Učitelské Noviny, leden-červen 1956 (VI/2-26)

1956-01-12 / No. 2

PÁD POLITIKY SÍLY VE FRANCII Výsledek voleb do Národního shromáždění Francouzské republiky se stal první světovou událostí těchto dnů. Francouzská komunistická strana získala nových 600.000 hlasů a to je nej­větší přírůstek, nepočítáme-li okamžitý efekt tak zvaných » poujadistů«, kteří v podstatě po­dědili dvě třetiny ze ztracených hlasů čtyřmi­­lionové gaullistické fašistické strany. Menší zisky mají však i ty strany, které Šly do voleb s »levým« programem, totiž socialisté a Men­­děs-Franceovi radikálové. Pravice byla tvrdě poražena, gaullistická strana se rozpadla, levi­coví republikáni Edgara Faurea smutně sbírají trosky své včerejší slávy. Osobnosti a hnutí, jež vyvolaly a nesly indočínskou válku, teror v Severní Africe a celý ten systém americké po­litiky ve Francii, odešly z voleb z velké části bez poslaneckých mandátů. Na příklad Georges Bidault, který se stal symbolem této politiky, prožil ve trojích volbách tento osud: Ve svém tradičním departementu Loire dostal v r. 1946 80.685 hlasů, 2. ledna už jenom 28.065 hlasů. A to v katolickém kraji, kde poslanci nebývali voleni podle stranické příslušnosti, ale tak říka­jíc »v rodinných« volbách. To vše znamená sil­­tiý odklon Francie doleva. Výsledek voleb pře­svědčivě dokazuje, že ve Francii by bylo mož­no přes noc vytvořit vládu Lidové fronty, jež by zachránila Francouzskou républiku. Francouzský volič drtivě odsoudil politiku, kterou proti jeho vůli provozovalo šestnáct po­sledních vlád. Však také ohlasy z Ameriky a evropských metropolí kapitalistického světa ho­voří jasně o tom, co se stalo. V bankách, Wall Streetu, v Londýně a ve Vatikáné jsou velmi nespokojeni. Prohlášení presidenta Eisenhowe­­ra z minulého týdne nese v sobě tutéž pečeť zklamání nad tím, že třetí západní velmoc »za­kolísala s příznaky katastrofy politiky, jíž zů­stávala věrna«. Symbolika politických změn, k nimž za voleb došlo, je velmi zajímavá. Poražen byl ministr národní obrany a zastánce války v Severní Africe, generál Billotte. Poražen byl vyznavač teroru a síly proti Afričanům Martinaud-Dép­­lat. Jiní, jako generální guvernér Alžíru Sou­­stelle, se zachránili pouze sdružením řady stran, tedy oním nedemokratickým volebním zákonem z roku 1951. Faktem zůstává, že celá linie fran­couzské zahraniční i vnitřní politiky od roku 1947 až do dneška byla lidem Francie odmrště­na. Vyvodí z toho poražené strany důsledky? Po­učí se vůdcové francouzské sociální demokracie a Menděs-France z toho, že jejich posice jim zůstaly jedině díky jejich volebním slibům? Prohlásí otevřeně, že vyvozují důsledky z po­rážky americké politiky a budou usilovat o to, co je nyní přirozené, o vládu Lidové fronty? Jejich minulost i jejich současná prohlášení ří­kají, že sotva. Ačkoli francouzský lid řekl jasně své stanovisko, spojeným silám západní buržoasie jde nýní o to, tuto všeobecnou vůli paralysovat. Americké listy »New York Times« a »New York Herald Tribune« byly první, které navrhly »obnovení vlády národní jednoty«, to­tiž spojené reakce od pravicových vůdců sociál­ní demokracie až po poujadisty. A jako na po­vel se rozezvučel celý úl francouzské pravicové žurnalistiky ’ňa tuto notu. Socialisté a Menděs- France se však vyslovili