Učitelské Noviny, červenec-prosinec 1958 (VIII/26-52)
1958-07-03 / No. 26
KONEC ROKU.,. Cekali jsme na něj, těšili jsme se na náj, perně jsme se k němu probíjeli barikádami práce — a přece, viďte, soudruzi, Se vám je vždycky trochu smutno, kdyt v poslední den Školy stojíte s kytičkou o ruce před prázdnými lavicemi! Pohledem zavadíte o prázdné desky na vysvědčení, o zbytek křídy u tabule, • diagram sběru, který je najednou už loňský... Nebyla to zlá třída, říkáte st v duchu a znovu, tváří v tvář jen svému svědomí, probíráte jednoho po druhém, jestlipak ten Pepík dohoní násobilku? A co Jana? Možná, že mohla dostat přece jen trojku místo čtyřky. Byla tak smutná nad vysvědčením. Ale což, teď už je pozdě, napřesrok ■ začnu jinak, lépe sl rozdělím čas a přitáhnu je hned od prvního čtvrtletí, urrttňujete st, když ve ztichlé třídě uzavíráte výkaz, vyplňujete poslední list třídní knihy nebo doplňujete pedagogický deník závěreěnými poznámkami. Každý rok v nás něco končí a něco dozrává. Všechna vítězství i porážky, úspěchy a nezdary, radosti i smutky — to všechno se v nás skládá v nové plány a v nová předsevzetí. Vždyt naše práce vlastně nekončí; za dva měsíce se zase třída naplní a všechno začne od začátku: první lekce v knize, první cvičení v sešitě, první list v třídní knize ... Zase budeme cítit, jak šumí ten kypivý, mnohostranný, neumlkající proud mladého života, který nedočkavé spěchá od dneška k zítřku a od každého dne čeká něco nového. A to je, soudruzi, na naší práci qejkrásnější, že nikdy není u konce. To mladé, živé vlákno, které nám prochází rukama, je stále nové a nepřetržité jako čas. I tl z nás, kteří už dotkali a loučí se s třídou naposledy, vědí, že všichni, koho poslali do světa, nesou ve svých hlavách a srdcích kus Jich samých. My učitelé jsme živi ve svých žácích — a proto stojí za to dát do každého dne práce všechno své nejlepšl, všechnu svou sílu, všechnu svou lásku. Na shledanou, děti, na shledanou, práce! V nás už vlastně začal nový školní rok, protože ui dnes, v prvních dnech prázdnin, myslíme na první září. Všimněme si nejdříve • všeobecného vzdělání v historickém vývoji. V otrokářskám řádu starého Řecka typu athénského na jeho nejvyšším stupni rozvoje tvořila obsah všeobecného vzdělání výchova tělesná, gymnastická a musická, tj. vzdělání v souěasném vědění a umění. Učebními předměty byly filosofie, rétorika, dialektika a nauky přírodní: astronomie, aritmetika, geometrie, musika. Souhrn vzdělanosti řecké a vzdělání byl původně označován názvem filosofie (sklon k moudrosti). Prvotní přírodní filosofové hledali princip všeho přírodního dění a nacházeli jej v živlech: zemi, vzduchu, ohni, vodě. Demokrit analyticky dospěl k představě nedělitelných částeček, z nichž je složena hmota. Pozdější myslitelé obraceli pozornost na lidského ducha. V osmém století před n. 1. zbásnil Homér slavné eposy Hladu a Odysseu, v jejichž ideologii byla vychovávána řecká mládež. Dramatikové Aischylos a Sofokles jsou tvůrci řecké tragédie, Aristofanes řecké komedie. Hippokrates je nejstarší řecký tvůrce lékařské vědy dílem O nemocech, Pythagoras zástupcem myšlení matematického. Vlastní zakladatel idealistické filosofie a filosofie morální je Sokrates, učitel Platonův. Piato je zakladatelem Akademie, vědecké instituce, která byla předobrazem akademie alexandrijské, pozdějších universit a Vědeckých akademií. Platonův žák Aristoteles uvedl řecké vědění