Učitelské Noviny, leden-červen 1960 (X/1-26)

1960-01-08 / No. 1

vo 8. LEDNA 1960 • ROČNÍK X. CISLOí CO JE Vstupujeme do jubilejního roku. Vzdáme v něm hold skvělým úspěchům patnácti let osvobozené práce našeho lidu. Uvědomujeme si, že všeho toho, co dnes všichni společně máme — a neni toho málo, jak každý může vidět, divá-li se s otevřenýma očima kolem sebe — jsme mohli dosáhnout jen dík hrdinné Sovětské armádě, která nám umožnila zbavit se fašistických pout, svrhnout starý řád a dát se cestou socialistické výstavby. Jsou však dosud mezi námi i jednotlivci, kteří s lítostí vzpomínají na předmnichovskou republiku a říkají, že žádné řeči o úspěších nedokáží nahradit „staré zlaté časy“. A ukážete-li jim na hmatatelných skutečnostech, co všechno se změnilo k lepšímu, jsou ochotni to připsat jen na vrub obecnému pokroku, který se prý objevuje ve všem a všude. Přibližme si tedy ty časy očima velkého spisovatele tehdejší doby, jejž snad nikdo nebude vinit ze zaujatosti. „Nevím, skutečně nevím, jak to řešiti; prosím vás všechny, abyste mi pomohli myslet; vím jenom — a neni to nový objev, ale chtěl bych to křičet, aby to každý slyšel — že není lidsky snesitelno, aby se udržel tento strašný hřích nás všech: bída lidských mládat. Proboha, mluví se o tom, že lidstvo je pánem světa, moře, vzduchu a kdesi cosi; bylo by žalostně bezmocné, kdyby nemělo prostředků k ovládnutí bídy. Řeknete, že není v naší moci napravit tenhle úžasný stav; běda, jak ubohé je tedy lidstvo, když nestačí na ty nejbližší a nejnutnější úkoly I“ To napsal Karel Čapek roku 1921 bezprostředně po tom, když na vlastní oči viděl pravou tvář bídy lidí zničených kapitalistickým řádem a hrozil se tohoto lidského ponížení. Karel Čapek však neviděl, že nelze svalovat vinu na lidstvo jako celek, ale na kapitalistický řád; ten zavinil stav, který jeho samotného tak pobuřoval. Jeho volání zůstalo oslyšeno. Za celou dobu existence buržoázni republiky nikdo neodstranil onu zoufalou bídu. A ještě dnes existuje ve „svobodném světě“ kapitalismu kolem gO % lidí, kteří neumějí číst a psát, ještě dnes DNES H tam existuje nejen „bída lidských mládat“, nýbrž i bída, hlad a otroctví těch, kteří jsou nucení prodávat svou pracovní silu. Proto my letos uvědoměle os’avíme patnácté výročí osvobození naší vlasti Sovětskou armádou, neboť v tomto osvobození byl počátek toho, že jsme mohli odstranit „bídu lidských JAN ŠTĚPÁNEK, předseda Ov Odborového svazu zaměstnanců školství, vědy, umění a tisku ■mládat“ v celé naší zemi, že jsme mohli odstranit pojem „bída“ z našeho slovníku. A kdyby jen tento fakt byl dílem našeho nového společenského zřízení, pak sám o sobě stačí dokumentovat velikost této naší nové éry. Náš lid napravil za vedení Komunistické strany Československa ten „úžasný stav“ bídy, nad kterým v těch „starých zlatých časech“ sám Karel Čapek naříkal. A to je třeba křičet, aby to všichni slyšeli. Nechceme již nikdy takovéhle zlaté časy, ani království nebeské, ani ráj po smrti, kteréžto vymoženosti starého světa nám slibovali a stále ještě slibují jeho mocní a jejich prisluhovači. My sami jsme s to vytvořit si ráj na zemi. Budujeme nový svět, svět pracujícího člověka, osvobozený od bídy, ponížení a otroctví, svět, který pracující lidé svýma rukama a silou svého svobodného ducha tvární ve svět spravedlivý, v reálný svět práce, míru a lidského štěstí, ve svět oplývající hmotným a kulturním bohatstvím, jež je dostupné všem, kdo se o to poctivě přičinili. A v tom je velikost naší doby, socialistického společenského řádu. To je ten základní fakt, z kterého je nutno vycházet při hodnocení všeho, co se kolem nás děje. To je také třeba