proti takové koalici, protože se příliš bojí zkompromitovat se s tě­mi, již byli tvrdě odsouzeni. Socialisté mají mimořádný sjezd 15. ledna a o den později ee sjedou radikálové. Tam bude teprve řečeno konečné slovo. Není sporu o tom, že francouzská reakce je znovu i s těžce oslabenými silami plně ochotna hnát francouzský národ do těch vod, kudy plulo namáhavě všech šestnáct předchozích poraže­ných vlád. Bylo vydáno společné heslo: anti­­komunismus. A to je právě to, co bylo poraže­no, odsouzeno a rozbito. Francouzské buržoas­­ní listy si dávají pečlivě pozor, aby nevyslo­vily ta pravá slov#, a nápadně zase zdůrazňují báchorky o t. zv. »svobodném světě«. Nehlaso­val volič právě proti tomu, co oni tak honosné nazývají, zneužívajíce slova svoboda pro poli­tiku síly, války a atomového vraždění? Vítězství francouzského lidu se šíří světem jako signál k tomu, aby národy zastavily poše­tilou politiku s posice síly. Italské noviny byly v tomto týdnu plny děsivého strachu z účinku voleb na Itálii, kde budou v březnu měřeny politické síly v obecních volbách. Americké noviny přiznávají, že vítězství levice bude pů­sobit i za- hranice Pyrenejí, kde lid zatím ještě čeká... Francie má po mnohé stránce klíčové posta­vení v soustavě vojenských bloků v západní Evropě a její vliv na Střední Východ a na Afriku nelze odečíst z politických úvah. Ale má zvláště jednu mocnou zbraň, jejíž účinky byly často rozhodné v minulosti: má možnost, ovliv­ňovat světové události. Jaká bude v příštích měsících podpora této země pro politiku vojen­ských bloků, proti duchu Ženevy a proti zmír­nění napětí, jestliže síly země tak rozhodně daly jedinečné právo komunistické straně, roz­hodnému odpůrci politiky síly? A jestliže celá země svým hlasem řekla výrazně, že přiroze­ným živlem Francie je mír... Právě v těch dnech, kdy Francie jásala nad vítězstvím lidu, šly do Alžíru strohé rozkazy k novým útokům. To byl zásah mezinárodního kapitálu, který běsní nad svou porážkou. Mo­nopolisté pocítili slabost po úderu. Nyní však je jejich situace mnohem horší. Nemají a ne­budou mít za sebou ve Francii nic než své agenty. Francouzský lid za nimi nejde a ne­půjde. A to je skutečnost nesmírně důležitá a pro budoucnost má dalekosáhlou cenu. KAREL SUBRT V západním Německu oživují fašistickou výchovu >Poh'tickd vychovat a >nauha o Vychodit v západonimecké škole Naši přátelé z redakce »Deutsche Lehrerzeitung« poslali hám článek svého dopisovatele Gustava Kymtaa, který na základé nesčetných taktů do. kazuije stále silicí vliv revanš ismu a fašistické ideologie na výchovu mládeže v západním Němec, ku. Soudruzi v Německé demokratické republice pozvedají varovný hlas proti tímto zjevům a po. važují za svou povinnost upozornit na nebezpeé. nou výchovu v západní části Německa všechny demokraticky smýšlející lidi, kteří v světovém táboře míru bojují proti válce, proti znovu ožíva- Ji-cimu fašismu. Rádi příspěvek uveřejňujeme. Bu­de pro naše čtenáře nejen varováním, ale pobíd­kou k bdělosti a Jednotě v boji proti válce a zno­vu ožívající Ideologii fašismu. Četná revanšistická sdružení v západním Ně­mecku, ale také oficiální vládní místa se stále více namáhají zjednat vstup do západoněmecké školy t. zv. nauce o Východě. Nemá být vyučovacím předmětem, principem- Jejím