Učitelské Noviny, leden-červen 1957 (VII/1-26)

1957-01-03 / No. 1

Z preasefMcíva Svazu Pracovní řád před konečným schválením. Páteční schůze předsednictva ústředního vý­boru našeho Svazu se znovu zabývala návrhem pracovního řádu pro učitele, nově zpracovaným podle připomínek odborových orgánů, pracovní­ků školské správy i jednotlivých učitelů. Čle­nové předsednictva jednali o každém článku pracovního řádu zvlášť a navrhovali konečné připomínky ke stylisaci, aby se jednotlivá usta­noveni jednoznačně a správně vykládala. Pra­covní řád upravuje nejen pracovní poměry učitelů všeobecně vzdělávacích a odborných škol, jejich práva a povinnosti, ale řeší i orga­­nisaci práce, aby se učitelé mohli soustředit na výchovnou a vyučovací činnost. Vyhovuje tak několikaletému volání učitelů po opatřeních, která by zjednodušila organisační život školy. Nyní budou v ministerstvu školství projednány poslední připomínky předsednictva Svazu a po­čítá se s tím, že pracovní řád vstoupí v plat­nost v prvním čtvrtletí tohoto roku. První ob­dobí platnosti pracovního řádu bude možno na­zvat zkušebním, poněvadž od 1. ledna 1958 bude uzákoněn v naší republice kodex práce, který bude mít vliv i na některá ustanovení pracovního řádu pro učitele. Při doplňování pra­covního řádu podle kodexu se bude přihlížet i k tomu, jak se osvědčuje pracovní řád v pra­xi. V budoucnu zpracuje ministerstvo školství také organisační řád pro školy. Předsednictvo navrhuje, aby byl pro učitelky a výchovné pra­covnice mateřských škol připraven návrh samo­statného pracovního řádu, který by řešil spe­ciální problematiku těchto škol. Dětská rekreace v roce 1957 V letošním roce bUde organisována rekreace dětí členů našeho Svazu podobným způsobem jako loni. Počet dětí, které letos pojedou do pionýrských táborů OSZŠ, se zvyšuje z loňských 3116 na 5215. Rozdělení této kvóty se provede se zřetelem k počtu odborově organisovaných pracovníků. Pro Ostravský, Ústecký, Brněnský a Plzeňský kraj a pro Prahu se vzhledem k ne­zdravosti prostředí plánuje větší počet re­kreačních možností. Pořadateli dětské rekreace budou krajské výbory Svazu, ústředně bude ří­zen jen pionýrský tábor ve Starém Městě pod Sněžníkem. Předsednictvo schválilo zásady dětské rekreace i organisační opatřeni, která mají zaručit dobrou přípravu letošních pionýr­ských táborů Svazu. • Předsednictvo projednalo přípravu příštího plenárního zasedání OV OSZŠ, které se bude konat v sobotu 5. ledna v Praze. Na jeho pro­gramu bude příprava I. sjezdu OSZŠ a jednání 0 nejbližších úkolech Svazu. Předsednictvo pro­diskutovalo osnovu hlavního referátu, který členstvo seznámí mimo jiné s návrhem na de­­centralisaci ve svazových orgánech, se systemi­­sací pracovníků ústředního a slovenského výbo­ru, krajských a městských výborů a osvětlí ně­které otázky navrhovaných stanov Svazu. Předsednictvo projednalo dále návrh politic­­ko-organisačních opatřeni k účasti vesnických učitelů na přípravách IIL sjezdu JZD, zásady nového stipendijního řádu a zhodnotilo konfe­renci o výchově, která se konala počátkem pro­since v Praze. Odpověď na kritiku Připravme dislokaci lépe než loni Ve 49. čísle UN v článku nadepsaném „Poučme se z nedostatků loňské dislokace" připomněl s. Miloslav Cílek, okresní školní inspektor z Ka­menice nad Lipou, že je třeba už nyní hovořit 0 dislokaci na příští školní rok. Je to správná připomínka. Vždyť dislokace učitelů se dotýká každoročně celé pětiny učitelstva a téměř tří tisíc kandidátů učitelství. Jde tedy o vážnou věc a na jejím správném provedení do značné míry závisí úroveň učebně výchovné práce ško­ly a osobní spokojenost učitele. Předpokladem dobře prováděné dislokace je neustálý přehled o současné i perspektivní