Učitelské Noviny, leden-červen 1976 (XXVI/1-25)

1976-01-08 / No. 1

ŠKOLA NEMŮŽE STÁT STRANOU '/Dokončení ze str. 1) pochopeni společenského pohybu. Marx a Engels svým dílem dokázali, že komu­nismus není nějaký vymyšlený ideál, ale že je nevyhnutelným budoucím vývojo­vým stadiem lidstva, které bude zákonitě uvedeno do života světovým komunistic­kým revolučním hnutím dělnické třídy. Tento fakt je velmi důležitý zejména z hle­diska kvality obsahu i záměrů a cílů vý­chovně vzdělávacího procesu, z hlediska metodiky výkladu učitelů. Pro přípravu našeho mladého pokolení ve smyslu požadavků strany a našeho so­cialistického státu je též důležité pozná­ní a pochopení zákonů společenského vý­voje z hlediska dalšího rozvoje naši spo­lečnosti. Cílevědomé plánování dalšího rozvoie naší společnosti je totiž podmíně­no vědecky zdůvodněným předvídáním. Proto se při řešení pedagogických problé­mů a otázek, ať již v oblasti teorie, nebo praxe, neobejdeme bez poznání zákonů společenského vývoje, které nám umožní využít jich při zjišťování tendencí vývo­je celé společnosti, které nám umožní po­chopit jednotlivé s vývojem společnosti spojené procesy a jevy. Takové předpo­klady má jen socialistická společnost, a právě proto — a to je třeba v komplex­ním výchovném a vzdělávacím působení školy zdůraznit — může socialismus ře­šit nejen existující, ale i nově vznikající problémy, spojené s dalším rozvojem lid­ské společnosti. PODMÍNĚNOST PROCESU UTVÁŘENÍ NOVÉHO ČLOVĚKA Vycházejíce z toho, co jsme doposud řekli, musíme chápat a vidět proces for­mování nového člověka na bázi teorie marxismu-leninismu prostřednictvím naší výchovně vzdělávací soustavy jako mno­hostranný a dynamický proces, který vzá­jemně souvisí a je podmíněn ekonomic­kým, sociálním a politickým životem na­ší rozvíjející se socialistické společnosti. Vznik arových morálně politických kvalit našeho člověka ovlivňuje celý náš socia­listický život, rozvoj společnosti. Nejvý­raznější podíl na jeho utváření má však uvědomělá a cílevědomá ideověvýchovná práce strany, která se uskutečňuje nejen prostřednictvím školy, ale i jiných stát­ních institucí a společenských organizací, prostředky masové informace a propagan­dy, vědy a umění. Komunistická strana Československa vě­nuje v zájmu systematického zdokonalo­vání kvalitativní úrovně přípravy našeho mladého pokolení pro život a práci v na­ší společnosti těmto otázkám neustálou pozornost. Již XIV. sjezd KSČ zdůraznil, že je třeba posílit pracovní a polytech­nický charakter škol, že „budoucnost škol­ství nelze oddělit od perspektiv naší eko­nomiky ani od programu rozvoje společ-nosti“. V rozpracování f v realizaci této generální sjezdové linie se učinilo nemá­lo. Avšak v naší pedagogické teorii 1 pra­xi, v dalším řízení rozvoje výchovně vzdě­lávací soustavy nemůžeme úkoly vyplýva­jící z této linie vidět a chápat jen v ur­čitém časovém vztahu, jako úkoly jistého období, ale jako proces, který neustále probíhá a z něhož nám vyplývají další a další úkoly na kvalitativně nové úrovni. Proto Dopis ÚV KSČ zdůrazňuje potřebu „dále zlepšovat úroveň výchovně vzdělá­vací práce naší školy, zejména učňovské­ho školství, zdokonalovat školskou sousta­vu, posilňovat polytechnický a pracovní charakter školy, jednotu socialistické vý­chovy a výuky“. VĚDECKOST PŘÍSTUPU POLITIKY STRANY K OTÁZKÁM VÝCHOVY A VZDĚLÁVÁNI Tento přístup strany k otázkám vzděla­­nostní a kulturní úrovně naší mládeže, o kterém jsme hovořili, je jedině správ­ný, protože stupeň rozvoje vzdělanostní a kulturní úrovně lidu, která je v jisté míře odrazem ekonomické báze společ­nosti, udává stupeň intenzity jejího pů­sobení na výrobní činnost lidí, na cel­kový styl jejich života i na všechny je­ho ostatní stránky. Vzdělanostní a kultur­ní úroveň je bezprostředně spojena, tak říkajíc „propletena“ s jinými sférami spo­lečenského života. Vezmeme-li např. otáz­ku rozvoje materiální výroby za socialis­mu (nehovoříce už o etapě výstavby ko­munismu}, vidíme, že tato