Učitelské Noviny, červenec-prosinec 1966 (XVI/28-52)
1966-07-21 / No. 28-29
revoluce a společnost mněnka, že by kybernetický stroj někdy mohl mít také vědomí -či duševno. Termíny jako „vědomí" nebo „duch" jsou ovšem velmi neurčité a nemají dosud přesné koreláty v exaktní ře.čí. Kybernetický přístup k těmto problémům však dává skutečně nové možnosti nejen pro chápání vztahu hmoty a vědomí, ale i oro praktickou realizaci systémů, modelujících různé psychické funkce. Rozhodující slovo k tomuto citlivému sporu může říci pouze praxe. Vědeckotechnická revoluce jde i jinými směry než k rozvoji techniky pro zpracování informací. Pozoruhodné jsou například očekávané změny v oblasti zdrojů a forem přeměn energie. Lidstvo prozatím čerpá energii z paliv, jako je uhlí (52%), nafta (32%), zemní plyn (14%), a z vody (2%). Odmyslíme-ll si vodní zdroje, jejichž podíl je zatím velmi malý, jsou všechny ostatní v dohledné době vyčerpatelné a nadto je třeba je zachovat jako surovinovou základnu chemického průmyslu. Kdyby nebyly nalezeny jiné možnosti získávání energie, musela by společnost časem dospět v industrializaci a rozvoji techniky ke stagnací a úpadku. Ovšem v dohledu je již mnohem mocnější pramen energie, na jehož využití vědci intenzívně pracují. Je naprosto pravděpodobné, že zhruba na zlomu našeho století bude ovládnuto řízení termojaderné reakce, která zabezpečí lidstvu energii skutečně ve světovém měřítku. Výsledky jsou zatím v oblasti základního výzkumu. Podle propočtů by při termojaderné reakci bylo možné získat z 1 kg látky asi 25 miliard kWh elektrické práce a 1 km3 vody by stačil zásobovat celý svět energií na mnoho století. Věda připravila technickou a technologickou revoluci rovněž v oblasti látkových přeměn. Z hlediska druhů užívaných látek prý dnes lidstvo vstupuje do nového věku — věku syntetických materiálů — a postupně opouští „věk oceli", v němž setrvávalo mnoho století. Rozhodující význam pro tuto dalekosáhlou technologickou změnu má chemie, zvláště chemie makromolekulám!. Projevy chemizace zná již i běžný spotřebitel hlavně prostřednictvím zboží z „umělých hmot", které se objevuje ve stále větším množství a sortimentu na trhu. Chemizace však má mnohem závažnější perspektivy; její význam snese srovnání třeba s významem automatizace. Jde v podstatě o zásadní změnu v získávání jakýchkoli materiálů pro výrobu, o vytlačení přírodní těžby surovin jejich chemickou výrobou. Jinou širokou oblastí, kam zasahuje dnešní vědeckotechnická revoluce, je oblast komunikací a dopravy. Raketová technika a její využití pro přepravu lidí bude znamenat pronikavé zkrácení lidského prostoročasu jako všechny revoluce v dopravě. Připomeňme si, jak byla kdysi Země pro člověka velká a prakticky nekonečná, když měl k dispozici jen nejprtmi+ivnější prostředky- pro- Vlastní- pohy» a komunikaci zpráv a jak se postupně „zmenšovala“ špolu sě ždokonalOtřátílm dopravy a spojů. Raketová technika dokonce umožni překonat vázanost lidí na Zem. Návštěva některých planet sluneční soustavy je pravděpodobná již v našem století. Rakety rovněž ovlivňují komunikaci V širokém slova smýslu jako prostředky televizního a rádiového spojení v rámci celé Země, případně i mimo ni. Pro komunikaci zpráv i pro jiné účely společenské aplikace bude mít jistě velký význam využití kvantových generátorů záření — tzv. laserů a maserů. Není dost dobře možné a ani nutné vypočítávat všechny směry, jimiž se dnes technizace ubírá nebo se bude ubírat v nedaleké budoucnosti. Jedno je však jisté: převratné změny v technice jsou především výsledkem realizace vědeckých poznatků, jsou produktem záměrného úsilí profesionálních vědeckých pracovníků. Úloha laických zlepšovatelů, kteří na základě běžné praktické zkušenosti přetvářejí techniku, může být při dnešní komplikovanosti a vysoké úróvni výrobní techniky a technologie jen pomocná. Některé sociální důsledky technizace Jako jeden z důsledků uplatňování vědy ve výrobě můžeme v současnosti ve všech technicky vyspělých zemích pozorovat obrovský rozmach vzdělání. Růst vzdělanosti dnes není jen záležitostí šíření kultury, neodvozuje se z pojmu všestranného člověka budoucnosti, ale je to do jisté míry věcí existence a významu té či oné země. Bez maximálního počtu vzdělaných lidí není možná v budoucnosti výroba a řízení v širokém slova smyslu, nelze bez něho obstát v konkurenci vyspělých zemí. Všude vystupuje do popředí jako problém struktura vzdělání — problém, které disciplíny mají v tom či onom Oboru při stále postupující specializaci tvořit jádro vzdělání. Přitom musí být toto jádro vzdělání vybráno se zřetelem k tomu, aby škola dávala také jistý vzdělanostní předstih vůči praxi; při soudobém rychlém růstu techniky se musí rychleji měnit 1 struktura vzdělání. Pedagogika, která dnes nesleduje tendence vývoje vědy a techniky, je v žalostném postavení a může jen pokulhávat za požadavky praxe. 0 důsledcích automatizace pro společnost již existuje velmi rozsáhlé literatura. V současnosti se podíl automatizace na průmyslové výrobě v nejvyspělejších zemích pohybuje kolem 10 %. Automatizace tedy zdaleka není převládající formou výroby. Přesto však jsou její vlivy velmi patrné a jsou již delší dobu v popřBdí zájmu různých společenskovědních teoretiků. Automatizace mění samu starší koncepci výroby. Vylidňuje tradiční výrobní proces a vřazuje do něho nové, dříve nevýrobní složky. Jestliže mechanizace byla typická přeplněnými výrobními halami a dělníky, kteří vykonávali většinou stereotypní fyzickou práci, kterou ještě nepřevzala technika, jsou pro automatizaci charakteristické prázdné nebo téměř prázdné výrobní prostory, z nichž v podstatě vymizela dřívější fyzická práce anebo byla dramaticky redukována. Počítače zde rovněž přebírají stereotypní psychickou práci ve smyslu kontroly a dozoru nad výrobou. Podíl živé práce v bezprostředním výrobním procesu se tedy radikálně snižuje a lidská práce se přesouvá jinam, hlavně do oblasti výzkumu a přípravy výroby. Rada činností, které dříve buď vůbec neexistovaly, nebo aspoň nepatřily k výrobní Činnosti, se vřazuje do výrobního „procesu jako jeho organická ^p^učášt. Systémová analýza, programování, hově formy podnikové a výrpbní kontroly, yypžívající mechanizovaných a automatizovaných správních provozů, kvalifikovaný odborný dozor nad složitými systémy a jejich údržba jsou jistě činnosti, v nichž převládají tvůrčí prvky práce. Některé z nich se pěstovaly dříve jen odděleně od výroby ve zvláštních výzkumných ústavech nebo na školách. Souběžně s automatizací výroby probíhá mechanizace a automatizace správních procesů a kanceláří. Píše se, že je jíž dokonce v pokročilejším stadiu než automatizace jiných složek výroby. Úřední činnost v dnešním podnikání astronomicky vzrostla. Ještě kolem r. 1900 připadal jeden úředník na čtyřicet dělníků, kdežto v dnešní době je tento poměr asi šestkrát nižší 1:7) a má stále klesající tendenci. Růst správního aparátu je zcela přirozený a normální a odpovídá růstu nároků na informaci pro veškerou řídící činnost. Nelze mu