po­třebě učitelů. Proto po zápisu do škol, který bude proveden jako jiná léta k 1. únoru, pro­vedou školské odbory v měsíci únoru na zákla­dě předpokládaného počtu tříd a v souladu s plánem práce co možná nejpřesnější propočet potřeby učitelů k 1. září 1957, a to nejen čí­selný, ale také podle kvalifikace. Správně od­hadnout procento nemocnosti, mateřských dovo­lených, rozvázání pracovního poměru, rozdíl me­zi počtem odcházejících a vracejících se učitelů ze základní vojenské služby k 1. listopadu, to je otázka opravdové znalosti učitelů v okrese, bez níž se dislokace nemůže podařit. Soudruh Cílek si jako odpovědný hospodář klade otázku, jak má dát bez obav, že bude mít nedostatek učitelů, souhlas k přeložení učitelky, když neví, dostane-li za ni náhradu. Nadměrné množství žádostí o přeložení — víme, že z ně­kterých okresů v pohraničí žádala v minulých letech až třetina učitelů o přeložení do vnitro­zemí — mohlo by narušit dobrou práci škol. Dnes už totiž nejde o to, že by nebylo možno krýt číselnou potřebu učitelů v určitém okrctse. Mezery v početních stavech po provedených pře­loženích učitelů se dají vyrovnat jednak reser­vami bývalých učitelek, které má už značná Část okresů, jednak novými kandidáty učitelství. Jde však o to, že by velké množství začátečníků v některém okrese nutně vedlo k porušování té zásady dislokace, aby začínající učitelé praco­vali v prvním roce ve větším učitelském ko­lektivu. Aby učitelé nežádali o přeložení zbytečně tam, kde není uplatnění pro předměty jejich apro­bace, byla pojata do výnosu zásada, že mohou požádat o přeložení na volná místa při určitých školách, která budou každoročně zveřejňována ve Věstníku MŠK. Po loňských zkušenostech lze říci, že se tato zásada vcelku osvědčila. Škoda, že uvedený způsob obsazován! učitelských míst naráží tu a tam na nepochopení školských pra­covníků, kteří prohlašují, že nemohou znát kon­krétní volná místa při školách téměř tři čtvrti roku předem, a prozrazují tak na sebe, že si dosud nevypracovali kádrový rozbor dosavadní­ho stavu rozmístění učitelů ani plán na jeho postupné zlepšení. I nyní bylo zveřejněno v po­sledním prosincovém čísle Věstníku MŠK něko­lik set volných míst na všeobecně vzdělávacích školách, pedagogických a odborných školách 1 mimoškolních výchovných zařízeních. Při obsa­zování vypsaných volných míst pochopitelně bude dána přednost těm, kdož splňují přede­psané kvalifikační podmínky, jsou ze všech ža­datelů hodnoceni nejlépe a mají vážné důvody pro přeložení. Uvažuje se, že by mohli být v budoucnu učitelé překládáni na vlastní žádost jen tímto způsobem, protože bude při každé škole stanoven i počet míst pro předměty té které aprobační skupiny. Žádost o přeložení se podává do 31. ledna 1957. Ti, kdož budou chtít požádat o přeloženi mimo vypsaná volná místa, měli by se napřed poradit se svým školním inspektorem. Zkuše­nosti ukazuji, že zdaleka ne všichni žadatelé mají tak závažné důvody, aby mohli být pře­loženi. Opatření provedená v nedávné době v sou­vislosti s decentralisací na školském úseku pro­jeví se i v dislokačním řízení. O případných od­voláních učitelů budou rozhodovat s konečnou platností krajské národní výbory. Také pravo­moc v rozmisťování kandidátů učitélství podle vládních nařízení na t. zv. umístěnky bude zcela přenesena na ředitele (děkany) škol a odvolání proti rozmístění na krajské národní výbory (rektory), zatím co ministerstvo stanoví pouze kvóty kandidátů pro jednotlivé kraje. Zlepšená situace v potřebě učitelů (nikoliv podle apro­bace) umožní, aby kvóty nových kandidátů učitelství pro jednotlivé kraje byly stanoveny tak, že převážná většina absolventů pedagogic­kých škol zůstane v kraji, ve kterém vystudo­vali. Jen v