Učitelské Noviny, leden-červen 1987 (XXXVII/1-26)

1987-01-04 / No. 1

í-------------------------------------------------------------------­ Z DOMOVA I ZE ZAHRANIČÍ Splnění nových úkolů se neobejde bez cílevědomějšího pro­hlubování účasti pracujících na řízení, bez širšího uplatňování takoviých íorem, jako je brigádní organizace práce a odměňo­vání, bez rozvíjení a zaměřování socialistického soutěžení na kvalitativní stránky ekonomické činnosti a posilování váhy hmotáiých a morálních stimulů. Účast pracujících na řízení vý­roby se u nás uskutečňuje mnohými cestami, které je třeba zdo­konalovat a očistit od různých nánosů formalismu. Přitom je Potřebné zkoumat a tvůrčím způsobem využívat to, co se osvěd­­č uje v ostatních socialistických zemích. (Z jednání XVII. sjezdu KSC] Za bezjaderné Tichomoří Nový Zéland se stal již sedmou zemí, která ratifikovala smlouvu o vytvoření pásma bez jaderných zbraní v jižním Tichomoří. Smlou­va, přijatá na fóru všech třinácti zemí této oblasti světa v Rarotonze, prohlašuje jižní Pacifik za bezjaderné pásmo a zakazuje tu vlastnictví, použití, rozmísťování a zkoušky jaderných zbraní a skladování jaderného odpadu. Od smlouvy SALT 2, podepsané mezi SSSR a USA v roce 1979, jde o první mezinárodní dohodu o omezení zbrojení. Sovětský svaz a Čínská lidová republika již prohlásily, že budou bezjaderný statut jižního Pacifiku respektovat. Otázkou však zůstává řostoj dalších jaderných velmocí, konkrétně Spojených států, Velké Británie a Francie, pro které tato část světa naopak byla a dosud stá­le je doslova jadernou střelnicí. Spojené státy, kterým byla na konci druhé světové války předána oblast Marshallových ostrovů jako poručenské území, již v březnu 1954 odpálily na atclu Bikini svou první vodíkovou pumu, tisíckrát účinnější než byla bomba svržená na Hirošimu. Obyvatelstvo, žijící asi 200 kilometrů od Bikini, nebylo před výbuchem evakuováno a po­stihl je radioaktivní spad. Podle skutečností, jež vypluly napovrch te­prve nedávno, šlo o záměr, protože na nic netušících domorodcích měly být zkoumány dlouhodobé následky radioaktivního ozáření. Na jih od Marshallových ostrovů leží atol Kwajalein skládající se bezmála ze stovky malých ostrůvků. Tato oblast stále ještě slouží Spojeným státům jako terč při zkouškách mezikontinenálních jader­ných střel. Část z osmi tisíc obyvatel Kwajaleinu dokonce USA bez ohledu na jejich vůli z atolu přestěhovaly. Posledních pět let je atol vystaven nebezpečí, že se v případě jaderného konfliktu stane jedním z jeho terčů. Američané tu totiž umístili část zařízení pro pozorování sovětských spojovacích družic s cílem jejich zničení a systém své takzvané včasné výstrahy. Více než dvacet svých jaderných zařízení v této části světa vyzkou­šeli rovněž Britové, část na území Austrálie, část na atolu Malden a na Vánočních ostrovech. V dokumentu Australské královské komise z roku 1984 byla Velká Británie obviněna z cynismu, protože tak ja­ko v případě amerických pokusů na Bikini nebyli včas varováni do­morodci žijící v oblasti těchto jaderných zkoušek a byli vystaveni zhoubnému záření. Nejčernější svědomí má v této souvislosti Francie, která v jižním Tichomoří provedla více než sto jaderných pokusů a bez ohledu na celosvětové protesty v nich hodlá i nadále pokračovat. Případ lodě Rainbow Warrior, na které chtěli obránci životního prostředí protes­tovat proti jaderným pokusům Francie na atolu Mururoa a kterou francouzští tajní agenti potopili u pobřeží Nového Zélandu, na tento postoj dramaticky obrátil pozornost celého světa. Smlouva o vyhlášení jižního Tichomoří bezjaderným pásmem — k tomu, aby vstoupila v platnost, už chybí jediný podpis —' je svědec­tvím, že státy tohoto regionu odmítají sloužit západním mocnostím ja­ko oblast jaderné střelnice a že hnutí proti jaderným zbraním se roz­růstá i v těch nejodlehlejších částech planety. krč Bohatství {Dokončení ze str. 1) ce či konstruktér, fyzik nebo biolog neproklouzne mezi prsty, když má ve třídě čtyři desítky žáků, jako je tomu na sídlištních školách v Praze a v ně­kterých dalších městech. Řada talentovaných středoškoláků se v nedávné době musela v Jihomoravském kraji spokojit jen s nepatrným výběrem z ne­povinných předmětů, protože na jejich pestřejší škálu nezbyly národnímu výboru finance. Mohli bychom hovořit i o vyloženě formálních tématech středoškolské odborné činnosti, která už předem vedou žáky ke kompilaci či shromažďování nic neříkajících frází. Za zmínku by jistě stála i nekva­lifikovaná výuka v místech a školách, kde učitelé nemají dobré podmínky pro svou práci, a zbytečná administrativa, která odvádí od skutečné peda­gogické činnosti atd. Tento výčet, který určitě není úplný, dokazuje, že termín péče o talento­vanou mládež v sobě nese komplexní přístup všech lidí a institucí, podíle­jících se na výchově a vzdělávání mládeže. Tedy rozhodují nejen opatření a doporučení ministerstva školství CSR a odpovědná práce pedagogů, ale také přístup národních výborů i podniků v okolí škol. Každý národ s láskou a pýchou vzpomíná na své významné osobnosti. Mu­sí kromě vzpomínek myslet i na budoucí Komenské, Křižíky, Heyrovské, Smetany, Seiferty a Martince. UN UN 2 Avantgarda pokrokového učitelstva K významné stati ZDEŇKA NEJEDLÉHO v Učitelských novinách Již padesát let uplynulo od roku 1936, kdy v Učitelských no­vinách (ročník 50, číslo 1 až 8) publikoval Zdeněk Ne­jedlý studii Padesát let Učitelských novin. Za vrcholné krize ka­pitalistické ekonomiky, buržoazního státu a jeho ideologie, do­provázené nástupem fašismu a perzekucemi komunistického hnutí a pokrokového tisku, se Učitelských novin ujímá tento vědec jako profesor filozofické fakulty a průkopník českoslo-. vensko sovětských vztahů, aby je zaštítil proti zvůli policejního aparátu a cenzury. Jde o čin velmi statečný a prozíravý. -Zmíněná studie je příkladem spojení rozsáhlé činnosti vědce v oblasti spo­lečenských věd, jmenovitě historie kul­tury, s popularizací věd, a to po strán­ce obsahové i stylistické. Všestranný znalec pokrokových a revolučních tradic národa a jeho kultury se zamýšlí nad vývojem učitelského hnutí a jeho tisku a přináší jeden ze základních staveb­ních kamenů k dějinám učitelstva, v nichž Učitelské noviny po roce 1883 ma­jí nezastupitelnou Hlohu. Klade si otáz­ky, na něž odpovídá s nadčasovým po­hledem, který 1 dnes je živou výzvou: „Co bylo to, co dávalo Učitelským no­vinám tuto životnost? Proč nezanikly, když odešli, dobrovolně nebo smrtí, ti, kteří je vedli? Proč po jedné etapě hned přišla druhá a dále je vedla? A proč právě Učitelské noviny to byly, které se takto udržovaly? Říká se o státech, že se udržují tím, čím vznikly. O časo­pisech to jistě platí. Časopis, který se zpronevěří svému prvotnímu poslání, hy­ne neúprosně.