Učitelské Noviny, červenec-prosinec 1957 (VII/27-52)
1957-07-04 / No. 27-28
Učitelské noviny Cis.27-28 4. VII. 1957 PNS 431 Hodně prázdninové pohody Zdeněk Konečný Je to vlastně ošemetná věc psát o prázdni, nách učitelů. Rozutekou se ti ze škol a hledej si je! To abys sis vzal podrobnou mapu republiky či dokonce Evropy, k tomu hromadu různých prospektů vlastivědných základen, prostudoval plány roztodivných putování a romantických tras a bůhvíčeho ještě, ale nako. nec stejně uznáš, že je to příliš různorodé, než aby se to dalo takhle souhrnně podchytit. Ukažme si to tedy aspoň na několika příkladech. Prázdniny jsou především k tomu, abychom si po namáhavé celoroční práci zaslouženě oddechli. A každý člověk oddechuje jinak, zvláště je-li povoláním učitel, to je stará známá věc. Nebudeš na př. chtít po tělocvikáři Herdovi, učiteli národní školy v Českých Budějovicích, toho času členu různých sekcí plaveckých, aby čerpal síly do nové práce v místech, kde není voda. To jako byste položili kapra na horkou plotnu. Soudruh Herda prožije prázdniny na vodě. Povede plavecké kursy mládeže, jako ío dělá již několik let. Zbytek dovolené prožije s knihou v ruce na českobudějovické plovárně. Jsou ovšem takoví, kteří neradi setrvávají na jednom místě a jako tažní ptáci proputují všemožné české i slovenské kouty. To platí v plné míře o soudruzích Kolátorovi, Kratochvílovi a Dvořákovi z mladoboleslavské osmiletky a jedenáctiletky, kteří povedou pu. tování dětí po Slovensku a kromě toho několik výprav dospělých ve funkci průvodců Turisty. O našem učitelstvu se vůbec povídá, že o dovolené ošoupá nejvíce podrážek a že si tu naši krásnou vlast chce tak říkajíc ohmatat. oA to je vlastně ta pravá příčina existence vlastivědných základen, které vyrostly na odborářské půdě, aby rozvinuly tento zájem o poznání historie, kultury, přírodního i hospodářského bohatství země. Ještě před dvěma lety byly jen v ojedinělých krajích a dnes už je jimi republika doslova protkána. A nejhezčí na tom je, že to dělají učitelé jednoho kraje pro učitele druhého kraje! A s jakou obětavostí to všechno dělají, jak promýšlejí programy, zajišťují ubytování a stravování, jsou hrdi na svůj kraj, že se chtějí s někým podělit o svoji lásku k němu! Dodnes na příklad vzpomínají účastníci, kteří loni trávili dovolenou ve vlastivědné základně v Jilemnici, na učitele Knoba, s jakým zasvěcením jim vyprávěl o místech, která inspirovala K. V. Raise k Zapadlým vlastencům, na soudruha Hnyka, který je prováděl historií i současností této části krkonošského kraje. Není třeba připomínat, jak všechny tyto dojmy a poznatky působily na práci ve škole. Letos se rozjede do vlastivědných základen deset tisíc učitelů. Naši odboráři dokončují poslední ůřípravy. Věříme, že jim příjemné počasí ještě více proteplí to, co tak pečlivě uchystali. A začíná to u nás být opět krásná tradice věnovat část prázdnin našim dětem. A je toho, věřte, také třeba. Jen v pionýrských táborech ROH bude letos přes 120.000 dětí. Mezi výchovnými pracovníky, kteří se budou o ně starat, budou více než z jedné třetiny učitelé. Na osmiletce v Náměšti na Hané jich bude na příklad hned několik: soudruh Kotrba povede pionýrský tábor MNO ve Smokovci, z dalších soudružka Jurová pionýrský tábor lutínské Sig. my v Petrově, Blaha bude pomáhat v táboře Chemodrogy atd. Jak se však ukazuje, výrůstají nám vedle táborů ROH stále rychleji jiné formy dětské rekreace přímo na půdě školy. Československý svaz mládeže věnuje letos této formě velikou péči. A zvláště zde bychom mohli mluvit o velké obětavosti učitelů, rodičů i o starostech dětí samých. Ti všichni věnovali přípravám pionýrského léta mnoho volného času; zvláště u těch nejmenších je to třeba ocenit, protože si na svůj tábor šetří sběrem, brigádami, kulturními vystoupeními, pomáhají připravovat táborové zařízení, jak to dělá na př. osmiletka v Zemědělské ulici v Brně 3, která z 20 zájmových kroužků má jeden tábornický. Děti se takto učí rozdmýchávat už od počátku své táborové ohně samy. v tom je také jedna z příčin, proč jim veseleji a lépe hoří než těm, kteří