Učitelské Noviny, leden-červen 1972 (XXII/1-26)

1972-01-06 / No. 1

O přijímacím řízení ROZHOVOR UN s Josefem ERNESTEM, ředitelem odboru středních a uč­ňovských škol ministerstva školství ČSR, a dr. Josefem PFEIFREM, pracov­níkem odboru středních a učňovských škol V tisku byly již zveřejněny některé in­formace o přijímacím řízení, mj. byly uve­deny i termíny, ve kterých se toto přijíma­cí řízení uskutečňuje. Školy již také do­staly metodický pokyn k vypracování kom­plexního hodnocení a předběžné pokyny k zabezpečení přijímacího řízení. Na pora­dách ředitelů škol bylo řečeno, že se ještě na úpravě směrnice pro přijímací řízení a metodického pokynu pracuje. Do redakce dostáváme dopisy, ve kterých se učitelé ptají, k jakým zásadním změnám v přijí­macím řízení dochází. Zásady přijímacího řízení, uplatněné v roce 1971, zůstávají ve své podstatě v platnosti i pro rok 1972. Jenom některá ustanovení směrnic o přijímání ke studiu a pokyny k těmto směrnicím, které byly vydány v roce 1971, budou změněny podle zkušeností získaných při přijímacím říze­ní v roce 1971. Jde pouze o dílčí úpravy, tzn., že směrnice i metodický pokyn, kte­rý mají všechny školy od jara 1971 k dis­pozici, a předběžná informace, kterou do­staly školy v současné době, umožňují ško­lám, aby se znalostí věci připravovaly při­jímací řízení pro školní rok 1972/73. Z odpovědi lze vyvodit závěr, že se v zá­sadě způsob přijímacího řízení, uplatně­ný v roce 1971, osvědčil. Víme však, že k němu bylo značné množství dotazů, při­pomínek i kritických hlasů. Jak to spolu souvisí? Můžeme potvrdit, že celkově se způsob přijímacího řízení, uplatněný v roce 1971, skutečně osvědčil. To platí z hlediska ce­lospolečenského, v tom, že bylo dosaženo přijetí uchazečů, kteří ze všech hledisek vyhovovali stanoveným podmínkám. Hlav­ní klad nutno spatřovat v tom, že se pod­statně zlepšilo sociální složení přijatých žáků. Zatímco v minulých letech na ně­které druhy škol bylo přijato daleko mé­ně uchazečů z rodin dělníků a družstev­ních rolníků, než kolik by odpovídalo po­četnímu podílu těchto rodin na celkovém počtu obyvatelstva. V roce 1971 bylo do­saženo na některých druzích škol, zejména na středních odborných školách, sociální skladby plně odpovídající sociální skladbě naší společnosti. Na gymnasiích došlo k podstatnému zlepšení sociálního složení přijatých žáků, které se velmi přiblížilo celkovému sociálnímu složení společnosti. Řada dotazů a kritických připomínek vyplynula především z toho, že došlo k podstatné změně proti zásadám uplat­ňovaným v minulých letech. Jako u každé nové věci, byla řada dotazů směřujících k objasnění správnosti postupu ze strany škol a ujasnění postupu ze strany rodičů, kteří se informovali o zkušenostech z pře­dešlých let a potřebovali informace od­povídající novým změnám. Proto řada do­tazů byla zcela logicky spjata se změnou, ke které došlo. Jsme si však vědomi toho, že řada kri-’ tidkýoh připomínek je spjata i se sku-' teöností, že způsob přijímacího řízení není ze všeoh hledisek a stránek zcela ideální. Má řadu zásad a způsobů, které jsou dá­ny celospolečenskými možnostmi a pod­mínkami, především z hlediska plánova­ného hospodářství. Plánované hospodář­ství vyžaduje, aby počty uchazečů přijí­maných z patnáctiletého dorostu byly v souladu s možností uplatnění absolven­tů škol. Za hospodaření 151etým dorostem odpovídají krajské národní výbory ve svém území i tím jsou omezeny možnosti přesunu žáků do škol mimo kraj. V dů­sledku toho bylo nutno upravit celý po­stup přijímacího řízení takovým způso­bem, aby