Praze a v Brně, kde prakticky ne­bude potřeba nových učitelů, musí absolventi pedagogických škol počítat s tím. že především posílí pohraniční kraje. Rozmístěni absolventů vyšších pedagogických škol a absolventů učitel­ských větví ostatních vysokých škol je závislé především na požadavcích, které ministerstvu předloží krajské národní výbory. I tu však už při rozpisu kvót bude přihlédnuto k tomu, aby se alespoň část absolventů mohla vrátit do kra­jů, odkud přišli. Závěrem vážná připomínka k pracovníkům, kteří budou mít v dislokaci rozhodující slovo. Na školy přichází rok od roku více žen. Jejich posláním je, aby daly národu také zdravé děti. To zhamená, že je mateřství téměř všechny na čas, často na několik let vzdaluje školy. Ne­bylo by správné je odmítat, požádají-11 po čase o opětně přijetí do školní služby, není-11 proti nim jiných námitek. Je pravda, že jejich žá­dostem nelze zejména ve městech vyhovět oka­mžitě. Tím více by se však mělo dbát zásady směrnic, aby osobní úřady měly bezpečný pře­hled o reservách bývalých učitelek a sestavily si plán na jejich rozmístění na školách, po pří­padě v mimoškolních výchovných zařízeních, a těm, které snad nesplňují podmínky kladené na dnešní učitele, aby včas sdělily, že nemohou po­čítat s umístěním ve školní službě. Velké potíže s umisťováním vdaných žen, bývalých učitelek, mají města, jako jsou Praha a Brno, neboť je tu navíc hned několik set žadatelek. Co však říci tomu, že na př. školský odbor rady měst­ského národního výboru v Brně, který kdysi míval pečlivě vedený pořadník, ještě letos v říj­nu takový přehled vypracován neměl? Důsledek toho byl, že ministerstvu a redakcí Učitelských novin docházely stále častěji stížnosti žadate­lek, z nichž na př. s. Olexová tvrdila, že se marně domáhá již čtvrtým rokem umístění. Projednávání žádostí o přeložení i jednání o rozmístění kandidátů učitelství si vyžádá mnoho hodin práce mnohých školských pracov­níků. Navíc musí být tato práce splněna v urči­tých termínech, pechceme-li porušit zásadu, že učitel má před odchodem na prázdniny vědět, kde bude v příštím roce vyučovat. Budeme-li při tom všem vždy a všude jednat s takovou pozorností, jako bychom řešili a vyřizovali svůj osobní případ, musí se nám dislokace podařit. V. TEPLÝ, pracovník MŠK 2 • UČITELSKÉ NOVINY • 3. ledna 19S7 Zájemcům o sfutlíum zemědělské ekonomie Rozmach národního hospodářství přináší proti minulosti rychlý růst nových vědních oborů, z nichž mnohé jsou důležité a málo známé, a proto i málo vyhledávané na vysokých školách. Patří mezi ně také některé1 nové fakulty, které vznikly rozdělením vysokých škol zemědělských, zvláště ekonomická a mechanisační fakulta Vy­soké školy zemědělské v Praze a zootechnické fakulty vysokých škol v Brně a Nitře. Chceme upozornit především na fa^ultu ekonomiky a organisace socialistického zeměděl­ství (zkráceně „ekonomická fakulta“) na Vyso­ké škole zemědělské v Praze 6, a to v sou­vislosti s úkoly, které dostává v poslední době ekonomická věda vůbec, a to zvláště na úseku zemědělském. Již XX. sjezd KSSS orientoval pozornost na ekonomickou problematiku, kterou rovněž zdů­razňuje usnesení celostátní konference KSČ z června 1956. Zvláště na úseku zemědělském je tato problematika významná, neboť řešení otázky vědeckého řízení zemědělství, organisa­­ce práce a odměny, správného plánování, hos­podárnosti a rentability, racionálního využití pů­dy, racionálního hospodaření s hnojivý, krmivý, strojně traktorovým parkem atd. je dosud v za­čátcích. V široké veřejnosti je pojem zemědělský eko­nom dosud nedostatečně znám, neboť fakulta existuje teprve 4 roky. Laici vidí v ekonomovi obvykle administrativního úředníka, což j« ovšem hluboký omyl. Zemědělský