trvale čelit občasným propouštěním úřednictva, pokud se nezmění samy principy správní činnosti, Existuje jen jedna reálná cesta k „vítězství nad papírem" a ke snížení početního stavu správních provozů: jejich mechanizace a auto matizace zavedením výpočetní techniky. Naprostá většina teoretiků se shoduje Vtom, že automatizace má pro strukturu pracovní síly zásadní význam. Ve svém celku vede k růs tu kvalifikace souhrnné pracovní síly. Nejvíc postihuje tradičního dělníka z období mechanizace jako reprezentanta stereotypní fyzické práce a tradičního úředníka, hlavního reprezentanta stereotypní duševní práce. Účast „modrých košil" a „bílých límců" má v automatizované výrobě silně sestupnou tendenci. Veliký prestiž zde získává vrstva zaměstnán ců obrazně nazývaných „bílými plášti“, u nichž převažuje tvůrčí psychická práce. Spolu s technizací výrobních procesů se tedy mění sociální struktura dělnické třídy, resp. výrobců. Robustní silák jako symbol nejpokrokovějšího dělníka minulého období ustupuje do pozadí a na jeho místo přichází výrobce více oduševnělý, s větším podílem tvůrčí psychické práce. Postupně mizejí též některé symboly sociální prestiže, které nelze vyjádřit penězi, jako rozdíl výrobců čistých a špinavých, rozdíly v pracovních podmínkách a právech a v oblékání. Sociální příslušnost lidí se stále obtížněji rozpozná podle vnějších znaků i v Samém výrobním procesu. Technizací se tedy svérázným způsobem naplňuje marxistická 'teze o stírání podstatných rozdílů mezi fyzickou a duševní prací. Výrobce či dělník současnosti zahrnuje mnohem komplexnější souhrn činnosti než v období, kdy nejvyšší úroveň techniky tvořily mechanizované provozy. Tehdy se člověk ani příliš nezmýlil, jestliže jej ztotožnil pouze s reprezentanty fyzické práce, i když rozlišování lidí podle fyziologických hledisek jejich úkonů nebylo nikdy marxistickým kritériem jejich příslušnosti k určité třídě. V dnešní době by však bylo podobné stanovisko naprostým nepochopením trendů rozvoje techniky a nároků, jaké technika klade na lidskou práci. Rostoucí technizace si rovněž zákonitě vynucuje více pozornosti otázkám řízení i ze strany vědy. Organizační a manažérské strá«ky různých výrobních provozů postupně získávají na důležitosti a považují se dnes za stejně významné.jako stránky technické a technologické. Je to jen přirozený důsledek komplexnosti moderních mechanizovaných a zvláště automatizovaných provozů, v nichž souhrn jednotlivých činitelů již nelze do.st dobře sledovat bez pomoci analytických kvantitativních vědeckých procedur. Jejich instalace vyžaduje zpravidla veliké investice, které by bylo velmi riskantní a neekonomické vynakládat jen na základě hrubého každodenního odhadu. Množství variant sestavení a činnosti každého takového složitého systému je tak veliké, že jejich vyhodnocení a výběr nejefektivnějších z nich jsou nemožné bez speciálních matematických metod, modelů a někdy i počítačů. Stéle větší integrace výroby na základě techniky vyžaduje nejen racionální řízení v rozmezí podniku, kterého se dá dosáhnout i v rámci kapitalistického* podnikání. Žádá plánování v celostátním a v mezinárodním měřítku. V tomto smyslu je pro rozvoj automatizace nezbytná socializace a odstranění rušivých vlivů soukromého vlastnictví na řízení. Racionalizace v řízení ták přerůstá až do politických sfér. Říká se, že bez důsledné racionalizace hrozí automatizaci osud brontosaura, jehož tělo rostlo rychleji než mozek a nervový systém, což mělo nakonec katastrofální důsledky'pro