Učitelské Noviny, leden-červen 1970 (XX/1-26)

1970-05-28 / No. 21

28. V. 1970 číslo 21 ročník XX Z OBSAHU: K problémům tělesné vý­chovy — str. 3 Nedožitá devadesátka ]. Hakena — str. 3 Leninský vztah k inteli­genci — str. 4 O jedné rezoluci — str. 5 Po stopách Komenského v Přerově — str. 8 pohled z okna Pod okny redakce si na malé terase hrají děti. Co chvíli k nám dolehne veselý smích, když Jir­kovi upadne míě, a zase trochu křiku, protože HaniČka nechce půjčit Lidce panenku., Odněkud vítr přivál vůni šeříku, šedaví ho­lubi přeletěli na druhou stranu střechy, všechno dýchá pohodou klidu a míru. Když se tak dívám na ty růžo­vé tvářičky, napadá mi otázka: “Cím asi budeš, Petře, až vyrosteš? Lékařem, nebo pilotem hvězdných korábů? A co ty Zuzanko? Možná, že z tebe bude učitelka, ale třeba objevíš nový lék pro­ti odumírání buněk stárnutím organismu. Kdož ví? Ale jisté je, že z jeslí, kde si teď hrajete, půjdete do mateřské školy, potom na vás budou čekat školní lavice, učení, práce a mnoho vážných i veselých chvil, než se postavíte vy, malí občánko­vé, na svá místa, abyste alespoň část to­ho, co vám nyní dává, vrátili zpátky své rodné zemi. To slunce, které teď ozařuje vaše něž­né hlavičky, svítí i na jiné děti. Ale mo­hou se z něho opravdu radovat? Mohou si klidně hrát pod dozorem zkušených sester v jeslích nebo sedět v lavicích a poslouchat, co jim učitel vypráví třeba právě o té Africe, ze které bych chtěla uvést jen několik málo strohých čísel a ‘fakt?Výchova dětí v Africe je ponechána z větší části misiím, které v některých pří­padech dostávají státní podporu. Školy řízené a financované státem v období ko­lonialismu téměř neexistovaly a mladé rozvojové země nemohly za krátkou do­bu své existence tuto situaci podstatně změnit k lepšímu. Není tedy divu, že ne­gramotnost je obrovská a u domorodého obyvatelstva dosahuje v celoafrickém mě­řítku průměru stále ještě 80—85 %. Zvlášť v Černé Africe jsou poměry velmi zlé. V roce 1961 nemohlo chodit do škol 17 mi­liónů dětí a jen velmi malé procento se dostane na odborné školy. Podle údajů UNESCO bylo negramotných dospělých Afričanů v bývalém Britském Somálsku, Francouzské rovníkové Africe, Francouz­ském Somálsku a Francouzské západní Africe 95—tB9 %, v Gambii, Njasku, Sieře Leoně a Zanzibaru se tento podíl pohy­boval mezi 90—95 %, v Nigérii 85—90 % — a v tomto výčtu bychom mohli pokra­čovat. Jsou fakta ještě drastičtější: přes 25 % dětí zde umírá dříve, než se dožije jednoho roku. V Kongu např. umírá před dovršením jednoho roku 50 % dětí. Ne, to je opravdu příliš kruté. Neplač, Pepíku, to rozbité koleno je taková doce­la malá, hloupoučká věc a maminka ti přece k mezinárodnímu dni dětí slíbila veliký polárkový dort. Hor. Rozvoj ve vědách, technice a výrobě je čím dál tím více závislý na stupni rozvoje lidských tvůrčích si). Na určitém stupni růstu se uka­zuje, že nejefektivnějšim způsobem zvyšování úrovně výrobních sil společnosti se stává roz­voj člověka samého, růst jeho schopností, jeřio vědeckotechnické tvořivosti. Proto perspektivy rozvoje vědeckotechnické revoluce, vyžadující další rozvoj člověka, ko­respondují s nároky na tvorbu nové struktury vzdělání mladého člověka, které má zajistit jistý předstih vůči praxi a které by připravilo dnešní mládež na složitý život neustálých změn a na aktivnější účast ve všech oblastech živo­ta, jak v pracovní činnosti, tak i v kulturním využití volného času. Jde o vytvoření takové vzdělanostní základny, která by znamenala pro každého jedince vedle poznání základů meto­dologie soudobé vědy i jeho polytechnickou přípravu a která by přeměnila jednorázovou přípravu pro život v průběžné celoživotní vzdě­lávání. Měla by tedy škola připravit mládež nejen pro aktivní účast na práci a životě