bezesporu před­pokládá vznik a rozvoj komunistického vztahu k práci, uvědomělou kázeň, ne­ustálý růst všeobecné vzdělanostní a kul­turně technické úrovně, zvyšování kvali­fikace a rozšiřování vědomostí a ve sfé­ře řízení promyšlenou organizaci osobní i kolektivní tvořivé práce, racionalizač­ních návrhů, novátorského hnutí a také promyšlený systém stimulování. Rozvoj vý­roby také vyvolává potřebu vědecké or­ganizace a řízení pracovního procesu, zavedení automatizovaných a automatic­kých soustav řízení'a využití moderní vý­početní techniky. Rozvoj materiální výroby za socialismu je tedy přímo závislý na vysoké vzdě­lanostní a kulturní i ideové a mravní úrov­ni pracujících, na uvědomělém dodržová­ní různých právních a morálních norem a pravidel socialistického soužití. Na zá­kladě rozboru si můžeme dovolit vyslovit názor, že v podmínkách výstavby vyspělé socialistické společnosti neustále vzrůs­tá úloha všech činitelů, které se kom­plexně podílejí na procesu formování no­vého socialistického člověka. Je to pro­to, že vzdělanostní a kulturní úroveň člo­věka, všestranný a harmonický rozvoj je­ho psychických a fyzických sil, úroveň je­ho duševního života zvyšují vliv člověka na kvalitu materiálního života společnosti, na její kulturní rozvoj, na práci a životní styl lidí, tedy na rozvoj socialistických výrobních i společenských vztahů. Otázka výchovy a přípravy všestranně a harmonicky rozvinutého nového člově­ka s uvědomělým, komunistickým vztahem k práci je velmi aktuální i z hlediska za­bezpečení dalšího rozvoje naší socialistic­ké ekonomiky, protože zvyšovat efektiv­nost národního hospodářství je možné jen cestou plného uplatnění faktorů intenziv­ního růstu, velkých i malých rezerv. Do­pis UV KSČ velmi správně spojuje rozvoj naší socialistické ekonomiky s vědecko­technickým pokrokem. Je to důsledné po­kračování v cílevědomé realizaci sjezdové linie, která přináší ve všech oblastech po­zitivní výsledky. ÚV KSČ oprávněně zdů­razňoval na plénu o otázkách vědecko­technického rozvoje československého ná­rodního hospodářství, že „přechod od ex­tenzívního k intenzivnímu rozvoji ekono­miky, zvládnutí a uplatnění složitých a ná­ročných faktorů vědeckotechnického roz­voje- představuje nejsložitější úkol sou­časné etapy hospodářské výstavby“. Roz-i hodujícím faktorem vědeckotechnického rozvoje je materiální výroba, potřeby spo­lečenské výrobní praxe. Avšak formy pů­sobení praxe na teorii, výroby a techni­ky na vědu jsou jiné. Při 'hlubším zkou­mání tohoto vzájemného ovlivňování se při rozhodující úloze výrobní praxe stále výrazněji uplatňuje^ aktivní úloha vědy. Aplikace vědy a techniky ve výrobě má za následek revoluční změny v charakte­ru a struktuře výrobních sil. Dá se říci, že pro současný rozvoj výrobních sil je charakteristické, že bezprostřední výrobní funkce se nahrazují technickými prostřed­ky, že věda využitím přírodních sil stále více nahrazuje lidskou fyzickou práci. Komplexní zkoumání změn rozvoje vý­robních sil nám umožní vidět, že tyto změny mají též hluboký sociální smysl a výžnam. Změněné základy výroby mají vliv na nový vztah mezi člověkem a tech­nikou: člověk přestává být „součástí stro­je“, osvobozuje se od bezprostřední vý­robní činnosti a začíná uskutečňovat tvo­řivý vztah mezi technikou, technologií a výrobou. Tento proces vede v příznivých společenských podmínkách k podstatnému vzrůstu vzdělanostní úrovně a kvalifikace pracujících, umožňuje všestranný rozvoj každého člena společnosti a přispívá k zvědečtění úrovně myšlení celé populace. Kvalita změn vyvolaných vědeckotechnic­kou revolucí je závislá na kvalitě vzta­hů mezi vládnoucími sociálně ekonomic­kými a politickými formami a potřebami rozvoje společenských výrobních sil, tedy na kvalitě společensko-ekonomické for­mace. Pro obsah a význam procesů vě­deckotechnické revoluce je určující zá­sadní odlišnost cílů socialistické a kapi­talistické výroby. Jestliže je za socialismu cíl výroby ve všestranném harmonickém rozvoji každého