nedocházelo k porušování těch­to zásad. Znamenalo to zavést některá značně administrativní opatření, která však jsou nezbytná, má-li být dodržen plán přijímání 151etého dorostu v členění dle pohlaví, v členění na jednotlivé stu­dijní obory a také podle územních celků. V souvislosti s tím vzniká i větší množství administrativní práce, která však je také nezbytná, má-li být dodržen pořádek a mají-li být uplatněny uvedené zásady. Pro­to nemůžeme odstranit tuto část příčin, která byla předmětem častějších kritic­kých hlasů, zejména ze strany učitelů a školských pracovníků. Kritika rodičů uchazečů a jejich příbuz­ných vycházela především ze skutečnosti, že nebylo možno, uspokojit všechny zájem­ce o studium, i když vyhovovali ustano­veným předpokladům. Ze strany pracovníků škol, kteří přímo prováděli přijímací řízení, byla řada při­pomínek týkajících se zkvalitnění vlastní­ho průběhu přijímací zkoušky, zejména hodnocení výsledků přijímací zkoušky, zdokonalení přijímací zkoušky u profilu­jícího předmětu, způsobu klasifikace apod. Všechny tyto otáziky jsme pečlivě za spolupráce pracovníků Školských odborů krajských národních výborů posoudili a hledali způsob, jakým zdokonalit přijíma­cí řízení při zachování všeho pozitivního, co se v přijímacím řízení v roce 1971 osvědčilo. Můžete uvést v přehledu všechny změ­ny, ke kterým v přijímacím řízení ve srov­nání se způsobem uplatněným v roce 1971 v současné době dochází? Především dochází ke změně v termí­nech přijímacího řízení. Jak je známo z úředního sdělení ministerstva školství, uveřejněného v tisku, a z předběžných in­formací, které školy dostaly, zahajuje se přijímací řízení dříve a končí 15. května včetně vyřizování námitek proti nepřijetí. Posunutí na dřívější dobu bylo uskuteč­něno především z toho důvodu, aby se získal čas pro zájemce, kteří nebudou ke studiu přijati a chtějí získat místo v ná­ročnějším učebním oboru. Zkrácení přijímacího řízení bylo dosa­ženo také následujícím opatřením: V mi­nulém roce mohli uchazeči, kteří se hlá­sili na školy uvedené v I. etapě, podat dvakrát námitky proti rozhodnutí ředitele školy o nepřijetí v případě, že nebyli při­jati na prvou školu. V letošním roce bude moci každý uchazeč podat námitky pouze jednou, tj. proti rozhodnutí ředitele střed­ní školy, na které nebyl přijat ke studiu. Pokud jde o komplexní hodnocení žáků, dochází ke změně v tom, že novými směr­nicemi bude stanovena povinnost ředitele nebo jím pověřeného třídního učitele pro­jednat obsah komplexního hodnocení se zákonným zástupcem žáka. V minulém ro­ce byl ředitel školy povinen oznámit zá­konnému zástupci žáka, zda žák byl do­poručen ke studiu nebo ne, a pouze v pří­padě, že o to zákonný zástupce požádal, byl ředitel povinen své stanovisko odů­vodnit. Při odesílání přihlášek ze základní de­vítileté školy na střední školy mimo kraj dochází ke změně v tom, že ZDŠ posílá přihlášku přímo škole. Svému KNV {odbo­ru školstvíJ pošle opis průvodního dopisu, ve kterém je uveden seznam jmen žáků, jejichž přihlášky byly zaslány na přísluš­nou školu. Tím získá KNV přehled o po­čtu přihlášek a na kterou školu byly za­slány. Tyto informace potřebuje ke sledo­vání plnění bilance patnáctiletého dorostu a plánu mezikrajových přesunů. Zkoušky z profilujících předmětů v ně­kterých studijních oborech na středních odborných školách zůstávají beze změny až na střední ekonomické školy, to jest ve skupině studijních oborů 12, kde bude profilujícím předmětem ruský jazyk. Na­víc budou letos dělat zkoušku z profilu­jícího předmětu též uchazeči o studium na gymnasiích