Výtvarná Práce, 1967 (XV/1-26)
1967-02-23 / No. 4
/ Kat h el een Rainová SOCHY Víc než my jsou tím, čím jsme, jasem a radostí, kterou jsme ztratili nebo ani nenašli, podobami naší touhy. Dali jsme'jim, co jsme si nemohli nechat, udělali je tím, čím my být nemůžem. Jejich královstvím je náš sen, ale kdo může říci, zda ony či my jsme snem či snícími, pečetidlem či pečetí; je-li nejvýš dokonalé nejvýš pravdivým, jsou tyto čisté tváře, tato těla vyvážená O myšlence podstatou naší podoby a my jsme zmatenými, vrženými stíny. Spějí ke svému rozkvětu a nám ubývá let, z našich smrtí vzrůstají, nesmrtelné v životě, který ztrácíme. Bohové nás stravují, ale vrací ijám víc, než jsme byli: milujeme, aby byly, jsou, abychom znali. Přeložila Jiřina Hauková \ K nejzávažnějším publikacím o jevištním výtvarnlctvl, jaké vyšly v češtině, se přiřadí jistě důstojně Hilmerova Perspektivní scéna 17. a 18. století v Cechách, kterou vydal v omezeném nákladu Scénografický ústav. V rozsáhlém úvodu shrnuje autor novější bádáni o evropské barokní scénografii, aby pak ve vlastním textu stopoval velmi podrobně vývoj barokního jevištního výtvarnlctvl od představeni v Klementinu a na Pražském hradě přes šporkovská divadla, divadlo v Kotcích až k hlavním objektům svého studia, k zámeckému divadlu v Českém Krumlově a Litomyšli. Publikace, neobvyklá svou intenzitou a rozhledem, je doplněna bohatým obrazovým dokumentačním materiálem. ^ Obytná jednotka v Marseilli pod památkovou péčí. Francouzská vláda vydala dekret, jímž byla tolik diskutovaná Le Corbusierova Obytná Jednotka v Marseilli zařazena pod zákonnou ochranu památkové péče. Toto Zářivé město (La vtlle radieuse), které Le Corbusier postavil v letech 1947—1951, má 300 vlastnických bytů v 18 podlažích. Dekretem o památkové péči bylo nyní zařazeno do stejné kategorie architektonických památek jako Elffelova věž, palác ve Versailles čl katedrála Nötre Dame. Je to kategorie památek, o něž pečuje přímo ministerstvo kultury a na nichž nesmi být vůbec nic měněno. A právě tato imunita Zářivého města nejvíce vadí Le Corbuslerovým odpůrcům a kritikům. Nadšenými slovy přivítal švýcarský tisk retrospektivní výstavu Sonji Delaunayové, otevřenou v Curychu v Galerii Gimpel & Hanover. Panoráma vice než šedesátileté tvorby přední světové malířky umožnilo sledovat její umělecký vývoj, strukturu a vnitřní dynamiku díla Obrazy působ! v posledním svém období stejně svěže jako v prvním, kdy patřily k výbojům evropské avantgardy. Pro svou zvláštní krásu á výtvarnou čistotu upoutaly pozornost návštěvníků zvláště pastely, pocházející z heroických desátých let našeho věku. Nový Goya. V kostelíku ve Valdemoře — městečku poblíž Madridu — byl ředitelem Prada Identifikován 4 m vysoký obraz jako dílo Franciska Goyi. Malíř obraz vytvořil v letech 1788 až 1787 krátce po svém jmenování dvorním malířem. Dílo si však žádá důkladné restaurace. V Tokiu vychází šestkrát do roka časopiš IDEA Magazine, který na 100 stránkách křídového papíru informuje 0 propagační grafice z celého světa. Loňské listopadové číslo přináší na 14 stranách obsáhlý článek o československé užité grafice. Informativní staf doprovází vice než padesát barevných 1 černobílých dobře vytištěných reprodukci prací R. Altrichtera, O. Hlavsy, 1. Štěpána, j. Flejšara, S. Kováře, J. Rajiicha, j. Rathouského, M. Veselého, M. Slezáka