Učitelské Noviny, leden-červen 1985 (XXXV/1-26)
1985-01-03 / No. 1
Období jejich tvárnosti : Pro žáky, drahého točniku středních škol byl zaveden šestnácti-hodinový přednáškový kurs předmanželské výchovy. Jeho přínos se zatím dá ion odhadovat, ale neoddiskutovatelné je, že tato součást výchovy je nutná i pro ty, Kteří vyrůstali v harmonické rodi- Qě_ a mají předpoklady vytvořit podobné ovzduší svému partneru a dětem. Není to však zákonité a navíc nemá řada dětí na čem stavět. Střední škola — to jsou léta, kdy před sebou máme v prvním ročníku děti a při maturitě mladé muže a ženy, někdy i maminky. Je to doba, kdy se dá ve výchově mnohé Zachránit, napravit, ale také pokazit. Nejsou to už děti v údobí vzdoru, z kterého vyrostou, ani v klackovitých létech, která přejdou a zase bude klid. Je to období velké tvárnosti, kdy ovšem hrozí „nenapravitelné ztvrdnutí hmoty“. Naše sebelepší a sebetaktnější rady, pokud s nimi nepřijdeme ve vhodný okamžik, mohou vyvolat výbuch. Žák se totiž třeba nedokáže vyrovnat s vědomím, že o jeho problémech víme, a bere to jako své ponížení. Jinde naopak podobná věta žáka podrží, odežene mnohé proplakané noci, pocity méněcennosti a pomůže znovu vybudovat sebevědomí. Než k žáku s našimi radami přistoupíme, musíme se alespoň částečně seznámit s jeho psychikou a prostředím, ve kterém žije. A opět narážíme na bolavý problém. Jak poznat šestatřicet žáků ve třídě 1 mimo ni? I tato otázka má své řešení, i když není jednoduché. Učitel si musí oživit své znalosti z pedagogické psychologie, popřípadě je znovu nastudovat. Literatura z tohoto oboru je bohatá a každá knihovna pomůže. Mnohdy zjistíme, že zrovna toto vlastně známe, tohle běžně děláme, ále tamto jsme opomněli a ono zkusíme. Stojí to trochu víc času, ale námaha se mnohonásobně vrátí, protože mládež je taková, jak k ní přistupujeme my, rodiče, učitelé, spoluobčané, a její často oprávněné kritizování dopadá tedy i na naše hlavy. Jedním z nutných námětů rozhovorů se žáky je beseda o sexuálním životě. Důležitá je samozřejmě vhodná atmosféra a taktní přístup. V prvním a druhém ročníku je většinou vhodnější téma láska, přátelství, rodina, ve třetím a čtvrtém ročníku i-intimní život. Vhodná je spolupráce s lékařem a biologem. Vyučuji humanitním předmětům, a tak jsem pro úvod a zároveň pro zkoušku, zda mám vůbec téma rozvíjet, zvolila milostné verše českých básníků. Byly nečítankové a žáky překvapily svou erotickou náplní, otevřeností, prostotou, krásou. Na ně jsem navázala několika větami o intimním životě, který už někteří začali nebo brzy začnou. Uvedla jsem svůj názor na „nespěchání“, na obavu „Jinak by mě nechal,“ „smáli by se mi, že jsem panna,“ na předstírání milostných zkušeností, na střídání partnerů. Žáci se mnou nediskutovali, ale ani se nečervenali, nechichotali. Dívali se na mne vážně, soustředěně, zpočátku sice s překvapením, že o těchto věcech mluvím otevřeně, ale myslím, že to oceňovali. Nabídla jsem jim také, aby za mnou i s problémy tohoto druhu kdykoli přišli. Nebyla to planá nabídka a později byla skutečně využita. Vím, že moje přednáška nebyla dokonalá, nebylo pro mne ani jednoduché ji začít, ani ji důsledně dokončit, ale snad splnila to, co jsem do ní vkládala. Připomněla, že sexuální život je přirozenou lidskou potřebou mezi dvěma partnery jako nejvyšší projev lásky, který pak většinou vede k založení rodiny, že není vhodné začínat brzy a neuváženě, že falešný stud