Učitelské Noviny, leden-červen 1970 (XX/1-26)

1970-05-28 / No. 21

A fBdüoriBenl ze str. if — dovedli danou Činnost do konce, zkontrolo­vali a zhodnotili výsledek. •Uvedený obecný rámec platí po urCitých ob­měnách téměř ve všech vyučovacích předmě­tech. V technických předmětech s převahou fyzických činností bývá konkretizován tak, aby se žáci učili — chápat podstatu práce; •— číst a kreslit schéma, náčrt, technický vý­kres: — promýšlet způsob nové práce, upřesňovat nebo navrhovat pracovní postup; — uvědomovat si, proč Je přijatý postup nej­vhodnější a o které technologické znalostí z jiných vyučovacích předmětů se opírá; — rozhodovat uvědoměle a správně o úkonech s nástroji, přístroji, aparaturami a jedno­duchými stroji při promyšleném dodržo­vání pravidel bezpečnosti; — kontrolovat pracovní proces, zjišťovat zá­vady a pokusit se je odstranit; — kontrolovat výrobek nebo výsledek činnosti; — v celém pracovním procesu se řídit zása­dami soudružské pomoci a kolektivní spo­lupráce; — provádět danou práci uvědoměle a samo­statně s uplatněním ^jisté vlastní iniciativy. V mimoškolním životě dětí však stále více roste příležitost k získávání nových poznatků čtením knih i časopisů, poslechem rádia i sle­dováním televize bez valné účasti motorické činosti; stále ubývají příležitosti k fyzické prá­ci dětí v rodině léto »ftuaci se snaží škola čelit tím, že zavadí určitý počet laboratorních prací a pokusnických činností v přírodověd­ Z fol'grafického kroužku. Snímek J Hr.i .Jíry polytechnické vyučování - charakteristický rys socialistické školy nýeh a technických předmětech a rozvijí fy­zickou práci v příslušných povinných, voli­telných, nepovinných a zájmových technických předmětech. Na otázku, zda nová koncepce základního vzdělání řeší tyto vztahy zcela uspokojivě, nelze však odpovědět jednoznačně. Polytechnické vyučování se nejlépe realizuje při účelném a optimálním poměru duševních a fyzických činností žáků, a to především z hlediska žádané kvality jejich vědomostí, do­vedností a návyků. Základem, na něnjž se polytechnické vyučo­vání rozvijí, je vzdělání všeobecné, které se­znamuje žáky se základními a nejobecnějšími přírodními a společenskými zákony. Žáci mohou ve svém životě uvědoměle při­hlížet pouze k těm vědeckým zákonům, které poznali a prostudovali. Jen těch také mohou ve své činnosti využívat. Proto je polytechnic­ké vyučování tím úspěšnější, čím vyšší je úro­veň a kvalita všeobecného vzdělání, čím pev­něji a čím lépe zvládli žáci základy věd. Pro­tože člověk ve výrobě využívá zejména zákonů přírodních věd, má pro úspěšné polytechnické vyučování největší význam dobrá znalost zá­kladů matematiky, fyziky, chemie a biologie. Polytechnické vyučování přispívá naopak ta­ké k zlepšení rozumové výchovy a všeobec­ného vzdělání. Děje se tak především prohlu­bováním poznávacího procesu u žáků, správ­ným uplatňováním jejich produktivní práce 1 studiem obecných základů výroby. Správně vedeným polytechnickým vyučováním nabývá vzdělání žáků nové kvality. Polytechnické vyučování nelze směšovat s od­borným vzděláním. Odborné vzdělání má vy­zbrojit žáky vědomostmi a dovednostmi, které jsou potřebné k získání kvalifikace pro kon­krétní povolání. Proto odborné školení při­pravuje odborníky pro různá zaměstnání, kdež­to polytechnické vyučování seznamuje žáky se základy energetiky, strojírenství, chemické vý­roby, zemědělství a dopravy, usnadňuje jejich orientaci v jednotlivých povoláních, a tím také dává základní prvky odborné přípravy pro většinu