Učitelské Noviny, leden-červen 1981 (XXXI/1-25)

1981-01-08 / No. 1

DNES V ÚSTĚ Připravují budoucí děl­níky 0 ... není malých úloh 0 jMIuvme vždy ře­čí faktů i O Bílá tma 0 Pro letošní výrobní po­rady A Dramatičnost vře pocf\ povrchem 0 Překonávaní stereotypů nositel vyznamenání Za zásluhy o výstavbu rok do nového roku bývá často provázen pevným rozhodnutím začit no a lépe. Řada těchto předsevzetí se však s prvními lednovými dny jaksi vy­trácí a my se pak dostáváme do starých vyježděných kolejí. Připomeňme li toto nevhodné počínání pramenící ve slabosti vůle právě nyní, kdy s nadché* zejícím rokem 1981 vstupujeme do další významné etapy budování naší rozvi* nuté socialistické společnosti a začínáme plnit náročné úkoly sedmého pětlle* tého plánu. Východiskem na této cestě je nám nejen Soubor opatření ke zdo­konalení soustavy plánovitého řízení národního hospodářství po roce I960, ala především vědomí, že rozhodující záměry jsme se ctí uskutečnili. Někdo sice může namítnout, že pracovníků ve školství se problematika sed­mé pětiletky nijak zvlášť netýká, že je to záležitost především výroby, energe­tiky!, obchodu, dopravy... Zajisté, pětiletý plán je orientován především na oblast ekonomiky národního hospodářství, na její efektivnost a racionalizaci. Avšak, kdo všechny ty náročné úkoly bude plnit? Lidé, za jejichž politickou, Realizovat svá předsevzetí morální či odbornou přípravu odpovídá zejména škola. Proto proces dalšího rozvoje československé výchovně vzdělávací soustavy plně vychází z konkrét­ních současných i perspektivních potřeb naší společnosti a bez těsné vazby na její jednotlivé aktuální problémy by se stal pouze formální záležitostí. A tak i my svou každodenní poctivou prací ve školách se budeme podílet na plněni úkolů pětiletého plánu. A není to podíl zanedbatelný. Vždyť všestranně při­pravený odborník je v každé oblasti života naší společnosti tou nejcennější devízou, je zárukou, že úkoly, které jsme si stanovili, budou beze zbytku splně­ny. Podíváme-li se z této stránky na vlastní práci, musíme upřímně říci, že ne vždy můžeme být se vším spokojeni. Vezměme například strukturu požadavků národního hospodářství na absolventy středních odborných škol a konfrontuj­me ji se současným stavem. Dppošud se nám stále ještě nedaří přednostně naplňovat střední odborná učiliště žáky s vyhovujícím prospěchem a vhod­nými charakterově volními vlastnostmi. Přetrvává také nerovnoměrný zájem o studium na gymnáziu především mezi chlapci. To ukazuje, že stále ještě exis­tují značné rezervy v profesionální orientaci žáků základních škol, že peda­gogové nedokáží účinně působit ani na děti, ani na rodiče a neumějí je pře­svědčit o společenském významu některých neprávem opomíjených oborů. Bylo by možné uvést i další příklady a na nich dokumentovat, kde ještě „tla­čí bota“. Proto právě konané výroční členské schůze základních organizací KSČ věnují mimořádnou pozornost náročné analýze výsledků dosavadní práce; hodnotí úspěchy a otevřeně hovoří o slabinách a nedostatcích. V přijatých zá­věrech se orientují na další prohlubování stranického vlivu při plnění stěžej­ních úkolů pracovišť, na zvyšování úrovně a účinnosti řídící práce, na rozví­jení politického zápasu a široké aktivity za splnění vytyčených cílů, na rozvoj ideologické, masové politická a organizátorské práce komunistů v jednotlivých pracovních kolektivech i mezi širokými vrstvami občanů. Komunisté nejsou na školách sami. Usilují získat pro plnění přijatých zá­věrů co nejširší okruh spolupracovníků. Heslo V pevné jednotě KSČ a lidu za další úspěchy v budování rozvinuté socialistické společnosti, pod nímž se výroční členské schůze základních organizací KSČ konají, tuto snahu jedno­značně vystihuje. Bude velmi záležet na tom, jak jednotlivé stranické orga­nizace dokáži přenést přijaté usnesení do života školy. Osvědčenou cestu lze spatřovat v těsné součinnosti především s odborovou a mládežnickou organi­zací i s ostatními členskými organizacemi Národní fronty. Příležitost k tomu poskytne příprava a průběh veřejných stranických schůzí, které se uskutečni v únoru a v březnu v těsné