Učitelské Noviny, leden-červen 1987 (XXXVII/1-26)
1987-01-04 / No. 1
í------------------------------------------------------------------- Z DOMOVA I ZE ZAHRANIČÍ Splnění nových úkolů se neobejde bez cílevědomějšího prohlubování účasti pracujících na řízení, bez širšího uplatňování takoviých íorem, jako je brigádní organizace práce a odměňování, bez rozvíjení a zaměřování socialistického soutěžení na kvalitativní stránky ekonomické činnosti a posilování váhy hmotáiých a morálních stimulů. Účast pracujících na řízení výroby se u nás uskutečňuje mnohými cestami, které je třeba zdokonalovat a očistit od různých nánosů formalismu. Přitom je Potřebné zkoumat a tvůrčím způsobem využívat to, co se osvědč uje v ostatních socialistických zemích. (Z jednání XVII. sjezdu KSC] Za bezjaderné Tichomoří Nový Zéland se stal již sedmou zemí, která ratifikovala smlouvu o vytvoření pásma bez jaderných zbraní v jižním Tichomoří. Smlouva, přijatá na fóru všech třinácti zemí této oblasti světa v Rarotonze, prohlašuje jižní Pacifik za bezjaderné pásmo a zakazuje tu vlastnictví, použití, rozmísťování a zkoušky jaderných zbraní a skladování jaderného odpadu. Od smlouvy SALT 2, podepsané mezi SSSR a USA v roce 1979, jde o první mezinárodní dohodu o omezení zbrojení. Sovětský svaz a Čínská lidová republika již prohlásily, že budou bezjaderný statut jižního Pacifiku respektovat. Otázkou však zůstává řostoj dalších jaderných velmocí, konkrétně Spojených států, Velké Británie a Francie, pro které tato část světa naopak byla a dosud stále je doslova jadernou střelnicí. Spojené státy, kterým byla na konci druhé světové války předána oblast Marshallových ostrovů jako poručenské území, již v březnu 1954 odpálily na atclu Bikini svou první vodíkovou pumu, tisíckrát účinnější než byla bomba svržená na Hirošimu. Obyvatelstvo, žijící asi 200 kilometrů od Bikini, nebylo před výbuchem evakuováno a postihl je radioaktivní spad. Podle skutečností, jež vypluly napovrch teprve nedávno, šlo o záměr, protože na nic netušících domorodcích měly být zkoumány dlouhodobé následky radioaktivního ozáření. Na jih od Marshallových ostrovů leží atol Kwajalein skládající se bezmála ze stovky malých ostrůvků. Tato oblast stále ještě slouží Spojeným státům jako terč při zkouškách mezikontinenálních jaderných střel. Část z osmi tisíc obyvatel Kwajaleinu dokonce USA bez ohledu na jejich vůli z atolu přestěhovaly. Posledních pět let je atol vystaven nebezpečí, že se v případě jaderného konfliktu stane jedním z jeho terčů. Američané tu totiž umístili část zařízení pro pozorování sovětských spojovacích družic s cílem jejich zničení a systém své takzvané včasné výstrahy. Více než dvacet svých jaderných zařízení v této části světa vyzkoušeli rovněž Britové, část na území Austrálie, část na atolu Malden a na Vánočních ostrovech. V dokumentu Australské královské komise z roku 1984 byla Velká Británie obviněna z cynismu, protože tak jako v případě amerických pokusů na Bikini nebyli včas varováni domorodci žijící v oblasti těchto jaderných zkoušek a byli vystaveni zhoubnému záření. Nejčernější svědomí má v této souvislosti Francie, která v jižním Tichomoří provedla více než sto jaderných pokusů a bez ohledu na celosvětové protesty v nich hodlá i nadále pokračovat. Případ lodě Rainbow Warrior, na které chtěli obránci životního prostředí protestovat proti jaderným pokusům Francie na atolu Mururoa a kterou francouzští tajní agenti potopili u pobřeží Nového Zélandu, na tento postoj dramaticky obrátil pozornost celého světa. Smlouva o vyhlášení jižního Tichomoří bezjaderným pásmem — k tomu, aby vstoupila v platnost, už chybí jediný podpis —' je svědectvím, že státy tohoto regionu odmítají sloužit západním mocnostím jako oblast jaderné střelnice a že hnutí proti jaderným zbraním se rozrůstá i v těch nejodlehlejších částech planety. krč Bohatství {Dokončení ze str. 1) ce či konstruktér, fyzik