před partnerem a rodiči jh nevhodný a někdy nebezpečný, že nevědomost se musí odstraňovat a ne zakrývat. Je pochopitelné, že všechny tyto závěry si mladí lidé neuvědomí a nevezmou za vlastní jen po jedné přednášce, ale teprve z dlouhodobého působení především harmonické rodiny a vůbec celé společnosti. Dr. EVA TÝLOVÁ, Liberec Jací budou, až dospějí? Foto — František Dostál, Praha Výmluvná řeč odpovědí Komplexnější pohled na sociální strukturu třídy Co si člověk o sobě myslí a jak sám sebe zná, ovlivňuje významně jeho chování, sociální adaptaci a. emoční bilanci. Z vhodného sebepoznání vyplývá utváření vlastní budoucnosti a rozumová sebevýchova. Naproti tomu sebeklam můžeme považovat za složku sociálních a duševních poruch. Lidé se většinou nehodnotí jen dobře či špatně, ale mají o sobě na jedné straně velmi dobré, na druhé straně ale třeba špatné mínění. Období, kdy má sebeanalýza největší aktuálnost, je adolescence. V této fázi vývoje Člověka probíhá krize identity a otázka: jaký jsem? je velmi naléhavá. Odpověď spoluurěuje mnohá rozhodnutí, kterých někdo muže v pozdějším věku litovat. Do našeho středního odborného učiliště zemědělského na obor mechanik opravář zemědělských a lesnických strojů a zařízení přicházejí různé skupiny chlapců z okresu Olomouc a Šumperk. Pomocí sociologických průzkumů jsou zkoumány již řadu let. Zvolil jsem formu dotazníků a průzkum provádím v třídnických hodinách. Předtím však žáky vhodně motivuji. Testy mají patnáct až dvacet otázek, z nichž luaždá pak má tři i více alternativních odpovědí včetně „nevím" nebo „nevyjadřuji se“. Pro přehled uvádím některé názvy vyjadřující oblasti zkoumání: Co soudíš o své generaci; Co víš o sobě; Jsi závislý na televizi; Umíš se učit; Jaké máš zájmy a podobně. dí Protože si mohu udělat z odpověkomplexnější obraz o sociální struktuře třídy a emotivitě jednotlivých žáků, lépe se mi jako třídnímu učiteli vypracovávají posudky na žáky a mohu věcněji diskutovat s rodiči, kterým sice nesděluji postřehy jejich synů, ale znám hlouběji zázemí rodinného prostředí žáka. Žákům dávám možnost anonymity, ale netajím se výhodností autorizovaných odpovědí, když předem žákům své záměry vysvětlím. Upozorňuji je zároveň na to, že jejich odpovědí nebude nikde, ani před rodiči, zneužito. Většinou mě žáci ujišťují, že by odpovídali stejně, at se nodeníší. nebo ne. Švědčí to o naší vzájemné důvěře, kterou nesmi učitel ztratit. 7s svých zkušeností mohu potvrdit, že jsem nikdy nezpozoroval něco, co by vzbudilo podezření, že odpovědi nemají přiměřenou hodnotu. Odpovědi žáků srovnávám s výsledky pozorování, které o nich shromažďuji zejména v mimoškolní činnosti na brigádách, na zájezdech, v branných kursech a srovnávám je s dosaženými studijními výsledky. Výpovědi z dotazníků je možno rozdělit na morální sebehodnocení, ČEM HOVOŘÍ ROZBORY vlastní motivaci zájmů a vlastní schopnosti. Dosažené výsledky byly žáky nadhodnoceny jen v otázkách tzv. dospělé role. To znamená, že se v některých odpovědích projevovala tendence vidět sebe sama jako dospělého. Dále jsem mimo jiné zjistil, že někteří nesnesou posměch, neumějí prohrávat nejen ve smyslu společenského chování, ale ani ve sportu. Někteří nechtějí dát najevo svůj cit, stydí se za něj, nesvěří se ani rodičům. Takových je ale naštěstí jen sporadická menšina. Přesto si dovolím vyslovit názor, že to souvisí s klímatem v jejich rodině, což koresponduje se skutečností, že