Učitelské Noviny, červenec-prosinec 1969 (XIX/29-52)

1969-09-11 / No. 33-34

5* u nás. Diagnóza byla zcela jasná a shodná. My jsme však ani po stanovení správné diagnózy neprikročili k účinné léčbě. Příčiny tragického vývoje od ledna do srpna 1968 nutno vidět v těchto třech hlavních faktorech: I. Zneužití polednového obrodného procesu k seskupení pravicově eportunis­­tických, protikomunistických a prolisovětských sil a jejich nástup k bojí o moc, příprava kontrarevolučního převratu. Hlavní zbraní těchto sil byl roz­hlas, televize a tisk, kde působili též přímí exponenti imperialismu (Sviták, Volný, Winter, Veselý, Liehm aj.J. Promyšleně řízenou demagogickou činností sdělovacích prostředků se snadno podařilo ovlivňovat široké vrstvy našeho lidu, zejména mládeže. Významně k tomu pomáhala též nepřátelská zahraniční pro­paganda. II. Pasivita vedení KSČ vůči nástupu protikomunistických a protisovětských sil. Postupně se oslabovala ideová a organizační jednota KSČ vystoupením pra­vicově oportunístického křídla. Umrtvovala se zásadová a ofenzivní politika. Zastavil se ideologický boj, ztratil se vliv na hromadné sdělovací prostředky. Podléhalo se nátlakovým akcím protikomunistických sil. Ustupovalo se od zá­sad proletářského internacionalismu a vyklidilo se pole pro různé koncepce nacionálního pseudosocialismu. Podcenil se historický význam vedoucí úlohy strany a dělnické třídy. Nečelilo se propagaci buržoázni demokracie, projevům maloměšťáckého radikalismu, hlásáni vedoucí úlohy inteligence atd. Vedeni KSČ ztrácelo svůj řídící vliv a dostávalo se do vleku živelných událostí. Ne­byly splněny sliby a závazky, které naši představitelé přijali na mezinárod­ních jednáních. Krajně lehkomyslně se podceňovalo akutní nebezpečí proti­­revolučniho převratu, volila se taktika pasivního vyčkávání, ačkoli jsme při rozhodném postupu mohli zmobilizovat dostatek sil k odražení protikomunis­tického náporu. Nedbalo se trpkých zkušenosti z Maďarska v roce 1956 i z ji­ných zemí. III. Strany a vlády pěti zemí Varšavské smlouvy s obavami sledovaly náš vni­tropolitický vývoj 1 snahy o změnu naší zahraniční politiky. Opětovně a stále naléhavěji upozorňovaly a varovaly. Po sérii bezvýsledných jednání ztratily důvěru a jistotu, že vedení KSČ je s to zvládnout situaci. Možné vítězství kontrarevoluce v ČSSR se stalo hrozbou pro celé společenství socialistickýc zemí. Proto a jen proto došlo 21. srpna 1968 ke vstupu vojsk Varšavské smlouvy do ČSSR. LÉČBA Naději na úspěšnou léčbu nemoci dává jen léčba kauzální, tj. zdolání příčin nemoci. Nestačí jen léčba symptomatická, tj. pouhé mírnění a tlumení jednot­livých dílčích příznaků. Také chorobný proces, jímž je zmítána naše společnost, může být zdolán jen energickým postupem proti hlavním příčinám tohoto postižení. Ve svém diagnostickém závěru jsme určili tři hlavní příčinné patogenetické řetězce. Ve shodě s tímto závěrem nutno provést trojí léčebný zásah: 1. Vedení strany, Národní fronty a státu musí organizovat důslednou očistu celého národního a státního organismu od pravicově oportunistických a proti­komunistických sil, extrémistických hazardérů a dobrodruhů. Tyto živly cítí svou neodvratnou prohru. Jsou však rozhodnuty strhnout s sebou do záhuby třebas celý národ. Pracují podle zásad: „Čím hůře, tím lépe. Po nás ať přijde potopa.“ Na prvém místě bylo nutno znemožnit zneužívání hromadných sdělova­cích prostředků k soustavnému narušování zdravého politického vývoje. Je však třeba stejně energicky, zásadově a důsledně zasáhnout ve státním aparátě, v oblasti řízení naši ekonomiky, vědy, školství a kultury. 2. Vedoucí představitelé musí podat všemu lidu pravdivý a úplný přehled a zhodnocení příčin tragického vývoje od nadějného ledna přes otřesný srpen 1968 až k dnešní vleklé krizi. 