Učitelské Noviny, červenec-prosinec 1984 (XXXIV/27-46)
1984-07-05 / No. 27
Generace, které prožily druhou světovou válku, mají v paměti hrůzy, strádání a neštěstí, jež přinesla našim národům. Po skončení strašlivého požáru si proto slibovaly, že učiní vše, aby budoucí pokolení byla uchráněna válečných tragédií, aby znala cenu míru a v jeho obraně spatřovala základní životní podmínku a nejvyšší humanistický příkaz. (Z Provolání k 40. výročí osvobození) V posledním období nemine týden, aby se v některém místě Japonska nekonala demonstrace znepokojených obyvatel proti americké politice eskalace raketového a jaderného zbrojení. Nedávno pochodovaly ulicemi Jokosuky tisíce lidí, dělníků, učitelů i studentů. Vyslovili rozhodné NE! dalším válečným plánům Spojených států, podporovaným současnou japonskou vládní administrativou premiéra Nakasoneho. Jejich součástí je i vyzbrojení plavidel americké sedmé flotily, které používají japonských přístavů, novými jadernými Taketami s plochou dráhou letu Tomahawk. V Japonsku se už najde jen málo těch, kteří pochybují o tom, že se na území jejich země nenacházejí jaderné zbraně. Oznámení o instalaci Tomahawků v poslední době přesvědčilo i poslední nevěřící Japonci proti Tomahawkům Tomáše. Japonská veřejnost si stále více uvědomuje, že americký jaderný deštník rozevřený nad jejich zemí neslouží k ochraně před imaginární sovětskou hrozbou, jak to tvrdí japonské buržoázni sdělovací prostředky, ale k tomu, aby zabezpečil strategické záměry Washingtonu. Potvrdily to i závěry mezinárodní konference o problémech míru a přeměn v asijsko-tichomorské oblasti, která se konala v Jokohamě. Jejími uspořadateli byli vědci, členové sdružení pro studium problémů míru v Asii, úřady prefektúry Kanagawa a vedení Univerzity OSN, která má své sídlo v Tokiu. Zúčastnili se jí jak známi japonští odborníci, tak vědci ze Sovětského svazu, USA, západní Evropy, Austrálie a asijských států. Většina z nich se shodla na konstatování, že hlavní hrozbou pro mír je horečné zbrojení plánovitě rozpoutávané Reaganovou vládou, jež se snaží dosáhnout vojenské převahy nad Sovětským Svazem. V jokohamě diskutovali vědci různého politického i náboženského přesvědčení. Byli zajedno v obavách o osud světa, v rozhodnutí přispět svým dílem k nalezení cesty, jak zbavit svět hrozby jaderného nebezpečí. Se zájmem se seznámili s mírovými iniciativami Sovětského svazu a dalších socialistických zemí. Guvernér prefektúry Kanagawa K. Nagasua prohlásil, že je odhodlán učinit vše potřebné pro to, aby se prefektúra Kanagawa — hlavní základna Pentagonu v Japonsku — zbavila nebezpečí, že na jejím území budou rozmístěny americké jaderné zbraně. Odpor se šíří i v dalších prefekturách. Nakasoneho vláda už nemůže dále přehlížet fakt, že stále více Japonců požaduje důsledné respektování tří jaderných principů: nevlastnit, nevyrábět a nerozmísťovat na japonském území jaderné zbraně. vlč Impuls k další práci /Dokončení ze str. 1J Jako první promluvil o přípravě budoucích dělníků tajemník jihomoravského KV KSČ Otakar Hubáček. Připomenul, že péče stranických orgánů pomáhá jejímu zdokonalování. Problémem však nadále zůstává sdružování prostředků na provoz středních odborných učilišť, protože jednotlivé podniky mají rozdílné plánování, jiné zabezpečení investic, nejednotnost v sociálním postavení pracovníků apod. Na neopodstatněné rozdíly v odměňování mistrů odborné výchovy v jednotlivých resortech a v porovnání s jpjich kolegy v provozu upozornila mistrová odborné výchovy Učňovského závodu pražských Závodů průmyslové automatizace Emílie Vobořilová. Ocenila přínos zřizování komplexních středních odborných učilišť. Tajemník Ústřední rady odborů Miroslav Španiel hovořil o spoluodpovědnosti