Učitelské Noviny, leden-červen 1970 (XX/1-26)
1970-05-28 / No. 21
A fBdüoriBenl ze str. if — dovedli danou Činnost do konce, zkontrolovali a zhodnotili výsledek. •Uvedený obecný rámec platí po urCitých obměnách téměř ve všech vyučovacích předmětech. V technických předmětech s převahou fyzických činností bývá konkretizován tak, aby se žáci učili — chápat podstatu práce; •— číst a kreslit schéma, náčrt, technický výkres: — promýšlet způsob nové práce, upřesňovat nebo navrhovat pracovní postup; — uvědomovat si, proč Je přijatý postup nejvhodnější a o které technologické znalostí z jiných vyučovacích předmětů se opírá; — rozhodovat uvědoměle a správně o úkonech s nástroji, přístroji, aparaturami a jednoduchými stroji při promyšleném dodržování pravidel bezpečnosti; — kontrolovat pracovní proces, zjišťovat závady a pokusit se je odstranit; — kontrolovat výrobek nebo výsledek činnosti; — v celém pracovním procesu se řídit zásadami soudružské pomoci a kolektivní spolupráce; — provádět danou práci uvědoměle a samostatně s uplatněním ^jisté vlastní iniciativy. V mimoškolním životě dětí však stále více roste příležitost k získávání nových poznatků čtením knih i časopisů, poslechem rádia i sledováním televize bez valné účasti motorické činosti; stále ubývají příležitosti k fyzické práci dětí v rodině léto »ftuaci se snaží škola čelit tím, že zavadí určitý počet laboratorních prací a pokusnických činností v přírodověd Z fol'grafického kroužku. Snímek J Hr.i .Jíry polytechnické vyučování - charakteristický rys socialistické školy nýeh a technických předmětech a rozvijí fyzickou práci v příslušných povinných, volitelných, nepovinných a zájmových technických předmětech. Na otázku, zda nová koncepce základního vzdělání řeší tyto vztahy zcela uspokojivě, nelze však odpovědět jednoznačně. Polytechnické vyučování se nejlépe realizuje při účelném a optimálním poměru duševních a fyzických činností žáků, a to především z hlediska žádané kvality jejich vědomostí, dovedností a návyků. Základem, na něnjž se polytechnické vyučování rozvijí, je vzdělání všeobecné, které seznamuje žáky se základními a nejobecnějšími přírodními a společenskými zákony. Žáci mohou ve svém životě uvědoměle přihlížet pouze k těm vědeckým zákonům, které poznali a prostudovali. Jen těch také mohou ve své činnosti využívat. Proto je polytechnické vyučování tím úspěšnější, čím vyšší je úroveň a kvalita všeobecného vzdělání, čím pevněji a čím lépe zvládli žáci základy věd. Protože člověk ve výrobě využívá zejména zákonů přírodních věd, má pro úspěšné polytechnické vyučování největší význam dobrá znalost základů matematiky, fyziky, chemie a biologie. Polytechnické vyučování přispívá naopak také k zlepšení rozumové výchovy a všeobecného vzdělání. Děje se tak především prohlubováním poznávacího procesu u žáků, správným uplatňováním jejich produktivní práce 1 studiem obecných základů výroby. Správně vedeným polytechnickým vyučováním nabývá vzdělání žáků nové kvality. Polytechnické vyučování nelze směšovat s odborným vzděláním. Odborné vzdělání má vyzbrojit žáky vědomostmi a dovednostmi, které jsou potřebné k získání kvalifikace pro konkrétní povolání. Proto odborné školení připravuje odborníky pro různá zaměstnání, kdežto polytechnické vyučování seznamuje žáky se základy energetiky, strojírenství, chemické výroby, zemědělství a dopravy, usnadňuje jejich orientaci v jednotlivých povoláních, a tím také dává základní prvky odborné přípravy pro