Učitelské Noviny, červenec-prosinec 1965 (XV/27-52)

1965-07-07 / No. 27-28

7. ČERVENCE 1965 • ROČNÍK XV • ČÍS. ISJCITELSKÉ NOVINY^ Ať život jak světlo zaplaví vesmír, čas hvězdným tryskem pádí, neuhne vichrům, až nám do tváří budou vát. Nesmí se bát mládí, kdo sám je mlád, společně s námi na smělé cíle útokem. KAMIL BEDNÁŘ Den předtím slunce pálilo, dnes bylo skoupé. ^ Tramvaje ze středu města odjížděly nabité už po dvanácté, po jedné zaplavili cvičenci šatny, po druhé začala houstnout místa na tri­bunách, o třetí zazněla dělová salva. Opona v Bráně borců se rozevřela. Na stadión vbíhají chlapci s modrými a ru­dými prapory, z bran na západě přicházejí dva proudy pionýrů, z protější vycházejí starší žáci a žákyně a na ploše cvičiště vykreslují čelem k hlavní tribuně dva mohutné půlkruhy, z nichž vybíhají bíločervené hvězdicové cípy. Pak vy­chází z Brány borců vlajková četa se státní vlajkou, a jak se blíží k stožáru, půlkruhy žá­ků a pionýrů se za nimi zavírají. V tichu a očekávání zní verše o dvaceti letech naši republiky, která přeměnila našt zemi víc než celá staletí. Tribuny povstávají, nad stadiónem zní hym­na a československá státní vlajka stoupá vzhů­ru. jménem všech účastníků 111. celostátní spar­takiády vítá presidenta republiky Antonína No­votného, členy předsednictva ÜV KSC, členy vlády a čestné hosty předseda ÚV ČSTV Fran­tišek Vodsloň. Hovoří o průběhu uplynulých pěti let, vrcholících v tyto dny, děkuje všem cvičitelům, učitelům a organizátorům, kteří se svou obětavou prací podíleli na zdaru sparta­kiády, a hodnotí výsledky, jichž českosloven­ská tělesná výchova za dvacet let dosáhla. A když dozní jeho slova, rozbíhají se pioný­ři, odcházejí žáci a žákyně, slavnostní ceremo­­niel konči, plocha stadiónu se vyprazdňuje ... A pak se rozvíjí několikahodinový děj, který věrně a výstižně nemohou tlumočit lexikální výrazové prostředky, který může vyjádřit jen to, co je schopno vyjádřit obraz, pohyb a me­lodii, jenom film, z něhož autoři a režie spar­takiádního programu přejala řadu specifických kinetických prvků. Například prolínání obrazu obražen.. JARO ZEMĚ MÉ cvičí dorostenky. Na plochu cvičiště se slévají proudy děvčat ve vínových úborech... proudy se dělí do zá­stupů, zástupy do čtveřic, těch čtveřic je na té obrovské ploše, zdá se, poskrovnu, ale ná­hlým obratem, ve dvou třech taktech, se mění v útvar, který zaplňuje stadión .. je jich tu, jako by tu byly už všechny, ale z bran přichá zejí další a další, a tak, jak se zdálo, že je jich poskrovnu, jako kouzelným proutkem pro­měnily plochu v rudé pole, až se zdá, že pro ty další tu už není místa... Vínový vějíř se rozvíjí, a když je už rozevřen, otvírá se dál v nových skupenstvích... k čemu přirovnat ty překvapivé proměny, které se rozstřikují, roz­kvétají do nových obrazců a postavení... až je stadión jediným polem růží. . Nebo jahod? Ale kdo má dceru s blonďatými vlasy, ten ji najde, protože mezí těmi čtrnácti tisíci do­rostenkami by je na prstech spočítal... Pohleďte, jak si tančil Píseň i medI Jsou jako voděnka čistá, voděnka prudká. Horoucnost jejich života at pro nás pro všech­ny utká už navždy mír, už navždy slunečný květ... A pak se pole stadiónu zamodrá čekankami u zabělá sedmikráskami. UČIT SE HROU. Mladší žáci, děvčata v modrém, chlapci v mod­rých trenýrkách a bílých tričkách s červeno­bílými bedýnkami nad hlavou ... RánaI jako když zazní salva, když položili bedýnky na zem ... Nejdřív rozcvička, několik nápravných cviků, a pak rej a hry a radost z pohybu, z přeskoků, probíhání a obíhání, tance a prohá­nění, a zatímco kluci proměňují bedýnky v kost­ky stavebnice, děvčátka tančí a zkoušejí polo­nézu ... Hlavičky dětí, které hrají si tu, jsou teplé jako matčin dech. Šťastným domovem vonějí. Jsou blankyt náš, jsou rosa za úsvitu, sluníčka nad hřebeny střech ... V nich střežíme svou naději! Čtrnáct proudů modrých holčiček se sbíhá do mohutného veletoku směrem k branám a ukázněně... ano, ukázněně, ale