a dalších českých a slovenských grafiků. K Picassovým pětaosmdesátinám nastudovala Božena Půlpánová s janem Přeučilem montáž složenou z textů R. Penrose, A. Valentinové a I. Erenburga a z veršů 1. Diviše, P. Eluarda, V. Holá na, P. Nerudy a J. Préverta. Literární program doplněný hudbou Vadltna Petrova a úvodním slovem Adolfa Hoffmeistra uvádí pražská Viola. mm Umělecké středisko v Londýně. Pět různých britských organizaci představujících výtvarné umění a návrhářství vytváří nové společně založené Středisko umění (Centre of Arts). Zakládajícími organizacemi jsou Institut soudobého umění, Společnost -průmyslových výtvarníků a návrhářů, Sdružení pro průmyslové návrhářství, Sdružení ředitelů výtvarníckych a návrhářských podniků Institut krajinářských architektů. Nové středisko, v jehož čele je Duncan Oppenheim, bude mít sídlo ve velké budově Carlton House Terrace v Londýně, která se k tomuto účelu upravuje podle projektu známého architektonického ateliéru Fry and Drew. Rekonstruce rozsáhlé budovy má být hotova v r. 1967, kdy mají být otevřeny reprezentační výstavní sály,knihovna, čítárny a klubovny. S. Aforismy, verše a kresby Wolsovy, neboli Wolfganga Schulze, vydalo v malém výboru Nakladatelství čs. výtvarných umělců v Praze jako nuvoroůnl tisk. Za sestavení výboru i překlad patří zésluba dr. A. Hartmanovi a za grafickou úpravu, čistou a jednoduchou, Felixů Sejnovl. je to půvabné publikace, která oživuje podivuhodný svět tohoto osamělého ního běžce moderuměni, který zanechal dílo hluboké a vážné, svým záměrem ' výrazem spojující výtvarné vyjádřeni s básnickým slovem v podivuhodné jednotě. Vyšla knížka, která přes svůj exkluzivní charakter by si možná zaslonžHa vydáni širšího, v němž by neměla chybět ani studie o tomto umělci vybroušeného citu. rš / Jiří Bradáček, Symbol I, 1966 (k autorově výstavě v Nové síni v PrazeJ Pražané a jejich životní prostředí Římsy padající na hlavy spoluobčanů nám v Praze připomněly, Ze je potřeba udržovat domy l jejich okapové Žlaby. Jak houby po dešti vyrostly pak u domů s otlučenou omítkou oplocené »zú• huménky* zbité z látek, prken nebo ohraíené Jen nataZeným drátem čt pletivem. Ty vyhnaly chodce do vozovek. Třeba ocenit snahu stavebních podniků z různých míst, které s adaptačními pracemt přispěchaly Praze na pomoc. Porůznu rozestavily vozy svých pojízdných kanceláří a sloZtly stavební materiál. Mnoho domů se zahalilo v hustou konstrukci rezavějícího trubkového lešení. Volné soboty, nedostatek pracovníků a snad l Jiné závady způsobují, Ze práce nepostupují tak rychle, Jak nám zde vyrůstají nové rzůhumenky*. Také tnZenýrské sítě ulolené pod chodníky je třeba vyměňovat, opravovat a znovu zakládat. Chodníky se překonávají, ale nedláždí. I po prachu a blátě se dá chodit, později to spraví náhrobek z asfaltové drtě, který st chodci za nějaký měsíc sami zarovnají. Na to isme st Jit skoro zvykli, byl to však jen začátek. Přípravné práce pro svedení tramvaje pod zem obohatily centrum Prahy o četné hluboké výkopy a překopy celých ulic. Dunění a hluk stavebních strojů, bezedná Jezera kaluZI a bláto stávají se nám ve středu města samozřejmostí. Zatím to máme naplánováno na dvacet let. Při práci se kaZdý stavební podntk stará len o sebe, ale zatím se nikdo a nikde zde nestará, např. kudy mají lidé dočasně