Učitelské Noviny, leden-červen 1963 (XIII/1-26)
1963-01-03 / No. 1
Vyměňujeme K článku soudruha Miroslava Staňka, který vyšel pod názvem „Ke zkoušení po hodině“ ve 49. čísle Učitelských novin, připojuji své zkušenosti se „zkoušením po hodině“, lépe řečeno pří hodině. Začal Jsem tento způsob zkoušet v letošním roce v matematice v 6. třídě. Při výkladu nové látky se snažím postupovat tak, abych přitáhl k aktivitě celou třídu a aby sami žáci docházeli podle možností k závěrům. Přitom sí přednostně všímám právě slabších žáků, aby se uplatnili, a ověřuji si tak mj. 1 stupeň pochopení celé třídy. Dobrou práci Jednotlivců, které úmyslně častěji volám, hodnotím ke konci hodiny, a to ústní pochvalou 1 „známkou“, která se nepíše do žákovských knížek a Je zaznamenána Jen v mých poznámkách. Jde zatím vesměs o dobré známky, špatné odpovědi v této výkladové hodině známkou nehodnotím. Žáci Jsou sl vědomí toho, že toto „známka“ je hlavně odměnoh za Jejich práci v hodině výkladu, a 1 když má vliv na jejich hodnoceni, nemá při klasifikaci podstatný vliv. Zde Je rozhodující hlavně výsledek zkoušení po plném procvičení učiva. Dobři počtáři, kteří se ovšem při výkladu taká často uplatni hlavně v obtížnějších. fázích, nesnaží se tok snadno známku „ulovit“, ale na jejich aktivitě to nic nemění. Těm stačí úsměv, slovo, pocit uspokojeni z vlastni práce. Tímto postupem Jsem dosáhl, že se hlavně u slabších žáků projevuje více snahy o aktivní sledováni výkladu, o pochopeni učiva, a tím se jejích práce zlepšuje. Získávají sebedůvěru a dobrý poměr k předmětu. Je zde pochopitelně zapotřebí trpělivostí a další práce, ale začátek to je. Poznávám, že u mnohých žáků bývá příčinou neprospěchu také málo sebedůvěry a z toho vznikající rezignace a apatie. Vzbudíme-11 jejich aktivitu při výkladu, objeví se u nich obvykle „skryté rezervy“ a žáci sl uvědomí, že je možné si učivo osvojit přímo v hodině výkladu. Zdá se, že tento způsob může být 1 Jednou z fórem boje proti propadáni, které nám stále působí tolik obtíží. BOHUMÍR ČERNÝ, ZDS Praha 4 - Hodkovičky Bylo JIŽ mnohokrát řečeno, že ustrnulý způpob zkoušení, Jak Jsme na něj zvyklí, v mnohém nevyhovuje. Znamená značné časové ztráty, rozbíjí hodinu na dvě oddělené části, zkoušení a výklad, podvazuje aktivitu žáků atd. Proto vzbuzují takový zájem v Sovětském svazu 1 u nás diskuse o struktuře vyučovací hodiny a proto tolik učitelů v poslední době zkouší zavést aspoň některé nové prvky do svých hodin. Zkoušel Jsem v minulém roce aplikovat výsledky diskusí kolem statí s. Moskalenka do vyučování; řekl bych, že jsem se setkal s poměrně dobrým úspěchem v hodinách českého Jazyka, zvláště při vyučování literaťuře, méně si zkušenosti úspěšné už to bylo v hodinách pedá-’ gogiky a psychologie. V některých předmětech, např. v logice, nelze — aspoň podle mého názoru — Moskalenkovy struktury použít vůbec. Přemýšlel jsem o tom, jak i při dosavadní struktuře hodiny přinutit žáky k aktivní práci v té částí hodiny, kdy učitel zkouší. Mám dojem, že lze starou formu zkoušení hodně „vylepšit“, a proto přicházím s troškou do mlýna. V čem spočívá ono „vylepšení“? Žáci sledují zkoušení a píší si poznámky. Hodnotí výkon zkoušeného spolužáka, jeho klady i nedostatky. Mají-ll dobrou paměť, netrvám