Učitelské Noviny, leden-červen 1972 (XXII/1-26)
1972-01-06 / No. 1
O přijímacím řízení ROZHOVOR UN s Josefem ERNESTEM, ředitelem odboru středních a učňovských škol ministerstva školství ČSR, a dr. Josefem PFEIFREM, pracovníkem odboru středních a učňovských škol V tisku byly již zveřejněny některé informace o přijímacím řízení, mj. byly uvedeny i termíny, ve kterých se toto přijímací řízení uskutečňuje. Školy již také dostaly metodický pokyn k vypracování komplexního hodnocení a předběžné pokyny k zabezpečení přijímacího řízení. Na poradách ředitelů škol bylo řečeno, že se ještě na úpravě směrnice pro přijímací řízení a metodického pokynu pracuje. Do redakce dostáváme dopisy, ve kterých se učitelé ptají, k jakým zásadním změnám v přijímacím řízení dochází. Zásady přijímacího řízení, uplatněné v roce 1971, zůstávají ve své podstatě v platnosti i pro rok 1972. Jenom některá ustanovení směrnic o přijímání ke studiu a pokyny k těmto směrnicím, které byly vydány v roce 1971, budou změněny podle zkušeností získaných při přijímacím řízení v roce 1971. Jde pouze o dílčí úpravy, tzn., že směrnice i metodický pokyn, který mají všechny školy od jara 1971 k dispozici, a předběžná informace, kterou dostaly školy v současné době, umožňují školám, aby se znalostí věci připravovaly přijímací řízení pro školní rok 1972/73. Z odpovědi lze vyvodit závěr, že se v zásadě způsob přijímacího řízení, uplatněný v roce 1971, osvědčil. Víme však, že k němu bylo značné množství dotazů, připomínek i kritických hlasů. Jak to spolu souvisí? Můžeme potvrdit, že celkově se způsob přijímacího řízení, uplatněný v roce 1971, skutečně osvědčil. To platí z hlediska celospolečenského, v tom, že bylo dosaženo přijetí uchazečů, kteří ze všech hledisek vyhovovali stanoveným podmínkám. Hlavní klad nutno spatřovat v tom, že se podstatně zlepšilo sociální složení přijatých žáků. Zatímco v minulých letech na některé druhy škol bylo přijato daleko méně uchazečů z rodin dělníků a družstevních rolníků, než kolik by odpovídalo početnímu podílu těchto rodin na celkovém počtu obyvatelstva. V roce 1971 bylo dosaženo na některých druzích škol, zejména na středních odborných školách, sociální skladby plně odpovídající sociální skladbě naší společnosti. Na gymnasiích došlo k podstatnému zlepšení sociálního složení přijatých žáků, které se velmi přiblížilo celkovému sociálnímu složení společnosti. Řada dotazů a kritických připomínek vyplynula především z toho, že došlo k podstatné změně proti zásadám uplatňovaným v minulých letech. Jako u každé nové věci, byla řada dotazů směřujících k objasnění správnosti postupu ze strany škol a ujasnění postupu ze strany rodičů, kteří se informovali o zkušenostech z předešlých let a potřebovali informace odpovídající novým změnám. Proto řada dotazů byla zcela logicky spjata se změnou, ke které došlo. Jsme si však vědomi toho, že řada kri-’ tidkýoh připomínek je spjata i se sku-' teöností, že způsob přijímacího řízení není ze všeoh hledisek a stránek zcela ideální. Má řadu zásad a způsobů, které jsou dány celospolečenskými možnostmi a podmínkami, především z hlediska plánovaného hospodářství. Plánované hospodářství vyžaduje, aby počty uchazečů přijímaných z patnáctiletého dorostu byly v souladu s možností uplatnění absolventů škol. Za hospodaření 151etým dorostem odpovídají krajské národní výbory ve svém území i tím jsou omezeny možnosti přesunu žáků do škol mimo kraj. V důsledku toho bylo nutno upravit celý postup přijímacího řízení takovým způsobem, aby nedocházelo