Učitelské Noviny, červenec-prosinec 1962 (XII/28-52)

1962-07-19 / No. 28-30

CITELSKÉ NOVINY 19. ČERVENCE 1 962 • ROČNÍK XII . ČÍSLO28-30 Je na čase jednat 14. června 1962 se v ženevském Paláci národů odmlčela k měsíční přestávce zasedací síň rady, vyzdobená monumentálními malbami symbolizu­jícími vývoj lidstva od válečných hrůz k na­stolení trvalého míru. Proběhla zde první část konference osmnácti států o odzbrojení. Start její práce byl provázen naději národů, že od­povědní zástupci téchto států, kteří se sešli ve složení vyjadřujícím současné rozdělení světa na tři skupiny zemí, budou upřímně usilovat o do­sažení dohody k vyřešení této nejtíživějšl otáz­ky. Vždyř dohoda o všeobecném a úplném od­zbrojení by nejen zabezpečila mír a bezpečnost dnešního světa, ale současně by též uvolnila pro pozitivní účely obrovské částky národních důchodů, pohlcované zbrojní horečkou. Vinou západních mocností však ženevská konference nezaznamenala po tříměsíčním jed­nání podstatnějšího pokroku. Její práce byla Západem již od počátku bagatelizována tím, že odmítl výzvu předsedy rady ministrů SSSR, aby konference byla zahajena na nejvyšší úrovni, čímž by se ji dostalo největší autority a účin­ného odrazu. Místo jedné z kapitalistických mocností — Francie — zůstalo vůbec prázdné. Zvláště nebezpečný podkop ženevské konfe­renci vytvořily pokračující jaderné výbuchy Spojených států, které přes varování vědců z vlastní země a protesty mnoha vlád přenesly atomovou horečku i do kosmického prostoru. Překážkou na cestě k reálným výsledkům se pak stal postup představitelů Západu, kteří si­ce po delším váhání princip všeobecného a úplného odzbrojeni slovy přijali, avšak v praxí stále předkládají takové návrhy, které mají jeho realizací do nekonečna oddálit a v pod­statě znemožnit. Proto se s přiléhavou včasností — krátce před obnovením ženevského jednání — sešel v Mosk­vě Světový kongres za všeobecné odzbrojeni a mír, který shromáždil přes 2UUU delegátů e hostů z více než 1ÜU zemí, aby vyslovil sku­tečné mínění a vůli národů a prokázal, že do­hoda o odzbrojení je nejen životně nutná, ale též možná, a že je povinností vlád, aby pocti­vé usilovaly o její realizaci uveřejněním smlou­vy o všeobecném a úplném odzbrojení v nej­­kratší době. V boji za uzavření takovéto smlou­vy prožíváme dnes velmi závažnou etapu; jak správně zdůraznil v úvodním projevu na mos­kevském kongresu prof. Bernal, je nutné, aby zesílil tlak světové veřejnosti na vlády, aby s dohodou o všeobecném a úplném odzbrojení souhlasily. V této etapě musí ovšem požadavek všeobec­ného a úplného odzbrojeni nabýt ve vědomí všech národů naprosto jasných kontur. Vše­obecnost odzbrojeni znamená,' že se týká všech oblastí zbrojeni a veškerých ozbrojených sil. Jeho úplnost značí, ze jue o plnou Íikviuüli všech zbraní a válečných prostředků a o zru­šeni všech armád jakožto stálých institucí určených k vedeni války. V odzbrujeném světe zůstaly by pouze minimální ozbrojené složky, určeně k zachováni veřejného pořádku, niko­liv však k boji s jinými národy. Odzbrojování musí představovat souvislý proces, uskutečně­ný v předem dohodnuté a co mužná krátké době. Protahováni tohoto procesu mohlo by zastavit realizaci odzbrojení nebo ji přímo vrá­tit do stavu nynějších zbrojních závodů. Je při­rozené, že tento proces musí být vyvážený, že nemůže přinášet v té nebo oné fázi jednostran­né výhouy. Jednotlivá opatření musí být dosta­tečně dalekosáhlá, aby představovala skutečný, nikoliv jen zdánlivý pokrok. Závaznost odzbro­jeni nutno vyjádřit v pevných a přesných zá­vazcích. Zdá se snad, že tyto požadavky jsou zcela samozřejmé a že přirozeně vyplývají ze samé­ho principu všeobecného a úplného odzbrojení. Avšak v praxi se stále setkáváme se snahami vydávat za odzbrojení, a to dokonce všeobecné či „všeobsáhlé", takové plány, které jsou to muto cíli na hony vzdáleny. Dokladem toho jsou i návrhy předložené v Zenevě