většinu povolání. V odborném vzdělání se využívá znalostí a dovedností obsažených ve všeobecném a polytechnickém vzdělání. Ve všeobecně vzdělávací škole má vedoucí postavení vzdělání všeobecné, kdežto v odborné škole vzdělání odborné. Polytechnické vyučování navazuje na všeobecné vzdělání a společně s ním vytváří předpoklad k úspěšnému získávání vysokého vzdělání odborného. Všeobecné, polytechnické a odborné vzdělání, poskytované žákům ve správném poměru, je zárukou všestranného rozvoje duševních a fyzických schopností mládeže. Aby povolání mohlo být vykonáváno uvědoměle, vyžaduje určitý poměr uvedených složek vzdělání, přičemž základem zůstává vzdělání všeobecné. Polytechnické vzdělávání se začleňuje mezi vzdělávání všeobecné a odborné, a to v optimálním poměru všech tří složek. Značnou šíří úkolů polytechnického vyučováni nelze řešit v jednom vyučovacím předmětu. K jeho plnění přispívají různou měrou předměty matematicko-přírodovědného cyklů a předměty technického cyklu. Jsou to především matematika, rýsování a deskriptívni geometrie fyzika, chemie, biologie, zeměpis, kreslení technická výchova, volitelné nebo nepovinni technické předměty, zájmové technické a chovatelské kroužky. V předmětech matematickopřírodovědného cyklu se žáci seznamují teoreticky při studiu probíraného učiva a prakticky při laboratorních pracích polytechnické povahy s využitím přírodních jevů a zákonů ve výrobě. Z obsahu polytechnického vzdělání nelze vyloučit ani příspěvek vyučování dějepisu, který seznamuje žáky s vývojem vztahů lidí ve výrobě, s vývojem výrobních nástrojů, ani vyučování zeměpisu a literární výchovu. Shrneme-li obsah a úkoly polytechnického vyučování, můžeme říci, že v současném rozvoji vědy a techniky, v podmínkách nastupující vědeckotechnické revoluce seznamuje polytechnické vyučování žáky teoreticky i prakticky s vědeckými základy nejdůležitějších odvětví soudobé průmyslové a zemědělské výroby. Zajišťuje těsné spojení vyučování se životem, se všeobecně prospěšnou prací; vychovává u žáků komunistický vztah k práci a poskytuje jim nejdůležitější vědecké znalosti z techniky, technologie a organizace soudobé výroby. Rozvíjí dovednosti a návyky v zacházení s nejcharakterističtějšími pracovními nástroji pro soudobou výrobu, s prostředky mechanizace a automatizace. Polytechnické vyučování rozvíjí u žáků technické myšlení, tvůrčí iniciativu, konstrukční a racionalizační dovednosti. netečnost k problémům? Sleduji se zájmem diskusi našich pedagogů, která v našich odborných časopisech již delší dobu probíhá na téma „celodenní výchovný systém“. Překvapuje mne, jak malá pozornost je zde věnována tělesné výchově. Dokonce i ti pedagogové, kteří poukazuji na nutnost důkladného zpracování obsahu a náplně celodenního výchovného systému na ni zapomínají. (Posledně např. dr. R. Opata v Učitelských novinách.) Pokud se o ni zmiňují,.přisuzuji jí pouze okrajový význam. V této souvislosti bych chtěl připomenout, že tělesné výchově věnovali velkou pozornost všichni velcí pedagogičtí myslitelé od Komenského, Pestalozziho a Locka počínaje, Makarenkem a Krupskou konče. V systému výchovy všech moderních, kulturně vyspělých států je tělesná výchova považována za neoddělitelnou a velmi významnou součást celodenní a mimoškolní výchovně vzdělávací činnosti. Její výchovný, zdravotní i psychický vliv je tělovýchovnými teoretiky neustále zdůrazňován. Pravidelně a v dostatečné míře prováděná tělesná výchova je nesmírně důležitá