s rozšířenou výukou moder­ních jazyků. Zásadně to bude zkouška z ruského jazyka, protože je to jediný cizí jazyk vyučovaný na ZDŠ povinně. Teprve v budoucích létech, až se výuka dalších jazyků rozšíří na ZDŠ v masovém měřítiku jaiko nepovinný nebo volitelný předmět, bude možné dělat přijímací zkoušku pří­mo z toho Jazyka, který se na gymnasiu vyučuje v rozšířeném studiu. V roce 1971 se v případech, kdy uchazeč dělal opravnou zkoušku, započítával pou­ze výsledek dosažený z této opravné zkouš­ky. V letošním roce bude v těchto přípa­dech brán průměr z dosaženého výsledku u přijímací i opravné zkoušky. Ke změně dochází také při uplatňování změněné pracovní schopnosti. Rodiče ta­kových dětí jsou povinni uplatnit změně­nou pracovní schopnost při podávání při­hlášky. Na pozdější žádosti nebude brán zřetel. Výjimku mohou tvořit pouze pří­pady, kdy ke změně pracovní schopnosti dojde po podání přihlášky. Další změna se uskutečňuje při uplat­ňování nároku na opravnou přijímací zkoušku. Zásadně je nutno upozornit ro­diče v pozvánkách k přijímací zkoušce, že nemocné děti mají možnost v případě řád­ného doložení požádat o náhradní termín přijímací zkoušky. Stejné upozornění je nutno opakovat ještě těsně před zaháje­ním přijímací zkoušky pro případ, že ně­­ikdo z uchazečů náhle onemocní nebo má vážnější zdravotní či jiné prokazatelné dů­vody, které by mohly jeho výkon podstat­něji zhoršit. V těchto případech musí uchazeč neprodleně ještě týž den doložit svou omluvu vyjádřením ošetřujícího lé­kaře nebo národního výboru (např. při úmrtí v rodině apod.J. Na pozdější po­tvrzení, předložené po přijímací zkoušce, nebude brán zřetel. Jaké pokyny nebo materiály k přijíma­címu řízení ještě ministerstvo školství ČSR vydá? Co mají učitelé ještě očekávat? Ministerstvo školství ČSR ještě vydá no­velizaci směrnice o přijímání ke studiu na středních školách s úpravami, o nichž zde bylo hovořeno, a doplněk metodické­ho návodu k jednotné aplikaci směrnic o přijímacím řízení. V tomto metodickém návodu bude stanoven i rozsah učiva, z něhož mají být voleny otázky při přijí­macích zkouškách, zejména v profilují­cích předmětech. Co považujete pro úspěšný průběh při­jímacího řízení za zvlášť důležité? Především kvalitní zpracování komplex­ního hodnocení na jednotlivé uchazeče. Dále soustavnou a trpělivou práci s rodiči při vysvětlování všech problémů a otázek, které mají v souvislosti s přijímacím říze­ním a umístěním svých dětí. Přísné a přesné dodržení směrnic pro přijímací řízení a zásad obsažených v me­todickém návodu pro přijímací řízení i cel­kového plánu výkonů a plánu přijímání patnáctiletého dorostu na jednotlivé ško­ly, studijní obory a směry. V neposlední řadě uvážlivý, promyšlený a politicky zásadový přístup při řešení všech otázek, které s přijímáním dětí na střední školy souvisejí, protože jde o cit­livou politickou a občanskou záležitost, která se dotýká velkého množství lidí. 100 let ekonomického školství v Československu Uplynulo 100 let od vzniku eko­nomického školství v českých ze mích. Od té doby nás dělí změny politického charakteru i převratné změny v učebních plánech ekonomic­kých škol. Ty se nevyhnou ani dů­sledkům současné vědeckotechnické revoluce. Byl-li v učebních plánech dřívějších obchodních akademií kra­­sopis jako nezbytný předmět, nastu­puje dnes požadavek výuky výpočet­ní technice od kalkiulačmích strojů až po samočinné počítače. Jaká je historie našeho ekonomic­kého školství? Obrození českého ná­roda v oblasti hospodářské přišlo mnohem později než obrození kul­turní. Do dusné