Spojenými státy, představující pouze schéma dílčích opa tření, která netvoři věcně ani časově skloube ný celek a klíčové otázky vůbec obcházejí. Nejdůležitější součást dohody o odzbrojeni představuje nesporně odvrácení jaderného ne­bezpečí. Xo znamená v první fázi odzbrojova­cího procesu bud všechny jaderné zbraně lik­vidovat, nebo je zbavit účinnosti tím, že bu­dou odstraněny všechny prostředky jejich do­pravy na cíl, zejména rakety, bombardéry, le­tadlové lodě, ponorky a válečné základny. Avšak americké návrhy jjočítají naopak s po­necháním velkého množství jaderných zbraní ve výzbroji států na blíže neurčenou dobu; je­jich odstranění je vázáno na množství podmí­nek, z nichž každá může skutečné odzbrojení zmařit. Celá americká koncepce vychází totiž z tzv. „rovnováhy vzájemného zastrašení“, kte­rou prý dnes vytvářejí na obou stranách jader­né zbraně. Tato koncepce představuje však jen nový výraz staré doktríny rovnováhy vojenské mocí, která vždy podněcovala závody ve zbro­jení. Americké strategické plány jsou dnes ofi­ciálně zdůvodňovány nutností vytvořit takovou odvetnou sílu, která by prý po domnělém ja­derném útoku na USA byla s to zničit protiv­níka. Avšak k čemu by bylo zapotřebí „odvetné síly“, když jaderným odzbrojením v rámci vše­obecného odzbiojenl může být jednou provždy a účinně odstraněno nebezpečí jakéhokoliv ja­derného útoku? K zajištění účinností odzbrojení v současných mezinárodních podmínkách je nezbytná přísná kontrola. Avšak kontrola musí být chápána pouze jako opatření směřující k posílení od­­zbrojovacího procesu. To znamená, že nemůže vlastni odzbrojení předcházet, nýbrž je prová­zet, a že musí být adekvátní odzbrojovacím opatřením. Také v tomto bodě se často setká­váme se snahami zatemnit skutečné jádro otáz­ky a vydávat za kontrolu odzbrojení snahy zís­kat informace o existujícím stavu zbrojení. Da­lekosáhlá kontrolní opatření mají prý předchá­zet odzbrojení, aby tak bylo možno zjistit, ko­lik a jaké zbraně a jak velké armády mají obě strany zlikvidovat. Taková „kontrola“ může však prospívat pouze tomu, kdo ve skutečností odzbrojit nezamýšlí, komu jde jen o zjištění sla­bých míst v obraně protivníka. Proto musí být kontrola postupně zesilována ruku v ruce s postupujícím odzbrojením. Za stavu úplného odzbrojení bude na místě úplná kontrola. Oba­vy z rizika, které by prý státy na sebe vzaly, kdyby kontrola nepředcházela zahájení vlast­ního odzbrojovacího procesu, nejsou oprávněné, protože takovéto riziko nemůže být nikdy vět­ší, než je dnes při plném zbrojení. Ani třetí sKuplna problémů odzbrojení, sou­visející s organizací mezinárodní bezpečnosti v průběhu odzbrojení a po dovršení odzbrojo­vacího procesu, není neřešitelná. V tomto smě­ru se obvykle setkáváme s požadavky podstat­ně zesílit sankční soustavu proti možnému ru­šiteli dohody, včetně zřízení rozsáhlých mezi­národních ozbrojených sil, řízených přímo kon­trolním orgánem. Navrhuje se, aby tyto ozbro­jené síly byly vyzbrojeny i jadernými zbraněmi. Ve skutečností by však takováto soustava bez­pečnosti neznamenala nic jtného než přenesení nynějšího systému národního zbrojení na mezi­národní úroveň, aniž by odstranila tíživé ná­klady na zbrojení, existence ozbrojených sil a pokračování ve vojenském výzkumu. Nejúčin­nější a nejdalekosáhlejší prostředek k zajištění mezinárodního míru a bezpečností představuje přece samo všeobecné a úplné odzbrojení. Vy­tvoří předpoklady k odstranění mezinárodní ne­důvěry a znemožní vést ozbrojené konflikty. Opatření k posílení bezpečnosti musí proto od­povídat cílům, které současná společnost vše­obecným a úplným odzbrojením sleduje. Nelze jimi nahrazovat pravomoci existujících orgánů OSN, natož pak vytvářet novou nadstátní auto­ritu, které by mohlo být zneužito proti svrcho­vanosti odzbrojených států. Boj za mír, který je dnes totožný s bojem za všeobecné a úplné odzbrojení, vstoupil do roz­hodujícího stadia. Jeho