Učitelské Noviny, leden-červen 1978 (XXVIII/1-26)

1978-01-05 / No. 1

7 Generální tajemník ÜV KSČ a prezident ČSSR soudruh , Gustáv Husák oslaví 10. ledna své pětašedesáté narozeniny. Jménem našich čtenářů i jménem redakce Učitelských novin mu do dalších let přejeme mnoho úspěchů, zdraví a sil v jeho obětavé práci ve prospěch naší socialistické vlasti. Soudruh Husák projevuje vřelý vztah k naší mládeži. Setkání s mladými lid­mi bylo zahrnuto i do programu jeho pobytu mezi kladenskými pracujícími v listopadu loňského roku. Joto ČTK VSTUPUJEME DO ROKU NÁROČNÝCH ÚKOLŮ A VÝZNAMNÝCH VÝROČÍ U plynulý rák 1977 byl rokem úspěšného plnění programu XV. sjezdu KSČ. Dále se dynamicky rozvinulo naše národní hospodářství, upevnily se životní a sociální jistoty nás všech, znovu a trvale vzrostla životní úroveň Stále se prohlubující důvěra v politiku KSČ, jednota strany a všeho lidu byla uej­­konkrátněji vyjadřována Širokým proudem pracovní iniciativy, která vyústila ve splněné závazky na počest IX. všeodborového sjezdu a zvláště 60. výročí VRSR. Plánované úkoly byly ve svém celku splněny a v mnohých ukazatelích i překročeny. Prvním lednem 1978 vstupujeme tedy do třetího roku naší šesté pětiletky, do roku dalšího odpovědného plnění velkých cílů socialismu. Také pracovníci školství budou v roce 1S78 již třetím rokem uskutečňovat náročné úkoly nového pojetí pedagogické práce, třetí rok realizace obsahové přestavby ce­lé naší výchovně vzdělávací soustavy. Je naší velikou hrdostí a potvrzuje to správnost politiky ve­doucí síly naší společnosti — Komunistické strany Českoslo­venska —, že se do obětavého uskutečňování smělého úkolu daného XV. sjezdem KSČ — vytvoření školy svým vyučova­cím i výchovným posláním vskutku socialistické — tak cílevě­domě zapojila a tvůrčím přístupem jehu realizaci naplnila zdrcující většinu pedagogických pracovníků všech typů našich škol. Díky neúnavné, iniciativní a cílevědomé práci učitelek ma­teřských škol, všech pedagogických pracovníků základních škol, z nichž zvláštní úcty zaslouží práce těch, kdo již řadu let v náročně pojaté ověřovací práci připravují metodicky dal­ší postupné ročníky pro pedagogickou práci obsahově nároč­nější — učitelek a učitelů experimentálních škol —, díky prá­ci pedagogů všech typů škol středních, pedagogických pracov­níků vzdělávajících a vychovávajících mladou dělnickou gene­raci, profesorů vysokých škol, zvláště těch, které připravuji bndoucí učitele, díky jim všem se prostě každé školské zaří­zení stalo pracovištěm naplněným odpovědnou prací celé pe­dagogické fronty, kde se přímo v denní práci ověřovala prav­divost slov tajemníka ÚV KSČ josefa Havlína: „Vždyť právě uči­tel je ústředním, nezastupitelným činitelem socialistické školy, která v leninském pojetí představuje nástroj výchovy lidské osobnosti.“ Proto patří právě na prahu roku 1978 všem našim pedagogům za takový odpovědný vztah k úkolům XV. sjezdu KSČ, za takovou poctivou a tvůrčí, často namáhavou a neleh­kou práci upřímné soudružské poděkování nás všech! Obdiv á úctu si za svou odpovědnou práci zaslouží od celé naší spo­lečnosti zvláště učitelky všech typů škol. V uplynulém roce znovu socialismus přesvědčivě potvrdil své přednosti před kapitalismem a viditelně pozitivními vý­sledky dokázal, že je jedinou a spolehlivou cestou k všestran­nému rozvoji ekonomiky, kultury, vzdělanosti, a tím i osobnos­ti každého člena socialistické společnosti. V hlubokém protikladu k naší jasné perspektivě a bezpeč­né přítomnosti vstupuje do roku 1978 svět kapitalismu. Stále se prohlubující krize celé struktury kapitalistické spo­lečnosti se nejviditelněji projevuje v jejím nejhroznějším zna­ku — v nezaměstnanosti. V kapitalistickém světě bylo na kon­ci roku 1977 17 miliónů nezaměstnaných. Nezaměstnanosl se hluboce dotkla i školských pracovníků. V USA bylo jen ve stá­tě New York v roce 1977 propuštěno 20 tisíc pracovníků škol. Ve státě New York byla také uzavřena státní univerzita pro nedostatek finančních udržovacích prostředků a následkem to­ho je další propouštění tisíců pracovníků univerzity