Učitelské Noviny, červenec-prosinec 1964 (XIV/27-52)
1964-07-01 / No. 27
9,00 hod. ráno, neděle 28. června 1964, Václavské náměstí v Praze. Závěrečným dnem vrcholí slavný týden celostátního setkání s -ionýry, uspořádaného u příležitosti 15. výročí založení Pionýrské organizace československého svazu mládeže. Bílé košile s červenými šátky zaplav" "óclavski náměstí. Čelo stotisícového průvodu dorazilo k hlavní tribuně. Po státní hymně pionýrka Zuzana týden s pionýry Hejzlarová podává hlášení. Potom přistupuje k mikrofonu soudruh Antonín Novotný. Říká: „Naše pionýrská organizace udělala za dobu svého trvání velmi mnoho pro socialistickou výchovu našich nejmladších občanů a za tuto je/í činnost jí byl včera udělen Řád práce.“ Dále soudruh Novotný upozornil, že i přes toto vysoké vyznamenání může pionýrská organizace ve své práci mnohé zlepšit. Zájmová činnost pionýrů se bude v budoucnu více rozvíjet nejen ve školách, ale i v místě bydliště dětí, kde se Uplatní různorodé a přitažlivější formy práce než dosud — zejména sport a turistika. Jde o to, aby sama mládež uměla plně využít ve svůj prospěch i ve prospěch své socialistické vlasti, co jí naše společnost poskytuje. To také znamená, aby se soustavně učila a prohlubovala své vědomosti. ZAZNĚLY FANFÁRY, hejno holubic krouží nad hlavami. Slavnostní pochod začíná. Před námi jako na širokém plátně defiluje nejen historie od Spartakových skautů práce až po založení pionýrské organizace, ale i současný život pionýrské organizace. Například ten, který prožily děti v uplynulém týdnu v Praze. Dnes už zůstala jen hesla v průvodu, která jej připomínají: NECHCEME VÁLKU Vzpomínku na dobu okupace a její oběti přiblížili pionýři svými transparenty se jmény umučených vlastenců — Julia Fučíka, Evžena Rosického, fana Ziky a dalších. Tato jména znovu ožila na besedách pionýrů se zasloužilými členy Komunistické strany Československa. Brněnští pionýři např. besedovali se soudružkou Papírníkovou, která za okupace předávala jako spojka materiály J. Fučíkovi. Pionýry velmi zajímal i život, povaha, osudy a tragický konec fana Ziky, se kterým rovněž soudružka Papírníkové spolupracovala. Dozvěděli se také, že s. Papírníkové je jednou z postav Barešovy knihy „Tři přei Jana Ziky“. Z vyprávění soudružky Papírníkové st děti odnesly mnohé poznatky, které doplnily jejich dosavadní znalostí ze školy, i z knih o období okupace a odboji. HRÁT SI... jde pestrá mozaika odznaku jisker. A že hra pionýrů může být zábavná l poučná, viděli jsme na představení maňáskového kroužku pionýrů z Komárova. Vtipná hra o nemocnici, v níž v roli pacientů vystupuje zvonek, punčocha, hrábě, hřeben a pionýrka Lučanová v roli lékařky, rozesmála i poučila malé diváky o tom, jak je důležité pečovat o zdraví. UČIT SE ... heslo doplňuje živý obraz znázorňující pionýrský odznak. A opravdu. Děti za ten týden v Praze viděly a slyšely mnoho zajímavých věcí, které pomohly rozšířit jejich znalostí. Poznaly historická místa Prahy a okolí, navštívily továrny, doly, filmové ateliéry, JZD, velké obchodní domy. Setkaly se s ministry a předními představiteli našeho hospodářského a politického života. V Bílé labuti například besedovali s pionýry Severomoravského krafe kromě pracovníků odchodního domu i ministr spotřebního průmyslu s. Uher. Děti hlavně zajímala práce mládežnických kolektivů z oddělení konfekce a sportovních potřeb. V besedě se děti dotazovaly nejen na vlastní způsob prodeje, poptávku po určitém druhu zboží, ale i na jeho výrobu a distribuci. ROZVÍJET SVÉ ZÁJMY... Pochodují účastníci ústřední přehlídky Soutěže tvořivosti. Václavské náměstí se rozeznělo hudbou, zpěvem a tancem. Kroužek z Bratislavy přímo pod tribunou tančí svůj temperamentní odzemek. To nám připomnělo 24. červen v sále Divadla hudby. Z jeviště zaznívaly verše Františka Hrubína, které recitoval pionýrský soubor z Opavy. Potom se jeviště změnilo v louku, kde pionýři z Hodonína, Českých Budějovic, z Brna a z jiných měst tančili, hráli si a zpívali v pestrých pásmech. Další hesla v průvodu vyjadřují I činnost pionýrů v zájmových kroužcích: DNES MLADÝ PŘÍRODOVĚDEC — ZlTRA ZEMĚDĚLSKÝ ODBORNÍK. Čtyřicet pionýrů ze Stredoslovenského kraje navštívilo JZD Nový život v Kačici. Mladí přírodovědci si prohlédli družstevní skleník a stáje, obdivovali se intenzivnímu chovu slepic, pozorovali roj včel. Na závěrečné besedě s družstevníky měli pionýři mnoho dotazů: „Máte kombajn SK 3? Jak je tu vysoká pracovní jednotka? Jaký je průměrný věk v družstvu? ...