Učitelské Noviny, červenec-prosinec 1984 (XXXIV/27-46)

1984-07-05 / No. 27

Generace, které prožily druhou světovou válku, mají v paměti hrůzy, strádání a neštěstí, jež přinesla našim národům. Po skon­čení strašlivého požáru si proto slibovaly, že učiní vše, aby bu­doucí pokolení byla uchráněna válečných tragédií, aby znala ce­nu míru a v jeho obraně spatřovala základní životní podmínku a nejvyšší humanistický příkaz. (Z Provolání k 40. výročí osvobození) V posledním období nemine týden, aby se v některém místě Japonska nekonala demonstrace znepokojených obyvatel proti americké politice eskalace raketového a jaderného zbrojení. Nedávno pochodovaly uli­cemi Jokosuky tisíce lidí, dělníků, učitelů i studentů. Vyslovili rozhod­né NE! dalším válečným plánům Spojených států, podporovaným sou­časnou japonskou vládní administrativou premiéra Nakasoneho. Jejich součástí je i vyzbrojení plavidel americké sedmé flotily, které použí­vají japonských přístavů, novými jadernými Taketami s plochou drá­hou letu Tomahawk. V Japonsku se už najde jen málo těch, kteří pochybují o tom, že se na území jejich země nenacházejí jaderné zbraně. Oznámení o instalaci Tomahawků v poslední době přesvědčilo i poslední nevěřící Japonci proti Tomahawkům Tomáše. Japonská veřejnost si stále více uvědomuje, že americký ja­derný deštník rozevřený nad jejich zemí neslouží k ochraně před imaginární sovětskou hrozbou, jak to tvrdí japonské buržoázni sdě­lovací prostředky, ale k tomu, aby zabezpečil strategické záměry Washingtonu. Potvrdily to i závěry mezinárodní konference o problémech míru a přeměn v asijsko-tichomorské oblasti, která se konala v Jokohamě. Jejími uspořadateli byli vědci, členové sdružení pro studium problé­mů míru v Asii, úřady prefektúry Kanagawa a vedení Univerzity OSN, která má své sídlo v Tokiu. Zúčastnili se jí jak známi japonští od­borníci, tak vědci ze Sovětského svazu, USA, západní Evropy, Austrálie a asijských států. Většina z nich se shodla na konstatování, že hlavní hrozbou pro mír je horečné zbrojení plánovitě rozpoutávané Reaga­novou vládou, jež se snaží dosáhnout vojenské převahy nad Sovětským Svazem. V jokohamě diskutovali vědci různého politického i náboženského přesvědčení. Byli zajedno v obavách o osud světa, v rozhodnutí při­spět svým dílem k nalezení cesty, jak zbavit svět hrozby jaderného nebezpečí. Se zájmem se seznámili s mírovými iniciativami Sovětské­ho svazu a dalších socialistických zemí. Guvernér prefektúry Kanagawa K. Nagasua prohlásil, že je odhodlán učinit vše potřebné pro to, aby se prefektúra Kanagawa — hlavní základna Pentagonu v Japonsku — zbavila nebezpečí, že na jejím ú­­zemí budou rozmístěny americké jaderné zbraně. Odpor se šíří i v dalších prefekturách. Nakasoneho vláda už nemůže dále přehlížet fakt, že stále více Japonců požaduje důsledné respektování tří jaderných principů: ne­vlastnit, nevyrábět a nerozmísťovat na japonském území jaderné zbraně. vlč Impuls k další práci /Dokončení ze str. 1J Jako první promluvil o přípravě budoucích dělníků tajemník jihomo­ravského KV KSČ Otakar Hubáček. Připomenul, že péče stranických or­gánů pomáhá jejímu zdokonalování. Problémem však nadále zůstává sdružování prostředků na provoz středních odborných učilišť, protože jednotlivé podniky mají rozdílné plá­nování, jiné zabezpečení investic, ne­jednotnost v sociálním postavení pracovníků apod. Na neopodstatněné rozdíly v od­měňování mistrů odborné výchovy v jednotlivých resortech a v porov­nání s jpjich kolegy v provozu upo­zornila mistrová odborné výchovy Učňovského závodu pražských Závo­dů průmyslové automatizace Emílie Vobořilová. Ocenila přínos zřizování komplexních středních odborných učilišť. Tajemník Ústřední rady odborů Mi­roslav Španiel hovořil o spoluodpo­vědnosti odborů při