Učitelské Noviny, leden-červen 1980 (XXX/1-26)

1980-01-03 / No. 1

Plenární schůze UV odborového svazu Dne 8. prosince 1979 se konala v Praze v Ústředním klubu školství a vědy 10. plenární schůze ŰV Odbo­rového svazu pracovníků školství a vědy. Jednání se zúčastnili zástupci Ústřední rady odborů, ministerstev školství CSR a SSR a přesodové kraj­ských a městských výborů odborové­ho svazu. Plenární schůze ÜVOS mela výraz­ně kontrolní charakter. Na programu bylo projednání zkušeností z realiza­ce podílu a účasti odborového svazu na úkolech vyplývajících z dalšího rozvoje čs. výchovně vzdělávací sou­stavy v Jihomoravském kraji a v Bra­tislavě. Zprávy předsednictev krajské­ho výboru odborového svazu Jihomo­ravského kraje a městského výboru odborového svazu v Bratislavě před­nesli Stanislav Bořil a Vladimír Ma­zák. Obě zprávy vycházely z .snesení stranických a všeodborovýeh orgánů, z celostátního sjezdu odbórovéhu sva­zu v roce 1977 a z krajských svazo­vých konferencí roku 1979. Rea govaly na obsah jednání VII. plenár­ní schůze ÚRO a 9. plenární schůze ÜVOS společné s CVOS a SVOZ a vy­užily živých zkušeností z realizace plánů aktivity ZO ROH v roce 1979 a z příprav plánů aktivity ZO ROH v roce 1980. Ve zprávě KVOS Jihomoravského kraje byl položen důraz na zkušenosti z odborové práce v oblasti předškol­­mí, výphovy a v oblasti přípravy mlá­deže pro dělnická povolání, na pro­blematiku spolupráce odborového sva­zu se státní školskou správou a na podíl odborového svazu při vzděláváni učitelů a výchovných pracovníků. Ve zprávě MěstVOS Bratislava byly po­drobněji rozebrány zkušenosti z od­borové práce v oblasti základních a vysokých škol, otázky pedagogic­ké propagandy a spolupráce škol se závody. Zprávy obou orgánů zahrno­valy zkušenosti z podílu odborového svazu na rozvoji pedagogické tvoři­vosti a účasti pracujících na řízeni škol prostřednictvím odborové organi­zace. Zprávy přednesené soudruhy Bori­iéin a Mazákem obsahovaly řadu pod­nětných zkušeností, které bude mož­no využít i v ostatních krajích. Při­nesly řadu konkrétních dokladů o vel­ké obětavosti funkcionářů odborové­ho svazu a členů ROH z různých ty­pů škol a výchovných zařízení. Obsa­hovaly však i závažnou kntiku nedo­statků v odborové práci a sebekritic­ký pohled na činnost vlastních orgá­nů i základních organizaci ROH v obou krajích. V diskusi k předneseným zprávám vystoupilo devět funkcionářů ÜVOS, kteří doplnili a rozvedli poznatky a zkušenosti z obou krajů. Diskuse se zaměřila na podíl a účast odborové­ho svazu při realizaci přestavby stu­dia na vysokých školách a přestavby přípravy dorostu pro dělnická povo­lání, na problematiku základního školství a přípravy nových učitelů. V diskusi byly dále podrobně roz­vedeny poznatky z připrav plánů ak­tivity ZO ROH na rok 1980 a z celko­vého zaměření a výsledků- práce zá­kladních organizací ROH při realiza­ci dalšího rozvoje čs. výchovně vzdě­lávací soustavy. Na základě zkušeností a poznatků ze zpráv i z diskuse plenární schůze ÚVOS konstatovala, že úkoiy odboro­vého svazu ve vztahu k dalšímu roz­­pozvoji čs. výchovně vzdělávací sou­stavy, obsažené v dokumentech celo­státního sjezdu odborového svazu z r. 1977 a plenárních schůzí ÜVOS z let 1976—1979, jsou stanoveny správ­ně a vystihují základní obsah i formy odborové práce ve školství a vědě v rozhodujících odvětvových otázkách. Pozitivních výsledků je dosahováno zejména v podílu odborového svazu nr. studiu obsahové přestavby učiteli a vychovateli a na její kvalifikované popularizaci na veřejnosti, v rozvoji pracovní iniciativy a účasti pracují­cích na řízení škol a výchovných za­(Dokončení na str. sj.J Vykročili jsme do roku 1980, začí­ná poslední pětina 20. století, ve kte­rém se lidský duch vypjal k tvůrčím činům, jež nemají v ceiých dosavad­ních dějinách obdoby. Avšak zároveň právě v tomto století došlo