v soustavu věd přírodních (fysika) a věd mimopřírodnícb (mstafysika). Z těchto máme Aristotelova 4&a o metafysice, logice, psychologii, eáteticQ, etice, politice, rétorice. V době helenistické, v níž se řecká vzdělanost rozšířila na oblasti Středozemního moře, založena byla Akademie v Alexandrii, kde vzdělanost příslušníků vládnoucí třídy byla uvedena v soustavu sedmera svobodných umění, a to v triviu, obsahujícím gramatiku, rétoriku, dialektiku, a v kvadr>viu, obsahujícím astronomii, geometrii, aritmetiku, musiku. Ve starově- OTOKAR CHLUP kém Řecku kvetlo rovněž umění výtvarné, malířství a stavitelství. Vědy a umění, kultura duchovní, náležela lidem svobodným, kultura hmotná, práce fysická, byla údělem otroků. Nebylo přesného třídění školní výchovy podle věku. Soukromí učitelé gramatlsté vzdělávali mládež ve znalostech elementárních, sofisté ve vyšších uměních, akademie platónská a Aristotelovo Lykelon nebo pozdější školy stoické, např. na Rhodu, byly nejvyšší instituce pedagogické. Římská vzdělanost, vědy, umění, výchova, vzdělání a vyučování byly z velké části odrazem vzdělanosti řecké. Výchova byla třídně zaměřena, vzdělání bylo výsadou třídy vládnoucí a majetné. Obsah všeobecného vzděláni ve středověkém feudálně církevním společenském řádu tvořilo hlavně vyučování latině, kterýžto jazyk umožnil římskokatolické církvi navázat na tradici antickou a stal se dorozumívacím prostředkem vzdělanců. Potlačena byla výchova tělesná a malý zřetel byl věnován přírodním vědám. Katolická náboženská výchova pronikala veškerou výchovou. Metoda vyučování nebla ze proslula pod názvem scholastického formalismu. Základní osnovu, které byla přejata z alexandrijské učenosti a stala se základem všeobecného vzdělání všech pozdějších dob, tvořilo vyučování triviu a kvadriviu. Přípravnými institucemi pro stu-, dium na fakultách artistické, theologické, právnické, lékařské byla středověká latinská gymnasia. Vyšší vzdělání týkalo se pouze duchovní a úřednické složky vládnoucí třídy. Rozdíly ve výchově a vzdělání byly důsledkem třídních rozdílů společenských. Postupná demokratisace školního vzdělání začíná vznikem škol partikulárních, kterě pečovaly o výchovu řemeslníků, obchodníků — středního stavu. Byl to důsledek začínajícího kapitalismu a rozkladu feudálního řádu. Demokratisace postupuje v renesanci, humanismu a reformaci šířením elementárního vzdělání v národních jazycích. Pokročilý kapitalismus měšťácké třídy přejímá sice obsah vyššího vzdělání z řádu feudálně církevního, ale rozšiřuje jej o předměty přírodní a technické. Kapitalistické zřízeni opouští scholastickou [Pokračování na str. 3.J PŘÍSPĚVEK K OBJASNĚNÍ POJMU VŠEOBECNÉHO VZDĚLÁNÍ XI. sjezd strany vytyčil program dovršení naší socialistické výstavby, jeho plnění se bude činně účastnit t velká část naši mladé generace, jejím posláním bude již také uskutečňovat přechod naší zemé ke komunismu. K tomuto úkolu musí být zaměřena její výchova. Posláním naší školy je tedy vychovávat všestranně vzdělané lidí, vyzbrojit je základními poznatky moderní vědy a techniky, poskytnout jim zároveň způsobilost ke kvalifikované fyzické práci, aby byli připraveni k uvědomělé účasti na budování komunistické společnosti. Tento úkol st vyžádá podstatné změny v obsahu práce naší školy, jak je nastínilo usnesení sjezdu. V souvislostí s tím vystupuje do popředí otázka pojmu všeobecného vzdělání. Mnoho se o ní diskutuje mezi