nebo biolog neproklouzne mezi prsty, když má ve třídě čtyři desítky žáků, jako je tomu na sídlištních školách v Praze a v některých dalších městech. Řada talentovaných středoškoláků se v nedávné době musela v Jihomoravském kraji spokojit jen s nepatrným výběrem z nepovinných předmětů, protože na jejich pestřejší škálu nezbyly národnímu výboru finance. Mohli bychom hovořit i o vyloženě formálních tématech středoškolské odborné činnosti, která už předem vedou žáky ke kompilaci či shromažďování nic neříkajících frází. Za zmínku by jistě stála i nekvalifikovaná výuka v místech a školách, kde učitelé nemají dobré podmínky pro svou práci, a zbytečná administrativa, která odvádí od skutečné pedagogické činnosti atd. Tento výčet, který určitě není úplný, dokazuje, že termín péče o talentovanou mládež v sobě nese komplexní přístup všech lidí a institucí, podílejících se na výchově a vzdělávání mládeže. Tedy rozhodují nejen opatření a doporučení ministerstva školství CSR a odpovědná práce pedagogů, ale také přístup národních výborů i podniků v okolí škol. Každý národ s láskou a pýchou vzpomíná na své významné osobnosti. Musí kromě vzpomínek myslet i na budoucí Komenské, Křižíky, Heyrovské, Smetany, Seiferty a Martince. UN UN 2 Avantgarda pokrokového učitelstva K významné stati ZDEŇKA NEJEDLÉHO v Učitelských novinách Již padesát let uplynulo od roku 1936, kdy v Učitelských novinách (ročník 50, číslo 1 až 8) publikoval Zdeněk Nejedlý studii Padesát let Učitelských novin. Za vrcholné krize kapitalistické ekonomiky, buržoazního státu a jeho ideologie, doprovázené nástupem fašismu a perzekucemi komunistického hnutí a pokrokového tisku, se Učitelských novin ujímá tento vědec jako profesor filozofické fakulty a průkopník českoslo-. vensko sovětských vztahů, aby je zaštítil proti zvůli policejního aparátu a cenzury. Jde o čin velmi statečný a prozíravý. -Zmíněná studie je příkladem spojení rozsáhlé činnosti vědce v oblasti společenských věd, jmenovitě historie kultury, s popularizací věd, a to po stránce obsahové i stylistické. Všestranný znalec pokrokových a revolučních tradic národa a jeho kultury se zamýšlí nad vývojem učitelského hnutí a jeho tisku a přináší jeden ze základních stavebních kamenů k dějinám učitelstva, v nichž Učitelské noviny po roce 1883 mají nezastupitelnou Hlohu. Klade si otázky, na něž odpovídá s nadčasovým pohledem, který 1 dnes je živou výzvou: „Co bylo to, co dávalo Učitelským novinám tuto životnost? Proč nezanikly, když odešli, dobrovolně nebo smrtí, ti, kteří je vedli? Proč po jedné etapě hned přišla druhá a dále je vedla? A proč právě Učitelské noviny to byly, které se takto udržovaly? Říká se o státech, že se udržují tím, čím vznikly. O časopisech to jistě platí. Časopis, který se zpronevěří svému prvotnímu poslání, hyne neúprosně.“ Na stránkách Učitelských novin se postupně vytváří tradice učitelského tisku, která v mnohém připomíná Karla Havlíčka a Jana Nerudu na straně Jedné a Pankráce Krkošku, učitele a průkopníka dělnického tisku, na straně druhé. Učitelské noviny jsou v interpretaci Zdeňka Nejedlého od počátku listem opozičním proti školské politice rakousko-uherské vlády ve Vídni a staročechů v Praze a listem kritickým ke všem retardačním snahám v učitelském hnutí. Odhalují jmenovitě ty z jeho představitelů, kteří jako „bezcharakterní zavádějí učitelstvo“ na scestí. Vyžadují zásadní změny v politickém a pedagogickém dozoru nad školstvím, Jejíchž nositelem mohou být jen poctiví, svědomití a spravedliví inspektoři. Ve jménu redaktorů typu Josefa Krále a jeho nástupců z řad mladé a průbojné učitelské generace (Adolf Frumar, Václav Beneš, František Houser) bojují za zcela nového učitele, který by po stránce politické, kulturní, odborné i pe- NA ZAJÍMAVÉ TÉMA dagogické reprezentoval nástup demokratické společnosti a její moderní školy. Proto tak otevřeně odhalují tzv. rašínovštlnu (Viktor