Učitelské Noviny, červenec-prosinec 1987 (XXXVII/27-46)

1987-07-02 / No. 27

ADRESOVÁNO UČITELŮM Mládí má budoucnost Sovětské učňovské školství reaguje na změny v národním hospodářství Když před časem postihlo sovětskou Moldávii zemětřesení, me­zi prvními přispěchali pomoci opravovat vzniklé škody žá­ci stavebních učilišť z různých koutů Sovětského svazu. Byla to pro ně zkouška ohněm a obstáli v ní na výbornou. Svým elánem i profesionální úrovní dokonce v lecčems předstihli starší dělní­ky. A nespokojili se jen se zadanou prací. Ve chvílích volna se mnozí z nich rozešli po bytech zdejších starých lidí, kterým vyspravili, co bylo třeba — tu oprýskanou omítku, jinde třeba vymalovali celý byt jen za slůvko děkuji. V Sovětském svazu žní slovo pe­restrojka nff,každém' kroku. Není di­vu, vždyť sě; dotýká'Všech sfér živo­ta lidí. Školství nuvýjíinafe,./kde nej­více postihují změny ťu oblast vzdě­lávání, která bezprostředně souvisí s národním hospodářstvím. V současné době se v Sovětském svazu na nejrůznější dělnické profe­se připravují zhruba čtyři milióny mladých lidí. O organizaci jejich stu­dia se stará státní výbor pro odbor­né technické vzdělávání, který je rovnocenným partnerem ministerstva školství. O samostatný útvar jde však zejména proto, že nepečuje pouze o školství jako takové, ale jeho pravo­moc-zasahuje do všech oborů, které si žádají dělnické profese. Jinými slo­vy, má na starosti meziresortní koor­dinaci. Hovořili jsme o této problematice s jedním z vedoucích pracovníků Vla­dimírem Chlopikovem. Vysvětlil nám,'že učňovské školství v Sovětském svazu má pět forem. Prv­ní z nich zahrnuje tříleté a čtyřleté učební obory, v nichž se připravují žáci, kteří přestupují na učiliště z osmé třídy základní školy. Druhá for­ma dává možnost v jednoletém studiu získat .odbornost absolventům, kteří dokončili desetiletou povinnou škol­ní docházku. Další variantu využívá zhruba jen osm procent populace, která se z osmé třídy může jít vyučit do jednoletých či dvouletých učebních oborů. Čtvrtá forma je večerní a tý­ká se řádně vyučených pracujících, kteří si . chtějí zvýějj kvaliftkaqi. A konečně pro páioü šé rovněž mo­hou rozhodnout pracující, avšak je denní, takže je pro ni musí uvolnit závod. Využívá se hlavně v zeměděl­ství.. Všechny tyto studijní verze mo­hou existovat v rámci jednoho uči­liště. Nový přístup se nyní projevuje ze­jména v připravované reorganizaci meziresortníčh vztahů. Je totiž hodně podniku, které nemají vlastní učiliš­tě a přitom potřebují nové kvalifiko­vané kádry. Zatím musely brát vlast­ně jen to, co .na ně zbylo z . těch zá­vodů, které, si vychovávají dorost hla.vně pro své potřeby. Novou fází prochází rovněž přípra­va na úzké specializace, které st žá­dá doba a vědeckotechnický rozvoj. Na jednom závodě potřebují třeba jen dva tři takové lidi ročně. Přitom vzhledem k finančně nákladnému za­jištění učebních podmínek například pro robotechniku a další modérní obory by nebylo rentabilní, aby zá­vod kvůli této hrstce Udí draze vy­bavoval učebny. Půjde tedy -o to zkoncentrovat tyto specializace do jednoho zařízení'pro celé .yeíké, lasti. S tím souvisí i další nový prin­cip j-— přechod na plánování přípra­vy budoucích dělníků na základě smluv s jednotlivými závody. Zatím se hospodářské plány sesta­vovaly většinou jen na základě vý­sledků za určité časové, obýtobí, nej­­časťěji za pětiletku. Zvyšovaly se pravidelně, a tím se řídil 1 počet no­vých pracovníků. Jenže s přechodem na chozrasčot a samofinancování se situace změnila; v mnoha oborech se reálná potřeba kvalifikovaných dělní­ků rapidně zmenšila. Třeba na bělo­ruské železnici snížili počet zaměst­nanců o dvanáct tisíc. Zato. však v sovětské společnosti rostou nároky na služby,, a proto právě tam, bude třeba přesouvat mladý kvalifikovaný dorost. Budou se tedy muset důklad­ně prověřit skutečné potřeby podni­ků, které si díky novému způsobu hospodaření budou napříště šatny hlí­dat svou