V Acg'ii i Walesu bylo v roce 1977 nezaměstnaných 40 tisíc kvalifiko­vaných učitelů. Jejich počet stále vzrůstá protože položky roz­počtů na celý komplex péče o mladou generaci a zvláště na školství jsou stále vládou i místními správními jednotkami dá­le snižovány. V Itálii čeká 650 tisíc mladých lidí ve věku 23 až 30 let marně na práci. Z těchto mladých lidí má doktorát 32 800, diplom 342 980 a střední školu 197 845. Ve Španělsl-u je nyní 60 tisíc vysokoškolsky vzdělaných mladých lidí neza­městnaných. Přitom však chybí velký počet učitelů seber-'žší kvalifikace pro všechny typy státních škol, na jejichž vybave­ní odpovídajícími vyučujícími nemá vláda zájem. Tak se stává běžnou skutečností, že tisíce dětí španělského venkova vůbec nejsou scholarizovány. Stejně hrozivý je stále stoupající počet nezaměstnaných ve Francii, kde z 1,5 miliónu nezaměstnaných jsou tři čtvrti miliónu mladých chlapců a dívek, z nichž každý druhý nepracoval ve svém životě ani den a nemá proto nárok na podporu v nezaměstnanosti. Inflace a nezaměstnanost také způsobily, že v roce 1977 mělo ve Francii jen 12 procent děl­nických dětí možnost vysokoškolského vzdělání. Jsme tedy svědky skutečnosti, že ve všech kapitalistických státech jsou rozpočty na školství soustavně snižovány a výcho­disko z krize svého systému hledá kapitalismus ve stálém, byť frázemi o „nutnosti obrany“ zastíraném zbrojení. Tak — dle údajů OSN — se každý rok vydává 300 miliard dolarů roč­ně na vojenské účely, přitom se ale ve světě 400 miliónů lidí dosyta nenají. A přece by stačilo jen 8 miliard dolarů, aby se nasytily milióny hladovějících dětí naší planety! Stejně by 8 miliard dolarů stačilo na to, aby se alespoň naučilo číst a psát 900 miliónů negramotných, kteří jsou stále ještě na celém světě. n o roku 1978 vstupujeme tedy v ČSSR se zcela jinými před­­poklady, než jsou ty, které jsme ve stručnosti uvedli o sou­časných jevech kapitalismu. Rok 1978 bude rokem dalšího upevnění našeho socialistického systému ve všech jeho zna­cích a není jen symbolické, že 30. výročí Vítězného února bu­deme oslavovat v takových podmínkách. Je to skutečná revo­luční návaznost února 1948 s naší socialistickou přítomností. Odkaz Února nás bude v naší práci ve školách nabádat zejmé­na k tomu. abychom dovedli vysvětlit a pak zpevnit ve vědo­mí svých žáků Marxovu myšlenku, že „třídní boj vede nevy­hnutelně k diktatuře proletariátu a že lato diktatura« proleta­riátu je jenom přechodem k zrušení všech tříd a beztřídní společnosti“. (Vladimír Iljič Lenin, Sebrané spisy, svazek III, strana 285.) Proto oslavy_ Vítězného února nebudou u nás pou­hou vzpomínkou, ale povedou nás k zamyšlení, doveden<e-li dnes ve své práci pedagoga plně využít všeho toho, co únoro­vému vítězství předcházelo a co ho dovršilo. Stále bychom si měli ve svých postojích, ve své práci odpovídat na otázku, jestli opravdu důsledně revoluční odkaz Února střežíme a na­plňujeme! Stejně tak 30. výročí vydání zákona o jednotné škole, které si připomeneme v dubnu 1978, by nás mělo vést k zamyšlení nad přímou souvislostí vítězství dělnické třídy v únoru 1948 s naplněním tužeb všech pokrokových pedagogů o uskutečně­ní školské soustavy vskutku demokratické. Ohromná důvěra, kterou již před 30 lety dala KSČ učitelům tím, že jim svěřila realizaci své školské revoluční polínky, je pro nás stále za­vazující. A konečně v roce 1978 budeme mít velkou příležitost vysvět­lit řadu příkladů proletářské solidarity a socialistického inter­nacionalismu zejména v přímé souvislosti s konáním IX. světo­vého všeodborového sjezdu, který se sejde v Praze. Přejeme-li si na prahu roku 1978, aby byl dobrý, úspěšný, aby se v něm dále zvýšila celospolečenská úloha vzdělání ško­ly a učitele, uvědomujeme si současně, že je jen v našich ru­kou a záleží jen na výsledcích naší práce, na její neformální a opravdové účinnosti, jakou přinese spokojenost i osobní štěstí nám všem. A do takové práce přeji všem školským pra­covníkům hodně úspěchů a ze srdce iim děkuji. HANA RŮŽIČKOVA, předsedkyně ÚVOS pracovníků školství a vědy V

Next