Učitelské Noviny, leden-červen 1976 (XXVI/1-25)
1976-01-08 / No. 1
ŠKOLA NEMŮŽE STÁT STRANOU '/Dokončení ze str. 1) pochopeni společenského pohybu. Marx a Engels svým dílem dokázali, že komunismus není nějaký vymyšlený ideál, ale že je nevyhnutelným budoucím vývojovým stadiem lidstva, které bude zákonitě uvedeno do života světovým komunistickým revolučním hnutím dělnické třídy. Tento fakt je velmi důležitý zejména z hlediska kvality obsahu i záměrů a cílů výchovně vzdělávacího procesu, z hlediska metodiky výkladu učitelů. Pro přípravu našeho mladého pokolení ve smyslu požadavků strany a našeho socialistického státu je též důležité poznání a pochopení zákonů společenského vývoje z hlediska dalšího rozvoje naši společnosti. Cílevědomé plánování dalšího rozvoie naší společnosti je totiž podmíněno vědecky zdůvodněným předvídáním. Proto se při řešení pedagogických problémů a otázek, ať již v oblasti teorie, nebo praxe, neobejdeme bez poznání zákonů společenského vývoje, které nám umožní využít jich při zjišťování tendencí vývoje celé společnosti, které nám umožní pochopit jednotlivé s vývojem společnosti spojené procesy a jevy. Takové předpoklady má jen socialistická společnost, a právě proto — a to je třeba v komplexním výchovném a vzdělávacím působení školy zdůraznit — může socialismus řešit nejen existující, ale i nově vznikající problémy, spojené s dalším rozvojem lidské společnosti. PODMÍNĚNOST PROCESU UTVÁŘENÍ NOVÉHO ČLOVĚKA Vycházejíce z toho, co jsme doposud řekli, musíme chápat a vidět proces formování nového člověka na bázi teorie marxismu-leninismu prostřednictvím naší výchovně vzdělávací soustavy jako mnohostranný a dynamický proces, který vzájemně souvisí a je podmíněn ekonomickým, sociálním a politickým životem naší rozvíjející se socialistické společnosti. Vznik arových morálně politických kvalit našeho člověka ovlivňuje celý náš socialistický život, rozvoj společnosti. Nejvýraznější podíl na jeho utváření má však uvědomělá a cílevědomá ideověvýchovná práce strany, která se uskutečňuje nejen prostřednictvím školy, ale i jiných státních institucí a společenských organizací, prostředky masové informace a propagandy, vědy a umění. Komunistická strana Československa věnuje v zájmu systematického zdokonalování kvalitativní úrovně přípravy našeho mladého pokolení pro život a práci v naší společnosti těmto otázkám neustálou pozornost. Již XIV. sjezd KSČ zdůraznil, že je třeba posílit pracovní a polytechnický charakter škol, že „budoucnost školství nelze oddělit od perspektiv naší ekonomiky ani od programu rozvoje společ-nosti“. V rozpracování f v realizaci této generální sjezdové linie se učinilo nemálo. Avšak v naší pedagogické teorii 1 praxi, v dalším řízení rozvoje výchovně vzdělávací soustavy nemůžeme úkoly vyplývající z této linie vidět a chápat jen v určitém časovém vztahu, jako úkoly jistého období, ale jako proces, který neustále probíhá a z něhož nám vyplývají další a další úkoly na kvalitativně nové úrovni. Proto Dopis ÚV KSČ zdůrazňuje potřebu „dále zlepšovat úroveň výchovně vzdělávací práce naší školy, zejména učňovského školství, zdokonalovat školskou soustavu, posilňovat polytechnický a pracovní charakter školy, jednotu socialistické výchovy a výuky“. VĚDECKOST PŘÍSTUPU POLITIKY STRANY K OTÁZKÁM VÝCHOVY A VZDĚLÁVÁNI Tento přístup strany k otázkám vzdělanostní a kulturní úrovně naší mládeže, o kterém jsme hovořili, je jedině správný, protože stupeň rozvoje vzdělanostní a kulturní úrovně lidu, která je v jisté míře odrazem ekonomické báze společnosti, udává stupeň intenzity jejího působení na výrobní činnost lidí, na celkový styl jejich života i na všechny jeho ostatní stránky. Vzdělanostní a kulturní úroveň je bezprostředně spojena, tak říkajíc „propletena“ s jinými sférami společenského života. Vezmeme-li např. otázku rozvoje materiální výroby za socialismu (nehovoříce už o etapě výstavby komunismu}, vidíme, že tato