pro fyzický, morální 1 duševní rozvoj a vývoj mládeže. Dnes již začínáme -velmi vážně pociťovat neblahé následky nedostatečného zájmu o tuto oblast výchovy. V průběhu posledních dvaceti let je můžeme dobře srovnat s výsledky ve státech, kde věnovali tělesné výchově dostatečnou pozornost, jako např. v NDR, Švédsku, Finsku a jinde. Můžeme sice argumentovat nedostatečnými prostředky a kádry pro řádné a seriózní řešení problémů povinné i nepovinné tělesné výchovy v našem systému, avšak výmluva na nedostatek tělocvičen, hřišť a plováren není omluvou. Poukazování na nedostatek kádrů je neodpustitelné, ne-li neseriózní, protože je známo, že absolventi našeho nejvyššího učiliště .tělesné výchový (FTVS) nemají často možnost uplatnění ve svém oboru a odcházejí do jiných profesí jako nekvalifikovaní pracovníci. Příkladným vzorem, jak se s touto problematikou vypořádat, je a zůstává NDR. Po druhé světové válce došlo již v první etapě výstavby k vybudování moderní vysoké školy tělovýchovné, která měla zajistit dostatečné množství vysoce kvalifikovaných kádrů (DHFK Lipsko). V této etapě došlo zároveň k budování potřebných tělovýchovných prostorů, tj. stovek hřišť, tělocvičen, krytých plováren a hal, mezí jinými i k vybudování mohutného stadiónu pro masová tělovýchovná vystoupení v Lipsku. Těmto stavbám byla dána přednost i před bytovou a průmyslovou výstavbou, přestože většina obytných i továrních objektů byla válkou zničena. Všichni odborníci na úseku tělesné výchovy jsou plně využiti. Učitelé tohoto předmětu si doplňují svůj úvazek jako cvičitelé nebo trenéři v dobrovolných tělovýchovných organizacích, takže i jisté propojení školské a mimoškolní tělesné výchovy je značně přirozenější a dokonalejší než u nás. Navíc je mimoškolní tělesná výchova vedena odborně vysoce fundovanými pedagogickými kádry a v oddílech atraktivních sportů, jako je kopaná a hokej, nedochází k takovým problémům jako u nás. V některých zemích jsou učitelé tělesné výchovy z pedagogických sborů vyčleňováni pouze k vedení nepovinné tělesné výchovy v odpoledních a večerních hodinách, pochopitelně s náležitými příplatky za odlišnou pracovní dobu a vedení náročného sportovního tréninku. Vyučování tělesné výchovy na školách je samozřejmě zahrnuto do programu celodenního provozu školy, tvoří jednu z jeho nejdůležitějšíoh součástí. V mnoha zemích zajišťuje tato forma tělesné výchovy na vysoké mezinárodní platformě celý špičkový sport těchto států (USA, Anglie aj.). Pohybově nadaná mládež — a té je všude dost — která bývá nejagresívnější i přímo ve třídách, nachází v mimovyučovací době dostatek přitažlivých možností pro pohybové, emociální a společenské vyžití a nehledá je v pochybných partách na ulici. U nás zatím netečně přihlížíme, jak se v městech postupně ruší hřiště, chátrají tělocvičny, jak se ubíjí zájem tělocvikářů o jejich předmět a působení v mimoškolní tělesné výchově a jak se draze vychovaní odborníci uplatňují jako fyzicky zdatní pracovníci při nekvalifikovaných pracích. Lze jen těžko pochopit, proč nejsme schopni tyto problémy vyřešit, zda jde o neschopnost tělovýchovných odborníků prosazovat zájmy svého oboru, nebo o všeobecnou neprozřetelnost, neprozíravost a nepochopení společenských, morálních a materiálních škod na zdraví a kultuře národa. KAREL KRIŠTOF, ředitel sportovní školy Rudá hvězda, Praha Večerní studium pracujících má v SSSR dlouholetou tradici. Na snímku záběr z posluchárny pro večerní studium na vysoké