nositel! nejsou, jako to­mu tomu bývalo kdysi, jednotlivci čl slabé sku­piny. Jsou jimi, jak přesvědčivě ukázal v pro­­ievu na moskevském kongresu N. S. Chruščov, SSSR a celí" socialistická soustava; patří k nim řada nových států a mírumilovní lidé ve všech zemích. Uvědomí-1! si všechny tyto mírové síly svůj společný čil a spojt-li a znásobí tak včas své úsilí, odvrátí zkázu naší planety, která se nesmí stát osudově nevyhnutelnou. Dr. Vladimír KOPAL Vesnické děti pod stany Naše škola leží v krásném přírodním pro­středí přímo u lesa. Je na rozhraní tří obcí, odkud k nám docházejí lácí. Jsou to venkovské děti, z nichž jen málokteré má možnost do­stat se o prázdninách do pionýrského tábora. Učitelé i ostatní zaměstnanci školy sl proto dali ike XII. sjezdu KSC závazek vybudovat na hříšti u školy stanový tábor. Svazarm s ochotou zapůjčil stany, tělový­chovná jednota „Sokol“ z Přelouče spartakiád­ní lehátka a patronátni závod „Východočeské dřevařské závody“ prkna na podsady. Soudružky kuchařky připravovaly spolu se třemi maminkami jídla ve školní kuchyni a osm mladých pionýrských vedoucích pod vede­ním učitelů realizovalo výchovnou náplň a vedli zájmové kroužky. Ve 32 stanech bylo ubytováno 63 stanujících. Byli to téměř všich­ni pionýři, kteří neodjížděli hned po skončeni školního roku do pionýrských táborů. Hned po skončeni školního roku zavládl na hříšti pracovní ruch. To pionýři s pomoci svých rodičů budovali stanovou vesnici. Nelze popsat pracovní nadšení naších malých a radost z vy­konané práce — postaveného stanu! Přestože nám počasí příliš nepřálo, byla zájmová čin­nost tak pestrá, že vzpomínka na společně strávený týden zůstane trvalá. Pionýři plnili podmínky k získáni odznaku II. stupně Co má znát \a vědět pionýr, a turistického odznaku při vycházkách do okolí školy l na výletě, jedna z nich, vycházka s tajným cílem, pře­kvapila nálezem vzduchovek, z nichž se po­tom střílelo na terč. Fyzickou zdatnost ukázali pionýři při návštěvě Kunětické hory, neboř museli ulít pěšky 16 km. Na tomto výletě se seznámili s historií hradu, o níž pěkně vyprá­věl tamější průvodce. Srovnáním života před pěti sty lety a dnešní dobou zdůraznil dnešní péči státu o pracující a hlavně o děti. Protože naši žáci jsou aktivními členy ČSPO, přijeli mezi pionýry na besedu i požárnici. Družstvu našich děvčat, které obdrželo v okres­ní soutěži mladých požárníků 11. cenu, ode­vzdali stříbrnou medaili a diplom. Děvčata předvedla cvičení s hadicemi a odvaha všech byla vyzkoušena tak, že požárníci spustili z oken prvního patra školy plachtu, po které potom pionýři sjížděli. Také noční hlídky uká­zaly, že se naši žáci nebojí. Veselé bylo i spartakiádní dopoledne, Hedy pionýři soutěžili v různých disciplinách, jako hodu míčkem, běhu, skoku. Ti, kteří stanuli na stupních vítězů, dostali sladkou odměnu. Poslední den připravovali pionýři dříví na táborák, přičemž se učili zacházet s pilkou a sekerou. Pěkné výstupy při táboráku i čtení kroniky jednotlivých oddílů se všem přítom­ným líbily. Ukázalo se, že t v domácím pro­středí lze připravit radostnou pohodu pionýr­ského tábora, v níž mohou pionýři plnit i ve­řejně prospěšnou práci, jako je sběr léčivých bylin a lesních plodů, pracovat ve školní za­hradě apod. Těžko se nám všem, vedoucím i dětem, opouštělo stanovou základnu, ale slíbili jsme si, že se o příštích prázdninách sejdeme zase — a na delší dobu1 J. STUCHLÍKOVA, ředitelka ZDŠ 1.—5. roč., Břehy, okres Pardubice Foto J. Flatii Trubači, zatrub! — Horské ráno vstalo, slunce si mlhou oči protírá, aby se s námi v potoce vykoupalo, než rozběhne se za dnem do šíra. Z© sbírky varšů „Modrou dálkou .světfc“ od Oldřicha Krvštofka Všeobucné a úplné odzbrojení je opravdu velký cíl a vyžaduje velkých akcí a úsilí všech národů. S plným vědomím veškeré odpovědnosti a zá­važnosti okamžiku bych chtěl apelovat z této tribuny na všechny muže a ženy bez rozdílu jejich společenského postavení a přesvědčení, na ge­nerace, které zakusily hrůzy války, i na mládež, která zná válku pouze z vyprávění starších: Je na čase jednat! Ve jménu života na zemi a štěstí všech Udí, ve jménu budoucnosti lidstva je třeba pevně a důrazně poža­dovat zákaz atomových zbraní a všeobecné odzbrojení. Z projevu N. S. Chruščova na Světovém kongresu za všeobecné odzbrojeni a za mír v Moskvě. V. Uherskobrodské dny J.