bezesporu předpokládá vznik a rozvoj komunistického vztahu k práci, uvědomělou kázeň, neustálý růst všeobecné vzdělanostní a kulturně technické úrovně, zvyšování kvalifikace a rozšiřování vědomostí a ve sféře řízení promyšlenou organizaci osobní i kolektivní tvořivé práce, racionalizačních návrhů, novátorského hnutí a také promyšlený systém stimulování. Rozvoj výroby také vyvolává potřebu vědecké organizace a řízení pracovního procesu, zavedení automatizovaných a automatických soustav řízení'a využití moderní výpočetní techniky. Rozvoj materiální výroby za socialismu je tedy přímo závislý na vysoké vzdělanostní a kulturní i ideové a mravní úrovni pracujících, na uvědomělém dodržování různých právních a morálních norem a pravidel socialistického soužití. Na základě rozboru si můžeme dovolit vyslovit názor, že v podmínkách výstavby vyspělé socialistické společnosti neustále vzrůstá úloha všech činitelů, které se komplexně podílejí na procesu formování nového socialistického člověka. Je to proto, že vzdělanostní a kulturní úroveň člověka, všestranný a harmonický rozvoj jeho psychických a fyzických sil, úroveň jeho duševního života zvyšují vliv člověka na kvalitu materiálního života společnosti, na její kulturní rozvoj, na práci a životní styl lidí, tedy na rozvoj socialistických výrobních i společenských vztahů. Otázka výchovy a přípravy všestranně a harmonicky rozvinutého nového člověka s uvědomělým, komunistickým vztahem k práci je velmi aktuální i z hlediska zabezpečení dalšího rozvoje naší socialistické ekonomiky, protože zvyšovat efektivnost národního hospodářství je možné jen cestou plného uplatnění faktorů intenzivního růstu, velkých i malých rezerv. Dopis UV KSČ velmi správně spojuje rozvoj naší socialistické ekonomiky s vědeckotechnickým pokrokem. Je to důsledné pokračování v cílevědomé realizaci sjezdové linie, která přináší ve všech oblastech pozitivní výsledky. ÚV KSČ oprávněně zdůrazňoval na plénu o otázkách vědeckotechnického rozvoje československého národního hospodářství, že „přechod od extenzívního k intenzivnímu rozvoji ekonomiky, zvládnutí a uplatnění složitých a náročných faktorů vědeckotechnického rozvoje- představuje nejsložitější úkol současné etapy hospodářské výstavby“. Roz-i hodujícím faktorem vědeckotechnického rozvoje je materiální výroba, potřeby společenské výrobní praxe. Avšak formy působení praxe na teorii, výroby a techniky na vědu jsou jiné. Při 'hlubším zkoumání tohoto vzájemného ovlivňování se při rozhodující úloze výrobní praxe stále výrazněji uplatňuje^ aktivní úloha vědy. Aplikace vědy a techniky ve výrobě má za následek revoluční změny v charakteru a struktuře výrobních sil. Dá se říci, že pro současný rozvoj výrobních sil je charakteristické, že bezprostřední výrobní funkce se nahrazují technickými prostředky, že věda využitím přírodních sil stále více nahrazuje lidskou fyzickou práci. Komplexní zkoumání změn rozvoje výrobních sil nám umožní vidět, že tyto změny mají též hluboký sociální smysl a výžnam. Změněné základy výroby mají vliv na nový vztah mezi člověkem a technikou: člověk přestává být „součástí stroje“, osvobozuje se od bezprostřední výrobní činnosti a začíná uskutečňovat tvořivý vztah mezi technikou, technologií a výrobou. Tento proces vede v příznivých společenských podmínkách k podstatnému vzrůstu vzdělanostní úrovně a kvalifikace pracujících, umožňuje všestranný rozvoj každého člena společnosti a přispívá k zvědečtění úrovně myšlení celé populace. Kvalita změn vyvolaných vědeckotechnickou revolucí je závislá na kvalitě vztahů mezi vládnoucími sociálně ekonomickými a politickými formami a potřebami rozvoje společenských výrobních sil, tedy na kvalitě společensko-ekonomické formace. Pro obsah a význam procesů vědeckotechnické revoluce je určující zásadní odlišnost cílů socialistické a kapitalistické výroby. Jestliže je za socialismu cíl výroby ve všestranném harmonickém rozvoji každého