uskutečňování cílů přestavby československého škol­ství. ' Ocenil spolupráci závodů se školami a zdůraznil, že hospodářští pracovníci- a odboroví funkcionáři v provozech nemohou brát přípravu mladé generace na povolání jako práci navíc. Není dobré, že jen nad polovinou ze 7500 záloh BSP, v nichž je sdruženo 90 000 členů, má patro­nát BSP dospělých. Odborné přípravě na gymnáziích vě­noval svůj příspěvek ředitel Gymnázia Jurije Gagarina v Trenčíně Jozef Hu­­nák. Řekl, že dobré výsledky dosa­hují především tam, kde se podařilo získat pro spolupráci jiné druhy střed­ních škol a hlavně výrobní závody a organizace. Rektor Slovenské vysoké školy technické v Bratislavě Anton Blažej ocenil přínos vysokých škol s tech­nickým zaměřením k vyřešení čet­ných výzkumných úkolů. Ovšem vy­užití výsledků studentské vědecké činnosti ve výrobě je zatím nedosta­čující. Harmonickému vývoji dítěte a do­bré přípravě na vstup do základní školy pomáhá program výchovné prá­ce v mateřských školách, řekla ve svém příspěvku Jaroslava Voldřicho­­vá, ředitelka mateřské školy Stachy v Jihočeském kraji. I když jde o před­školní výchovu, nesmí se z ní vytratit hravost, radost z práce a citová po­hoda, zdůraznila. 15.30 — Kdo ještě neviděl vystou­peni dětí z mateřské školy, teď o přestávce se na ně šel podívat, a nevěřím, že ti drobečci, s kterými se teď ve foyeru Sjezdového sálu stří­dali i jejich starší kamarádi - pioný­ři, měli někdy víc diváků při svém vystoupení. A asi také ještě nikdy ne­dostali za své písničky tolik dáreč­ků. 16.00 — Další část odpoledního jed­nání řídil tajemník. ÜV KSS Ľudovít Pezlár. Na souvislost pedagogiky a umění pří formování estetického cítění a morálních vlastností mladého člově­ka poukázal národní umělec Miku­láš Huba. Celospolečenský význam práce učitele dokumentoval tím, že je častým námětem literárních i drama­tických děl. 16.20 — V závěru prvního dne jed­nání celostátní konference učitelů pozdravili přítomné zástupci delega­cí socialistických zemí. Pozdrav tří miliónů sovětských učitelů tlumočila vedoucí sovětské delegace, náměstky­ně ministra školství SSSR Marina 2u­­ravlevová. S pozdravnými projevy dále vy­stoupila zástupkyně vedoucího oddě­lení kádrové politiky ÜV BKS Ivanka Vasilevová, tajemník velvyslanectví Kubánské republiky v CSSR Lázaro Gorostiaga, náměstek ministra škol­ství a kultury MLR Ferenc Gazso, velvyslanec Mongolské lidové repu­bliky v ČSSR Jondongijn Obir, státní tajemník ministerstva lidového vzdě­lávání NDR Werner Lorenz, pracov­ník OV Polské sjednocené dělnické strany Henryk Swiatnicki a velvysla­nec Vietnamské socialistické republi­ky v ČSSR Vu Song. Úterý 12. června 1984 — druhý den jednání celostátní konference učite­lů. 8.30 — Diskuse pokračovala vy­stoupením ministra školství ČSR Mi­lana Vondrušky, který hovořil o zá­kladních a středních školách s důra­zem na práci učitelů ideově politic­ky, odborně a vědecky dobře připra­vených diferencovaně přistupovat ke svým žákům, kteří zvládnou učivo a chápou, čemu a proč se učí. Dalším důležitým úkolem rozvoje našeho školství, bude podle slov soudruha ministra zkvalitnit učební plány, os­novy, celý obsah učiva, zvláště tvor­bu učebnic, což je základním před­pokladem k samostatné práci žáků. Ministr školství SSR Juraj Buša se soustředil ve svém vystoupení na do­savadní etapu přestavby vysokoškol­ského studia, kde se zatím ne vše podařilo splnit. Jako příklad uvedl, že absolventi vysokých škol potřebu­jí dlouhou dobu na zapracování, ne­mají dostatečné znalosti o sociálních a psychologických aspektech práce s lidmi při řízení pracovních kolekti­vů. Tyto nedostatky, jak zdůraznil soudruh ministr, je třeba odstranit už při přípravě učebních plánů. Rektor Univerzity Paíackého v Olo­mouci Václav Švec hovořil o zkuše­nostech z