atmosféry absolutis­mu zavál v roce 1860 vydáním Říj­nového diplomu svěží větřík, který vedle spolků vysloveně národního charakteru dal vzniknout i sdruže­ní různých hospodářských činitelů. Z českého národa vycházeli sice fíž dávno před tím významní obchod­níci a průmyslníci, avšak styk s cl zinou v oblasti ekonomické je nutil přizpůsobovat se okolí, které bylo německé. V rakouských zemích stály Čechy v popředí hospodářského i obchod ního ruchu, a to se odráželo i v ob­chodním školství. Grémium pražské­ho obchodnictva otevřelo již v roce 1850 pro kupecké učně nedělní ob chodní školu, a protože tato škola nevyhovovala vyšším požadavkům, byla v roce 1856 založena pražská obchodní akademie jako první škola tohoto druhu v Rakousku. Obě zmí­něné školy měly jako vyučovací ja zyk němčinu. Žádost, aby čeští po sluchači, kteří početně převažovali, byli vyučováni v mateřském jazyce, byla zamítnuta. V listopadu 1869 podal český spo­lek obchodníků „Merkur“ obchodní­mu grémiu v Praze žádost nebo spí­še stížnost na .. .„nešetření rovného práva jazykového při vyučování na obchodní akademii a nedělní škole obchodnické v Praze“. Obchodní gré­mium žádost zamítlo a uvádí tyto důvody: „...spořádavše věc takto, vedeni byli zakladatelé ústavu uvá­žením, že žáci národnosti české do akademie vstupující nižší gymnasium nebo nižší školy reální odbyli a tam jazyku českému již vyučeni byli...“ a dále: „... asi tak jako na akade­mii stojí věci také na škole nedělní, sluší připomenouti, že mnozí žákové národnosti české z příčin snadno po­chopitelných sobě přejí, aby jim dá­na byla příležitost doučiti se jazyku německému. Za těmito příčinami jest na nedělní škole obchodní jazyk ně mecký jazykem vyučovacím . ..“ Odmítnutí však český obchodnický spolek Merkur neodradilo a ji| v březnu 1870 navrhuje jednatel spol­ku Jan Otto zřízení samostatné čes­ké akademie obchodní. V červenci 1871 byl vytvořen „Sbor pro zřízení a vydržování Čes koslovanské akademie obchodní" a 16. ledna 1872 byla zemskou školní radou schválena zřizovací listina a učební osnovy. Českoslovanská akademie obchodní byla původně založena jako škola dvouletá s přípravnou třídou. Od obce pražské byly na,jaty místnosti v prvém patře obchodního domu na Malém náměstí čp. 138 (dnešní vel koprodejna železářských a kuchyň ských potřeb — „Rott") a 7. října 1872 se zapiočalo s vyučováním na první Českoslovanské akademii ob­chodní. Prvním ředitelem byl usta­noven Emanuel Tonner, který byl znalcem obchodního školství. Profe­sorský sbor byl složen ze skuteč­ných odborníků, z velké části do­centů nebo aspoň asistentů přísluš­ných oborů na vysokých školách. V prvním roce studovalo na akade­mii 135 žáků. Na návrh Jana Otta byly od obce pražské získány pozemky v Resslo vě ulici na místě zbořené trestnice svatováclavské ke stavbě budovy ústavu. V roce 1891 bylo započato se stavbou a ve šk. roue 1892/93 by­lo zahájeno vyučování ve vlastní budově. Již první rok ukázal, že akademie měla v budově málo místa. Správní výbor odpomáhal nedostat­ku místností tím, že zakoupil sta­vební pozemek na nároží Václavské a Jenštejnské ulice, vystavěl nájem ní dům a místnosti v přízemí i prv­ním patře adaptoval na učebny. I když byla v roce 1882 založena obchodní akademie v Chrudimi, roce 1894 v Prostějově, v roce 1895 v v Brně a Hradci Králové, v roce 1896 v Plzni, byl počet posluchačů na ČAO v roce 1908/9 925 ve 22 učebnách, ve šk. roce 1910/11 1179 žáků v 28 učebnách, v roce 1911/12 1370 žáků ve 30 učebnách a v roce 1912/13 1409 žáků ve 32 učebnách. Nedostatek učeben ve vlastní budově