k porušování těchto zásad. Znamenalo to zavést některá značně administrativní opatření, která však jsou nezbytná, má-li být dodržen plán přijímání 151etého dorostu v členění dle pohlaví, v členění na jednotlivé studijní obory a také podle územních celků. V souvislosti s tím vzniká i větší množství administrativní práce, která však je také nezbytná, má-li být dodržen pořádek a mají-li být uplatněny uvedené zásady. Proto nemůžeme odstranit tuto část příčin, která byla předmětem častějších kritických hlasů, zejména ze strany učitelů a školských pracovníků. Kritika rodičů uchazečů a jejich příbuzných vycházela především ze skutečnosti, že nebylo možno, uspokojit všechny zájemce o studium, i když vyhovovali ustanoveným předpokladům. Ze strany pracovníků škol, kteří přímo prováděli přijímací řízení, byla řada připomínek týkajících se zkvalitnění vlastního průběhu přijímací zkoušky, zejména hodnocení výsledků přijímací zkoušky, zdokonalení přijímací zkoušky u profilujícího předmětu, způsobu klasifikace apod. Všechny tyto otáziky jsme pečlivě za spolupráce pracovníků Školských odborů krajských národních výborů posoudili a hledali způsob, jakým zdokonalit přijímací řízení při zachování všeho pozitivního, co se v přijímacím řízení v roce 1971 osvědčilo. Můžete uvést v přehledu všechny změny, ke kterým v přijímacím řízení ve srovnání se způsobem uplatněným v roce 1971 v současné době dochází? Především dochází ke změně v termínech přijímacího řízení. Jak je známo z úředního sdělení ministerstva školství, uveřejněného v tisku, a z předběžných informací, které školy dostaly, zahajuje se přijímací řízení dříve a končí 15. května včetně vyřizování námitek proti nepřijetí. Posunutí na dřívější dobu bylo uskutečněno především z toho důvodu, aby se získal čas pro zájemce, kteří nebudou ke studiu přijati a chtějí získat místo v náročnějším učebním oboru. Zkrácení přijímacího řízení bylo dosaženo také následujícím opatřením: V minulém roce mohli uchazeči, kteří se hlásili na školy uvedené v I. etapě, podat dvakrát námitky proti rozhodnutí ředitele školy o nepřijetí v případě, že nebyli přijati na prvou školu. V letošním roce bude moci každý uchazeč podat námitky pouze jednou, tj. proti rozhodnutí ředitele střední školy, na které nebyl přijat ke studiu. Pokud jde o komplexní hodnocení žáků, dochází ke změně v tom, že novými směrnicemi bude stanovena povinnost ředitele nebo jím pověřeného třídního učitele projednat obsah komplexního hodnocení se zákonným zástupcem žáka. V minulém roce byl ředitel školy povinen oznámit zákonnému zástupci žáka, zda žák byl doporučen ke studiu nebo ne, a pouze v případě, že o to zákonný zástupce požádal, byl ředitel povinen své stanovisko odůvodnit. Při odesílání přihlášek ze základní devítileté školy na střední školy mimo kraj dochází ke změně v tom, že ZDŠ posílá přihlášku přímo škole. Svému KNV {odboru školstvíJ pošle opis průvodního dopisu, ve kterém je uveden seznam jmen žáků, jejichž přihlášky byly zaslány na příslušnou školu. Tím získá KNV přehled o počtu přihlášek a na kterou školu byly zaslány. Tyto informace potřebuje ke sledování plnění bilance patnáctiletého dorostu a plánu mezikrajových přesunů. Zkoušky z profilujících předmětů v některých studijních oborech na středních odborných školách zůstávají beze změny až na střední ekonomické školy, to jest ve skupině studijních oborů 12, kde bude profilujícím předmětem ruský jazyk. Navíc budou letos dělat zkoušku z profilujícího předmětu též uchazeči o studium na gymnasiích