odborů při uskutečňování cílů přestavby československého školství. ' Ocenil spolupráci závodů se školami a zdůraznil, že hospodářští pracovníci- a odboroví funkcionáři v provozech nemohou brát přípravu mladé generace na povolání jako práci navíc. Není dobré, že jen nad polovinou ze 7500 záloh BSP, v nichž je sdruženo 90 000 členů, má patronát BSP dospělých. Odborné přípravě na gymnáziích věnoval svůj příspěvek ředitel Gymnázia Jurije Gagarina v Trenčíně Jozef Hunák. Řekl, že dobré výsledky dosahují především tam, kde se podařilo získat pro spolupráci jiné druhy středních škol a hlavně výrobní závody a organizace. Rektor Slovenské vysoké školy technické v Bratislavě Anton Blažej ocenil přínos vysokých škol s technickým zaměřením k vyřešení četných výzkumných úkolů. Ovšem využití výsledků studentské vědecké činnosti ve výrobě je zatím nedostačující. Harmonickému vývoji dítěte a dobré přípravě na vstup do základní školy pomáhá program výchovné práce v mateřských školách, řekla ve svém příspěvku Jaroslava Voldřichová, ředitelka mateřské školy Stachy v Jihočeském kraji. I když jde o předškolní výchovu, nesmí se z ní vytratit hravost, radost z práce a citová pohoda, zdůraznila. 15.30 — Kdo ještě neviděl vystoupeni dětí z mateřské školy, teď o přestávce se na ně šel podívat, a nevěřím, že ti drobečci, s kterými se teď ve foyeru Sjezdového sálu střídali i jejich starší kamarádi - pionýři, měli někdy víc diváků při svém vystoupení. A asi také ještě nikdy nedostali za své písničky tolik dárečků. 16.00 — Další část odpoledního jednání řídil tajemník. ÜV KSS Ľudovít Pezlár. Na souvislost pedagogiky a umění pří formování estetického cítění a morálních vlastností mladého člověka poukázal národní umělec Mikuláš Huba. Celospolečenský význam práce učitele dokumentoval tím, že je častým námětem literárních i dramatických děl. 16.20 — V závěru prvního dne jednání celostátní konference učitelů pozdravili přítomné zástupci delegací socialistických zemí. Pozdrav tří miliónů sovětských učitelů tlumočila vedoucí sovětské delegace, náměstkyně ministra školství SSSR Marina 2uravlevová. S pozdravnými projevy dále vystoupila zástupkyně vedoucího oddělení kádrové politiky ÜV BKS Ivanka Vasilevová, tajemník velvyslanectví Kubánské republiky v CSSR Lázaro Gorostiaga, náměstek ministra školství a kultury MLR Ferenc Gazso, velvyslanec Mongolské lidové republiky v ČSSR Jondongijn Obir, státní tajemník ministerstva lidového vzdělávání NDR Werner Lorenz, pracovník OV Polské sjednocené dělnické strany Henryk Swiatnicki a velvyslanec Vietnamské socialistické republiky v ČSSR Vu Song. Úterý 12. června 1984 — druhý den jednání celostátní konference učitelů. 8.30 — Diskuse pokračovala vystoupením ministra školství ČSR Milana Vondrušky, který hovořil o základních a středních školách s důrazem na práci učitelů ideově politicky, odborně a vědecky dobře připravených diferencovaně přistupovat ke svým žákům, kteří zvládnou učivo a chápou, čemu a proč se učí. Dalším důležitým úkolem rozvoje našeho školství, bude podle slov soudruha ministra zkvalitnit učební plány, osnovy, celý obsah učiva, zvláště tvorbu učebnic, což je základním předpokladem k samostatné práci žáků. Ministr školství SSR Juraj Buša se soustředil ve svém vystoupení na dosavadní etapu přestavby vysokoškolského studia, kde se zatím ne vše podařilo splnit. Jako příklad uvedl, že absolventi vysokých škol potřebují dlouhou dobu na zapracování, nemají dostatečné znalosti o sociálních a psychologických aspektech práce s lidmi při řízení pracovních kolektivů. Tyto nedostatky, jak zdůraznil soudruh ministr, je třeba odstranit už při přípravě učebních plánů. Rektor Univerzity Paíackého v Olomouci Václav Švec hovořil o zkušenostech