Učitelské Noviny, červenec-prosinec 1963 (XIII/27-48)

1963-07-19 / No. 27-28

I [ Po stopách kritického dopisu \K metodám školská správy \ v Brná Před rokem došel do redakce UN kritický dopis, v němž jeden čtenář upozorňoval na nedostatky v řízení práce některých brněnských škol a v činnosti některých pra­covníků školské správy v Brně. Také funkcionáři odborových orgánů a učitelé nás upozorňovali na to, že někteří ředitelé a pracovníci školské správy nerespektují od­borové orgány a porušují zákon o závodních výborech. Stížnost, kterou jsme po­stoupili ministerstvu školství a kultury, se projednávala v mnoha orgánech a komi­sích. Poněvadž v současné době hledáme cesty, jak lépe řídit školství v krajích a okresech i jednotlivé školy, bude užitečné seznámit naše čtenáře s případy, o něž ve stížnosti jde, a které naznačují, že s metodami práce školské správy v Brně není vše v pořádku. nětu inspektora zbaven ředitelského místa s účinností od 1. září 1961. Jako důvod byly uvedeny nedostatky v řízení pedagogické prá­ce školy, zjištěné při inspekci v říjnu 1960. Odvoláním s. Valenty se zabývala školská ko­mise Jihomoravského krajského národního vý­boru, která zjistila, že nedostatky vytýkané s. Valentovi nebyly takového rázu, aby musil být odvolán z funkce ředitele. Své rozhodnutí zdůvodnila komise zejména tím, že v náprav­ných opatřeních uvedených v inspekčním zá­znamu s. Tálského ani v návrhu na odvolání z funkce ředitele nebyl uveden žádný důvod svědčící o hrubých nedostatcích v řízení pe­dagogické práce na devítiletce v Hroznové ulici. Dopisem z dubna 1962 projevil školský odbor Jihomoravského krajského národního výboru nesouhlas s metodami školské správy v Brně a požádal odbor školství a kultury Městského národního výboru v Brně, aby věc uvedl do pořádku a s. Valentu znovu ustano­vil ředitelem. Dosud se tak nestalo a s. Va­lenta mezitím dosáhl věkové hranice, kdy se odchází do důchodu. Když redaktoři UN projednávali zmíněné stíž­nosti při několika návštěvách v Brně, hovořili s funkcionáři na škole v Jakubské 1 v Husově ulici, s pracovníky vyšších odborových orgánů i brněn­ské školské správy. Jak už Jsme však uvedli, za­bývalo se případy v uplynulých měsících, a možno říci i létech, mnoho různých orgánů. Na několika schůzkách z poslední doby se projednával i text tohoto článku. Názory na článek se pochopitelně různily. Někte­ří soudruzi vřele doporučili uveřejnění, jlnl měli Jen výhrady k některým formulacím a vyskytly se i hlasy článek nepublikovat. Jeden z důvodů pro to bylo tvrzení, že skutečnost je mnohem složi­tější, že přisuzujeme s. Tálskému větší odpověd­nost než měl, apod. Tak např. s. Stefi, vedoucí pracovní skupiny školních inspektorů, uváděl, že příčinu stížností na s. Tálského Je třeba spatřovat především v tom, že chtěl na svém obvodu zavést pořádek po před­cházejícím Inspektoru a dopustil se přitom někte­rých chyb. O soudruhovi Schindlerovi prohlásil s< Stefi, že původně říkal učitelům vše z očí do očí. Teprve později si dělal o učitelích různé zá­znamy, kterých proti nim při různých příležitos­tech využíval, až se dostal do situace, že nemohl ve škole nikomu věřit. Také s. Tálský řekl, že prostě nemohl důvěřovat stranickým a odboro­vým orgánům na škole. Tato vysvětlení nejen ne­vyvracejí, ale podle našeho názoru jen dokreslují nedostatky v práci ředitele i Inspektora. Už ze samých principů naši socialistické demo­kracie přece vyplývá pro všechny pracovníky na vedoucích místech povinnost radit se s pracující­mi a podle povahy věci spolupracovat Či dokon­ce spolurozhodovat o řešeni různých otázek s odborovou organizací. Proto jsou ředitelé hod­noceni také podle toho, Jak dovedou podněcovat účast učitelů na řízení školy, jak se dovedou opí­rat o odborovou organizaci, jak pomáhají realizo­vat zákon o závodních výborech a především jak chápou a pomáhají uskutečňovat vedouc! úlo­hu strany na škole. Také činnost Inspektorů není