poměrně dost žáků nehodnotí dobře své rodinné prostředí. Pozitivním prvkem sociologického průzkumu je, že žáci dovedou být kritičtí ke svému okolí i k sobě. Například na otázky, jaký by měl být učitel, mistr, vychovatel, odpovídají: přísný, spravedlivý, chytrý, kamarádský, otevřený, důvěřivý. Nnopak odsuzují bezohlednost, vulgárnost, machrování. Srovnáme-li dotazníky nvnšjších žáků s výsledky v roce 1970, kdy už jsem tyto průzkumy dělal, nebyly dříve odpovědi tak jednoznačně pozitivní. Z dotazníků mohu vysledovat i určité rozdíly mezi žáky z města a venkova. Domnívám se, že ekologičký faktor zdravého jádra mládeže na vesnici je evidentní. Jsou vůči dospělým důvěřiví a rádi s nimi hovoří o svých zájmech i nesnázích. Většina z nich také kladně hodnot! práci ve škole. Z jejich odpovědí je zřejmé, že přišli do učiliště z vlastního zájmu, jsou motivačně orientováni nejen proto, že některý člen rodiny pracuje v JZD, ale hlavně proto, že jsou přesvědčeni, že se jim toto řemeslo bude líbit. Měl jsem zájem proniknout i do oblasti sociálních vztahů uvnitř skupiny či třídy. Výsledky byly překvapivé. Například žák X, který se kamarádí s žákem Y pro jeho charakterové vlastnosti — je optimista, nezkazí legraci —, tohoto kamaráda odmítá, pokud by měl být jeho vedoucím ve skupině, — pro nedostatky odborné, organizační a jiné. K dosažení komplexnosti průzkumu jsem vybral též otázky z oblasti citové, rozumové a volní. Některé odpovědi dokreslují psychickou úroveň žáků a odhalují vliv rodičovské výchovy v závažných otázkách. Například na otázku: Víš, jakou funkci a postavení má otec, matka v zaměstnání? odpovídá jen 68 procent šestnáctiletých a sedmnáctiletých správně. Naopak je zase neuvěřitelné, že jen 31 procent rodičů sleduje pravidelně, co děti dělají ve volném čase, 39 procent se uspokojí s jejich vysvětlením a delší žádají vysvětlení jen někdy. Obdobná situace je v hospodaření s penězi. Je nesporně zarážející, že jen polovina rodičů sleduje někdy, co žáci dělají se svými penězi, třetinu rodičů tohle vůbec nezajímá. Zbývající kontrolují finanční otázky svých synů pravidelně. Před deseti roky to bylo jen 13 procent rodin, které vůbec nesledovaly finanční otázky svých dětí. Po dobu, kterou tráví žáci ve škole nebo v učilišti, je třídnf učitel povinen proniknout do tajů formováni svého třídního kolektivu. Musf hledat dimenze mezi informacemi, které získá, posoudit objektivně skutečnosti, aby mohl usměrňovat žáky žádoucím směrem. Různé formy sociologických průzkumů mu v tom mohou pomoci. Ing. STANISLAV OPLUSTIĽ, Mohelnice Dvakrát měr... Velkou absenci žáků nemá rád třídní učitel ani vedení školy, a to také proto, že nadřízené orgány většinou vidí jenom procento absence a ne vždy zjišťují její příčiny. Pak se muže stát to, co se skutečně stalo. Jednoho dne se objevil ve vyučováni ředitel a spustil hromobití, jako na pranýři stála dívenka, jejíž jméno se nejčastěji objevovalo v kolonce nepřítomných. Bylo to tak překvapivé, že nikdo nebyl v této chvíli schopen vysvětlit příčinu její velké absence, tí m méně samotná žákyně, trpící několik let vleklou chorobou. Protože se jednalo o vycházející třídu střední školy, zjišťoval ředitel pří této příležitosti, kdo z dětí už má přislíbeno zaměstnání. Mezi několika žáky se přihlásila i ona dívenka. A tady ředitel nasadil svému pedagogickému netaktu korunu: „Tedy ta, která nejvíce chybí a způsobuje, že jste na prvním místě v počtu zameškaných hodin, ta už má i zaměstnání, to je dobré, že ano?