Učitelské Noviny, červenec-prosinec 1959 (IX/26-52)
1959-07-02 / No. 26-27
Zpívej si, zpívej Zpfve] sl, zpívej, zítřku země, skřivánci notou k pochodu. Třebaže třikrát tolik je mně, s tebou jdu. Co bylo, kéž se opakuje Jen v mrtvé schránce kroniky. Život přec jenom proto tu je, aby se žil — plný a veliký. Mávej a tanči, zpívej, zítřku země, Evropo brzy trojcípá. Červeným šátkem radost, bolest přeměř i tam, kde člověk teprve procitá. OLDŘICH KRYŠTOFEK Připravujeme střední školy pro pracující Dovršení socialistické výstavby v naši republice a budováni základů komunistické společnosti sl mimo jiné vyžádá, abychom zlepšovali kvalifikaci a střední technické vzděláni především v těch oborech, kde počítáme s velkým rozvojem techniky a kde budeme odstraňovat pozůstatky malovýroby. Bude tomu tak především ve strojírenství, v elektrostrojírenství, ve stavebnictví a v chemii, ale i v jiných odvětvích našeho hospodářství. Proto budeme vytvářet na pracovištích podmínky, aby se co nejvíce pracujících mohlo dále soustavně vzdělávat. Nevedou nás k tomu jen zřetele k dalšímu rozvoji naší ekonomiky. Rozšiřováním vzdělání chceme vytvářet předpoklady k tomu, aby pracující mohli zvyšovat svou politickou úroveň a ekonomické znalosti a rozšiřovat své vědomosti v různém dění, v kulturních a uměleckých oblastech podle svého zájmu a nadání e využívat ušlechtilým způsobem volného času. Jednou z cest k tomuto cíli bude studium pracujících na středních školách při zaměstnání. Střední školy pro pracující budou poskytovat studujícím úplné středoškolské vzdělání. Hlavním jejich-úkolem bude vyučovat předmětům všeobecně vzdělávacím a polytechnickým. Dále mají prohlubovat získanou odbornou kvalifikaci pracujících, popřípadě jim umožňovat, aby získali jinou kvalifikaci. Komu budou tyto školy určeny Podle usnesení XI. sjezdu KSČ se má dostat do r. 1970 převážné většině našeho dorostu úplného středoškolského vzdělání. Protože se na výběrových všeobecně vzdělávacích a odborných školách bude vzdělávat po absolvováni povinné školní docházky jen asi třetina dětí a protože chceme v příštích letech dosáhnout toho, aby téměř všechna mládež, která nestuduje na výběrových školách, procházela učebním poměrem, bude vstupovat do středních škol pro pracující většina mládeže, která získala odbornou kvalifikaci v některém učebním oboru. Proto by měli střední školy pro pracující navštěvovat v co největším počtu především mladí vyučení dělníci a družstevníci. Dosud značná část mládeže, zejména dívky, vstupuje po absolvování povinné školní docházky do pracovního poměru. Chceme tudíž vytvořit zejména pro nejbližší léta takové podmínky, aby i tato mládež mohla získat úplné středoškolské vzdělání. Dále bude nejen účelné, ale I spravedlivé, aby ve výjimečných případech byli ke studiu na středních školách pro pracující připuštěni i ti, kteří se např. pro nemoc nebo pro neodkladné povinností rodinné dosud do práce nezačlenili. Organizace a obsah učiva Obsah 1 rozsah učební látky na středních školách pro pracující bude vycházet z učebního plánu odborných učilišť a učňovských škol. Rozsah zejména všeobecného vzdělání se bude určovat se zřetelem k poznatkům získaným v době učebního poměru. Druh i rozsah odborného vzdělání bude dán požadavkem, aby si studující prohlubovali získanou kvalifikaci, popřípadě aby si osvojovali kvalifikaci novou. Střední školy pro pracující budou tedy v podstatě organizovány jako nástavba na odborná učiliště a učňovské školy pří zachování plné organizační i správní samostatností. Ze skutečnosti, že učební plán střední školy pro pracující navazuje na učební plány odborných učilišť a učňovských škol, vyplývá i dél - ka studia. Doba učebního poměru nefíí pro všechny obory práce stejná. Učební obory jsou většinou tříleté, ale také dvouleté a jednoleté. Rozsah všeobecného a odborného vzdělání poskytovaného v učebních poměrech tak různé délky je také rozdílný. Konečný cíl však, úplné středoškolské vzdělání, je stejní. Měla by proto na kratší učební poměr navazovat delší návštěva střední školy pro pracující. Různé praktické zřetele, zejména u hochů nástup vojenské služby, mluví pro to, aby na tříletý učební poměr navazovaly dva ročníky střední školy pro pracující a na dvouletý učební poměr tři ročníky. V tom případě by mladý dělník, který by vstoupil do střední školy pro pracující ihned po ukončení učebního poměry navazujícího na osmiletou střední školu, skončil studia v 19 letech, tedy právě před nástupem vojenské služby. Po zavedení