jen co se čela dotknou bran, pak už ta radost z úspěchu, kte­rou překypují, zvedá prvním řadám ruce nad hlavy a ty ruce od čela běží k zádi zástupu jako vlna hnaná vlnou při odlivu... kdežto kluci, ruce plné, s bedýnkami nad hlavou, vy­­luzují aspoň hřímavé hurááá a údery bedýnka­mi do hlav. MÁ ZEMĚ JE KVETOUCÍ LOUKA... louka stvořená šestnácti tisíci děvčat toho věku ani pulec ani žába, a přece jen už... ze zeleného vějíře roste zelený záhon, záhony se slévají a zaplavují celou plochu cvičiště ... zelené tri­koty a zelené sukénky ji proměňují ve svěží louku, na které rozkvétají oranžové a bílé kvě­­ty, ale i hnědé a černé, vlasaté ... pak záklon a hlavy mizí v zeleném přílivu, pak zelenou prolnou opálené paže, pak se roztančí v krouž­cích a kruzích, které se prolínají do hvězd, do vlysu, do spirál, do řádek mladého žita, do ka­lichu netřesků v rytmu Ceremugových melodii ... až se nakonec celá ta plocha dá do pohybu, už to není louka, ale hladina zeleného jezera, jehož zeleň houstne, jak se proudy srážejí k ba­riérám, střed stadiónu se obnažuje, ale houst­noucí vlny dorážejí na břehy a zeleň se utápí v kompaktní hnědi tmavovlásek ... Bizarní obrazce vytvářené dorostenkami, dětmi a žákyněmi, v nichž oko vnímá celek, ale pohyby rozpočtené do taktů čtyř dob mu uniknou, vystřídalo sedm a půl tisíce modro­bílých dorostenců s dvanácti sty lavičkami, je­jichž cviky daleko markantněji ukazují tu přes­nost skrytou v taktech a pohybech. Lavičky slouží za překážky a jako skluzavka i pro šplh, znásobují náročnost na cvičence, symbolizují název skladby PŘES PŘEKÁŽKY, která vyjadřu­je úsilí, boj a cestu vpřed, ladí s mentalitou mladých chlapců, ale vyžaduje fyzickou zdat­nost, cvik, dovednost a vůli... v tomhle cvi­čení opravdu museli ze sebe vydat, co mohli, to je cvičení kladoucí požadavky na svaly, na srdce i na dech ... a když docvičí, vztyčí se nad plochou les žlutých čepelí, každá z hlouč­ku dorostenců, a na jejím vrcholu rozpažuje pa­že jeden z nich... za potlesku, který doprová­zel celé jejich cvičení a nyní se slil v mohutný příval. Je to věc doby, jaký se líbí rytmus, tak at se nezlobí, kdo má trochu jiný vkus... jiná doba, jiný mrav, píše se rok pětašedesát... zpí­vá píseň skladby SVOU PRACÍ PŘETVÁŘÍME SVĚT, v jejímž rvtmu ... chlapců je dvakrát tolik jako děvčat a děvčat jsou čtyři tisíce a jsou oděny do smaragdových trikotů, chlapci v plavkách téže barvy a všichni jakoby záměr­ně a pro soulad s barvou dresů do hnědá opá­lení a v rukou bílá švihadla, s nimiž v rychlém rytmu čača vytvářejí dvojice a trojice, které se spojují v tanci, cviku i ukázkách obratnos­tí... rychlý spád a sled, síla a půvab, obratnost a ladnost, zaujetí i opojení pohybem ... Na jedničku? Ale co ti druzí? Uvedl jsem na začátku, že na tu podívanou nelze vystačit slovy. Ani v popisu, ani v hod­nocení. A mohl bych být nařčen, že jsem se dal strhnout a nešetřil slovy — a byla by to pravda. Díval jsem se pozorně a se zaujetím, vyslovoval jsem v duchu i potleskem uznání autorům i režii, a hlavně těm desetitisícům cvi­čenců, v jejichž radosti, pohybech, dovednosti a půvabech se mi promítaly i statisíce povelů, to tisíckrát vyslovené raz, dva, tři, čtyři, "náso­bené desetitisíci učitelů ve stech a tisících hodinách na školním hříšti, v tělocvičnách, ně­kde na chodbách, ve třídách nebo na louce ... nelze vystačit slovy. PEN 97 Pohled na vystoupeni mladších žáků ve skladbě Učit se hrou. Snímek Emana Uhra. K závěru III. celostátní spartakiády se obrací ministr školství a kultury dr. Čestmír Císař ke všem učitelům, školským a výchovným pracovníkům s tímto poděkováním: „Naše veřejnost i hosté ze zahrani­čí sledovali s nevídaným obdivem a nadšením vystoupení cvičenců na III. celostátní spartakiáde. Na velkolepém úspěchu spartakiády — a to nejen po­kud jde o hromadná vystoupení, ale i o soutěže — se podíleli naši žáci, učňové a studenti škol, učilišť a vý­chovných zařízení. Jsem přesvědčen, že tento úspěch pramení z velké, obě­tavé a nadšené činnosti a dlouhodo­bého úsilí a práce nejen cvičenců, ale i skromné a neokázalé, houževna­té snahy tisíců našich učitelů, výchov­ných a školských pracovníků. Děkuji ze srdce tomuto velkému učitelskému kolektivu za všechno, co pro úspěch III celostátní spartakiády, důstojné oslavy 20. výročí naši socialistické vlasti, udělal.