našimi pedagogy a uěitelt. V Uherskobrodských dnech J. A. Komenského přednášel na toto téma akademik Otokar Chlup. Přinášíme jeho referát jako příspěvek k současné diskusi. K nebi vzlétly táborové vlajky S nad jsme si v tom shonu posledních let ani neuvědomili, jak se s mnohým jiným u nás změnila 1 taková věc, jako jsou prázdniny našich dětí. K Šťastným zážitkům nás starších z měst patří prázdniny na venkově u babiček a strýců. Ti z bohatších rodin poprávali si oddechu spolu s rodiči na letních bytech. Jen nepatrná část chlapců a děvčat se dostala do prázdninových osad, pořádaných různými korporacemi. Vesnické děti obvykle nejezdily nikam. . Dnes v 700 pionýrských táborech Revolučního odborového hnutí stráví více než 150.000 dětí krásné léto na horách, u jezer a řek, vesnické děti se přijdou podívat do velkých měst. Jen pro děti příslušníků našeho odbojového svazu je připraveno 30 táborů a vystřídá se v nich 7000 chlapců a děvčat. Počet míst v těchto táborech roste každým rokem o desetitisíce. Dětskou rekreaci pro další tisíce dětí organisují sdružení rodičů a přátel školy, jednotná zemědělská družstva, budujeme stanová města na periferiích velkoměst a podobně. Československý svaz mládeže posílá stovky nejlepších pionýrů na rekreaci do zahraničí, připravuje brigády na stavby mládeže, na pomoc při sklizni na venkově. I tyto pracovní "brigády budou však spojeny s rekreací a zábavou. Životní úroveň v našich rodinách se zvýšila natolik, že už děti nemusí závidět jiným a máme možnost popřát zaslouženého prázdninového osvěžení nejrůznějším způsobem vší mládeži. Přitom stále roste zájem o kolektivní rekreaci dětí, protože rodiče poznávají, že si tu jejich chlapci a děvčata nejen upevní zdraví, ale že pionýrské tábory mají na mládež 1 velký vliv výchovný. Tato skutečnost stojí za chvilku zamyšlení. Nejde jen o to, abychom si uvědomili, jak každoročně rostoucí počet dětí, které tráví léto v pionýrských táborech, dosvědčuje péči naší země o nejmladší generaci. Jde i o to druhé, jak významně přispívá pobyt dětí v těchto táborech k jejích výchově. Nebudeme tu mluvit o úkolech těch, kteří pionýrské tábory povedou, ale vzpomeňme raději na malý příklad z loňského roku. Byli jsme se podívat v pionýrském táboře, který pro děti svých zaměstnanců připravil jeden velký pražský závod. Vypadalo to tam jako v nějakém luxusním hotelu. Všude klubovky, stoly prostřené jako při recepci, klubovna s televisorem a promítacím přístrojem. Děti měly k disposici nový autobus na výlety. Odborářské brigády závodu vybudovaly při objektu koupaliště a hřiště pro různé druhy sportu. Rodiče — dělníci závodu — nelitovali peněz ani námahy, aby dětem připravili a vybavili vše co nejskvěleji. Byly tu i soudružky, které uklízely a i postele dětem ustýlály. Zcela náhodou se přihnala jednou k večeru k tomuto táboru skupina jiných chlapců a děvčat s'e svým vedoucím. Byl to pionýrský putovní tábor. Dorazili sem utrmácení, s velkými batohy na zádech a zřejmě i pořádně při chuti. Mezi dětmi nastalo velké vítání, vyptávání, co a jak, odkud kdo je... A teď to začalo. Skupinka putovního tábora rozbalila a stavěla staajr druhá yfipravovaí.h rr ’ itištje*» večeři, pralo se prádlo v potoku, .chystal se táborák. Děti z „hotelu“ pomáhaly bez vyzvání svým novým přátelům, kde se dalo. Byly za to pozvány na táborovou večeři. Přestože je „doma“ čekal jindy tak oblíbený puding s jahodami, daly jednomyslně