Výtvarná Práce, 1962 (X/1-26)
1962-07-10 / No. 12
Cena 1 Kčs x Praha 10. července 1962 výtvarná ORGÁN SVAZU ČESKOSLOVENSKÝCH VÝTVARNÝCH UMĚLCO 12 prace CESTY A KRIŽOVATKY _j>růmyslového výtvarnictidl 1 prún: 1 otevi ÜSt-né domácí i zahraniční úspěchy, kterých dosahuje v současné době tvorba našich průmyslových výtvarníků, odvádějí poněkud naši pozornost od určitých problémů a otevřených otázek, které se v této široké a společensky tak významné výtvarné dísciplfně začínají rýhovat. Jsou to nicméně otázky důležité a je, zdá se, na čase zahájit o nich vážnou diskusi. Signálem k nl by měly být i velmi kritické soudy, které byly na adresu některých tvůrčích výsledků v této oblasti poslední dobou vysloveny, a to jak ze strany odborníků, tak ze strany veřejnosti. Tyto kritické soudy objevuji v současné produkci-jisjé sklony k nefunkční přezdobenosti, k vnější dekoratívnosti, k neúčelné povrchni eíektnosti, k formalismu, samoúčelně spekulujícímu s technologickými hříčkami bez zřetele ke společenskému posláni díla a k možnostem jeho organického využiti v rámci nového životního slohu socialistické společnosti. Tyto soudy jsou oprávněné, i když přirozeně není možno adresovat je produkci našich průmyslových výtvarníků jako celku. Mezi našimi skláři, keramiky, textilními výtvarníky, grafiky i nábytkáři je řada všestranných uměleckých osobností, jejichž tvorba programově zkoumá šfři společenských funkci, danou dnešním způsobem života československých pracujících. Sledujeme-li experimentující činnost těchto umělců, zjistíme, že i nejsmělejšl výboje jsou pevně zakotveny v reálných předpokladech životního slohu a bez obtíži nám napadnou vplmt konkrétní možnosti jejich využiti v soudobém prostředí života: jsou vhodné pro veřejnou místnost, divadlo, klub, školu, hotelovou či nádražní halu, soukfomý byt, a to nejenom svou koncepci a skladbou výtvarnou, ale také svou hodnotou technologickou a v neposlední řadě i ekouomickou. Je na nich prostě zřejmé, že vznikly z všestranných úvah nejen »výtvarníka« v úzkém slova smyslu, ale umělce, který je zasvěceným, experimentátorem nejen ve sféře výtvarných forem, ale také přemýšlivým pozorovatelem skutečného života, znalcem průmyslové výroby a jejich vývojových perspektiv a kromě toho i ekonomem, který má nejen citlivé pochopeni pro tuto nejstřlzlivějšl stránku úvah o funkčnosti díla, ale dovede v zájmu maximální úspornosti dokonce patřičně rozehrát svou tvůrčí imaginaci. Máme takové výtvarníky, a řekněme to přímo, právě oni reprezentuji vysoce progresivní typ umělce, který má v naši společnosti zajištěny nesmírné tvůrčí možnosti. Naproti tomu jsou však 1 takoví, kteří veškerý smysl své práce vidi jen v artistnlch efektech materiálových a technologických, kteří vytvářej! díla sice »zajímavá«, ale stěží kdekoli upotřebitelná a koneckonců 1 vyrobitelná, díla vlastně k ničemu. A jejích druhým extrémem jsou mechaničtí desinatéři, podstatou jejichž práce je stěží vlc než vymýšléní (^eiorů a ornamentálních nápadů, použitelných k vnějškovému nalepení na cokoJjji^iJ Příznačné je, že tato problematika průmyslového výtvarnictvl, kterou jsme v hrubých obrysech nastínili, je obdobným způsobem zřejmá i v současné produkcí architektonické, respektive ve výtvarné složce dnešní architektury. Zde se setkáváme ovšem nejčastěji s případy mechanického nalepování různých »ozdob« na místa a plochy, které