ovšem na tom, aby sí něco poznamenávali. Když je zkoušení skončeno, vyvolám žáka, který doplňuje, co zkoušený žák neřekl nebo co pověděl neúplně, a opravuje, co řekl nesprávně. Podá zpravidla výkon, který je možno rovněž hodnotit, takže učitel zkouší současně všechny žáky a klasifikuje nejméně dva. Někdy dostane žák, který hodnotí, Ještě doplňující otázku. Zkouším tak v poslední době skoro v každé hodině. Zvlášť dobře se mí tato forma osvědčila v hodinách, kde opakujeme větší celky učiva. Opakovací hodiny jsou zpravidla tak živé a zajímavé, že Je třída ve varu. Tato forma zkoušení se ml dobře osvědčila 1 v normálních hodinách. Aktivita se zlepšila. Mám za to, že se této lormy zkoušení dá dobře použít i na ZDS, třebaže to bude možná obtížnější nežil v nástavbovém studiu pro absolventy střední školy. Dr. J. PRCHAL, učitel na střední sociálně právní škole v Praze 2 Na naší SVVŠ v Gottwaldové prohlubuje výchovu k prolctářskému internacionalismu Mládežnický klub přátel revoluční Kuby při školské organizaci ČSM. Klub vstoupil letos do třetího reku své činnosti. Vznikl v roce 1959 v době, kdy svobodná Kuba byla napadána intrikami USA. Členové klubu uspořádali mnoho besed o životě na Kubě, navázali spolupráci s Klubem posluchačů pražského rozhlasu v Havaně, uzavřeli družbu s kubánskými studenty v ČSSR, kteří se pak stali častými hosty ve škole. Z iniciativy klubu bylo v minulosti odesláno několik rezoluci proti agresi USA vůči Kubě. Nedávno navštívil školu kubánský spisovatel Luis Más Martin, spolubojovník Fidela Castra, autor knihy Povstalci ze Sierry Maestry. Členové klubu s ním měli velmi srdečnou besedu a při ni byl dán 1 návrh, abychom požádali o přiznáni čestného ná2vu „Střední všeobecně vzdělávací škola přátel revoluční Kuby“. NeJ- cennájší v činnosti klubu Je, že se jeho členové z vlastni Iniciativy začali učit španělskému jazyku. Někteří Jsou ve studiu španělštiny tak houševnati, že mohou při návštěvách knbánských hostů už hovořit Španělsky a dva členové klubu se přihlásili k vedeni kroužků španělského Jazyka 1 na jiných školách. Letos se činnost klubu rozšířila 1 na ostatní gottwaldovsků školy. V záři se klub obrátil dopisem na všechny gottwaldovské školy I. a II. cyklu s výzvou, aby se přihlásily do soutěže o nejlepší výtvarnou prácli na námět „Revoluční Kuba“. Zpočátku se zdálo, že výzva zapadne bez ohlasu. Ale členové klubu projevili velkou aktivitu. A pak I ohroženi svobodné Kuby Spojenými státy v listopadu způsobilo, že se soutěž rozrostla do rozměrů, které nás velmi příjemné překvapily. Praoeml žáků v rámci soutěže se prohloubil zájem o děni na Knbě mezi žáky všech gottwaldovských škol. Sto nej lepších prací vybrala porota pro výstavu, která byle Instalována v závodním klubu petronátnlho závodu. A zde •e opět projevila iniciativa o nadšeni mladýoh lidi. Vyjednávali podrobnosti se závodním klubem, připravili materiál pro Instalaci výstavy, přichystali zahájeni, na které neopomenuli důstojné pozvat i kubánské studenty, kteři studuji v Gottwaldově, pozvali na výstavu všechny gottwaldovské školy a rodiče žáků. Neni to prvnf ani poslední akce klubu, jeho mladi členové máji již hodně pracovních úspěchů z minulých lét. K státnímu svátku Kubánské republiky 28. července 1963 připravuje