Učitelské Noviny, červenec-prosinec 1962 (XII/28-52)
1962-07-19 / No. 28-30
CITELSKÉ NOVINY 19. ČERVENCE 1 962 • ROČNÍK XII . ČÍSLO28-30 Je na čase jednat 14. června 1962 se v ženevském Paláci národů odmlčela k měsíční přestávce zasedací síň rady, vyzdobená monumentálními malbami symbolizujícími vývoj lidstva od válečných hrůz k nastolení trvalého míru. Proběhla zde první část konference osmnácti států o odzbrojení. Start její práce byl provázen naději národů, že odpovědní zástupci téchto států, kteří se sešli ve složení vyjadřujícím současné rozdělení světa na tři skupiny zemí, budou upřímně usilovat o dosažení dohody k vyřešení této nejtíživějšl otázky. Vždyř dohoda o všeobecném a úplném odzbrojení by nejen zabezpečila mír a bezpečnost dnešního světa, ale současně by též uvolnila pro pozitivní účely obrovské částky národních důchodů, pohlcované zbrojní horečkou. Vinou západních mocností však ženevská konference nezaznamenala po tříměsíčním jednání podstatnějšího pokroku. Její práce byla Západem již od počátku bagatelizována tím, že odmítl výzvu předsedy rady ministrů SSSR, aby konference byla zahajena na nejvyšší úrovni, čímž by se ji dostalo největší autority a účinného odrazu. Místo jedné z kapitalistických mocností — Francie — zůstalo vůbec prázdné. Zvláště nebezpečný podkop ženevské konferenci vytvořily pokračující jaderné výbuchy Spojených států, které přes varování vědců z vlastní země a protesty mnoha vlád přenesly atomovou horečku i do kosmického prostoru. Překážkou na cestě k reálným výsledkům se pak stal postup představitelů Západu, kteří sice po delším váhání princip všeobecného a úplného odzbrojeni slovy přijali, avšak v praxí stále předkládají takové návrhy, které mají jeho realizací do nekonečna oddálit a v podstatě znemožnit. Proto se s přiléhavou včasností — krátce před obnovením ženevského jednání — sešel v Moskvě Světový kongres za všeobecné odzbrojeni a mír, který shromáždil přes 2UUU delegátů e hostů z více než 1ÜU zemí, aby vyslovil skutečné mínění a vůli národů a prokázal, že dohoda o odzbrojení je nejen životně nutná, ale též možná, a že je povinností vlád, aby poctivé usilovaly o její realizaci uveřejněním smlouvy o všeobecném a úplném odzbrojení v nejkratší době. V boji za uzavření takovéto smlouvy prožíváme dnes velmi závažnou etapu; jak správně zdůraznil v úvodním projevu na moskevském kongresu prof. Bernal, je nutné, aby zesílil tlak světové veřejnosti na vlády, aby s dohodou o všeobecném a úplném odzbrojení souhlasily. V této etapě musí ovšem požadavek všeobecného a úplného odzbrojeni nabýt ve vědomí všech národů naprosto jasných kontur. Všeobecnost odzbrojeni znamená,' že se týká všech oblastí zbrojeni a veškerých ozbrojených sil. Jeho úplnost značí, ze jue o plnou Íikviuüli všech zbraní a válečných prostředků a o zrušeni všech armád jakožto stálých institucí určených k vedeni války. V odzbrujeném světe zůstaly by pouze minimální ozbrojené složky, určeně k zachováni veřejného pořádku, nikoliv však k boji s jinými národy. Odzbrojování musí představovat souvislý proces, uskutečněný v předem dohodnuté a co mužná krátké době. Protahováni tohoto procesu mohlo by zastavit realizaci odzbrojení nebo ji přímo vrátit do stavu nynějších zbrojních závodů. Je přirozené, že tento proces musí být vyvážený, že nemůže přinášet v té nebo oné fázi jednostranné výhouy. Jednotlivá opatření musí být dostatečně dalekosáhlá, aby představovala skutečný, nikoliv jen zdánlivý pokrok. Závaznost odzbrojeni nutno vyjádřit v pevných a přesných závazcích. Zdá se snad, že tyto požadavky jsou zcela samozřejmé a že přirozeně vyplývají ze samého principu všeobecného a úplného odzbrojení. Avšak v praxi se stále setkáváme se snahami vydávat za odzbrojení, a to dokonce všeobecné či „všeobsáhlé", takové plány, které jsou to muto cíli na hony vzdáleny. Dokladem toho jsou i návrhy předložené v Zenevě