Učitelské Noviny, červenec-prosinec 1963 (XIII/27-48)
1963-07-19 / No. 27-28
I [ Po stopách kritického dopisu \K metodám školská správy \ v Brná Před rokem došel do redakce UN kritický dopis, v němž jeden čtenář upozorňoval na nedostatky v řízení práce některých brněnských škol a v činnosti některých pracovníků školské správy v Brně. Také funkcionáři odborových orgánů a učitelé nás upozorňovali na to, že někteří ředitelé a pracovníci školské správy nerespektují odborové orgány a porušují zákon o závodních výborech. Stížnost, kterou jsme postoupili ministerstvu školství a kultury, se projednávala v mnoha orgánech a komisích. Poněvadž v současné době hledáme cesty, jak lépe řídit školství v krajích a okresech i jednotlivé školy, bude užitečné seznámit naše čtenáře s případy, o něž ve stížnosti jde, a které naznačují, že s metodami práce školské správy v Brně není vše v pořádku. nětu inspektora zbaven ředitelského místa s účinností od 1. září 1961. Jako důvod byly uvedeny nedostatky v řízení pedagogické práce školy, zjištěné při inspekci v říjnu 1960. Odvoláním s. Valenty se zabývala školská komise Jihomoravského krajského národního výboru, která zjistila, že nedostatky vytýkané s. Valentovi nebyly takového rázu, aby musil být odvolán z funkce ředitele. Své rozhodnutí zdůvodnila komise zejména tím, že v nápravných opatřeních uvedených v inspekčním záznamu s. Tálského ani v návrhu na odvolání z funkce ředitele nebyl uveden žádný důvod svědčící o hrubých nedostatcích v řízení pedagogické práce na devítiletce v Hroznové ulici. Dopisem z dubna 1962 projevil školský odbor Jihomoravského krajského národního výboru nesouhlas s metodami školské správy v Brně a požádal odbor školství a kultury Městského národního výboru v Brně, aby věc uvedl do pořádku a s. Valentu znovu ustanovil ředitelem. Dosud se tak nestalo a s. Valenta mezitím dosáhl věkové hranice, kdy se odchází do důchodu. Když redaktoři UN projednávali zmíněné stížnosti při několika návštěvách v Brně, hovořili s funkcionáři na škole v Jakubské 1 v Husově ulici, s pracovníky vyšších odborových orgánů i brněnské školské správy. Jak už Jsme však uvedli, zabývalo se případy v uplynulých měsících, a možno říci i létech, mnoho různých orgánů. Na několika schůzkách z poslední doby se projednával i text tohoto článku. Názory na článek se pochopitelně různily. Někteří soudruzi vřele doporučili uveřejnění, jlnl měli Jen výhrady k některým formulacím a vyskytly se i hlasy článek nepublikovat. Jeden z důvodů pro to bylo tvrzení, že skutečnost je mnohem složitější, že přisuzujeme s. Tálskému větší odpovědnost než měl, apod. Tak např. s. Stefi, vedoucí pracovní skupiny školních inspektorů, uváděl, že příčinu stížností na s. Tálského Je třeba spatřovat především v tom, že chtěl na svém obvodu zavést pořádek po předcházejícím Inspektoru a dopustil se přitom některých chyb. O soudruhovi Schindlerovi prohlásil s< Stefi, že původně říkal učitelům vše z očí do očí. Teprve později si dělal o učitelích různé záznamy, kterých proti nim při různých příležitostech využíval, až se dostal do situace, že nemohl ve škole nikomu věřit. Také s. Tálský řekl, že prostě nemohl důvěřovat stranickým a odborovým orgánům na škole. Tato vysvětlení nejen nevyvracejí, ale podle našeho názoru jen dokreslují nedostatky v práci ředitele i Inspektora. Už ze samých principů naši socialistické demokracie přece vyplývá pro všechny pracovníky na vedoucích místech povinnost radit se s pracujícími a podle povahy věci spolupracovat Či dokonce spolurozhodovat o řešeni různých otázek s odborovou organizací. Proto jsou ředitelé hodnoceni také podle toho, Jak dovedou podněcovat účast učitelů na řízení školy, jak se dovedou opírat o odborovou organizaci, jak pomáhají realizovat zákon o závodních výborech a především jak chápou a pomáhají uskutečňovat vedouc! úlohu strany na škole. Také činnost Inspektorů