s rozšířenou výukou moderních jazyků. Zásadně to bude zkouška z ruského jazyka, protože je to jediný cizí jazyk vyučovaný na ZDŠ povinně. Teprve v budoucích létech, až se výuka dalších jazyků rozšíří na ZDŠ v masovém měřítiku jaiko nepovinný nebo volitelný předmět, bude možné dělat přijímací zkoušku přímo z toho Jazyka, který se na gymnasiu vyučuje v rozšířeném studiu. V roce 1971 se v případech, kdy uchazeč dělal opravnou zkoušku, započítával pouze výsledek dosažený z této opravné zkoušky. V letošním roce bude v těchto případech brán průměr z dosaženého výsledku u přijímací i opravné zkoušky. Ke změně dochází také při uplatňování změněné pracovní schopnosti. Rodiče takových dětí jsou povinni uplatnit změněnou pracovní schopnost při podávání přihlášky. Na pozdější žádosti nebude brán zřetel. Výjimku mohou tvořit pouze případy, kdy ke změně pracovní schopnosti dojde po podání přihlášky. Další změna se uskutečňuje při uplatňování nároku na opravnou přijímací zkoušku. Zásadně je nutno upozornit rodiče v pozvánkách k přijímací zkoušce, že nemocné děti mají možnost v případě řádného doložení požádat o náhradní termín přijímací zkoušky. Stejné upozornění je nutno opakovat ještě těsně před zahájením přijímací zkoušky pro případ, že něikdo z uchazečů náhle onemocní nebo má vážnější zdravotní či jiné prokazatelné důvody, které by mohly jeho výkon podstatněji zhoršit. V těchto případech musí uchazeč neprodleně ještě týž den doložit svou omluvu vyjádřením ošetřujícího lékaře nebo národního výboru (např. při úmrtí v rodině apod.J. Na pozdější potvrzení, předložené po přijímací zkoušce, nebude brán zřetel. Jaké pokyny nebo materiály k přijímacímu řízení ještě ministerstvo školství ČSR vydá? Co mají učitelé ještě očekávat? Ministerstvo školství ČSR ještě vydá novelizaci směrnice o přijímání ke studiu na středních školách s úpravami, o nichž zde bylo hovořeno, a doplněk metodického návodu k jednotné aplikaci směrnic o přijímacím řízení. V tomto metodickém návodu bude stanoven i rozsah učiva, z něhož mají být voleny otázky při přijímacích zkouškách, zejména v profilujících předmětech. Co považujete pro úspěšný průběh přijímacího řízení za zvlášť důležité? Především kvalitní zpracování komplexního hodnocení na jednotlivé uchazeče. Dále soustavnou a trpělivou práci s rodiči při vysvětlování všech problémů a otázek, které mají v souvislosti s přijímacím řízením a umístěním svých dětí. Přísné a přesné dodržení směrnic pro přijímací řízení a zásad obsažených v metodickém návodu pro přijímací řízení i celkového plánu výkonů a plánu přijímání patnáctiletého dorostu na jednotlivé školy, studijní obory a směry. V neposlední řadě uvážlivý, promyšlený a politicky zásadový přístup při řešení všech otázek, které s přijímáním dětí na střední školy souvisejí, protože jde o citlivou politickou a občanskou záležitost, která se dotýká velkého množství lidí. 100 let ekonomického školství v Československu Uplynulo 100 let od vzniku ekonomického školství v českých ze mích. Od té doby nás dělí změny politického charakteru i převratné změny v učebních plánech ekonomických škol. Ty se nevyhnou ani důsledkům současné vědeckotechnické revoluce. Byl-li v učebních plánech dřívějších obchodních akademií krasopis jako nezbytný předmět, nastupuje dnes požadavek výuky výpočetní technice od kalkiulačmích strojů až po samočinné počítače. Jaká je historie našeho ekonomického školství? Obrození českého národa v oblasti hospodářské přišlo mnohem později než obrození kulturní. Do dusné atmosféry