Spojenými státy, představující pouze schéma dílčích opa tření, která netvoři věcně ani časově skloube ný celek a klíčové otázky vůbec obcházejí. Nejdůležitější součást dohody o odzbrojeni představuje nesporně odvrácení jaderného nebezpečí. Xo znamená v první fázi odzbrojovacího procesu bud všechny jaderné zbraně likvidovat, nebo je zbavit účinnosti tím, že budou odstraněny všechny prostředky jejich dopravy na cíl, zejména rakety, bombardéry, letadlové lodě, ponorky a válečné základny. Avšak americké návrhy jjočítají naopak s ponecháním velkého množství jaderných zbraní ve výzbroji států na blíže neurčenou dobu; jejich odstranění je vázáno na množství podmínek, z nichž každá může skutečné odzbrojení zmařit. Celá americká koncepce vychází totiž z tzv. „rovnováhy vzájemného zastrašení“, kterou prý dnes vytvářejí na obou stranách jaderné zbraně. Tato koncepce představuje však jen nový výraz staré doktríny rovnováhy vojenské mocí, která vždy podněcovala závody ve zbrojení. Americké strategické plány jsou dnes oficiálně zdůvodňovány nutností vytvořit takovou odvetnou sílu, která by prý po domnělém jaderném útoku na USA byla s to zničit protivníka. Avšak k čemu by bylo zapotřebí „odvetné síly“, když jaderným odzbrojením v rámci všeobecného odzbiojenl může být jednou provždy a účinně odstraněno nebezpečí jakéhokoliv jaderného útoku? K zajištění účinností odzbrojení v současných mezinárodních podmínkách je nezbytná přísná kontrola. Avšak kontrola musí být chápána pouze jako opatření směřující k posílení odzbrojovacího procesu. To znamená, že nemůže vlastni odzbrojení předcházet, nýbrž je provázet, a že musí být adekvátní odzbrojovacím opatřením. Také v tomto bodě se často setkáváme se snahami zatemnit skutečné jádro otázky a vydávat za kontrolu odzbrojení snahy získat informace o existujícím stavu zbrojení. Dalekosáhlá kontrolní opatření mají prý předcházet odzbrojení, aby tak bylo možno zjistit, kolik a jaké zbraně a jak velké armády mají obě strany zlikvidovat. Taková „kontrola“ může však prospívat pouze tomu, kdo ve skutečností odzbrojit nezamýšlí, komu jde jen o zjištění slabých míst v obraně protivníka. Proto musí být kontrola postupně zesilována ruku v ruce s postupujícím odzbrojením. Za stavu úplného odzbrojení bude na místě úplná kontrola. Obavy z rizika, které by prý státy na sebe vzaly, kdyby kontrola nepředcházela zahájení vlastního odzbrojovacího procesu, nejsou oprávněné, protože takovéto riziko nemůže být nikdy větší, než je dnes při plném zbrojení. Ani třetí sKuplna problémů odzbrojení, související s organizací mezinárodní bezpečnosti v průběhu odzbrojení a po dovršení odzbrojovacího procesu, není neřešitelná. V tomto směru se obvykle setkáváme s požadavky podstatně zesílit sankční soustavu proti možnému rušiteli dohody, včetně zřízení rozsáhlých mezinárodních ozbrojených sil, řízených přímo kontrolním orgánem. Navrhuje se, aby tyto ozbrojené síly byly vyzbrojeny i jadernými zbraněmi. Ve skutečností by však takováto soustava bezpečnosti neznamenala nic jtného než přenesení nynějšího systému národního zbrojení na mezinárodní úroveň, aniž by odstranila tíživé náklady na zbrojení, existence ozbrojených sil a pokračování ve vojenském výzkumu. Nejúčinnější a nejdalekosáhlejší prostředek k zajištění mezinárodního míru a bezpečností představuje přece samo všeobecné a úplné odzbrojení. Vytvoří předpoklady k odstranění mezinárodní nedůvěry a znemožní vést ozbrojené konflikty. Opatření k posílení bezpečnosti musí proto odpovídat cílům, které současná společnost všeobecným a úplným odzbrojením sleduje. Nelze jimi nahrazovat pravomoci existujících orgánů OSN, natož pak vytvářet novou nadstátní autoritu, které by mohlo být zneužito proti svrchovanosti odzbrojených států. Boj za mír, který je dnes totožný s bojem za všeobecné a úplné odzbrojení, vstoupil do rozhodujícího stadia. Jeho nositel! nejsou, jako