Učitelské Noviny, červenec-prosinec 1968 (XVIII/27-52)
1968-07-04 / No. 27-28
číslo 27-28 dne 4. VII. 1968 ročník XVIII Z OBSAHU: K dalšímu vývoji učitelských platů — str. 3 Gdpovčdi učitelů ministru školství — str. 5 Dr. Jiří Cvekl polemizuje $ dr. Radimem Paloušem — str. 5 Diskuse nad jednou větou — str. 2 'ľadí na stupínku — str. 4 UBOH pojedenácté V tomto týdnu začaly již pojedenácté té, Uherskobrodské dny Jana Amose Komenského. Budou trvat do 9. července a v jejich rámci si účastníci vyslechnou kromě jiného vědecké referáty, věnované letos převážně padesáti letům samostatnosti našeho státu a současně práci českého a slovenského učitelstva za oněch uplynulých pět desítek let. V sekcích pak budou již tradičně pokračovat ústřední pedagogická čtení, jejichž náměty jsme již v UN před časem uveřejnili. Neděle zastihne účastníky na celodenních autokarových vlastivědných zájezdech, večery budou patřit kulturním programům, mezi které je též zařazeno vystoupení souboru fatraň z Kirnvogradu. Ve spolupráci se Slovenským pedagogickým nakladatelstvím připravilo pro letošní Uherskobrodské dny Státní pedagogické nakladateství dvě výstavy. První dokumentuje vývoj pedagogické literatury u nás v uplynulých padesáti letech, druhá, v Muzeu j. A. Komenského, nese název Učitelé v práci a v boji 1918-— 68 a je exkurzí do činnosti učitelstva na obrysech historie obou našich národů. Zachycuje osobnosti i události, dokumenty a výběr z pedagogického tisku. SPN ji pořádá pod záštitou ministerstva školství a dalších institucí. V Uherském Brodě však jsou otevřeny ještě výstavy představující návštěvníkům práce žáků a učitelů lidových škol umění, další je věnována spolupráci národního podniku Učební pomůcky s učiteli a poslední činnosti KPÜ r Hradci Králové a v Brně. V pohotovosti je rovněž redakce Zpravodaje UBDK, jehož první číslo mají již v těchto chvílích účastníci v rukou. Dnes jsou již také známy výsledky celostátního aktivu funkcionářů našeho odborového svazu, který se v Uherském Brodě sešel v pondělí a v úterý, aby se na něm prodiskutovaly především otázky související s akčním programem, se strukturou a se stanovami svazu pro příští období v rámci příprav na prosincový sjezd odborářů z oblasti školství a vědy. Časově i tematicky na tento seminář navazuje plenární zasedání ústředního výboru svazu, které se koná 4. a 5. t. m. v Gottwaldově. UN Školáci z Bohoryně na zámku Hrádek u Nechanio Foto CTK Ota Fric: OBAVY, POCHYBNOSTI, NADĚJE Není nic přirozenějšího pro každého učitele bez rozdílu stáří, než že si promítá letošní obrodné snahy do zorného pole výchovy a vyučování. Když otvírám noviny, sedám k televizi. nebo jdu kamkoliv debatovat, bývám plný kolísavého napětí a nedočkavosti, kdy už přejdeme od rozběhů a akčních plánů k činům. Na výchovnou a vůbec vnitřní školskou tematiku jsou denfky a týdeníky napořád skoupé. V pedagogických časopisech, kde výrobní lhůta je několikaměsíční, ještě podřimuje včerejšek. Učitelské noviny pohotově informují o stavovských nadějích, zveřejňují ve zkratce požadavky odborářských a stranických rezolucí ze škol, ale ani tam nenacházím odpověď na hořkosti a viny z minula, na nejistoty a pochybnosti dneška a na otazníky pro nejbližší perspektivy. Pořád mě něco znepokojuje, hryže, přepadá, dopaluje. Dlouho se mlčelo nebo jen málo a váhavě psalo o krizi pedagogické vědy, která musí být pilířem zítřka. Všichni jsme přitom věděli, že po léta posluhovala nepedagogickým zřetelům a pomyslným