“ Na stránkách Učitelských novin se postupně vytváří tradice učitelského tis­ku, která v mnohém připomíná Karla Havlíčka a Jana Nerudu na straně Jed­né a Pankráce Krkošku, učitele a prů­kopníka dělnického tisku, na straně dru­hé. Učitelské noviny jsou v interpretaci Zdeňka Nejedlého od počátku listem opozičním proti školské politice rakou­­sko-uherské vlády ve Vídni a staroče­­chů v Praze a listem kritickým ke všem retardačním snahám v učitelském hnu­tí. Odhalují jmenovitě ty z jeho před­stavitelů, kteří jako „bezcharakterní za­vádějí učitelstvo“ na scestí. Vyžadují zá­sadní změny v politickém a pedagogic­kém dozoru nad školstvím, Jejíchž no­sitelem mohou být jen poctiví, svědo­mití a spravedliví inspektoři. Ve jménu redaktorů typu Josefa Krá­le a jeho nástupců z řad mladé a prů­bojné učitelské generace (Adolf Frumar, Václav Beneš, František Houser) bojují za zcela nového učitele, který by po stránce politické, kulturní, odborné i pe- NA ZAJÍMAVÉ TÉMA dagogické reprezentoval nástup demo­kratické společnosti a její moderní ško­ly. Proto tak otevřeně odhalují tzv. ra­­šínovštlnu (Viktor Rašín byl předsedou učitelské záložny) Jako „bezohlednost, pašovství, pánovitost, přezírání, msti­­vost, hmotu, zlatý kov, slávychtívost, osobní povýšenost“. Zdeněk Nejedlý věnuje, pozornost sjez­dům učitelstva základního školství, z nichž se stává tribuna boje proti zpáteč­­nlcké politice ve smyslu novely z roku 1883 proti školskému zákonu z roku 1869, proti silným přežitkům školského klerikallsmu a později proti zbytečné­mu tříštění sil pokrokového učitelstva v řadě buržoazních politických stran. Dodejme, že Učitelské noviny v roce 1900 publikují rozsáhlé pojednání La­dislava Zápotockého o rodinné výchově a později jsou místem pro první výzvu Josefa Hakena ve smyslu radikálních proudů v předválečné sociální demokra­cii. Studie Zdeňka Nejedlého Je navíc po­učnou sondou do poměrů v Českoslo­vensku ve dvacátých letech, zejména když analyzuje hluboké rozpory mezi pokrokovými a revolučními Ideály uči­telského hnutí a Jeho pokusnického křídla, jehož částí je také Volná socia­listická škola práce v Kladně, a škol­skou politikou vládnoucích stran české a slovenské buržoazie, která v podstatě stabilizovala předválečný školský sys­tém. Učitelské noviny se zejména zásluhou Františka Rajtra, duchcovského učitele, stávají tribunou levice v učitelském hnu­tí a volají po jednotné frontě učitelstva a dělnictva a po poznání skutečností v prvním socialistickém státě světa — So­větském svazu, po poznání celoživotního díla V. I. Lenina a školské politiky dik­tatury proletariátu pod vedením N. K. Krupské a A. V. Lunačarského. Do po­předí se dostává činnost Bohuslava Kád­­nera, učitele-bouřllváka, bratra Otakara Kádnera a nejvýznamnějšího spolupra­covníka Zdeňka Nejedlého v redakci Učitelských novin. Učitelské noviny ze dne 26. dubna 1932 uveřejňují výzvu, která je již plně v souladu se snahami nového vedení KSC po V. sjezdu strany: „A přijde jed­nou 1. máj, po němž se již buržoazie nevrátí do svých továren a bank, odkud řídila obsazování ministerských křesel. Přijde 