chodit. Celé měsíce jsou některé komunikace neschůdné. A často by stačilo tam poloZením několika fošen vytvořit alespoň dočasný bezpečný a pohodlný přechod, nebo jinde se postarat alespoň o prozatímní minimální průchod pro dva chodce v protisměru o šířce 1,80 m. Pro pár týdnů by se vyplatilo jistě vytvořit na křižovatce i prozatímní přejezd a na křižovatkách přednostně práce urychlit prací na několik směn. Ty tam Jsou však časy, kdy st musil stavební podnik za značný poplatek najmout od Pražské obce část komunikace na složení stavebního materiálu a bylo mu přesně vyznačeno, Jakou plochu musí např, na chodníku ponechat volnou, aby netrpěla frekvence, šlo to, jen k tomu byla nutná dobrá organizace práce. Bez této organizace stavebních prací ztrácí vůbec význam vyhláška o čistotě v hlavním městě Praze z roku 1983, od které jsme st tolik slibovali. Zdá se. Ze na estetice životního prostředí ' nám v Praze vůbec nezáleZÍ. Ve stejné době jako u nás začali stavět podzemní dráhu také v Mnichově, který má též milión obyvatel. Práce tam však musejí být zcela ukončeny před olympiádou, tedy za tři roky. Kdo nám však zaručí, Ze až za dvacet let dokončíme stavbu naší podpovrchové elektrické dráhy, Ze to nebude už zastaralá a přelitá městská doprava? Nestálo by za to s ohledem na cizinecký ruch v Praze, na ren’abllltu investovaného kapitálu a především s ohledem na estetiku Životního prostředí dnešní generace Pražanů uvalovat o urychlení všech stavebních prací a o takovou organizaci, aby nám co nejméně narušovala Život? Vldyt např. mnoho rozestavěných děl s malým počtem pracovníků protahuje dokončení všech staveb. V tom směru měli bychom přejít l k činům, vždyť v Praze. Již probíhají přípravy na IX. světový kongres mezinárodni linie architektů, a se životním prostředím, jaké dnes v krásné stověžaté Praze máme, sotva se můžeme světu pochlubit. Iš V/tvarno v hotelích a restauracích Problémů kolem této záležitosti je hodně a nejsou právě malé. Už dnes možno říci, Ze je na škodu věci, Ze se nepodařilo zasáhnout včas a v době, kdy RJ a hotely nakupovaly a hlavně tumísíovaly do svých provozoven výtvarná díla. Ne všude se tottž plně podařilo dát do souladu prostředí, poslání provozovny s výtvarnými díly. A tak je máme jednak Jhlavně pokud jde o obrazyJ špatně umístěné a hlavně tematicky ■ nevhodné. Osobně nepokládám za správné, aby například obrazy hanácké krajiny nebo Prahy byly umístěny v hlubockém Parkhotelu, kde máme a stále otce očekáváme návštěvníky ze zahraničí, kteří si přijedou v podzimní sezóně do obory z ostřílet a naopak ij létě se vykoupat. Tady určitě neměly mlčet krajské pobočky CSVU a sami členové měli pomáhat ve výběru. Myslím, te l dnes by bylo záslužné celou výtvarnou výzdobu do plnit a hlavně vhodně jt přizpůsobit poslání jednotlivých podniků. Při této příležitosti bych rád upozornil ještě na jednu novodobou výtvarně ekonomickou přldřuZenou činnost — tj. proděl výtvarných suvenýrů v recepčních místnostech všech hotelů. I tady se chopily hotely moZnostt prodeje jednak drobných spotřebních předmětů denní potřeby, ale využily i možností prodeje drobných suvenýrů. Myšlenka bezesporu dobrá, ale z nedostatku výběru špatně realizovaná. Ve vitrínách se objevují korále, poháry s pražskými rjáměty, kazety s vypalováním — a v kraji žije možná stovka i více výtvar-nlků. I