3. Teprve po objasnění vzniku a vývoje deformací polednové politiky, příčin srpnových událostí a současného stavu, po čestném, úplném, rozhodném a dů­sledném splnění všech našich závazků může dojít ka skutečně trvalé konsoli­daci a normalizaci poměrů u nás. Jen tak se obnoví upřímné soudružské a přá­telské vzájemné vztahy stran i národů socialistických zemí. ČSSR upevní své postavení spořádaného suverénního socialistického státu, jehož lid bude v klidu a jednotě pracovat za pravdu, svobodu, socialistickou demokracii, socialistický humanismus, blahobyt a štěstí. Všichni přáli a radili jediné: Postupujte tak, aby vše prospělo vaší výstavbě socialismu, upevnilo vedoucí úlohu KSČ a její spojení s lidem, aby se tím posí­lilo mezinárodní komunistické hnutí, aby se úspěšně a tvůrčím způsobem uplatňovala jednota obecných zákonů marxismu-leninlsmu i specifických zvlášt­ností země. ;—r* ---------------­Sovětský svaz i ostatní socialistické země vyjádřily jasně a jednoznačně svůj souhlas s lednovým novým kursem KSČ. Do Prahy byl tehdy pozván s. Brežněv. Odmítl zasahovat do rozhodnutí o odvolání Novotného. Označil to za naši věc — „Eto vaše dělo“. Všichni schvalovali naše opatření k prohlou­bení socialistické demokracie, federalizaci státu, rehabilitaci neprávem odsouze­ných a pronásledovaných, ekonomickou reformu atd. Připomněli, že ve všech socialistických zemích pokračuje proces demokratizace, že národnostní problémy byly např. v SSSR již při jeho zrodu řešeny formou federatívních socialistic­kých republik, rehabilitace byly plně a důsledně provedeny ve všech socialistic­kých zemích kromě ČSSR [viz např. osud V. Gomuiky a J. Kadára), ve všech zemích se hledá optimální varianta řízení socialistické ekonomiky atd. Všichni víme, že po desetiletí byla ČSSR miláčkem celé rodiny socialistických zemí, byla zemí velkých nadějí a úspěchů v budování socialismu, „výkladní skříní“ socialistického světa. VZTAH SSSR A OSTATNÍCH SOCIALISTICKÝCH ZEMÍ K ČSSR Náčelník hlavní politické správy ČSLA a pracovníci vojenských vysokých škol se otevřeně angažují za oslabení nebo přerušení spojeneckých svazků ČSSR s ostatními socialistickými zeměmi. Sdělovací prostředky rozpoutávají šílenou protisovětskou hysterii při cvičení spojeneckých armád Varšavské smlouvy na území ČSSR. Inscenuje se ničemná provokační kampaň se zcela vymyšlenou účastí „sovět­ských agentů“ na smrti ministra jana Masaryka, ač vždy bylo a je nezvratně prokázáno, že šlo o sebevraždu. Požaduje se vystoupení z Varšavského paktu a vyhlášení neutrality ČSSR. Objevují se plány na obnovu Malé dohody za pomoci Západu. Navazuje se politická, ekonomická i kulturní součinnost s NSR. Sikova ekonomická reforma chce zemi zbavit hlavního kvalitativního rysu so­cialistické ekonomiky, osvíceného ústředního plánování, oslabit životně důle­žité ekonomické vztahy k socialistické soustavě a připoutat naši zemi k sou­stavě kapitalistické. Leninismus je prohlášen za doktrínu platnou jen v zaostalých agrárních ze­mích Asie, nikoli v průmyslově vyspělých zemích Západu. Po lednu 1968 nastává v tisku, rozhlase a televizi prudký obrat. Antisocia­­lismus a antikomunismus se projevuje hlavně zuřivým antisovětismem. Našli se ovšem příživníci a kariéristé, kteří deformovali až karikovali naše vztahy, založené na vděčnosti osvoboditelům, na sympatiích k zemi Leninově, k VRSR a k první zemi socialismu. Objevovalo se nedůstojné podlézání, bez­duché kopírováni, neupřímné vychvalování. Náš lid v drtivé většině přijal po roce 1945 svým rozumem 1 citem Gottwal­dovo heslo: Se Sovětským svazem na věčné časy. Se Sovětským svazem — a nikdy jinak. VZTAH ČSSR K SSSR A OSTATNÍ M SOCIALISTICKÝM ZEMÍM Je to neuvěřitelné, avšak je skutečností, že přes tento rozbor politické situa­ce v zemi nebyla realizována žádná účinná opatření, která by ofenzívě pravi­cových, protisocialistických a protisovětských sil čelila. Naopak — útoky se stupňovaly, zejména v souvislosti s jednáním našich politiků s představiteli Jiných stran. V diskusi vystoupila řada soudruhü s vážnými obavami p další vývo] u nás. V závěru řekl s. Dubček mj.: „V současné fázi se objevuje jako vážné nebez­pečí, které by mohlo narušit tento proces, nebezpečí zformování protistranic­­kých a protisocialistických sil, které by mohly nastolit otázku boje o moc. Nikdo netvrdí, že toto nebezpečí je takové, že bychom dnes stáli tváří v tvář kontrarevoluci. Ale tato skutečnost tu je jako potenciálni faktor, který může v určité situaci narůstat a znamená vážné ohrožení.