, školní kuchyní, družinou mládeže, návštěvami rodičů, organisací různých akcí ško­ly a pod. A tak chybí důsledná kontrola, která je vůbec nejslabším Článkem školy ve více bu­dovách. Na našem okrešte učí na prvním stupni větši­nou mladí soudruzi, zčásti začátečníci. Na vyš­ším stupni máme mnoho soudruhů nekvalifiko­vaných. (Loni byl u nás věkový průměr učite­le 26 let.) Naši mladí soudruzi většinou učí v budovách bývalých národních škol, a proto je za daných okolností otázka pomoci a kontroly tím naléhavější. A tak můžeme říci, že my ředitelé a zástupci nejsme ve svém učitelském svědomí se svou prací spokojeni, protože sí neisme jisti, že stačíme obsáhnout, zvládnout a kontrolovat všechny úseky školské práce ve všech jejích slož­kách a ve všech školních budovách. Je-li škola umístěna ve více budovách, je na­rušena i její vnitřní jednota. Je většinou prak­ticky nemožné dostat všechny žáky dohromady, aby se žáci poznali, Tím. že ředitel i zástupce jsou nuceni prodlévat větší část dne v budově bývalé střední školy, vzniká , v učitelích nižšího stupně dojem, že vyšší stupeň je důležitější, kdežto niž­ší třídy jsou měr' významné, že je vedení ško­ly částečně zanedbává: Dvě školní budovy zavi­­ňují, že zde zůstávají přese všechny snahy dva učitelské sbory, dvě pracoviště, dvoje sbírky, dvoukolejnost, kterou v některých věcech nelze prakticky odstranit. To jso« některé nedostatky Škol ve více bu­dovách. Nechceme se s nimi smiřovat a budeme . proti hím bojovat. Někde nám při tom velmi pomáhají ZO KSČ na školách, dále závodní ra­dy. hlavně organisací provozních porad. Budeme se snažit zaktivisovat žákovské kolektivy, pio­nýrské organisace a sdružen! rodičů, aby se sta­ly skutečnými pomocníky školy. Budeme lépe promýšlet organisaei školské práce. Žádáme vše­chny soudruhy praktiky z jiných okresů, aby nám svými zkušenostmi pomohli zlepšit orgnnisa­­ci školní práce ve vfce budovách. Ředitelé a a osmiletých zástupci jedenáctiletých středních škol a zá­stupci OV SZS okresu rumburského Společná práce v metodickém sdružení Ve své poslední přednášce y Praze řekl pro- '< řesor GonČarov, že není nic těžšího než správ- i né vytvářeni lidské osobnosti. Pro tento vý­chovný proces je zejména důležité období dět­ského života mezi 10. a 15. rokem, tedy doba, kdy žáci navštěvuji vyšší stupeň osmileté střední školy. Také na naší škole bylo nám patrné, že musíme dobře využívat všech prostředků, které mají zkvalitnit naši práci. A jedním z důležitých prostředků nové školy jsou i me­todická sdružení a předmětové komise. Když jsme přemýšleli o práci v těchto ko­misích, bylo nám zřejmé, že musíme začít na­prosto neformálně a tak, aby naše schůzky byly vždy východiskem ke zlepšení práce a zároveň i kritikou a prověrkou práce ve všech ročnících naší školy. Seznámili jsme se a prodebatovali ně­které zásadní věci o plánování práce, o nichž byli poučení na kursech ředitel a jeho zástupce, A přitom jsme poznali hned je­den nedostatek, nedostatek styku mezi vyš­ším a nižším stupněm, a tím také první pří­činu vzájemného odcizení. Dohodli jsme se, že budeme zvát soudruhy ze škol našeho obvodu občas do metodického sdružení, kde se bude­me zabývat zásadními otázkami výchovnými i vyučovacími, jak se jeví v praxi našich škol. Proto byla už druhá schůzka