absolutismu zavál v roce 1860 vydáním Říjnového diplomu svěží větřík, který vedle spolků vysloveně národního charakteru dal vzniknout i sdružení různých hospodářských činitelů. Z českého národa vycházeli sice fíž dávno před tím významní obchodníci a průmyslníci, avšak styk s cl zinou v oblasti ekonomické je nutil přizpůsobovat se okolí, které bylo německé. V rakouských zemích stály Čechy v popředí hospodářského i obchod ního ruchu, a to se odráželo i v obchodním školství. Grémium pražského obchodnictva otevřelo již v roce 1850 pro kupecké učně nedělní ob chodní školu, a protože tato škola nevyhovovala vyšším požadavkům, byla v roce 1856 založena pražská obchodní akademie jako první škola tohoto druhu v Rakousku. Obě zmíněné školy měly jako vyučovací ja zyk němčinu. Žádost, aby čeští po sluchači, kteří početně převažovali, byli vyučováni v mateřském jazyce, byla zamítnuta. V listopadu 1869 podal český spolek obchodníků „Merkur“ obchodnímu grémiu v Praze žádost nebo spíše stížnost na .. .„nešetření rovného práva jazykového při vyučování na obchodní akademii a nedělní škole obchodnické v Praze“. Obchodní grémium žádost zamítlo a uvádí tyto důvody: „...spořádavše věc takto, vedeni byli zakladatelé ústavu uvážením, že žáci národnosti české do akademie vstupující nižší gymnasium nebo nižší školy reální odbyli a tam jazyku českému již vyučeni byli...“ a dále: „... asi tak jako na akademii stojí věci také na škole nedělní, sluší připomenouti, že mnozí žákové národnosti české z příčin snadno pochopitelných sobě přejí, aby jim dána byla příležitost doučiti se jazyku německému. Za těmito příčinami jest na nedělní škole obchodní jazyk ně mecký jazykem vyučovacím . ..“ Odmítnutí však český obchodnický spolek Merkur neodradilo a ji| v březnu 1870 navrhuje jednatel spolku Jan Otto zřízení samostatné české akademie obchodní. V červenci 1871 byl vytvořen „Sbor pro zřízení a vydržování Čes koslovanské akademie obchodní" a 16. ledna 1872 byla zemskou školní radou schválena zřizovací listina a učební osnovy. Českoslovanská akademie obchodní byla původně založena jako škola dvouletá s přípravnou třídou. Od obce pražské byly na,jaty místnosti v prvém patře obchodního domu na Malém náměstí čp. 138 (dnešní vel koprodejna železářských a kuchyň ských potřeb — „Rott") a 7. října 1872 se zapiočalo s vyučováním na první Českoslovanské akademii obchodní. Prvním ředitelem byl ustanoven Emanuel Tonner, který byl znalcem obchodního školství. Profesorský sbor byl složen ze skutečných odborníků, z velké části docentů nebo aspoň asistentů příslušných oborů na vysokých školách. V prvním roce studovalo na akademii 135 žáků. Na návrh Jana Otta byly od obce pražské získány pozemky v Resslo vě ulici na místě zbořené trestnice svatováclavské ke stavbě budovy ústavu. V roce 1891 bylo započato se stavbou a ve šk. roue 1892/93 bylo zahájeno vyučování ve vlastní budově. Již první rok ukázal, že akademie měla v budově málo místa. Správní výbor odpomáhal nedostatku místností tím, že zakoupil stavební pozemek na nároží Václavské a Jenštejnské ulice, vystavěl nájem ní dům a místnosti v přízemí i prvním patře adaptoval na učebny. I když byla v roce 1882 založena obchodní akademie v Chrudimi, roce 1894 v Prostějově, v roce 1895 v v Brně a Hradci Králové, v roce 1896 v Plzni, byl počet posluchačů na ČAO v roce 1908/9 925 ve 22 učebnách, ve šk. roce 1910/11 1179 žáků v 28 učebnách, v roce 1911/12 1370 žáků ve 30 učebnách a v roce 1912/13 1409 žáků ve 32 učebnách. Nedostatek učeben ve vlastní