spo­lečnosti, ale i ke kulturnímu využití volného času a k dalšímu vzdělávání z hlediska potřeb zařazení jednotlivce a nepřetržitých změn v je­ho povolání. Polytechnizace je vytvářena dvěma stránka­mi, teoretickým a praktickým vyučováním. Tak­to odděleně vymezené složky polytechnického vzdělávání probíhaly často na sobě nezávisle, což vedlo k hrubým chybám při odtržení teorie od praxe či praxe od teorie. K této zásadní chybě docházelo i na sovětských školách již v prvých letech realizace polytechnického vy­učování. Nedostatky byl tak velké, že se jimi zabývala i Komunistická strana Sovětského svazu, která v r. 1931 varovala před odtrho­váním polytechnického vyučování od systema­tického a důkladného osvojení základů věd. Održení hodnotila jako největší porušení idejí polytechnizace školy. Po porážce fašismu roste v socialistických zemích úsilí o začlenění polytechnického vzdě­lávání do výchovně vzdšláyacího procesu. I tu se jeví jako základní problém polytechnizace uspokojivé vyřešení vztahů mezi teorií a praxí. Rovnováha mezi teorií a praxí v polytechnic­­kém vyučování bývá často narušována i ne­správným výkladem jeho podstaty. Někteří pra­covníci prohlašují za dostatečné zajištění po­lytechnizace jen vyučování předmětům mate­­maticko-přírodovědného cyklu a jiní zase jen vyučování technickým předmětům, které býva­jí někdy nazývány polytechnika nebo poly­technická výchova. Nesprávné výklady pojmu polytechnizace vedou pak k jeho deformaci, až k jeho odmítání, je to zaviněno tím, že dosud není uspokojivě rozpracována ani teorie ani praxe řešení příslušných vztahů mezi teo­rií a praxí v různých vyučovacích předmětech V Sovětském svazu, v NDR, u nás i jinde vyšla řada článků i praktických návodů, jak lze tento vztah ve vyučování řešit. Mnohdy docházelo k tabulaci učiva z hlediska mezi­předmětových vztahů a k vytváření různých přehledů. Toto velké úsilí však přesto nevedlo k uspokojivým výsledkům na školách. Uspokojivou odpověcf můžeme nalézt při sle­dování, jak se uplatňují výsledky matematic­kých a přírodních věd ve vlastní výrobě. Snad­no zjistíme, že jen ve sporadických případech dochází k přímému vztahu mezi výsledky kla­sických věd a vlastní výrobní činností. Zejmé­na v posledním století rozvoje průmyslové vý­roby vzniká řada technických a technologic­kých věd 1 věd mezních, které tvoří skutečné prostředníky mezi klasickými vědami a výrobou. Kromě toho se zřizují při výrobě různé vývo­jové útvary a střediska, která řeší dílčí pro­blémy výroby. Vztahy mezi teorií a praxí při polýtechnic­­kém vyučování jsou oboustranné, jednou je podnětem činnost duševní, jindy činnost fy­zická podle povahy daného vyučovacího před­mětu a probíraného učiva. Při vyučování např.­­předmětům přírodovědného cyklu se často po­stupuje od probíraného učiva k využití jeho principů ve výrobě a jindy se učitel při vý­kladu nového učiva opírá o zkušenosti žáků z dřívější jejich fyzické činnosti. Zvláštní vý­znam mají při tomto spojení laboratorní a po­­kusnické činnosti, které žáci provádějí v sou­vislosti s probíraným učivem a které velmi často mají ukázat praktický význam probíra­ného učiva. Jindy se zase určitá pracovní fyzic­ká ěinnost zdůvodňuje na základě známých technologických poznatků nebo poznatků z pří­rodních věd. Polytechnické vyučování nejčastěji řeší spo­jení mezi teorií a praxí, mezi všeobecně vzdě­lávacími předměty a pracovními činnostmi pro­střednictvím znalostí z příslušných technických a technologických věd. Ve výrobě i ve sféře služeb dochází k těsněj­šímu prolnutí fyzických a duševních činností. Stále rychleji roste podíl duševních činností v činnostech fyzických. I duševní pracovnici stále více využívají nejmodernější techniky. Duševní a fyzická práce tvoří dvě vzájemně se proni­kající