vštípit do srdcí a myslí naší mládeže, aby pochopila, proč má být hrda na svou socialistickou vlast, proč mé milovat naši komunistickou stranu, jejíž zásluhou jsme L AV N í dosáhli velkých vítězství v boji za nový řád, a proč si má hluboce vážit Sovětského svazu, jemuž vděčíme za umožnění těchto vítězství, tak významných nejen pro všechen náš lid, ale které mají význam i v měřítku mezinárodního boje proletariátu o spravedlivý svět a zajištění trvalého míru. V této velké době není tedy místa pro Jakoukoli malomyslnost a malichernost naříkání, že ještě nemáme to či ono anebo že není vše tak, jak bychom si to přáli. Při uskutečňování velkého díla socialismu vznikají potíže, které mají příčinu v subjektivních chybách a nedostatcích. To dobře chápou naši nejlepší dělníci a z vlastní iniciativy stavějí se do čela těch, kteří ještě zaostávají, a pomáhají jim. Ještě nikdy jsme nepociťovali tak veliký rozvoj sil dělnické třídy /ako v současné době, kdy se již masově rozšiřuje nové hnutí brigád socialistické práce jako projev vysokého socialistického uvědomění, jako projev lásky ke svému státu dělníků a rolníků, jako projev přáni po dovršení socialistické výstavby, jež je shodné s osobními přáními a nadějemi pracujících. Mezi jinými rysy jsou pro toto hnutí charakteristické vysoká pracovní morálka a vzorné plnění povinností. To je základna, z které naše tvořivá dělnická třída nastupuje k oslavě 15. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou. Učitele považuje dnes naše společnost za přední oddíl inteligence, poněvadž na jejich práci především závisí, jak bude zformována mladá nastupující generace. S tím také souvisí veliká historická odpovědnost učitelů. Proto je třeba, aby se učitelé orientovali na to nové, co v našem lidu vzniká, a měli touhu dosáhnout takové úrovně socialistického uvědomění, jakého chtějí dosáhnout a dosahují brigády socialistické práce, neboť toto uvědomění jim dá velkou vnitřní sílu splnit těžké úkoly v komunistické výchově svěřené mládeže a naplní je neotřesitelnou jistotou ve vítězství pokroku a míru. A to je základna, kterou naši učitelé ‘'pro své záslužné vychovatelské dílo nezbytně potřebují, mají-li dosáhnout jeho vysokých cílů. Novoroční slavnost na Hradě Ui brzy po poledni přicházeli první. S blaženým trnutím procházeli kolem nehybných strážných a kráčeli po čtvercových dlaždicích nádvoří. Prošli vysokými bílými dveřmi a stoupali po schodech s rudými koberci mezí dvěma řadami květin a zelených keřů vzhůru k sálům, kde svítí všechny zlaté lustry a kde se třpytí zrcadla a mramorové sloupy. Skrytá světla ozařují zdi pokryté nádhernými gobelíny a obrazy, v parketových podlahách se odrálejl jako v zrcadle sochy a starobylý nábytek s křehkými lidlemi i těžkými brokátovými křesly. Nažehleni pionýři procházejí síněmi a galeriemi a usedají do křesel, Jet vyplňují obrovský Španělský sál. V rohu září vysoký vánoční strom a pod modrobílým pódiem tiše ladí své nástroje pionýrský hudební soubor. Je tu přes tisíc dětí, ale není je takřka ani slyšet, Jen vzduch se chvěje tlumeným šumem, jako když nasloucháš vzrušenému včelímu roji. Vtom zazní břeskné fanfáry pionýrských trubek a středem sálu přichází hostitel, první tajemník ústředního výboru Komunistické strany Československa a president republiky soudruh Antonín Novotný s chotí a s představiteli strany a vlády. Pionýři poznávají soudruhy P. Davida, Dolanského, Fierlingra, Hendrycha, Kopeckého, Simůnka, Širokého, Hlínu, soudružku lankovcovou, soudruha Strechaje, tajemníky ÓV KSČ a ministry, předsedu ÚRO soudruha Zupku, předsedu ČSM soudruha Veckera a další a další, jak je znají z obrázků v novinách a z