“ „V žádném případě nesmíme z naší strany nahrávat taktice buržoázni propa­gandy, zaměřené na rozbíjení jednoty socialistických zemí a vytvoření atmo­sféry nedůvěry, šířením nejen zkreslených výkladů některých rozdílných ná­zorů, ale i vysloveně provokativních zpráv, například o připravované vojenské intervenci socialistických států do Československa, nebo vytrhaných, hrubě zkreslených výroků našich vedoucích soudruhů apod. Nevím, k čemu je dobré přebírat různé pomlouvačně zprávy a informace buržoázni propagandy do naší zpravodajské činnosti a dávat jim u nás publicitu, aniž by se na ně rea­govalo.“ Neoddělitelnou součástí naší politiky je spolu s bojem proti minulým defor­macím i boj proti antikomunistickým projevům, proti narušování našeho spo­jenectví a dobrých vztahů se Sovětským svazem a socialistickými zeměmi, proti napadání internacionálních stránek politiky naší strany.“ Nás samozřejmě v prvé řadě zajímá postoj bratrských stran socialistických zemí. je skutečností, že jejich představitelé, s kterými jsme jednali, vyslovují podporu a sympatie naší straně, podporu ústřednímu výboru strany v úsilí o vy­budování vyspělé socialistické společnosti, ale neskrývají se v rozhovorech a někdy i veřejně se svým znepokojením nad některými protisocialistickými, antikomunistickými a antisovětskými tendencemi, které se objevily v proudu obrodného procesu. „Proces vývoje socialistické demokracie v naší zemi je i nadále předmětem zvýšeného zájmu ve světě. Je středem pozornosti zejména komunistických a dělnických stran. „Vylučujeme možnost, že by rozvoj socialistické demokracie u nás v současné době byl možný při vytváření opoziční politické strany, která by stála mimo Národní frontu, neboř je to cesta k obnovení mocenského boje. Naše strana se postaví všemi prostředky proti rěmto snahám proto, že by to v dnešních našich podmínkách nezávisle na přání těch, kteří takové názory hlásají, na­konec vyústilo v pokus zvrátit nejprve pozice Komunistické strany Českosloven­ska ve společnosti a nakonec i socialistický vývoj.“ Pravda, vnitřní antikomunistické síly vystupují zatím zdrženlivě. Jsou dokonce ochotny zapřísahat se, že jsou pro obrodný proces. Uplatňují přitom taktiku postupných cílů. Když uvážíme, jak hluboký je rozpor mezi jejich cíli a sku­tečnými zájmy našeho lidu, které kotví v socialistickém uspořádání společnosti, můžeme právem říci, že extrémní, okrajové síly nemohou samy o sobě naší stranu a socialismus vážně ohrozit. Reálnost jejich nebezpečí je však v tom, že se pokoušejí vytvořit si základnu v ovzduší antikomunismu a antisovětismu, v podporování různých živelných a dezintegrujících tendencí, které by ohrozily strukturu naší společnosti. Musíme si být vědomi, že v současném období boje dvou protichůdných třídních ideologií je antisovětismus nejmodernější odrůdou antikomunismu." Nechybí ani zvýšený zájem z řad nepřátelské emigrace. V posledním období roste i intenzita zájmu nepřátelských rozvědek o dění v Československu. Různé nepřátelské zpravodajské agentury šíří nepravdivé informace, polopravdy, do­hady, kterými se snaží narušovat vzájemné vztahy socialistických zemí, jednotu strany, dezorientovat členy strany i ostatní veřejnost. To jsou důvody, pro které si musíme pozorně všímat politické a ideové akti­­vizace zbytků poražených buržoazních tříd, zkrachovaných předúnorových pra­­vičáckých politiků a podobně. Jsme svědky toho, jak se tu a tam pokoušejí vytvářet ideové a politické předpoklady pro svoji činnost. Nechybějí ani pokusy vytvářet si legální základnu pro svoji činnost v některých organizacích, které nyní živelně vznikají, zejména K 231, kde působí i lidé právem odsouzení pro protistátní činnost. Socialistická republika existuje teprve 23 