Učitelské Noviny, leden-červen 1955 (V/3-26)

1955-01-19 / No. 3

Z obsahu: Na pomoc závodním organisacím KSČ na školách • Pomoc odborářů zeměděl­ské výrobě • K otázce hodnocení žá­kovy práce • Fejeton: Ve Stochově už stavějí školu • K diskusi o učebnicích matematiky ' 1 ___'___________> Solidarita učitelů celého sveta VÁCLAV KOUKOL, předseda Svazu zaměstnanců školství Výzva výkonného výboru Mezinárodního od­borového sdružení školských pracovníků ze dne 30. prosince 1954 volá znovu k učitelům všech zemí, aby spojili své síly na ochranu základních lidských práv, na ochranu samých životů svých žáků. Volá je, aby nemlčeli k tomu, že některé vlády západních zemí, především Spojené stá­ty americké, připravují před očima celého svě­ta novou světovou válku. Vyzývá učitele, aby nemlčeli, když tyto kruhy zakládají stále nové a nové vojenské bloky, zaměřené proti mírumi­lovným národům a proti veškerému pokrokové­mu lidstvu, vyzbrojuj! západoněmecké revan­­šisty, vkládají smrtonosné zbraně do rukou těch, kteří již zahubili miliony a miliony lidí, orgam.su.ií provokace proti Čínské lidové repu­blice a ze všech sil se snaži zmařit dosažené úspěchy ve zmírnění mezinárodního napětí. Tyto očividné přípravy vyvolávají stále po­četnější hlasy, aby se všemožně upevňovala me­zinárodní solidarita pracujících, neboť tak lze zadržet a odzbrojit ruku angloamerických mo­nopolistů, připravenou sáhnout po nejbrutálněj­ších prostředcích masového ničení lidských ži­votů. V boji o upevňování mezinárodní solidarity všech pracujících má veliký úkol každá od­borová organisace. Zrazovala by základní zá­jmy svého členstva, kdyby tento úkol neplnila. Platí to také plně o odborových organizacích učitelských. Buržoasie vždycky usiluje udržet učitelstvo v přesvědčení o nepolitickém stavov­­ství a o neslučitelnosti poslání vychovatele mlá­deže s aktivní účastí na boji ostatních pracují­cích za zlepšeni jejich životních podmínek a je­jich občanských práv. Co se však dařilo před válkou, nedaří se dnes. Projevy solidarity mezi učiteli různých zemí, právě tak jako aktivní podpora bojů dělníků a jiných pracujících, ros­tou rok od roku co do počtu i co do síly. Vý­razným dokladem této skutečnosti je počet uči­telů a školských pracovníků hlásících se do Me­zinárodního oubotovein, sdružen, školských pra covníků (FISE) při Světové odborové federaci. V roce 1951 měla FISE necelé 3 miliony členů, letos dosahuje počet členů téměř 7 milionů. Ti všichni stojí proti politice s posice síly, neboť důsledky této politiky na ně dopadají rok od roku tvrději. Neni země v kapitalistické části světa, kde by se učitelstvo nemuselo bránit proti snižování životních podmínek, proti zhoršování poměrů ve školách, proti porušování základních princi­pů ve výchově dítěte. »Jsou tři věci, které símě vzrušují učitelstvo západoevropských zemí,« prohlásil na setkání zahraničních učitelských delegací pan Laret, místopředseda FIAI (počet­né evropské centrály učitelstva škol prvního stupně). »Jsou to neutěšeně nízké platy, každo­ročně se horšící poměry ve školách, zvyšujíc! se počet žáků ve třídách, chátrající budovy a cizí, militaristické prvky ve výchově dítěte, vnuco­vané do života školy, a strach z vodíkové bom­by.« O poměrech ve školství v USA uvádí ně­které údaje časopis NEA News. Je to časopis organisace, která sdružuje velký počet místních učitelských spolků a školských kuratorií obecních, církevních a j- —, které vydržují ško­ly. Není tedy třeba mit obavy, že by sledoval protivládni tendenci. Tento časopis upozorňuje na katastrofální stav školních budov a nedo­statek tříd- V roce '920 bylo určeno v USA na výstavbu škol 19 proč. z objemu rozpočtu na školství jednotlivých států (tyto rozpočty jsou však velmi nízké ve srovnání s jinými rozpočto­vými výdaji), v roce 1930 už jen 10 proč., v ro­ce 1940 pouhých 5 proč. Kdyby měly být v roce 1960 umístěny