k dvěma strašlivým válkám, jaké historie ni­kdy předtím nepoznala. Od skončeni té druhé uplyne v letošním roce již 35 let. Měřeno lidským živitem jsou ony tři a půl desítky let mírového nebe nad evropským kontinentem i nad převážnou částí dalších míst na­ší planety nesporně příznivě dlouhá doba. Ovšem z hlediska celkové exis­tence lidstva to znamená zatím puu­­ze část naděje na svět bez utrpení a neštěstí, které plodí války. Neboť kro­mě té naděje i v tomto století atomo­vého a kosmického věku jako zlověst­ný stín nás provází též hrozba. Její nositelé — jak dokázali v závěru loň­ského roku — nejsou ochotni brát na vědomí vůli stamiliónů pokrokových lidí toužících po radosti z míru. V touze zachránit své mocenské impe­rialistické pozice, které se bortí pod tlakem humanistického revolučního hnutí lidových mas, jsou schopni strh­nout státy a národy do nepředstavitel­ně hrozného nového válečného do­brodružství. úvažme jen, že podle střízlivých historických rozborů došlo za písem­ně doloženou dobu vývoje lidstva při­bližně ke 14,5 tisícům válkám, v nichž zahynuly 4 miliardy lidí. Nicméně trvalo „to“ 5000 let. Zrůdným počíná­ním představitelů vojensko-průmyslu­­kých komplexů imperialismu by nyní bylo možné během několika dnů len­to strastiplný počet téměř zdvojnáso­bit. Nesmíme připustit, aby se osu­dy lidí — rodin, matek, dětí — do­staly do rukou šílenců. Jestliže proti vůli národů — v době, kdy se jedná o tak důležité věci, jako je ratifika­ce dohody SALT 2, v době uskuteč­ňování závěrů konference v Helsin­kách a připravy dalšího j Ldr.ání o evropské bezpečnosti v Madridu — rada Severoatlantického paktu roz­hodla, aby na území západní Evropy byly rozmístěny nové nukleární rake­ty, pak to nesmí nechat v klidu žád- MILAN VONDRUŠKA, ného mírumilovného pokrokového člo­věka, jemuž jsou drahé všechny vy­tvořené hodnoty, celá velkolepá sku­tečnost socialistické a komunistické epochy. Proto naším základním rozhodují­cím i největším novoročním předse­vzetím je důsledná, neochvějná a dů­razná podpora sovětské mírové ini­ciativy, která se jako symbolická du­ha míru klene celým poválečným vý vojem a vždy s novou neutuchající aktivitou přichází — v těch nejkritič­tějších chvílích — jako výraz sily a mohutnosti socialistického společen­ství, jemuž zejména Evropa i ostatní svět vděčí za těch dosavadních 35 let mírového života. „Úsvit socialismu, který vzešel nad mnohými zeměmi v druhé polovině čtyřicátých let,“ řekl loni v říjnu ve svém berlínském projevu generální ta­jemník ŰV KSSS a předseda prezídia Nejvyššího sovětu SSSR L. Ijič Brež­­něv, „září stále jasněji. V Evropě, prá­vě tak jako ve všech ostatních oblas­tech naší planety chceme mír. Ta je stěžejní základ naší zahraniční poli­tiky, její páteř. SSSR a další evrop­ské socialistické země navrhuji jas­nou perspektivu, a to reálně zajistit všem národům život v bezpečnosti a míru. Teď jsou na řadě západní ze­mě.. Jejich odpověď ukáže, zda jsou ochotny brát zřetel na vůli a životu! zájmy národů.“ Prosincové rozhodnutí rady NATO se stalo doslova „ranou pod pás“ mís­to adekvátní odpovědi na akt dobré vůle, s nímž v zájmu míru a pokojné­ho života lidí vystoupil Sovětský svaz v čele ostatních socialistických zemí. Jak nehorázné je tvrzení, že Západ musí zbrojit, aby mohl jednat o míru! Ale tím rozhodněji proti této zlovůli postavíme a budeme uskutečňoval na­še tradiční revoluční gottwaldasské heslo: Buduj vlast — posílíš mír! V tomto směru nás čeká právě v roce 1980 na školách všech stupňů a typů mnoho soustavné, podněcující » všestranně tvořivé výchovně vzděláva­cí práce a přesvědčivého ideologické­ho působení. Máme k tomu mimořád­ně vhodnou příležitost, nebot letošní ministr školství ČSR rok je ve znamení 35. výročí vyvrcho­lení národně osvobozeneckého boje a osvobození Československa Sovětskou armádou. Pro všechny