Rašín byl předsedou učitelské záložny) Jako „bezohlednost, pašovství, pánovitost, přezírání, mstivost, hmotu, zlatý kov, slávychtívost, osobní povýšenost“. Zdeněk Nejedlý věnuje, pozornost sjezdům učitelstva základního školství, z nichž se stává tribuna boje proti zpátečnlcké politice ve smyslu novely z roku 1883 proti školskému zákonu z roku 1869, proti silným přežitkům školského klerikallsmu a později proti zbytečnému tříštění sil pokrokového učitelstva v řadě buržoazních politických stran. Dodejme, že Učitelské noviny v roce 1900 publikují rozsáhlé pojednání Ladislava Zápotockého o rodinné výchově a později jsou místem pro první výzvu Josefa Hakena ve smyslu radikálních proudů v předválečné sociální demokracii. Studie Zdeňka Nejedlého Je navíc poučnou sondou do poměrů v Československu ve dvacátých letech, zejména když analyzuje hluboké rozpory mezi pokrokovými a revolučními Ideály učitelského hnutí a Jeho pokusnického křídla, jehož částí je také Volná socialistická škola práce v Kladně, a školskou politikou vládnoucích stran české a slovenské buržoazie, která v podstatě stabilizovala předválečný školský systém. Učitelské noviny se zejména zásluhou Františka Rajtra, duchcovského učitele, stávají tribunou levice v učitelském hnutí a volají po jednotné frontě učitelstva a dělnictva a po poznání skutečností v prvním socialistickém státě světa — Sovětském svazu, po poznání celoživotního díla V. I. Lenina a školské politiky diktatury proletariátu pod vedením N. K. Krupské a A. V. Lunačarského. Do popředí se dostává činnost Bohuslava Kádnera, učitele-bouřllváka, bratra Otakara Kádnera a nejvýznamnějšího spolupracovníka Zdeňka Nejedlého v redakci Učitelských novin. Učitelské noviny ze dne 26. dubna 1932 uveřejňují výzvu, která je již plně v souladu se snahami nového vedení KSC po V. sjezdu strany: „A přijde jednou 1. máj, po němž se již buržoazie nevrátí do svých továren a bank, odkud řídila obsazování ministerských křesel. Přijde 1. máj, kdy veškerá moc přejde do rukou pracujícího lidu." Dodejme, že v roce 1927 publikuje v Učitelských novinách 0. Chlup stať Škola budoucnosti, obraz demokratleké školy, v níž „dogma, mýtus, metafyzické blouznění nebudou kalit mysl dorostu a hypotézy stavět na písku dohadů“. Připojme, že na stránkách Učitelských novin pod vedením Zdeňka Nejedlého publikuje významné příspěvky k počátkům marxistického pojetí pedagogiky Oldřich Blažek. Na toto dědictví navazují obnovené Učitelské noviny po roce 1951 jíž v podmínkách , gottwaldovského budování základů socialistické společností a Nejedlého principů utváření jednotné školy. jca Když o tom přemýšlím, musím dát za pravdu těm, kdo tvrdí, - že pro dobré nápady není třeba chodit daleko. Vždyť kolikrát se stačí jen dobře podívat kolem sebe a možnosti jako by se nám samy nabízely. Jen jich umět využít... Myslím, že přírodovědecké fakultě Univerzity J. E. Purkyně, kde působím na katedře analytické chemie, se to podařilo. Vlastně nejde o nic převratného, jen o přirozený vývoj událostí. Nebo, že by přece jen ne? Provokační injekci dala pracovní skupina pro vysoké školy a ústavy ČSAV jihomoravského krajského výbOTU Odborového svazu pracovníků školství a vědy: Odboráři, zamysleme se nad tím, co konkrétního můžeme udělat pro rozvoj elektronizace ve školství. A tak jsme na fakultě popřemýšleli. Jednou z největších bolestí realizace projektu elektronizace je získávání odborníků pro výuku v příslušných předmětech na středních školách a pro vedení zájmových kroužků. Proč nevyužít znalostí studentů vysokých škol, především budoucích učitelů matematiky, fyziky a chemie? Nebyla by to pro ně skutečně prospěšná forma společensko-politické praxe? Abychom si udělali přehled o dosavadní skutečnosti, provedli Jsme sondu o činnosti studentů v rámci společenskopolitické praxe. Výsledky Vedoucí: ukázaly, že dosud jsme jejich uplatnění v zájmové činnosti dětí a