devítlletky by ovšem bylo třeba dobu nástupu vojenské služby u studujících na střední škole pro pracující odsunout na 20. rok věku. Obdobné řešení se nabízí i pro mládež v pracovním poměru. Zdá se, že by nebylo účel' né u této mládeže stanovit pro přijeti do střední školy pro pracující delší dobu praktické činnosti na závodě a tím 1 vyšší věk než u mládeže v učebním poměru. Mládež začleně • ná do pracovního poměru není povinna navštěvovat učňovskou školu a nemá tedy možnost získat všeobecné a odborné vzdělání nad úroveň základní všeobecně vzdělávací školy osmileté, popřípadě devítileté. Proto se počítá s tím, že by pro ni organizovaly závodní školy práce přípravné kursy a že by také této mládeži pomáhaly i během studia. Střední školy pro pracující budou tedy dvouleté a tříleté, a to jak pro mládež, která prošla učebním poměrem, tak i pro mládež v pracovním poměru. Rozsah všeobecného vzdělání by na konci studia na těchto školách byl zhruba takový, jako je nyní na odborných školách. Podle zkušeností s absolventy odborných škol by toto vzdělání bylo spolehlivým základem pro další studium na vysoké škole technického směru. Odbornému vzdělání by byla věnována třetina studijní doby v rozsahu potřebném pro vykonání kvalifikačních zkoušek do vyšších pracovních tříd, než pro které se dorost připravuje v učebním poměru. Začleněním odborné látky do učebního plánu středních škol pro pracující se tyta školy odliší od mimořádných způsobů studia, organizovaných nyní při jedenáctiletých středních školách. Mimořádné způsoby studia při jedenácttletých, později dvanáctiletých všeobecně vzdělávacích středních školách zůstanou zachovány i jako samostatné školy, ovšem pod jiným názvem, a budou podle potřeby dále rozvíjeny vedle středních škol pro pracující v novém pojetí. Rovněž mimořádné způsoby studia na odborných školách zůstanou zachovány. Kdo bude tyto školy zřizovat a řídit Střední školy pro pracující budou zřizoval jednak velké závody především pro své zaměstnance, jednak národní výbory pro pracující ze zemědělství, z menších závodů průmyslových g z oborů služeb. Ji prvních letech budou jako třídy se samostatným ředitelstvím přičleňovány ke školám všeobecně vzdělávacím, odborným, učňovským a na závodech k odborným učilištím. Později, jak se postupně bude zvyšovat počet žáků, vytvoří samostatné organizační a správní jednotky ve vlastních budovách. Síť těchto škol budou navrhovat příslušné ústřední úřady, např. různá ministerstva a národní výbory. Schvalovat ji bude ministerstvo školství a kultury. Zásadní ideové a metodické řízení středních škol pro pracující bude v rukou ministerstvy školství a kultury. Školy zřízené národními výbory bude ministerstvo školství a kultury řídit v celém rozsahu prostřednictvím národních výborů, školy zřízené při závodech pak prostřednictvím příslušných ústředních úřadů a orgánů a Jim podřízených podniků. Ředitelé střední školy pro pracující zřízené při závodu bude jmenovat ředitel podniku v dohodě s orgány školské správy. Učitelé budou zásadně zaměstnanci školské správy. Na školách mohou odborným naukám vyučovat 1 zaměstnanci podniku jako externí učitelé. Minister - štva školství a kultury vydá v dohodě s příslušnými .úřady a orgány zásadní směrnice pro tvorbu učebních plánů. Studium na střední škole pro pracující bude ukončeno závěrečnou zkouškou, maturitou. Zkušebními předměty budou předměty všeobecně vzdělávací i odborné. Při celkovém závěrečném hodnocení se přihlédne i k výsledkům praktické činnosti pracujících během studia. Vysvědčení o závěrečné zkoušce bude opravňovat k dalšímu studiu na odborné škole nebo na škole vysoké, k postupu do vyšší kva - lifikační třídy nebo k získání kvalifikace v jiném pracovním oboru. Střední školy pro pracující budou vznikat postupně. Zpočátku, tj. asi do roku 1963, se předpokládá pozvolný rozvoj. Později budou zřizovány stále rychlejším tempem tak, aby jimi v r. 1970 procházela většina mládeže, která ukončila povinnou školní docházku a prošla učebním poměrem. V nové organizací našeho školství tedy budou zaujímat nejvýznamnější místo mezi školami druhého cyklu a stancju, .se. -'důležitým prostředkem demokratizace vzdělání. lni. JOSEP HAVLÍČEK, pracovník MSK Vyznamenání nej lepším Unce, náměstí, petřínské sady, hříště a muzea, všechno jimi žije, dýchá, usmívá se. To je pionýrská Praha v těchto dnech. Dnes je pátek 26. června, tři hodiny odpoledne. Procházíme vraty Valdštýnského paláce, ale nepůjdeme tentokrát do nádherné zahrady, kde včera tančilo a