Učitelské Noviny, leden-červen 1970 (XX/1-26)
1970-01-08 / No. 1
M/SS/aj 6 do dvacátého ročníku ZDENEK KONEČNÝ Neúprosný kalendář nás opět přistihuje, jaK se uprostřed redakčního klopocení s vánočním a novoročním číslem díváme udiveně na první dny nového roku a říkáme si, jak ten čas letí a jak nám, lidem od novin, letí dvakrát rychleji. A letos se k tomu dru/.í i •’■»ztodivný pocit (zvlášť u těch, kteří dělají Učitelské noviny už delší řádku letj, že vstupujeme do mimořádného ročníku a že v lednu příštího roku bude našim novinám punktum dvacet let. Někteří naši pozorní čtenáři si toho povšimli a napsali nám o tom ve svých novoročních pozdravech a přáních, jichž se nám letos na redakční stoly snesla zvlášť vel ká hromádka. Víme všichni velice dobře, jak ten právě uplynulý rok byl složitý a obtížný pro nás pro všechny, naši redakci a noviny nevyjímaje. Po jeho začátku, který byl poznamenán ještě přehnanými emocemi, probíhala další obdobi roku ve znamení postupného uklidňování. Věřme tedy. že nejtěžší chvíle jsou za námi. Potvrzují to i dopisy a příspěvky čtenářů, které v průběhu loňského roku postupně ztrácely na emocích a po přechodném odmlčení začínají nabývat na uváženosti. Nyní, na prahu nového roku, můžeme tedy konstatovat, že nastal čas uklidnění, že my v redakci stejně jako vy na íkolách si upřímně přejeme, aby se výchovná činnost rozvíjela v dobré a tvůrčí atmosféře a aby naše práce přinášela společnosti v budoucnu co nejlepší výsledky. A k této konsolidaci loňský rok vytvořil — přes všechny obtíže a problémy — důležité předpoklady, které výstižně shrnul president republiky Ludvík Svoboda ve svém novoročním projevu. Řekl, Za „vítězství jednoznačné orientace na socialistický rozvoj naší vlasti podle leninských principů je naším společným úspěchem a spolehlivým základem do budoucna... Druhým základem našeho dalšího rozvoje je výrazné posílení vedoucí role komunistické strany a upevnění jejího vedení... Třetí jistotou, na níž jedině můžeme stavět svou budoucnost, jsou naše přátelské a spojenecké svazky se Sovětským svazem. Ani jeden zásadní problém jak našeho dalšího rozvoje, tak i našeho mezinárodně politického postavení bychom nebyli s to řešit bez obnovení plné vzájemné důvěry a spolupráce se Sovětským svazem i druhými zeměmi socialismu.“ President Ludvík Svoboda ve svém projevu dále zdůraznil, že bude záležet na nás všech, jak na těchto základech budeme stavět a jaké budou výsledky naší prá ce. I na tom, „jak učitelé budou odpovědně vychovávat a dobře učit, jak rodiče povedou své děti a jak se mládež bude připravovat na život. V tom nám budiž poučením i trvalý odkaz Jana Amose Komenského, jehož třistaleté jubileum s námi letos oslaví celý kulturní svět.“ Presidentova slova si bereme k srdci i my v redakci. K tomu, abychom odpovědně plnili četné a v této době tak důležité úkoly stranické a školské politiky, je třeba, abychom měli i v redakci potřebné podmínky ke tvořivé novinářské práci. V uplynulém roce se redakce kádrově zkonsolidovala, svou činnost zahájila nová redakční rada a noviny se stávají od tohoto čísla orgánem jednoho vydavatele — ministerstva školství. Chtěli bychom čtenáře ujistit, že poslední změna nebude mít vliv ua koncepci novin, kterou hodláme uchovat takovou, jakou nám ji vložili do vínku soudruzi Zdeněk Nejedlý a Ladislav Koubek, kteří stáli v lednu 1951 u kolébky novin a první léta je pozorně sledovali. Soudruh Nejedlý často připomínal, aby to byly noviny učitelské, to znamená, aby byly tribunou ufeitelů, aby vy jadřovaly jejich zájmy a potřeby, aby byly vskutku jejich pomocníkem i rádcem. A dále říkal, aby to byly opravdu noviny, což znamená, aby přinášely věci nové, a to jak z oblasti ideologické, tak z praktického života. Zkrátka, aby to byly noviny zajímavé, živé a