úkolem nýbrž vyučovacím je udržovat ne­bo probouzet zájem o »německý Výihod«, kterým nerozumějí původci této myšlenky pouze Německou demokratickou republiku, nýbrž především velké části Polska, Českoslo­venska, ba dokonce Maďarska á jiných zemí. »Až jednou bude němeoký Východ svobodný,« píše s beznadějným nepochopením skutečnosti Neue deutsche Schule, vycházející v Essenu, »pak nepochybně vedle mládeže východoněmec­ké zamíří i západoněmečtí mladí muži a ženy ve směru Labe, Odry a Visly, aby tam založili svou existenci, místo aby odjížděli za oceán. Důkladná znalost východoněmeckých oblastí jim pak usnadní cesty.« % I když má být imperialistické jádro takových slibů skryto pod rouškou pěkných slov (žádná válka, nýbrž »mírový výboj«), přece věci uve­řejněné v západohěmeckých novinách a časopi­sech na thema nauka o Východě ukazují pravé úmysly dostatečně zřetelně. Jenom to, co bývá všeobecně zamlčováno, mluví za tlusté knihy: autorovi tohoto článku není známa ani jediná západoněmeoká učebni­ce, která by řekla svým mladým čtenářům něco o oněch šesti milionech mrtvých, o strašném utrpení a obětech, které způsobil fašismus na př. polskému lidu. Zná naproti tomu mnohé, kteří Sí tím důrazněji stěžují na Odsun Němců z polských západních oblastí jako na křiklavé bezpráví; které musí být opět napraveno. »Na­ším cílem je,« jak píše jistý Heinz Hoffmann v západoněmeckém časopise »Unsere Schule«, »přesvědčit německou mládež o jejím právu na Východ, pak se ho také budj držet.« Jak je to myšleno, ukazuje se o několik řádek dále, kde čteme-větu: »Sudetská župa připadla (1945 — autor) Čes­koslovensku'« Tím má být vzbuzen dojem, jak" by bylo německé území postupimskou dohodou, kterou jiný autor (Ernst Lehmann) nazývá »zra­dou na Evropě«, protiprávně přivtěleno Česko­slovensku. (Hoffmann říká dokonce, že bylo od Německa »odtrženo«. Je však známo, že roku 1988 nemečtí fašisté nejprve anektovali česká okrajová území a dali jim nacistické označení »Sudetská župa«. To, že Hoffmann používá tohoto názvu ještě dnes, ukazuje, v jakém duchu píše. Gustav Kymin, Berlín Ještě grotesknějším ospravedlněním »němec­kého tlaku na Východ« přispěl stručně profesor­­dr. Hermann Auibin na zasedání spolku zápa­­doněmeckých učitelů dějepisu. Pravil, že »veli­ké, po staletí prováděné hnutí na Východ« ne­vzniklo pouze z expansivního tlaku, »nýbrž bylo výsledkem pozvání východních panovníků.« »Drang nach Osten« na pozvání! Při ideologickém zarámování agresivních úmyslů německého imperialismu vystupují ve vztahu k nauce o Východě do popředí v podsta­tě tato stanoviska: Zajištění životního prostoru Je tu snaha vzbudit dojem, jako by německý lid potřeboval k zachování své existence větší »životní prostor«, než jaký mu je dán v dneš­ních politických hranicích. Tak hrozí školní, rada Ernst Zintl v pedagogickém časopise »Die Schule«, že se německý lid může stát v důsled­ku svého zúženého životního prostoru »ohni­skem nemoci pro sousedy a celé světové spo­lečenství národů«, a hlavní ideolog nauky o Vý­chodě, Ernst Lehmann, dochází k závěru, že »národ a stát se nekryjí, protože Německo bylo vždy větší než německá říše, resp. než jádro ně­meckého státu«. (»Lebendige Schule«, Frank­furt n. M., seš. 1, 1955.) Naproti tomu se cbce, abychom