jeho existenci. Tak, jak se člověk v průběhu vědeckotechnické revoluce postupně vyděluje z bezprostředního výrobního procpsu a stále více jej ovládá, nabývá na významu základní filosofická koncepce společenského determinismu, z níž je odvozeno samo pojetí řízení nebo pojetí lidské aktivity ve společnosti vůbec. Ukazuje se, že průběh žádného procesu není dán jednoznačně (jen nutnej předem; vždy existuje více možností jeho realizace, přičemž každá z nich se uskutečňuje s jistou pravděpodobností. Novější filosofické představy společenského determinismu proto uznávají podíl nahodilosti v objektivním dění a neodvozují jí jen z lidské neznalosti. Stále větší význam mají ve vědě statistické zákony, které postihuji nutnost i nahodilost různých procesů. Společenský proces není nestrukturovaný, nýbrž je složitou soustavou rozhodovacích procesů, které mají specifickou vertikální i horizontální výstavbu. Rozhodování různých jednotlivců nemá stejnou váhu: všichni nepřispívají stejnou měrou k tvorbě společenské reality a jejích zákonitostí. Nestačí tedy jen zprůměrovat činnost všech lidí, abychom pochopili determinovanost jednotlivých stavů konkrétního společenského procesu. Vyšší hladiny rozhodování mohou zpravidla podstatně více ovlivnit vývoj kterékoli společenské oblastí (i když přihlížíme k různým formám demokratismu) a také subjektivita příslušných pozic se může na vzniklé realitě více projevit. Rozhodování na kterékoli hladině přirozeně není ničím neomezené. Vždycky proň existují jisté meze, dané předchozím stavem reality, (látkovými, energetickými, ekonomickými a jinými faktory); určitý stav reality takto determinuje další' činnost. V rámci těchto mezí však může člověk' rozhodovat o dalším vývoji a toto rozhodování principiálně nikdy nemá charakter „volby" jediné možnosti. Rozhodování je typické tím, žé má (nebo aspoň může mít) k dispozici řadu variant dalšího vývoje, mezi nimiž dokonce i optimálních variant může být více než jedna. Optimálnost závisí na kritériích, které na příslušné varianty vývoje vznáší ten který subjekt, čímž do rozhodování vstupují různé lidské normy a hodnoty. Jestliže tedy platí, že každá realita — a tím spíše realita společenská — není stroze deterministická, nemůže být všechno předem detailně direktivně plánováno. Míra direktivního plánování a řízení závisí mimo jiné na .povaze společenské oblasti; jistě nelze stejnou měrou direktivně plánovat objevy vědy jako třeba produkci určité dílny. V řadě oblastí je důležitější, aby působily účinné samočinné regulace, orientující jejich činnost k žádaným cílům. Úkolem řízení zde potom je ovlivňovat některé rozhodující parametry těchto činností .Inapp. právním řádem,« ekonomickou stimulací apod.). "Pro" Mfenť'^s^ôfécftoÉhi'Teďy' líflccljl nemůže být závazný jen jeden model, stejný pro všechny její sféry. Různé racionální. modely řízení, které jsou vždy výsledkem -náročné a dlouhodobé teoretické práce, jsou nezbytnou perspektivou každé vysoce technizgvané společnosti. Bez racionalizace v oblasti organizace (nejen výrobní, ale společenské v širokém slova smyslu) se nemůže rozvíjet ani technicko-technologická štránka různých procesů, jejíž racionalizace dosáhla vysokého stupně.'Věda zde nutně překračuje rámec pouhých výrobních sil. Ovlivňuje zásadně i výrobní a společenské vztahy (resp. organizačně strukturálni stránky společenských procesů) a stává se v tomto smyslu „společenskou silou“. metodické přípravy na jednotlivé hodiny, opravy písemných prací, správa kabinetů a knihoven, další