přednost trochu kouřem „vonící“ zelňačce a na ohni opékanému salámu s bramborami. Svůj puding nabídli kamarádům na oplátku. Příští den šli chlapci a děvčata ze stanového tábora na brigádu, kterou si vyjednali s lesní správou. Kupili na lukách sena. Pionýři z „hotelu“ uprosili své vedoucí a šli také — s tajným přáním přemluvit nové kamarády, aby si s nimi alespoň na jednu noc vyměnili stany za postele. Bylo jim líto, že se to nepodařilo. Další den už stany zase zmizely, putovní tábor nakoupil za brigádnicky vydělané peníze potraviny a vydal se na další epstu. Stálo za to slyšet rozhovory dětí při loučení o tom, v kterém z táborů je. to lepší. Nechceme tu stavět oba tábory do kontrastu, ke kterému by to na první pohled svádělo. Oni se třeba i ti ze stanů „vytahovali“, že už týden nevědí nic o světě, o noviny že ani nezavadili a na knížku že při takové „štrapáci“ není také čas. Soudruh vedoucí byl na rozpacích při dotazech dětí, jak se jmenuje ta která zajímavá rostlina, motýl či • pták. Procházeli na své cestě průsmykem, kterým si v pětačtyřicétém razila-cestu ku Praze Rudá armáda, a ani o tom nevěděli. Škoda, že táborová kronika, kterou sl na cestě psali a kouzelně zdobili, byla ochuzena o mnohou zajímavou stránku. Vždyť všude by se jistě našil lidé, především místní učitelé, kteří by dětem na jejich cestě krajem i obcemi řekli mnoho pozoruhodného, rádi by přijali 1 pozvání k táborovému ohni. Mnoho podobných zkušeností už nasbírali ti, kteří letos pionýrské tábory znovu připravovali. Svědectvím toho jsou i výchovné plány, které si přichystali pro, život v táboře. Hodně se tu již uplatňuje zásada nedělat z pionýrské, rekreace „lázeňskou“ záležitost, ale naplnit ji zdravou romantikou a dobrodružností, tvořivou svépomocí, otužováním a estetickou výchovou. Život v kolektivu dává nesčetné příležitosti k ideové výchově všech jeho členů nejrůznějšími formami. Nikde bychom neměli především zapomínat na veřejně prospěšnou práci dětí v táboře. Ne snad proto, že bychom brigády dětí nezbytně potřebovali pro pomoc našemu národnímu hospodářství (i když v období před sjezdem strany pionýři skutečně dokázali, že dovedou udělat kus užitečné práce), ale proto, že to patří k zajímavému a po výchovné stránce velmi cennému podnětu v životě dětí, k pěstování jejich sebevědomí a hrdosti, že pochopí cenu práce a všeho, co jím společnost dává. Chceme, aby děti v táborech zesílily, naučily se překonávat vlastními silami obtíže a překážky, aby prázdninový život přispěl k obohacení jejich poznatků. V mnoha výchovných plánech se objevují náměty přírodovědných výprav, při nichž se chlapci a děvčata budou seznamovat s přírodními zajímavostmi. Podobně se uplatňuji náměty národopisné, ale i náměty, při nichž se děti seznámí s krajovými historickými zajímavostmi, s krajovým průmyslem a zemědělstvím, chystají se besedy s pamětníky významných událostí dělnického hnutí a podobně. Stěží by se podařilo na vše vzpomenout a vše jen vypočítat. O prázdninách bude ještě příležitost ukázat zkušenosti alespoň některých z našich pionýrských táborů. již v těchto dnech vyletí táborové vlajky vysoko na stožáry k modrému letnímu nebi. Mnoho úspěchů všem vám, soudružky a soudruzi, kteří ve svém volném čase s dětmi do pionýrského tábora odjíždíte. Hodně pohody, krásného počasí a hodně zdaru ve vaší důležité výchovné práci! VLADIMÍR HUDEC Na shledanoui —</* Jat lo dopctc&ofKíWdb Hynka Fulášk*