z rozvíjení komunistické výchovy, která musí proniknout také do všech odborných předmětů. O podílu ůstavů marxismu-leninismu na této výchově mluvil v dalším diskusním vystoupení ředitel ústavu marxismu-lenínismu Univerzity Komenského v Bratislavě Miroslav Jirges. Hrdina socialistické práce Michal Hocko z Nové huti Klementa Gottwalda upozornil na skutečnost, že přestavba československého školství není vždy sladěna s legislativní úpravou. To například nedovoluje hned zařadit absolventy učilišť vzhledem k jejich věku na pracoviště, pro níž se připravovali. Mladí lidé se někdy proto cítí ukřivděni. Připravenosti resortu na zavedení povinné školní docházky věnoval svůj příspěvek ministr průmyslu SSR Pavol( Hrivnák. Hovořil také o kvalifikovanosti pedagogických pracovníků. 10.00 — Dudácká kapela dokáže udělat náladu. Proto měla o přestávce dost a dost posluchačů, i když někdo raději spěchal vypít si svou dopolední kávu. Další obdivovali umění mladých sklářů a řezbářů. . 10.30 — Dopoledni diskuse pokračovala vystoupením ředitelky domova mládeže v Chrudimi Evy Kršňákové, která zdůraznila důležitost pedagogických a psychologických znalostí vychovatelů a nutnost dalšího propracování metod jejich práce. O školách s maďarským vyučovacím jazykem hovořil učitel základní školy v Galantě Jozef Onódy. Ocenil zejména dobré kádrové a materiální podmínky na těchto školách a zmínil se o tom, jak mimořádnou pozornost zde věnují výchově k socialistickému vlastenectví a formován,! vzájemnosti a sounáležitosti národů a národnosti žijících v CSSR. Ministr všeobecného strojírenství ČSSR Pavol Bahyl se věnoval ve svém příspěvku přípravě mládeže na dělnická povolání ve strojírenství. Zdůraznil, že na profilu mladého dělníka se podílí i jeho první pracovní kolektiv. Podílem výchovného poradenství na zvyšování účinnosti výchovy a vzdělávání se zabýval Milan Šulek, ředitel krajské pedagogicko-psychologické poradny v Banské Bystrici. Předseda OV SSM Jaroslav Jenerál ve svém vystoupení řekl, že Socialistický svaz mládeže považuje za jeden ze svých hlavních úkolů co nejúčinněji přispívat k formování všestranně rozvinuté osobnosti mladého člověka a k jeho přípravě pro život v socialistické společnosti. Pozastavil se nad tím, že v některých základních organizacích SSM se příčiny špatných studijních výsledků neprojednávají, nebo zůstává u mechanického bodován! výsledků jako podkladu pro socialistické soutěžení. Zmínil se také o nedostatku dobrých vedoucích zájmových kroužků a oddílů PO SSM. Náčelník správy vojenského školství ministerstva národní obrany ČSSR Josef Mikulec hovořil o aktuálních otázkách výchovně vzdělávacího procesu na vojenských školách. O přípravě mládeže vyžadující zvláštní péči na budoucí povolání hovořil ve svém příspěvku Stanislav K1I- pa, ředitel zvláštního odborného učiliště v Černovicích v Jihočeském kraji-Absolventka pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze Jana Němcová hovořila o prvních krocích mladého učitele v pedagogickém sboru a o zkušenostech s organizováním svazácké práce na fakultě. Již v době studia je nutné zapojit budoucí pedagogy do veřejně politické práce, zdůraznil ve svém příspěvku děkan pedagogické fakulty v Plzni Vladimír Brichta. 12.00 — Po obědě zbyla účastníkům konference ještě chvíle volného času. Někdo hovořil o námětech z diskuse, jfný si vybíral z bohaté nabídky pedagogické literatury, ale málokdo si dal ujít krásný pohled na Prahu z terasy Paláce kultury. 14.00 — Odpolední část jednání zahájil a řídil vedoucí oddělení školství a vědy ŰV KSČ Miloslav Dočkal. Jako první dal slovo krajské školní inspektorce z Ostravy Vlastě Coufalové. Hovořila o vytváření podmínek pro výchovu mimo vyučování aktivitou závodů a sdružení rodičů a přátel školy.