“ DNES MLADÝ TECHNIK — ZlTRA ZLEPŠOVATEĽ V Národním technickém muzeu soutěžilo 170 mladých techniků. Každý dostal list s deseti otázkami, na které měl co nejrychleji odpovědět. Otázky byly ze všech oborů techniky. Bylo to obtížné? Bylo, ale kdo pozorně prohlížel exponáty, nalezl i odpověď. PIONÝR NESMI BÝT DIVÁKEM Především v práci: Bánskobystričtí pionýři sebrali 2 227 354 kg surovin, vy-sázeli 1,5 mil. ovocných a lesních stromků a upravili 1211 ha luk a palouků. Východočeská krajská pionýrská organizace odpracovala 806 082 brigádnických hodin v zemědělství a vybudovala 300 drobných sportovišť. Pionýři ze Západočeského kraje odpracovali 600 000 brigádnických hodin, založili 31 nových pionýrských zemědělských a lesních hospodářství... Toto je jen malá ukázka výsledků, kterých pionýři dosáhli ve veřejně prospěšné činnosti. PIONÝR NESMÍ BÝT DIVÁKEM ANI VE SPORTU... Ve vybíjené zvítězila družstva Jihomoravského a Severomoravského kraje. V kopané Pražáci. Nejlepší hráčkou stolního tenisu je pionýrka Pauknerová ze Středočeského kraje. Dalších několik set pionýrů, aktivních sportovců a turistů měřilo po celý týden o různých disciplínách své síly... PROVOĎ*SKONČIL. K nebi vylétá raketa s rudým balónem-zeměkoulí a nápisem 15 lét. Špička rakety se uvolňuje. K zemi padají rudé kvéty. -čt-Pravda je taková, že školní vzdělání je pouze základem vstupu do života, v němž se teprve prověří, co a jak jste si ve škole a vůbec v mládí osvojili. Platné Cleny socialistické společnosti z vás bude utvářet především praktická činnost, práce a socialistický život kolem vás, jakož i zkušenosti, které v něm získáte. Je pochopitelné, že rozhodující zde je vaše pevná vůle získat co nejhlubší vědomosti, co nejvíce zkušeností, a to vše dávat od prvopočátku ve prospěch našeho socialistického celku a činy projevovat oddaný poměr k zájmům naší země a společnosti, k zájmům socialismu a komunismu. Podle toho, jak se budete s touto základní povinností každého socialistického člověka vyrovnávat, bude vypadat vaše postavení v naší společnosti. Podle toho bude se utvářet i váš přínos pro její další rozvoj, váš vztah ke státu, k politice komunistické strany i vaše chápání mezinárodních otázek, vývoje světa, mírového úsiií a internacionalismu. i PROJEVU PRESIDENTA ANTONINA NOVOTNÉHO K PIONÝRŮM ZE SLAVNOSTNÍCH ONO NAŠÍ MLÁDEŽE. NA SNÍMKU DOLE: SETKÁNI PRESIDENTA ANTONÍNA NOVOTNÉHO S ABSOLVENTY SKOL. Z BESEDY USPOŘÁDÁME MINISTERSTVEM ŠKOLSTVÍ A KULTURY k otázkám diferenciace Na našich školách, v pedagogických Institucích, v tisku, na letošních celostátních seminářích a všude tam, kde se hovoří, píše a jedná o výchovných a vyučovacích otázkách, je možno a poslední době pozorovat čilý pedagogický ruch. Pro většinu autorů článků je příznačná snaha hledat takové cesty pedagogické práce, které by vedly k lepším výchovným a vyučovacím výsledkům. Touto snahou jsou vedeni i učitelé, kteří přicházejí s teoretickými i praktickými podněty, jak diferencovat žáky na devtťiletce. Učitele a ostatní pedagogické pracovníky totiž začíná zdravě znepokojovat otázka správné a účinné individualizace vyučovacího procesu. Příspěvky k této problematice uveřejněné v UN a dotazy, které docházejí ministerstvu školství a kultury a školským odborům, však ukazují, kolik je zde nevyřešených problémů a jaká nebezpečí se skrývají v neuváženě zaváděné praxi. Úkolem nedávné besedy pedagogických pracovníků, kterou z iniciatívy UN svolalo ministerstvo školství a kultury, bylo prodiskutovat některé otázky diferenciace. Besedy, kterou řídil vedoucí 1. odboru MŠK s. Zeman, se zúčastnil s. Hargaš ze Slovenské národní rady, s. C i p r o, ředitel VÜP, s. Kopecký z pedagogického institutu v Praze, s. Klímová: .filologického ústavu KU, s. B u k a č, pracovník Ov odboroi vazu, ústřední inspektoři ministerstva, několik učitelů a lea.telů ze škol a zástupci českých a slovenských Učitelských novin. Účastníci besedy především ocenili úsilí učitelů zvyšovat požadavky na nadané žáky a současně vytvářet podmínky, aby všichni žáci dobře ovládli základní učivo. Je však otázka, jak přitom postupovat, abychom se nedostali do rozporu s cíli a