vzdělání (studium vlastního oboru a oborů příbuzných, studium cizích jazyků, návštěva kulturních podniků, četba aj.'),' nutné organizační a pedagogické porady, práce s kolektivem rodičů apod. Jako významný veřejný pracovník musí učitel soustavně sledovat veškeré dění v politickém a kulturním životě, a aktivně se ho také zúčastňovat. To vše si činí velké nároky na jeho skutečné pracovní zatíženi. Pokud jde o přeměnu pracovního režimu škol, považujeme ji za nutný důsledek změn v pracovním režimu dospělých, ke kterým dochází v důsledku vědeckotechnické revoluce. Postupné zkracování pracovní doby v podnicích a závodech a s tím související zavádění volných sobot je jednou z cest k dalšímu zvyšování životní úrovně. Je to logický důsledek vývoje naší společnosti, zejména pak důsledek rozvoje vědy a techniky i výrobních sil a zvyšování efektivity společenské práce. Pokud jde o výchovu mládeže, je nutno připomenout, že zavádění zkráceného pracovního týdne má vytvořit i příznivější předpoklady k posílení vlivu rodičů na výchovu dětí, k upevnění vzájemných vztahů v rodině. Se změnou tradičního pracovního režimu škol je tedy nutno počítat jako s naléhavým společenským jevem. Přitom ovšem musíme mít na zřeteli některé zásadní rozdíly mezi postupným zkracováním pracovní doby dospělých a jeho aplikací na organizaci vyučování a výchovu děti. Základní rozdíl spočívá v psychologických, fyziologických a somatických zvláštnostech dospělého člověka a vyvíjejícího se organismu dětí a mládeže, v různé společenské funkci pracovní činnosti dospělého člověka a společenské funkci učení a vyučování dětí a mládeže. Každé řešení uvedených dvou problémů, tj. zkrácení pracovní doby učitelů a úprava pracovního režimu škol, musí plně respektovat naši konkrétní situaci i obecné zvláštností mezi pracovním režimem dospělých a mezi specifikou učení, o níž jsem hovořil. Je ffeba přiznat, že je to velmi obtížné, poněvadž se při tom střetáváme s řadou protichůdných názorů, tendencí a stanovisek, které je třeba v zájmu objektivity důkladně zvážit, než Se přijme řešení konečné. Konečné řešení, které bude opřeno o dlouhodobý a komplexní výzkum pedagogických, psychologických 1 ekonomických zřetelů, bude možno připravovat až po roce 1970 v souvislosti s komplexním řešením obsahové přestavby na jednotlivých typech škol. To ovšem neznamená, že bychom do uvedené doby měli přezírat situaci, která se už dnes objektivně začíná vytvářet tím, že se postupně zavádějí dvě volné sudé soboty. Ministerstvo školství a kultury vypracovalo se širokým aktivem odborníků návrh opatření pro přechodné období do roku 1970. V současné době předkládá návrh k projednání vládě. Po projednání budeme naši veřejnost včas informovat. V ministerstvu školství a kultury připravujeme pro realizaci návrhu potřebná pedagogická, organizační, kádrová i ekonomická opatření. Nelze ovšem nevidět, že i správné řešení tohoto přechodného období je velmi obtížné. Jakékoliv řešení však bude od nás všech vyžadovat, abychom učinili všechno pro zintenzivněnl práce našich škol. XIII. sjezd naší strany postavil před nás požadavek zvýšit náročnost přt výchově a vzdělávání mladé generace. Nejde ovšem jen o zvýšení nároků na práci žáků a studentů, ale i o zvýšení nároků na práci, učitelů. Naší povinností pak je vytvořit jim k tomu náležité podmínky. Pohled k přsdsednlckému stolu v síle sokolovny při zahajovacích slovech předsedy 0BDK Tomáše Millíky. Fotografie t Uherskobrodských dni v tomto čísle jsou od Roberta Vejvody. UN3