člena společnosti, v růstu hmotné a kulturní úrovně života pracujících, v kapitalismu je cílem výroby, zvýšení zisku kapitalistů. Pro praktické použití ve výchovně vzdělávacím procesu 1 pro obsahově zaměření a uvědomělý vliv naší socialistické společnosti na formování nového člověka je potřebné a nevyhnutelné poznat různé varianty buržoázni interpretace vědeckotechnické revoluce, které jsou charakteristické především zužováním úlohy lidových mas v historickém procesu, obzvláště úlohy pracujících ve výrobě. Tyto koncepce zveličují a absolutizují význam vědy a techniky v společenském vývoji. Sledují tím cíl představit nám vědu a techniku jako zcela samostatného a rozhodujícího činitele naší současnosti, který stojí nad společností. Dotkli jsme se jen některých problémů odrazu společenského pohybu ve výchovně vzdělávacím procesu, sledujíce při tom cíl poukázat na úzkou spojitost a vzájemnou podmíněnost přípravy a formování nového člověka prostřednictvím výchovně vzdělávací soustavy s ekonomickým a společenským rozvojem. Vpravdě nejkrásnějším příspěvkem pedagogů k přípravě XV. sjezdu KSC bude jejich tvořivý přístup ke všem dokumentům strany, které mají nejen informativní význam, ale zároveň jsou i hlubokým vědeckým rozborem problémů naší současnosti s jasnou orientací na budoucnost. Říkáme to proto, že jsme přesvědčeni o tom, že to významně přispěje k souladu přípravy našeho mladého pokolení pro život a práci v naší společnosti s jejími potřebami a požadavky. Současně si myslíme, že to bude i nejlepší příprava naší školy na všechny úkoly, které jí vyplynou z komplexně rozpracovaného programu dalšího všestranného rozvoje socialismu po XV. sjezdu KSČ. Naše mezinárodní autorita POZITIVNÍ BILANCE ČESKOSLOVENSKÉ ZAHRANIČNÍ POLITIKY Když před několika týdny bilancoval ministr zahraničních věcí ČSSR ing. Bohuslav Chňoupek na půdě Federálního shromáždění výsledky naší zahraničně politická aktivity v posledních třech čtyřech létech, mohl právem konstatovat, že ještě nikdy v historii samostatného československého státu nebyla jeho mezinárodní autorita a prestiž tak vysoká, jako je tomu v současné době. Fakta, která v průběhu svého obsáhlého, téměř tříhodinového expozé uvedl, přesvědčivě potvrzují, že se hluboce mýlili ti, kteří tvrdili, že po událostech nedávných krizových let se prý ČSSR dlouhá léta nevymaní z mezinárodní „izolace“. V posledních třech létech jsme navázali diplomatické styky, které jsou jedním z nejpřesvědčivějších kritérií mezinárodního postavení každého státu, s celkem patnácti zeměmi světa, a dnes je tedy udržujeme se 109 z celkového počtu 143 členských států Organizace spojených národů. Přitom, jak potvrdil ministr Chaloupek, naváže ČSSR v nejbližší době diplomatické styky s dalšími zeměmi. Naše vlast je členem dvanácti vládních a 12j6 mimovládních mezinárodních organizací, hostitelskou zemí rady významných mezinárodních setkání, kongresů a sympozií, kterých se jen např. v roce 1974 uskutečnilo kolem pěti set. Za poslední tři roky — jak uvedl ministr zahraničních věcí na zasedání Federálního shromáždění — jsme uzavřeli na 625 bilaterálních smluv na vládni úrovni a jen za poslední rok jsme ratifikovali, podepsali nebo se připojili ke 49 mnohostranným dohodám. Během prvních deseti měsíců uplynulého roku se uskutečnilo více mezinárodních kontaktů na vysoké úrovni než za celé období let 1955 až 1967: prezident republiky, předseda vlády a ministr zahraničních věcí uskutečnili celkem osmadvacet jednání se západními partnery. Mnohá z nich byla prvními kontakty na vysoké úrovni nejen po roce 1968, ale i po roce 1918 — tedy za celé období existence samostatného československého státu ... O dynamice naší socialistické diplomacie velmi výrazně v této souvislosti vypovídá i skutečnost, že mnohá čísla, která jsme citovali z parlamentního vystoupení ministra zahraničí, jsou dnes již překonána: k uvedeným pozitivním výsledkům československé zahraniční