čtivé. Nebylo by proto správné, jak vyplývá z této úvahy, dělat noviny jenom „shora“, ale naopak je třeba uchovat si v nich prostor pro vzájemný dialog těch, kteří na školách učí a vycho vávají, stemi, kteří naše školství řídí. To dále znamená, že noviny hodlají věnovat odborářské tematice stejnou pozornost jako dosud. Rádi bychom vás také seznámili aspoň s nejdůležitějšími redakčními záměry, ale to by zabralo mnoho místa. Jen aspoň několik slov k významným jubileím tohoto roku. Je to především sté výročí narození V. I. Lenina, které bychom nechtěli pojímat jen z historického aspektu, ale tvořivým způsobem aplikovat leninské principy a myšlenky na současné pro blémy, a to zvláště v oblasti pedagogiky a ve školní praxi. Dále redakce připravuje sérii článků k 25. výročí osvobození Ceskosloven ska Sovětskou armádou a v nich hodlá pod(Dokončení na sír. 4.J\ . * BYL TO MUŽ postavy síuSné a vážné, s bradou vysunutou, s čeiem vysokým, vzezření líbivého, avšak zármutek tichý jevícího ... píše v roce 1829 feden z prvních životopisců, František Palacký, o lanu Amosů Komenském. Podkladem pro popis Jeho osoby bylo Palackému nejstarší zpodobení Komenského podobizna rytá G. Gloverem v roce 1642 a jiná z titulu stránky Opera didactlca omnia z roku 1657, kterou podle kresby Crispina de Pass vyryl David Loggan. Tyto dvě podobizny a později i dvě další, domnělé, nalezené až počátkem dvacátého století, z nichž první vytvořil holandský malíř juríaen Ovens a druhou Rembrandt, se státy vzorem potomním i současným malířům a grafikům. Zejména ty dávné rytiny, o nichž se můžeme s velkou pravděpodobností domnívat, že zachycují skutečnou podobu Komenského, nebot byly vytvořeny ještě za jeho života, dovolují, abychom st na rozdíl od zpodobení jiných významných postav našich dějin, které jsou obvykle jenom realizací představ a snahou o vytvoření ideální podoby bez autentického podkladu, přiblížili skutečný vzhled a vzezření velikého učitele. Předsevzali jsme si, že v letošním roce třistaletého výročí úmrtí Komenského připravíme seriál jeho podobizen, který bude procházet po celý rok všemi čísly Učitelských novin, abychom seznámilii čtenáře s podobou Komenského, jak ji zachytili malíři, rytci a grafikové od nejstarších dob po dnešek. Ačkoli vzápětí, kdy tato myšlenka vznikla, se objevily pochybnosti, zdali vůbec existuje takové množství různých zpodobení a zdali se nám podaří shromáždit přes padesát různých podobizen, nedlouho potom, kdy jsme se vydali do muzei a knihoven a kdy se na našem stole v redakci začaly hromadit materiály, jsme viděli, že naopak k uveřejnění všech, které se nám zatím podařilo najít, by jeden ročník našich novin nestačil. Větší část podobizen, které jsme našli, pochází z dílen našich předních malířů, rytců a grafiků, ale zdá se nám, že ani ty, které jsme našli na starých pohlednicích a barvotiscích. nepostrádají zajímavostí a kdožví, zdali by se ve staré korespondenci nebo albech našich čtenářů neobjevily další a zcela neznámé ...? Pen NA PRAHU ROKU KOMENSKÉHO V roce 1970 vzpomínáme — as námi kulturní veřejnost celého světa — třístého výročí úmrtí J. A. Komenského. Zámysle me se nad tím, co to znamená zejména pro učitelstvo. Sedmnácté století je v řadé evropských zemí dobou obrovského kvasu — technického, společenského, kulturního. Je to doba, která v navázání na předchozí slavnou epochu renesanční a v přípravě na převratnou epochu osvícenskou zrodila veliké osobnosti v mnoha oblastech lidské činnosti. U nás byl takovou osobností Jan Amos Komenský. Nelze se přitom vyhnout otázce, proč to byl právě pedagogický génius, který reprezentuje náš národ v onom skvělém chóru tvůrčích osobností, v němž v téže době jiné národy jsou zastoupeny malíři, sochaři, architekty, básníky, filosofy, astronomy a fyziky i technickými