1. máj, kdy veškerá moc přejde do rukou pracujícího lidu." Dodejme, že v roce 1927 publikuje v Učitelských novinách 0. Chlup stať Ško­la budoucnosti, obraz demokratleké ško­ly, v níž „dogma, mýtus, metafyzické blouznění nebudou kalit mysl dorostu a hypotézy stavět na písku dohadů“. Připojme, že na stránkách Učitelských novin pod vedením Zdeňka Nejedlého publikuje významné příspěvky k počát­kům marxistického pojetí pedagogiky Oldřich Blažek. Na toto dědictví navazují obnovené Učitelské noviny po roce 1951 jíž v pod­mínkách , gottwaldovského budování zá­kladů socialistické společností a Nejed­lého principů utváření jednotné školy. jca Když o tom přemýšlím, musím dát za pravdu těm, kdo tvrdí, - že pro dobré nápady není třeba cho­dit daleko. Vždyť kolikrát se stačí jen dobře podívat kolem sebe a možnosti jako by se nám samy nabízely. Jen jich umět využít... Myslím, že přírodovědecké fakultě Univerzity J. E. Purkyně, kde půso­bím na katedře analytické chemie, se to podařilo. Vlastně nejde o nic pře­vratného, jen o přirozený vývoj udá­lostí. Nebo, že by přece jen ne? Provokační injekci dala pracovní skupina pro vysoké školy a ústavy ČSAV jihomoravského krajského vý­­bOTU Odborového svazu pracovníků školství a vědy: Odboráři, zamysleme se nad tím, co konkrétního můžeme udělat pro rozvoj elektronizace ve školství. A tak jsme na fakultě popřemýšle­li. Jednou z největších bolestí realiza­ce projektu elektronizace je získává­ní odborníků pro výuku v příslušných předmětech na středních školách a pro vedení zájmových kroužků. Proč nevyužít znalostí studentů vysokých škol, především budoucích učitelů ma­tematiky, fyziky a chemie? Nebyla by to pro ně skutečně prospěšná forma společensko-politické praxe? Abychom si udělali přehled o do­savadní skutečnosti, provedli Jsme sondu o činnosti studentů v rámci společenskopolitické praxe. Výsledky Vedoucí: ukázaly, že dosud jsme jejich uplat­nění v zájmové činnosti dětí a mlá­deže v oblasti přírodovědných disci­plín mnoho pozorností nevěnovali. Při­tom o mnohých z nich víme, že pro svůj obor jsou fandové a práce s vý­početní technikou pro ně není nic neobvyklého. Nyní tedy orientujeme společensko­­politickou praxi studentů do této ob­lasti. O tom, že se jako vedoucí krouž­ků osvědčují, svědčí to, že se na nás neustále obracejí především střední školy či domy pionýrů a mládeže, zda bychom .pro jejich kroužky neměli ně-jakého šikovného studenta. Není divu, vždyť řada v, nich nejenom hodně umí, ale většinou také jde o budoucí kantory, kteří mohou uplatnit i peda­gogické znalosti. Konečně i věkem jsou svým svěřencům blízcí. Elektronizace, to nejsou jen počí­tače. Proto mají studenti široké pole působnosti. Například fyzikové vště­pují žákům pomocí stavebnic základy studenti elektroniky, bez nichž nelze přejít ke složitějším úkolům. Zároveň se snažíme vytvářet tako­vé podmínky, aby mohli žáci střed­ních škol přicházet na fakultu a se­znamovat se s naší technikou a speci­fikou práce. Ovšem realizace tohoto v podstatě jednoduchého nápadu se setkává i s některými potížemi. Jde např. o po­stupné změny v učebních plánech po­dle nové dokumentace. To znamená, že ve výuce je třeoa studenty podrob­ně seznámit s komplexem otázek sou­visejících s elektronizaci — od tech­nických základů až po praktické