uvěřili, že tento »životní prostor« a tím i existence německého lidu jsou ohroženy, a proto že je třeba je »hájit«: Němci »nebyli žádnými vetřelci v prostoru cizího lidu, nýbrž obhájci dědictví po svých otcích,« píše na př. v čerynu 1954 stuttgartská »Die neue Landesschu­le«. »Němec byl ustavičně nucen obhajovat svůj majetek, úděl svých otců, a proto arci i ži­votní prostor svého lidu« (tamtéž). V mnoha podobách se líčí také příšera »asijského« nebo »slovanského« nebezpečí, proti němuž je nutno se bránit. Tak na př. píše H. Thierbach v han­noverském časopise »Unsere Schule«, že »nám nesmí být jedno, začíná-li Asie na Labi anebo u močálů u Rokytna.« Panská rasa Podobně se dějí pokusy vyvodit z ták zvané nadřazenosti německé rasy nad jejími východ­ními sousedy právo na jejich území. Ze to je už velice stará a otřelá ideologická finte německé­ho imperialismu, ukazuje skutečnost, že již cí­sař Vilém II. prohlásil před první světovou válkou, že prý »němeetví ozdraví svět«. , ..V časopise »pie neue Landessehule« (Stutt­gart) píše už zmíněný Emst Lehmann, že ně­mecké zisky na Východě byly vždy celoměmec­­kými, ba vůbec západními úspěchy. Pak pokra­čuje: »Ne jakožto Němci, ale jakožto nositelé západní převahy byli Němci kdysi povoláni k pořádání a prekrvení střední a východní Evropy, a jenom v tomto smyslu je možno dou­fat v návrat k novému osídlení...« Mythu o vlastní nadřazenosti se staví po bok právě tak nedůstojné a hanebné tvrzení, že Po­láci a jiné národy nejsou schopni spravovat řádně své území. Tímto způsobem se pokouší na př. také H. Thierbach v časopise »Unsere Schule« (Hannover) zfalšovat pravý stav věci, aby pak mohl v závěru postavit provokativní otázku: »Existuje hlubší ospravedlnění našeho práva na teto území?« Západoněmečtí učitelé nesouhlasí Bylo by ovšem velkou chybou položit rovnít­ko mezi šovinistické excesy jedné toho času vládnoucí politické skupiny a jejích ideologů a mezi úsilí masy západoněmeckých učitelů. Ti vždy znovu ve své denní prácí, ve svých orga­­nisacích i v publikacích dovedli vyjádřit, že ne­pomýšlejí na to, aby se dali zneužit pro cíle německého imperialismu, nepřátelské lidstvu. I Lehmann vidí již ve svém citovaném článku v »Lebendige! Schule« obtíž v nedostatečné »vnitřní připravenosti« učitelů, zatím co v »Scholle« konstatuje poněkud sušeji: »Minister­ská doporučení dosud nenašla ve školní práci žádoucího ohlasu.« Na sjezdu mladých učitelů, pořádaném minu­lého léta v Braunschweigu západoněmeckou »Arbeitsgemeinschaft deutscher Lehrerverbän­de«, která má přes 100.000 členů, řekl mladý kolega Rudolf Engelhardt: »To nejhorší, ba samo zlo zasévá vychovatel, když učí nacionálni nenávisti k jiným národům nebo třebas i jen k jednomu národu.« »Každý pokus,« řekl dále, »změnit pedagogické zásady a směrnice s tím úmyslem, aby byl výsledkem prayý duch smeč­ky, je pokusem o militarisaci školy a musí být proto zavržen.