klub vydáni almanachu, který má být obrazem jeho práce. JOSEF MACHÁČEK, fcditel SWS v Gottwaldově Hlas staršího učitele V učitelském sboru má být souhra, má-ll se práče dařit. Psali Jste o tom i) posledním čísle a chtěli Jste, abychom řekli svůj názor. Tady je — a myslím, že mluvím za mnoho starších soudruhů, kteří se třeba neozvou. Učíme dbti v občanské výchově, že mají mít ohledy jedno ke druhému, ale sami se tím mnozí učitelé neřídí. Na školu přijde nový, mladý ředitel a už chce „vládnout" jako nějaký monarcha. Soudružské vztahy jsou zapomenuty a „prohání tu bandu’. Obrázek, který jste otiskli v posledním dvojčísle, kde se učitel téměř ztrácí před ředltelem-vellkánem, je bohužel pro ěetné školy typický. Kult osobností ředitele bují na mnohých školách... A tak bychom st přáli do nového roku, aby se stali z „pánů ředitelů“ doopravdy soudruzi ředitelé, kteří by byli příkladem t v osobní skromností a sebekritice, dále, aby bylo upuštěno od metody „dělání velblouda z komára", která se tak často hodí, když se chce něco nafouknout, a aby pravidla společenského taktu, který se nevylučuje s kritičnosti, prolnula l do úředních styků a stala se běžnými mezi námi učiteli. L. Š„ učitel devftlletky silo několik, které Jsme pracovaly již dříve v předškolní výchově. Byly mezi námi i aktivní členky strany, funkcionárky odborů, matky. Burcovaly jsme ke studiu i druhé, přesvědčovaly jsme je o tom, že nestačí děti v mateřské škole dobře a láskyplně opatřit, ale že společnost chce od nás více, chce naše soustavné, cílevědomé působení na děti podle zásad socialistické výchovy. Snažily jsme se jít při získávání žen ke studiu příkladem. Mnohým z nás přibyla k pedagogické, stranické a odborářské práci nová povinnost: stu-: dovát a dokázat ostatním, že je možné vzdělávat se dále t při zaměstnání a funkcích. Bylo to někdy vel-, mi těžké a nezůstalo Jen při Studiu : s pomocí krajského ústavu Jsme pracovaly na prvních metodikách, vytvářely jsme aktivy při OPS a budovaly opěrné metodické školy na obvodech. Spolu s vedením školy a učiteli jsme prožívaly osud Komenského — stálé putování a hledání útulku, kde by se mohlo učit. Kolektiv učitelů v čele s první a dosavadní ředitelkou dr. Štogrovou nám však trpělivě a obětavě pomáhal, Za uplynulých 10 let ukončilo pedagogickou školu pro pracující 525 učitelek mateřských škol a 254 učitelek a vychovatelek absolvovalo dvouleté kursy. Spolu s 227 učiteli 1.—5. ročníku prošlo nás pedagogickou školou pro pracující 1008 učitelů a vychovatelů. ADA VÝŠINOVÁ, Praha 2, Vinohrady Náš klub přátel revoluční Kuby Kubánské děti. Foto VI. Volodkin Studovaly jsme při zaměstnání Pracuji na úseku předškolní výchovy již mnoho let a chtěla bych těmito řádky ukázat Zejména mladým soudružkám první léta úsilí o zajištění odborností na mateřských školách. " Po roce 1945 se u nás síť mateřských škol značně rozrostla. Když bylo v roce 1948 dáno mateřským školám pevné místo v naší školské soustavě novým školským zákonem, bylo třeba získat co nejvíc odborně vzdělaných pracovnic, odstranit živelnost ve výběru žen pro prácí na mateřských školách, odstranit nekvallflkovanost a dát učitelkám mateřských škol středoškolské nebo vysokoškolské odborné vzdělání. Ke studiu na pedagogické škole pro