tomu tomu bývalo kdysi, jednotlivci čl slabé skupiny. Jsou jimi, jak přesvědčivě ukázal v proievu na moskevském kongresu N. S. Chruščov, SSSR a celí" socialistická soustava; patří k nim řada nových států a mírumilovní lidé ve všech zemích. Uvědomí-1! si všechny tyto mírové síly svůj společný čil a spojt-li a znásobí tak včas své úsilí, odvrátí zkázu naší planety, která se nesmí stát osudově nevyhnutelnou. Dr. Vladimír KOPAL Vesnické děti pod stany Naše škola leží v krásném přírodním prostředí přímo u lesa. Je na rozhraní tří obcí, odkud k nám docházejí lácí. Jsou to venkovské děti, z nichž jen málokteré má možnost dostat se o prázdninách do pionýrského tábora. Učitelé i ostatní zaměstnanci školy sl proto dali ike XII. sjezdu KSC závazek vybudovat na hříšti u školy stanový tábor. Svazarm s ochotou zapůjčil stany, tělovýchovná jednota „Sokol“ z Přelouče spartakiádní lehátka a patronátni závod „Východočeské dřevařské závody“ prkna na podsady. Soudružky kuchařky připravovaly spolu se třemi maminkami jídla ve školní kuchyni a osm mladých pionýrských vedoucích pod vedením učitelů realizovalo výchovnou náplň a vedli zájmové kroužky. Ve 32 stanech bylo ubytováno 63 stanujících. Byli to téměř všichni pionýři, kteří neodjížděli hned po skončeni školního roku do pionýrských táborů. Hned po skončeni školního roku zavládl na hříšti pracovní ruch. To pionýři s pomoci svých rodičů budovali stanovou vesnici. Nelze popsat pracovní nadšení naších malých a radost z vykonané práce — postaveného stanu! Přestože nám počasí příliš nepřálo, byla zájmová činnost tak pestrá, že vzpomínka na společně strávený týden zůstane trvalá. Pionýři plnili podmínky k získáni odznaku II. stupně Co má znát \a vědět pionýr, a turistického odznaku při vycházkách do okolí školy l na výletě, jedna z nich, vycházka s tajným cílem, překvapila nálezem vzduchovek, z nichž se potom střílelo na terč. Fyzickou zdatnost ukázali pionýři při návštěvě Kunětické hory, neboř museli ulít pěšky 16 km. Na tomto výletě se seznámili s historií hradu, o níž pěkně vyprávěl tamější průvodce. Srovnáním života před pěti sty lety a dnešní dobou zdůraznil dnešní péči státu o pracující a hlavně o děti. Protože naši žáci jsou aktivními členy ČSPO, přijeli mezi pionýry na besedu i požárnici. Družstvu našich děvčat, které obdrželo v okresní soutěži mladých požárníků 11. cenu, odevzdali stříbrnou medaili a diplom. Děvčata předvedla cvičení s hadicemi a odvaha všech byla vyzkoušena tak, že požárníci spustili z oken prvního patra školy plachtu, po které potom pionýři sjížděli. Také noční hlídky ukázaly, že se naši žáci nebojí. Veselé bylo i spartakiádní dopoledne, Hedy pionýři soutěžili v různých disciplinách, jako hodu míčkem, běhu, skoku. Ti, kteří stanuli na stupních vítězů, dostali sladkou odměnu. Poslední den připravovali pionýři dříví na táborák, přičemž se učili zacházet s pilkou a sekerou. Pěkné výstupy při táboráku i čtení kroniky jednotlivých oddílů se všem přítomným líbily. Ukázalo se, že t v domácím prostředí lze připravit radostnou pohodu pionýrského tábora, v níž mohou pionýři plnit i veřejně prospěšnou práci, jako je sběr léčivých bylin a lesních plodů, pracovat ve školní zahradě apod. Těžko se nám všem, vedoucím i dětem, opouštělo stanovou základnu, ale slíbili jsme si, že se o příštích prázdninách sejdeme zase — a na delší dobu1 J. STUCHLÍKOVA, ředitelka ZDŠ 1.—5. roč., Břehy, okres Pardubice Foto J. Flatii Trubači, zatrub! — Horské ráno vstalo, slunce si mlhou oči protírá, aby se s námi v potoce vykoupalo, než rozběhne se za dnem do šíra. Z© sbírky varšů „Modrou dálkou .světfc“ od Oldřicha Krvštofka Všeobucné a úplné odzbrojení je opravdu velký cíl a vyžaduje velkých akcí a úsilí všech národů. S plným vědomím veškeré odpovědnosti a závažnosti okamžiku bych chtěl apelovat z této tribuny na všechny muže a ženy bez rozdílu jejich společenského postavení a přesvědčení, na generace, které zakusily hrůzy války, i na mládež, která zná válku pouze z vyprávění starších: Je na čase jednat! Ve jménu života na zemi a štěstí všech Udí, ve jménu budoucnosti lidstva je třeba pevně a důrazně požadovat zákaz atomových zbraní a všeobecné odzbrojení. Z projevu N. S. Chruščova na Světovém kongresu za všeobecné odzbrojeni a za mír v Moskvě. V. Uherskobrodské dny J.