byl řešen nájmem místností v Sou­kenické ulici i jinde. V roce 1915 byla o prázdninách provedena podle plánů architekta dr. Jana Vejrycha přístavba třetího pa­tra ve vlastní budově v Resslově uli­ci, bylo pořízeno centrální topení I elektrické osvětlení. Za první světové války činnost ně­kterých profesorů CAO a jiné okol­nosti rázu čistě politického vzbudi­ly pochopitelně nelibost vídeňské vlády, a to se projevilo zákazem českých učebnic literatury, dějepisu, zeměnistu a konečně zatčením pro­fesorů ČAO během válečných let. Ing. FRANTIŠEK VRTEK, zástupce ředitele střední ekonomické Školy, Praha 2, Resslova 9 Prosinec Nejdramatičtější mezinárodní událostí měsíce byl bezpochyby válečný konflikt mezi Indií a Pá­kistánem. Schylovalo se k němu už několik měsí­ců a bylo ho možno předejít, kdyby mocnosti, jež měly a mají zásadní vliv na západopákistánské vládnoucí kruhy, byly účinně zapůsobily na své chráněnce a přiměly je k zastavení represálií vůči východopákistánskému obyvatelstvu. Nebezpečný vývoj začal před rokem, v prosinci 1970, když západopákistánské vláda odmítla uznat výsledky voleb, v nichž v tehdejším Východním Pákistánu absolutně zvítězila strana Awami se svým autonomistickým programem. V březnu pak západopákistánské jednotky bezohledným náporem zdeptaly snahy o svébytný vývoj Bangladéše a rozpoutaly takové masakrování bezbranného oby­vatelstva, že to vedlo k masovému útěku milióno­vých zástupů uprchlíků do sousední Indie. Deset miliónů těchto uprchlíků se stalo nejen problé­mem indickým, ale vpravdě mezinárodním. Tváří v tvář zhoršující se situaci setrvávala však zápa­dopákistánská vláda na svých neúnosných stano­viscích, což nutně stupňovalo konfliktnost situa­ce. 3. prosince přerostly ozbrojené potyčky ve frontální válečné střetnutí. Rada bezpečnosti ne­byla s to plameny válečného požáru uhasit, neboť většina jejích členů, zejména však USA a ČLR, odmítala realistický přístup, usilující o důsled­nou a spolehlivou likvidaci konfliktu, která se ne­mohla obejít bez likvidace jeho příčin. Teprve poté, když indická vojska spolu s ban­­gladéšskými osvobozeneckými jednotkami (Muktí Bahíní) vstoupila 16. prosince do východopákis­­tánského hlavního města Dáky a západopákistán­ská vojska na této frontě kapitulovala a když Indie zároveň jednostranně ohlásila zastavení pal­by i na západopákistánské frontě, bylo možno do­spět k dohodě o zastavení bojů. Dnem 17. prosin­ce válečné střetnutí skončilo a vytvoření samo­statného státu Bangladéš odstranilo základní pří­činu konfliktu, což potvrdily i vracející se zá­stupy uprchlíků. Ke skutečnému míru na indic­kém subkontinente však ještě mnoho chybí. Zcela právem prohlásila indická ministerská předsedky­ně Indíra Gándhíová 24. prosince, že válka sice skončila, ale že dosud není jisto, zda byl nasto­len mír. V Západním Pákistánu nastoupil po abdikaci Jahjá Chána jako president zkušený radikalistic­­ký politik Zulfikar Alí Bhutto, který dal několi­krát najevo neochotu smířit se s nově vzniklým stavem. Mnohem závažnější a nebezpečnější je ale postoj Spojených států, které neváhaly zdramati­zovat situaci výhrůžným přemístěním plavidel své 7. flotily k indickým břehům, a zejména pak po­stoj Čínské lidové republiky. Způsob, jakým vy­užila indicko-pákistánského konfliktu, zejména v OSN, k další protisovětské kampani a zároveň se postavila do jedné fronty se Spojenými státy, nenechal nikoho na pochybách o tom, že její po­litika se řadí nikoli k faktorům mezinárodního uklidnění, ale naopak vážných komplikací. Od chvíle, kdy zaujala své zákonné místo