člena společnosti, v růs­tu hmotné a kulturní úrovně života pra­cujících, v kapitalismu je cílem výroby, zvýšení zisku kapitalistů. Pro praktické použití ve výchovně vzdě­lávacím procesu 1 pro obsahově zaměře­ní a uvědomělý vliv naší socialistické spo­lečnosti na formování nového člověka je potřebné a nevyhnutelné poznat různé va­rianty buržoázni interpretace vědecko­technické revoluce, které jsou charakte­ristické především zužováním úlohy lido­vých mas v historickém procesu, obzvláš­tě úlohy pracujících ve výrobě. Tyto kon­cepce zveličují a absolutizují význam vě­dy a techniky v společenském vývoji. Sle­dují tím cíl představit nám vědu a tech­niku jako zcela samostatného a rozhodu­jícího činitele naší současnosti, který sto­jí nad společností. Dotkli jsme se jen některých problémů odrazu společenského pohybu ve výchov­ně vzdělávacím procesu, sledujíce při tom cíl poukázat na úzkou spojitost a vzájem­nou podmíněnost přípravy a formování no­vého člověka prostřednictvím výchovně vzdělávací soustavy s ekonomickým a spo­lečenským rozvojem. Vpravdě nejkrásněj­ším příspěvkem pedagogů k přípravě XV. sjezdu KSC bude jejich tvořivý přístup ke všem dokumentům strany, které mají ne­jen informativní význam, ale zároveň jsou i hlubokým vědeckým rozborem problémů naší současnosti s jasnou orientací na bu­doucnost. Říkáme to proto, že jsme pře­svědčeni o tom, že to významně přispěje k souladu přípravy našeho mladého po­kolení pro život a práci v naší společ­nosti s jejími potřebami a požadavky. Sou­časně si myslíme, že to bude i nejlepší příprava naší školy na všechny úkoly, které jí vyplynou z komplexně rozpra­covaného programu dalšího všestranného rozvoje socialismu po XV. sjezdu KSČ. Naše mezinárodní autorita POZITIVNÍ BILANCE ČESKOSLOVENSKÉ ZAHRANIČNÍ POLITIKY Když před několika týdny bilancoval ministr zahraničních věcí ČSSR ing. Bo­huslav Chňoupek na půdě Federálního shromáždění výsledky naší zahraničně po­litická aktivity v posledních třech čtyřech létech, mohl právem konstatovat, že ješ­tě nikdy v historii samostatného česko­slovenského státu nebyla jeho meziná­rodní autorita a prestiž tak vysoká, jako je tomu v současné době. Fakta, která v průběhu svého obsáhlého, téměř tříhodi­nového expozé uvedl, přesvědčivě potvrzu­jí, že se hluboce mýlili ti, kteří tvrdili, že po událostech nedávných krizových let se prý ČSSR dlouhá léta nevymaní z mezi­národní „izolace“. V posledních třech létech jsme naváza­li diplomatické styky, které jsou jedním z nejpřesvědčivějších kritérií mezinárodní­ho postavení každého státu, s celkem pat­nácti zeměmi světa, a dnes je tedy udržu­jeme se 109 z celkového počtu 143 člen­ských států Organizace spojených náro­dů. Přitom, jak potvrdil ministr Chalou­pek, naváže ČSSR v nejbližší době diplo­matické styky s dalšími zeměmi. Naše vlast je členem dvanácti vládních a 12j6 mimovládních mezinárodních organizací, hostitelskou zemí rady významných mezi­národních setkání, kongresů a sympozií, kterých se jen např. v roce 1974 uskuteč­nilo kolem pěti set. Za poslední tři roky — jak uvedl ministr zahraničních věcí na zasedání Federálního shromáždění — jsme uzavřeli na 625 bilaterálních smluv na vládni úrovni a jen za poslední rok jsme ratifikovali, podepsali nebo se připojili ke 49 mnohostranným dohodám. Během prvních deseti měsíců uplynulého roku se uskutečnilo více mezinárodních kontaktů na vysoké úrovni než za celé období let 1955 až 1967: prezident republiky, předse­da vlády a ministr zahraničních věcí uskutečnili celkem osmadvacet jednání se západními partnery. Mnohá z nich byla prvními kontakty na vysoké úrovni nejen po roce 1968, ale i po roce 1918 — tedy za celé období existence samostatného československého státu ... O dynamice na­ší socialistické diplomacie velmi výraz­ně v této souvislosti vypovídá i skuteč­nost, že mnohá čísla, která jsme citovali z parlamentního vystoupení ministra za­hraničí, jsou dnes již překonána: k uvede­ným pozitivním výsledkům českosloven­ské zahraniční