ekonom je především organisátor výroby a jako takový se neobejde bez znalostí technické stránky výro­by, a to nejen rostlinné nebo živočišné, ale ze­mědělské výroby jako celku. Proto téměř 50 procent vyučovacích hodin na fakultě zaujímají předměty agronomické a zoo­technické (půdoznalství, obecné zemědělství, rostlinná výroba, obecná a speciální zootechni­ka, zemědělské stavby, krmení atd.) spolu s předměty průpravnými (botanika, anatomie domácích zvířat atd.). Jako budoucí vedoucí hospodářský pracovník musí ovšem zemědělský ekonom kromě technických znalostí dokonale ovládat ekonomické předměty, jako je politická ekonomie, organisace socialistických zeměděl­ských. závodů, zemědělská statistika, finanční hospodářství, plánování zemědělské výroby a p. V průběhu studia projdou posluchači zeměděl­skou praxí na JZD, STS a státních statcích. Ze­mědělské praxi je věnováno celkem 34 týdnů. O významu zemědělských ekonomů pro další rozvoj JZD svědčí skutečnost, že z absolventů ročníku 1956/1957 přijde 35% přímo do JZD jako agronomové-organisátoři a dalších 35% ja­ko instruktoři pro JZD na ONV s perspektivou na vedoucí funkce. Na příkladu Ing. Černohláv­­ka, předsedy největšího chmelařského JZD Kně­ževes, Ing. Vegrichta, vedoucího zemědělského odboru ONV Mělník, Ing. Bílka, vedoucího ze­mědělského odboru ONV Jičín, a dalších vidí­me, jak významných míst v řízení zemědělské výroby se dopracují naši absolventi již po dvou letech působení v praxi. Poťnohou-li učitelé středních škol a pracov­níci na úseku školské správy správně vysvětlo­vat poslání zemědělských ekonomů v praxi a zvyšovat zájem mládeže, zvláště z vesnice, o tento studijní obor, mohou tak vykonat vel­ký kus práce na úseku organisace a plánování zemědělské výroby a dalšího hospodářsko-orga­­nisačního upevňování JZD. Ing. VLADIMÍR CHALUPNÝ, ekonomická fakulta Vysoké školy zemědělské v Praze Návštěva syrské školské delegace na Slovensku V minulých dnech byla u nás na návštěvě a studijním pobytu šestičlenná delegace škol­ských pracovníků, středoškolských profesorů ze Sýrie. Delegaci vedl Taleb Sabouni, ředitel škol v kraji Alep. Delegace přijela do Českosloven­ska na několik týdnů, aby se seznámila s na­ším školským systémem, se školskými a mimo­školskými institucemi i s naším společenským zřízením vůbec. Na Slovensku se delegace zúčastnila diskuse s vedoucími pracovníky pověřenectva školství a kultury, prohlédla si historické památky i vý­stavbu a přírodní krásy Slovenska. Právě v do­bě pobytu delegace na Slovensku prožíval Blízký Východ vzrušující chvíle. Delegace s velkým napětím sledovala průběh bojů v Egyptě a vy­jádřila pevné stanovisko Sýrie k agresi Izraele a anglo-francouzských kolonisátorů vůči Egyptu. S velkým uspokojením vzala na vědomí zprávu, že syrští vlastenci na protest proti kolonialismu znemožnili použití naftového zařízení. Delegace projevovala hlavně přání, aby země tábora míru a socialismu podporovaly a ne­opustily arabské národy v jejich úsilí osvobo­dit se od útlaku kolonisátorů. Hosté byli nadšeni zejména naším budo­vatelským ruchem. S velkým uznáním a po­chvalně se vyjadřovali hlavně o sociálních za­řízeních a sociální péči o studující mládež u nás. Zmínili se i o svém školství. V Sýrii není dosud jednotný školský systém a školy se tříšti na několik typů: státní, církevní a soukromé. Povinná školní docházka je pětiletá. Střední školy jsou lyceálního typu. Vyučovacím jazykem je arabština. Na středních školách se vyučuje 1 světovým jazykům. Vyučuje se francouzštině, angličtině, ale v poslední době hlavně z odporu proti anglo-francouzské agresi jsou tyto řeči y Sýrii v nepřízni a klestí si cestu němčina. Sýrie byla v minulosti dlouhá staletí pod tu­reckou