hodně živá a podnětná. Debatovali jsme o některých meto­dických otázkách výuky matematiky a vyučo­vacího jazyka na nižším stupni. Podařilo se nám na několika příkladech ukázat soudru­hům z národních škol, jak jejich práce v po­čtech je základem úspěchu žáků na vyšším stupni. Zejména jsme zdůraznili, které' ma* tematické výkony je třeba procvičit a věno­vat jim mimořádnou péči, 1 když se zdá, že žáci plátku ovládají. Tak na př. podle na­šeho názoru neovládá žák násobilku tehdy, když jenom ví, že 3X5^15, ale teprve tehdy, když dovede vypočítat, že 15:5 — 3, Že 17 :5 “ 3 (2), když ví, že třetina z 15 je 5 atd., atd., a zejména když dovede tohoto vý­konu užit ve slovním příkladu, žáci národní školy mají mit totiž dobré počtéřské návyky, početni paměť j jasný a přesný úsudek. V diskusi jsme pak zjistili řadu zajímavých a jistě i dobrých praktických způsobů. Po­znali jsme, že není možno věnovat mírám a váhám na nižším stupni jen po dvou hodi­nách v jedné třídě, ale vracet se k nim ve všech početních výkonech, Učitelka páté tří­dy pak ukazovala, jak učí své žáky číst a chápat slovní příklady, jak je učí každý pří­klad rozebírat. Dlouho jsme debatovali o tom, Jak naučit nejlépe žáky přechodu desítky, neboť s tímto výkonem zápasíme u několika žáků na vyšším stupni, S. ředitel Rec z Dra­­banovic slíbil, že nám ukáže, jak on pracuje se svým počitadlem. Už v počáteční třídě se začínají klást zákla­dy matematického myšleni, stejně jako tu za­číná růst dobrý nebo špatný budoucí čtenář. Když jsme pak hodnotili tuto schůzku, uvědomili jsme si, že jsme si takto prověřili syou práci na výsledcích žáků vyšších ročníků 1 a uvědomili si spojitost a souvislost naší práce na všech stupních k vytvoření uceleného vzdě­láni. Uvědomili jsme si také, že je tu třeba i jednoty ve výchově na obou stupních naši osmiletky, právě tak jako jednoty mezi školou a rodinou, Jestliže jsme v zájmu dobrého postu­pu v matematice probrali látku druhého čtvrt­letí ve všech třídách nižšího stupni, posoudili jejt závažnost, ozřejmili si i prostředky a po­můcky k? zdárné práci ve výuce, pak stejně důkladně musíme dbát i o výchovnou jednotu na obou stupních. Této otázce jsme věnovali třetí schůzku právě při hodnoceni, žáků šestých tříd naši osmiletky. Zase to byla schůzka velmi plodná a pro nás všechny poučné. Učitelé 1.—5. roč­níku posoudili klasifikaci svých bývalých žáků. Zkoumali jsme příčiny úspěchu i ne­úspěchu. My, učitelé 6.—e. ročníku, jsme se dověděli o svých Žácích od jejich bývalých učitelů mnoho zajímavého. Především jsme poznali, jak se naši žáci chovají doma, jaký mají poměr k práci a k lidem, jaké jsou je­jich záliby a přátelství. Ále také poznatky o rodinných poměrech dítěte byly velmi za­jímavé a pro lepši práci ve výchově velmi cenné, Nám ve škole se jevili někteří Žáci docela jinak než v domácím 'prostředí, Infor­mace d dětech, získané od rodičů na schůzích SRPš, byly nespolehlivé a někdy přikrášlené. Abychom Žáka dobře poznali a mohli lépe hod­notit jeho práci a výchovně na něj působit, chceme jej lépe poznat. A v tom něm práýě po­mohou u našich přespolních žáků mu druzi jejich bývalí učitelé, Ještě jeden důležitý poznatek jsme učinili. Nestáčí totiž poznat nového žáka na vyš­ším stupni až po půl roce Či později. Nového žáka bychom