let. Mezi námi žijí zbytky předchá­zejících vykořisťovatelských tříd a jejích političtí exponenti. Přežívají staré ideo­vé vlivy i jejich nositelé. Žijeme v rozděleném světě, ve kterém nepřestal pů­sobit třídní boj. Tyto skutečnosti nejsou pro charakter našeho společenského vývoje určujícím činitelem. Jsou však zde a především v dnešním prudkém spo­lečenském pohybu nemůžeme s nimi nepočítat. ' „Pro náš postup je krajně důležité, abychom zhodnotili reálné síly a možnosti těchto tendencí. „Jde o to, abychom neotevřeli prostor nesocialistickým nebo dokonce proti­­revolučním silám. Proto k těmto otázkám včas obracíme pozornost strany.“ „Především jde o to, že se stále rozvíjí a často 1 stupňuje jednostranný nápor s cílem zdiskreditovat stranu jako celek.“ Hlede/ pravdu, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj prav.’u, prav pravdu, dri pravdu, braň pravdu až do smrti. Mistr Jan Hus Pravda zůstává pravdou, i když se dočasně octne v menšině. V. I. Lenin Manifest pravdy Prof. dr. Jaronír Hrbo.*, úrSc., ministr školství ČSR Naše národy prožily v roce 1968 bouřlivé události, které vzrušily celý svět. Hledáme odpověď na otázky: Proč k tomu došlo? Kdo jsou strůjci událostí? Kdo a jak je vinen? Jak jednat dál? Jak napravit vzniklé škody mravní, poli­tické i hmotné? Dějiny nevznikají hrou náhod nebo účinkem nepoznatelných sil. Dějiny jsou výtvorem lidí, lidových mas 1 jejich vůdců. Co tedy bylo motivem účastníků srpnových událostí, proč se zvolily použité prostředky, k jakým cílům se smě­řovalo? PRVNÍ POTŘEBNÉ K žádné skutečné a trvalé normalizaci veřejného života nemůže dojít, ne­­budou-11 všemu lidu jednoznačně a přesvědčivě osvětleny příčiny srpnové krize, příčiny vstupu vojsk zemí Varšavské smlouvy do ČSSR. Žádná názorová a akční jednota nemůže být vytvořena, dokud trvá nepře­konaný rozpor ve vztahu našeho lidu k Sovětskému svazu a jeho armádě. Slavný irský matematik George Bool, zakladatel matematické výrokové lo­giky, zavedl matematické symboly pro platnost určitých výroků. V našem pří­padě jde o otázky: Má vinu ČSSR? Má vinu pět zemí Varšavské smlouvy? Teoreticky existují čtyři kombinace, v nichž 1 značí vinu, 0 nevinu: 11, 10, 01, Ó0. Varianta 00, tj. nevina obou stran, nepřichází v úvahu. Varianta 11 má málo stoupenců. Říká se obvykle, že my jsme podcenili ne­bezpečí kontrarevoluce u nás a že pět zemí toto nebezpečí přecenilo. Drtivá většina našeho lidu se však dělí na stoupence zbývajících dvou va­riant: 10, 01. Je to rozpor vyostřený do přímého protikladu. Je to naprosto se vylučující buď — anebo: Buď došlo ze strany pěti socialistických zemí k násilnému přepadení ČSSR, k nevyprovokované agresi a neoprávněné okupaci naší země, a pak je naším právem i povinností bránit se všemi prostředky. Pak je povinností každého vlastence bojovat ze všech sil proti okupannim. Pak ovšem jsou všichni, kdo hlásají obnovu spolupráce a přátelství s SSSR a ostatními zeměmi, kolaboranti a zrádci. Pak tedy máme i kolaborantské vedení KSČ, Národní fronty i státu. Anebo nešlo o přepadení, nýbrž o nutnou pomoc proti hrozící kontrarevo­­luci a intervenci imperialismu u nás, nešlo o násilnou okupací, nýbrž o prer ventivní ochranu před hrozícím převratem a krveprolitím u nás, nešlo o agresi, nýbrž o plnění řádné dohody s našimi představiteli. Pak je povinností každého z nás — a především našich vedoucích činitelů —, aby to jasně a jednoznačně prohlásili a všemu lidu prokázali a objasnili. Není přece možné, aby normálně myslící a čestný člověk současně hlásal: Jsou to okupanti a agresoři, ale musíme je považovat za spojence a přátele. Každý musí mít v této základní otázce jasno, jinak nelze náš lid a naše ná­rody politicky sjednotit. Avšak právě u tohoto klíčového problému jsme svědky neuvěřitelné skuteč­nosti: Nikdo z nejpovolanějšich dosud nepodal podrobný rozbor příčin, které vedly k 21. srpnu 1968. Nikdo dosud nesdělil všechna rozhodující fakta. Nikdo neinformoval veřejnost o jednáních, která předcházela vstupu vojsk do ČSSR. •

Next