zpívalo pionýrské mládí. Vystoupíme po schodišti potaženém koberci do vznešeného Rytířského sálu, ale i tu se to bělá a modrá košilemi a šumí mladistvými hlasy, které utichnou až tehdy, když zazní fanfáry pionýrských trubačů. V čele sálu usedají vzácní hosté. Je mezi nimi náměstek předsedy vlády soudruh Václav Kopecký, akademik Zdeněk Nejedlý, náš ministr František Kahuda, předseda ústředního výboru CSM soudruh Vecker, zástupce našeho odborového svazu soudruh Selder a další. Přišit, aby vyznamenali nejlepší pracovníky v mimoškolní komunistické výchově. Ti, kteří mají být vyznamenáni, sedí v prvních řadách. Vidíme mladé tváře, ale 1 šedé prokvetlé vlasy; srdce však mají mladé všichni. Vždyt to mládí kolem nich, o které po léta tolik pečovali, jim nedovolilo zestárnout. Jeden po druhém přistupují k soudruhovi Kopeckému, aby z jeho rukou přijali státní vyznamenání, které jim propůjčil president republiky a naše vláda. Jsou to kolektivy i jednotlivci. Soudruh Disman, který vyšel z učitelských řad, přijímá pro svůj dětský rozhlasový soubor vyznamenání Za vynikající práci. Čestné tituly Zasloužilý školský pracovník, Zasloužilý učitel a Vzorný učitel byly propůjčeny třiceti šesti našim soudruhům. Z těch starších to je např. František Borunský, který řídí osmiletku v Hati na Hlučínsku, téměř na polských hranicích. Rozvinul zde mimo jiné turistiku mládeže a dosáhl dobrých výsledků ve vlastenecké výchově. Z mladších jmenujme třeba ředitele Josefa Nikodéma z valašské vesnice Stĺpy u Gottwaldova, který je ředitelem osmiletky a zároveň skupinovým vedoucím na škole. Aby mohl dwbře zvládnout obě důležité funkce, opírá se v práci o dobrý kolektiv učitelů. Stípská nová moderní škola se může chlubit také dobře vybavenými dílnami, úspěšnou prací na školním pozemku a polytechnickou výchovou vůbec. K vyznamenaným promluvil soudruh Kopecký. Vyjádřil radost naší strany nad štastným rozvojem a mohutným početním růstem organizace pionýrů, která vyrostla v jednotnou miliónovou organizaci československých chlapců a děvčat. Při hodnocení práce této organizace zdůraznil s. Kopecký, jak je důležité, aby výchovný vliv na děti v mimoškolní době byl neustále v souladu s výchovným vlivem ve škole, aby byl výrazně postaven na zásadách socialistické výchovy. V závěru svého projevu poděkoval s. Kopecký vedoucím pionýrů i učitelům za jejich obětavou práci a popřál jménem strany a vlády pionýrské organizaci mnoho úspěchů v komunistické výchově dětí. -zkh Mezí Sestatřtcett vyznamenanými u příležitosti oslav 10. výročí pionýrské organizace chybí jeden. Je to učitel-komunista, jeden z prvních, kteří už za předmnichovské republiky budovali základy organizace dělnických dětí. Sláva Horník se nedočkal letošního desátého výročí pionýrské organizace. Nedočkal se ani jejích začátků. Byl v roce 1940 umučen fašisty na Špilberku v Brně. Jeho jméno je však nerozlučně spojeno s tradicemi dětského pokrokového hnutí, tedy i s počátky dnešní pionýrské organizace. Sláva Horník byl jedním z mála komunistických učitelů první republiky. V roce 1932 přišel s návrhem, že pomůže v organizaci hnutí Rudých průkopníků. Dal tomuto hnutí do služeb všechny své zkušenosti pedagoga, všechny znalosti. Dal mu kus sama sebe. Byl duší pražských oddílů Průkopníků. Řídil letní tábory proletářské mládeže v Soběšíně, vychovával děti v duchu marxistických idejí, připravoval je na příští boje. Průkopníci se stali spolehlivým pomocníkem strany při plnění drobných i větších úkolů, účastnili se stávek a demonstrací, pořádali své besídky s kulturně politickým programem. Organizace byla tak silná, že mohla téměř výhradně ze svých prostředků zaplatit soběšínské tábory a přispívat nejpotřebnějším dětem. Horníkovi Rudí průkopníci nezklamali ani za okupace. Mnoho jich padlo — stejně jako jejich učitel — v boji s fašisty. Mnoho z nich nepřežilo koncentrační tábory. Z těch, kteří přežili, vyrostli lidé, na které je spolehnutí. Není náhodné, že právě u příležitosti celostátních oslav PO byla Slávovi Horníkovi v Praze - Košířích, kde působil, odhalena pamětní deska. Bude připomínat mládeži i učitelům příklad komunisty a bojovníka, který cel# svůj život zasvětil proletárskym dětem. V poslední červnové nedělí se pražské ulice rozjásaly velkou radostí dětí z celé republiky, jejichž mohutným průvodem vyvrcholily slavnosti k 10. výročí založení naší pionýrské organizace. Pozornost Pražanů upoutaly zvláště krojované skupiny dětí. Jednu z nich — skupinu z Moravu — ukazuje náš dolejší obrázek. -ač-