měli zhát ještě dřív, než si sedne do lavice. Proto by se mělo sejit první meto­dické sdružení učitelů v obvodu jedné osmi­letky hned na začátku školního roku. Učitelé pátých tříd by poýéděli o svých žácích více, než se můžeme dovědět z nejpodrobněji se­staveného dotazníku. Pověděli by nám o jejích povaze, jejich pili. vytrvalostí a o jejich nedo­statcích povahových či naukových. Kdyby­chom doplnili poradu ještě aspoň ^hospitací učitelů vyššího stupně osmiletky v páté tří­dě a sblížením hledisek při klasifikaci žáků, pak bychom jisté odstranili, hodně nesnází. Úspěch výchovy a výuky je podmíněn řád­ným poznáním žáka v celé spojitosti a mnoho­tvárnosti jeho životních projevů, jeho pro­středí, vzděláni a zálib, Podaří-li se takto od­stranit nesnáze při přechodu žáků na vyšší stupeň těsnou spolupráci v metodických sdru­ženích. jistě dosáhneme i lepších výsledků. Je to sice jenom jeden prostředek vyučování a výchovy dospívající mládeže, alé přesto po­může a pomátlá nám odstraňovat nedostatky v naší práci, ANT ŘRÉLiCH osmiletá střední škola, NáměSÍ na Hané 2 • UČITELSKÉ NOVINY • 6. ledna 195i Zvláštní léčebná pece v roce 1954 Velkorysé zdravotní péče ukazuje, že ntó stát Vidi ve zdraví pracujících důležitého či­nitele při výstavbě socialismu. Součásti zdra* votni péče je i lázeňské léčení pracujících. Dosud bylo lázeňské léčení poskytováno buď jako zvláštni léčebná péče podle zákona o ná­rodním pojištěni, t. j. speciální ošetřováni v sa­natoriích, lázních a léčebných ústavech pro po­jištěnce, kteří získali zásluhy o budovaní so­cialismu, nebo jako léčeúí základní, o nemz roz­hodoval lékař. . Tak docházelo často k překrývaní lázeňského léčení poskytovaného odborovou organisaei, s preventivní léčebnou péči, kterou určovala statni zdravotní správa: Aby se péče o pracující prohloubila a rozší­řila, byl rozsah a náplň obou druhů lázeňské péče v r. 1954 nově upraven. Od 1. dubna 1954 poskytuje stát preventivní a léčebnou lázeňskou péči těm nemocným, jejíchž stav takového od­borného léčeni neodkladně vyžaduje. Odborová organisace pracujících poskytuje lázeňskou péči výběrově podle pracovních zásluh pojištěncům, u nichž je této péče zapotřebí. Zvláštní léčeb­nou péči odborářskou upravují vydané směr­nice, účinné od 1. prosince 1953, podle nichž bude ROH napříště poskytovat zvláštní léčebnou péči jen zaměstnancům (včetně pracujících důchod­ců) a jejich rodinným příslušníkům. O lázeň­ské léčeni nepracujících důchodců a jejich ro­dinných příslušníku, stejně jako o léčeni dětí předškolního věku a školní mládeže, bude pe­­čovat státní zdravotní správa. Zvláštní léčebná péče odborářská je dobro­volnou dávkou nemocenského pojištěni a není na ni právního nároku. Napříště nebude odbo­rářské lázeňské léčení poskytováno jako »vhod­né« a »nutné«. Účastníky budou navrhovat lé­kaři. O výběru účastníků zvláštní léčebné peče ve Svazu zaměstnanců školství budou rozhodovat komise národního pojištěni při okresních vý­borech Svazu. O zvláštni léčební péči pracov­níků malých závodů, kde není prováděno ne­mocenské pojištěni v závodě, bude rozhodovat oddělení nemocenského pojištění při KOR. Ko­mise národního pojištění pečlivě prozkoumají návrhy a za účasti lékaře z OÜNZ rozhodnou o výběru. Jaké jsou lhůty k podáni návrhů? U osob schopných