rozvíjení komunistické vý­chovy, která musí proniknout také do všech odborných předmětů. O podílu ůstavů marxismu-leninis­­mu na této výchově mluvil v dalším diskusním vystoupení ředitel ústavu marxismu-lenínismu Univerzity Ko­menského v Bratislavě Miroslav Jir­­ges. Hrdina socialistické práce Michal Hocko z Nové huti Klementa Gott­walda upozornil na skutečnost, že přestavba československého školství není vždy sladěna s legislativní úpra­vou. To například nedovoluje hned zařadit absolventy učilišť vzhledem k jejich věku na pracoviště, pro níž se připravovali. Mladí lidé se někdy proto cítí ukřivděni. Připravenosti resortu na zavedení povinné školní docházky věnoval svůj příspěvek ministr průmyslu SSR Pavol( Hrivnák. Hovořil také o kvali­fikovanosti pedagogických pracovní­ků. 10.00 — Dudácká kapela dokáže udělat náladu. Proto měla o přestáv­ce dost a dost posluchačů, i když někdo raději spěchal vypít si svou dopolední kávu. Další obdivovali umění mladých sklářů a řezbářů. . 10.30 — Dopoledni diskuse pokra­čovala vystoupením ředitelky domo­va mládeže v Chrudimi Evy Kršňá­­kové, která zdůraznila důležitost pe­dagogických a psychologických zna­lostí vychovatelů a nutnost dalšího propracování metod jejich práce. O školách s maďarským vyučova­cím jazykem hovořil učitel základní školy v Galantě Jozef Onódy. Ocenil zejména dobré kádrové a materiální podmínky na těchto školách a zmí­nil se o tom, jak mimořádnou pozor­nost zde věnují výchově k socialistic­kému vlastenectví a formován,! vzá­jemnosti a sounáležitosti národů a národnosti žijících v CSSR. Ministr všeobecného strojírenství ČSSR Pavol Bahyl se věnoval ve svém příspěvku přípravě mládeže na děl­nická povolání ve strojírenství. Zdů­raznil, že na profilu mladého dělníka se podílí i jeho první pracovní ko­lektiv. Podílem výchovného poradenství na zvyšování účinnosti výchovy a vzdělávání se zabýval Milan Šulek, ředitel krajské pedagogicko-psycho­­logické poradny v Banské Bystrici. Předseda OV SSM Jaroslav Jenerál ve svém vystoupení řekl, že Socialis­tický svaz mládeže považuje za je­den ze svých hlavních úkolů co nej­účinněji přispívat k formování vše­stranně rozvinuté osobnosti mladého člověka a k jeho přípravě pro život v socialistické společnosti. Pozasta­vil se nad tím, že v některých zá­kladních organizacích SSM se příči­ny špatných studijních výsledků ne­projednávají, nebo zůstává u mecha­nického bodován! výsledků jako pod­kladu pro socialistické soutěžení. Zmínil se také o nedostatku dobrých vedoucích zájmových kroužků a od­dílů PO SSM. Náčelník správy vojenského škol­ství ministerstva národní obrany ČSSR Josef Mikulec hovořil o aktuál­ních otázkách výchovně vzdělávacího procesu na vojenských školách. O přípravě mládeže vyžadující zvláštní péči na budoucí povolání ho­vořil ve svém příspěvku Stanislav K1I- pa, ředitel zvláštního odborného uči­liště v Černovicích v Jihočeském kra­ji-Absolventka pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze Jana Něm­cová hovořila o prvních krocích mla­dého učitele v pedagogickém sboru a o zkušenostech s organizováním svazácké práce na fakultě. Již v době studia je nutné zapojit budoucí pedagogy do veřejně politic­ké práce, zdůraznil ve svém příspěv­ku děkan pedagogické fakulty v Plz­ni Vladimír Brichta. 12.00 — Po obědě zbyla účastníkům konference ještě chvíle volného času. Někdo hovořil o námětech z diskuse, jfný si vybíral z bohaté nabídky pe­dagogické literatury, ale málokdo si dal ujít krásný pohled na Prahu z te­rasy Paláce kultury. 14.00 — Odpolední část jednání za­hájil a řídil vedoucí oddělení škol­ství a vědy ŰV KSČ Miloslav Dočkal. Jako první dal slovo krajské školní inspektorce z Ostravy Vlastě Coufa­lové. Hovořila o vytváření podmínek pro výchovu mimo vyučování aktivi­tou závodů a sdružení rodičů a přá­tel školy.