ve školách všechny děti ve věku školou povinném, muselo by se do té doby po­stavit 600.000 tříd. Čtvrtina tříposchoďových školních budov je z hořlavého materiálu. Údaj o menších školách není uveden, představu si však lze učinit z další poznámky, která říká, že v posledních 15 letech bylo zachváceno požá­rem průměrně 2100 školních budov za rok. V 31 případech došlo k smrtelným úrazům. Ta­to čísla ukazují, jak »růžový« je asi americký způsob života pro učitele v USA. • V mnohem horších podmínkách žijí a pracují učitelé v zemích Latinské Ameriky. Stupňované pronikání monopolů z USA do hospodářství v Latinské Americe prohlubuje zdie sociální roz­díly. Následkem toho upa národní kultura, roste počet dětí, jež nemohou navštěvovat ško­lu. Ve Venezuele na př. ze 750.000 dětí školního věku (8 proč. nechodí do školy. Ze zbývajících 32 proč. dětí většina národní školu nedokončí. Velký počet analfabetů je společným znakem všech zemí Latinské Ameriky. Mezi učitel­stvem nalézá živnou půdu mírové hnutí, neboť si stále více uvědomuje, že boj za mír je bojem proti imperialistům z USA, je bojem za odstra­néni negramotnosti lidu, za lidovou kulturu, za výchovu pro všechny děti, za lepší materiální podmínky pro ně samé. Chilské učitelstvo sáhlo ke stávce za platové požadavky a za odborová práva. Boj neprobíhá bez obětí. Teror postihuje zejména učitele v Guatemale, Venezuele, Co­lumbií! a v Paraguayi. Tím více se však ozý­vají hlasy žádající svolání kongresu učitelstva všech zemí Latinské Ameriky, jednotný postup, upevnění solidarity. Otřásající doklady o poměrech v koloniích při­nášejí delegáti z Afriky. Mluvčí ze severní Afri­ky začíná svůj projev slovy: »Obraz o poměrech v mé vlasti si nedělejte podle mých šatů. Byl by naprosto nepravdivý. U nás je pro vaše zvyklosti nepředstavitelná bída. Přírodní bohat­ství, průmysl, zemědělství, obchod, finance, vše­chno je v rukou hrstky kolonialistů. 9 milionů domácich obyvatel nemá trvalejší zdroj pří­jmů. Proto u nás nelze mluvit o nezaměstna­nosti; tento váš pojem se nekryje s poměry v koloniích. Na začátku listopadu vypuklo v ně­kolika krajích země ozbrojené povstání. Je po­tlačováno vyhubením těch, kteří si uvědomují, že stejně nemohou nic ztratit. První obětí po­vstání byl francouzský učitel. Neví se dodnes, za jakých okolností došlo k jeho smrti. Kolo­niální správa záměrně o tom nepodává zprávu, aby odrazila sebemenší sympatie evropského obyvatelstva proti domácímu obyvatelstvu, aby vykopala příkop mezi učiteli francouzskými a učiteli domácími. Bojujeme za přístup našich dětí do škol a za vyučování v jejich mateřském jazyce- Je však třeba zbavit se nejdříve bídy, nabýt svobody a národní nezávislosti, nabýt lid­ské důstojnosti.« Učitel pocházející z rovníkové Afriky charak­­terisuje poměry historickou zkratkou: »Před ti­síci lety ovládli náš lid Římané. Pak jej sužo­vali vlastní náčelníci. Sto let nám panují evrop­ští kolonialisté. A všem je jedno společné: za­bránit našemu člověku přístup k jakémukoliv vzdělání. Po válce vznikla u nás v mnohých naděje, že senégalští střelci a nepepši sjíiové černého lidu, padlí v boji proti fašismu, vybojo­vali pro naše děti něco práva na vzdělání. Je 10 let po válce a již víme, jak jsme byli bláho­ví.« K této krátké charakteristice si pro ujas­nění připomeňme, že černému lidu Afriky jde o vzdělání jako takové, lze-li to tak označit, ne­boť proces tvoření národa s národní kulturou, s národním jazykem je v samých počátcích. Proto požadavek škol s vyučováním v rodném jazyce, který vznášejí na př. učitelé kolonií v severní Africe pro svůj arabský lid, nemůže vzniknout v rovníkové Africe. Boj za přistup dětí ke vzděláni, za vlastní školy, za důstojné postavení barevného učitele musí být bojem za politická práva a za nové třídní postavení kolo-< niálniho lidu. Spojí-li tu učitelé své síly s hnu­tím ostatních