není dnes už možná bez promyšlené spolupráce se stranickou a odborovou organizaci na škole. Soudruh Ryška, vedoucí školského odboru rady MěsíNV v Brně, poukazoval na to, že mnoho přehmatů v «činnosti školské správy bylo falešně chápanou decentralizaci úkolů na zavlněno brněnské obvodní národní výbory, kterou on sám kritizoval. Zmíněné případy skutečně signalizovaly vážné nedostatky brněnské školské správy, jejichž celkové příčiny netkvi Jen v činnosti inspektorů. Bylo by však nesprávné, kdyby kdokoli, Jak se to několikrát stalo, chtěl ze sebe sejmout odpovědnost pouhým odkazováním na nadřízené orgány. Jednánf s pracovníky školského odboru MěstNV v Brně tedy ukázalo, že není snadné orientovat se v popsaných případech, k nimž se z různých pohledů vyjadřovalo mnoho funkcionářů, ale že by bylo též nesprávné odmítat kritiku, jestliže v ní nejsou postiženy všechny složité souvislosti rozvětvené řídící práce školského odboru. Protože jsou v článku jmenováni někteří soudruzi, považujeme za nutné zd ůraznlt, že by se při řešení věcí mělo úzkostlivě dbát o to, aby se nedostatky v práci kohokoli neposuzovaly z osobních hledisek. To by věci jen dále komplikovalo. Článek nepostihuje složitost práce brněnské školské správy a některou její problematiku vcelku, ale vychází jen z některých faktů. I z nich je však zřejmé, že příslušné odbory národních výborů všech stupňů mají na nedostatcích svůj podíl. Na školské správě bude tedy nyní záležet, aby provedla hluboký rozbor ko nkrétní problematiky řízení škol a metod své práce vůbec, a vyvodila z něho patřičné závěr y. Pracovníkům školské správy se přitom určité dostane plné podpory stranických orgánů. UN Pokusíme se nejdříve přiblížit situaci, jak se vyvíjela před několika málo lety na devítiletce v Brně v jakubské ulicí. Nebylo lehké učit na této škole nebo dokonce zastávat zde funkci. Přesvědčme se o tom např. ze slov výroční zprávy základní odborové organizace, projednávané počátkem školního roku 1960—61: „S plnou odpovědností konstatujeme," říká se ve Zprávě, „že na škole nejsou zdravé poměry především proto, že byly vážně zanedbávány normy kolektivního soužití a zásady účasti pracujících na řízení. Uvedeme jen několik příkladů. Stanovy ROH přesně formulují právo členů na kritiku odborových i hospodářských orgánů, vždyť bez kritiky není možná kontrola. U nás však, ať šlo o kritiku v učitelském kolektivu nebo na odborové schůzi, docházelo k zastrašování, k vyhrožování prokurátorem a v nejlepším případě k nepříjemným, nenápadným, ale práci učitele demobílizujícím represáliím ze strany ředitele." Podrobně o tom hovoří zápis ze schůze závodního výboru v červnu 1960. Jsou zde shrnuty doklady o různém šikanování učitelů, kteří se tehdy rozhodli požádat o přeložení, a další svědectví o činnosti ředitele školy s. Schindle* ra. Tak např. ředitel často říkával, že tí„ kterým se na škole nelíbí, mohou se uplatnit na jiném pracovišti. Závažné je, že se ředitel takto vyjadřoval v souvislosti s kritikou své práce nebo poměrů na škole. Není divu, že se mnozí učitelé báli říkat své názory. Z toho všeho je zřejmé — a uvedli jsme jen některé příklady —, že ředitel školy nechápal nebo nechtěl chápat, že se naše společnost postupně vyvíjí ve všeiidový stát, v němž organizace pracujících mají stále větší možnosti účastnit se na řízeni, jak to mj. dokumentují velmi zřetelně formulace v zákoně o závodních výborech ROH z r. 1959. O tom, jak málo však prd-ředitele znamenala odborová organizace, svědčí některé další skutečnosti. Tak např. odmítl účastnit se schůze závodního výboru, která projednávala spolupráci odborové organizace s vedením školy; pokud o některých otázkách jedn&l se závodním výborem, "stavěl ho před hotovou věc; nepředkládal odborové organizaci návrhy na přijeti nových zaměstnanců; nejednal se závodním výborem o různých osobních potížích zaměstnanců, k nimž se má odborový