budově byl řešen nájmem místností v Soukenické ulici i jinde. V roce 1915 byla o prázdninách provedena podle plánů architekta dr. Jana Vejrycha přístavba třetího patra ve vlastní budově v Resslově ulici, bylo pořízeno centrální topení I elektrické osvětlení. Za první světové války činnost některých profesorů CAO a jiné okolnosti rázu čistě politického vzbudily pochopitelně nelibost vídeňské vlády, a to se projevilo zákazem českých učebnic literatury, dějepisu, zeměnistu a konečně zatčením profesorů ČAO během válečných let. Ing. FRANTIŠEK VRTEK, zástupce ředitele střední ekonomické Školy, Praha 2, Resslova 9 Prosinec Nejdramatičtější mezinárodní událostí měsíce byl bezpochyby válečný konflikt mezi Indií a Pákistánem. Schylovalo se k němu už několik měsíců a bylo ho možno předejít, kdyby mocnosti, jež měly a mají zásadní vliv na západopákistánské vládnoucí kruhy, byly účinně zapůsobily na své chráněnce a přiměly je k zastavení represálií vůči východopákistánskému obyvatelstvu. Nebezpečný vývoj začal před rokem, v prosinci 1970, když západopákistánské vláda odmítla uznat výsledky voleb, v nichž v tehdejším Východním Pákistánu absolutně zvítězila strana Awami se svým autonomistickým programem. V březnu pak západopákistánské jednotky bezohledným náporem zdeptaly snahy o svébytný vývoj Bangladéše a rozpoutaly takové masakrování bezbranného obyvatelstva, že to vedlo k masovému útěku miliónových zástupů uprchlíků do sousední Indie. Deset miliónů těchto uprchlíků se stalo nejen problémem indickým, ale vpravdě mezinárodním. Tváří v tvář zhoršující se situaci setrvávala však západopákistánská vláda na svých neúnosných stanoviscích, což nutně stupňovalo konfliktnost situace. 3. prosince přerostly ozbrojené potyčky ve frontální válečné střetnutí. Rada bezpečnosti nebyla s to plameny válečného požáru uhasit, neboť většina jejích členů, zejména však USA a ČLR, odmítala realistický přístup, usilující o důslednou a spolehlivou likvidaci konfliktu, která se nemohla obejít bez likvidace jeho příčin. Teprve poté, když indická vojska spolu s bangladéšskými osvobozeneckými jednotkami (Muktí Bahíní) vstoupila 16. prosince do východopákistánského hlavního města Dáky a západopákistánská vojska na této frontě kapitulovala a když Indie zároveň jednostranně ohlásila zastavení palby i na západopákistánské frontě, bylo možno dospět k dohodě o zastavení bojů. Dnem 17. prosince válečné střetnutí skončilo a vytvoření samostatného státu Bangladéš odstranilo základní příčinu konfliktu, což potvrdily i vracející se zástupy uprchlíků. Ke skutečnému míru na indickém subkontinente však ještě mnoho chybí. Zcela právem prohlásila indická ministerská předsedkyně Indíra Gándhíová 24. prosince, že válka sice skončila, ale že dosud není jisto, zda byl nastolen mír. V Západním Pákistánu nastoupil po abdikaci Jahjá Chána jako president zkušený radikalistický politik Zulfikar Alí Bhutto, který dal několikrát najevo neochotu smířit se s nově vzniklým stavem. Mnohem závažnější a nebezpečnější je ale postoj Spojených států, které neváhaly zdramatizovat situaci výhrůžným přemístěním plavidel své 7. flotily k indickým břehům, a zejména pak postoj Čínské lidové republiky. Způsob, jakým využila indicko-pákistánského konfliktu, zejména v OSN, k další protisovětské kampani a zároveň se postavila do jedné fronty se Spojenými státy, nenechal nikoho na pochybách o tom, že její politika se řadí nikoli k faktorům mezinárodního uklidnění, ale naopak vážných komplikací. Od chvíle, kdy zaujala své zákonné