principy komunistické výchovy. Přítomní odmítli diferenciaci žáku podle prospěchu, poněvadž vychází z nesprávných filosofických, psychologických a pedagogických pozic a ve svých výsledcích vede k třídní diferenciaci. Zkušenosti škol v buržoaznlch státech ukazují, že diferenciace žáků podle nadaní vede k diferenciaci sociální. (V mnoha případech měla právě tomu diferenciace v buržoazních školách sloužit.] Diferenciace žáků do tříd podle prospěchu je pro nás nepřijatelná j z důvodů pedagogických. Je známa z buržoázni republiky pod terminem kvantitativní diferenciace. Jejím teoretickým základem je teze, že inteligence je vrozená a neměnná. Proto se zjišťují rozdíly v míře schopností mezi jednotlivými žáky a podle výsledků zjištění se žáci stejné inteligence začleňují do tříd. Prostředkem k rozlišení žáků jsou nejčastěji tzv. inteligenční a didaktické testy. My však takové zjišťování schopností žáků považujeme za málo spolehlivé. Pedagogika a psychologie zatím nemá dostatečně spolehlivá a vědecky ověřená hlediska a metody zjišťování schopností žáků, ale sjíolu s praxí dává dostatečně důkazů o tom, jak se např. schopnosti žáků vyvíjejí mění podle množství a kvaa lity podnětů. Podněty k rozvoji žáků vycházejí nejen od učitele, ale i od žáků navzájem. Těchto podnětů by byl v nejslabší třídě nedostatek. Zkušenosti bývalých reformních škol i nahodile utvořených slabých tříd ukazují, že učitel je bezděčně strhován k podceňování žáků ve slabých třídách a k snižování požadavků na žáky. Vyučování v takových třídách vytvoří pro učitele často neřešitelné pedagogické problémy a působí na učitele i na žáky depresivně, což se negativně projevuje na celém dalším rozvoji žáků. ■ Jestliže tedy byla na bese dě vcelku jednoznačně odmítnuta diferenciace žáků do tříd podle prospěchu, konstatovalo se současně jednomyslně, že je třeba hledat nové způsoby diferenciace takové, která umožní Individualizaci učebních metod a postupů. Takovou diferenciaci nelze totiž odmítat už jen proto, že rozdíly mezi dětmi objektivně existují. Účastníci besedy měli možnost seznámit se s některými experimenty, o nichž uvažují ve Výzkumném ústavu pedagogickém a v Psychologickém ústavu KU. Všechny tyto pokusy se důkladně promýšlejí, poněvadž jsou dosti náročné už jen po stránce organizační. Existují ovšem i jiné, jednodušší způsoby skupinového vyučování, o nichž se psalo v UN, áž k nejprostši diferenciaci, kdy schopní učitelé kolem sebe volně sdružují žáky, kteří potřebují různý způsob a stupeň individuální péče. O podstatě dělení žáků na skupiny uvnitř třídy bylo řečeno, že spočívá v diferenciaci učebních metod a prostředků a nikoliv v rozdělování žáků podle nadání io různých tříd. Takové dělení na skupiny uvnitř jednotlivých tříd není stálé, nýbrž proměnné podle předmětu a podle času a počítá s vývojem žáka. Uplatňuje se při něm také vliv kolektivu, který v socialistické škole musí sehrát významnou úlohu. Tato forma práce je velmi náročná na přípravu učitele a na jeho pedagogické umění. Nemusí se ovšem uplatňovat v plné šíři, je jí možno užívat jen v některých tématech, hodinách nebo částech vyučovací hodiny. Několik diskutujících správně připomnělo, že nejsou využity dosavadní možnosti individualizace vyučování. Pro rozvoj schopností a nadání je možno mnoho udělat organizováním zájmové činností v zájmových k r o u,ž c í,c h a v nepovinných předmětech. Bylo by ovšem třeba perspektivně pamatovat na to, aby tato činnost mohla být učitelům honorována. Mnoho příležitostí poskytuje též mimotřídní a mimoškolní výchova. ■ Z dalších závěrů, k nimž beseda dospěla, je možno ve zkratce uvést ještě aspoň některé. Diferenciace se nesmí stát módou, jinak ji stihne osud jiných druhů módního pedagogického snažení, které nakonec skončí neúspěchem nebo ustrne ve formalismu. V diferenciaci nelze spatřovat všelék. O jejím uplatnění rozhoduje povaha učební látky, konkrétní situace ve třídě i pedagogické umění učitele. Bude třeba víc než dosud experimentovat i v diferenciaci, ale musí jít o pokusy po všech stránkách odpovědně promyšlené, připravené a garantované účastí některé pedagogické instituce. Nejobecněji řečeno: Všechny nové vyučovací metody, postupy a způsoby musí plně respektovat principy socialistické pedagogiky a jejich iniciátoři musí ...ít na mysli cíle komunistické výchovy. UN