« Rovněž západoněmecká odbo­rová organisace »Erziehung und Wissenschaft* se ohradila proti tomu, aby škola byla posta­vena do služeb militaristické výchovy. Přitom ovšem nelze přehlížet, že vedení odborů v těch­to otázkách obyčejně zůstalo při slavnostních proklamacích a že dosud zanedbalo možnost volat učitele k rozhodnému a důslednému jed­nání. • V denní školské práci se setkávají mnozí učitelé nauky o Východě s pasivním odporem. Tato okolnost dokonce přiměla Adenauerovu stranu (CDA) před nějakým časem k tomu, že vyzvala na hessenském sněmu zemskou vládu, aby podnikla »opatření«, jimiž by se tento odpor mohl zlomit. V poslední době navrhlo »Spolkově pracovní společenství pro nauku o Východě ve výučová­ní«, v němž je zastoupeno 25 svazů, aby byla nauka o Východě, jejíž provádění bylo dosud věcí jednotlivých spolkových zemí, koordinová­na v celé spolkové republice. Současně má být vykonáván tlak na nepoddajné učitele zvláštní­mi prostředky, jako je na př. projednávání otá­zek nauky o Východě na učitelských konferen­cích a přijetí nauky o Východě do zkušebního programu pro t. zv. první učitelskou zkoušku. Odboráři v krajích do druhé pětiletky Často si v těchto týdnech připomínáme skutečnost, že smělé cíle naší dryihé pětiletky počítají s prací a iniciativou všech pracujících v našem státě. Platí to i o školství. V posled­ním týdnu uplynulého roku sešli se ve všech krajských městech členové KVS spolu s před­sedy okresních výborů Svazu, aby se infor­movali o úkolech druhé pětiletky na školském úseku v.* jednotlivých krajích. Hlavní referáty na těchto aktivech měli vedoucí školských odborů rady KNV. Přicházíme k těmto akti­vům s několika poznámkami* poněvadž po­dobné shromáždění školských odborářů při­pravují také okresní výbory Svazu a touž otázkou se budou v místních poměrech zabý­vat i členské schůze v základních organisa­­cích. Když se školští odboráři sjížděli do kraj­ského města, očekávali konkrétní údaje o roz­voji školství v kraji, chtěli si. podiskutovat o tom, nač zaměří své úsilí v nastávajícím období, chtěli se vzájemně poradit. Mnohé aktivy toto očekávání splnily. Bylo tomu tak na př. v Karlových Varech. Soudruh Kocourek, vedoucí" školského odboru rady KNV, po­drobně informoval odboráře o plánovaném rozvoji, školství na Karlovarsku v roce 1956 a seznamoval je i s riejrůznějšími číselnými údaji. Tak se na př. školští odboráři dorvě­­děli, že v tomto ro:e se započne se stavbou čtyř národních škol, a to v Radotíně, Dolních Pasekách, Opatově a Bražci, a osmiletky v Ostrově. V tomto roce má být dokončena stavba jedné mateřské školy, čtyř osmiletek a jedenáčtiléťisy v Podbořanech. V prvním roce pětiletky vzroste počet tříd ve srovnání s ro­kem 1955. Pamatuje se 1 na výstavbu bytů pro učitele. Tak na př. - Karlových Varech-Tuh nicích má být postaveno 12 bytů. Mnoho místa by bylo třeba jen k vyjmenování úkolů na školském úseku v Karlovarském kraji a Čás­tek, jimiž je na ně pamatováno. Jmenujme ještě aspoň tři: 22 škol bude vybaveno po­můckami pro polytechnickou výchovu, 120 ško­lám bude přidělen pozemek a kompletní vyba­vení pro mičurinské kroužky, osm jedenáctile­­tek dostane soubor pomůcek pro laboratorní práce. Stejnou pozornost jako výstavbě školství a materiálnímu vybavení škol věnoval soudruh Komůrek i výchovným a vyučovacím otáz­kám a ukázal na dobře volených příkladech, v čem očekává školská správa pomoc od od­borářů a v čem obce s nimi spolupracovat Po dobrém referátu vedoucího školského od­boru bylo možno očekávat živější diskusi, než jaká se rozvinula. Přesto v ní bylo několik dobrých podnětů, svědčících o tom, jak vážně se odboráři zamýšlejí nad