Učitelské Noviny, leden-červen 1963 (XIII/1-26)

1963-01-03 / No. 1

Vyměňujeme K článku soudruha Miroslava Staňka, který vyšel pod názvem „Ke zkoušení po hodině“ ve 49. čísle Uči­telských novin, připojuji své zkuše­nosti se „zkoušením po hodině“, lépe řečeno pří hodině. Začal Jsem tento způsob zkoušet v letošním roce v matematice v 6. třídě. Při výkladu nové látky se sna­žím postupovat tak, abych přitáhl k aktivitě celou třídu a aby sami žáci docházeli podle možností k zá­věrům. Přitom sí přednostně všímám právě slabších žáků, aby se uplatnili, a ověřuji si tak mj. 1 stupeň pocho­pení celé třídy. Dobrou práci Jednot­livců, které úmyslně častěji volám, hodnotím ke konci hodiny, a to ústní pochvalou 1 „známkou“, která se ne­píše do žákovských knížek a Je za­znamenána Jen v mých poznámkách. Jde zatím vesměs o dobré známky, špatné odpovědi v této výkladové hodině známkou nehodnotím. Žáci Jsou sl vědomí toho, že toto „známka“ je hlavně odměnoh za Je­jich práci v hodině výkladu, a 1 když má vliv na jejich hodnoceni, nemá při klasifikaci podstatný vliv. Zde Je rozhodující hlavně výsledek zkouše­ní po plném procvičení učiva. Dobři počtáři, kteří se ovšem při výkladu taká často uplatni hlavně v obtížněj­ších. fázích, nesnaží se tok snadno známku „ulovit“, ale na jejich akti­vitě to nic nemění. Těm stačí úsměv, slovo, pocit uspokojeni z vlastni práce. Tímto postupem Jsem dosáhl, že se hlavně u slabších žáků projevuje ví­ce snahy o aktivní sledováni výkla­du, o pochopeni učiva, a tím se je­jích práce zlepšuje. Získávají sebe­důvěru a dobrý poměr k předmětu. Je zde pochopitelně zapotřebí trpěli­vostí a další práce, ale začátek to je. Poznávám, že u mnohých žáků bývá příčinou neprospěchu také málo se­bedůvěry a z toho vznikající rezig­nace a apatie. Vzbudíme-11 jejich aktivitu při výkladu, objeví se u nich obvykle „skryté rezervy“ a žáci sl uvědomí, že je možné si učivo osvojit přímo v hodině výkladu. Zdá se, že tento způsob může být 1 Jednou z fó­rem boje proti propadáni, které nám stále působí tolik obtíží. BOHUMÍR ČERNÝ, ZDS Praha 4 - Hodkovičky Bylo JIŽ mnohokrát řečeno, že ustrnulý způpob zkoušení, Jak Jsme na něj zvyklí, v mnohém nevyhovu­je. Znamená značné časové ztráty, rozbíjí hodinu na dvě oddělené části, zkoušení a výklad, podvazuje aktivi­tu žáků atd. Proto vzbuzují takový zájem v Sovětském svazu 1 u nás diskuse o struktuře vyučovací hodiny a proto tolik učitelů v poslední době zkouší zavést aspoň některé nové prvky do svých hodin. Zkoušel Jsem v minulém roce apli­kovat výsledky diskusí kolem statí s. Moskalenka do vyučování; řekl bych, že jsem se setkal s poměrně dobrým úspěchem v hodinách českého Jazyka, zvláště při vyučování literaťuře, méně si zkušenosti úspěšné už to bylo v hodinách pedá-’ gogiky a psychologie. V některých předmětech, např. v logice, nelze — aspoň podle mého názoru — Moska­­lenkovy struktury použít vůbec. Přemýšlel jsem o tom, jak i při dosavadní struktuře hodiny přinutit žáky k aktivní práci v té částí ho­diny, kdy učitel zkouší. Mám dojem, že lze starou formu zkoušení hodně „vylepšit“, a proto přicházím s troš­kou do mlýna. V čem spočívá ono „vylepšení“? Žáci sledují zkoušení a píší si po­známky. Hodnotí výkon zkoušeného spolužáka, jeho klady i nedostatky. Mají-ll dobrou paměť, netrvám