orgán na škole vyjadřovat; sám napsal posudek o sobě, když měl být odměněn ke Dni učitelů, a zařídil jeho potvrzení razítkem stranické a odborové organizace bez projednání ve výborech těchto organizací; podobně postupoval při odpovědi na anonymní kritiku své činnosti... Čas plynul, o věci se jednalo na různých místech, náprava však nepřicházela a atmosféra na škole se nelepšila. O situaci byl podrobně informován s. Tál* ský, který zde prováděl inspekce.: Nebyl přitom ve spojení ani se stranickou, ani s odborovou organizací. Řekl, že s organizacemi nejednal proto, aby jimi nebyl ovlivněn. Místo aby inspektor pomohl škole provést důkladný rozbor situace a nalézt řešení nakupených nedostatků, chyb a omylů, nabádal funkcionáře, aby raději „nalévali olej na rozbouřené moře", a pokusil se i o nezásadové urovnání rozporů, které nemohlo přinést kladné výsledky. Za této situace viděli učitelé dvojí východisko: bud mlčky poslouchat, nebo odejít. Už v několika předcházejících letech, kdy se věci ještě nevyhrotily, odešlo ze školy na vlastní žádost mnoho učitelů. I později mělo být přeloženo sedm učitelů, tj. třetina celého pedagogického kolektivu. Tento záměr byl po zásahu stranických a odborových orgánů znemožněn a nakonec byl přeložen s. Schindler a ustanoven ředitelem na jedné z nejmodernějšlch brněnských škol. Také na devitiletce v Husově ulici, rovněž v inspekčním obvodu s. Tálského, se nepříznivě vyvíjely vztahy mezi učiteli. Byl zde delší dobu nesoulad mezi závodním výborem ROH a výborem stranické organizace. Příčinu bylo třeba hledat především ve špatném vztahu ředitelky a jejího zástupce, kteří byli členy výboru stranické a odborové organizace. Věci se vyhrotily v době, kdy se ředitelka školy dožadovala ne zrovna nejvhodnějším způsobem poukazu na lázeňské léčení, a kdy z jejího popudu začal stranický výbor vyžadovat na závodním výboru písemné přípravy členských schůzí ROH. Z iniciativy stranických orgánů projednala stranická organizace situaci na škole a mimo jiná opatření se usnesla okamžitě odvolat ředitelku z funkce členky výboru organizace KSČ. Ani potom však napětí mezi ředitelkou a závodním výborem nepolevilo a s. Staňková dále zasahovala do pravomoci závodního výboru. Pracovníci školské správy byli jednostranně toho mínění, že příčinou neshod je závodní výbor. Proto byli k počátku školního rqku 1961—62 přeloženi ze školy čtyři učitelé. Shodou okolností to byli všichni funkcionáři šestičlenného závodního výboru, který se tímto zásahem fakticky rozpadl ještě před ukončením svého funkčního období. Případem se zabývalo předsednictvo krajského výboru odborového svazu. Kostatovalo, že došlo k porušení socialistické zákonnosti nátlakem na závodní výbor, a Jednomyslně se usneslo doporučit školskému odboru Městské-' ho národního výboru v Brně zrušit dislokační opatření' u těch soudruhů, kteří bý chtěli na škole zůstat, jednání o této věci svěřil školský odbor s. Tálskému, který při řešení sporu nutně/ nemohl být zcela nezaujatý, stejně tak jako řídící orgány na škole. K zrušení dislokace tedy potom nedošlo a o výsledcích jednání nebyl krajský výbor odborového svazu ani zpraven. Mezitím však už někteří ze soudruhů odešli do důchodu nebo učí na jiné škole a nemají v úmyslu vracet se na devítiletku v Husově ulicí. V třetím případě šlo o ředitele devítiletky s Hroznové ulici s. Valentu, který byl z pod O mírovém soužití\ ideologii / a výchove listě jste si povšimli oné neproklamované změny, kterou je motno v poslední době pozorovat v projevech západních politiků, zejména amerických a anglických. Mnozí z nich začínají připouštět, ie mírové souíití je nejrozumnější způsob, jak upravit vztahy mezi kapitalistickým a socialistickým světem, je to nesporně veliký úspěch světových mírových stl, i když neztrácíme ze zřetele, ie pohnutky, které vedou západní politiky k uznáni nutnosti mírového souiiti, mohou být různé