nadvládou a 25 roků pod mandátem Francie. Dlouholetý národnostní útlak zanechal značné stopy negramotnosti v širokých lidových vrstvách. Proto ještě i dnes je v Sýrii téměř 30% negramotných. Hosté se vyjádřili o našem lidu s velkým uznáním a odnesli si ze Slovenska milé vzpo­mínky a cenné poznatky. Odcházeli od nás s přesvědčením, že lid Československa je na straně spravedlivého boje arabských národů a je jejich přítelem a vzorem v národně osvobo­zovacím hnutí. M. GUNDOVÁ-I. CHORVÁT (Bratislava) Poznámky z probouzející se Indie Bylo to v neděli před polednem 18. listopadu 1956. IX. generální konference UNESCO v Delhi, které se zúčastnila i naše československá dele­gace, byla přerušena na 3 dni, aby jejím počet­ným účastníkům z celého světa, zastupujícím 70 států, bylo dopřáno vidět kromě hlavního města Indie Delhi také bohatství, krásu a život jiných krajů a míst této pohádkové země. I českoslo­venská delegace využila tohoto krátkého přeru­šení konference a navštívila čarokrásný Tadž Mahal z bílého mramoru v Agře. Po návštěvě města Agry vydali jsme se do neméně krásné­ho města Gwalioru. Museli jsme přitom přejet autem přes řeku Čambá. Nebylo tam mostu a vozidla byla převážena na prámech. Než na nás přišla řada, besedovali jsme pod prudkým indickým sluncem s opálenými převozníky i s ostatními čekajícími. Náhodou se k nám přidal i indický učitel z blízkého městečka. Měl jsem radost, že si budeme moci pohovořit o indické výchově, škole, dětech a podobně. Učitel byl pěkně opálen, v bílém lehkém obleku, skromný a zdvořilý. „Já jsem také učitel,“ povídám, „ale v Čes­koslovenské republice. Pane kolego, kde a na jaké škole učíte vy?" ptám se ho. „Já učím teprve druhý rok v Miskám městeč­ku, na naší škole vyučuje 15 učitelů. Ve své tří­dě mám 28 žáků." „A jaký je váš měsíční plat ?“ ptám se. „Dostávám měsíčně 60 rupií. Jsem kvalifiko­vaný učitel." Poznamenávám, že 1 rupie má hodnotu 1,50 Kčs. Není to mnoho, pomyslil jsem si, neboť cestou jsem si všiml, že polobotky stojí v obcho­dech od 24 do 38 rupií. Můj indický kolega se velmi zajímal o poměry v naší vlasti, o náš školský systém, o platy učitelů. Hned jsme se sblížili. Škoda, že jsme se musili tak brzo rozloučit, ale slíbili jsme si, že si napíšeme. Popřáli jsme si navzájem úspěchů v práci a vyslovili jsme přání, aby se přátelství národů Indie a naší vlasti dále rozvíjelo. Velká je úloha školy, výchovy a učitele v této zemi, plné rozporů a protikladů, kde těsné souži­tí, symbiosa minulosti a přítomnosti jsou nej­příznačnějším zjevem. Stará Indie nepatří minu­losti, ale prolíná, brzdí a zatemňuje dnešní Indii. Porozumět, pochopit tuto zem a její lid, jeho bohaté dějiny, problematiku a poslání, není mož­né ?a krátkých pět týdnů ani nejvnímavějšímu, nejcitlivějšímu cizinci, to je úkol na celý ži­vot. Podívejme se jen na čísla o negramotnosti. Podle statistických údajů v roce 1951 umělo číst a psát jen 16% obyvatelstva Indie. Indická ústava zavádí nyní povinné vyučování pro všechny děti do 14 let v roce 1961. V roce 1951 jen 40% dětí ve věku od 6 do 11 let chodilo do školy, zatím co v roce 1947 bylo to jen 3Ö%. V roce 1955-56 tento počet vzrostl už na 50%. Druhý pětiletý plán (1956-1960) předpokládá, že se kon­cem školního roku 1960-61 toto procento zvýší na 63 a že 23% dětí ve věku od 11—14 let už bude navštěvovat školu. Školští pracovníci v Indii, která roku 1951 měla asi 360 milionů obyvatel, si uvědomují ve­likost a důležitost poslání školy pro dnešní Indii i pro její budoucnost. „Bez vzdělání není možná industrialisace Indie," řekl mi jeden význačný školský pracovník a poslanec indického parlamen­tu. „Náš lid touží po vzdělání, ale rozvoj školství je stále ještě pomalý. Největší