ovšem na tom, aby sí něco poznamenávali. Když je zkoušení skončeno, vyvolám žáka, který doplňuje, co zkoušený žák neřekl nebo co pověděl neúplně, a opravuje, co řekl nesprávně. Podá zpravidla výkon, který je možno rov­něž hodnotit, takže učitel zkouší sou­časně všechny žáky a klasifikuje nej­méně dva. Někdy dostane žák, který hodnotí, Ještě doplňující otázku. Zkouším tak v poslední době skoro v každé hodině. Zvlášť dobře se mí tato forma osvědčila v hodinách, kde opakujeme větší celky učiva. Opako­vací hodiny jsou zpravidla tak živé a zajímavé, že Je třída ve varu. Tato forma zkoušení se ml dobře osvědčila 1 v normálních hodinách. Aktivita se zlepšila. Mám za to, že se této lor­­my zkoušení dá dobře použít i na ZDS, třebaže to bude možná obtížněj­ší nežil v nástavbovém studiu pro absolventy střední školy. Dr. J. PRCHAL, učitel na střední sociálně právní škole v Praze 2 Na naší SVVŠ v Gottwaldové prohlubu­je výchovu k prolctářskému internacio­nalismu Mládežnický klub přátel revo­luční Kuby při školské organizaci ČSM. Klub vstoupil letos do třetího reku své činnosti. Vznikl v roce 1959 v době, kdy svobodná Kuba byla napadána intrikami USA. Členové klubu uspořádali mnoho besed o životě na Kubě, navázali spolu­práci s Klubem posluchačů pražského rozhlasu v Havaně, uzavřeli družbu s ku­bánskými studenty v ČSSR, kteří se pak stali častými hosty ve škole. Z iniciativy klubu bylo v minulosti odesláno několik rezoluci proti agresi USA vůči Kubě. Ne­dávno navštívil školu kubánský spisova­tel Luis Más Martin, spolubojovník Fidela Castra, autor knihy Povstalci ze Sierry Maestry. Členové klubu s ním měli velmi srdečnou besedu a při ni byl dán 1 ná­vrh, abychom požádali o přiznáni čest­ného ná2vu „Střední všeobecně vzdělá­vací škola přátel revoluční Kuby“. NeJ- cennájší v činnosti klubu Je, že se jeho členové z vlastni Iniciativy začali učit španělskému jazyku. Někteří Jsou ve stu­diu španělštiny tak houševnati, že mo­hou při návštěvách knbánských hostů už hovořit Španělsky a dva členové klubu se přihlásili k vedeni kroužků španěl­ského Jazyka 1 na jiných školách. Letos se činnost klubu rozšířila 1 na ostatní gottwaldovsků školy. V záři se klub obrátil dopisem na všechny gott­­waldovské školy I. a II. cyklu s výzvou, aby se přihlásily do soutěže o nejlepší výtvarnou prácli na námět „Revoluční Kuba“. Zpočátku se zdálo, že výzva za­padne bez ohlasu. Ale členové klubu projevili velkou aktivitu. A pak I ohrože­ni svobodné Kuby Spojenými státy v lis­topadu způsobilo, že se soutěž rozrostla do rozměrů, které nás velmi příjemné překvapily. Praoeml žáků v rámci soutě­že se prohloubil zájem o děni na Knbě mezi žáky všech gottwaldovských škol. Sto nej lepších prací vybrala porota pro výstavu, která byle Instalována v závod­ním klubu petronátnlho závodu. A zde •e opět projevila iniciativa o nadšeni mladýoh lidi. Vyjednávali podrobnosti se závodním klubem, připravili materiál pro Instalaci výstavy, přichystali zahájeni, na které neopomenuli důstojné pozvat i kubánské studenty, kteři studuji v Gott­waldově, pozvali na výstavu všechny gottwaldovské školy a rodiče žáků. Neni to prvnf ani poslední akce klubu, jeho mladi členové máji již hodně pra­covních úspěchů z minulých lét. K stát­nímu svátku Kubánské republiky 28. čer­vence 1963 