dnes už možná bez promyšlené spolupráce se stra­nickou a odborovou organizaci na škole. Soudruh Ryška, vedoucí školského odboru rady MěsíNV v Brně, poukazoval na to, že mnoho pře­hmatů v «činnosti školské správy bylo falešně chápanou decentralizaci úkolů na zavlněno brněn­ské obvodní národní výbory, kterou on sám kriti­zoval. Zmíněné případy skutečně signalizovaly vážné nedostatky brněnské školské správy, jejichž celkové příčiny netkvi Jen v činnosti inspektorů. Bylo by však nesprávné, kdyby kdokoli, Jak se to několikrát stalo, chtěl ze sebe sejmout odpověd­nost pouhým odkazováním na nadřízené orgány. Jednánf s pracovníky školského odboru MěstNV v Brně tedy ukázalo, že není snadné orientovat se v popsaných případech, k nimž se z různých pohledů vyjadřovalo mnoho funk­cionářů, ale že by bylo též nesprávné odmítat kritiku, jestliže v ní nejsou postiženy všechny složité souvislosti rozvětvené řídící práce školského odboru. Protože jsou v článku jmeno­váni někteří soudruzi, považujeme za nutné zd ůraznlt, že by se při řešení věcí mělo úzkost­livě dbát o to, aby se nedostatky v práci kohokoli neposuzovaly z osobních hledisek. To by věci jen dále komplikovalo. Článek nepostihuje složitost práce brněnské školské správy a některou její problematiku vcelku, ale vychází jen z některých faktů. I z nich je však zřejmé, že příslušné odbory národ­ních výborů všech stupňů mají na nedostatcích svůj podíl. Na školské správě bude tedy nyní záležet, aby provedla hluboký rozbor ko nkrétní problematiky řízení škol a metod své práce vůbec, a vyvodila z něho patřičné závěr y. Pracovníkům školské správy se přitom určité dostane plné podpory stranických orgánů. UN Pokusíme se nejdříve přiblížit situaci, jak se vyvíjela před několika málo lety na devítiletce v Brně v jakubské ulicí. Nebylo lehké učit na této škole nebo dokonce zastávat zde funkci. Přesvědčme se o tom např. ze slov výroční zprávy základní odborové organizace, projed­návané počátkem školního roku 1960—61: „S plnou odpovědností konstatujeme," říká se ve Zprávě, „že na škole nejsou zdravé poměry především proto, že byly vážně zanedbávány normy kolektivního soužití a zásady účasti pracujících na řízení. Uvedeme jen několik příkladů. Stanovy ROH přesně formulují prá­vo členů na kritiku odborových i hospodář­ských orgánů, vždyť bez kritiky není možná kontrola. U nás však, ať šlo o kritiku v učitel­ském kolektivu nebo na odborové schůzi, do­cházelo k zastrašování, k vyhrožování proku­rátorem a v nejlepším případě k nepříjemným, nenápadným, ale práci učitele demobílizujícím represáliím ze strany ředitele." Podrobně o tom hovoří zápis ze schůze zá­vodního výboru v červnu 1960. Jsou zde shrnu­ty doklady o různém šikanování učitelů, kteří se tehdy rozhodli požádat o přeložení, a další svědectví o činnosti ředitele školy s. Schindle* ra. Tak např. ředitel často říkával, že tí„ kte­rým se na škole nelíbí, mohou se uplatnit na jiném pracovišti. Závažné je, že se ředitel tak­to vyjadřoval v souvislosti s kritikou své prá­ce nebo poměrů na škole. Není divu, že se mnozí učitelé báli říkat své názory. Z toho všeho je zřejmé — a uvedli jsme jen některé příklady —, že ředitel školy nechápal nebo nechtěl chápat, že se naše společnost po­stupně vyvíjí ve všeiidový stát, v němž organi­zace pracujících mají stále větší možnosti účastnit se na řízeni, jak to mj. dokumentují velmi zřetelně formulace v zákoně o závod­ních výborech ROH z r. 1959. O tom, jak málo však prd-ředitele znamenala odborová organi­zace, svědčí některé další skutečnosti. Tak např. odmítl účastnit se schůze závodního vý­boru, která projednávala spolupráci odborové organizace s vedením školy; pokud o někte­rých otázkách jedn&l se závodním výborem, "stavěl ho před hotovou věc; nepředkládal od­borové organizaci návrhy na přijeti nových zaměstnanců; nejednal se závodním výborem o různých osobních potížích zaměstnanců, k nimž se má odborový orgán na škole