cílům. Ověnčila se neomylnosti oficiálních sovětských teoretiků, zavrhla všechno ostatní doma 1 v cizině, nahradila proklamativně a direktivně skutečný stav, potřeby a možnosti statisícové učitelské armády papírovou dokonalostí abstraktního vychovatele a poslušného aktivisty v Jedné osobě. Z hlediska denní praxe a touhy po vědění odpočívá teď valná část pedagogické literatury za sklem a na regálech. Proto se ani trochu nedivím kritickým hlasům a polemice, která se začíná rozvíjet mezi vědeckými pracovníky. Předváleční komunisté si přejí zásadní řešení naléhavých otázek a volají v Učitelských novinách a v Rudém právu po nové tvůrčí aktivitě všech, kteří se nějak podílejí na výchově. S Václavem Příhodou, nalézajícím kontinuitu naší pedagogiky a školské organizace v návaznosti na reformní myšlenky a pokusné školy let třicátých, polemizují ti, kteří registrují i stíny tohoto r rlobí, zejména metodický jfcjrmalismus. Skupina průbojných teoretiků poslala své prohlášení do Literárních listů. Pro ně je krize naší pedagogické vědy morální kri zí některých vedoucích pracovníků, kteří se spokojili se zdůrazňováním a vykládáním diktátorské vládní linie a učinili z duchovědné činnosti věc mocenského politikaření a úředního rozhodování. Tato struna se rozezvučela i v neukončené květnové besedě „Ke krizi pe dagogické vědy“ (viz UN č. 20), kde hovořili funkcionáři Cs. pedagogické společnosti. Ta je podle mého soudu nyní nejvíc povolána za sáhnout na chystané podzimní pražské kontě renci zdravě a podnětně do jádra složité pro blematiky. Tato naše domácí složitost je navíc znáso bována v celosvětovém měřítku bouřlivým ná stupem vědeckotechnické revoluce a převrat nými společenskými změnami, které z ní vy plývají i pro školské systémy v kterémkoliv státě na zeměkouli. Vybudujeme u nás za těch to okolností místo dílčích reforem jednotné pojetí velkorysé školské přestavby? Vím o svízelích, řekne vám jeden i druhý, s nímž se potkáte, a sám zakouším, jak se "»á lodička zmítá v dnešním rozvlnění mezi > mílajícími proudy a víry. Ale jsem i n, právě téct učitel! Nemohu odhodit posmi.i strážce majáku, hledače jistot, moudrého vy kladače a spolehlivého průvodce nejmladší generace. Jak pomáhá současná pedagogická věda, jak školské úřady a instituce vychovateli, obtíženému trpkými zkušenostmi posledních dvaceti let, v nárazech, protikladech, rozporech a dilematech poslední doby? A to jsem chlap, co však učitelka, která má navíc zjitřené znaky výchovného a vyučovacího poslání vtělit do svého postavení ženy a matky? Co jí mimo naději do budoucích dní pohotově poskytují překonaná hlediska v pedagogické vědě s hrozny přivěšených dílčích a odborných problémů, jako je třeba estetická nebo občanská výchova, literatura ve škole, koncepce jazykového vyučování, proteovský dějepis a vlastivěda, hlediska diferenciace a hodnocení, proměny zájmové a mimoškolní činnosti? Opravdu, jak zde dosáhnout co nejdříve „hlubiny bezpečnosti a ráje srdce“? Užil jsem schválně slov Komenského, protože je to pedagog našemu cítění přes staletí odstupu nejbližší a trvale moderní. Chtělo by se ml ho přivolávat a dovolávat i nadále. „Učte,“ aví Komenský, „horlivě a s plesáním, jsouce přesvědčeni, že se nedá dělatl nic lepšího než obklopovati lidské pokolení světlem.