práce, chronicky léčených během roku 1953, mohou být návrhy podávány hned, nejpozději do 15. ledna 1954. U osob ne­schopných práce se návrhy podávají po celý rok bez Čfeového omezeni. Každému okresnímu výboru přidělí Svaz pro­střednictvím krajského výboru určitý počet po­ukazů na celý rok 1954, rozdělený podle čtvrt­letí a druhů chorob. Absolvováni lázeňského lé­čen; bude osobám schopným práce počítáno do dovolené a bude rozloženo rovnoměrně na celý rok. Lázeňské léčení osob práce neschopných se poskytuje mimo dovolenou.. Podle zásad, jež jsou podrobně roz.vedeny ve směrnicích, vybere OVS, resp. komise národ­­rtiho pojištěni ty, kteří sí lázeňské léčení oprav­du zasluhuji, a objedná pro ně u krajského výboru Svazu zaměstnanců školství poukazy na lečeni pro celý rok. Jakmile OVS dostane poukazy, vyrozumí na­vrhované a správu závodu, kdy a kde účastnici svou léčbu absolvují. Poukazy jim vydá aspoň 14 dní před nástupním termínem. Důležité je poukazy ve všech rubrikách vyplnit a opatřit mžitkem. Zvláštní léčebná péče bude v roce 1954 po­skytována bezplatně členům ROH, kteří v den povoleni jsou aspoň rok členy ROH a mají za­placeny členské příspěvky. Ostatní pracující budou platit 250 Kčs. Jizdné bude hrazeno všem účastníkům. Pro osoby práce neschopné je od­borářské léčení bezplatné, i když nejsou čle­ny ROH. Směrnice ukládají také novou povinnost zá­vodům. Na mzdových listech se zapisují povo­lení léčebné péče se všemi potřebnými daty, takže závody i komise národního pojištěni bu­dou mít přehled o počtu případů a budou mocí lépe než dřivé kontrolovat opakování lázeňské­ho léčení jednotlivců. Svaz zaměstnanců rozeslal směrnice přes kraj­ské výbory všem okresním výborům Svazu. Od­borářští pracovníci s nimi seznámí své ělenstvo. Budou dbát, aby zvláštní léčebná péče byla oproštěna ode všech byrokratických komplikaci, zejména od zdlouhavého povoláván) do léčení a od jakéhokoli zneužívání léčebné péče Jed­noduchou a pružnou organisaei musí v r 1954 lépe sloužit svému účelu: rozvíjet a prohlubovat SVOU dosavadní péči o učitele a správní školské zaměstnance. Věřime, že komise národního pojištění a kraj­ské výbory Svazu mají dost zkušenost) ve vý­běru a rozdělování rekreačních 'poukazů a zor­­ganlsují i nově upravenou zvláštní léčebnou péěi v příštím roce úspěšně. Přispějí tím účin­ně k naplněni usneseni strany a vlády o opatře­ních k dalšímu rozvoji našeho zdravotnictví, kte­ré stanovilo vedoucí linii velkorysé zdravotní péče v našem státě. SZŠ, odděleni národního pojištění • Korejské děti u našich pionýrů. Učitelé a žáci postoloprtských a žateckýeh škol pozvali na své školy před zimními prázdninami pěvec­ký a taneční soubor domova korejských děti. Korejské děti také účinkovaly před pře­plněným sálem Jateckého Lidového domu. Na všech školách, v pionýrském domě t na veřej­ném vystoupení dostalo se korejským dětem srdečného Uvítání a mnoha darů. Korejští učitelé, soudružka Song-He a soudruh K:m- Hjong, děkovali žateckým a postoloprtskvfn dětem a učitelům: »Korejské děti nikdy neza­pomenou, že jim československý pracující lid poskytl druhý domov a vzdělání, že jejich nej­lepšími přáteli byli pionýři a vojáci. Po návratu do své vlasti budou s hrdosti vypravovat, že byli žáky československých škol a technických učilišť.«

Next