tady pokládám tento postup za nesprávný a doporučoval bych prodej malých drobných výtvarně hodnotných suvenýrů, třeba námětově vázaných na místo prodeje. V tomto směru se mně velmi líbila například drobná, vtipná keramika Sl. Bláhy, zvířat žijících v lesích kolem Hluboké n. Vit., která se prodává u Alšovy jihočeské galerie. Malé výtvarné dílko v ceně každému přístupné a dá vzpomínku i po letech. Otázek kolem této všeobecně prospěšné výtvarné činnosti je jistě ještě víc, ale alespoň po částech je třeba vylepšovat dnešní stav. -mjd- Samorostld organizace Samorostům se nejdříve věnoval jeden nadšenec na Českomoravské vysočině Jve Svratce I, který zařídil v Praze i v několika městech několik restaurací. Byla o tom diskuse, kdy jedni takovou úpravu zavrhovali, jiní obhajovali. Mezitím se ovšem ze sbírání samorostů stalo veliké hnuti. Nedávno jsme dokonce mohli v předsálí jedné pražské restaurace IU Supa) zhlédnout velikou výstavu tvůrčí skupiny Tajemství dřeva, zorganizované při Obvodním kulturním domě V, Praze 3. Nutila k vážnému zamyšlení. Na jedné straně znamená sbírání samorostů, Ze se mezí lidmi rozšířila ona zvlášní senzibilita. která dokáže svým zrakem metajorizovat, proměňovat jeden tvar o druhý. Není to přirozeně nic nového: ti, kdo první pojmenovali seskupeni hvězd IVelký vůz, Medvěd) nebo skalní útvary, museli mít stejný dar, jaký mají dnešní hledači samorostů. Tedy zvláštní estetický smysl pro tvary neživé přírody, který v ni vidí něco, co v ní není. Zvláštní antropomorfizačnl schopnost — nedejme se mýlit všemi těmi jeleny, plameňáky, labutěmi a dalšími příslušníky fauny. Jsou to Jen zvířata, známá z nejbllžšího lidského okruhu, někdy ani ne konkrétní zvířata, ale spíš jejich estetizované znaky. A zde je asi Jeden z hlavních problémů samorostů. K čemu zde došlo v oblasti fantazie? K vytvoření nové senzibility, k rozevření nové oblasti pro estetický rozliv. To, co bylo jenom větví nebo nanejvýš bizarní pokrouceninou, stává se dnes látkou, do niž st vzrušená představivost promítá určité jiné tvary. Jako by se rozum polekal uvolněné fantazie: bylo jt třeba uzemnit, představy domestikovat. Objev se postavil sám proti sobě. Výsledek je pak stejy ný jako u trpaslíků. Výstava samorostů k tomu dodala přesvědčivého materiálu. Lautreamontovo *Umění budou dělat všichniI* předpokládá totiž něco víc než povrchní tvarové vidění. Předpokládá ducha, smysl pro lidskou rozlohu, rozvinutí fantazie ne do domácí ohrady a přiléhavých polnosti, ale právě mimo domkářské reality. A tak se na výstavě samorostů často střetal smysl pro materiál s nevkusem. Všichni tl ptáci, velbloudi, divočáci, mravenečníci, jelent v říji Jani ten nechyběl! btzont, pečlivě nalakovaní a opracovaní tak, aby to nebylo příliš znát, nejsou ničím jiným než doma dělanými dekoračními předměty s celou pseudoestetlckou zátěží takových výtvorů. Je to jen jiná, snad příjemnější technika, jiný materiál, ale duchovní náplň zůstala stejná. Kdo viděl na výstavě ono velkolepě nevkusné Ukřižování provedené o samorostů, ml dosvědčí, že tudy oesta nevede. Ant přes titěrné, vyumělkované samorosty, které svou samorostlost jen předstírají. Tím nechci říci, že jsem proti samorostům zásadně a ve všem všudy. Nikterak. Chci Jen říci, že se na ně bude muset jít ód jiného lesa. }g 2 VÝTVARNÁ PRÁCE Ročník XV. J čís. 4 I