“ [Dokončení na str. 2) Cenzura je nepřípustná Denní tisk informoval, že Národní shromáždění schválilo malou novelu tiskového zákona, již se ruší cenzura. Tím skončilo období svobody slova na čestné slovo. Zákon se tedy postavil na stranu těch, kteří považují kabinetní politiku ve všech oblastech našeho života za zrůdnou deformaci ideálů socialismů. Díky neexistenci cenzury v posledních měsících mohla i učitelská veřejnost veřejně vyslovit své názory a požadavky. Díky tomu se mohl rovněž objevit na stránkách UN obsah stovek rezolucí učitelských kolektivů, otevřené úvahy o cestách našeho školství a jiné články ze života učitelů. Nebýt této svobody, nebylo by možné stát se optimistou a věřit i v renesanci učitelského stavu. Zrušení cenzury ovšem nezmenšilo tábor jejích stoupenců. Zatím je skutečností, že odpůrci svobody slova zvolili jiný způsob boje proti ni, využívajíce někdy i svých mocenských pozic. Nárok na občanskou statečnnst se při jejím hájení prute nezmenšil. Ale to je jediná cesta, jak národům naší země narovnat páteř. Redakce Učitelských novin vítá zrušení cenzury jako významné opatření, které k tomuto historickému úkolů, to jest k sebevýchově občanů, přispěje. - UN školní rok je mrtev, af žije školní rok t Na tiskové konferenci pořádané dne 28. teri«M r v zasedací síni ministerstva školství informovali ministr školství prot. dr. Vladimír Kadle«, DrSc., a jeho náměstkové prof. dr. ing. Ladislav Hanka novináře a ing. Václav Hendrych, CSc., přítomní o nejaktuálnějšich problémech našeho školství a odpovídali na jejich otázky. Náměstek ministra ing. Hendrych podtrhl práv® učitelé na zotavení a odpoěinek. V prací učitel« je napříště třeba stavět spíše na důvěře než na donucováni a kontrole, je nutno chápat učitele nejen jako zaměstnance, ale i jako osobnost. Jo nutno obnovit náležité společenské postaveni učitele a školy. Rozvoji našeho školství bráni mnoho nedostatků Žalostný stav je např. v tělesné výchově kde 75 % našich škol je bez tělocvičny a velký počet učitelů tělesné výchovy bez kvalifikace. Ministerstvo školství se proto dohodlo s fakultou tělesné výchovy a sportu, že vezme tolik studentů, kolik se jich do prostoru fakulty vejde, protože pro všechny bude uplatněni. Na střední všeobecně vzdělávací škole bude snížení počtu hodin tělesné výchovy o jednu nahrazeno 4 celodenními brannými cvičeními do roka. Bude třeba, aby střední školy nebyly po zrušení krajů řízeny okresy, ale centrálně; poněvadž jich však je velký počet, bude třeba zřídit nové oblastní orgány pro řízení těchto škol, jež by byly prodlouženou rukou ministerstva. Ukazuje se nanejvýš nutné, aby se školy vymanily ze zásahu místních činitelů, aby škola znovu nabyla punco státní organizace pro výchovu. V té souvislosti je třeba uvažovat o obnova místních, okresních, popřípadě újezdních školních výborů s náležitou samostatností a nezávislým rozpočtem, aby se uz např. nestávalo, že rada MNV vyhodnocovala klasifikaci na školách ve svém obvodě. Pokud se týká nové koncepce základní i střední všeobecně vzdělávací školy, bude třeba v příštím školním roce spolupracovat kromě výzkumných ústavů pedagogických i s jinými kolektivy, především s profesory a učiteli z praxe a i praktiky z dřívějška např. s kolektivem pokusných škol zlínských. Je třeba využít všech zkušeností a pokusit se je zapojit do nové koncepce našich škol. Pokud jde o učebnice, je zde situace velice svízelná. Některé budou muset být nahrazeny brožurami a místa, jež neodpovídají novému pojetí, budou muset být suplována i články v metodických časopisech, např pokud jde o učebnici dějepisu v 9. ročníku. V sedmé třídě nebude možn® používat