pracující se nás nejdříve přihlá I lopenické děti jsou naše V 47. čísle Učitelských novin byl uveřejněn článek VI. Šuby o stavu školy na Lopeníku. Není tak zcela pravda, co napsala s, ředitelka Štěpánková. Odbor školství a kultury ONV v Uherském Hradišti vt, že střecha lopenické školy potřebuje opravu. Jak jl ale zajistil? Po- průzkumu, který provedli na místě samém předseda školské a kulturní komise ONV, pracovníci ONV-odboru školství, plánovacího odboru a odboru výstavby dne 11. 9. 1962, se všichni zúčastnění shodli na tom, že oprava lopenloké školy je nutná. Byly také podniknuty kroky k tomu, aby se uskutečnila ještě v letošním roce. Předseda školské a kulturní komise s. Kravěek sl sám vzal za úkol zajistit na tuto akci pojřebné finanční prostředky za předpokladu, že MNV zajisti u Okresního stavebního podniku v Uherském Hradišti, středisko Uherský Brod, provedeni opravy v rámci údržby. ,Tento, podnik však místnímu národnímu výboru v Lopeníku odpověděl dně 1. 11. 1962 záporně, neboť tak velkou opravu není možno' provádět v údržbě a do plánu generálních oprav nebyla pro rok 1962 zahrnuta. Sami jsme tuto otázku ještě projednali s OSP a vzhledem k tomu, že oprava má výhradně povahu generální opravy, projednali zařazení akce do generálních oprav r. 1963 přesto, že plán byl Již schválen. Dne 15. listopadu zaslali Jsme Okresnímu stavebnímu podniku objednávku na vypracováni dokumentace na generální opravu střechy ZDŠ Lopeník k provedeni v r. 1963. z finančního limitu ONV. Odbor školství a kultury ONV v Uherském Hradišti ▼VVTTTYTTTfTYYyfYTYYTTYTVTYyVYYTYYYTTTTTyfYYYTTYTTYTYYfTTYTTTtTYYVYYTtTYYTTTYTTYYWTTWYYTfYYTTTTYTWmVfVrrYTTTtTYTfYTTrTTYYTfTYfYTYYVVYYYTTYYYfYVVYYTTYTWYYfTYTYTYTYTTfVYTfTTYTTTTTYTTT Do třináctého ročníku Dnešním číslem vstupují Učitelské noviny do třináctého ročníku. Bývá zvykem na prahu roku se chvíli zastavit, přelétnout aspoň ve i zkratce uplynulé období, zvážit, co jsme v něm udělali i co jsme mu zůstali dlužni, — a poučeni touto bilancí vkročit do nové práce. Naše letošní úvahy před začátkem roku jsou o to snadnější, že teprve před několika málo týdny skončil XII. sjezd, který s nejvyšší odpovědností zhodnotil výsledky práce na všech úsecích našeho života a stanovil generální linii pro další období. Nikomu, kdo sledoval sjezdové jednání a promýšlel jednotlivé body usnesení v jejich vzájemné souvtslostt, nemohlo uniknout, jak výrazně tu vystupuje význam vzdělání a ideologické práce. Nejen tam, kde se výslovně hovoří o škole a výchovných a vzdělávacích zařízeních, ale i všude, kde se formulují úkoly rozvoje výroby, najdeme v té či oné podobě úkol pro sebe: připravovat pracovníky ve všech oborech tak, aby byli schopni plně využívat vědy a techniky, nebot to je rozhodující cesta k podstatnému růstu společenské produktivity práce a tím t k přechodu do komunismu. .Naše noviny, které se v posledních letech staly novinami nejen učitelů na „tradičních" školách, ale zahrnují mezt své čtenáře a dopisovatele i stále víc soudruhů z účňovských škol a učtlišt, ze zemědělských škol a ze Skol pro pracující, se vřele a upřímně hlásí k úkolům sjezdu a dávají si do čela svých plánů pro příští rok pomáhat při uskutečňování závěrů ze sjezdu a z usnesení, která vyšla v období jeho