mládeže v oblasti přírodovědných disciplín mnoho pozorností nevěnovali. Přitom o mnohých z nich víme, že pro svůj obor jsou fandové a práce s výpočetní technikou pro ně není nic neobvyklého. Nyní tedy orientujeme společenskopolitickou praxi studentů do této oblasti. O tom, že se jako vedoucí kroužků osvědčují, svědčí to, že se na nás neustále obracejí především střední školy či domy pionýrů a mládeže, zda bychom .pro jejich kroužky neměli ně-jakého šikovného studenta. Není divu, vždyť řada v, nich nejenom hodně umí, ale většinou také jde o budoucí kantory, kteří mohou uplatnit i pedagogické znalosti. Konečně i věkem jsou svým svěřencům blízcí. Elektronizace, to nejsou jen počítače. Proto mají studenti široké pole působnosti. Například fyzikové vštěpují žákům pomocí stavebnic základy studenti elektroniky, bez nichž nelze přejít ke složitějším úkolům. Zároveň se snažíme vytvářet takové podmínky, aby mohli žáci středních škol přicházet na fakultu a seznamovat se s naší technikou a specifikou práce. Ovšem realizace tohoto v podstatě jednoduchého nápadu se setkává i s některými potížemi. Jde např. o postupné změny v učebních plánech podle nové dokumentace. To znamená, že ve výuce je třeoa studenty podrobně seznámit s komplexem otázek souvisejících s elektronizaci — od technických základů až po praktické využívání výpočetní techniky, které jsou pro ně nezbytné. Kromě toho pořádáme samostatné kursy, o něž je mezi studenty značný zájem. Závodní výbor ROH naší fakulty směruje rozvoj pracovní iniciativy na využívání výpočetní techniky ve výuce; této otázce jsme věnovali také provozní poradil. Pracovní skupina pro vysoké školy a vědecké ústavy ČSAV při KVOS se postupně stala základnou, kde se setkávají mnozí zainteresovaní — odbor školství KNV, ředitelé škol, odborníci a další. Myslím, že svým dílem přispíváme nejen k odbornému růstu našich studentů, ale také k účelnému využívání volného času dětí a mládeže, k přípravě žáků středních škol pro vysokoškolské studium. Jsem přesvědčen, že podobné možnosti by našli 1 na ostatních vysokých školách, jen je umět využít... . Podle vyprávění doc. RNDr. MILÁ NA VRCHLABSKÉHO, CSc., z Brna, delegáta české konference odborového svazu, napsala IVA RYPLOVA t- Měnit energii záměrů v konkrétní činy {Dokončení ze str. 1) podařilo prohloubit též z internacionálního aspektu při významné a obsahově velmi cenné XV. konferenci ministrů vysokých škol socialistických zemí, která se uskutečnila v říjnu v Praze. Využitím zkušeností z probíhající reformy sovětského školství podle usnesení ŰV KSSS a v duchu závěrů XXVII. sjezdu sovětských komunistů se také výrazně obohatilo uskutečňování „projektu“ zvláště po obsahové stránce. Mohli bychom si pochopitelně uvést ostatní pozitivní výsledky, které jsou rovněž cenné, i když mají třeba jen dílčí význam. Chtěl bych však zvláště upozornit ještě na jednu dosaženou skutečnost, která je velmi prospěšná z hlediska naší práce v roce 1986, neboť stanoví cílevědomou perspektivu rozvoje socialistické školy pro příští období i dlouhodobě až do roku 2000. Mám na mysli náročné a věcné rozpracování hlavních úkolů resortu školství po XVII. sjezdu KSČ, s nimiž Jsme vstoupili do letošního školního roku. Významnou pomoc přitom poskytly dva důležité aktivy. Jednak to bylo celostátní setkání stranických a státních funkcionářů vysokých škol v Praze a zanedlouho po něm Uherskobrodské dny J. A. Komenského. Z obou uvedených setkání předních učitelů, pedagogů i řídících pracovníků školství a vědy z hlavních referátů tajemníka 0V KSC Josefa Havlína a vedoucího oddělení školství a vědy OV KSČ Miloslava Dočkala vyplynul jednoznačný požadavek: položit důraz na kvalitu obsahu výchovy a vzdělávání, ná jeho přiměřenost, účinnost a .soulad s celospolečenskými potřebami; usilovat o maximální efektivnost pedagogického procesu, uplatňovat princip aktivity, samostatnosti žáků přj co nejtěsnějším