stránky jednotného pracovního procesu. Vystupují v dialektické jednotě, v níž jedna stránka nemůže existovat bez druhé. Práce se jeví jako organické sepětí duševních a fyzic­kých činností. Tento charakter práce ovlivní i sám průběh polytechnického vzdělávání mlá­deže, uskutečňující se v těsném průniku teorie a praxe. Mnozí ekonomové se domnívají, že členění na práce fyzické a duševní již neodpovídá soudobému charaktetru práce, a doporučují členit pracovní činnosti na práce tvůrčí a ru­tinní. Rutinní pracovní činnosti fyzické i du­ševní jsou stále častěji vykonávány strojí a člověku zůstává více příležitosti pro činnosti tvůrčí. Tvůrčí práce oproštěná od stereotyp­ních trvale prováděných jednoduchých operací přispívá k dosažení úspěchu ve vědě i ve vý­robě a vyvolává i jisté změny ve vědomí člo­věka. Mechanická a rutinní práce nenutí žáky, aby hledali její zdůvodnění v učivu, s nímž se se­znamovali v jednotlivých předmětech. Jiná si­tuace však nastane, vykonávají-li žáci samo­statně určitou laboratorní či pokusnickou prá­ci nebo mají-li samostatně řešit přiměřený úkol. V tom případě sama povaha činnosti nutí žáky, aby vyžadovali potřebná poučeni sami anebo sami je vyhledávali v odborné li­teratuře. Lze říci, že teoretické vyučování i v oblasti fyzických činností se nejčastěji a nejpřirozeněji s nimi spojuje prostřednictvím laboratorních pokusů, pozorování, technického měření, prostřednictvím praktického řešení různých krátkodobých i dlouhodobých pěsti­telských pokusů a přiměřených úkolů. Takové vyučování také nejvíce přispívá k vytváření základů polytechnického vzdělání mládeže. Dobrých výsledků dosahují i ti učitelé, kteří uplatňují při fyzické práci mládeže co nejší­­řeji polytechnický princip i v konkrétních čin­nostech. Učitel tu při práci žáků uvádí vhodně ■dah mezi jejich činnostmi 1 pracovními ope­­ícemi a obdobnými pracemi* i operacemi ve robním prostředí stejnými či příbuznými ná­­.roji a stroji. Úspěšní učitelé věnují značnou lozornost správnému zacházení dětí s nástro­ji a vytváření správných dovedností i návyků a vedou žáky k tomu. aby dovedli zdůvodnit pracovní postup dané činnosti, výběr materiá­lu i nástrojů. Polytechnické vyučování ovlivňuje povahu fyzické práce mládeže, která by měla vést ke stále těsnějšímu spojení s teoretickými a od­bornými znalostmi, měla by stále více nabývat povahy uvědomělé, tvůrčí a samostatné práce. Dalším znakem polytechnického vyučování je realizace jeho obsahu při stále těsnějších dialektických vztazích mezi duševními a fy­zickými činnostmi. Polytechnické vyučování přispívá k vytváře­ní vědeckého světového názoru i kladných charakterových -vlastnosti mládeže, k prohlou­bení vzdělání í k rozvoji myšlení, zejména myšlení abstraktního, k němuž vytváří potřeb­né předpoklady. Rozvoj myšlení a nabývání trvalých vědo­mostí, dovedností a návyků je ovšem závislý na optimálním začlenění duševních i motoric­kých činností žáků do jejich poznávacího pro­cesu. Lze říci, že vhodný systém pracovních činností, spjatý s pochopením příslušných pro­cesů, tvoří nepostradatelnou skupinu prostřed­ků všestranné výchovy a vzdělání mládeže. Výsledky jsou ovšem závislé na tom, jak uči­tel systematicky vede žáky k osvojení určitých postupů a metod v práci. Dobře vedená samo­statná, uvědomělá a tvůrčí práce vede žáky k tomu, aby — promýšleli podstatu, smysl, účel a význam dané činnosti; — stanovili před zahájením uložené činnosti metodu a postup jejího provedení; — kontrolovali během pracovní činností její průběh, odstraňovali chyby a závady a po­dle toho nově upravovali další postup; /Dokončení na str. 3.f polytechnické vyučování - charakteristický rys socialistické školy Dr. JOSEF TRAJER, CSc., Výzkumný ústav pedagogický v Praze 'irmek Libuše Kyndrové

Next