vy­užívání výpočetní techniky, které jsou pro ně nezbytné. Kromě toho pořádá­me samostatné kursy, o něž je mezi studenty značný zájem. Závodní výbor ROH naší fakulty směruje rozvoj pracovní iniciativy na využívání výpočetní techniky ve vý­uce; této otázce jsme věnovali také provozní poradil. Pracovní skupina pro vysoké školy a vědecké ústavy ČSAV při KVOS se postupně stala základnou, kde se setkávají mnozí zainteresovaní — od­bor školství KNV, ředitelé škol, od­borníci a další. Myslím, že svým dílem přispíváme nejen k odbornému růstu našich stu­dentů, ale také k účelnému využívání volného času dětí a mládeže, k pří­pravě žáků středních škol pro vysoko­školské studium. Jsem přesvědčen, že podobné mož­nosti by našli 1 na ostatních vysokých školách, jen je umět využít... . Podle vyprávění doc. RNDr. MILÁ NA VRCHLABSKÉHO, CSc., z Brna, delegáta české konference odboro­vého svazu, napsala IVA RYPLOVA t- Měnit energii záměrů v konkrétní činy {Dokončení ze str. 1) podařilo prohloubit též z internacio­nálního aspektu při významné a ob­sahově velmi cenné XV. konferenci ministrů vysokých škol socialistických zemí, která se uskutečnila v říjnu v Pra­ze. Využitím zkušeností z probíhající re­formy sovětského školství podle usne­sení ŰV KSSS a v duchu závěrů XXVII. sjezdu sovětských komunistů se také vý­razně obohatilo uskutečňování „projek­tu“ zvláště po obsahové stránce. Mohli bychom si pochopitelně uvést ostatní pozitivní výsledky, které jsou rovněž cenné, i když mají třeba jen díl­čí význam. Chtěl bych však zvláště upo­zornit ještě na jednu dosaženou skuteč­nost, která je velmi prospěšná z hledis­ka naší práce v roce 1986, neboť stano­ví cílevědomou perspektivu rozvoje so­cialistické školy pro příští období i dlou­hodobě až do roku 2000. Mám na mysli náročné a věcné rozpracování hlavních úkolů resortu školství po XVII. sjezdu KSČ, s nimiž Jsme vstoupili do letošní­ho školního roku. Významnou pomoc přitom poskytly dva důležité aktivy. Jed­nak to bylo celostátní setkání stranic­kých a státních funkcionářů vysokých škol v Praze a zanedlouho po něm Uher­skobrodské dny J. A. Komenského. Z obou uvedených setkání předních uči­telů, pedagogů i řídících pracovníků školství a vědy z hlavních referátů ta­jemníka 0V KSC Josefa Havlína a vedou­cího oddělení školství a vědy OV KSČ Miloslava Dočkala vyplynul jednoznač­ný požadavek: položit důraz na kvalitu obsahu výchovy a vzdělávání, ná jeho přiměřenost, účinnost a .soulad s celo­společenskými potřebami; usilovat o ma­ximální efektivnost pedagogického pro­cesu, uplatňovat princip aktivity, samo­statnosti žáků přj co nejtěsnějším spo­jeni školy se životem a s prací socialis­tické společnosti. S veškerou naléhavos­tí se také věnovat prohlubování uvědo­mělého vztahu mladé generace k pro­duktivní práci. Uplynulý kalendářní rok nám tedy jasně zvýraznil koncepci a perspektivu, záměry a úkoly. Při jejich naplňování — nejstručnějl vyjádřeno — potřebuje­me dostatek kvalitních učitelů, dobré učebnice pro všechny stupně 1 druhy škol a zdokonalenou moderní didaktic­kou techniku. S tím pak bezprostředně souvisí další postupný rozvoj materiál­ně technické báze jak vysokých, tak středních škol a její zlepšování též v ce­lé oblasti základního školství. Trvalým a průběžným úkolem zůstává mimořád­ná