Výtvarná Práce, 1967 (XV/1-26)
1967-10-19 / No. 21
výtvarná prace orgán Svazu československých výtvarných umělců Ročník XV Praha 19. října 1967 Cena 1 Kčs G. Gassiota-TaBabota Rozhovor s Františkem Grossem Sporný svět f y Albers o Albersovi Hovoří výtvarníci z ÚBOK v Mont realský součet 27. října konči Světová výstava 1967, pořádaná v kanadském Montrealu. ]e to chvíle, kdy je dobré bilancovat: co se udělalo dobrého a špatného, v čem Isme vyhráli a prohráli, co nám to vyneslo pro dnešek a hlavně pro zítřek. Tato bilance se netyká pochopitelně jen oblasti zahraničně politické. Jde především o to, že celá naše expozice byla originálně postavena na produkci kultury a umění, jíž )sme chtěli odpovědět na heslo výstavy; a proto je třeba dělat součet i v této oblastí. Abychom se poučili pro příští výstavy, pro výstavnictví vůbec, abychom st uvědomili, jaké dluhy máme stále ještě vůči naší kultuře a umění na poli exportu a konečně jak to vypadá v dosud nerovném poměru toho, jak se ukazujeme v zahraničí a co děláme dokia. Stručně se dá říci, — a to je to potěšitelnéI— že naše expozice v Montrealu byla úspěšná. Obrátili jsme se proto na třt z těch, kteří zřejmě nesou jeden z největších podílů na tomto úspěchu, totiž na architekty Františka C ubr a, Josefa Hrubého Zdehka Pokorného, aby nám odpověděli a na několik otázek. Zdá se nám, že tento rozhovor může zajímat naše čtenáře. Red. T Byli jste tentokrát postaveni před složitý úkol; vyřešit interiéry pavilónu, jehož autory byli architekti M. Řepa a V. Pýcha. Jak se vám zdařil vzhledem k daným podmínkám váš záměr? Dá se Dici, že zejména v období návrhu šlo o účinnou a dobře koordinovanou spolupráci. Rádi konstatujeme, že všechny naše požadavky a připomínky (kterých je mnoho v takovém případě, kdy se projektuje stavba, a pak se koncipují expozice a interiéry) byly plně respektovány. Pres to je třeba při této příležitosti naléhavě připomenout nesprávnost tohoto postupu. Výstavní pavilón má vznikat současně s výstavní náplní, ona jej má určovat a formovat ve všech znacích, a tim mu má dávat přesnou charakteristiku. V případě, kdy to není možné, např. v časově tísni, je správný typ jednoduchého halového pavilónu s velkým rozpětím a s univerzálními provozními, prostorovými i osvětlovacími možnostmi. Adaptování tematické výstavy do objektu, který je jako stavba náročněji individualizován (vazba podlaží, různé šířky a výšky prostorů, různé typy osvětlení atd.) znamená dosti složitou a obezřetnou činnost, má-li se dosáhnout přirozeného dojmu. Když jste odpovídali na naše otázky při přípra-t vách naší expozice, vyjmenovali jste celou plejádu umělců, kteří s vámi spolupracovali. Kdo, podle vás, nejlépe splnil váš architektonický záměr? Je snad známo, že jsme záměrně vytvářeli koncepci interiérů i expozic při široké spolupráci s výtvarnými umělci, všech disciplín, a to nejen ve výstavní náplní, ale i při tvorbě prostředí. Domníváme se, že i když koordinace a vývoj všech děl při tak rozsáhlé účasti nebyly vždy jednoduché, výsledky této spolupráce byly zdařilé, že byly oceněny a že se podařilo vytvořit kultivovanou atmosféru celku. Při tak rozsáhlém počtu nelze uvádět všechna úspěšná díla. Dů ležité je, že nikde nedošlo k poklesu úrovně. j Především je třeba vyzdvihnout vyhikající