návaznosti na výroční členské schůze základních organizací KSČ. Jejich náplní bude projednat výsledky výročních schůzí s pra­cujícími a mobilizovat síly komunistů i bezpartijních k důslednému plnění při­jatých usnesení a k řešení aktuálních problémů. Zejména jejich přípravě ja proto nutno věnovat pečlivou pozornost. Rok, do něhož jsme právě vykročili, je významnou etapou dalšího rozvoje naší společnosti, je rokem bilancování i rokem zvýšené aktivity a iniciativy. V dubnu se sejde XVI. sjezd Komunistické strany Československa. Bude to zá­ležitost nás všech. Proto je odpovědný přístup ke společnému dílu se skutečně pevným odhodláním opustit staré vyjeté koleje a pracovat nově, lépe a tvoři­věji tak důležitý pro předsjezdové období i dobu, která bude následovat po schválení stranického programu na dalších pět let. UN I nadále s tvůrčí nespokojenosti Začal nový rok. Kalendářní i odbo­rářský. O rozhovor jsme požádali La­dislava Halberštáta, předsedu české ho výboru Odborového svazu pracov­níků školství a vědy. • Šestnáctá plenární schůze ÜVOS hovořila o plnění závěrů celostátní konference učitelů. Jak by měly být v praxi ZO ROH našich škol plněny? Všichni učitelé a školští pracovníci by měli podrobně znát podněty z celo­státní konference učitelů v roce 1979 a uvažovat, jak je tvořivě uplatňovat v podmínkách vlastní školy. Zda se to podaří, to záleží na řediteli i na zá­vodním výboru ROH, dokáží-li najít problémy a společně se s lidmi po­radit o jejich řešení. • Významnou součástí zkvalitňová­ní výchovné vzdělávací práce na ško lách je součinnost odborových orgánů a organizaci se státní školskuu sprá­vou. Čím dále prohlubovat její úru­­veň? Odborové organizace musí podporo­vat náročný přístup řídících pracov­níků k uskutečnění všech úkolů škol a školských zařízení. Zároveň ]e tře­ba, aby odborové organizace našly od­vahu kritizovat nesprávné a nezása' dové přístupy pracovníků k jejich ře­šení. Je nezbytné, abychom zásady o účasti pracujících na řízení prostřed­nictvím odborové organizace při plně­ni závěrů celostátní konference uči­telů důsledně uplatnili v praxi a pra­videlně prováděli jejich kontrolu na všech úrovních řízení. • X péči o učitele patří systematic­ká práce s jejich připomínkami a ná­měty. Jaký je z ní přínos? Učitelé se vyjadřují k obsahu výuky na prvním stupni základní školy, v experimentálních školách na druhém stupni základní školy a na středních školách. Na všechny připomínky nut­no solidně odpovědět a využívat jich při úpravách osnov a učebních textů. Totéž platí pro připomínky a podněty k práci na všech školských pracoviš­tích. Jestliže lidé vědí, že se s jejich připomínkami počítá, neváhají rozvi nout iniciativu, dát práci navíc, na­máhat si hlavu řešením problémů. Avšak přehlížení jejich připomínek vede k pasivitě, ke ztrátě zájmu o společné úkoly. Od konce roku 1924 organizovali komunisté řadu bojových vystou­­ní dělníků proti drahotě a za zvýše­ní mezd. Protidrahotní hnutí vyvrcho­lilo obrovskými demonstracemi v úno­ru 1925. Celostátní dělnický výbor vy­dal tehdy výzvu k pořádání jednot­ných projevů hlavně u příležitosti zahájení zasedání poslanecké sněmov­ny 11. února. V Praze byl uspořádán 10. února velký demonstrační průvod přes Václavské náměstí. Tehdy došlo ke srážkám s policií, která použila střelných zbraní a zranila šest dělní­ků těžce a několik desítek lehce. Ná­sledujícího dne pak proběhly proti­­drahotní demonstrace v mnoha čes­kých a slovenských městech a ves­nicích. Z podnětu vedení strany se měl 15. února 1925 konat v Praze další ve­řejný protidrahotní projev, ale vi­nou pravicově zaměřeného poslance J. Bubníka, čelného funkcionáře praž­ské krajské organizace, k němu ne­došlo. Když byla nadto odhalena Bub­­níkova trakční činnost, byl vyloučen ze strany. Za Bubníka se postavil! pravičáci na Kladně a v Brně, kde se jim podařilo ovládnout 1 Rovnost. Představitelé pravice považovali sta­bilizaci kapitalismu za dlouhodobou, přeceňovali význam parlamentního boje v činnosti strany a sabotovali organizační přestavbu na závodní buňky. Vycházeli z toho, že za sta­bilizace kapitalismu je vedení boje