rentabilitu nejen z hledis­ka výroby, ale i kádrové politiky. A ještě další novinka z oblasti so­větského učňovského školství stojí jistě za zmínku. Je to rozšíření pro­filu odbornosti ve vybraných profe­sích. Vezměme za příklad stavebnic­tví. Učební obory byly poměrně úzce specializované — štukatér,’ malíř po­kojů, obkladač a podobné. Nyní bu­de škola pro širokou stavbárskou profesi připravovat mladé lidi pouze v jednom povolání, které však v sobě zahrne vešchny potřebné profesní Složky. Důvodem k tomuto rozhodné­mu a dosti odvážnému kroku byl průzkum, ve kterém se zjistilo, že úzké zaměření se v praxi stejně ne­dodržuje. Každý stavbař dělá chvíli to, jindy ono, co je právě při budo­vání stavebního celku důležité. Tím však koná spoustu prací nekvalifiko­vaně. Nové pojetí by tomu mělo za­bránit. Bezesporu zajímavá je oblast hos­podaření s finančními prostředky i kádry na jednotlivých učilištích. Žá­ci během souvislé učební praxe v podnicích dostávají minimálně pade­sát procent výdělku, který je v té které profesi běžný pro dospělé pra­covníky. Zbytek se převádí do fondu učiliště .a vyžívá se k jeho moderni­zaci. V Sovětském svazu se také podaři­lo vyřešit problém, který je i u nás dosti palčivý, a sice platy mistrů od­borné výchovy. Postupně ve všech resortech vcházejí v platnost smlou­vy, že těm lidem, kteří ss; rozhodli odejít z výroby předávat mladým svůj um do učilišť, zůstane plat zachován y takové výši, jaký měli na závodě. ■ ■ B Při návštěvě Moskvy jsme jedno ze středních odborných učilišť navštívi­li. Bylo jím zařízení, které vychovává budoucí pracovníky pro zdejší obuv­nický závod Rudý bohatýr. Nalézá se na samém okraji Moskvy. Nové do­my kolem dokola rostou jako houby po dešti, vytrhávají se tramvajové ko­leje, áby je nahradily jiné na no­vých trasách, objížďky' se: vyhýbají těžkým mechanismům, které tvoří po­vrch několikaproudových magistrál. To je ostatně typický obrázek všech moskevských okrajových čtvrtí. jeli jsme sem, jak je zdejším do­brým zvykem, taxíkem. Ale i šofér byl chvílemi bezradný, kudy, se dát, když město mění podobu ze dne na den. S pořádným zpožděním jsme přece jen učiliště našli. Ve svěží ze­leni obrovského.parkového areálu se jeho dvoupodlažní budovy takřka ztrácejí. Nad vzrostlými stromy se tyčí pouze stavba výškového domu, který připomíná moderní hotel., Do­zvěděli jsme sě později, že ' rovněž patří k učilišti a že bude od příštího roku sloužit jako internát. Klobouk dolů, staví se tu rychle. Závod Rudý bohatýr oslaví letos sté výročí svého založení, učiliště je 'jen o ďva roky mladší. Prošlo dlou­hým vývojem — od krátkodobých kursu [přeš různé formy učňovské školy. Dnešní podobu středního vzdě­láváni má od roku 1979. V závodě se vyrábí především gumová obuv. Ale nejsou, to, jen typické holínky, ale různé sportovní obutí v kombinaci gumy, kůže či plátna. Učiliště má čtyři budovy: pavilóny pro teoretjcké vyučování, výrobní ha­ly, ubytovací komplex a ■ místnosti pro trávení volného času. Žáci se zde učí ve tříletých a jednoletých učeb­ních oborech, zdarma dostávají čty­řikrát denně jídlo, pobírají stipen­dium,šestatřicet rublů měsíčně a kro­mě toho padesátiprocentní výdělek za produktivní č,nnost v době, kdy pra­cují přímo ve výrobě. Výběr uchazečů se děje na zákla­dě podrobných charakteristik ze zá­kladní školy. Přijímací zkoušky se tedy nedělají. O některé obory je vět­ší, o jiné menší zájem, jak tomu bý­vá nakonec všude. Bezkonkurenčně však vede zaměření, které se zde no­vě zavádí — operátor výroby pomocí počítače. Kritéria přijetí jsou z po­chopitelných důvodů nejpřísnější.' Prohlídka učiliště rozhodně stojí za to.. Vyhněme se však popisnosti a nechrne zaznít pocity, které v nás zdejší návštěva zanechala. Dojem první — ředitelka: Jmenuje se Zoja. Georgijevna Dani­­lová. Tak se nám představila, ale vzápětí nám vysvětlila, že v součas­né době se jak při oficiálním před­stavování, tak v běžném hovoru začí­ná vynechávat