svou prací. Sou­druh Podlipný upozorňoval v souvislosti s prá­vě probíhajícím výběrem žáků na jedenáctilet­­ky a ostatní výběrové školy na případy žáků, kteří byli loni doporučeni ke studiu, ale již ny­ní museli být vyloučeni ze škol pro nezpůso­bilost ke studiu nebo z jiných závažných dů­vodů. Je otázka, jak se mohli tito žáci dostat na výběrovou školu, když o jejich nezpůso­bilosti ke studiu musili přece už vědět jejich učitelé v osmé třídě. Tyto nedostatky se ne­objevily jen na Karlovarsku, ale i v jiných krajích. Proto budou školští odboráři hledal cesty, jak pomoci při správném výběru žáků na studia. Budou přitom dbát o to, aby se na výběrové školy dostávali především nadané děti dělníků a rolníků. K tomu je zapotřebí tyto nadané děti vyhledávat a pomáhat jim v přípravě ke studiu. Jestliže to učitelé budou dělat, najdou v patronátních závodech i v zá­vodech. kde pracují rodiče dětí, ochotné sou­druhy, především odborové funkcionáře, kte­ří učitelům pomohou v přesvědčování rodičů, kteří nechtějí dát souhlas k tomu, aby jejich děti studovaly. Oporou pro učitelé v této prá­ci je usnesení Ústřední rady odborů o mimo­školní výchově a o pedagogické propagandě. Zmíněné usneseni ŮRO také potvrzuje, že bez spolupráce školy s rodiči, se závody a s celou veřejností nelze dosáhnout úspěchů ve výchovné práci. Tam, kde se soudruzi prokou­sali počátečními těžkostmi při uzavírání patro­nátních smluv, dosahují nyní úspěchů v mno­ha směrech. Na schůzi v Ostravě hovořil o lom vedoucí školského odboru s. Vala. Uvedl, že 29 škol na Ostravsku uzavřelo zdařilé patro­nátni smlouvy s průmyslovými závody a 22 škol se zemědělskými závody. Podobných úda­jů bylo v referátu s. Valy mnoho a všechny skýtaly odborářům příležitost k zamýšlení nad další činností. V referátu chyběla zmínka o rozšiřování zkušeností. Na to, že se v této otázce setkáváme ještě s nesprávnými názory, poukazoval s. Sommer. Hovořil o dobrých učitelích, kteří se bojí „popularity", jež jim přináší ještě větší pracovní zatížení. Mnozí učitelé říkají o soudruzích, kteři se dělí o své zkušenosti, že se „chlubí“ atd. S podobnými příspěvky přicházeli soudruzi i v jiných kra­jích. Ukazuje se proto, že; je třeba členstvu lépe vysvětlovat, v čem je hlavní význam roz­šiřování zkušeností, a hledat nejvhodnější a nejpřesvědčivější způsoby této práce. Podobně jako v*Ostravě a v Karlových Va­rech proběhly zdařilé plenární schůze KVS té­měř ve všech krajích republiky. Jedině séhůze v Nitranském kraji měla vážný nedostatek: vedoucí školského odboru rady KNV odmítl referovat, „poněvadž k tomu nedostal instruk­ce od pověřenectva školství”. \ Na plenárních schůzích se dostalo odborá­řům mnohých informací o pětiletce na škol­ském úseku a mnoha podnětů k další práci. Nyní jde o to, aby se stejně dobře, po případě ještě lépe připravily i plenární schůze OVS, na něž budou pozváni předsedové závodních výborů. Jen v pečlivé přípravě těchto schůzí je záruka, že budou zdařilé i členské schůze v základních organisarieh v lednu Mnozí funkcionáři se již nyní na tyto členské schů­ze připravují a dávají si za cíl nejen přesvěd­čivě vysvětlit členstvu, čo od nás očekává pětiletka, ale nadchnout jxro plnění jejích úkolů každého odboráře na škole. 2 • UČITELSKÉ NOVINY 12. ledna 1956

Next