a zdaleka ne vidy nezištné. Potvrzuje se to např. v nazírání na otázku souiiti ideologii. Zatímco Západ ještě donedávna odmítal mírové souiiti, sňali se nyní proklamovat je v jakési domnělé celistvostt podle zásady: „Když souiiti, tedy, i ideologické“. Ponechme stranou skutečnost, ie ani hlasatelé těchto názorů nemohou být přesvědčeni o reálnosti svých koncepcí, je jim totiž dobře znám nutný a nesmiřitelný protiklad buržoázni a komunistické ideologie. Stejně dobře však vědí, ie ještě leckoho v socialistických zemích mohou zmást. Vítáme všechny poctivě podané ruce k mírovému soužití mezi kapitalismem a socialismem, ale budeme odmítat snahy vpašoval k nám ideologii nepřátelskou našemu snalení. jasná slova o tom byla řečena na nejvyšších stranických zasedáních např. v Polsku a v Sovětském svazu. U nás hovořil o ideologických otázkách jiří Hendrych u příleiltosti 10. výročí zaloíení Vysoké stranické školy. Ve všch těchto projevech se hovoří o komunistické výchově pracujících, především mládeže. Soudruh Gomulka věnoval pozornost otázkám ideové výchovy mládeže zejména proto, že se propaganda nepřátelská socialismu zaměřuje především na mládež, která nepoznala itvot v podmínkách kapitalismu a která z vlastních zkušeností nemůže posoudit změny, jaké přinesl socialismus. A často právě odtud, z nedostatečného poznání souvislosti a vývoje, pramení u některých mladých lidí, hlavně mezi polskými literáty, pocit osamocení člověka, filosofie života beze smyslu, bez naděje. Soudruh Iljlčov řekl na červnovém zasedání O V KSSS: „Na poučení z minulosti by neměli zapomínat především ti, kdo se utěšují iluzemi o „konfliktu otců a dětí“ v sovětské společnosti a na tom dokonce budují své plány. Požadavky, které klade naše společnost na každého jednotlivce, jsou vyjádřeny v morálním kodexu budovatele komunismu. A naším úkolem je dosáhnout toho, aby se tyta normy morálního kodexu staly ukazateli cesty a osobním přesvědčením kaidého sovětského člověka." Soudruh Hendrych se mimo jiné zamýšlel nad metodami ideologické práce. Hekl: „Nemůieme potřebovat ani jednostranné katedrové vychovatele-rétory, ani jednostranné zařlzovače, kteří lehce povýší organizátorskou práci na samoůčel a tím ji nutně zbyrokratizují a ochromí.“ Referáty, z nicht jsme uvedli jen drobné Úryvky, patří k těm, které neodkládáme hned po prvním přečtení, poněvadl nás mohou inspirovat při promýšlení výchovné práce v příštím roce. jednak formulují některé nové úkoly komunistické výchovy, jednak naléhavě upozorňují na souvislost výchovy s tím, co se odehrává v širokých mezinárodních souvislostech. -Ků- XIII. ČÍSLO 27-28 * STRANA 2 Účinnější pomoc základním organizacím ROH Z jednání II. plenární schůze ÚVOS v Bratislavě V příjemném prostředí studentského domova Mladá garda v Bratislavě sněmovali ve dnech 1. a 2. červe nce členové a kandidáti ústředního výboru našeho odborového svazu. H1 avní projev i 25 diskusních příspěvků bylo zaměřeno především k jedn omu cíli — účinněji pomáhat základním organizacím ROH při rozvíjení o dborové činnosti ve smyslu usnesení V. všeodborového sjezdu a III. sjezd u našeho odborového svazu. Z celého jednání i z usneseni vyplynulo, že se soudruzi v některých základních organizacích dosud neseznámili se sjezdovými usneseními, v jiných je projednali povrchně a neučinili žád ná opatření k tomu, aby se podle nich rozvíjela odborová práce. Přitom okresní a krajské výbory nemají často dobrý přehled o těchto jednáních a nejsou někdy ani s to učinit správná opatření k nápravě konkrétních nedostatků. Proto se bratislavské jednání soustředilo na otázky účinnosti stylu a metod práce orgánů našeho odborového svazu, snažilo se vnést konkrétnost, systematičnost a důslednost do jejich práce. ODBOROVÁ ČINNOST NENÍ HODINOVÝ STROJ Soudruh Štěpánek při rozboru nedostatků v hlavním referátě uká-zal na hlavní slabinu odborové prá-' ce: „Správně