Á. Komenského V Uherském Brodě, se sešlo ve dnech 5. až 12. července přes pět set učitelů a školských pracovníků na tradičních Uherskobrodských dnech, které se letos konaly již popáté. Od prvních UBDK došlo v naší škole k převratným změnám. Po vydáni Významného usnesení ÜV KSČ o těsném spojení školy se životem se vyjasnilo pojetí obsahu škol všech stupňů a typů. Nový školský zákon postavil vzdělávací a výchovnou práci na pevnou Ideologickou a organizační základnu. Mnoho podnětů k promýšlení výchovné práce obsahovalo také usnesení ÚV KSČ o práci s mládeží z listopadu 1961. V současné době vstupuje do další etapy zavádění nových osnov a učebnic. Bylo tedy na V. Uherskobrodských dnech dost látky k přemýšleni a k rokování. Úvodní referát akademika Ivana Málka obrátil pozornost posluchačů na význam vědy a vědecké práce, která je z hlediska současného stavu i budoucího vývoje socialistické společnosti stěžejní otázkou i ve vzdělávání a výchově mládeže základních a středních škol. V duchu úvodního referátu akademika Málka, který si budou moci čtenáři UN přečíst v podstatném výtahu v příštím čísle, se nesla v dalších dnech většina jednání v plénu i v sekcích, při diskusích o pedagogických čteních, při besedách s představiteli školství a odborového svazu. VOLNA tribuna, besedy, diskuse ... I když většina akcí Uherskobrodských dní má již svou tradici, přináší každý ročník do programu něco nového. Letos sem byla poprvé zařazena volná tribuni. Jejím ústředním tématem byla „autorita učitele“. Předseda ústředního výboru Odborového svazu zaměstnanců školství a kultury, s. Jan Štěpánek, ji uved! obsáhlým úvodním referátem, jehož motem byla zásada: „Autorita učitele závis! na tom, jak učitel uskutečňuje princip jednoty slov a činů.“ Soudruh Štěpánek připomněl, jak se nad otázkou učitelovy autority a osobnosti zamýšleli vynikající ruští pedagogové Ušlnskij, Černyševskij, Dobroljubov, jak velké a významné místo zaujímá otázka úlohy učitele v pedagogických úvahách V. I. Lenina, jak M. I. Kalinin podmiňoval autoritu učitele především stálým doplňováním vědomostí a jeho sjpojenlm s nejpokrokovější částí lidu a A. S. Makarenko navíc s uměním mluvit s dětmi tak, aby vycítily učitelovu vysokou náročnost, důslednost, vůli, jeho Kulturnost... V současné době řeší KSSS a vláda Sovětského svazu za účinné podpory N. S. Chruščova otázky výchovy nového člověka, otázky osobnosti a autority sovětského učitele v nedílném sepětí s úkoly výstavby komunistických společenských vztahů a materiálně technické základny komunismu. Sovětská vláda uskutečňuje Leninův požadavek vytvořit autoritu učitele tím, že učiteli dává všechny podmínky k jeho soustavnému duchovnímu vzestupu, k všestranné přípravě na učitelské povolání 1 k povznesení jeho hmotného stavu. „Také u nás jsou dány »shora« všechny podmínky k tomu, aby byla v naši společnosti podporována autorita učitele,“ řekl soudruh Štěpánek, „avšak autoritu u celého národa sl získají učitelé jen svou poctivou, obětavou a cílevědomou prací na výchově mládeže a svou aktivní účastí pří socialistické výstavbě. Odborovým organizacím na školách pak připadá vážná úloha, aby spolu s řediteli škol a školskými úřady podporovaly iniciativu učitelů a jjomáhaly jim dosahovat pedagogického mistrovství, získávat autoritu ve škole i ve veřejnosti, být příkladem socialistického člověka.“ V diskusi o autoritě učitelů přinesli účastníci besedy četné dobré i špatné zkušenosti z je-. (Pokračování na str. 3./