vy­jadřovat; sám napsal posudek o sobě, když měl být odměněn ke Dni učitelů, a zařídil jeho potvrzení razítkem stranické a odborové orga­nizace bez projednání ve výborech těchto organizací; podobně postupoval při odpovědi na anonymní kritiku své činnosti... Čas plynul, o věci se jednalo na různých místech, náprava však nepřicházela a atmosfé­ra na škole se nelepšila. O situaci byl podrobně informován s. Tál* ský, který zde prováděl inspekce.: Nebyl při­tom ve spojení ani se stranickou, ani s odbo­rovou organizací. Řekl, že s organizacemi ne­jednal proto, aby jimi nebyl ovlivněn. Místo aby inspektor pomohl škole provést důkladný rozbor situace a nalézt řešení nakupených ne­dostatků, chyb a omylů, nabádal funkcionáře, aby raději „nalévali olej na rozbouřené moře", a pokusil se i o nezásadové urovnání rozporů, které nemohlo přinést kladné výsledky. Za této situace viděli učitelé dvojí východis­ko: bud mlčky poslouchat, nebo odejít. Už v ně­kolika předcházejících letech, kdy se věci ještě nevyhrotily, odešlo ze školy na vlastní žádost mnoho učitelů. I později mělo být přelo­ženo sedm učitelů, tj. třetina celého pedago­gického kolektivu. Tento záměr byl po zásahu stranických a odborových orgánů znemožněn a nakonec byl přeložen s. Schindler a ustano­ven ředitelem na jedné z nejmodernějšlch brněnských škol. Také na devitiletce v Husově ulici, rovněž v inspekčním obvodu s. Tálského, se nepří­znivě vyvíjely vztahy mezi učiteli. Byl zde delší dobu nesoulad mezi závodním výborem ROH a výborem stranické organizace. Příčinu bylo třeba hledat především ve špatném vztahu ředitelky a jejího zástupce, kteří byli členy výboru stranické a odborové organizace. Věci se vyhrotily v době, kdy se ředitelka školy do­žadovala ne zrovna nejvhodnějším způsobem poukazu na lázeňské léčení, a kdy z jejího po­pudu začal stranický výbor vyžadovat na zá­vodním výboru písemné přípravy členských schůzí ROH. Z iniciativy stranických orgánů projednala stranická organizace situaci na škole a mimo jiná opatření se usnesla okamži­tě odvolat ředitelku z funkce členky výboru organizace KSČ. Ani potom však napětí mezi ředitelkou a závodním výborem nepolevilo a s. Staňková dále zasahovala do pravomoci zá­vodního výboru. Pracovníci školské správy byli jednostran­ně toho mínění, že příčinou neshod je závod­ní výbor. Proto byli k počátku školního rqku 1961—62 přeloženi ze školy čtyři učitelé. Sho­dou okolností to byli všichni funkcionáři šesti­členného závodního výboru, který se tímto zá­sahem fakticky rozpadl ještě před ukončením svého funkčního období. Případem se zabývalo předsednictvo kraj­ského výboru odborového svazu. Kostatovalo, že došlo k porušení socialistické zákonnosti nátlakem na závodní výbor, a Jednomyslně se usneslo doporučit školskému odboru Městské-' ho národního výboru v Brně zrušit dislokační opatření' u těch soudruhů, kteří bý chtěli na škole zůstat, jednání o této věci svěřil škol­ský odbor s. Tálskému, který při řešení sporu nutně/ nemohl být zcela nezaujatý, stejně tak jako řídící orgány na škole. K zrušení dislo­kace tedy potom nedošlo a o výsledcích jed­nání nebyl krajský výbor odborového svazu ani zpraven. Mezitím však už někteří ze sou­druhů odešli do důchodu nebo učí na jiné škole a nemají v úmyslu vracet se na devíti­­letku v Husově ulicí. V třetím případě šlo o ředitele devítiletky s Hroznové ulici s. Valentu, který byl z pod­ O mírovém soužití\ ideologii / a výchove listě jste si povšimli oné neproklamované změny, kterou je motno v poslední době pozo­rovat v projevech západních politiků, zejména amerických a anglických. Mnozí z nich začínají připouštět, ie mírové souíití je nejrozumnější způsob, jak upravit vztahy mezi kapitalistic­kým a socialistickým světem, je to nesporně veliký úspěch světových mírových stl, i když neztrácíme ze zřetele, ie pohnutky, které ve­dou západní politiky k uznáni nutnosti míro­vého souiiti, mohou být různé a zdaleka ne vidy