výtvarnou a scénografickou spolupráci arch. J. Svobody; dále, z prací, které měly těsný vztah k prostorovému řešení, přínos Kybala, Fišárka, Trnky, Guderny, Brunovského, výtvarnou dynamickou stěnu E. Radoka. Z větších úspěšných a prostorově exponovaných solitérních děl je možno za ostatní uvésti výtečné reliéfní stěny Kompánka (v interiéru arch. Milúčkeho), exteriérové plastiky Hladíka, Chlupáče, Janouška, Palcra, Uhra, Kmentové a Kolíbala, keramické plastiky Radovy, »vodní plastiky« Kavá novy. V interiérech pak plastiky Janouškové, Kompánka, brilantní vitráže a skleněné plastiky Libeňských, Roubíčka, Kotika, Eliáše, Olivy, Teimla, Kopeckého, gobelín Krena, Johna, mo-. zaíky Fully, Laluhy. Víme, že bychom mohli pokračovat výčtem dlouhé řady zdařilých prací tím spíše, že menší rozměr neznamená menší kvalitu, ale účast, zejména v exponátové části, byla opravdu rozsáhlá, a proto jmenujeme aspoň ta díla, která byla od počátku záměrně řazena do prostorové výtvarné skladby. Naše montrealská expozice měla, jak ukazují zprávy během průběhu celé výstavy, potěšitelný úspěch. V čem přispěla k lemu úspěchu architektura a uměrú-o rámci naší expozice? Když dovolíte, odstraníme nejprve to »a« mezi »architekturu 1 a uiriění«, protože to opravdu patří dohromady a tak jsme také chápali tuto práci, jako úkol vytvořit stylové, výtvarné prostředí, jeden kompoziční celek. Jenom bychom opakovali, že snahou bylo zaměřit koncepci na vizuální, výtvarný dojem, ve kterém měly sehrát svoji úlohu artefakty současné vedle významných uměleckých hodnot minulosti. I nutné Informace z oblastí technických byly podány výtvarnou farmou. Z různých zpráv tisku se zdálo, že — kdyby nedošlo k oceněni práce architektů a umělců přímo slovy hlavy našeho státu — hletdaly by se příčiny úspěchu a osobni zásluhy všude jinde, jen ne u vlastních tvůiců expozice. Optat ně, nebylo řídké, že se ani jména -autorů neuváděla Co máme k tomu říci? V našem zpravodajství a žurnalistice je po léta považován za seriózní stav, kdy každý napsaný řádek, každá kresba nebo foto jakékoliv úrovně, nález velkého hřibu, jsou výrazně autorsky označeny, zatímco stámiliónové, složité a významné realizace architektonické a technické jsou zveřejňovány anonymně. Architekti přece nebudou neustále dávat do novin nejapné »opravy«, stejně se neotiskují. Je třeba, aby si tohoto stavu začali všímat i ostatní kulturní pracovníci. jak hodnotíte vy, jako tvůrci expozice, uměleckou a architektonickou koncepci našeho pavilónu v poměru k druhým pi .tónům na Expo 67? Co vás zaujalo, co má ve směru výstavnictví budoucnost a co zůstává na úrovní konvence?, Architekturu čs. pavilónu lze charakterizovat jako »obrannou« proti předpokládanému složitému prostředí, které není architektonicky koordinováno. V takovém případě je výhodné a taktické zajišťovat se jednoduchým tvarem, v tomto případě kubickým. Za podnětné a pro vývoj výstavní architektury zajímavé považujeme pavilóny Mexika, Holandska, USA Japonska, většinu kanadských, Anglie. Řecka, pak stadión a výbornou galérii umění. Je pochopitelné, že přínosy jsou v různých oblastech, většinou v oblastí architektonických a technologických Pokračování m X straně Bernard Ranclllac, Tragický konec apoštolův, 1966 jk článku Sporný svět na str. 12j