připravuje klub vydáni alma­nachu, který má být obrazem jeho práce. JOSEF MACHÁČEK, fcditel SWS v Gottwaldově Hlas staršího učitele V učitelském sboru má být souhra, má-ll se práče dařit. Psali Jste o tom i) posledním čísle a chtěli Jste, aby­chom řekli svůj názor. Tady je — a myslím, že mluvím za mnoho star­ších soudruhů, kteří se třeba ne­ozvou. Učíme dbti v občanské výchově, že mají mít ohledy jedno ke druhému, ale sami se tím mnozí učitelé ne­řídí. Na školu přijde nový, mladý ředitel a už chce „vládnout" jako nějaký monarcha. Soudružské vzta­hy jsou zapomenuty a „prohání tu bandu’. Obrázek, který jste otiskli v po­sledním dvojčísle, kde se učitel té­měř ztrácí před ředltelem-vellkánem, je bohužel pro ěetné školy typický. Kult osobností ředitele bují na mno­hých školách... A tak bychom st přáli do nového roku, aby se stali z „pánů ředitelů“ doopravdy soudruzi ředitelé, kteří by byli příkladem t v osobní skromno­stí a sebekritice, dále, aby bylo upuštěno od metody „dělání velblou­da z komára", která se tak často ho­dí, když se chce něco nafouknout, a aby pravidla společenského taktu, který se nevylučuje s kritičnosti, prolnula l do úředních styků a sta­la se běžnými mezi námi učiteli. L. Š„ učitel devftlletky silo několik, které Jsme pracovaly již dříve v předškolní výchově. Byly mezi námi i aktivní členky strany, funkcionárky odborů, matky. Burco­valy jsme ke studiu i druhé, pře­svědčovaly jsme je o tom, že nestačí děti v mateřské škole dobře a lásky­plně opatřit, ale že společnost chce od nás více, chce naše soustavné, cílevědomé působení na děti podle zásad socialistické výchovy. Snažily jsme se jít při získávání žen ke stu­diu příkladem. Mnohým z nás při­byla k pedagogické, stranické a od­borářské práci nová povinnost: stu-: dovát a dokázat ostatním, že je mož­né vzdělávat se dále t při zaměst­nání a funkcích. Bylo to někdy vel-, mi těžké a nezůstalo Jen při Stu­diu : s pomocí krajského ústavu Jsme pracovaly na prvních metodikách, vytvářely jsme aktivy při OPS a bu­dovaly opěrné metodické školy na obvodech. Spolu s vedením školy a učiteli jsme prožívaly osud Komen­ského — stálé putování a hledání útulku, kde by se mohlo učit. Kolek­tiv učitelů v čele s první a dosa­vadní ředitelkou dr. Štogrovou nám však trpělivě a obětavě pomáhal, Za uplynulých 10 let ukončilo pe­dagogickou školu pro pracující 525 učitelek mateřských škol a 254 uči­telek a vychovatelek absolvovalo dvouleté kursy. Spolu s 227 učiteli 1.—5. ročníku prošlo nás pedagogic­kou školou pro pracující 1008 učite­lů a vychovatelů. ADA VÝŠINOVÁ, Praha 2, Vinohrady Náš klub přátel revoluční Kuby Kubánské děti. Foto VI. Volodkin Studovaly jsme při zaměstnání Pracuji na úseku předškolní výcho­vy již mnoho let a chtěla bych těmi­to řádky ukázat Zejména mladým soudružkám první léta úsilí o zajiš­tění odborností na mateřských ško­lách. " Po roce 1945 se u nás síť mateř­ských škol značně rozrostla. Když bylo v roce 1948 dáno mateřským školám pevné místo v naší školské soustavě novým školským zákonem, bylo třeba získat co nejvíc odborně vzdělaných pracovnic, odstranit ži­­velnost ve výběru žen pro prácí na mateřských školách, odstranit nekva­­llflkovanost a dát učitelkám mateř­ských škol středoškolské nebo vyso­koškolské odborné vzdělání. Ke studiu na pedagogické