najdou všechno pohodlně připraveno. Starší táborníci znají dobrou zkušenost: ponechat dětem vědomí, že i na nich leží odpovědnost i starosti za dobrý průběh tábora, vychovávat v nich ony robinsonovské vlastnosti jako samostatnost, houževnatost, statečnost, vynalézavost atd.. které se v romantickém prostředí přírody tak dob- I ře dají rozvíjet. Ale nemělo by smyslu vypočítávat zde všechny rozmanité varianty prázdninové dovolené učitelů. Snad ještě o jedné bychom se mohli zmínit, o té, na kterou se letos těší poměrně dost soudruhů. Mezi nimi je i Lída Krausová, učitelka na 11. střední škole v Jindřichově Hradci, dlouholetá pracovnice v tělesné výchově, která po práci v pionýrském táboře pojede do Rumunska. »První rok, co se budu rekreovat sama,« říká. »Obvykle jsem vedla pionýrské tábory celé prázdniny, což není zrovna málo namáhavé. Ale někdo to dělat musí. Do Rumunska se moc těším, všechno vám potom povím a především budu mít o čem vyprávět dětem.« Někteří naši soudruzi pojedou do zahraničí s dětmi do mezinárodních táborů míru, také naši odboráři promýšlejí účast našich soudruhů na různých mezinárodních se(Pokračování na straně 2.) ROČNÍK VII Více než 120.000 děti z našich škol rozjede se tetős o prázdninách do pionýrských táborů odborových svazů. Kromě těchto táborů připravily dětem rekreaci také rodičovská sdružení a další organisace. Mnoho žáků, těch starších, pojede o prázdninách se svými učiteli pomoci v brigádách našim zemědělcům či lesním závodům. Pestré budou letošní prázdniny. Malebné údolí řeky Jihlavky oživuji Jcfízdoročně o prázdninách četné letní tábory mládeže. Pionýři u žáci z Moravského Krumlova postavili svůj tábor v údolí nedaleko Mohelna. Tábdmický život 'je plný tvořivé práce, příležitostí ke kolektivní zábavě i poučení. Chlapci a děvčata našli tu skvělou příležitost seznámit se s jedinečnou přírodní památkou, reservací „Mohelriská step", na níž rostou vzácné květiny a žijí jedinečné druhy mší zvířeny. Na obrázku vidíme děvčata při čteni táborové nástěnky s denním rozkazem. Na druhém obrázku otvírá se pohled na stanový tábor hornických učňů rosického revíru. Tráví tu každoročně prázdniny chlapci z učiliště v Zastávce u Brna. Tábor je vklíněn do půvabného údolí řeky Oslavky nedaleko zřícenin Ketkovských hradů. Táboření se zúčastňují pod vedením zkušených vychovatelů i hoši-absdventi osmiletek, kteří nastoupí po prázdninách do hornickélw učiliště. Již tady se seznámí s družným kolektivem hornických učňů. Autorem obou obrázků je náš dopisovatel, soudruh Josef Klega, učitel z Ivančic. O Nad materiály ze zasedáni OV KSC ZVÝŠÍME VÝCHOVNÉ ÚSILÍ VE ŠKOLE S velkým zájmem jsem v minulých dnech pročítal referát soudruha Jiřího Hendrycha ze zasedání Ústředního výboru KSČ o některých otázkách ideologické práce strany. Referát se mi dostal do rukou právě v době, kdy jako ředitel osmiletky hodnotím práci školy za uplynulý školní rok. Musím přiznat, že mi po přečtení referátu daleko zřetelněji vyvstaly před očima všechny nedostatky v naší práci. y uplynulém -školním roce jsme se mnoho věnovali dětem z rodin dělníků a rolníků i děi tem obou zaměstnaných rodičů. Naši učitelé zajížděli na vesnici, aby poznali prostředí žáků. Třídní učitelé osmých tříd vybrali na studia 50 proč. všech vycházejících žáků, z toho 70 žáků z rodin rolníků a dělníků. Jsou to dobré úspěchy. Musíme však přiznat, že tyto výsledky zdaleka neodpovídají té námaze, kterou všichni učitelé své práci věnovali. Teprve po důkladném rozboru práce jsme odhalili ně^ které příčiny. Nedostatečně jsme využívali na příklad pionýrské organisace, mimotřídní činnosti žáků a pod. Ještě nedávno jsem se setkal s učitelem, který považuje CSM za přítěž školy. A tak je tomu mnohdy i s pionýrskou organisací. Naše práce stále pokulhává za obrovským rozvojem hospodářským. Pro drobné dílčí obtíže někdy nevidíme celek a uniká nám jeho význgm. Velmi dobře tuto situaci vystihli soudruzi v NDR. Nedávno se mi dostal do ruT ky jejich volební plakát. Je na něm zobrazeno velké nákladní auto, před nímž stojící měšťáček, sahající sotva do půli kol, povídá: »To že má být socialismus? Vždyť já vidím jen bláto!