povolání. V odborném vzdělání se vy­užívá znalostí a dovedností obsažených ve všeobecném a polytechnickém vzdělání. Ve všeobecně vzdělávací škole má vedoucí postavení vzdělání všeobecné, kdežto v odbor­né škole vzdělání odborné. Polytechnické vy­učování navazuje na všeobecné vzdělání a spo­lečně s ním vytváří předpoklad k úspěšnému získávání vysokého vzdělání odborného. Všeobecné, polytechnické a odborné vzdělá­ní, poskytované žákům ve správném poměru, je zárukou všestranného rozvoje duševních a fyzických schopností mládeže. Aby povolání mohlo být vykonáváno uvědoměle, vyžaduje určitý poměr uvedených složek vzdělání, při­čemž základem zůstává vzdělání všeobecné. Polytechnické vzdělávání se začleňuje mezi vzdělávání všeobecné a odborné, a to v opti­málním poměru všech tří složek. Značnou šíří úkolů polytechnického vyučo­váni nelze řešit v jednom vyučovacím před­mětu. K jeho plnění přispívají různou měrou předměty matematicko-přírodovědného cyklů a předměty technického cyklu. Jsou to především matematika, rýsování a deskriptívni geometrie fyzika, chemie, biologie, zeměpis, kreslení technická výchova, volitelné nebo nepovinni technické předměty, zájmové technické a cho­vatelské kroužky. V předmětech matematicko­­přírodovědného cyklu se žáci seznamují teo­reticky při studiu probíraného učiva a prak­ticky při laboratorních pracích polytechnické povahy s využitím přírodních jevů a zákonů ve výrobě. Z obsahu polytechnického vzdělání nelze vyloučit ani příspěvek vyučování dějepisu, kte­rý seznamuje žáky s vývojem vztahů lidí ve výrobě, s vývojem výrobních nástrojů, ani vy­učování zeměpisu a literární výchovu. Shrneme-li obsah a úkoly polytechnického vyučování, můžeme říci, že v současném roz­voji vědy a techniky, v podmínkách nastupu­jící vědeckotechnické revoluce seznamuje po­lytechnické vyučování žáky teoreticky i prak­ticky s vědeckými základy nejdůležitějších od­větví soudobé průmyslové a zemědělské výro­by. Zajišťuje těsné spojení vyučování se živo­tem, se všeobecně prospěšnou prací; vychovává u žáků komunistický vztah k práci a posky­tuje jim nejdůležitější vědecké znalosti z tech­niky, technologie a organizace soudobé výro­by. Rozvíjí dovednosti a návyky v zacházení s nejcharakterističtějšími pracovními nástroji pro soudobou výrobu, s prostředky mechani­zace a automatizace. Polytechnické vyučování rozvíjí u žáků technické myšlení, tvůrčí ini­ciativu, konstrukční a racionalizační doved­nosti. netečnost k problémům? Sleduji se zájmem diskusi našich pedagogů, která v našich odborných časopisech již delší dobu probíhá na téma „celodenní výchovný systém“. Překvapuje mne, jak malá pozornost je zde věnována tělesné výchově. Dokonce i ti pedagogové, kteří poukazuji na nutnost důklad­ného zpracování obsahu a náplně celodenního výchovného systému na ni zapomínají. (Posled­ně např. dr. R. Opata v Učitelských novinách.) Pokud se o ni zmiňují,.přisuzuji jí pouze okra­jový význam. V této souvislosti bych chtěl při­pomenout, že tělesné výchově věnovali velkou pozornost všichni velcí pedagogičtí myslitelé od Komenského, Pestalozziho a Locka počínaje, Makarenkem a Krupskou konče. V systému vý­chovy všech moderních, kulturně vyspělých států je tělesná výchova považována za neod­dělitelnou a velmi významnou součást celoden­ní a mimoškolní výchovně vzdělávací činnosti. Její výchovný, zdravotní i psychický vliv je tělovýchovnými teoretiky neustále zdůrazňován. Pravidelně a v dostatečné míře prováděná tě­lesná výchova je nesmírně důležitá pro