filmových týdeníků. Bouřlivý potlesk, volání a mávání nemá konce a teprve když se rozhrne opona k prvnímu číslu programu, ztichnou zas pionýři jako pěny. V pásmu, jehož libreto sestavil Oldřich Kryštofek, účinkoval Cstřední pionýrský soubor, členové Dismanova rozhlasového souboru, taneční soubor Rudý šátek z karlínského domu pionýrů, vítězové ústředního kola Soutěže tvořivosti mládeže, členové Wolkrova divadla aj. Všechno bylo hezké, zpěvy i tance, recitace i dramatická scénka Jirka astronautem" i závěrečná přehlídka pionýrské práce, ale největší potlesk sklidili přece jen asi „Haburovci" a „Cvrčci". Ti první, to je temperamentní soubor z osmiletky v Habuře na Prešovskú; zvítězil v letošním ústředním kole STM originálním pásmem „Sázení a sbírání brambor na mičurínsktm políčku". Autory, choreografy i dirigenty souboru jsou vesměs učitelé, soudruzi Šlachta, Zachariáš, Lysák, Kovalčík a soudružka Zezuláková. A „Cvrčci"? To jsou skutečně cvrčci z druhé a třetí třídy osmiletky ve Vejprtech, děti jakoby vystřižené z Alšových obrázků: kluci v gatích s jednou šlí, holčičky zachumlané v šátcích a loktuškách. Jejich učitelky, soudružky Anna Hojková a Eva Svobodová, pro ně sestavily pásmo lidové poezie „Na pastvě" a děti v něm hrají a tančí samy sebe. Děvčátka hýčkají dřevěnou panenku, Skorpí se s kluky, hrají st „na héltčky" a „kucababu", prozpěvují st rozpočitadla a říkanky a všichni jsou přitom tak přirození, půvabní a štastní, že se stali miláčky všech. Nemyslete st však, že jiné děti byly nějak ostýchavé nebo zaražené; městské i venkovské, menší, větší i docela malé, všechny v průběhu odpoledne na Hradě takřka zdomácněly. Procházely ve skupinkách jednotlivými místnostmi, usadily se na zemi po kobercích a živě se účastnily zábavy. Nebyla tu o ni nouze; v Trůnním sále jim zpívali sólisté opery Národního divadla, v šatně besedovali s dětmi pracovníci hvězdárny o cestách do vesmíru, bojovými vyznamenáními ozdobení důstojníci vyprávěli o osvobozovacích bojích před patnácti lety, v pracovně tančili mistři baletu, v Mánesově sále hráli dětem herci úryvky ze známých her a filmů, v sekretariátě vystupovali maňáskáři, ve společenském sále předváděly své umění přebornice umělecké gymnastiky a v hudebním sále besedovali s dětmi členové brigád socialistické práce z CKD Dukla a ČKD Stalingrad. * Na novoroční slavnost na Hradě Jistě nezapomene žádný z těch, kdo tu byl letos, lont nebo předloni. A nezapomenou na ni ani ti, kteří s$m budou pozváni i v letech příštích, je to krásná, významná tradice a pionýři, i když to jsou ještě děti, si jí už umějí vážit. Svědčí o tom slova, která zněla všude kolem, když jsme scházeli tichou Nerudovou ulicí na Malostranské náměstí. Jako vlny šuměly novoročním večerem úryvky vět, v nichž pionýři o překot vypravovali čekajícím rodičům, co jim řekl soudruh president na rozloučenou: „Máme vás, tatínku a maminko, od soudruha presidenta pozdravovat a máme všem poděkovat za všechno, co dneska máme .,. Víš, tatí, soudruh president říkal, že to je zásluha pracujících a že vám máme pomáhat, že se máme dobře učit... Marni, tam ti to bylo krásné, já ti budu doma všechno vypravovat po pořádku. A ve škole taky... Teď se teprve musíme pořádně dát do práce. Budeme ještě víc sbírat sběr a pomáhat na brigádách a cvičit na spartakiádu. A máme mít samé jedničky. My jsme to soudruhovi presidentovi slíbili.. .* BEA VESELÁ Vstoupili Jsme do posledního roku druhé pětiletky, v němí oslavíme novými pracovními úspěchy 15. výročí osvobození naší republiky. Na obrázku pohled na jeden z nových závodů o Lubeníku, kde se vyrábějí magnezitové ohnivzdorné cihly pro vysoké pece naších hutí.