překážkou rozvoje je nedostatek finančních prostředků. Při rozvoji našeho školství není velkým problémem nedosta­tek učitelů. U nás v Indii máme dostatek matu­rantů, kteří po skončení studia nemají často při­měřené zaměstnání a mohou po krátkém pře­školení úspěšně zastávat místa učitelů." „A co školní budovy, učební prostory? Máte jich dost?" ptám se ho. „To není v Indii velký problém. Při našem pod­nebí a počasí můžeme úspěšně vyučovat i v pří­rodě. Stavba naší školní budovy není proto ná­kladná a za 7 měsíců můžeme postavit slušnou školu v přírodě.“ Přiznávám se, že jsem trochu záviděl indic­kým stavitelům tuto rychlost při výstavbě škol, i když jde o školní budovy skromnější, jedno­dušší a přizpůsobené indickým podmínkám. Velká práce čeká učitele na vesnici. Viděl jsem školu ve vesnici Samashpuru v soukromém domě, kde mladá učitelka vyučovala 13 dětí ve věku šesti let. Děti seděly po zemi na skromných ko­bercích bez učebnic a učebních pomůcek. Nebu­dou se však už dlouho učit v těchto bídných pod­mínkách. V této obci, která má asi 500 obyva­tel, se široce rozvinula svépomocná stavba obyt­ných domů a školy. V obci se utvořil llčlenný výbor, který má velkou pravomoc a řeší všechny důležité záležitostí obce. V této vesničce již zbou­rali hliněné chatrče a postavili si svépomocí 67 obytných domů z cihel s jednopokojovými i dvoupokojovýmf byty. Postavili sl také spole­čenskou místnost, kde se schází občanstvo obce i mládež a kde se začíná rozvíjet čilý kulturní život. Občané této obce si postavili vlastní ci­helnu a ta jim umožňuje postupně nahrazovat staré, nezdravé chatrče z hlíny novými, modern nimi, hygienickými obytnými domečky z pále­ných cihel. Viděli jsme plán výstavby obce, kde na předním místě figuruje i výstavba nové školy» Byli jsme též zvědavi na vysoké školy v Indii. Naši indičtí hostitelé nám umožnili navštívit uni­versitu v Delhi. Všechny žádané informace nám s nevšední ochotou podal rektor university pan G. S. Mahajani. (V roce 1955 bylo v Indii 33 universit.) Universita v Delhi má 8 fakult a 12.533 studentů, z toho 9157 chlapců a 3376 děvčat. Nejvíc posluchačů je zapsáno na práv­nické fakultě, a to 1100. Na jedné z fakult pů­sobí 4 profesoři, 4 docenti a 25 asistentů-lektorů. Týdenní úvazek profesora je 6 hodin, docenta 12 hodin. Měsíční plat profesora se pohybuje od 800 do 1250 rupií, docenta od 500 do 800 rupií a asistenta-lektora od 260 do 560 rupií. Při uni­versitě, která je umístěna v prostranných za­hradách za městem, je též internát, kde mě­síční poplatek s celým zaopatřením činí 45 rupií. Profesoři stolují v jídelně se studenty. Na této universitě studují i studenti ze zahraničí, hlavně z Afriky, ale i z Evropy. Studenti ’ mají průměr­ně 3 hodiny přednášek denně, školné je měsíčně 15 rupií, při čemž asi 10% studentů školné ne­platí. Učebnice na vysokých školách nejsou jed­notné. Pro každou vysokou školu schvaluje učeb­nice rada té vysoké školy, která též jmenuje profesory na škole. Místa profesorů se obsazují konkursem. Mnoho se změnilo za 5000 let, o kterých k nám hovoří zachované památky indických dě­jin. Ještě málo se změnil osud prostého indic­kého člověka, který nikdy neměl podíl na bohat­ství Indie. Neproniknutelné společenské rozdíly, kastovnictví, předsudky, hlavně náboženské, a stopy anglického kolonialismu jsou dosud vel­kou překážkou při demokratisaci indické společ­nosti. Indický pracující lid však už nestaví pa­láce, chrámy a hrady, ale staví přehrady, to­várny a letiště. Cítíš i za krátkého pobytu, že se začíná rodit nová Indie, která hledá svou pra­vou cestu. V Indii cítíš a vdechuješ nejen svěží vzduch probouzející se Indie, ale i celé probou­zející se Asie. P. PAZÚR, Bratislava

Next