pozornost komunistické výchově dě­tí a mládeže v dialektické jednotě s roz­šiřováním jejich aktivní účasti ve vě­deckotechnickém rozvoji. Čeho by bylo třeba dosáhnout v roce 1987? V právě začínajícím roce, ale platí to 1 pro mnohá následující léta, s velkou naléhavostí vystoupí do popředí úloha socialistické školy při urychlování so­ciálně ekonomického rozvoje a vědecko­technického pokroku, což nutně před­pokládá odpovídající rozvoj myšlení, uvědomělosti, angažovanosti. Při veške­rém důrazu kladeném na vzdělanost, od­bornost, vědeckost jsme proto povinni akcentovat zároveň ideově výchovnou práci, zvláště mezí mládeží. Malá péče 0 Ideologickou vyspělost žáků socialis­tické školy by mohla znehodnotit sebe­dokonalejší odborné vedení, sebelepší kvalifikační a vědeckou přípravu. Strategická linie urychlení — jak Je již dostatečně známo — zahrnuje v sobě nejenom vědeckotechnický pokrok, zdo­konalování hospodářského mechanismu 1 celého systému řízení, ale také — a to především — růst lidského faktoru, tedy člověka s jeho vzdělaností, schop­nostmi, myšlením, aktivitou a morálkou. V novém roce však už nevystačíme s tím, že o těchto potřebách budeme ho­vořit, ale v duchu památných slov Bo­humíra Smerala pro nové poměry musí­me v naších školách doslova tvořit no­vé lidí. Po XVII. sjezdu KSČ převzala so­cialistická škola v plném rozsahu klí­čové poslání tvorby nového člověka a rok 1987 by měl v tomto smyslu přinést již zcela evidentní výsledky. Velmi náročné úkoly čekají však ne­jenom pracovníky v resortu školství, ale 1 v ostatních odvětvích, zvláště při sys­tematickém zapojování mládeže do spo­lečensky prospěšné práce, do vědecko­technického rozvoje včetně formování komunistického vztahu k práci. Nestačí mladé lidi jen vzdělávat, ale stále kva­litněji je vychovávat v duchu komunis­tické morálky. Vést je k tomu, aby správně chápali etické hodnoty,vkteré jim přináší socialismus, aby byli schop­ni vnitřně odmítat konzumní způsob ži­vota, lhostejnost i další negativní jevy. K tomu je však zapotřebí koordinované­ho působení výchovných činitelů, hle­dat nové efektivnější formy celospole­čenské péče o mladou generaci, zvýšit podíl ROH, SSM a dalších společen­ských organizací Národní fronty na vý­chově dětí a mládeže. Daleko více zde mé pomáhat i každé socialistická rodi­na. S tím těsně souvisí mimořádná pozor­nost, kterou je třeba věnovat zkvalitňo­vání přípravy učitelů pro základní a střední školy na fakultách připravujících učitele. Kvalitně připraveným absolven­tům nutno vytvářet optimální podmínky pro uplatnění v praxí ,a zároveň s tím dbát toho, aby se náležitě zvyšovala prestiž poslání učitele v socialistické společnosti. Tento důležitý úkol bezpro­středně vyplývá z jednání XVII. sjezdu KSC, kde jej v Politické zprávě ústřed­ního výboru zdůraznil generální tajem­ník 0V KSC* Gustáv Husák. Nový rok 1987 vítáme tedy v odvětví, školství s cílevědomým programem a jis­tě 1 s nespočetnými osobními předsevze­tími. K Jejich naplnění vede spolehlivě cesta, která na XXVII. sjezdu Leninovy strany byla charakterizována moudrými a současně i pro nás pro všechny bur­cujícími slovy: Přeměňovat '’nergii zá­měrů v konkrétní činy. Ať se nám společně daří kráčet tou­to cestou v internacionální jednotě a v míru! Připravil MILOSLAV HÄJEK

Next