“ pronesl skoro jedním dechem a usmál se tomu jako nejlepšímu vtipu. Přitom mu vůbec nebylo divné, že se nikdo nesměje ani z povinnosti. Veškerý takt a ohleduplnost, kterou k nemocné dívce projevovali vyučující a žáci, jsou tytam. Spolužáci prožívali křivdu a vyučující by se nejraději viděla mimo třídu. Kdo chce prošetřovat častou a dlouhodobou absenci, měl by se vždy pře dem poradit s třídním učitelem, protože ten je o situaci nejlépe informován. Spěch, neinformovanost nebo prostě fakt, že držíme neblahé prvenství v absenci, nemůže být omluvou, I tady platí dvakrát měř a jednou řež. ALENA VYMAZALOVA, Praha Je tomu jinak? Dobrý den, soudruhu, pojďte dál, posaďte se. Kávu? Od pondělí, co jste mi telefonicky ohlásil svou návštěvu, jsem si připravil nějaké podklady a o věci jsem hodně přemýšlel. Myslím, že váš názor na výuku tělesné výchovy na našich školách je přece jenom trochu přísný. Žáci v průběhu výuky poznají zevrubně hiss torii tělesné výchovy, seznámí se životopisy nejvýznamnějších sportovců, poznají tradice naší tělovýchovy, naučí se spolehlivě rozeznávat jednotlivá sportovní náčiní; seznamujeme je též s pravidly všech sportovních her. Neodmyslitelnou součástí výuky jsou i filmy a videozáznamy z významných sportovních střetnutí a medailónky sportovců. No, a pokud zbude čas a pokud to prostory našich učeben dovolí, žáci se prakticky seznamují i s některými jednoduchými cviky. Domníváme se, že jako neodmyslitelná součást všeobecné vzdělanosti st tělesná výchova ve výuce najde cestu k srdcím našich Žáků. Ne, soudruhu, myslím st, že srovnávat problematiku tělesné výchovy například s hudební výchovou není na místě. Tam je všechno o mnoho jednodušší, jednak díky bohaté tradici provozování hudby u nás a jednak díky nepoměrně lepšímu vybavení Skol. Podívejte se, například takováhle věc: přeďloží-lt škola požadavek na postavení a vybavení hudební síně, je obvykle vyhověno. Ale umíte si představit, jak by asi dopadl ředitel, který by přišel s tím, že chce tělocvičnu? Bez ohledu na náročnost investice — dokážete si představit tu řadu přísných bezpečnostních předpisů, které by bylo nutno při výstavbě a vybavování tělocvičny dodržovat? Ale i kdyby tělocvična nakrásně byla — v běžném oblečení děti cvičit nemohou a znamenalo by to budovat šatny, umývárny — a tc všechno dvakrát, pro chlapce a pro děvčata zvlášfl A teď — kdy by se vlastně žáci převlékali? O přestávce? Nebo přt hodině? Co by z ní potom zbylo? A nakonec — dokážete st představu, jak obrovskou odpovědnost by nesl takový učitel tělesné výchovy za případný úraz žáka? já chápu, soudruhu, vaši snahu, ale přesto se domnívám, že vyučovat tělesné výchově tak, jak naznačujete, je naprosto nereálné. Ano, soudruhu, dřív uměl vořádně kopnout do mičudy, jak vy říkáte, kdekterý vesnický kluk. jenomže doba, příteli, doba pokročila. Dnes se mladí raději podívait na televizi, protože v současných populárních sportovcích vidí své idoly... Na závěr? Snad bych mohl připomenout rok české tělovýchovy, v jehož rámci připravujeme mítink. V dubnu se naši žáci zúčastni besedy o historii a perspektivách československého sportu a někdy v létě uvedeme velmi přitažlivé téma — vodní sporty. Bude to přednáška doplněná barevnými diajxjzítivy. Nesmíme šetřit sil, abychom dnešní mládež pro hodnotný sport plně získali. MILOS KNETL, Náchod Teorie a praxe komunistické výchovy UN 3