politiky totiž na sklonku roku 1975 přibyly mnohé další — po návštěvě předsedy vlády ČSSR Lubomíra Strougala ve Francouzské republice a ministra zahraničních věcí ČSSR Bohuslava Chňoupka v Nizozemském království, Indické republice a Afghánistánu. Rostoucí mezinárodní prestiž a autorita naší socialistické vlasti je především výsledkem naší cílevědomé a konstruktivní mírové zahraniční politiky, kterou uskutečňujeme v těsné součinnosti se Sovětským svazem a ostatními státy socialistického společenství. Je samozřejmé, že upevňování a všestranný rozvoj těsných bratrských svazků se Sovětským svazem a ostatními socialistickými státy ve všech oblastech politického, hospodářského, společenského a kulturního života tvoří základní pilíře celé československé zahraniční politiky. To velmi výrazně potvrdila nedávná oficiální návštěva stranické a vládní delegace ČSSR v čele s generálním tajemníkem ÜV KSČ Gustávem Husákem v Sovětském svážu. Její výsledky se staly mocným impulsem k dalšímu rozvoji oboustranně výhodných styků ve všech oblastech života. Současně potvrdily, že klíčovým principem naší zahraniční politiky je ustavičné prohlubování a upevňování vzájemných vztahů obou našich zemí, všestranné spolupráce a součinnosti mezi ČSSR a SSSR, který je garantem naší státní a národní existence. Ve svém vystoupení na půdě Federálního shromáždění ČSSR charakterizoval ministr Chňoupek principy a základní cíle naší zahraničně politické aktivity na mezinárodním fóru těmito slovy: „Jejím obsahem je především další upevňování jednoty a semknutosti států socialistického společenství, rozvoj rovnoprávné a vzájemně výhodné spolupráce s ostatními zeměmi všech kontinentů, další prohlubování a probojovávání zásad mírového soužití států s rozdílným společenským zřízením a ustavičný boj proti agresivním silám imperialismu a odpůrcům zmírňování mezinárodního napětí...“ V duchu citovaných zásad jsme v uplynulém období aktivně usilovali o ozdravení politické atmosféry na evropském kontinentě, o nastolení vztahů vzájemné důvěry se sousedními kapitalistickými státy: navázání diplomatických styků s Německou spolkovou republikou stejně jako zásadní obrat ve vzájemných vztazích s Rakouskem, ke kterému došlo v posledním období po dořešení složitých majetkoprávnich otázek, — to vše je svědectvím dotírá vůle našeho státu konstruktivním způsobem přispívat k rozvoji mírové spolupráce všech zemí našeho kontinentu; Nejdůležitější mezinárodně politickou událostí uplynulého roku 1975 bylo bezesporu úspěšné završení konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě. Spolu s ostatními státy socialistického společenství v čele se Sovětským svazem přispěla i naše diplomacie k realizaci tohoto významného cíle: v průběhu helsinského setkání, které se uskutečnilo na přelomu července a srpna na úrovni nejvyšších představitelů třiatřiceti evropských zemí, Spojených států amerických a Kanady, jednali naši představitelé nejen s reprezentanty všech zúčastněných socialistických zemí, ale současně se z jejich iniciativy uskutečnilo celkem sedmadvacet setkání se zástupci kapitalistických států.. . V přítomné době považuje naše diplomacie společně s diplomacií Sovětského svazu a ostatních socialistických států za svůj nejdůležitější úkol probojovávat, aby se zásady přijaté v Helsinkách a obsažené v Závěrečném aktu konference o evropské bezpečnosti a spolupráci staly skutečně nezvratnou normou vztahů mezi státy našeho kontinentu, aby uvolnění z' oblasti politické bylo postupně přeneseno i do sféry vojenské. V úsilí o upevnění mezinárodní bezpečnosti a světového míru, které je základním pilířem naší socialistické zahraniční politiky a zdrojem neustále rostoucí mezinárodní prestiže a autority Československa, bude naše diplomacie — jak ve svém expozé ministr Chňoupek zdůraznil — pokračovat v těsné součinnosti se Sovětským svazem a ostatními socialistickými státy i nadále. HERBERT KRATZER UN 3