nezištné. Potvrzuje se to např. v nazírání na otázku souiiti ideologii. Zatímco Západ ještě donedávna odmítal mírové souiiti, sňali se ny­ní proklamovat je v jakési domnělé celistvostt podle zásady: „Když souiiti, tedy, i ideologic­ké“. Ponechme stranou skutečnost, ie ani hla­satelé těchto názorů nemohou být přesvědčeni o reálnosti svých koncepcí, je jim totiž dobře znám nutný a nesmiřitelný protiklad buržoázni a komunistické ideologie. Stejně dobře však vědí, ie ještě leckoho v socialistických zemích mohou zmást. Vítáme všechny poctivě podané ruce k míro­vému soužití mezi kapitalismem a socialismem, ale budeme odmítat snahy vpašoval k nám ideologii nepřátelskou našemu snalení. jasná slova o tom byla řečena na nejvyšších stra­nických zasedáních např. v Polsku a v Sovět­ském svazu. U nás hovořil o ideologických otázkách jiří Hendrych u příleiltosti 10. vý­ročí zaloíení Vysoké stranické školy. Ve všch těchto projevech se hovoří o komu­nistické výchově pracujících, především mlá­deže. Soudruh Gomulka věnoval pozornost otáz­kám ideové výchovy mládeže zejména proto, že se propaganda nepřátelská socialismu zamě­řuje především na mládež, která nepoznala it­­vot v podmínkách kapitalismu a která z vlast­ních zkušeností nemůže posoudit změny, jaké přinesl socialismus. A často právě odtud, z ne­dostatečného poznání souvislosti a vývoje, pramení u některých mladých lidí, hlavně mezi polskými literáty, pocit osamocení člověka, fi­losofie života beze smyslu, bez naděje. Soudruh Iljlčov řekl na červnovém zasedání O V KSSS: „Na poučení z minulosti by neměli zapomínat především ti, kdo se utěšují iluzemi o „konfliktu otců a dětí“ v sovětské společ­nosti a na tom dokonce budují své plány. Po­žadavky, které klade naše společnost na kaž­dého jednotlivce, jsou vyjádřeny v morálním kodexu budovatele komunismu. A naším úko­lem je dosáhnout toho, aby se tyta normy mo­rálního kodexu staly ukazateli cesty a osob­ním přesvědčením kaidého sovětského člo­věka." Soudruh Hendrych se mimo jiné zamýšlel nad metodami ideologické práce. Hekl: „Nemůieme potřebovat ani jednostranné katedrové vycho­­vatele-rétory, ani jednostranné zařlzovače, kte­ří lehce povýší organizátorskou práci na samo­­ůčel a tím ji nutně zbyrokratizují a ochromí.“ Referáty, z nicht jsme uvedli jen drobné Úryvky, patří k těm, které neodkládáme hned po prvním přečtení, poněvadl nás mohou inspi­rovat při promýšlení výchovné práce v příš­tím roce. jednak formulují některé nové úkoly komunistické výchovy, jednak naléhavě upo­zorňují na souvislost výchovy s tím, co se ode­hrává v širokých mezinárodních souvislostech. -Ků- XIII. ČÍSLO 27-28 * STRANA 2 Účinnější pomoc základním organizacím ROH Z jednání II. plenární schůze ÚVOS v Bratislavě V příjemném prostředí studentského domova Mladá garda v Bratisla­vě sněmovali ve dnech 1. a 2. červe nce členové a kandidáti ústředního výboru našeho odborového svazu. H1 avní projev i 25 diskusních příspěv­ků bylo zaměřeno především k jedn omu cíli — účinněji pomáhat základ­ním organizacím ROH při rozvíjení o dborové činnosti ve smyslu usnesení V. všeodborového sjezdu a III. sjezd u našeho odborového svazu. Z celého jednání i z usneseni vyplynulo, že se soudruzi v některých základních organizacích dosud neseznámili se sjezdovými usneseními, v jiných je projednali povrchně a neučinili žád ná opatření k tomu, aby se podle nich rozvíjela odborová práce. Přitom okresní a krajské výbory nemají často dobrý přehled o těchto jednáních a nejsou někdy ani s to učinit správná opatření k nápravě konkrétních nedostatků. Proto se bratislav­ské jednání soustředilo na otázky účinnosti stylu a metod práce orgánů našeho odborového svazu, snažilo se vnést konkrétnost, systematičnost a důslednost do jejich práce. ODBOROVÁ ČINNOST NENÍ HODINOVÝ STROJ Soudruh Štěpánek při rozboru nedostatků v hlavním referátě uká-zal na hlavní slabinu odborové prá-' ce: „Správně určíme'úkoly, vypracu­jeme dobré