­Ředitelka základní školy v Milíčo­­vě ulici v Praze Růžena Kepáková seznámila přítomné s nelehkou pra­cí na sídlištních školách, které si te­prve vytvářejí zázemí patronátních podniků, rodičovské veřejnosti. Při­pomněla, že je škoda, když ve zcela nových školách chybějí prostory pro mimoškolní činnost a pro školní dru­žiny. Zabývala se také složitou ká­drovou situací na těchto školách. O tom, čím přispívá Odborový svaz pracovníků školství a vědy ke zkva­litnění práce škol, hovořil místo­předseda jeho ústředního výboru La­dislav Halberštát. Zdůraznil rozvíjení iniciativy pedagogů a jejich tvůrčích sil, k čemu však musejí mít také ná­ležité podmínky. Takové, aby se plně mohli věnovat výchově a výuce. O významu estetické výchovy, kte­rá přispívá k morálnímu profilu, po­stojům a chování žáků, hovořila ře­ditelka základní školy v Bratislavě Olga Janáková. Předseda OV ČSTV Antonín Himl ukázal na důležitost rozvoje tělesné a branné výchovy na školách. Zejmé­na ocenil účast mladých lidí na ma­sových soutěžích a vyjádřil přesvěd­čení, že nadcházející Čs. spartakiáda 1985 bude prostředkem získání dal­ších chlapců a děvčat pro organizo­vanou tělesnou výchovu a sport. O nových metodách branné výcho­vy hovořila učitelka základní .školy ve Vodičkově ulici v Praze Eleonora Hoffmannová. Ředitelka Pedagogického ústavu J. A. Komenského ČSAV Jarmila Skal­ková zdůraznila úlohu vědy při zo­becňování zkušeností pedagogů. Dů­ležitá je při tom neustálá výměna informací mezi teorií a praxí. Péči o zdraví dětí, zejména formou škol v přírodě, se zabývala ve svém příspěvku Eva Vojtíšková, předsedky­ně OVOS pracovníků školství a vědy v Chomutově. 15.30 — Dětská cimbálovka zavlád­la o přestávce ve foyeru Sjezdového sálu. 16.00 — Soudruh Miloslav Dočkal, který řídil odpolední část jednání, seznámil účastníky konference s ně­kterými ze stovek zdravic, které při­šly do místa jednání učitelů ze všech koutů naší vlasti, a poděkoval za oznámení o splněných závazcích na počest celostátní konference učitelů. Poté předal slovo rektoru Univerzity Karlovy v Praze Zdeňku Ceškovi, kte­rý poukázal ve svém diskusním vy­stoupení na důležitost spojování svě­tonázorové výchovy s odbornou pří­pravou vysokoškoláků. Ředitel střední ekonomické školy v Gottwaldově Jiří Filipec hovořil o experimentálním ověřování nové soustavy vzdělávacího systému ve středních školách. O vlivu nové koncepce tělesné vý­chovy na rozvoj pohybové výchovy žáků základních škol hovořila učitel­ka základní školy v Dražkovicích v okrese Martin Eva Jesenská. 16.30 — Anna Ternová, ředitelka společného zařízení mateřská škola —dětské jesle v Krupině v okrese Zvolen, přečetla Provolání účastníků celostátní konference učitelů. (Jeho znění přineseme v příštím čísle UN.) Po jeho schválení přednesl místo­předseda vlády ČSSR Matej Lúčan zá­věrečné slovo, v němž vyjádřil pevné přesvědčení, že výsledky celostátní konference učitelů se stanou novým impulsem pro další práci všech školských orgánů, národních výborů, orgánů a organizací Národní fronty, pro všechny učitele, vychovatele, mistry odborné výchovy, svazácké a odborové' funkcionáře, pro všechny, kteří se podílejí na výchově a vzdělá­vání našich dětí a mládeže. Celostát­ní konference učitelů byla zakončena Písní práce. fy Ministr školství ČSR Milan Vondruška předal u příležitosti padesátin doc. PhDr. Josefu Červíčkovi, řediteli odboru marxismu-lentnismu MS ČSR, vyzna­menání Za vynikající práci. han Foto —- Jarmila Janovská, Praha Také si myslíte, že by se věci měly dělat tak, aby byjy, nikoli, aby jen vypadaly, jako že jsou? Také se spolu s pisatelem necítíte v tomto směru čistí jako li­lium? Vrut je možno do dřeva zašroubo­vat nebo ,vrazit dvěma pádnými úde­ry kladivem. Na pohled se rozdíl ne­pozná, jenže