škole elektrotechnické v Moskvč. K NEDOŽITÉ DEVADESÁTCtJOSEFA HAKENA Josef Haken (1880—1949) je jedním z těch představitelů českého učitelstva první poloviny našeho století, které buržoázni historiografie záměrně přehlížela, podceňovala a odmítala. Jeho jméno patří samozřejmě především do dějin KSČ a budeme míti ještě letos a zvláště v příštím jubilejním roce 50. výročí vzniku KSČ ještě několik příležitostí si je připomenout. Ale i jeho osobní výročí, nedožitá devadesátka, která připadá na den 20. května t. r., je vhodné k tomu, abychom přispěli a pomohli překonat nespravedlivé hodnopení života a díla jednoho z nejpokrokovějších revolučních bojovníků, kteří vyšli z řad českého učitelstva. Je faktem že tento venkovský učitel, rodák z Markvartic u Sobotky, stanul už před padesáti lety jako sociálně demokratický poslanec v řadách marxistické levice a jako jeden ze zakladatelů u kolébky KSČ, aby pak byl postaven v r. 1924 jako představitel levice, která usilovala o bolševizaci strany, přímo do čela jejího ústředního výboru. Také v létech nástupu nového Gottwaldova vedení KSČ 1925—1929 stojí Haken pevně na levici a je r. 1929 na historickém V. sjezdu KSČ znovu zvolen do politického byra Gottwaldova ústředního výboru. Kde se vzala a v jaké výhni se kalila ocel tohoto českého učitele, který vychází ze všech tvrdých zkoušek neotřesen, vpravdě zakalen? Dovršil své učitelské poslání jako poslanec a senátor KSČ až do r. 1938, kdy jej těžké onemocněni poutá trvale na lůžko, nutí rezignovat na veřejné funkce, ale nikdy nepřinutí rezignovat v protifašistickém boji, který vede z této nevýhodné pozice ještě více než celé desetiletí, především svým ostrým učitelským perem, trvale na levé frontě. Hledáme-li dnes příklady pevné zásadovosti a neúchylné principiálnosti v boji o nový lepší svět a šťastnější život pro všechny, nemůžeme přehlédnouti a opomenouti příkladu Josefa Hakena. Stojí opravdu za to, abychom studovali a probádali právě tuto cestu vesnického učitele, zdánlivě běžnou, bez senzací, a je veliká škoda, že rozsáhlá studie (695 str.) doc. Vladimíra Kašíka o životě a díle Josefa Hakenc před první světovou válkou zůstala v nepublikovaných rukopisech. Nelze vůbec docenit, kolik poučení je možno načerpat z bojů vesnického učitele proti rakouské církevní reakci i z jeho čestného a opravdového sepětí s lidem. Právě dnes můžeme najít cestu pro správnou ideovou orientaci učitelstva v jeho studiu vědeckého socialismu, v jeho střetnutí s představiteli nové moci hned v prvních letech buržoázni republiky, v jeho poznání třídní podstaty státu a revoluce v našich podmínkách, v tom, jak správně chápal posláni inteligence a zvláště učitelstva v naši společnosti, v jeho pojetí významu a odpovědnosti tvůrčích pracovníků uměleckých i vědeckých, v jeho vystižení třídního charakteru buržoazních institucí, zvláště školy, v jeho nesmlouvavém stanovisku k projevům reformismu a oportunismu, ale i k maloměšťáckému radikalismu. Jde o vpravdě nedoceněné hodnoty a nevyčerpatelné zdroje, které poskytuje rozsáhlá, dosud nevyužitá publicistická činnost Josefa Hakena i první pokusy zhodnotit jeho život a dílo. Základní orientaci poskytne k tomu záslužná práce Státní pedagogické knihovny Komenského v Praze, bibliografie Josef Haken — učitel komunista, Praha 1965. Příklad Josefa Hakena Je dnes přitažlivý a aktuální. Je však třeba, abychom už od příležitostných článků a vzpomínek přešli k podstatnějšímu hodnocení. DOMINIK LEDVINKA