plány, učiníme správná opatření, avšak nedovedeme stále ještě dosáhnout toho, abychom ope­rativní organizátorskou práci, jejíž nezbytnou součástí je důsledná kon­trola, prosazovali k uskutečnění těchto plánů a opatření. Odborová činnost není hodinový stroj, který běží, když se natáhne. Odborová prá­ce neběží sama podle plánů, které vypracujeme, ale je to právě činnost sama, stále probíhající aktivita funk­cionářů odborové organizace. Často však zůstane jen u plánů." Soudruh Kysela a několik ji­ných soudruhů poukazovali na to, že dnes už nestačí jen všeobecné pomoc našim základním organizacím. Na ta­kovou pomoc hledí odboráři na ško­lách a v kulturních zařízeních s ne­důvěrou. Dnes potřebujeme nároč­nou, kvalifikovanou pomoc, se zna­lostí věci a problémů. „Takový pří­stup k problémům," řekla ve svém diskusním příspěvku s. Dvořáčková, „zajistí i živou diskusi." „Vztah řídících orgánů k nižším se zformalizoval," řekl s. Kučera. „Činnost se často hodnotila jen po­dle papírových zpráv a hlášení, kte­rá nedávala přesný obraz toho, jak jsou usnesení realizována." Soudruž­ka Poláková hovořila mj. o pasi­vitě členů našeho svazu, že kritické připomínky a podněty zdola často zapadají, že nikdo na ně nereaguje. VÝZNAMNÝ ČLÄNEK RlZENl V systému řízení mají významné postavení okresní výbory, neboť spo­jují vyšší orgány se základními orga­nizacemi. Proto se v Bratislavě znovu zdůrazňovalo, že zvýšit úroveň po­moci základním organizacím zname­ná především dosáhnout zlepšeni pra­covních metod okresních výborů. Zde je stále mnoho nedostatků: jed­nání jsou nevěcná, zakládají se na povrchních zprávách, z nichž nelze odvodit účinné závěry, nevyužívá se aktivu komisí, nerozdělují se úkoly na jednotlivé funkcionáře, nevyžadu­je se osobní odpovědnost za svěřený úsek práce aj. Soudruh Fürst ho­vořil o tom, že tento formalismus vy­plývá 1 z nestejné úrovně funkcio­nářů ze základních organizací i na okrese a že třeba věnovat více po­zornosti výběru funkcionářů. O no­vých formách styku s funkcionáři ho­vořila s. Vérostová z Pardubic. Tam připravují mimo jiné instruktáž předsedů základních organizací, na níž přednesou vybraní předsedové své nejlepší zkušenosti. Ústřední výbor uložil také všem kandidátům a členům, aby ve II. po­loletí t. r. osobně pomohli jednomu okresnímu výboru zlepšit metody práce v plánování, v jednání před­sednictev a plén i v nápravě nedo­statků jednotlivých základních orga­nizací. I ČLENOVÉ OVOS PONOVU Ke zvýšení účinnosti odborové prá­ce je třeba, aby se zdokonalovaly i metody a systém řídící práce všech orgánů našeho svazu, ústředním vý­borem počínaje. Proto II, plenární schůze ÚVOS schválila vedle usnese­ní i zásady pro práci členů a kandi­dátů ÚVOS, Hovoří se v nich např. o povinnosti pomáhat v základní organizaci, pracovat v některé ko­misi nebo pracovní skupině předsed­nictva ÚVOS, informovat předsed­nictvo o všech podnětech, nedostat­cích i dobrých příkladech odborové práce i o vlastní činnosti. Dále pro­diskutovala bratislavská schůze i usnesení předsednictva o práci s aktivem. Všechny tyto materiály bu­dou podnětem i pro zkvalitnění prá­ce nižších orgánů v krajích a v okre­sech. Mnoho se v Bratislavě hovo­řilo i o odborářském tisku, který má velkou úlohu při rozšiřování zku­šeností a podněcování iniciativy zdo­la. Vedle školské tématiky se obírala plenární schůze různými nedostat­ky v řízení kulturních institucí (umě­lecká zařízení, vědecké ústavy, vy­soké školy). Zde je pomoc nadříze­ných složek zvláště formální, proto­že těchto institucí je málo a málo je i zkušeností. # # * V závěru Jednání zhodnotil s. Ště­pánek diskusi, reagoval na jednotlivé podněty a kritické hlasy a znovu při­pomněl, jak je nyní třeba soustavně pomáhat odborářům na pracovištích, naslouchat jejich hlasům a podněco­vat iniciativu, abychom od začátku příštího roku začali pracovat v sou­ladu s potřebami i s úkoly našeho současného školství. ZDENĚK KONEČNÝ

Next