přípravy, zejména z dokumentu o zvýšení úrovně komunistické výchovy ve školách. Uvědomujeme sl, že stejně jako ve všech jiných oblastech je ve školách nezbytně třeba posilovat komunistický vztah k práci a rozvíjet pracovní iniciativu. Považujeme noviny především za nástroj tohoto úsilí. Chtěli bychom naplňovat každé číslo a každou stránku Učitelských novin takovými články, které vedou čtenáře k přemýšlení o práci, o jejím obsahu, podněcují je k tvořivému hledání cest, jak víc naučit a lépe vychovat své žáky. Chtěli bychom v příštím roče upevnit své spojení se životem ve školách a pronikat především tam, kde se rodí nové, kde se vskutku řeší živé problémy, často v rozporech a s obtížemi a třeba i s nárokem na omyly a tápání, jež se teprve dalším ověřováním, kolektivním rozumem a kolektivní zkušeností uvedou na pravou míru. Hovoříme-li se čtenáři, at už při besedách ve školách nebo při jejich návštěvách v redakci, setkáváme se někdy s názorem, že v novinách by se měly otiskovat jen takové příspěvky, které jsou zcela nesporné, hotové, nediskusni. Jinak prý je nebezpečí, že názor jednotlivce nebo jeho individuální zkušenost svede na scestí důvěřivé čtenáře, kteří se domnívali, že Všechno, co je v Učitelských novinách otištěno, je neomylně posvěceno, „musí se" nebo se aspoň „má". V poslední době jsme tuto zkušenost mělt např. s článkem soudružky Sladllové z Olomouce o charakteristikách žáků. Někteří čtenáři st Jej pochvalovali, protože jim dat řadu podnětů, co všechno lze na dětech sledovat, ale jiní st stěžovali, že takové Slánky nemáme otiskovat. Málo. přemýšliví vedoucí je totiž pochopí jako recept, a mávajíce autoritou novin jako orgánu ministerstva a odborového svazu, nařídí učitelům nalinkovat sl pedagogické deníky příslušným počtem rubrik a trvají na jejich vyplňování. (fe přitom pozoruhodné, že u kritických zmínek, i když jsou na jejích školu třeba jako Šité, jsou ttto činitelé mnohem méně vztahovační, a dokud nemají kritiku s plnou adresou, tváří se, že se jich netýká. I Chtěli bychom pří této příležitosti znovu a hodně nahlas říct, že bychom noviny silně ochuzovali, kdybychom je zbavovali diskusi — a mrzt-lt nás něco na naši jinak bohaté redakční poště, tak to je fakt, že v ní v poslední době přichází poměrně méně polemických ohlasů a názorů k nadhozeným otázkám a podnětům. Dnes, kdy se na školách všech typů děle tolik nového, kdy se tolik věcí zkouší a dělá netradičně, novátorsky, by přece nemělo být o výměnu názorů nouze. Učitelská gazeta nás v tomto smyslu hodně předbíhá a my v redakci zpytujeme svědqmí, do jaké. míry je vina na nás, v metodách naší práce s poštou, s dopisovateli a se čtenáři. Umiňujeme si počátkem nového ročníku, že se pokusíme oživit v novinách diskusní ruch; připravujeme pro začátek několik besed, v nichž chceme nechat zaznít různé názory učitelů t neučitelů např. o problémech citové výchovy mládeže a vyzvat čtenáře, aby se k nim vyjádřili. A ještě na jedno téma bychom v tomto roce rádi zaměřili pozornost svých čtenářů. Souvisi do značné míry s tím, o čem jsme mluvili shora, s prosazováním nového, tvůrčího a objévitelského na školách. Taková práce se může dařit — a vlastně vůbec může vzniknout — jen tam, kde je zdravé ovzduší, kde jsou zdravé vztahy mezí