fyzic­ký, morální 1 duševní rozvoj a vývoj mládeže. Dnes již začínáme -velmi vážně pociťovat ne­blahé následky nedostatečného zájmu o tuto oblast výchovy. V průběhu posledních dvaceti let je můžeme dobře srovnat s výsledky ve státech, kde věnovali tělesné výchově dostateč­nou pozornost, jako např. v NDR, Švédsku, Fin­sku a jinde. Můžeme sice argumentovat nedo­statečnými prostředky a kádry pro řádné a seriózní řešení problémů povinné i nepovinné tělesné výchovy v našem systému, avšak vý­mluva na nedostatek tělocvičen, hřišť a plová­ren není omluvou. Poukazování na nedostatek kádrů je neodpustitelné, ne-li neseriózní, pro­tože je známo, že absolventi našeho nejvyššího učiliště .tělesné výchový (FTVS) nemají často možnost uplatnění ve svém oboru a odcházejí do jiných profesí jako nekvalifikovaní pracov­níci. Příkladným vzorem, jak se s touto problema­tikou vypořádat, je a zůstává NDR. Po druhé světové válce došlo již v první etapě výstavby k vybudování moderní vysoké školy tělový­chovné, která měla zajistit dostatečné množství vysoce kvalifikovaných kádrů (DHFK Lipsko). V této etapě došlo zároveň k budování po­třebných tělovýchovných prostorů, tj. stovek hřišť, tělocvičen, krytých plováren a hal, mezí jinými i k vybudování mohutného stadiónu pro masová tělovýchovná vystoupení v Lipsku. Těmto stavbám byla dána přednost i před by­tovou a průmyslovou výstavbou, přestože větši­na obytných i továrních objektů byla válkou zničena. Všichni odborníci na úseku tělesné výchovy jsou plně využiti. Učitelé tohoto před­mětu si doplňují svůj úvazek jako cvičitelé ne­bo trenéři v dobrovolných tělovýchovných or­ganizacích, takže i jisté propojení školské a mimoškolní tělesné výchovy je značně při­rozenější a dokonalejší než u nás. Navíc je mi­moškolní tělesná výchova vedena odborně vy­soce fundovanými pedagogickými kádry a v oddílech atraktivních sportů, jako je kopa­ná a hokej, nedochází k takovým problémům jako u nás. V některých zemích jsou učitelé tělesné vý­chovy z pedagogických sborů vyčleňováni pou­ze k vedení nepovinné tělesné výchovy v od­poledních a večerních hodinách, pochopitelně s náležitými příplatky za odlišnou pracovní dobu a vedení náročného sportovního tréninku. Vyučování tělesné výchovy na školách je sa­mozřejmě zahrnuto do programu celodenního provozu školy, tvoří jednu z jeho nejdůležitěj­­šíoh součástí. V mnoha zemích zajišťuje tato forma tělesné výchovy na vysoké mezinárodní platformě celý špičkový sport těchto států (USA, Anglie aj.). Pohybově nadaná mládež — a té je všude dost — která bývá nejagresívněj­­ší i přímo ve třídách, nachází v mimovyučova­­cí době dostatek přitažlivých možností pro pohybové, emociální a společenské vyžití a ne­hledá je v pochybných partách na ulici. U nás zatím netečně přihlížíme, jak se v měs­tech postupně ruší hřiště, chátrají tělocvičny, jak se ubíjí zájem tělocvikářů o jejich předmět a působení v mimoškolní tělesné výchově a jak se draze vychovaní odborníci uplatňují jako fyzicky zdatní pracovníci při nekvalifikovaných pracích. Lze jen těžko pochopit, proč nejsme schopni tyto problémy vyřešit, zda jde o ne­schopnost tělovýchovných odborníků prosazo­vat zájmy svého oboru, nebo o všeobecnou ne­­prozřetelnost, neprozíravost a nepochopení spo­lečenských, morálních a materiálních škod na zdraví a kultuře národa. KAREL KRIŠTOF, ředitel sportovní školy Rudá hvězda, Praha Večerní studium pracujících má v SSSR dlouholetou tradici. Na snímku záběr z posluchárny pro večerní studium na vysoké škole