místo v OSN, vystoupila ČLR na tomto fóru jakožto jedna z pěti velmocí při projednávání tří mimořádně závažných problémů: sovětského návrhu na svolání světové konference o odzbrojení (spolu s USA byla jednoznačně proti), indicko-pákistánského konfliktu (spolu s USA nejdůsledněji proti odstranění příčin konfliktu) a situace na Středním východě (stejně jako USA se zdržela .hlasování o pozitivní rezoluci o obnovení Jarringovy mise, a to i přesto, že šlo o návr' skupiny asijských a afrických zemí, za jejichž mluvčího se vydává). Všechny tři případy poskytují velmi jednoznačnou charakteristiku mezinárodního působení páté velmoci. Dlužno však dodat, že ve všech těchto třech příznačných případech se přestn prosadilv nakonec pozitivní tendence. 26. prosince schválilo Valné shromáždění OSN rezoluci o svolání celosvětové odzbrojovací konference, jejíž návrh tentokrát předložila skupina 30 zemí (proti byla jen Albánie, ČLR i USA se hlasování zdržely). Generální tajemník OSN — tedy nově zvolený U Thantův * nástupce Rakušan Waldheim — má podle této rezoluce Informovat příští zasedání VS OSN o názorech členských států na program, místo a další okolnosti konference. O vyústění indicko-pákistánského konfliktu už byla řeč. A pokud jde o Střední východ, rezoluce o obnovení Jarringovy mise, potvrzující fakticky i principiální požadavek stažení izraelských jednotek z okupovaného území, byla schválena 79 hlasy (7 proti, 36 abstencí). Znamená pozitivní prvek nového zmírnění napětí v této oblasti, jež tak nebezpečně znovu stouplo v listopadu; na druhé straně však také znovu upozorňuje, že základním předpokladem urovnání situace je změna postoje Izraele, který se i k nově přijaté rezoluci postavil v podstatě negativně, spoléhaje zřejmě i tentokrát především na podporu Spojených států. Možnosti negativního působení USA nelze podceňovat ani v tomto, ani v jiných vážných mezinárodních problémech. Nezapomínejme na to, že v tomto měsíci např. také znovu vyostřily napětí ve svých vztazích s Kubou, a zvláště pak na to, že na bruselském zasedání rady NATO prosadily nejen další zvýšení zbrojních výdajů členských zemí tohoto paktu, ale také nové přibrzdění snah o urychlení příprav celoevropské konference, a to ve chvíli, kdy se pro ně vytvořily další příznivé podmínky. K urychlení příprav dala hned na začátku měsíce nový impuls varšavská porada ministrů zahraničí socialistických zemí a v průběhu měsíce k němu přispělo zejména uzavření a "odepsání dohod NDR s NSR a Západním Berlínem, navazujících na zářijovou čtvřmocenskou dohodu o Západním Berlíně, jakož i výsledky návštěvy A. Kosygina v Dánsku a Norsku. Odpůrci konference se však zdaleka ještě nevzdali. Patří k nim i vlivné kruhy právě v těch Spojených státech, které se nyní ve změněných podmínkách snaží znovu upevnit své vedoucí postavení v kapitalistickém světě, jak o tom svědčí i série Nixonových porad s vedoucími představiteli spojeneckých zemí, spadající již i do rámce příprav na presidentovy cesty do ČLR a SSSR. Nelze přitom přeceňovat ani citelné oslabení hospodářskofinančních pozic USA v důsledku devalvace dolaru (první od r. 1934) o 7,89%. Spojené státy tímto opatřením, ne náhodou poprvé ohlášeným v komuniké z Nixonových porad s francouzským presidentem Pompidouem, jednak uklidnily znepokojené a nespokojené spojence a jednak se dostaly z mimořádně svízelné situace za cenu relativně výhodného kompromisu, při němž sice devalvovaly dolar, ale zároveň určily revalvaci měn ostatních kapitalistických států. T. MASEK UM 3