vynálezci. Nebyla to náhoda. Vyplynulo to z kulturní a demokratické tradice našeho národa, a stejně to i odpovídalo jeho naléhavé potřebě existenční v osudové historické situaci. Vzdělání širokých vrstev se u nás rozmáhá silněji již za husitského hnutí. Vzdělanost husitů a zejména husitských žen chválí i zapřisáhlý nepřítel těchto kacířů — Aeneas Silvius Piccolomini. Četba a výklad Písma přestává být privilegiem knězi a stává se záležitostí laiků, kteří si z vlastního rozumu dělají rozhodčího nad tím, co je správné a co je nesprávné. Odtud číst Písmo a přímo z něho, bezprostředně se poučit je nutnou součástí boje za pravdu a lidové vzdělání se tak stává podstatnou složkou revolučního zápasu. A s tím samozřejmě souvisí i potřeba vzdělání, a to v národním jazyce, pro zcela praktické potřeby každodenní práce přičinlivých řemeslníků a drobných výrob ců v městech i na venkově. V době od husitství až k Bílé hoře ve iiký rozsah lidového vzdělání zůstává jako téměř jediný pozůstatek velikého demokratického vzplanutí, potlačeného politicky a oslabeného hospodářsky. Nejvýznamnější pokračovatel husitského hnutí, jed- JIRINA POPELOVÁ nota bratrská, věnuje lidovému vzděláni velikou péči. Stará se o výchovu v rodině, a to nejen o výchovu mravní, ale o základy vzdělání, pěstuje své školství a velmi mnoho pečuje o vydávání knih, a proto i o český jazyk, jeho gramatiku, jeho ryzost a libozvučnost. Jiným významným vzdělávacím prostředkem se jí stává zpěv, mnoho jejích zpěvů je didaktického rázu, je vydáván veliký počet kancionálů, které se spolu s biblí stávají nejvzácnějším majetkem bratrských rodin, zájem je věnován i hudební teorii. Názorový zápas a nutnost bránit se rozpínavosti jezuitského vyššího školství vedou postupem doby i k péči o školství latinské a k posílání studentů na významná evangelická učiliště v cizině. A dědicem veškerého tohoto úsilí se stává Komenský a zcela vědomě bere na sebe úkol, který klade všem českým vzdělancům, pečovat ze všech sil o kulturní povznesení vlastního národa. Avšak nejen tradice připravila půdu pro to, aby naše země daly Evropě na prahu nového věku právě pedagogického génia. Vyvolala jej přímo životni potřeba, plynoucí z osudové situace národa. Nikdy jindy nebyla národní existence ohrožena jako tehdy. Nikdy se moře cizoty nedmulo tak výhružně a nemilosrdně nad malým ostrůvkem národního bytí, nikdy nebyla blíže naprostá záhuba. Co by byl pomohl v této situací sebeslavnější astronom nebo sebedokonalejší výtvarný umělec! Komenskému bylo jasné, že národ v těžké době potřebuje dokonalé vzdělání mládeže. Když saský vpád do Čech přináší exulantům prchavou naději na návrat do vlasti, Komenský píše své „Navržení krátké o obnovení škol v království českém“, které obsahuje podivuhodný návrh školské organizace pro naše země. Uvozuje je důvěryplnými slovy: „Slavná obnova a rozkošné církve i státu českého i všeho národa před očima jiných národů vzkvetnutí (když Bůh vrchnost dá podle srdce svého) na novém, moudrém a rozšafném škol založení záležeti bude.“ Toto školství má především zahrnout všechnu mládež: „Kterýmž novým škol založením obmýšlet! se musí: 1. Aby všecka v národu našem mládež, bohatá i chudá, obojího pohlaví beze vší výminky netoliko čisti a psáti učena byla, ale také známosti všelijakých božských i lidských věcí, cokoli jmenovitě člověku k přítomnému i budoucímu životu napomáhá, ke všeho vědomosti aby jim slouženo a poslouženo bylo.“ Zároveň riiyslí Komenský i na výchovu vzdělanců: „Mimo to pak všecko, aby ještě každý -rok na sta učených (a to právě učených) v umění jazyků i všeliké moudrosti dokonale vycvičených lidí z týchž škol vycházelo, odkudž by osvícení, moudří a všelijak způsobní správcové církví i státu ve všech stupních bráni býti a všecko čím (Dokončení na str. 4 /