pracujících, vyhnou se slepým uličkám a dovedou svůj boj dříve k vítězství: Budou mít podporu nejen u pokrokového uči­telstva světa, ale také u dělnické třídy celého světa. Prudké hnutí za lidské životní podmínky, za mír a proti přípravám války se šíří mezi učitel­stvem asijských zemí. Japonské učitelstvo bylo vyburcováno hrůzami, které způsobila v jejich zemi atomová bomba. Jeho organisace dala na­­točiti film »Hirošima«, jímž ukazuje názorně li­dem druhých zemí, proč nesmějí připustit, aby zločinecká ruka mohla svrhnout masovou smrt nad kterýmkoliv jiným městem. Vydává publi­kace o deformujícím působení strachu z atomo­vé smrti n.a charakter dětí. Vede ostrý boj proti vládnímu zákazu, jímž chce vláda umlčet učitel­stvo, kterému se proto odpírá právo zúčast­nit se politického života. Těchto někqlik pohiledů na školské poměry a na tužby učitelstva v různých zemích světa uka­zuje, že vlnu hnutí po mezinárodní solidaritě nemůže zastavit žádná síla. Orgány stojící ve službách imperialistů musely již častěji pustit ze svých spárů učitele, které chtěly umlčeti, pro solidární odpor učitelstva a pracujících vlastní země a protesty z celého světa. Francouzská justice si netroufala odsoudit učitele Buvata, s kterým se seznámili někteří naši soudruzi ja­ko s vedoucím mezinárodní karavany míru, jež projížděla Československem, když ho zajistila, protože vystoupil proti odesíláni vojska do Ko­reje. Americké úřady propustily černého spiso­vatele profesora Du Boise, který odmítl pode­­psat se pod šetřeni komise pro neamerickou činnost. Koloniální správa francouzská odvola­la svá represivní opatření proti černošskému učiteli, který se zúčastnil Světové konference učitelů ve Vídni v roce 1953. Jaké úkoly má československé učitelstvo v tomto upevňování mezinárodní solidarity a jed­noty učitelstva v celém světě? Pokračování na str. 2. Dětem v koloniálních a závislých zemích chybějí k výchově nejzakladnější podmínky. Svědčí o tom i náš obrázek, který ukazuje, jak se irácké děti učí pod širým nebem na ulicích Bagda­du. Je příznačné, že se tak děje ve státě, jehož vláda v nedávné době zrušila své vyslanectví v Moskvě. UČITELÉ VŠECH ZEMÍ DO BOJE PROTI VÁLCE! (K zasedání administrativního výboru FISE) V posledním týdnu uplynulého roku zase­dal administrativní výbor Mezinárodní fede­race školských pracovníků (FISE). Sešel se ve dnech, kdy v západoevropských státech vyvrcholilo hnutí odporu dělníků a mírumi­lovných lidí proti ratifikaci pařížských dohod a o-pětnému vyzbrojení západního Německa. Kruhy nepřátelské míru a pokojné práci pro­sadily schválení pařížských dohod, ale zostře­ní mezinárodního napětí, které se tím vytvo­řilo. jen více siednocuje ty, kteří vyznávají snít. xo sepiojevúo i na vídeňském zasedáni administrativního výboru FISE, na které se sjeli, nejen zvolení členové administrativního výboru, nýbrž i další zástupci členských orga­­nisací i několik pracovníků z Latinské Ame­riky, Anglie, Skandinávie, Francie, Rakouska, ze severní i rovníkové Afriky, z Německé de­mokratické republiky, z většiny lidově demo­kratických zemí, ze Sovětského svazu, z Číny a dokonce i učitelský pracovník z Turecka měl zájem o závěrečná jednání. Několik čle­nu administrativního výboru a organisací, kte­ří se nemohli do Vídně dostavit, poslali své pozdravy a projevy. Oč živelnější zájem mají prostí lidé na vzá­jemném poznáni a dorozumění bez ohledu na národní, politickou a jinou příslušnost, o to mají kapitalistické vlády větší snahu zabránit všem příležitostem, kde by se tyto snahy po­sílily. Tak na příklad měla se schůze admi­nistrativního výboru konat původně v ženevě; orgány švýcarské vlády odmítly však povolit vstup účastníkům jednání, když zjistily, že jde o sdružení učitelů, kteří chtějí požadavky za svá práva a práva dětí na vzdělání usku­tečňovat spolu s požadavky za práva dělníků! a ostatních pracujících, sdružených