« Ano, pro svou malost vidí jen bláto na kolech. Utužování spolupráce školy s rodinou je jeden z našich největších úkolů. Musíme vyjít ze zdí školy na veřejnost. Zde nás čeká mnoho práce. Na naší škole pracuje sedm učitelů ve Společnosti pro šíření politických a vědeckých znalostí. Je to pouhá pětina celkového počtu všech učitelů. Tento počet se budeme snažit v příštím školním roce podstatně zvýšit. Kdo lépe může vědecko-populárními přednáškami působit na vytváření správného světového názoru a bojovat tak proti náboženským předsudkům a jiným přežitkům než učitel? Na druhé straně chceme více zainteresovat veřejnost a školu a více využít národních výborů. Na naší škole byli tři učitelé zvoleni do městského národního výboru a my se budeme snažit jejich prostřednictvím předkládat radě i plenu MěNV školské otázky k řešení. V našem lázeňském městě se vystřídají ročně desetitisíce pracujících našeho politického, hos-' podářského, kulturního a sportovního života. Do dneška jsme nedostatečně využívali této příležitosti k besedám s pionýry. Ještě lépe bychom tím přiblížili žákům bohatý život naší vlasti. Sám jsem se dopouštěl chyby, že jsem málo využíval závodního výboru ROH při řešeni úkolů na úseku výchovy. V příštím školním roce se musí stát závodní výbor ROH aktivem nejlepších pracovníků na škole. Nechci zde plně rozbírat celoroční práci naší školy, chtěl jsem jen nastínit některé nedostatky, které přede mnou jasně vyvstaly po přečtení referátu s. Hendrycha. Chceme si z něho vzít ponaučení pro naši příští práci. JAROSLAV POLEN SKÝ, Mar. Lázně Ať k výr očí Října rozkvetou zahrádky družby V těchto dnech dostali pionýři a žáci naší osmiletky dar od svých přátel z Brestu. Je to zásilka nádherných obrazových knih Moskvy, Krymu, musea V. I. Lenina, Kremlu, několik alb měst, jakjo. je Leningrad a Minsk, i původní fotografie bresiské školní mládeže, s níž mají kolínští pionýři již 5 let družbu. A jsou tu i jiné dary: porcelánová btista M. Gorkého, plaketa L. N. Tolstěho, zasklený obraz hrdiny Sovětského svazu Jiřího Smirnova, který byl fašisty za živa v Brestu ukřižován, Brestští pionýři zaslali i několik krásně vyřezávaných poliček pro květiny a také dárek pro najmenší děti: 8 diafilmu barevných pohádek a zároveň i přístroj na jejich prohlíženi. Nemohu ani vypsat, kolik nadšení tyto dárky vyvolaly. Brestští pionýři se takto odvděčili svým kolínským přátelům za zaslanou knihu Prahy od K, Plicky a Kolmá od Jar. Funkeho k výročí 700 lei města — i za zaslaná semena květin z našich zahrádek. Z těchto semen mají školáci v Brestu upravenu zahrádku družby’’. Zprávu o přátelství pio-t nýrů v Brestu a v Kolíně se dověděli nejen místní občané, ale i běloruské sovětské republiky a dokonce všichni sovětští pionýři, neboť o „■zahrádce družby" psala Pionýrská pravda pod názvem „Květy z Kolína” č. 31 z 16. 4. 1957. Pionýry v Brestu i v Kolíně těšilo také to, že mše vládní delegace při své návštěvě Sovětského svazu byla uvítám kyticemi právě pionýry „naší" brestské školy. Poslali nám obrázek, jak jejich pionýrka odevzdává presidentu Československé republiky kytici. Shodou okolností při výročí 700 let města Kolína byli vybráni zase naši pionýři, aby při slavnosti podali přítomnému presidentu republky A. Zápotockému květiny. Aniž o tom přímo ví, stal se náš president prostředníkem družby dětí, jako je jím vskutku pro velikou družbu našeho lidu s lidem sovětským. Naši pionýři v roce 40. výročí Velké říjnové socialistické revoluce chystají si vzájemně další dary a důkazy věrného přátelství. Kromě toho vzkazují všem našim pionýrům: Ze Sovětského svazu nám píší: „Květiny v mši zahrádce družby už rozkvetly a naše vzájemné přátelství nikdy neuhasme, nevymizí. Budou je ochraňovat a posilovat všechm následující pokolení mší mládeže..Nebylo by pěkné, kdyby československé školy, které si dopisují se svými přáteli v Sovětském svazu, také zaslaly sbírku semen mších zahradních květin, aby rozkvetlo mnoho a mnoho „zahrádek družby?" , ŘEHOŘ NÁHLOVSKÝ, učitel 4. osmiletky v Kolíně-Zálabí