spojeni školy se životem a s prací socialistické společnosti. S veškerou naléhavostí se také věnovat prohlubování uvědomělého vztahu mladé generace k produktivní práci. Uplynulý kalendářní rok nám tedy jasně zvýraznil koncepci a perspektivu, záměry a úkoly. Při jejich naplňování — nejstručnějl vyjádřeno — potřebujeme dostatek kvalitních učitelů, dobré učebnice pro všechny stupně 1 druhy škol a zdokonalenou moderní didaktickou techniku. S tím pak bezprostředně souvisí další postupný rozvoj materiálně technické báze jak vysokých, tak středních škol a její zlepšování též v celé oblasti základního školství. Trvalým a průběžným úkolem zůstává mimořádná pozornost komunistické výchově dětí a mládeže v dialektické jednotě s rozšiřováním jejich aktivní účasti ve vědeckotechnickém rozvoji. Čeho by bylo třeba dosáhnout v roce 1987? V právě začínajícím roce, ale platí to 1 pro mnohá následující léta, s velkou naléhavostí vystoupí do popředí úloha socialistické školy při urychlování sociálně ekonomického rozvoje a vědeckotechnického pokroku, což nutně předpokládá odpovídající rozvoj myšlení, uvědomělosti, angažovanosti. Při veškerém důrazu kladeném na vzdělanost, odbornost, vědeckost jsme proto povinni akcentovat zároveň ideově výchovnou práci, zvláště mezí mládeží. Malá péče 0 Ideologickou vyspělost žáků socialistické školy by mohla znehodnotit sebedokonalejší odborné vedení, sebelepší kvalifikační a vědeckou přípravu. Strategická linie urychlení — jak Je již dostatečně známo — zahrnuje v sobě nejenom vědeckotechnický pokrok, zdokonalování hospodářského mechanismu 1 celého systému řízení, ale také — a to především — růst lidského faktoru, tedy člověka s jeho vzdělaností, schopnostmi, myšlením, aktivitou a morálkou. V novém roce však už nevystačíme s tím, že o těchto potřebách budeme hovořit, ale v duchu památných slov Bohumíra Smerala pro nové poměry musíme v naších školách doslova tvořit nové lidí. Po XVII. sjezdu KSČ převzala socialistická škola v plném rozsahu klíčové poslání tvorby nového člověka a rok 1987 by měl v tomto smyslu přinést již zcela evidentní výsledky. Velmi náročné úkoly čekají však nejenom pracovníky v resortu školství, ale 1 v ostatních odvětvích, zvláště při systematickém zapojování mládeže do společensky prospěšné práce, do vědeckotechnického rozvoje včetně formování komunistického vztahu k práci. Nestačí mladé lidi jen vzdělávat, ale stále kvalitněji je vychovávat v duchu komunistické morálky. Vést je k tomu, aby správně chápali etické hodnoty,vkteré jim přináší socialismus, aby byli schopni vnitřně odmítat konzumní způsob života, lhostejnost i další negativní jevy. K tomu je však zapotřebí koordinovaného působení výchovných činitelů, hledat nové efektivnější formy celospolečenské péče o mladou generaci, zvýšit podíl ROH, SSM a dalších společenských organizací Národní fronty na výchově dětí a mládeže. Daleko více zde mé pomáhat i každé socialistická rodina. S tím těsně souvisí mimořádná pozornost, kterou je třeba věnovat zkvalitňování přípravy učitelů pro základní a střední školy na fakultách připravujících učitele. Kvalitně připraveným absolventům nutno vytvářet optimální podmínky pro uplatnění v praxí ,a zároveň s tím dbát toho, aby se náležitě zvyšovala prestiž poslání učitele v socialistické společnosti. Tento důležitý úkol bezprostředně vyplývá z jednání XVII. sjezdu KSC, kde jej v Politické zprávě ústředního výboru zdůraznil generální tajemník 0V KSC* Gustáv Husák. Nový rok 1987 vítáme tedy v odvětví, školství s cílevědomým programem a jistě 1 s nespočetnými osobními předsevzetími. K Jejich naplnění vede spolehlivě cesta, která na XXVII. sjezdu Leninovy strany byla charakterizována moudrými a současně i pro nás pro všechny burcujícími slovy: Přeměňovat '’nergii záměrů v konkrétní činy. Ať se nám společně daří kráčet touto cestou v internacionální jednotě a v míru! Připravil MILOSLAV HÄJEK