určíme'úkoly, vypracujeme dobré plány, učiníme správná opatření, avšak nedovedeme stále ještě dosáhnout toho, abychom operativní organizátorskou práci, jejíž nezbytnou součástí je důsledná kontrola, prosazovali k uskutečnění těchto plánů a opatření. Odborová činnost není hodinový stroj, který běží, když se natáhne. Odborová práce neběží sama podle plánů, které vypracujeme, ale je to právě činnost sama, stále probíhající aktivita funkcionářů odborové organizace. Často však zůstane jen u plánů." Soudruh Kysela a několik jiných soudruhů poukazovali na to, že dnes už nestačí jen všeobecné pomoc našim základním organizacím. Na takovou pomoc hledí odboráři na školách a v kulturních zařízeních s nedůvěrou. Dnes potřebujeme náročnou, kvalifikovanou pomoc, se znalostí věci a problémů. „Takový přístup k problémům," řekla ve svém diskusním příspěvku s. Dvořáčková, „zajistí i živou diskusi." „Vztah řídících orgánů k nižším se zformalizoval," řekl s. Kučera. „Činnost se často hodnotila jen podle papírových zpráv a hlášení, která nedávala přesný obraz toho, jak jsou usnesení realizována." Soudružka Poláková hovořila mj. o pasivitě členů našeho svazu, že kritické připomínky a podněty zdola často zapadají, že nikdo na ně nereaguje. VÝZNAMNÝ ČLÄNEK RlZENl V systému řízení mají významné postavení okresní výbory, neboť spojují vyšší orgány se základními organizacemi. Proto se v Bratislavě znovu zdůrazňovalo, že zvýšit úroveň pomoci základním organizacím znamená především dosáhnout zlepšeni pracovních metod okresních výborů. Zde je stále mnoho nedostatků: jednání jsou nevěcná, zakládají se na povrchních zprávách, z nichž nelze odvodit účinné závěry, nevyužívá se aktivu komisí, nerozdělují se úkoly na jednotlivé funkcionáře, nevyžaduje se osobní odpovědnost za svěřený úsek práce aj. Soudruh Fürst hovořil o tom, že tento formalismus vyplývá 1 z nestejné úrovně funkcionářů ze základních organizací i na okrese a že třeba věnovat více pozornosti výběru funkcionářů. O nových formách styku s funkcionáři hovořila s. Vérostová z Pardubic. Tam připravují mimo jiné instruktáž předsedů základních organizací, na níž přednesou vybraní předsedové své nejlepší zkušenosti. Ústřední výbor uložil také všem kandidátům a členům, aby ve II. pololetí t. r. osobně pomohli jednomu okresnímu výboru zlepšit metody práce v plánování, v jednání předsednictev a plén i v nápravě nedostatků jednotlivých základních organizací. I ČLENOVÉ OVOS PONOVU Ke zvýšení účinnosti odborové práce je třeba, aby se zdokonalovaly i metody a systém řídící práce všech orgánů našeho svazu, ústředním výborem počínaje. Proto II, plenární schůze ÚVOS schválila vedle usnesení i zásady pro práci členů a kandidátů ÚVOS, Hovoří se v nich např. o povinnosti pomáhat v základní organizaci, pracovat v některé komisi nebo pracovní skupině předsednictva ÚVOS, informovat předsednictvo o všech podnětech, nedostatcích i dobrých příkladech odborové práce i o vlastní činnosti. Dále prodiskutovala bratislavská schůze i usnesení předsednictva o práci s aktivem. Všechny tyto materiály budou podnětem i pro zkvalitnění práce nižších orgánů v krajích a v okresech. Mnoho se v Bratislavě hovořilo i o odborářském tisku, který má velkou úlohu při rozšiřování zkušeností a podněcování iniciativy zdola. Vedle školské tématiky se obírala plenární schůze různými nedostatky v řízení kulturních institucí (umělecká zařízení, vědecké ústavy, vysoké školy). Zde je pomoc nadřízených složek zvláště formální, protože těchto institucí je málo a málo je i zkušeností. # # * V závěru Jednání zhodnotil s. Štěpánek diskusi, reagoval na jednotlivé podněty a kritické hlasy a znovu připomněl, jak je nyní třeba soustavně pomáhat odborářům na pracovištích, naslouchat jejich hlasům a podněcovat iniciativu, abychom od začátku příštího roku začali pracovat v souladu s potřebami i s úkoly našeho současného školství. ZDENĚK KONEČNÝ