Á. Komenského V Uherském Brodě, se sešlo ve dnech 5. až 12. července přes pět set učitelů a školských pra­covníků na tradičních Uherskobrodských dnech, které se letos konaly již popáté. Od prvních UBDK došlo v naší škole k pře­vratným změnám. Po vydáni Významného usnesení ÜV KSČ o těsném spojení školy se ži­votem se vyjasnilo pojetí obsahu škol všech stupňů a typů. Nový školský zákon postavil vzdělávací a výchovnou práci na pevnou Ideo­logickou a organizační základnu. Mnoho pod­nětů k promýšlení výchovné práce obsahovalo také usnesení ÚV KSČ o práci s mládeží z listo­padu 1961. V současné době vstupuje do další etapy zavádění nových osnov a učebnic. Bylo tedy na V. Uherskobrodských dnech dost látky k přemýšleni a k rokování. Úvodní referát akademika Ivana Málka obrátil pozornost posluchačů na význam vědy a vědecké práce, která je z hlediska součas­ného stavu i budoucího vývoje socialistické společnosti stěžejní otázkou i ve vzdělávání a výchově mládeže základních a středních škol. V duchu úvodního referátu akademika Málka, který si budou moci čtenáři UN přečíst v pod­statném výtahu v příštím čísle, se nesla v dal­ších dnech většina jednání v plénu i v sekcích, při diskusích o pedagogických čteních, při be­sedách s představiteli školství a odborového svazu. VOLNA tribuna, besedy, diskuse ... I když většina akcí Uherskobrodských dní má již svou tradici, přináší každý ročník do pro­gramu něco nového. Letos sem byla poprvé za­řazena volná tribuni. Jejím ústředním tématem byla „autorita učitele“. Předseda ústředního výboru Odborového svazu zaměstnanců školství a kultury, s. Jan Štěpánek, ji uved! ob­sáhlým úvodním referátem, jehož motem byla zásada: „Autorita učitele závis! na tom, jak učitel uskutečňuje princip jednoty slov a činů.“ Soudruh Štěpánek připomněl, jak se nad otáz­­kou učitelovy autority a osobnosti zamýšleli vynikající ruští pedagogové Ušlnskij, Černyšev­­skij, Dobroljubov, jak velké a významné místo zaujímá otázka úlohy učitele v pedagogických úvahách V. I. Lenina, jak M. I. Kalinin podmi­ňoval autoritu učitele především stálým dopl­ňováním vědomostí a jeho sjpojenlm s nejpokro­kovější částí lidu a A. S. Makarenko navíc s uměním mluvit s dětmi tak, aby vycítily uči­telovu vysokou náročnost, důslednost, vůli, jeho Kulturnost... V současné době řeší KSSS a vláda Sovět­ského svazu za účinné podpory N. S. Chruščova otázky výchovy nového člověka, otázky osob­nosti a autority sovětského učitele v nedílném sepětí s úkoly výstavby komunistických spole­čenských vztahů a materiálně technické zá­kladny komunismu. Sovětská vláda uskutečňuje Leninův požadavek vytvořit autoritu učitele tím, že učiteli dává všechny podmínky k jeho sou­stavnému duchovnímu vzestupu, k všestranné přípravě na učitelské povolání 1 k povznesení jeho hmotného stavu. „Také u nás jsou dány »shora« všechny podmínky k tomu, aby byla v naši společnosti podporována autorita učite­le,“ řekl soudruh Štěpánek, „avšak autoritu u celého národa sl získají učitelé jen svou poctivou, obětavou a cílevědomou prací na vý­chově mládeže a svou aktivní účastí pří socia­listické výstavbě. Odborovým organizacím na školách pak připadá vážná úloha, aby spolu s řediteli škol a školskými úřady podporovaly iniciativu učitelů a jjomáhaly jim dosahovat pedagogického mistrovství, získávat autoritu ve škole i ve veřejnosti, být příkladem socialistic­kého člověka.“ V diskusi o autoritě učitelů přinesli účastní­ci besedy četné dobré i špatné zkušenosti z je-. (Pokračování na str. 3./

Next