“ kulturní výbor Národního shromáždění o modernizaci vyučování Ve středu 30. června rdpoledne — právě ve chvílích, kdy Praha vřela posledními předspartakiádními pří­pravami — zasedal v Národním shro­máždění kulturní výbor, aby pojed nal za účasti zástupců ministerstva školství a dalších pedagogických pracovníků o blízké i vzdálenější bu­doucnosti těch, kteří si v tuto chvíli na školu pravděpodobně ani nevzpo­mněli, naší školní mládeže. Poslan­ci vyslechli informace o stavu pří­prav k zahájení nového školního ro­ku a o některých opatřeních, jež vstoupí od 1 září v platnost na ško­lách I. a II. cyklu. V druhé části za­sedání se soustředili hlavně na pro­blémy modernizace vyučování, o nichž referovala poslankyně dr. Hana Sach­­sová, ředitelka střední všeobecně vzdě­lávací školy v Praze-Ve své obsáhlé a četnými příklady doložené zprávě rozebrala dr. Sach­­sová jednak pojem modernizace vy­učování vůbec a pak se zabývala po­stupně prahlém atikou modernizace školské soustavy, obsahu, metod i materiálních podmínek, zařízení a vybavení škol jako jednoho ze zá­kladních prostředků modernizace vy­učování. Velkou pozornost přitom vě­novala zvláště přípravě a učitele, který zůstává i při postavení kvalita­tivních přeměnách naší školy činite­lem rozhodujícím. Zdůraznila, že ob­sah i délku trvání výchovy budoucích učitelů bude třeba podrobovat kritic­kému rozboru, protože zatím málo uspokojivá odborná, ideová i praktic­ky technická příprava učitelů se stá­vá první objektivní překážkou v je­jich pedagogické připojují překážky praxi. K tomu se další: neúměrný počet žáků ve třídách, nedostatky v materiálním vybavení, neuspokojivé platové podmínky atd. Modernizace vyučování závisí na tom, jak dalece dovede učitel vědecky řídit vyučova cí proces, jak je schopen proniknout k skutečnému poznání vědomostí a schopností žáků, jak dovede analyzo­vat a hodnotit. To jsou velké nároky na teoretickou připravenost učitelů a jejich morální úroveň. V závěru své zprávy hovořila dr. Sachsová o sou­časných možnostech a podmínkách pro realizaci modernizace vyučování a zdůraznila, že jde o problém velmi vážný, protože na něm d^ značné mí­ry závisí, na jak vysokou úroveň se dostane naše společnost. V diskusi vystoupili kromě poslanců Zváry, Vyskota a dalších také někte­ří hosté, jako např. ředitel n. p. Učební pomůcky dr. Václavík, který informoval členy kulturního výboru o projektu vybavování škol učebními pomůckami do rokn 1975; ředitel Státního pedagogického nakladatel­ství B. Satrapa hovořil o některých problémech přípravy a výroby učeb­nic, inž. A. Boháč z Výzkumného ústavu odborného školství a dr. Ku­­jal z Pedagogického ústavu ČSAV se stručně zmínili o podílu pedagogické vědy a výzkumu jjři řešení otázek modernizace a ředitel deyítiletky, vzorný učitel jan Malát upozornil na některé kádrové a materiální potíže, s nimiž se zatím úsilí o modernizaci vyučování v praxi střetává-Jednání kulturního výboru uzavřel jeho předseda Alois Poledňák ujiště­ním, že projednáním zprávy zájem kulturního výboru o tyto problémy nekončí, ale že se k nim poslanci v září znovu vrátí a přijmou závěry, které budou dány k dispozici ministru školství a kultury, ministru financí a ostatním centrálním institucím za­interesovaným na řešení této proble­matiky. Protože se domníváme, že myšlen­ky a podněty obsažené ve zprávě po­slankyně dr. Sachsové mohou v mno­hém pomoci učitelům a školským pracovníkům při promýšlení plánu práce pro příští období, přineseme v jednom z nejbližších čísel z jejího referátu výtah. Üplné znění uveřejní po prázdninách časopis Socialistická škola. UN V V

Next