ve Světo­vé odborové federaci. Fotvrdilo se, ze i o Švý­carsku piati zákonitost, že neexistuje neutra­lita. Místopředseda FISE Queye Abdoulay z rovnikové Afriky marně žádal o cestovní pas; koloniální úřady nepřijaly vůbec žádost; o vydání pasu, nepřijaly ani deputaci odbo­rové organisace v této věci. Účastníci zasedání administrativního výbo« ru Mezinárodní federace školských pracovní­ků se usnesli na výzvě určené všem učitelům světa. Výzva volá i nás, učitele v Českoslo­vensku, abychom ještě lépe připravovali naši mládež na její budovatelské úkoly, neboť úspěchy socialistické výstavby jsou vzpruhou pro boj pracujících v kapitalistických zemích za spravedlivý společenský řád. Všem učitelům ve světě! Drazí přátelé a kolegové! , Výkonný výbor Mezinárodní federace školských pracovníků (FISE) zabýval se ha svém zasedání se vší vážností výchovou mládeže v duchu míru a přátelství mezi národy. Shledává, že snahy učitelů působit v tomto duchu narážejí v posledním období na zvláště těžké překážky. Nebezpečí války vzrostlo. Nepřátelé lidstva znásobují své úsilí, aby zmařili úspěchy dosažené národy ve zmírnění mezinárodního napětí. Ustavují vá­lečné bloky. Vláda_ Spojených států amerických, Velké Britannie, Francie, západního Německa a některých jiných zemí podepsaly pařížské dohody, které včleňují západní Německo do vojenského bloku, který má útočný charakter. V dokumentu o Atlantickém paktu se otevřeně hovoří o použití atomových zbraní. Na obzoru vyvstává mrak atomové války, která by zničila miliony a miliony lidských životů, výsledky veškeré naší práce, kulturní bohatství lidstva. Pracující lid. učitele v to počítaje, nesouhlasí s politikou zbrojení a vyhrožováni válkou, neboť ještě nyní tvrdě pociťuje její následky. Miliony a miliony žen a mužů dobré vůle pozvedají ve všech zemích světa svůj hlas na obranu míru. V poslední době vede francouzský lid, jsa poučen několika po sobě jdoucími invasemi do své vlasti, hrdinný boj proti obnově wehrmacht, proti pařížským dohodám a jejich důsledkům. Všude se zvedá boj učitelů, ať již jde o učitele francouzské, kteří spolu se svým lidem vystupují proti londýnským a pařížským dohodám, nebo o učitele japonské, kteří prudce bojují za zákaz atomové a vodíkové pumy a kteří dokázali sebrat 25 milionů podpisů pod prohlášení žádající rozhodný zákaz těchto zbraní, nebo o učitele americké, kteří se zvedají proti zločinecké válečné hysterii. Můžeme my učitelé, ať jsme jakéhokoliv politického přesvědčení, náboženského vy­znání, bílí nebo barevní, státi stranou tohoto hnutí na ochranu míru a být jen pasivními pozorovateli průběhu těchto událostí? To není možné. Mír je to nejdražší, co máme; jen v míru se mohou děti a mládí radostně vyžít; mír jim dává školy a výchovu. Mír dává pravý smysl naší práci a našemu žití. My učitelé nesmíme šetřit svých sil v boji za mír, za rozkvět ■ školství a výchovy a za štěstí mládeže. Ve jménu sedmi milionů školských pracovníků z Francie, Italm Německa, ze zemí Latinské Ameriky, Afriky, Indie. Číny, ze zemi lidově demokratických, Sovětského svazu sdružených v naší organisací, právě tak jako jménem všech těch, kteří nás podporují, prohlašujeme, že se postavíme ještě energičtěji proti podněcovatelům a organisátorům zbrojení. Voláme vás, drazí přátelé a kolegové, učitelé všech zemí! Sjednoťme své řady v boji za mír a ve Společném úsilí všech pracujících, všech mužů a žen dobré vůle zahraďme cestu k válce a k výrobjě atomových a vodíkových zbraní. Místo zbrojení žádejme nové a stále lepší školy s množstvím pomůcek a s krás­ným vybavením, žádejme lepší životní podmínky a radostnější život pro všechny. Žá­dejme, aby všechny mezinárodní otázky byly řešeny mírovým jednáním. Učitelé všech zemí světa, postavte se do řad bojovníků za život, za šťastnou budouc­nost všeho lidu na světě. ČLENOVÉ ADMINISTRATIVNÍHO VÝBORU FISE -J

Next