škole pro pracující se nás nejdříve přihlá­ I lopenické děti jsou naše V 47. čísle Učitelských novin byl uve­řejněn článek VI. Šuby o stavu školy na Lopeníku. Není tak zcela pravda, co napsala s, ředitelka Štěpánková. Odbor školství a kultury ONV v Uherském Hradišti vt, že střecha lopenické školy potřebuje opra­vu. Jak jl ale zajistil? Po- průzkumu, který provedli na místě samém předseda školské a kulturní ko­mise ONV, pracovníci ONV-odboru škol­ství, plánovacího odboru a odboru vý­stavby dne 11. 9. 1962, se všichni zú­častnění shodli na tom, že oprava lope­­nloké školy je nutná. Byly také podnik­nuty kroky k tomu, aby se uskutečnila ještě v letošním roce. Předseda školské a kulturní komise s. Kravěek sl sám vzal za úkol zajistit na tuto akci pojřebné finanční prostředky za předpokladu, že MNV zajisti u Okresního stavebního pod­niku v Uherském Hradišti, středisko Uherský Brod, provedeni opravy v rámci údržby. ,Tento, podnik však místnímu ná­rodnímu výboru v Lopeníku odpověděl dně 1. 11. 1962 záporně, neboť tak vel­kou opravu není možno' provádět v údrž­bě a do plánu generálních oprav nebyla pro rok 1962 zahrnuta. Sami jsme tuto otázku ještě projednali s OSP a vzhle­dem k tomu, že oprava má výhradně povahu generální opravy, projednali zařazení akce do generálních oprav r. 1963 přesto, že plán byl Již schválen. Dne 15. listopadu zaslali Jsme Okresnímu stavebnímu podniku objednávku na vy­pracováni dokumentace na generální opravu střechy ZDŠ Lopeník k provede­ni v r. 1963. z finančního limitu ONV. Odbor školství a kultury ONV v Uherském Hradišti ▼VVTTTYTTTfTYYyfYTYYTTYTVTYyVYYTYYYTTTTTyfYYYTTYTTYTYYfTTYTTTtTYYVYYTtTYYTTTYTTYYWTTWYYTfYYTTTTYTWmVfVrrYTTTtTYTfYTTrTTYYTfTYfYTYYVVYYYTTYYYfYVVYYTTYTWYYfTYTYTYTYTTfVYTfTTYTTTTTYTTT Do třináctého ročníku Dnešním číslem vstupují Učitelské noviny do třináctého ročníku. Bývá zvykem na prahu roku se chvíli zastavit, přelétnout aspoň ve i zkratce uplynulé období, zvážit, co jsme v něm udělali i co jsme mu zůstali dlužni, — a po­učeni touto bilancí vkročit do nové práce. Naše letošní úvahy před začátkem roku jsou o to snadnější, že teprve před několika málo týdny skončil XII. sjezd, který s nejvyšší od­povědností zhodnotil výsledky práce na všech úsecích našeho života a stanovil generální linii pro další období. Nikomu, kdo sledoval sjezdo­vé jednání a promýšlel jednotlivé body usne­sení v jejich vzájemné souvtslostt, nemohlo uniknout, jak výrazně tu vystupuje význam vzdělání a ideologické práce. Nejen tam, kde se výslovně hovoří o škole a výchovných a vzdě­lávacích zařízeních, ale i všude, kde se formu­lují úkoly rozvoje výroby, najdeme v té či oné podobě úkol pro sebe: připravovat pracovníky ve všech oborech tak, aby byli schopni plně využívat vědy a techniky, nebot to je rozhodu­jící cesta k podstatnému růstu společenské pro­duktivity práce a tím t k přechodu do komu­nismu. .Naše noviny, které se v posledních letech staly novinami nejen učitelů na „tradičních" školách, ale zahrnují mezt své čtenáře a dopi­sovatele i stále víc soudruhů z účňovských škol a učtlišt, ze zemědělských škol a ze Skol pro pracující, se vřele a upřímně hlásí k úkolům sjezdu a dávají si do čela svých plánů pro příští rok pomáhat při uskutečňování závěrů ze sjezdu a z usnesení, která vyšla v období