Ředitelka základní školy v Milíčově ulici v Praze Růžena Kepáková seznámila přítomné s nelehkou prací na sídlištních školách, které si teprve vytvářejí zázemí patronátních podniků, rodičovské veřejnosti. Připomněla, že je škoda, když ve zcela nových školách chybějí prostory pro mimoškolní činnost a pro školní družiny. Zabývala se také složitou kádrovou situací na těchto školách. O tom, čím přispívá Odborový svaz pracovníků školství a vědy ke zkvalitnění práce škol, hovořil místopředseda jeho ústředního výboru Ladislav Halberštát. Zdůraznil rozvíjení iniciativy pedagogů a jejich tvůrčích sil, k čemu však musejí mít také náležité podmínky. Takové, aby se plně mohli věnovat výchově a výuce. O významu estetické výchovy, která přispívá k morálnímu profilu, postojům a chování žáků, hovořila ředitelka základní školy v Bratislavě Olga Janáková. Předseda OV ČSTV Antonín Himl ukázal na důležitost rozvoje tělesné a branné výchovy na školách. Zejména ocenil účast mladých lidí na masových soutěžích a vyjádřil přesvědčení, že nadcházející Čs. spartakiáda 1985 bude prostředkem získání dalších chlapců a děvčat pro organizovanou tělesnou výchovu a sport. O nových metodách branné výchovy hovořila učitelka základní .školy ve Vodičkově ulici v Praze Eleonora Hoffmannová. Ředitelka Pedagogického ústavu J. A. Komenského ČSAV Jarmila Skalková zdůraznila úlohu vědy při zobecňování zkušeností pedagogů. Důležitá je při tom neustálá výměna informací mezi teorií a praxí. Péči o zdraví dětí, zejména formou škol v přírodě, se zabývala ve svém příspěvku Eva Vojtíšková, předsedkyně OVOS pracovníků školství a vědy v Chomutově. 15.30 — Dětská cimbálovka zavládla o přestávce ve foyeru Sjezdového sálu. 16.00 — Soudruh Miloslav Dočkal, který řídil odpolední část jednání, seznámil účastníky konference s některými ze stovek zdravic, které přišly do místa jednání učitelů ze všech koutů naší vlasti, a poděkoval za oznámení o splněných závazcích na počest celostátní konference učitelů. Poté předal slovo rektoru Univerzity Karlovy v Praze Zdeňku Ceškovi, který poukázal ve svém diskusním vystoupení na důležitost spojování světonázorové výchovy s odbornou přípravou vysokoškoláků. Ředitel střední ekonomické školy v Gottwaldově Jiří Filipec hovořil o experimentálním ověřování nové soustavy vzdělávacího systému ve středních školách. O vlivu nové koncepce tělesné výchovy na rozvoj pohybové výchovy žáků základních škol hovořila učitelka základní školy v Dražkovicích v okrese Martin Eva Jesenská. 16.30 — Anna Ternová, ředitelka společného zařízení mateřská škola —dětské jesle v Krupině v okrese Zvolen, přečetla Provolání účastníků celostátní konference učitelů. (Jeho znění přineseme v příštím čísle UN.) Po jeho schválení přednesl místopředseda vlády ČSSR Matej Lúčan závěrečné slovo, v němž vyjádřil pevné přesvědčení, že výsledky celostátní konference učitelů se stanou novým impulsem pro další práci všech školských orgánů, národních výborů, orgánů a organizací Národní fronty, pro všechny učitele, vychovatele, mistry odborné výchovy, svazácké a odborové' funkcionáře, pro všechny, kteří se podílejí na výchově a vzdělávání našich dětí a mládeže. Celostátní konference učitelů byla zakončena Písní práce. fy Ministr školství ČSR Milan Vondruška předal u příležitosti padesátin doc. PhDr. Josefu Červíčkovi, řediteli odboru marxismu-lentnismu MS ČSR, vyznamenání Za vynikající práci. han Foto —- Jarmila Janovská, Praha Také si myslíte, že by se věci měly dělat tak, aby byjy, nikoli, aby jen vypadaly, jako že jsou? Také se spolu s pisatelem necítíte v tomto směru čistí jako lilium? Vrut je možno do dřeva zašroubovat nebo ,vrazit dvěma pádnými údery kladivem. Na pohled se rozdíl