projektantům jaksi vybyly a které je dodatečně uznáno za vhodné nějak »výtvarně pojednat«. Individualistický artismus je v naši architektuře vzácný, protože je naštěstí příliš drahý. Naproti tomu se však v moderní zprůmyslněné stavební produkci setkáváme přečasto s jevem, který živě připomíná některé dosud nepřekonané choroby průmyslového výtvarnictvl, a to s rozporem mezi návrhem a mezi technickými a ekonomickými možnostmi realizace: s přezíravým postojem navrhujícího architekta čí výtvarníka k daným technickým a ekonomickým možnostem výroby na jedné straně, a s neméně přezíravým a svévolným vztahem výroby k ideově uměleckému projektu. Tento rozpor, který se projevuje v nejrozmanitějších konkrétních podobách, vede k plýtváni prací a k povážlivě neuspokojivým realizacím Jak v průmyslové produkci spotřebních předmětů, tak ovšem zejména v produkci stavební. Problémy, o kterých hovoříme, by nebyly tak závažné, kdyby je bylo možno vyřešit jen vhodnými, byf i dalekosáhlými opatřeními organizačního rázu, tak např. vyřešením spolupráce mezi výtvarníky a průmyslovou výrobou nebo mezi výtvarníky, architekty, stavební výrobou a investory v duchu zákonných norem, které Již byly u nás vyhlášeny nebo které se připravuji. Podstata těchto problémů, zdá se nám, tkvi svými kořeny ještě hlouběji. Vlastně jsme se toho dotkli už v předchozích odstavcích: pozorujeme, že těsně souvisí až s procesem odborné přípravy a výuky výtvarníků na vysokých uměleckých školách a vůbec s formováním československého výtvarného umělce jako určitého odborného a společenského typu. Domníváme se, že by bylo vhodné v diskusi vyjasnit, zda ve výchově, v růstu 1 zráni našich umělců nepůsobí dosud ještě retardujfcí vlivy zastaralých představ ateliérové výlučnosti, která jedině sluší umělci dbalému své stavovské cti, i odkud tyto pozdně romantické přeludy vyvěrají. Argument, který poukazuje na to, že skutečně silný a zdravý talent, opřený o jasný marxisticko-leninský světový názor a socialistické občanské uvědomění, je schopen sám se vyrovnat s tímto nebezpečím, má nepochybně v zásadě pravdu. Avšak je tu i stránka odborná, otázka jasného pojetí cílů profesionální výuky. Tuto stránku, jak jsme se mnohokrát přesvědčili, nelze klást vedle ideové a občanské výchovy jako otázku zvláštní: i v jejím pojetí zračí se pochopeni nebo naopak nepochopeni potřeb současného života socialistické společnosti. Je koncepce odborné výchovy našich průmyslových výtvarníků dostatečně široká, dostatečně úplná, dostatečně život ná, aby odpovídala těmto potřebám? Bylo by záslužné, kdyby se tato otázka stala východiskem k širší odborné diskusi. »' V hojné úrodě letošních jubile)! prošlo jaksi nepovšimnuto únorové půlstoleté výročí první výstavy Skupiny umělců výtvarných v Obecním domě. Tento stručný červencový komentář může být proto považován za trochu opožděné postscriptum vzpomínky na událost, která nesporně znamenala datum v dějinách českého moderního uměni. Podobná výtka má však oprávnění. spíše jen z hlediska chronologie kulturního kalendáře. Ve skutečnosti byla historickou událostí ne pouze tato výstava, ale souvislý sled manifestaci nového výtvarného myšleni a cltě-IPokračování na 6 str.) Jozef Kemko: Jánošík s mílou JZ výstavy Amatérské výtvarnlctvi na Slovensku) T Roč. X. j Cis. 12 VÝTVARNÁ PRÁCE1 Emil Filla: Zátiší s klarinetem (Z výstavy v Hradci Králové)