takzvané otěčestvo. Čili zcela prostě Zoja Danilová. Stejně jako Její stručné jméno je i ona věcná, konkrétní, asi nemiluje mnoho slov. Je to žena mladá a ener­gická. Perfektní oblečení, účes, cel­ková upravenost. Všechny tyto atri­buty většinou shrnujeme pod pojem elegance. Po prvních větách Je Jasné, že přesně ví, co chce, že svá před­sevzetí také umí prosadit. Ovšem ne­násilně, Jaksi samozřejmě. Dokáže to­tiž hned navodit_ bezprostřední přá­telský kontakt. Říká se tomu osob­nost a nelze na tó nikde získat re­cept. Dojem druhý — čistota: Na parketových podlahách, která jsou i na chodbách, není smítko. Možná je to trochu i tím, že učiliště je převážně dívčí. Na jednu učební jednotku, která má v průměru čtyřia­dvacet žáků, připadají dva, maximál­ně tři chlapci, protože se zde vyuču­jí obory, které jsou již tradičně žen­skou doménou. A kluci, kteří jsou v menšině, se zkrátka musejí podřídit. Třeba tak, jak jsme to viděli po skon­čení vyučování. Vzali do ruky kbelík, koště, hadr a starali se o průběžný úklid. Dojem třetí — estetika: Třídy pro teoretické vyučování ne­mají na stěnách takřka volného mís­tečka. Ale nejsou to ledajaké nástěn­ky, které zaplňují prostor. Jsou na nich. různými formami zobrazeny vý­robní postupy, technologie, historie a podobně — podie odborného zamě­ření té které učebny. Všechny Jsou zdařilé po výtvarné stránce. Zeptali jsme se proto, zda jsou dílem žáků, učitelů nebo všech společně. Ani jed­no, ani druhé, ani třetí. Učiliště, pro­tože disponuje značnou sumou peněz z plnění svého výrobního programu, si vybere dobrého výtvarníka a dílo mu zadá. Vznikají tím nejen práce, drobné, ale i monumentální. Třeba y knihovně na siěnách je realizována malba charakterizující ruskou a so­větskou literární historii, zdi a slou­poví v jídelně jsou zase zaplněný sgrafity s výjevy ze života mladých lidí. Úprava pracovního a životního prostředí ve škole je však jen jednou částí působení na mladé lidi v této oblasti. V učňovském školství je totiž vě­nována velká pozornost estetické vý­chově jako celku. Dojem čtvrtý — počítače: Ani výrobě obuvi se nevyhnou. Na­opak, v podniku Rudý bohatýr se už počítače uplatňují. A protože škola by měla být vždycky o krůček vpře­du, není čemu se divit, že ve všech oborech, které se ve zdejším učilišti vyučují, žáci absolvují předmět zá­klady informatiky a výpočetní tech­niky. V prvním a druhém ročníku je to zhruba po sto hodinách za běžný školní rok. Vyučuje , se ve specializo­vané učebně, kde je šestnáct osob­ních počítačů. Pracovat tedy na nich mohou žáci po jednom, maximálně ve dvojicích. Příští rok bude otevřena další taková učebna. Dojem pátý — celkový; Cílevědomost a promyšlenost též ve zdánlivých maličkostech, jako je sor­timent výrobků, na jejichž zhotovo-. vání se žáci podílejí. Svému řemeslu by se bezpochyby naučili i na vý-i robcích běžné produkce. V halách zá­vodu mají však svůj vlastní reper­toár. Z gumové obuvi jsou to krásné barevné holínky, ze sportovní boty určené výhradně mladé módě, které si v ničem nezadají s výrobky zná­mých firem jako jsou Adidas, Puma či Botas. V učilišti však nechtějí pře­brat štafetu světové priority. Smysl je hlubší. Kromě dobrého zvládnutí profese vypěstovat v žácích lásku k oboru tím, že od začátku dělají vý­robky, které se mladým líbí, a proto těší je vyrábět. Vědí, že na pultech v obchodech se po jejich botách jen zapráší. Jak nám řekla děvčata v jed­né z dílen, jsou ráda, že se učl prá­vě pro závod Rudý bohatýr, protože ten má mezi lidmi zvuk. A ony už Jako žákyně svým dílem k jeho do-' brému jménu přispívají. Dá se předpokládat, že takový ná­zor je zárukou kvalitní práce v bu­doucím řádném zaměstnání. Co víc si může každý podnik přát? Tyto vztahy však nepřicházejí samy a nejsou zadarmo. Připravila: HELENA ČECHOVA Z leningradské školy číslo sedm. Foto — Ivan Micka, Kounov Žákyně středního odborného učiliště připraxi v závodě Rudý bohatýr Moskva. Foto — archív »

Next