elektrotechnické v Moskvč. K NEDOŽITÉ DEVADESÁTCtJOSEFA HAKENA Josef Haken (1880—1949) je jed­ním z těch představitelů českého učitelstva první poloviny našeho století, které buržoázni historiogra­fie záměrně přehlížela, podceňo­vala a odmítala. Jeho jméno patří samozřejmě především do dějin KSČ a budeme míti ještě letos a zvláště v příštím jubilejním roce 50. výročí vzniku KSČ ještě něko­lik příležitostí si je připomenout. Ale i jeho osobní výročí, nedožitá devadesátka, která připadá na den 20. května t. r., je vhodné k tomu, abychom přispěli a pomohli pře­konat nespravedlivé hodnopení ži­vota a díla jednoho z nejpokro­kovějších revolučních bojovníků, kteří vyšli z řad českého uči­telstva. Je faktem že tento ven­kovský učitel, rodák z Markvar­­tic u Sobotky, stanul už před padesáti lety jako sociálně de­mokratický poslanec v řadách marxistické levice a jako jeden ze zakladatelů u kolébky KSČ, aby pak byl postaven v r. 1924 ja­ko představitel levice, která usilo­vala o bolševizaci strany, přímo do čela jejího ústředního výboru. Ta­ké v létech nástupu nového Gott­waldova vedení KSČ 1925—1929 stojí Haken pevně na levici a je r. 1929 na historickém V. sjezdu KSČ znovu zvolen do politického byra Gottwaldova ústředního výboru. Kde se vzala a v jaké výhni se kalila ocel tohoto českého učitele, který vychází ze všech tvrdých zkoušek neotřesen, vpravdě zaka­len? Dovršil své učitelské poslání jako poslanec a senátor KSČ až do r. 1938, kdy jej těžké onemocněni poutá trvale na lůžko, nutí rezig­novat na veřejné funkce, ale nikdy nepřinutí rezignovat v protifašis­tickém boji, který vede z této ne­výhodné pozice ještě více než celé desetiletí, především svým ostrým učitelským perem, trvale na levé frontě. Hledáme-li dnes příklady pevné zásadovosti a neúchylné principiál­nosti v boji o nový lepší svět a šťastnější život pro všechny, nemů­žeme přehlédnouti a opomenouti příkladu Josefa Hakena. Stojí o­­pravdu za to, abychom studovali a probádali právě tuto cestu vesnic­kého učitele, zdánlivě běžnou, bez senzací, a je veliká škoda, že roz­sáhlá studie (695 str.) doc. Vladi­míra Kašíka o životě a díle Josefa Hakenc před první světovou vál­kou zůstala v nepublikovaných ru­kopisech. Nelze vůbec docenit, ko­lik poučení je možno načerpat z bojů vesnického učitele proti ra­kouské církevní reakci i z jeho čestného a opravdového sepětí s li­dem. Právě dnes můžeme najít ces­tu pro správnou ideovou orientaci učitelstva v jeho studiu vědeckého socialismu, v jeho střetnutí s před­staviteli nové moci hned v prvních letech buržoázni republiky, v jeho poznání třídní podstaty státu a re­voluce v našich podmínkách, v tom, jak správně chápal posláni inteli­gence a zvláště učitelstva v naši společnosti, v jeho pojetí významu a odpovědnosti tvůrčích pracovní­ků uměleckých i vědeckých, v je­ho vystižení třídního charakteru buržoazních institucí, zvláště školy, v jeho nesmlouvavém stanovisku k projevům reformismu a oportu­­nismu, ale i k maloměšťáckému radikalismu. Jde o vpravdě nedo­ceněné hodnoty a nevyčerpatelné zdroje, které poskytuje rozsáhlá, dosud nevyužitá publicistická čin­nost Josefa Hakena i první pokusy zhodnotit jeho život a dílo. Zá­kladní orientaci poskytne k tomu záslužná práce Státní pedagogické knihovny Komenského v Praze, bibliografie Josef Haken — učitel komunista, Praha 1965. Příklad Josefa Hakena Je dnes přitažlivý a aktuální. Je však tře­ba, abychom už od příležitostných článků a vzpomínek přešli k pod­statnějšímu hodnocení. DOMINIK LEDVINKA

Next