první vrut plní náleži­tě svou funkci, v případě druhém to pouze předstírá. Fixlovat lze v kar­tách stejně jako v pedagogické prá­ci. Rozdíl, je v tom, že při karetní hře můžeme neodhaleným fixlováním při porušeni morálních principů zís­kat podle okolností pár sirek či ba­lík peněz, pedagogické fixlování však má každopádně za následek všeobec­nou škodu, která se jako bumerang vrátí i provinilci. Fíxlujeme (či faulujeme), jestliže trvalé a ze samé podstaty pedagogic­ké práce plynoucí úkoly (jako jsou třeba mravní výchova nebo výchova k vědeckému světovému názoru) pro­vádíme stylem řepné kampaně; „na­jedeme“ na to, „sjedeme“ to, jaksepa­tří opentlené to vykážeme a do školy hrdě vcházíme pomyslnou branou borců. Je lidské, že si při hospitacích dá­váme zvlášť záležet, aby všechno kla­palo. Jestliže však naše hodina vy­padá docela jinak než jindy, vysvět­­lujeme-li látku mnohem promyšleně­ji, procvičujeme-li ji svědomitěji, v nevídané míře užíváme názorných pomůcek a didaktické techniky, k žá­kům přistupujeme neskonale vlíd-něji (a nadto jsme zahájili hned po zazvonění, ač jindy pro nás tento signál znamená pramálo), je to faul volající po žluté kartě a naší žá­ci to vědí. Fixlujeme, vydáyáme-li se ve svém oboru, všeobecném rozhledu a pe­dagogických schopnostech za odbor­níky na slovo vzaté, ale zoufale a roztřeseně sháníme, odkud slovo za slovem opsat pětiminutový referát na běžné téma. Tohle naši žáci naštěs- Bumerang tí nevědí; ztrapňujeme se jen před kolegy, ne-li už před sebou samý­mi. Nikterak nepopíráme společenskou potřebnost rozuriiných mimořádných opatření, pčekává-li škola významné­ho návštěvníka. Vytváříme-li však jen kvůli němu, který ve škole pobude nějakou hodinu či dvě, zcela mimo­řádně čisté a estetické prostředí a ho­nem aktualizujeme nástěnky, což vše po jeho odchodu zase necháme upad­nout do dřívějšího stavu, bylo by ne­pochybně užitečnější i poctivější, kdy­bychom tak činili sice méně okáza­le a honosně, ale zato soustavně a průběžně pro kantory a žáky, kteří jsme ve škole stále. Ale dobrá, i doma každý pro hos­ty uklidí pečlivěji než pro sebe a při­praví jim slavnostnější krmi. Horší však je,- když se ve sledu podobných více či méně slavnostních akcí vyží­váme natolik, že vlastní smysl exis­tence á'činnosti školy ustupuje kam-si hluboko do pozadí. A je ještě pováž­livější, když i samotnou práci s žá­ky motivujeme především tím, že je třeba to a ono tak a onak dělat, kdy­by někdo přišel, aby viděl, že to dě­láme. Jestliže v každodenní trpělivé a soustavné pedagogické práci předá­váme žákům určité vědomosti, vště­pujeme jim jisté hodnoty a vedeme ie k žádoucím dovednostem, konajíce to vše pro ně samotné, věcí mají svůj smysl a řád. A nepochybně to i ten někdo pozná a přímo to na něho dýchne z dělné atmosféry školy a z jejího sociálního klimatu, aniž by; chom kvůli němu a jeho očekávané­mu příjezdu rozjížděli překotnou, ner­vózni a upachtenou kampaň, která se v dopadu na žáky míjí jakýmkoli po­zitivním účinkem. V pravou pedago­gickou tragédii se věc měnf tehdy, když předmětem našeho zájmu je jen to, co si onen někdo bude o věcech myslet, nikoli to, jaké jsou ve sku* tečnosti. To už je pedagogický faul zhodnotitelný červenou kartou. Přitom právě pedagogická práce dokládá nanejvýš názorně, že věrné poznávání skutečnosti tvoří výchozí bod možné změny k lepšímu, k po­kroku. Nevidět skutečnost takovou,/ jaká je, a nahrazovat ji jejím klam­ným, iluzorním obrazem, znamená znevažovat a popírat výchovně vzdě­lávací činnost vůbec. Sami si tak při­bouchneme před nosem dveře, jimiž jedině se kráčí k skutečným, nikoli pomyslným výchovným úspěchům. Ceterum autem censeo phormalis» mum esse delendum. (Ostatně sou­dím, že formalismus musí být zni­čen.) JAROMÍR WAGNER, Brno UN 2 u

Next