jeho přípravy, zejména z dokumentu o zvýšení úrovně komunistické výchovy ve školách. Uvědomujeme sl, že stejně jako ve všech ji­ných oblastech je ve školách nezbytně třeba posilovat komunistický vztah k práci a rozví­jet pracovní iniciativu. Považujeme noviny pře­devším za nástroj tohoto úsilí. Chtěli bychom naplňovat každé číslo a každou stránku Uči­telských novin takovými články, které vedou čtenáře k přemýšlení o práci, o jejím obsahu, podněcují je k tvořivému hledání cest, jak víc naučit a lépe vychovat své žáky. Chtěli bychom v příštím roče upevnit své spojení se životem ve školách a pronikat především tam, kde se rodí nové, kde se vskutku řeší živé problémy, často v rozporech a s obtížemi a třeba i s ná­rokem na omyly a tápání, jež se teprve dal­ším ověřováním, kolektivním rozumem a kolek­tivní zkušeností uvedou na pravou míru. Hovoříme-li se čtenáři, at už při besedách ve školách nebo při jejich návštěvách v redakci, setkáváme se někdy s názorem, že v novinách by se měly otiskovat jen takové příspěvky, které jsou zcela nesporné, hotové, nediskusni. Jinak prý je nebezpečí, že názor jednotlivce nebo jeho individuální zkušenost svede na sces­tí důvěřivé čtenáře, kteří se domnívali, že Všechno, co je v Učitelských novinách otištěno, je neomylně posvěceno, „musí se" nebo se as­poň „má". V poslední době jsme tuto zkuše­nost mělt např. s článkem soudružky Sladllové z Olomouce o charakteristikách žáků. Někteří čtenáři st Jej pochvalovali, protože jim dat řadu podnětů, co všechno lze na dětech sledovat, ale jiní st stěžovali, že takové Slánky nemáme otiskovat. Málo. přemýšliví vedoucí je totiž pochopí jako recept, a mávajíce autoritou novin jako orgánu ministerstva a odborového sva­zu, nařídí učitelům nalinkovat sl pedagogické deníky příslušným počtem rubrik a trvají na jejich vyplňování. (fe přitom pozoruhodné, že u kritických zmínek, i když jsou na jejích ško­lu třeba jako Šité, jsou ttto činitelé mnohem méně vztahovační, a dokud nemají kritiku s plnou adresou, tváří se, že se jich netýká. I Chtěli bychom pří této příležitosti znovu a hodně nahlas říct, že bychom noviny silně ochuzovali, kdybychom je zbavovali diskusi — a mrzt-lt nás něco na naši jinak bohaté redakč­ní poště, tak to je fakt, že v ní v poslední době přichází poměrně méně polemických ohla­sů a názorů k nadhozeným otázkám a podně­tům. Dnes, kdy se na školách všech typů děle tolik nového, kdy se tolik věcí zkouší a dělá netradičně, novátorsky, by přece nemělo být o výměnu názorů nouze. Učitelská gazeta nás v tomto smyslu hodně předbíhá a my v redak­ci zpytujeme svědqmí, do jaké. míry je vina na nás, v metodách naší práce s poštou, s dopi­sovateli a se čtenáři. Umiňujeme si počátkem nového ročníku, že se pokusíme oživit v novi­nách diskusní ruch; připravujeme pro začátek několik besed, v nichž chceme nechat zaznít různé názory učitelů t neučitelů např. o pro­blémech citové výchovy mládeže a vyzvat čte­náře, aby se k nim vyjádřili. A ještě na jedno téma bychom v tomto roce rádi zaměřili pozornost svých čtenářů. Souvisi do značné míry s tím, o čem jsme mluvili shora, s prosazováním nového, tvůrčího a objé­­vitelského na školách. Taková práce se může dařit — a vlastně vůbec může vzniknout — jen tam, kde je zdravé ovzduší, kde jsou zdravé vztahy mezí