dělnictva neúčelné a neefektivní, a proto sabotovali i protidrahotní ak­ce. V KSČ vznikla vážná vnitrostra­nická krize. Ňa druhou polovinu roku 1925 při­pravovala Komunistická strana Čes- Koslovenska svůj třetí sjezd. Před­­sjezdová kampaň probíhala v duchu usnesení V. rozšířeného zasedání exe­kutivy Komunistické internacionály, které se konalo ve dnech 21. března až 6. dubna 1925 v Moskvě. Středem pozornosti jednání byly nejzávažněj­ší teoretické i praktické otázky ko­munistického hnutí. V průběhu předsjezdových příprav se masy členů strany -seznamovaly s tezemi o bolševizaci a diskutovaly o úkolech bolševického zpevnění KSČ. V této době byla také na okresních a krajských'konferencích, které sjez­du předcházely, zvolena nová stra­nická vedení, přičemž — zejména v krajích ovládaných dříve pravičáky — byl stranický aktiv posílen novými funkcionáři z řad dělníků a mladé generace. Program sjezdu byl uveřejněn v Rudém právu 22. září 1925. Vedle hlavních referátů B. Šmerala a J. Ha­­kena měli přednést vedoucí přísluš­ných oddělení ústředního sekretariá­tu strany příspěvky o organizačních úkolech, odborové otázce a Rudé po­moci. III. sjezd Komunistické strany Čes­koslovenska se sešel ve dnech 16. až 28. září 1925 v Praze na Smíchově v Národním domě. Zúčastnilo se ho 107 delegátů s hlasem poradním. Ja­ko hosté se sjezdu zúčastnili zástup­ci KS Německa, KS Francie a KS Itá­lie. O průběhu vnitrostranické krize a Jejího posouzeni na V. rozšířeném plénu exekutivy KI hovořil B. Šme­­ral. Sjezd zhodnotil výsledky a zku­šenosti z vnitrostranického boje pro­ti bubníkovcům. Zdůraznil, že i po překonání vnitrostranické krize zů­stávají pravicové tendence a sociál­ně demokratické přežitky hlavním nebezpečím, proti němuž je třeba se zaměřit v boji za další proces bol­­ševizace. Referát J. Hakena o hospodářské a politické situaci potvrdil platnost zá­věrů II. sjezdu KSČ. Zdůraznil, že dočasná stabilizace kapitalismu není obdobím klidu, že proletářská fronta se dostává znovu do ofenzívy, a tím sílí význam hlasové práce komunis­tické strany a Rudých odborů. Klad­ně hodnotil zkušenosti z protidraliot­­ních bojů a z hnutí závodních výbo­rů. Delegáti ve svých vystoupeních po­tvrdili, že organizační přestavba stra­ny v duchu závěrů II. sjezdu pokro­čila, ale závodní buňky projevují má­lo. iniciativy. Sjezd uložil komunistům řádně zvolit výbory závodních buněk, pravidelně svolávat členské schůze i vyšší kolektivní orgány strany. Do KSČ byla na III. sjezdu přijata Nezávislá socialistická strana dělnic­ká. Sdružovala část bývalých anar­chistů, kteří v roce 1918 vstoupili do Čs. strany socialistické a v roce 1923 z ní byli pro svůj nesouhlas se zá­konem na ochranu republikv vylou­čeni. S vedoucími funkcionáři Nezá­vislé socialistické strany dělnické B. Vrbenským, T. Bartoškem a L. T an­­dovou-Štychovou vstoupil do KSČ i poměrně velký počet horníků z Mos­tecka. Sjezd zvolil 32členný ústřední vý­bor a 18člennou kontrolní komisi. Do nového vedení strany byl na tomto sjezdu také zvolen K. Gottwald, který v květnu 1926 přišel do Prahy, aby se ujal řízení agitačně propagační rráce v ústředním sekretariátu K^Č. Zároveň však získala v nově vytvoře­ném ústředním výboru vlivné posta­vení skuoina v čele s B. Jílkem, kte­ré se pod rouškou levých frází poda­řilo v dalším vývoji zatlačit do po­zadí levici Ha.kenovu. Tato skutečnost se negativně projevi'a v následujícím období vnitrostranického vývoje. Krátce po III. siezdu KSČ bvlv vy­psány na 15 1’stopad 1925 parism-nt­­ní volhy v ČSR, v nichž poprvé kan­didovala také komunistická strana. Komun’stické kandidátv do sněmov­ny volilo více n^ž 9301190 voličů a straní získala celkem 41 poslanec­kých mandátů. Tento volební úspěch přesvědčivě dokázal, že KSČ řevně zakotvila v politickém životě Česko­slovenska a násobila jako Jediná dů­sledně revoluční onozice proti celému buržoaznímu systému v rennblic°' MIROSLAV ŠAFAŘÍK M Hory opět zuou mladé i starší; nemívají však vždy tak přívětivou tvář, jakou vidíte na snímku. Umějí potěšit rozvážné i ztrestat lehkomyslné. Foto — Ladislav Vašek, Hlinsko ÍPokračovdnl na str. 2) i

Next