školy, školská a výchovná zařízení plyne z tohoto ju­­bila výrazná inspirace; impulsy pro pedagogické kolektivy i jednotlivce, podněty k širokému rozvoji aktivity a každodenní iniciativy, k vysoké efektivnosti výchovně vzdělávacího procesu a kvality socialistické výuky. Budeme naši mládež vychovávat k radosti z tvořivé práce, k šťastnému socialistickému životu, ke skutečné tvůrčí seberealizaci. Zároveň však ji povedeme k nekompromisnímu boji proti násilí, proti ponižování člověka, proti každé formě nelidskosti. Je to přímo naše osudová povinnost, aby­chom prostřednictvím živých svědec­tví minulosti, která k nám v letošním roce 35. výročí vítězství nad fašis­mem budou hovořit velice intenzívně, vychovávali mladé pokolení k oprav­dovému pohledu na život, abychom u­­kazovali mladým lidem podstatu so­cialistického humanismu i to, z čeho se zrodila dnešní socialistická přítom­nost. Zároveň pak budeme žákům a stu­dentům naší socialistické školy odha­lovat s veškerou vážnosti všenhny hrozbyplné záměry imperialistických mocenských kruhů, abychom náš mí­rový val posilovali novou mladou směnou statečných obránců světa prá­ce, pokroku a míru. Před námi je poslední rok šesté pě­tiletky, dovršení práce na úkolech XV. sjezdu KSČ. Jasnou orientaci pro po­stup v tomto klíčově důležitém ruce, pro práci a působení učitelů, vycho­vatelů, mistrů odborné výchovy, ře­ditelů, pracovníků školské správy, ale i žáků a studentů nám všem da­lo nedávné prosincové 14. zasedání ŰV KSČ. Nejde pochopitelně o nuvé úkoly, nýbrž o to, aby práce na plně­ní již vytyčených úkolů a konaném i díle byla opět kvalitnější, pfekiivnšjší hospodárnější. Abychom dokázali propojit všechny cesty k plánovaným cílům a se ctí k nim dospět. Neboť výsledky 14. zasedáni ŰV KSČ se ne­týkají pouze ekonomických otázek, iniciativu ale života celé společnosti — tedy 1 práce škol a výchovných zařízení. Školství, výchova, vzdělání, ideolo­gická práce představuji totiž velice důležitou součást i sociálně ekono­mické problematiky. Proto společně ve svazku s dělnickou třídou a s druž­stevním rolnictvem, za vedení KSČ, budeme v novém roce co nejrozhod­­něji naplňovat reálnou a cílevěnomou linii, jež pro nás plyne z dokumentu „Další rozvoj československé výchov-* ně vzdělávací soustavy“. K tomu ná* přímo zavazují výsledky jednání 14. zasedání ŰV KSČ z prosince loňského roku. Ve zprávě předsednictva ŰV KSČ O hlavních úkolech rozvoje ná­rodního hospodářství v rose 1980 se mimo jiné řiká: „Důsledné uskuteč­ňování vědeckotechnických poznatků v naši každodenní praxi vyžaduje • větší náročností a rozhodností zkva­litňovat práci všech středních a vy­sokých škol, lépe než dosud připra­vovat jejich absolventy na náročné úkoly, především ve výrobě.“ V závěrečném slově na tomto zase­dán í zdůraznil generální tajemník ÜV KSČ a prezident ČSSR Gustáv Husák, že přes všechny složitosti a problémy, které se však daří postupně řešit, vstupujeme do roku 1980 jako kon­solidovaný stát, v němž podpora po­litiky KSČ od všeho lidu je skutečnos-* tí. Je bezpodmínečně nutné, aby výsled­ky 14. zasedání ÜV KSČ dobře prostu­dovali všichni pracovníci v celé sféře školství, konkretizovali je do jednotli­vých úkolů, které lze dobře kontro­lovat a jež aktivizují učitele, vycho­vatele, pracovníky v pedagogice, so­cialistické výchově i vědě. Den za dnem chceme v roce 1980 postupovat vpřed, urychlovat vědec­ký i společenský pokrok, splnit úkoly a ette XV. sjezdu KSČ, jejichž nedíl­nou součástí je boj za trvalé upev­nění míru, za odzbrojení, za uvolně­ni mezinárodního napětí, za přáteJé ství a spolupráci mezi národy, za roz­voj leninismu. Naše mírová interna­cionální politika je kompasem tvůrčí­ho naplnění života, je majákem září­cím na cestu do nového roku 1980. 3. ledna 1980 - ročník XXX (83) - číslo 1 - cena 80 hal. Důrazně podporujeme mírovou Foto J. Boček

Next