lidmi. Bohužel se však až příliš často setkáváme s tím, že na školách žijí a pra­cují lidé spíš vedle sebe než spolu. Jednotliví učitelé a vychovatelé nebo vychovatelé a mistři, učitelé a externí učitelé atd. pracují izolovaně, leden druhému „do jeho věcí" nemluví a střeží svůj klid, své pedagogické soukromí. Nejsou vý­jimkou ani fedltelé a funkcionáři, kteří se Jako čert kříže boji rozporů, výměny názorů, ostřej­ších diskusí, střetávání jednotlivých učitelských individualit. Ten, kdo častěji přichází s pro­blémy, si někdy vyslouží bezmála pověst pod­­vratnlka nebo aspoň rušitele klidu. 1 když by to mělo být neuvěřitelné, existují školy, kde není příjemné, dostane-ll učitel dopis s hlavičkou Učitelských novin, a proto někteří naši spolu­pracovníci žádali, abychom jim raději psali na soukromou adresu. Přtjdeme-lt na školu nebo třeba i do okresu, kde se socialistickým vztahům ještě příliš ne­daří, snaží se ředitel nebo inspektor — popří­padě i odborářský funkcionář, což nás mrzl nejvíce — přikrýt zástěrkou pastelových barev všechno, co lidi bolí nebo pobolívá, a místo toho nabízí výstavu diplomů, kronik a jiných výstavních exemplářů, které jsou podle jeho názoru pro noviny nejvhodnělší. Není tomu tak samozřejmě všude, není to ani ve většině škol, ale přes všechny revoluční změny, jimiž naše škola prochází, stále ještě žije a vzkétá v ně­kterých místech a mezi některými lidmi soukro­mé hospodaření v záhumencích tříd, předmětů a oborů. Tohle přemoci, překonat, rozbít v sobě l v druhých, to je podle našeho přesvědčení Zásadní předpoklad pro vznik socialistických vztahů na školách, a to nejen uvnitř učitelských kolektivů, ale l v poměru k rodičům a k ve­řejností. ' Charakter výchovné práce je totiž výrazně kolektivní; nikdo nepůsobí na dítě sám, at ve škole, v závodě, v tnterndtě nebo kdekoliv jinde. Výsledek výchovného působení nemůže nebýt součtem sil a není třeba velké matemati­ky, abychom sl spočítali výsledek, táhne-li jeden tak a druhý onak. Proto je sjednocování názo­rů na zásadní pedagogické, politické a světo­názorové otázky o kterémkoliv kolektivu, který má vychovávat, objektivní nutností, a proto je právě mezi učiteli a vychovateli víc než kde­koliv jinde třeba otevřené, upřímné, neformální výměny názorů, vzájemné kritiky a sebekritiky. Obáváme se, že naše noviny zůstaly v této věcí dosud mnoho dlužny, a dáváme st tento nelehký úkol do nového roku. Vybrali jsme z okruhu otázek, o nichž jsme kolem XII. sjezdu a na začátku nového ročníku v redakčním kolektivu hodně přemýšleli, jen několik málo problémů. Bylo by možno mluvit o dalších: o tom, jak využíváme nebo nevyuží­váme zkušeností předních škol a učitelů, nosi­telů vyznamenání, zkušených vesnických uči­telů, jak pomáháme nebo nepomáháme mla­dým, jak hluboce si všímáme škol vychováva­jících učitele a ústavů pro jejích další vzdělá­vání atd. Co téma, to problém, a každý z nich patří do našeho plánu. Nic z toho však nemůžeme splnit sami, bez vás, naší milí čtenáři. Bez vašich dopisů, pří­spěvků, podnětů, dotazů, stížností t kritiky by­chom byli jako bez očí a bez uší. A proto — nikoliv proto, že je to zvykem k Novému roku — vás v tomto čísle všechny pozdravujeme a těšíme se na další rok s vámi ve vašich Učitelských novinách. EVA VESELÄ číslo i •STRANA 2

Next