v OSN, vystoupila ČLR na tomto fóru jakožto jedna z pěti velmocí při projednávání tří mimořádně závaž­ných problémů: sovětského návrhu na svolání svě­tové konference o odzbrojení (spolu s USA byla jednoznačně proti), indicko-pákistánského konflik­tu (spolu s USA nejdůsledněji proti odstranění příčin konfliktu) a situace na Středním východě (stejně jako USA se zdržela .hlasování o pozitivní rezoluci o obnovení Jarringovy mise, a to i přes­to, že šlo o návr' skupiny asijských a afrických zemí, za jejichž mluvčího se vydává). Všechny tři případy poskytují velmi jednoznačnou charak­teristiku mezinárodního působení páté velmoci. Dlužno však dodat, že ve všech těchto třech příznačných případech se přestn prosadilv nako­nec pozitivní tendence. 26. prosince schválilo Val­né shromáždění OSN rezoluci o svolání celosvěto­vé odzbrojovací konference, jejíž návrh tentokrát předložila skupina 30 zemí (proti byla jen Albá­nie, ČLR i USA se hlasování zdržely). Generální tajemník OSN — tedy nově zvolený U Thantův * nástupce Rakušan Waldheim — má podle této re­zoluce Informovat příští zasedání VS OSN o ná­zorech členských států na program, místo a dal­ší okolnosti konference. O vyústění indicko-pákis­tánského konfliktu už byla řeč. A pokud jde o Střední východ, rezoluce o obnovení Jarringovy mise, potvrzující fakticky i principiální požada­vek stažení izraelských jednotek z okupovaného území, byla schválena 79 hlasy (7 proti, 36 ab­­stencí). Znamená pozitivní prvek nového zmírně­ní napětí v této oblasti, jež tak nebezpečně zno­vu stouplo v listopadu; na druhé straně však také znovu upozorňuje, že základním předpokladem urovnání situace je změna postoje Izraele, který se i k nově přijaté rezoluci postavil v podstatě negativně, spoléhaje zřejmě i tentokrát především na podporu Spojených států. Možnosti negativního působení USA nelze pod­ceňovat ani v tomto, ani v jiných vážných mezi­národních problémech. Nezapomínejme na to, že v tomto měsíci např. také znovu vyostřily napětí ve svých vztazích s Kubou, a zvláště pak na to, že na bruselském zasedání rady NATO prosadily nejen další zvýšení zbrojních výdajů členských zemí tohoto paktu, ale také nové přibrzdění snah o urychlení příprav celoevropské konference, a to ve chvíli, kdy se pro ně vytvořily další příznivé podmínky. K urychlení příprav dala hned na za­čátku měsíce nový impuls varšavská porada mi­nistrů zahraničí socialistických zemí a v průběhu měsíce k němu přispělo zejména uzavření a "o­­depsání dohod NDR s NSR a Západním Berlínem, navazujících na zářijovou čtvřmocenskou dohodu o Západním Berlíně, jakož i výsledky návštěvy A. Kosygina v Dánsku a Norsku. Odpůrci konference se však zdaleka ještě ne­vzdali. Patří k nim i vlivné kruhy právě v těch Spojených státech, které se nyní ve změněných podmínkách snaží znovu upevnit své vedoucí po­stavení v kapitalistickém světě, jak o tom svěd­čí i série Nixonových porad s vedoucími předsta­viteli spojeneckých zemí, spadající již i do rám­ce příprav na presidentovy cesty do ČLR a SSSR. Nelze přitom přeceňovat ani citelné oslabení hos­­podářskofinančních pozic USA v důsledku deval­vace dolaru (první od r. 1934) o 7,89%. Spojené státy tímto opatřením, ne náhodou poprvé ohláše­ným v komuniké z Nixonových porad s francouz­ským presidentem Pompidouem, jednak uklidnily znepokojené a nespokojené spojence a jednak se dostaly z mimořádně svízelné situace za cenu re­lativně výhodného kompromisu, při němž sice de­valvovaly dolar, ale zároveň určily revalvaci měn ostatních kapitalistických států. T. MASEK UM 3

Next