lidmi. Bohužel se však až příliš často setkáváme s tím, že na školách žijí a pracují lidé spíš vedle sebe než spolu. Jednotliví učitelé a vychovatelé nebo vychovatelé a mistři, učitelé a externí učitelé atd. pracují izolovaně, leden druhému „do jeho věcí" nemluví a střeží svůj klid, své pedagogické soukromí. Nejsou výjimkou ani fedltelé a funkcionáři, kteří se Jako čert kříže boji rozporů, výměny názorů, ostřejších diskusí, střetávání jednotlivých učitelských individualit. Ten, kdo častěji přichází s problémy, si někdy vyslouží bezmála pověst podvratnlka nebo aspoň rušitele klidu. 1 když by to mělo být neuvěřitelné, existují školy, kde není příjemné, dostane-ll učitel dopis s hlavičkou Učitelských novin, a proto někteří naši spolupracovníci žádali, abychom jim raději psali na soukromou adresu. Přtjdeme-lt na školu nebo třeba i do okresu, kde se socialistickým vztahům ještě příliš nedaří, snaží se ředitel nebo inspektor — popřípadě i odborářský funkcionář, což nás mrzl nejvíce — přikrýt zástěrkou pastelových barev všechno, co lidi bolí nebo pobolívá, a místo toho nabízí výstavu diplomů, kronik a jiných výstavních exemplářů, které jsou podle jeho názoru pro noviny nejvhodnělší. Není tomu tak samozřejmě všude, není to ani ve většině škol, ale přes všechny revoluční změny, jimiž naše škola prochází, stále ještě žije a vzkétá v některých místech a mezi některými lidmi soukromé hospodaření v záhumencích tříd, předmětů a oborů. Tohle přemoci, překonat, rozbít v sobě l v druhých, to je podle našeho přesvědčení Zásadní předpoklad pro vznik socialistických vztahů na školách, a to nejen uvnitř učitelských kolektivů, ale l v poměru k rodičům a k veřejností. ' Charakter výchovné práce je totiž výrazně kolektivní; nikdo nepůsobí na dítě sám, at ve škole, v závodě, v tnterndtě nebo kdekoliv jinde. Výsledek výchovného působení nemůže nebýt součtem sil a není třeba velké matematiky, abychom sl spočítali výsledek, táhne-li jeden tak a druhý onak. Proto je sjednocování názorů na zásadní pedagogické, politické a světonázorové otázky o kterémkoliv kolektivu, který má vychovávat, objektivní nutností, a proto je právě mezi učiteli a vychovateli víc než kdekoliv jinde třeba otevřené, upřímné, neformální výměny názorů, vzájemné kritiky a sebekritiky. Obáváme se, že naše noviny zůstaly v této věcí dosud mnoho dlužny, a dáváme st tento nelehký úkol do nového roku. Vybrali jsme z okruhu otázek, o nichž jsme kolem XII. sjezdu a na začátku nového ročníku v redakčním kolektivu hodně přemýšleli, jen několik málo problémů. Bylo by možno mluvit o dalších: o tom, jak využíváme nebo nevyužíváme zkušeností předních škol a učitelů, nositelů vyznamenání, zkušených vesnických učitelů, jak pomáháme nebo nepomáháme mladým, jak hluboce si všímáme škol vychovávajících učitele a ústavů pro jejích další vzdělávání atd. Co téma, to problém, a každý z nich patří do našeho plánu. Nic z toho však nemůžeme splnit sami, bez vás, naší milí čtenáři. Bez vašich dopisů, příspěvků, podnětů, dotazů, stížností t kritiky bychom byli jako bez očí a bez uší. A proto — nikoliv proto, že je to zvykem k Novému roku — vás v tomto čísle všechny pozdravujeme a těšíme se na další rok s vámi ve vašich Učitelských novinách. EVA VESELÄ číslo i •STRANA 2