učebnice občanské výchovy, poněvadž obsahem vyučování tu bude výklad Ústavy a Deklarace lidských práv. Největší potíže tvoří nedostatky v polygrafickém průmyslu, kde bude ministerstvo školství podporovat požadavek SPN, aby mělo k dispozici samostatnou tiskárnu. Při obsazování míst ředitelů a inspektorů se počítá s konkursním řízením, je však třeba jistých úprav v zákoníků práce. Pokud se týká zavedení pětidenního týdne, bude ještě tento rok ponecháno ředitelům na vůli, zda jej přijmou, či se rozhodnou vzhledem k místním podmínkám pro zachování cyklu jedenáctidenního. O vyučování náboženství budou ještě vydány směrnice, poněvadž tu dosud nedošlo k dohodě mezi církvemi a státem. Školní brigády v době vyučování budou zrušeny, i když se s tím ministerstvo zemědělství těžko smiřuje. Jedinou výjimku bude tvořit zavádění chmele, kde bude použito žáků zemědělských učňovských a středních odborných škol. Bude třeba novelizovat I vysokoškolský zákon a jedním z hlavních problémů tu bude otázka titulů. Udělit každému absolventovi vysoké školy automaticky doktorský titul by znamenalo jejich inflaci a bylo by v rozporu s mezinárodními zvyklostmi. Rehabilitační komise na ministerstvu školství již pracuje, zejména pokud jde o rehabilitaci mimosoudní. Všem studentům, kteří byli z politických důvodů vyloučeni, je dáno fakticky právo, aby se na školu vrátili, někde to ovšem bude vzhledem k velkému časovému odstupu těžko proveditelné. Pokud se týká výsledků přijímacího řízení na školy II. cyklu, byla převážná část uchazečů letos velice kvalitní a byl proto docela přirozený i velký počet odvolání, jimž bylo ve většině případů vyhověno. Ministerstvo školství projednalo s KNV rozšířený počet tříd všude tam, kdo se ukázal zájem, eož se týká především škol ekonomických, škol pro dívky, ovšem i SVVŠ. Právě sem se hlásí zvláště ve velkých městech o 5—12 ®/o dětí vfc, než se předpokládalo. I příští rok se nezmění název SVVŠ a zůstane označení dosavadní. S novým názvem gymnasium se počítá až v následném roce, kdy bude už většina škol tohoto typu čtyřletá. Prozatím poběží souběžně cyklus čtyřletý i tříletý a bude záležet především na rodičích, kam své dítě pošlou. Teprve během příštího roku bude vypracován učební plán Čtyřletého studia. Pokud se týká osmiletého gymnasia, o němž se v poslední době velmi hovoří, je to problém velmi choulostivý. Nikde kromě NSR a zčásti Velké Británie nejsou žáci vybíráni již v 11 letech. Ukazuje se, že v 11 letech je třídění příliš předčasné, v 15 letech příliš pozdní, je třeba dělat selekci v rámci jednoho typu školy každý rok. Poněvadž se teoretici a praktikové nemohou v tomto směru shodnout, bude ministerstvo školství řešit tento problém experimentem na několika školách, kde již v 11 letech budou žáci zvlášť nadaní vybíráni do speciálních tříd, jež zůstanou organizačně sice na devítiletce, ale budou pod patronátem příslušné střední školy a budou zde učit podle zvláštních osnov profesoři středoškolští. Pokud se týká učňů, uvažuje se o tom, aby v prvním roce učení byli považováni za žáky a vztahovaly se na ně i výhody žáků, tj. prázdniny. Teprve v dalších letech by byli zařazováni do provozu, což by bylo i v souladu s mezinárodními ujednáními, která to dovolují až od 18 let. V závěru konference poděkoval ministr školství všem novinářům za pomoc a vyjádřil přesvědčení, že i v budoucnu bude s-dmá velmoc s ministerstvem školství spolupracovat a seznamovat veřejnost s jeho úsilím a prací. -zj-