nepozná, jenže první vrut plní náležitě svou funkci, v případě druhém to pouze předstírá. Fixlovat lze v kartách stejně jako v pedagogické práci. Rozdíl, je v tom, že při karetní hře můžeme neodhaleným fixlováním při porušeni morálních principů získat podle okolností pár sirek či balík peněz, pedagogické fixlování však má každopádně za následek všeobecnou škodu, která se jako bumerang vrátí i provinilci. Fíxlujeme (či faulujeme), jestliže trvalé a ze samé podstaty pedagogické práce plynoucí úkoly (jako jsou třeba mravní výchova nebo výchova k vědeckému světovému názoru) provádíme stylem řepné kampaně; „najedeme“ na to, „sjedeme“ to, jaksepatří opentlené to vykážeme a do školy hrdě vcházíme pomyslnou branou borců. Je lidské, že si při hospitacích dáváme zvlášť záležet, aby všechno klapalo. Jestliže však naše hodina vypadá docela jinak než jindy, vysvětlujeme-li látku mnohem promyšleněji, procvičujeme-li ji svědomitěji, v nevídané míře užíváme názorných pomůcek a didaktické techniky, k žákům přistupujeme neskonale vlíd-něji (a nadto jsme zahájili hned po zazvonění, ač jindy pro nás tento signál znamená pramálo), je to faul volající po žluté kartě a naší žáci to vědí. Fixlujeme, vydáyáme-li se ve svém oboru, všeobecném rozhledu a pedagogických schopnostech za odborníky na slovo vzaté, ale zoufale a roztřeseně sháníme, odkud slovo za slovem opsat pětiminutový referát na běžné téma. Tohle naši žáci naštěs- Bumerang tí nevědí; ztrapňujeme se jen před kolegy, ne-li už před sebou samými. Nikterak nepopíráme společenskou potřebnost rozuriiných mimořádných opatření, pčekává-li škola významného návštěvníka. Vytváříme-li však jen kvůli němu, který ve škole pobude nějakou hodinu či dvě, zcela mimořádně čisté a estetické prostředí a honem aktualizujeme nástěnky, což vše po jeho odchodu zase necháme upadnout do dřívějšího stavu, bylo by nepochybně užitečnější i poctivější, kdybychom tak činili sice méně okázale a honosně, ale zato soustavně a průběžně pro kantory a žáky, kteří jsme ve škole stále. Ale dobrá, i doma každý pro hosty uklidí pečlivěji než pro sebe a připraví jim slavnostnější krmi. Horší však je,- když se ve sledu podobných více či méně slavnostních akcí vyžíváme natolik, že vlastní smysl existence á'činnosti školy ustupuje kam-si hluboko do pozadí. A je ještě povážlivější, když i samotnou práci s žáky motivujeme především tím, že je třeba to a ono tak a onak dělat, kdyby někdo přišel, aby viděl, že to děláme. Jestliže v každodenní trpělivé a soustavné pedagogické práci předáváme žákům určité vědomosti, vštěpujeme jim jisté hodnoty a vedeme ie k žádoucím dovednostem, konajíce to vše pro ně samotné, věcí mají svůj smysl a řád. A nepochybně to i ten někdo pozná a přímo to na něho dýchne z dělné atmosféry školy a z jejího sociálního klimatu, aniž by; chom kvůli němu a jeho očekávanému příjezdu rozjížděli překotnou, nervózni a upachtenou kampaň, která se v dopadu na žáky míjí jakýmkoli pozitivním účinkem. V pravou pedagogickou tragédii se věc měnf tehdy, když předmětem našeho zájmu je jen to, co si onen někdo bude o věcech myslet, nikoli to, jaké jsou ve sku* tečnosti. To už je pedagogický faul zhodnotitelný červenou kartou. Přitom právě pedagogická práce dokládá nanejvýš názorně, že věrné poznávání skutečnosti tvoří výchozí bod možné změny k lepšímu, k pokroku. Nevidět skutečnost takovou,/ jaká je, a nahrazovat ji jejím klamným, iluzorním obrazem, znamená znevažovat a popírat výchovně vzdělávací činnost vůbec. Sami si tak přibouchneme před nosem dveře, jimiž jedině se kráčí k skutečným, nikoli pomyslným výchovným úspěchům. Ceterum autem censeo phormalis» mum esse delendum. (Ostatně soudím, že formalismus musí být zničen.) JAROMÍR WAGNER, Brno UN 2 u