politiky totiž na sklonku roku 1975 přibyly mnohé další — po ná­vštěvě předsedy vlády ČSSR Lubomíra Strougala ve Francouzské republice a mi­nistra zahraničních věcí ČSSR Bohuslava Chňoupka v Nizozemském království, In­dické republice a Afghánistánu. Rostoucí mezinárodní prestiž a autori­ta naší socialistické vlasti je především výsledkem naší cílevědomé a konstruktiv­ní mírové zahraniční politiky, kterou uskutečňujeme v těsné součinnosti se So­větským svazem a ostatními státy socia­listického společenství. Je samozřejmé, že upevňování a vše­stranný rozvoj těsných bratrských svazků se Sovětským svazem a ostatními socia­listickými státy ve všech oblastech poli­tického, hospodářského, společenského a kulturního života tvoří základní pilíře ce­lé československé zahraniční politiky. To velmi výrazně potvrdila nedávná oficiální návštěva stranické a vládní delegace ČSSR v čele s generálním tajemníkem ÜV KSČ Gustávem Husákem v Sovětském svážu. Je­jí výsledky se staly mocným impulsem k dalšímu rozvoji oboustranně výhodných styků ve všech oblastech života. Současně potvrdily, že klíčovým principem naší za­hraniční politiky je ustavičné prohlubo­vání a upevňování vzájemných vztahů obou našich zemí, všestranné spolupráce a součinnosti mezi ČSSR a SSSR, který je garantem naší státní a národní existence. Ve svém vystoupení na půdě Federál­ního shromáždění ČSSR charakterizoval ministr Chňoupek principy a základní cí­le naší zahraničně politické aktivity na mezinárodním fóru těmito slovy: „Jejím obsahem je především další upevňování jednoty a semknutosti států socialistického společenství, rozvoj rovno­právné a vzájemně výhodné spolupráce s ostatními zeměmi všech kontinentů, dal­ší prohlubování a probojovávání zásad mírového soužití států s rozdílným spole­čenským zřízením a ustavičný boj proti agresivním silám imperialismu a odpůr­cům zmírňování mezinárodního napětí...“ V duchu citovaných zásad jsme v uply­nulém období aktivně usilovali o ozdra­vení politické atmosféry na evropském kontinentě, o nastolení vztahů vzájemné důvěry se sousedními kapitalistickými stá­ty: navázání diplomatických styků s Ně­meckou spolkovou republikou stejně jako zásadní obrat ve vzájemných vztazích s Rakouskem, ke kterému došlo v posledním období po dořešení složitých majetkopráv­nich otázek, — to vše je svědectvím dotí­rá vůle našeho státu konstruktivním způ­sobem přispívat k rozvoji mírové spolu­práce všech zemí našeho kontinentu; Nejdůležitější mezinárodně politickou událostí uplynulého roku 1975 bylo be­zesporu úspěšné završení konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě. Spolu s ostatními státy socialistického společen­ství v čele se Sovětským svazem přispěla i naše diplomacie k realizaci tohoto vý­znamného cíle: v průběhu helsinského se­tkání, které se uskutečnilo na přelomu července a srpna na úrovni nejvyšších představitelů třiatřiceti evropských zemí, Spojených států amerických a Kanady, jednali naši představitelé nejen s repre­zentanty všech zúčastněných socialistic­kých zemí, ale současně se z jejich ini­ciativy uskutečnilo celkem sedmadvacet setkání se zástupci kapitalistických stá­tů.. . V přítomné době považuje naše di­plomacie společně s diplomacií Sovětské­ho svazu a ostatních socialistických stá­tů za svůj nejdůležitější úkol probojová­vat, aby se zásady přijaté v Helsinkách a obsažené v Závěrečném aktu konferen­ce o evropské bezpečnosti a spolupráci staly skutečně nezvratnou normou vztahů mezi státy našeho kontinentu, aby uvol­nění z' oblasti politické bylo postupně pře­neseno i do sféry vojenské. V úsilí o upevnění mezinárodní bezpeč­nosti a světového míru, které je základ­ním pilířem naší socialistické zahraniční politiky a zdrojem neustále rostoucí me­zinárodní prestiže a autority Českosloven­ska, bude naše diplomacie — jak ve svém expozé ministr Chňoupek zdůraznil — po­kračovat v těsné součinnosti se Sovět­ským svazem a ostatními socialistickými státy i nadále. HERBERT KRATZER UN 3

Next